2
masthead
V Praze, v neděli dne 8. září 1901.
Praha
5
article
Na ranní a odpel. Histy
o přílohami (. Naněný Obsor“ ve
středu a .Literární Hlidka
v pátek) před plácí sen
Vraze v administrai
2 K —b
na něiske
Ba čtvst lsta . . . ..
B K —h
s dvejí denáDkuu
na měsíe
K 50h
na čtvi leta
7 K 50
ve nilalkácb:
2 K 30 b
na měale . . . . . .
Pošteu:
na měsie
na čirrí lal. . . .
k2i
drojí zdslliou
na něst
na čtvrt lek
6
title
Dnešní čislo pre řraha le o 20 stranát.
7
article
K attentátu na presidenta re
publiky severo-americké.
K attentátu na presidenta re
publiky severo-americké.
Známý epigram Göthův: »Ameriko, oč
jsi šťastnější nás, že nemáš žádných omše-
ných hradů, žádných feudálních řádův« atd.
sotva bude dnes citován německým
tiskem, uvažujícím o attentátu na presidenta
Unie severo-americké Mac Kinleye. Spíše
můžeme býti na to připraveni, že pruskou
dressurou odchovaní epigoni Göthovi pod
dojmem amerického toho zločinu počnou do-
mlouvati státníkům americkým, aby přitáhl
pořádně uzdu té demokratické svobodě ob-
čanské ve vlasti Washingtonově, jakoby ona
za ten zákeřný výstřel v Buffalu mohla a
jakoby podobné attentáty nedály
se ještě poměrně hojněji zrovna
ve státech naskrze policejních,
vojáckých a byrokratických, ve
státech absolutistických a despotických, kde
nevládne lid, nýbrž kde se vládne proti lidu
sevřenému a spoutanému na duchu i na těle.
Podle souhlasných zpráv zaoceánských.
stal se president Mac Kinley obětí fanatismu
oné beznárodní, kosmopolitické sekty a nar-
chistů roztroušené světem obou hemisfér,
sekty to krajně revolučních socialistů, jichž
duchovním otcem byl před půl stoletím fan-
tastický dobrodruh Bekunin a jejichž šíleným
cílem jest pandestrukce, t. j. úplné poboření
všeho posavadního státního, společenského
národního zřízení na světě, tak saby z plat
ného řádu záloženého na vlastnictví, na zá-
sadě autority buďsi náboženské nebo ob-
čansko doktrinářské, nebo jakobinsko-revo
luční, nezůstal na celém světě kámen na
kameni.« olon oleu
Göthův
Mac Kinley
Göth
Washingtonův
Mac
Bekunin
Amerika
Buffalo
Unia severo
demokratický svoboda
společenský národní zřízený na světit
8
article
Tedy ani nejsvobodnější demokratické
republiky jako severo-americká, švýcarská
nadtož francouzská, nenalézají na očích
anarchistů milosti, neboť i ty chovají prý ve
svých zřízeních a řádech »vyhlazení hodne
zárodky nerovnosti společenské«, — totiž zří-
zení vlády ústavní, presidenty a úřadnictvo
výkonné moci, což vše je sektě anarchist
trnem v očích a překážkou její ideálů o spo
lečnosti budoucnosti prosté všech zákonů.
vlád, vykonavatelův a strážcův. — mrb
Staré přísloví naše praví: Jeden blázen
nadělá sto bláznů. A staletá zkušenost dějin
to potvrzuje na nejtrudnějších stránkách hi-
storie. Skoro každé století mělo své, hrozné
bludy, své utopie a své kruté fanatiky
čirého nesmyslu. Vzpomeňme jen nesčet-
ných těch obětí středověké inkvi-
sice. Po kolik věků bylo se nejšlechetněj-
ším lidem chvíti před její mučírnami a hra-
nicemi, nežli konečně zdravý rozum lidský
slunečnými paprsky osvěty zapudil ty hrozné
mátohy šíleného bludu a fanatismu nábo-
ženského. Podobně má se věc s bludema
zločinným fanatismem socialistického anar-
chismu. Jako nebyl fanatism španělských in-
kvisitorů plodem a ovocem evangelia Kri-
stova, alebrž naopak jeho protivou, jeho
zrůdností, jeho vlkem, také není tolikéž an-
archism žádným plodem a ovocem ducha
rozumné, zdravé svobody lidské, nýbrž na-
opak jeho protivou, jeho znetvořením, jeho
svobodný demokratický republika
9
article
škůdcem a rakovinou. Ale jako se lidstvo
svým zdravým rozumem, svým pokro-
kem ve vzdělanosti, svou prací
osvětnou konečně šťástně vyho-
jilo z rakoviny středověkého fanatismu
náboženského, tak přemůže zaji sté
bezpečně také ve století dvacá-
tém zdravý rozum lidstva, ušlech-
tující se neustále nezdolným
pokrokem vzdělánosti — ty cho-
robné bludy násilnického šílenství anarchi-
stických výstředníků a zoufalců v lůně u vě-
domělých, svobodných a spořá-
daných národů.
