ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 a808c750-661b-11dc-8f28-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 37, person 60, org 12, work 2
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 8. září 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 248.
5 article
Na ranní a odpel. Histy o přílohami (. Naněný Obsor“ ve středu a .Literární Hlidka v pátek) před plácí sen Vraze v administrai 2 K —b na něiske Ba čtvst lsta . . . .. B K —h s dvejí denáDkuu na měsíe K 50h na čtvi leta 7 K 50 ve nilalkácb: 2 K 30 b na měale . . . . . . Pošteu: na měsie na čirrí lal. . . . k2i drojí zdslliou na něst na čtvrt lek
6 title
Dnešní čislo pre řraha le o 20 stranát.
7 article K attentátu na presidenta re publiky severo-americké.
K attentátu na presidenta re publiky severo-americké. Známý epigram Göthův: »Ameriko, oč jsi šťastnější nás, že nemáš žádných omše- ných hradů, žádných feudálních řádův« atd. sotva bude dnes citován německým tiskem, uvažujícím o attentátu na presidenta Unie severo-americké Mac Kinleye. Spíše můžeme býti na to připraveni, že pruskou dressurou odchovaní epigoni Göthovi pod dojmem amerického toho zločinu počnou do- mlouvati státníkům americkým, aby přitáhl pořádně uzdu té demokratické svobodě ob- čanské ve vlasti Washingtonově, jakoby ona za ten zákeřný výstřel v Buffalu mohla a jakoby podobné attentáty nedály se ještě poměrně hojněji zrovna ve státech naskrze policejních, vojáckých a byrokratických, ve státech absolutistických a despotických, kde nevládne lid, nýbrž kde se vládne proti lidu sevřenému a spoutanému na duchu i na těle. Podle souhlasných zpráv zaoceánských. stal se president Mac Kinley obětí fanatismu oné beznárodní, kosmopolitické sekty a nar- chistů roztroušené světem obou hemisfér, sekty to krajně revolučních socialistů, jichž duchovním otcem byl před půl stoletím fan- tastický dobrodruh Bekunin a jejichž šíleným cílem jest pandestrukce, t. j. úplné poboření všeho posavadního státního, společenského národního zřízení na světě, tak saby z plat ného řádu záloženého na vlastnictví, na zá- sadě autority buďsi náboženské nebo ob- čansko doktrinářské, nebo jakobinsko-revo luční, nezůstal na celém světě kámen na kameni.« olon oleu
Göthův Mac Kinley Göth Washingtonův Mac Bekunin Amerika Buffalo Unia severo demokratický svoboda společenský národní zřízený na světit
8 article
Tedy ani nejsvobodnější demokratické republiky jako severo-americká, švýcarská nadtož francouzská, nenalézají na očích anarchistů milosti, neboť i ty chovají prý ve svých zřízeních a řádech »vyhlazení hodne zárodky nerovnosti společenské«, — totiž zří- zení vlády ústavní, presidenty a úřadnictvo výkonné moci, což vše je sektě anarchist trnem v očích a překážkou její ideálů o spo lečnosti budoucnosti prosté všech zákonů. vlád, vykonavatelův a strážcův. — mrb Staré přísloví naše praví: Jeden blázen nadělá sto bláznů. A staletá zkušenost dějin to potvrzuje na nejtrudnějších stránkách hi- storie. Skoro každé století mělo své, hrozné bludy, své utopie a své kruté fanatiky čirého nesmyslu. Vzpomeňme jen nesčet- ných těch obětí středověké inkvi- sice. Po kolik věků bylo se nejšlechetněj- ším lidem chvíti před její mučírnami a hra- nicemi, nežli konečně zdravý rozum lidský slunečnými paprsky osvěty zapudil ty hrozné mátohy šíleného bludu a fanatismu nábo- ženského. Podobně má se věc s bludema zločinným fanatismem socialistického anar- chismu. Jako nebyl fanatism španělských in- kvisitorů plodem a ovocem evangelia Kri- stova, alebrž naopak jeho protivou, jeho zrůdností, jeho vlkem, také není tolikéž an- archism žádným plodem a ovocem ducha rozumné, zdravé svobody lidské, nýbrž na- opak jeho protivou, jeho znetvořením, jeho
svobodný demokratický republika
9 article