Nikoli policejními opatřeními, nikoli
výminečnými zákony a stavy; nikoli poutá-
ním svobodného tisku a svobody spolčovací
a shromažďovací, tím nikdy a nikdy nevy-
hubíte kokotici revolučního anarchismu ze
světa! Ale víte, čím ji bezpečně vyhubítea
vyhladíte v době dozírné z kořene? jPromy
šleným a neustálým povznášením a zvelebo-
váním všeho lidu obecného rozumnon, spra-
vedlivou správou státu v duchu svobody,
osvěty a lidskosti, promyšleným a stálým
odstraňováním všech křivd a nespra-
vedlivostí zastaralých v životě
společenském, státním a národ
ním, poctivou rovností všech před zákonem,
poctivou právní ochranou slabších s proti
mocnějším, upřímnou snahou o zhojení du-
ševní jako hmotné bídy, upřímným soucitem
a účinnou pomocí všem strádajícím — slo
vem: zřízením státu a společnosti, podchnu-
tým spravedlivostí a lidumilnou lá-
skou, prodchnutým úctou k důstojnostia
právu člověka, přejícím rovnou pocti-
vou svobodu všema štědřícím
mravně zušlechťující osvět uv šle mu
lidu bezrozdíl'u.
10
article
To jsou jediné prostředky,
jimiž rozumné vlády ve sloletí dvacátém
mohou zachránit a upevnit byt států a
říší: odstraňováním příčin hmotné
a duševní bídy, odstraňová-
ním všeho násilí a barbarství
ze života veřejného a mezinárod-
ního, zastavením toho perma-
nentního vespolného zbrojení,
pod jehož tíhou vůčihledě upadá blahobyt
pracujících národů a přibývá zoufalého pro-
letářstva, které nemá čeho více ztratit — a
za to obrácením těch milliard dnes na účely
válečné mrhaných k účelu lidumilým, ku
zvelebení vlasti a národů v požehnaných
pracech míru. To máme po nejhlubším svém
přesvědčení za nejlepší a nejjistější cestu
k budoucnosti utěšenější, nežli jest
trudná naše přítomnost, plná nespokojeností
národní a společenské, plná
krisí, plná nespravedlivých válek, plná
roztrpčení, záští, násilí a fanatismu úklad-
ného.
Kéž zločinný attentát, spáchaný na před-
staviteli svrchovanosti národa amerického,
dojme netoliko národ americký,
aby vrátil se z nynějšího ploského materia-
lismu svého k ethické výši slavných
svých otců: Washingtonů a Jeí-
fersonů, ale kéž otřese také spasitelně
všemi vládnoucími státníky evropskými, aby
vzali z něho naučení moudré pro lepší
budoucnost národů evropskych.
Washington
11
article
Utok na presidenta Mac Kinleye
Utok na presidenta Mac Kinleye
Překvapující a vzrušující zvěst dolétla
ze severoamerické republiky. Třetí již předseda
Spojených státův stává se obětí attentátu. Po
velikém Lincolnovi a šlechetném Garfieldovi
zákeřná kule ulita i pro vypočítavého Mae
Kinleye. Třesk rány, jež zahoukla výstavou pan-
americkou, zlákal slova nevole z úst mnohých,
vzbudí ale i mnohé dřimající svědomí.
Mířil-li ale útočník spíše než na osobu
Mac Kinleyovu na sám režim — ve svém šílen-
ství naopak jej spíše upevnil než porazil. Čin
jeho, prolití krve lidské, nebude míti tedy ani
této omluvy! Ze skutku zlého dobrá žeň ne-
vzeházi!