škůdcem a rakovinou. Ale jako se lidstvo svým zdravým rozumem, svým pokro- kem ve vzdělanosti, svou prací osvětnou konečně šťástně vyho- jilo z rakoviny středověkého fanatismu náboženského, tak přemůže zaji sté bezpečně také ve století dvacá- tém zdravý rozum lidstva, ušlech- tující se neustále nezdolným pokrokem vzdělánosti — ty cho- robné bludy násilnického šílenství anarchi- stických výstředníků a zoufalců v lůně u vě- domělých, svobodných a spořá- daných národů. Nikoli policejními opatřeními, nikoli výminečnými zákony a stavy; nikoli poutá- ním svobodného tisku a svobody spolčovací a shromažďovací, tím nikdy a nikdy nevy- hubíte kokotici revolučního anarchismu ze světa! Ale víte, čím ji bezpečně vyhubítea vyhladíte v době dozírné z kořene? jPromy šleným a neustálým povznášením a zvelebo- váním všeho lidu obecného rozumnon, spra- vedlivou správou státu v duchu svobody, osvěty a lidskosti, promyšleným a stálým odstraňováním všech křivd a nespra- vedlivostí zastaralých v životě společenském, státním a národ ním, poctivou rovností všech před zákonem, poctivou právní ochranou slabších s proti mocnějším, upřímnou snahou o zhojení du- ševní jako hmotné bídy, upřímným soucitem a účinnou pomocí všem strádajícím — slo vem: zřízením státu a společnosti, podchnu- tým spravedlivostí a lidumilnou lá- skou, prodchnutým úctou k důstojnostia právu člověka, přejícím rovnou pocti- vou svobodu všema štědřícím mravně zušlechťující osvět uv šle mu lidu bezrozdíl'u.
10 article
To jsou jediné prostředky, jimiž rozumné vlády ve sloletí dvacátém mohou zachránit a upevnit byt států a říší: odstraňováním příčin hmotné a duševní bídy, odstraňová- ním všeho násilí a barbarství ze života veřejného a mezinárod- ního, zastavením toho perma- nentního vespolného zbrojení, pod jehož tíhou vůčihledě upadá blahobyt pracujících národů a přibývá zoufalého pro- letářstva, které nemá čeho více ztratit — a za to obrácením těch milliard dnes na účely válečné mrhaných k účelu lidumilým, ku zvelebení vlasti a národů v požehnaných pracech míru. To máme po nejhlubším svém přesvědčení za nejlepší a nejjistější cestu k budoucnosti utěšenější, nežli jest trudná naše přítomnost, plná nespokojeností národní a společenské, plná krisí, plná nespravedlivých válek, plná roztrpčení, záští, násilí a fanatismu úklad- ného. Kéž zločinný attentát, spáchaný na před- staviteli svrchovanosti národa amerického, dojme netoliko národ americký, aby vrátil se z nynějšího ploského materia- lismu svého k ethické výši slavných svých otců: Washingtonů a Jeí- fersonů, ale kéž otřese také spasitelně všemi vládnoucími státníky evropskými, aby vzali z něho naučení moudré pro lepší budoucnost národů evropskych.
Washington
11 article Utok na presidenta Mac Kinleye
Utok na presidenta Mac Kinleye Překvapující a vzrušující zvěst dolétla ze severoamerické republiky. Třetí již předseda Spojených státův stává se obětí attentátu. Po velikém Lincolnovi a šlechetném Garfieldovi zákeřná kule ulita i pro vypočítavého Mae Kinleye. Třesk rány, jež zahoukla výstavou pan- americkou, zlákal slova nevole z úst mnohých, vzbudí ale i mnohé dřimající svědomí. Mířil-li ale útočník spíše než na osobu Mac Kinleyovu na sám režim — ve svém šílen- ství naopak jej spíše upevnil než porazil. Čin jeho, prolití krve lidské, nebude míti tedy ani této omluvy! Ze skutku zlého dobrá žeň ne- vzeházi! Křivdou bylo by dějinnou popírati, že mnohý útočník anarchistický měl na mysli cile ideální, však prostředky, jakéž volil, i když nechceme uvažovati o uskulečnitelnosti eílů, pro- středky zločinně oddalovaly spíše cíle ty, než je k nim přibližovaly. Z kletby zlého činu, z vraždy anarchistické, až dotud vzešly vždy jen persekuce a obmezení práv občanskýchl Jednou z přičin k zločinu amerického úloč- níka byla zajisté i dalekosáhlá, pronikavá, ale však nikoli blahá role, kterou měl Mae Kinley v ame rickém životě hospodářském i sociálním. vy stihnouti ji můžeme však jen, opákujeme-li zde prosťě soud, kteřýž minule jsme již o činnosti a životě Mac Kinléyově pronesl.
Mac Lincoln Garfield Kinley Křivda severoamerický republika spojený státův
12 article
William Mac Kinley byl původem z rodiny irské, jež se v r. 1750 do Ameriky přistěho- vala. Otec jeho měl ve státě Ohio malou vál- covnu, však přilíš zámožným nebyl. Zde na rodil se William, jako sedmé dítě rodičů svých dne 29. ledna 1843. V 17. roce stáří svého vstoupil na vysokou školu Alléghany College, ale pro chorobhošt musil ji bržý opět opustiti Za občanské války ve Spojených stáťech v lé. tech šedesátých bojoval v řadách severní armády pro zmužilost svou byl presidentem Lincolnemv 22. roce stáří až i na majora povýšen. Proti svému přání, však na domluvu rodíčův opustil Mac Kinley službu vojenskou a odbyv si studia právnická, usadil se v roce 1867 v Cantonu v Ohiu, kdež si výnosnou klientelu zjednal, V r. 1876 byl zvolen poprvě do kongresu, jemuž nepřetržitě náležel, byv zvolen své doby i za před- sedu. Jako předseda výboru, jemuž byly odkázány tehdy předlohy v příčině přísnějších manipulací při výbírání cel i v příčině zvýšení celních sázeb šamých, zasazoval se za jich užákonění s takovou rozhodností a bo- jovnosti vytrvalou, byť přímý popud k předlohám těm byl od jiného člena kongresu vyšel, že célá tate krajně ochranářská akc Byla později stotožňována se jmenem jeho. Také pozdějí stavěl ji Mac Kinley když byl v roce 1891 volen a zvolen za guvernéra státu Ohio, do popředí volebního programu svého.
Mac Kinley William Lincolnemv Amerika Ohio spojený stáťy Canton Alléghany College
13 article
Stoupencem zlaté měny Mac Kinley nebyl od po- čátku, nýbrž naopak, vyslovoval se často pro svo- bodnou razbu stříbra, ale když ucházeje se o kan- didaturu pro předsednictví republiky, zvěděl, že ná- rodní sjezd strany republikánské, jenž o kandidatuře té rozhoduje, do volebního programu pojme určitě jasně boj proti svobodné razbě stříbra, přistoupi Mae Kinley rychle na toto stanovisko a na konee vedl boj volební pro zlato sám, tak jako by nikdy nebyl býval přítelem stříbrného dollaru. Rodinným znakem Mae Kinleyovým byl jelen v červeném poli; na horním okraji znaku drží rámě napřažené sněť olivovou. Pod tím jest heslo! »No too much!« (Ne přes příliš !) Nedbal ale hesla toho podporovav trusty a ringy i jich obrovské vyssávač ství, ani v politice hospodářské a nedbal ho an
Mae Kinley Mae Mac Kinley
14 article
v politice zahraničné. Zvolen byv v listopadu 189e 272 hlasy volitelskými proti 175 Bryanovým za před- sedu republiky a uvázav se v březnu 1897 v úřad, připravoval ihned politiku výboje. Brzy následovaly vpád na Kubu, válka se Spanělskem, annexe Kuby, Portorica, a vzdor slibům. daným statečným domorodcům filipinským, za jich podporu proti Spanělsku, i annexe ostrovní vlasti jejich. Slavomam a rozpínavost — stržena těmi řítila se družina Mac Kinleyova dál a dále po kluzké dráze militarismu a činila se, seč byla, aby dohoniia velmoci evropské zvláště i ná- mořním zbrojením v té divoké jízdě k metě. za níž kynou ale na konec po okamžitém rozmachu k bohatství nespokojenost doma, nebezpečí z venči a na konec přece jen ochuzení. Přes to, ne- prohlednuv konečných cílů politiky té, lid ame- rický zvolil Mac Kinleye v listopadu 1900 292 hlasy proti 155 Bryanovým znovu na čtyřletí presidentem republíky. Bylo by chybou ale domnívat se, že pří- padnou smrtí Mac Kinleyovou padne i systém. Přílis málo ještě uzrály k tomu poměry v Americe. Ostatně dosavadní místopředseda republiky Rosewel t, jenž v době války se Španělskem vypravil vlastní sbor jízdní na Kubu, a kterýž dle ústavy v případu náhlé smrti presidentovy nastupuje po něm zatím v úřad. jest rovněž z řad strany Mac Kinleyovy, z řad tak zv srepublikánské« strany a bude plniti poslání odn mu uložené, jako Mac Kinley, třeba že s menší snad obratností a s menší energiíl