Křivdou bylo by dějinnou popírati, že mnohý
útočník anarchistický měl na mysli cile ideální,
však prostředky, jakéž volil, i když nechceme
uvažovati o uskulečnitelnosti eílů, pro-
středky zločinně oddalovaly spíše cíle ty, než
je k nim přibližovaly. Z kletby zlého činu,
z vraždy anarchistické, až dotud vzešly vždy
jen persekuce a obmezení práv občanskýchl
Jednou z přičin k zločinu amerického úloč-
níka byla zajisté i dalekosáhlá, pronikavá, ale však
nikoli blahá role, kterou měl Mae Kinley v ame
rickém životě hospodářském i sociálním. vy
stihnouti ji můžeme však jen, opákujeme-li zde
prosťě soud, kteřýž minule jsme již o činnosti
a životě Mac Kinléyově pronesl.
Mac
Lincoln
Garfield
Kinley
Křivda
severoamerický republika
spojený státův
12
article
William Mac Kinley byl původem z rodiny
irské, jež se v r. 1750 do Ameriky přistěho-
vala. Otec jeho měl ve státě Ohio malou vál-
covnu, však přilíš zámožným nebyl. Zde na
rodil se William, jako sedmé dítě rodičů svých
dne 29. ledna 1843. V 17. roce stáří svého
vstoupil na vysokou školu Alléghany College,
ale pro chorobhošt musil ji bržý opět opustiti
Za občanské války ve Spojených stáťech v lé.
tech šedesátých bojoval v řadách severní armády
pro zmužilost svou byl presidentem Lincolnemv
22. roce stáří až i na majora povýšen. Proti svému
přání, však na domluvu rodíčův opustil Mac Kinley
službu vojenskou a odbyv si studia právnická, usadil
se v roce 1867 v Cantonu v Ohiu, kdež si výnosnou
klientelu zjednal,
V r. 1876 byl zvolen poprvě do kongresu, jemuž
nepřetržitě náležel, byv zvolen své doby i za před-
sedu. Jako předseda výboru, jemuž byly odkázány tehdy
předlohy v příčině přísnějších manipulací při výbírání
cel i v příčině zvýšení celních sázeb šamých, zasazoval
se za jich užákonění s takovou rozhodností a bo-
jovnosti vytrvalou, byť přímý popud k předlohám
těm byl od jiného člena kongresu vyšel, že célá tate
krajně ochranářská akc Byla později stotožňována
se jmenem jeho. Také pozdějí stavěl ji Mac Kinley
když byl v roce 1891 volen a zvolen za guvernéra
státu Ohio, do popředí volebního programu svého.
Mac Kinley
William
Lincolnemv
Amerika
Ohio
spojený stáťy
Canton
Alléghany College
13
article
Stoupencem zlaté měny Mac Kinley nebyl od po-
čátku, nýbrž naopak, vyslovoval se často pro svo-
bodnou razbu stříbra, ale když ucházeje se o kan-
didaturu pro předsednictví republiky, zvěděl, že ná-
rodní sjezd strany republikánské, jenž o kandidatuře
té rozhoduje, do volebního programu pojme určitě
jasně boj proti svobodné razbě stříbra, přistoupi
Mae Kinley rychle na toto stanovisko a na konee
vedl boj volební pro zlato sám, tak jako by nikdy
nebyl býval přítelem stříbrného dollaru.
Rodinným znakem Mae Kinleyovým byl jelen
v červeném poli; na horním okraji znaku drží rámě
napřažené sněť olivovou. Pod tím jest heslo! »No
too much!« (Ne přes příliš !) Nedbal ale hesla toho
podporovav trusty a ringy i jich obrovské vyssávač
ství, ani v politice hospodářské a nedbal ho an
Mae Kinley
Mae
Mac Kinley
14
article
v politice zahraničné. Zvolen byv v listopadu 189e
272 hlasy volitelskými proti 175 Bryanovým za před-
sedu republiky a uvázav se v březnu 1897 v úřad,
připravoval ihned politiku výboje.
Brzy následovaly vpád na Kubu, válka se
Spanělskem, annexe Kuby, Portorica, a vzdor slibům.
daným statečným domorodcům filipinským, za jich
podporu proti Spanělsku, i annexe ostrovní vlasti
jejich. Slavomam a rozpínavost — stržena těmi
řítila se družina Mac Kinleyova dál a dále
po kluzké dráze militarismu a činila se, seč
byla, aby dohoniia velmoci evropské zvláště i ná-
mořním zbrojením v té divoké jízdě k metě.