Bryanův Spanělsk Mac Kinleyův Mac Kinley Mac Kinleyová Kuba Amerika Španělsko
15 article
Další podrobnosti o attentátu. Podmořským kabelem sděluji se ještě ně které zajímavé podrobnosti o buffalském atten- tátu. President Mac Kinley včera, v pátek, vráti se k návštěvě výstavy do Buffala z výletu n Niagaru. Před budovou hudby defilovalo před ním obecenstvo i užívalo hojně starého právači spíše zvyklostí potřásti presidentovi rukou. Vedle Mac Kinleye stál ředitel výstavy, tělesný lékař a delektiv Ireland. Z obecenstva přibližilse k Mac Kinleyoví muž s cylindrem na hlavě; měl levou ruku ovinutou šátkem. Zatím co chopil se pravou rukou svou ruky Mac Kinleve, vystřelil rukou levou na presidenta rychle dvě rány. Dříve než mohl vystřeliti ránu třeti, srazil jej delektiv Ireland k zemi. Mac Kinley zatím vzkřiknuv bolestně skáce se rovněž k zemi, ale zůstal při vědomí. Ireland jenž také několik ran holí obdržel, když obe- censtvo do útočníka tlouklo, roztrhl šat Mac Kinleyův a dival se po ráně. Praví se, že Ire- landa tloukli holemi původci schválně způso- bené tlačenice, kterouž byli od Mac Kinleye přimo před attentálem zatlačení ostatní jeho stál detektivové. Mac Kinley tázal se hned po attentátu »Je někdo trefen?« Ireland odpověděl: »Attentá platil vám.« Mae Kinley děl: »Dobrá, to není nic !« Z rány vytékalo jen málo krve. Mac Kinley když byl odnášen, tázal se ještě jednou: »Nen skutečně nikdo raněn ?« Při pozdější operaci na Mac Kinleyovi pro- vedené bylo přítomno neméně než 20 lékařův. Tajemník Mac Kinleyův poslal senátorovi/ Ho- movi v Clevelandu, důvěrném to příteli Mae Kinleyovu, depeši, v níž praví, že rány nejsou bezpodmínečně smrlelné a že jedna kule vy padla při svlékání presidenta. Mac Kinley zvedl prý ji chladn a podalprý ji lékařům okolo sto- jiefm. Vyněti druhé kule působilo ale veliké
Mac Kinley Ireland Mac Kinleyův Ir Kinley Mae Kinleyův Buffalo výlet můj Niagara Cleveland lékařův
16 article
V drobném prodejís raaní číslo o sobě . . . za 8h odpoledni . . . ua ž h Ve alialkách na venkově: ranní čislo. . . . . . . . odpolední . . . . . . . . Sb Inseráty plstí se hetově napře Přečplacení a insevty přijiná zdnlnl- strace v Marianské ulici č. s. Tam nachízejí se té1 redake Ulskárna a expedice „Národnich Listě“. Eokopíny se nevzaciji 10h
17 article
potíže. Zkusili to nejprvé, aniž presidenta chlo- roformovali; po marných pokusech ale narko- tisovali raněného a pak kuli, jak jedna depeše buffalská sděluje, vyňali. Od okamžiku toho lepšil prý se stav presidentův, jenž za krátko na to probudil se z účinkův narkósy. O útočníku nebylo do dnešního poledne ještě nic pířesného zjištěno. Udává jednou jméno Niemand (Nikdo), podruhé Colgaš (tolik co »tulák«), ale právě dle smyslu slov těch lze souditi, že si tropí z vyšetřujících úřadníků šašky. Dle některých zpráv paní Mac Kinleyové nebylo vzhledem na chorobu její jestě zranění manžele oznámeno, dle jiné depeše učinil prý tak ale tělesný lékař Kinleyův Risley již čtyři hodiny po attentátu a byl prý také již pro paní Kinleyovou uchystán zvláštní vlak k odjezdu do Buffalo. Oproti příznivým některým zprávám tvrdí se v jedné depeši newyorské, že, jak prý iplukovník Michol1 ze štábu pre- sidentova po nové konsultaci lé- kařů stát. tajemníku Hayovi do Washingtonu telegrafoval, budi stav Mac Kinleyův největš šněi . ,nnl obavv. V Nov. Yorku zavládlo ohromné roz- čilení. V hlavních ulieích kupí se veliké davy lidu. Policie americká obdržela prý opětně vý- strahy před chystaným attentátem, přes to byla opatření její na ochranu presidenta nedosta- tečná. Již 21. dubna 1898 byl v krabici doutníkové poslán presidentovi z Nov. Yorku pekelný stroj, ale pokus attentátu se nezdařil. Pokusy prý několikráte byly opakovány, aniž veřejností o tom zprávy podány.
Niemand Mac Kinleyová Kinleyův Risley Kinleyová Hay Mac Kinleyův York Buffalo Washington
18 article
Zástupce a případný ná- stupce Mac Kinleyův. Mistopředseda republiky Spojenýeh států Rosevelt, oznámí dle některých zpráv již zejtra zvláštní proklamaci, že převezme proza- tímně zastupování presidenta ve funkcích jeho. Kdyby však Mac Kinley ráně své podlehl; pře- vzal by dle ústavy úřad jeho Theodor Rose- velt. Týž zvolen byl pro popularitu, jakouž si získal účastenstvím svým v bojích na Kubě, loni v listopadu (zároveň s Mac Kinleyem) za místopředsedu republiky a to rovněž jako kan- didát republikánské strany. Místopředsednick funkce jeho ujal by se pak předseda se- nátu; senát pak musil by si zvoliti nového předsedu. Ve případě úmrtí Mac Kinleyova spuštěn byla by státní vlajka Spojených států všude na půl stožáru na dobu 30 dní, státní budovy smutečně by se vyzdobíly a nařízen byl by i smutek vojenský. Vídeňský vyslanec Unie obdržel teprve včera o poledni depeši od své vlády washing tonské, jež zněla: »President byl včera o 4. hod. odpoledne v Buffalu od muže, o němž se soudí, že jest anarchistou, těžce raněn. Zatím co president dle amerického zvyku lidem ruce potřásal, při tlačili se k němu četní Američané, aby mu ruku stískli a mezi nimi i vrah.“ Zatím. co president ruku mu podával, střelil anarchista po něm. Udal, že se jmenujo Ferdinand Newman, dlo všeho jest ale jméno to smyšleno.« Předchozí attentáty na presi- denty Spojených státův. Mae Kinley není prvním presidentem repu- bliky Spojených státův, jenž stal se přeďmětem
Mac Kinleyův Mac Kinley Američan Newman Kuba spojený stát Buffalo spojený státův Spojenýeh stát Rosevelt úřad jeho Theodor Rose Mac Kinleyov
19 title
FEUILLETON.
20 article
V Praze, 7. záři.
Praha
21 article
6— (Kronika.) Hótel »Na poště« v Bove v údoli Soče skýtá zcela útulný pobyt turistovi jenž průsmykem Předělu překročil hřeben Jul ských Alp. Třihodinný ten pochod ve stinu na- hatých obrů skupiny Čanina i Manharta neměl by scházet v seznamu vykonaných tur žádného slovanského přítele polulek světem alpským. Jednak vede nákladná silnice středem velkolepýeh scenerii, vděčná a úchvatná na každém kroku, tím vděčnější, čím pohodlněji možno vykračo- vati a odevzdávati se bezstarostně krajinářskému požitku a potom je tu konečně jednou opravdu slovanský kraj! Za horskou tvrzí nad Rabeljem přestává oblasť nadvlády německého živlu, jejíž vlíravé příznaky všude v Korutanech tak trapně vám zkalují požilek rozkošné přírody. Ráno o šesté opustili jsme německý Rabelj a s červené vížky boveckého kostelíka právě zvoní poledne, když se blížíme městečku. Dle německých příruček cestovních má Bovec zcela italský ráz, avšak obyvatelstvo prý mluví italsky německy i slovinsky. Našinec rychle se vprav do ovzduší probouzejícího se slovanského živlu.