za níž kynou ale na konec po okamžitém rozmachu
k bohatství nespokojenost doma, nebezpečí z venči
a na konec přece jen ochuzení. Přes to, ne-
prohlednuv konečných cílů politiky té, lid ame-
rický zvolil Mac Kinleye v listopadu 1900 292 hlasy
proti 155 Bryanovým znovu na čtyřletí presidentem
republíky. Bylo by chybou ale domnívat se, že pří-
padnou smrtí Mac Kinleyovou padne i systém. Přílis
málo ještě uzrály k tomu poměry v Americe. Ostatně
dosavadní místopředseda republiky Rosewel t, jenž
v době války se Španělskem vypravil vlastní sbor
jízdní na Kubu, a kterýž dle ústavy v případu náhlé
smrti presidentovy nastupuje po něm zatím v úřad.
jest rovněž z řad strany Mac Kinleyovy, z řad tak zv
srepublikánské« strany a bude plniti poslání odn
mu uložené, jako Mac Kinley, třeba že s menší
snad obratností a s menší energiíl
Bryanův
Spanělsk
Mac Kinleyův
Mac Kinley
Mac Kinleyová
Kuba
Amerika
Španělsko
15
article
Další podrobnosti
o attentátu.
Podmořským kabelem sděluji se ještě ně
které zajímavé podrobnosti o buffalském atten-
tátu. President Mac Kinley včera, v pátek, vráti
se k návštěvě výstavy do Buffala z výletu n
Niagaru.
Před budovou hudby defilovalo před ním
obecenstvo i užívalo hojně starého právači
spíše zvyklostí potřásti presidentovi rukou. Vedle
Mac Kinleye stál ředitel výstavy, tělesný lékař
a delektiv Ireland. Z obecenstva přibližilse
k Mac Kinleyoví muž s cylindrem na hlavě;
měl levou ruku ovinutou šátkem. Zatím co
chopil se pravou rukou svou ruky Mac Kinleve,
vystřelil rukou levou na presidenta rychle dvě
rány. Dříve než mohl vystřeliti ránu třeti, srazil
jej delektiv Ireland k zemi.
Mac Kinley zatím vzkřiknuv bolestně skáce
se rovněž k zemi, ale zůstal při vědomí. Ireland
jenž také několik ran holí obdržel, když obe-
censtvo do útočníka tlouklo, roztrhl šat Mac
Kinleyův a dival se po ráně. Praví se, že Ire-
landa tloukli holemi původci schválně způso-
bené tlačenice, kterouž byli od Mac Kinleye
přimo před attentálem zatlačení ostatní jeho stál
detektivové.
Mac Kinley tázal se hned po attentátu
»Je někdo trefen?« Ireland odpověděl: »Attentá
platil vám.« Mae Kinley děl: »Dobrá, to není
nic !«
Z rány vytékalo jen málo krve. Mac Kinley
když byl odnášen, tázal se ještě jednou: »Nen
skutečně nikdo raněn ?«
Při pozdější operaci na Mac Kinleyovi pro-
vedené bylo přítomno neméně než 20 lékařův.
Tajemník Mac Kinleyův poslal senátorovi/ Ho-
movi v Clevelandu, důvěrném to příteli Mae
Kinleyovu, depeši, v níž praví, že rány nejsou
bezpodmínečně smrlelné a že jedna kule vy
padla při svlékání presidenta.
Mac Kinley zvedl prý ji chladn
a podalprý ji lékařům okolo sto-
jiefm. Vyněti druhé kule působilo ale veliké
Mac Kinley
Ireland
Mac
Kinleyův
Ir
Kinley
Mae Kinleyův
Buffalo
výlet můj Niagara
Cleveland
lékařův
16
article
V drobném prodejís
raaní číslo o sobě . . . za 8h
odpoledni
. . . ua ž h
Ve alialkách na venkově:
ranní čislo. . . . . . . .
odpolední . . . . . . . . Sb
Inseráty
plstí se hetově napře
Přečplacení a insevty přijiná zdnlnl-
strace v Marianské ulici č. s.
Tam nachízejí se té1 redake
Ulskárna a expedice „Národnich Listě“.
Eokopíny se nevzaciji
10h
17
article
potíže. Zkusili to nejprvé, aniž presidenta chlo-
roformovali; po marných pokusech ale narko-
tisovali raněného a pak kuli, jak jedna depeše
buffalská sděluje, vyňali. Od okamžiku toho
lepšil prý se stav presidentův, jenž za krátko
na to probudil se z účinkův narkósy.