Manhart Hótel Korutany Jula ský Alpa Čanina
22 article
— Máme těžkou posici proti dvěma prou- dům nepřátelskýml vykládal nám pan poštmistr, majitel hotelu »na poště«, uvědomělý vlastenec. Byl všecek elektrisován rozpoznav české hosty ve přibylých turistech, nechtějících roz- uměti ani universální zdvořilosti němělcí obsluhy, ani terminologii německého jídelního lístku. Slo- vinčina není pro nás vlastence od Vltavy zrovna nejsnadnější slovanské nářečí. Ale při dobré vůli a s pomocí nějakého jinoslovanského drobtu s naší strany a nějakého českého se strany druhé — intelligentním Slovincům bývá znalost českých věcí dost zběžna — možno se snadno dohodnouti. Brzo bavili jsme se s panem pošt mistrem zcela plynně. Čechům dost zde přejí. Do nedávna měli v Bovci faráře Čecha, dobrého muže, byl velm oblíben, potom slečinka u pošty byla Češka, od někud z Nechanic nebo z České Třebové po- cházela — pan poštmistr vyslovuje jména správně po česku — pak jsou tu ještě nějaký hodnosta u finanční stráže, nějaký švec a jiný řemeslník,
Čecho Vltava Nechanice Český Třebová
23 article
také Češi. Konečně zřízenec plzeňské Škodovy zbrojovky, delegovaný ku zdejším střeleckým pokusům, je také krajan. Na první zavolání hned pěkná řádkal — Čechové jsou nám vzorem svou energií, vytrvalostí a opposiční silou! horoval pan poštmistr. Když shořelo Národní divadlo v Praze, byli tu zrovna tři páni z Čech na vý- letu v horách. Když uslyšeli zprávu, upsali spolu na místě tolik a tolik — pan poštmistn uvádí přesněji osoby i velikou sumu — a telegra- ficky domů poukázali. A což razítková výprava proti státní němčině bankovek! Mýma vlastníma rukama zde v Záalpsku prošla pěkná hromádka těch modrých papírů s heslem na obrubě: » platí deset zlatých !« . . A mluvčí mžouraje spokojeně, pronáší česká slova se zálibným přízvukem. Nasloucháme jen ze zdvořilosti těm lichometnostem. Ale pan pošt- mistr je roztomilý muž. Nemožno odolati vlídné jeho pozornosti.
Čech Škodův poštmistn Čechy národní divadlo v Praga
24 article
— A kam pánové mají namířeno? — Chceme do Résie. Odtud to tam přec někudy půjde? — Arciže, půjde! Odtud do Žágy po silnici a potom stezkou do hor. Musíte miti vůdce, arci. Réziané jsou statečný kmen. Jsou vlastně Rusové Zbytek staroslovanských praobyvatelů, zachovaný v nepřístupnosti svého bydliště ještě z dob stě- hování národů — völkerwanderung, rozumíte? — podešívá řečník svůj domácí termin, páchnoue poněkud školskou škamnou. Velmi nás zajímal zálet páně poštmistrův do oboru národopisu, ač se výklad poněkud liši od zprávy, kterou dle Dobrovského, Stanka Vraze a jiných o Reziánech, Rjazanech, Razenech »po- tomcích etruských Razenů utekších před Gally do hor«, podává Jan Kollár ve své, tak neprá- vem málo čtené Staroitaliji slavjanské. — A jak dlouho asi půjdem, pane pošt mistře ? — Šest hodin počítají. Procházka! Zvláště, užijeme-li do Žágy pošty, k vůli ukrácení cesty jednotvárným údolím. A již si zamlouváme tři místa na zej třejší ranni poštu. Dvě pro sebe, jedno pro vůdce, kterého pan poštmistr ochotně objedná. Odpoledne odpočinku rychle uteklo ve slo- vinském okolí městečka. Dobře se nám spalo ve stinu obou protilehlých strážců údolí, mohutného
Rus Zbytek pán Dobrovský Stancu Vraz Razeny Gall Kollár Procházka