O útočníku nebylo do dnešního poledne
ještě nic pířesného zjištěno. Udává jednou
jméno Niemand (Nikdo), podruhé Colgaš (tolik
co »tulák«), ale právě dle smyslu slov těch
lze souditi, že si tropí z vyšetřujících úřadníků šašky.
Dle některých zpráv paní Mac Kinleyové
nebylo vzhledem na chorobu její jestě zranění
manžele oznámeno, dle jiné depeše učinil prý
tak ale tělesný lékař Kinleyův Risley již čtyři
hodiny po attentátu a byl prý také již pro paní
Kinleyovou uchystán zvláštní vlak k odjezdu
do Buffalo.
Oproti příznivým některým zprávám tvrdí
se v jedné depeši newyorské, že, jak prý
iplukovník Michol1 ze štábu pre-
sidentova po nové konsultaci lé-
kařů stát. tajemníku Hayovi do
Washingtonu telegrafoval, budi
stav Mac Kinleyův největš
šněi . ,nnl
obavv.
V Nov. Yorku zavládlo ohromné roz-
čilení. V hlavních ulieích kupí se veliké davy
lidu. Policie americká obdržela prý opětně vý-
strahy před chystaným attentátem, přes to byla
opatření její na ochranu presidenta nedosta-
tečná. Již 21. dubna 1898 byl v krabici
doutníkové poslán presidentovi z Nov. Yorku
pekelný stroj, ale pokus attentátu se nezdařil.
Pokusy prý několikráte byly opakovány, aniž
veřejností o tom zprávy podány.
Niemand
Mac Kinleyová
Kinleyův Risley
Kinleyová
Hay
Mac Kinleyův
York
Buffalo
Washington
18
article
Zástupce a případný ná-
stupce Mac Kinleyův.
Mistopředseda republiky Spojenýeh států
Rosevelt, oznámí dle některých zpráv již
zejtra zvláštní proklamaci, že převezme proza-
tímně zastupování presidenta ve funkcích jeho.
Kdyby však Mac Kinley ráně své podlehl; pře-
vzal by dle ústavy úřad jeho Theodor Rose-
velt. Týž zvolen byl pro popularitu, jakouž
si získal účastenstvím svým v bojích na Kubě,
loni v listopadu (zároveň s Mac Kinleyem) za
místopředsedu republiky a to rovněž jako kan-
didát republikánské strany. Místopředsednick
funkce jeho ujal by se pak předseda se-
nátu; senát pak musil by si zvoliti nového
předsedu.
Ve případě úmrtí Mac Kinleyova spuštěn
byla by státní vlajka Spojených států všude na
půl stožáru na dobu 30 dní, státní budovy
smutečně by se vyzdobíly a nařízen byl by
i smutek vojenský.
Vídeňský vyslanec Unie obdržel teprve
včera o poledni depeši od své vlády washing
tonské, jež zněla:
»President byl včera o 4. hod. odpoledne
v Buffalu od muže, o němž se soudí, že jest
anarchistou, těžce raněn. Zatím co president
dle amerického zvyku lidem ruce potřásal, při
tlačili se k němu četní Američané, aby mu ruku
stískli a mezi nimi i vrah.“ Zatím. co president
ruku mu podával, střelil anarchista po něm.
Udal, že se jmenujo Ferdinand Newman, dlo
všeho jest ale jméno to smyšleno.«
Předchozí attentáty na presi-
denty Spojených státův.
Mae Kinley není prvním presidentem repu-
bliky Spojených státův, jenž stal se přeďmětem
Mac Kinleyův
Mac Kinley
Američan
Newman
Kuba
spojený stát
Buffalo
spojený státův
Spojenýeh stát Rosevelt
úřad jeho Theodor Rose
Mac Kinleyov
20
article
V Praze, 7. záři.
Praha
21
article
6— (Kronika.) Hótel »Na poště« v Bove
v údoli Soče skýtá zcela útulný pobyt turistovi
jenž průsmykem Předělu překročil hřeben Jul
ských Alp. Třihodinný ten pochod ve stinu na-
hatých obrů skupiny Čanina i Manharta neměl
by scházet v seznamu vykonaných tur žádného
slovanského přítele polulek světem alpským.
Jednak vede nákladná silnice středem velkolepýeh
scenerii, vděčná a úchvatná na každém kroku,
tím vděčnější, čím pohodlněji možno vykračo-
vati a odevzdávati se bezstarostně krajinářskému
požitku a potom je tu konečně jednou opravdu
slovanský kraj! Za horskou tvrzí nad Rabeljem
přestává oblasť nadvlády německého živlu, jejíž
vlíravé příznaky všude v Korutanech tak trapně
vám zkalují požilek rozkošné přírody.