25 article
Rombona ze skupiny Čaninské a štihlé homole mangartského Svinjaka. Ráno nebylo právě nejvlídnější počasí, když jsme se loučili s ochotným panem poštmistrem. Proti nám do otevřeného poštovního vozu za- sedl vůdce, mladý, pěkně urostlý muž, s od- znakem svého úřadu na prsou, s kamzičí bradou pyšně za kloboukem vztýčenou a daleko nad hlavy naše vyčnívající alpskou holí. Trubka poštov- ního pacholika vesele třepetala ulicemi probou- zejícího se městečka. O zřízení alpských poštovních povozů byl by tu na místě zapěti zvláštní nadšenou hymnu uznání. To nejsou utrápené čtyrkolky ubohého vzezření, rozhrkané, oškubané, ven i uvnitn páchnoucí špínou a nečistotou, tažené vychrtlými herkami, potřebnými dávno zaslouženého odpo- činku, jaké u nás vídáme vléci se s bídou od poštovních stanic k nádražím. Naše bovecká při- ležitost a také poštovní povoz, který o týden později nás dovážel z nádraží dölsašského na hranice tyrolské přes pověstné serpentiny wink- lernské do Sv. Krve pod Velikým Zvonem, byly pravé vzorky svého druhu. Statný landauer, uvnitř vším pohodlím, na venek vším leskem své služby opatřený, to je zdejší příležitost po- štovní, které bez ostychu rádi užijete. S měkkého sedadla ven do lezecké tury je přechod arci tro- šinku náhlý. Čekalo nás ostatně jisté zklamání Už při shánění proviantu v Žáze dostavila se předtucha. Šunky nebylo v krámě, leda ně- jaký salám a sýra. Všako pro malou snídani to mohlo stačiti.
Čaninský
26 article
— Snídani? opáčil s úsměvem kupee. starší pán, nehlazených, ale vlídných způsobů. zvěděv, kam máme namířeno. — Jen si vemte hned směle na oběd také na svačinu! dokládal. Dobře vám radím. vzpomenete na mne — Což nebudeme v Resii k polednímu Řekli nám něco o šesti hodinách . . — Kde pak, šest ! Deset tam máte ! A víe Půjdete do večera. Cesta je bidná, místy ne právě nejjistější. Uhlídáte! ... I safraporte ! To znělo poněkud ochladivěji turistům, kteří si přechod z údolí Soče do údol Résic podle mapy a běžných příruček cestov- ních představovali jako přijemnou horskou pro menádu. Německé přiručky po alpských turách přes všecku hojnost zpráv i podrobnou přehled- nost, opětně se nám osvědčily jako ne tuze spolehlivé.*) I Meyer, i Rabl, i Hess za pří- ležitosti dost citelně nás zklamali. S promenádou« stálo to vskutku bledě. Čekali jste pohodlnou pěšinu, údolím, snad podél bystřiny s pěknými rozhledy po stráních v levo a v pravo. Než ouvejl. Přišlo to jinak Dva kroky od poštovní silnice zabočil vůdce strmě vzhůru po skalnatě, neschozené, málo zřetelné stezce. A tak to šlo hodinu, dvě a třetí. Pomalu nám svítala skutečnost. Do čeho jsme se to odhodlali! Resie je zalehlý, těžko přístupný, nenavštěvovaný kout světa. Chudý, zapomenutý kraj beze styku se světem. Údaje o něm šířené jsou spíše neurčité pověsti, než bezpečné vědomosti. Úkázalo se, že i náš vůdce byl v Resii prý jen jako malý chlapec. Osvědčíl se sice jako výborný stopař, který jde po číchu, kde stezka opršelá mizí ve skalní drolině, ale nebyl žádný znalec kraje a okolí, jenž na po- loženou otázku dovede vždy přesně odpovědět. Až do Ucey, hrstky chudičkých domků italské pohraničné stanice, rozptýlených po skal- ních srázech v divočině horské, šlo to bidně.
Meyer Rabl Hess údolí Soča Résice Ucey
27 article
Tudy od rakouské strany přecházejí bezpochyby jen pašeráci. Atěm na úpravnosti cesty nesejde. — Jak pak to vypadá s další cestou spustili jsme zvědaví na velitele stráže zcela osobní vlaštinou, na zdařbůh komponovanou po- mocí latiny a frančiny a nějakého na rychlo z paměti vyškrábaného tutti frutti, šupito presto, maladetto sacramentol Rozuměl nám zcela dobře. Byl vůbec vlídný muž, elegantní chlapík proti neútulným postavám, přímo abruzzského vzezření, jaké jsme až dosud potkávali. Prý to teď půjde většinou »piano«. A následující hodinku vskutku * Dočkáme-li se brzo vlastních ? Českých »alpo- drapů« valem přibývá, jak svědčí data pamětných knih staničných. České turisty, kteří se do nicl podepisují po německu — a třeba byl mezi nimi ná- rodní poslanec a pohlavár — české turistiky! — ne- třeba ani počítati. Za krásného srpnového dopo- ledne bylo v jídelně hotelu pod Velikým Zvonem zne nadání jako někde v Chuchli. Český hovor na všech stranách. Kdo by byl tu chvíli počítal hlavy, mohl na české strané snadno napočítati — většinu. Aspoř jízdný řád železničný, v objemu asi malého Hentschla. mohl by se už každoročně pro letní saisonu vydá vat po českul jsme si už dost pohodlně vyšlapovali po úhledné pěšině, zřetelně se vinoucí podél boků skalních. Však sláva dlouho nepotrvala. Brzo chodilo to zase hodně divoko vzhůru a dolů, přes tesy a žlabiny, přes strže a balvany, přes drolinu lavin a kluzké strminy. Obča s žabí gracií třeba hezky po čtyrech, kde po- mocná vůdcova ruka či hůl nemohla do- sáhnouti. Otužilejším horošlapům, nežli jsme sami, kterým je na žert nějaký metr půdy, o nějž náhle proti své vůli se po břiše níže svezete, a kteři cestu považují za půvabnější čím je méně pohodlná, těm mohli bychom vzdušnou čáru přes Uceu a Karnien doporučit.
Chuchle
28 article
Pojí-li rádi turistickou lopotu se službou nějaké vyšší idey, skytne jim pouť do Rézic touto stranou jistě vítanou příležitost. Někde k ve- čeru, když jsme už měli osmihodinnou drá- pačku hezky za zády, připadala nám vzpomink na přestálé svízele také zcela rozkošnou. I slušná bouře, kterou jsme vysoko na alpské louce obklopeni mrakem v opuštěné salaši šťastně pře- stáli, byla už zapomenuta. A sestup velkolepými vraty předhoří Monte Maggiore s cípkem roz košného údolička dole v popředí jako cíle cesty byl nám už hračkou. Zapadající slunce zlatilo vůkol skalnaté vrchole, jako kovové resonanční desky rozléhaly se vůkol zelenavé stráně hla- sem neviditelných pěvců. Cvrčkové pastýři uvol- ňovali v paprscích slunka své zvýšeně náladě- Jaké harmonie melancholické! To byl slovanský zpěv! Konečně! Však jsme už pomalu začí- nali reptat! Taková svízel celodenní a do čtvrté odpoledne, koho jsme cestou oslovili, švadronil leda italsky anebo nějakým zkaženým vzdáleným nářečím, kterému slova nebylo roz- umět. Pane Adolfe Černý, kde jste a kde vaše zpráva o lahodě zachovalé réziánské staroslo- vančiny? . . . Ale od osady Karnice dolů na- jednou jakoby oponu vytáhl. Potkáváme nové lidi jiných tváří, jiných hlasů. A jak těm je dobře rozuměti! Nevím, co tomu řekne pan professor de Courtenay — ale nějaká odlehlá, odstálá, mechem obrostlá — čeština to je ! Na mou věrul To jsou tedy oni, Resiané ! Konečněl V hostinci »Trattoria a la Stella d'oros na náměstí, zároveň hlavní a jediné ulici úhledného jinak městečka, kralujícího s mohutné
Cvrček Černá Courtenay Monte Karnice le Stella d ' orosit na náměstí