Ráno o šesté opustili jsme německý Rabelj
a s červené vížky boveckého kostelíka právě
zvoní poledne, když se blížíme městečku. Dle
německých příruček cestovních má Bovec zcela
italský ráz, avšak obyvatelstvo prý mluví italsky
německy i slovinsky. Našinec rychle se vprav
do ovzduší probouzejícího se slovanského živlu.
Manhart
Hótel
Korutany
Jula ský Alpa
Čanina
22
article
— Máme těžkou posici proti dvěma prou-
dům nepřátelskýml vykládal nám pan poštmistr,
majitel hotelu »na poště«, uvědomělý vlastenec.
Byl všecek elektrisován rozpoznav české
hosty ve přibylých turistech, nechtějících roz-
uměti ani universální zdvořilosti němělcí obsluhy,
ani terminologii německého jídelního lístku. Slo-
vinčina není pro nás vlastence od Vltavy zrovna
nejsnadnější slovanské nářečí. Ale při dobré
vůli a s pomocí nějakého jinoslovanského drobtu
s naší strany a nějakého českého se strany
druhé — intelligentním Slovincům bývá znalost
českých věcí dost zběžna — možno se snadno
dohodnouti. Brzo bavili jsme se s panem pošt
mistrem zcela plynně.
Čechům dost zde přejí. Do nedávna měli
v Bovci faráře Čecha, dobrého muže, byl velm
oblíben, potom slečinka u pošty byla Češka, od
někud z Nechanic nebo z České Třebové po-
cházela — pan poštmistr vyslovuje jména správně
po česku — pak jsou tu ještě nějaký hodnosta
u finanční stráže, nějaký švec a jiný řemeslník,
Čecho
Vltava
Nechanice
Český Třebová
23
article
také Češi. Konečně zřízenec plzeňské Škodovy
zbrojovky, delegovaný ku zdejším střeleckým
pokusům, je také krajan. Na první zavolání
hned pěkná řádkal
— Čechové jsou nám vzorem svou
energií, vytrvalostí a opposiční silou! horoval
pan poštmistr. Když shořelo Národní divadlo
v Praze, byli tu zrovna tři páni z Čech na vý-
letu v horách. Když uslyšeli zprávu, upsali
spolu na místě tolik a tolik — pan poštmistn
uvádí přesněji osoby i velikou sumu — a telegra-
ficky domů poukázali. A což razítková výprava
proti státní němčině bankovek! Mýma vlastníma
rukama zde v Záalpsku prošla pěkná hromádka
těch modrých papírů s heslem na obrubě: » platí
deset zlatých !« . .
A mluvčí mžouraje spokojeně, pronáší česká
slova se zálibným přízvukem. Nasloucháme jen
ze zdvořilosti těm lichometnostem. Ale pan pošt-
mistr je roztomilý muž. Nemožno odolati vlídné
jeho pozornosti.
Čech
Škodův
poštmistn
Čechy
národní divadlo v Praga
24
article
— A kam pánové mají namířeno?
— Chceme do Résie. Odtud to tam přec
někudy půjde?
— Arciže, půjde! Odtud do Žágy po silnici
a potom stezkou do hor. Musíte miti vůdce, arci.
Réziané jsou statečný kmen. Jsou vlastně Rusové
Zbytek staroslovanských praobyvatelů, zachovaný
v nepřístupnosti svého bydliště ještě z dob stě-
hování národů — völkerwanderung, rozumíte?
— podešívá řečník svůj domácí termin, páchnoue
poněkud školskou škamnou.
Velmi nás zajímal zálet páně poštmistrův
do oboru národopisu, ač se výklad poněkud liši
od zprávy, kterou dle Dobrovského, Stanka Vraze
a jiných o Reziánech, Rjazanech, Razenech »po-
tomcích etruských Razenů utekších před Gally
do hor«, podává Jan Kollár ve své, tak neprá-
vem málo čtené Staroitaliji slavjanské.
— A jak dlouho asi půjdem, pane pošt
mistře ?
— Šest hodin počítají.
Procházka! Zvláště, užijeme-li do Žágy
pošty, k vůli ukrácení cesty jednotvárným
údolím. A již si zamlouváme tři místa na zej
třejší ranni poštu. Dvě pro sebe, jedno pro
vůdce, kterého pan poštmistr ochotně objedná.
Odpoledne odpočinku rychle uteklo ve slo-
vinském okolí městečka. Dobře se nám spalo ve
stinu obou protilehlých strážců údolí, mohutného
Rus
Zbytek
pán
Dobrovský
Stancu
Vraz
Razeny
Gall
Kollár
Procházka
25
article
Rombona ze skupiny Čaninské a štihlé homole
mangartského Svinjaka.
Ráno nebylo právě nejvlídnější počasí, když
jsme se loučili s ochotným panem poštmistrem.
Proti nám do otevřeného poštovního vozu za-
sedl vůdce, mladý, pěkně urostlý muž, s od-
znakem svého úřadu na prsou, s kamzičí bradou
pyšně za kloboukem vztýčenou a daleko nad hlavy
naše vyčnívající alpskou holí. Trubka poštov-
ního pacholika vesele třepetala ulicemi probou-
zejícího se městečka.
O zřízení alpských poštovních povozů byl
by tu na místě zapěti zvláštní nadšenou hymnu
uznání. To nejsou utrápené čtyrkolky ubohého
vzezření, rozhrkané, oškubané, ven i uvnitn
páchnoucí špínou a nečistotou, tažené vychrtlými
herkami, potřebnými dávno zaslouženého odpo-
činku, jaké u nás vídáme vléci se s bídou od
poštovních stanic k nádražím. Naše bovecká při-
ležitost a také poštovní povoz, který o týden
později nás dovážel z nádraží dölsašského na
hranice tyrolské přes pověstné serpentiny wink-
lernské do Sv. Krve pod Velikým Zvonem,
byly pravé vzorky svého druhu. Statný landauer,
uvnitř vším pohodlím, na venek vším leskem
své služby opatřený, to je zdejší příležitost po-
štovní, které bez ostychu rádi užijete. S měkkého
sedadla ven do lezecké tury je přechod arci tro-
šinku náhlý. Čekalo nás ostatně jisté zklamání
Už při shánění proviantu v Žáze dostavila
se předtucha. Šunky nebylo v krámě, leda ně-
jaký salám a sýra. Všako pro malou snídani to
mohlo stačiti.
Čaninský
26
article
— Snídani? opáčil s úsměvem kupee.
starší pán, nehlazených, ale vlídných způsobů.
zvěděv, kam máme namířeno.
— Jen si vemte hned směle na oběd
také na svačinu! dokládal. Dobře vám radím.
vzpomenete na mne
— Což nebudeme v Resii k polednímu
Řekli nám něco o šesti hodinách . .
— Kde pak, šest ! Deset tam máte ! A víe
Půjdete do večera. Cesta je bidná, místy ne
právě nejjistější. Uhlídáte! ...
I safraporte ! To znělo poněkud ochladivěji
turistům, kteří si přechod z údolí Soče do údol
Résic podle mapy a běžných příruček cestov-
ních představovali jako přijemnou horskou pro
menádu. Německé přiručky po alpských turách
přes všecku hojnost zpráv i podrobnou přehled-
nost, opětně se nám osvědčily jako ne tuze
spolehlivé.*) I Meyer, i Rabl, i Hess za pří-
ležitosti dost citelně nás zklamali.
S promenádou« stálo to vskutku bledě.
Čekali jste pohodlnou pěšinu, údolím, snad
podél bystřiny s pěknými rozhledy po stráních
v levo a v pravo. Než ouvejl. Přišlo to jinak
Dva kroky od poštovní silnice zabočil vůdce
strmě vzhůru po skalnatě, neschozené, málo
zřetelné stezce. A tak to šlo hodinu, dvě a
třetí. Pomalu nám svítala skutečnost. Do čeho
jsme se to odhodlali! Resie je zalehlý, těžko
přístupný, nenavštěvovaný kout světa. Chudý,
zapomenutý kraj beze styku se světem. Údaje
o něm šířené jsou spíše neurčité pověsti, než
bezpečné vědomosti. Úkázalo se, že i náš vůdce
byl v Resii prý jen jako malý chlapec. Osvědčíl
se sice jako výborný stopař, který jde po číchu,
kde stezka opršelá mizí ve skalní drolině, ale
nebyl žádný znalec kraje a okolí, jenž na po-
loženou otázku dovede vždy přesně odpovědět.
Až do Ucey, hrstky chudičkých domků
italské pohraničné stanice, rozptýlených po skal-
ních srázech v divočině horské, šlo to bidně.
Meyer
Rabl
Hess
údolí Soča
Résice
Ucey
27
article
Tudy od rakouské strany přecházejí bezpochyby
jen pašeráci. Atěm na úpravnosti cesty nesejde.
— Jak pak to vypadá s další cestou
spustili jsme zvědaví na velitele stráže zcela
osobní vlaštinou, na zdařbůh komponovanou po-
mocí latiny a frančiny a nějakého na rychlo
z paměti vyškrábaného tutti frutti, šupito presto,
maladetto sacramentol
Rozuměl nám zcela dobře. Byl vůbec
vlídný muž, elegantní chlapík proti neútulným
postavám, přímo abruzzského vzezření, jaké
jsme až dosud potkávali. Prý to teď půjde
většinou »piano«. A následující hodinku vskutku
* Dočkáme-li se brzo vlastních ? Českých »alpo-
drapů« valem přibývá, jak svědčí data pamětných
knih staničných. České turisty, kteří se do nicl
podepisují po německu — a třeba byl mezi nimi ná-
rodní poslanec a pohlavár — české turistiky! — ne-
třeba ani počítati. Za krásného srpnového dopo-
ledne bylo v jídelně hotelu pod Velikým Zvonem zne
nadání jako někde v Chuchli. Český hovor na všech
stranách. Kdo by byl tu chvíli počítal hlavy, mohl na
české strané snadno napočítati — většinu. Aspoř
jízdný řád železničný, v objemu asi malého Hentschla.
mohl by se už každoročně pro letní saisonu vydá
vat po českul
jsme si už dost pohodlně vyšlapovali po
úhledné pěšině, zřetelně se vinoucí podél boků
skalních. Však sláva dlouho nepotrvala. Brzo
chodilo to zase hodně divoko vzhůru a dolů,
přes tesy a žlabiny, přes strže a balvany,
přes drolinu lavin a kluzké strminy. Obča
s žabí gracií třeba hezky po čtyrech, kde po-
mocná vůdcova ruka či hůl nemohla do-
sáhnouti. Otužilejším horošlapům, nežli jsme
sami, kterým je na žert nějaký metr půdy,
o nějž náhle proti své vůli se po břiše níže
svezete, a kteři cestu považují za půvabnější
čím je méně pohodlná, těm mohli bychom
vzdušnou čáru přes Uceu a Karnien doporučit.
Chuchle
28
article
Pojí-li rádi turistickou lopotu se službou nějaké
vyšší idey, skytne jim pouť do Rézic touto
stranou jistě vítanou příležitost. Někde k ve-
čeru, když jsme už měli osmihodinnou drá-
pačku hezky za zády, připadala nám vzpomink
na přestálé svízele také zcela rozkošnou. I slušná
bouře, kterou jsme vysoko na alpské louce
obklopeni mrakem v opuštěné salaši šťastně pře-
stáli, byla už zapomenuta. A sestup velkolepými
vraty předhoří Monte Maggiore s cípkem roz
košného údolička dole v popředí jako cíle cesty
byl nám už hračkou. Zapadající slunce zlatilo
vůkol skalnaté vrchole, jako kovové resonanční
desky rozléhaly se vůkol zelenavé stráně hla-
sem neviditelných pěvců. Cvrčkové pastýři uvol-
ňovali v paprscích slunka své zvýšeně náladě-
Jaké harmonie melancholické! To byl slovanský
zpěv! Konečně! Však jsme už pomalu začí-
nali reptat! Taková svízel celodenní a do
čtvrté odpoledne, koho jsme cestou oslovili,
švadronil leda italsky anebo nějakým zkaženým
vzdáleným nářečím, kterému slova nebylo roz-
umět. Pane Adolfe Černý, kde jste a kde vaše
zpráva o lahodě zachovalé réziánské staroslo-
vančiny? . . . Ale od osady Karnice dolů na-
jednou jakoby oponu vytáhl. Potkáváme nové
lidi jiných tváří, jiných hlasů. A jak těm je
dobře rozuměti! Nevím, co tomu řekne pan
professor de Courtenay — ale nějaká odlehlá,
odstálá, mechem obrostlá — čeština to je ! Na
mou věrul
To jsou tedy oni, Resiané ! Konečněl
V hostinci »Trattoria a la Stella d'oros
na náměstí, zároveň hlavní a jediné ulici
úhledného jinak městečka, kralujícího s mohutné
Cvrček
Černá
Courtenay
Monte
Karnice
le Stella d ' orosit
na náměstí