ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 a27708d0-70af-11dc-92c7-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 27 celkem · entity: person 96, place 86, org 8, work 9
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NARODNI LISTY-
3 masthead
1. února 1903
4 masthead
Číslo 32.
5 article
vyplisnil ji za to, že mu docela zkazíla zamilo- vanou omáčku. Kuchařka zlostně mu dala vý- pověď a ihned ho opustila. Ředitel věznice pospíšil si veledůležitého vězně svého v hostinci abonovati. A jednoho dn- malá Evropa, která v Monte Carlu se zdržuje. k největšímu úžasu svému spatřila na terase Beaufronta, kterak s panským pohodlím pochut- nává si na obědě, záležejícím z několika vy braných jídel. Nastalo veliké vzbouření, zejmena mez Němci. Američanům se velice líbilo, že do- životně odsouzený vězeň na monte carlovském terase, nejpřednějším to místě celé Evropy, s ta- kovou chutí obědvá a si pokuřuje. To prý je něco originálního- Leč nevole Němeů byla nakažlivější, než záliba Američanů. Evropa postavila se na stranu německou a úřady byly nuceny, podle toho se zaříditi. Jednoho dne sedl si jeden důstojník čet- nický k obědvajícímu Beaufrontovi, jenž si právě hvízdal kapelou hraný valčík. „Pane vězni, činím vám návrh. „Nuže? „Vy jako vrah necítíte se asi volným v tako véto vznešené společnosti. „Ba naopak, mně je tady náramně dobře. „Nu, ale uvidíte, že tohleto není žádná exi stence pro vážného člověka. „Pro toho ovšem ne, Ale já nejsem vážným člověkem, já jsem odsouzeným vězněm. Ostatně, poslyšme návrh.- „Uprchněte z Monaca. „Co vám napadá. Dal jsem čestné slovo, poctivý člověk musí slovu svému dostáti.
Kuchařka Němec Američan Beaufront Evropa Monte Carlo
6 article
„Dostanete od knížectví 5000 franků n „To neudělám. Vždyť by se na mne italské i francouzské úřady s opovržením a podezřením dívaly. Zůstanu montecarlovským vězněm. Noviny učinily znova ostrý útok na tuto záležitost. Ba i francouzské, německé i anglické listy dělaly si z toho posměch. Důstojník čelnický sliboval Beaufrontovi, jenž zcela nenuceně natahoval noby na židle v takové posici obecenstvo fixiroval pro případ útěku 10.000 franků. Beaufront však pokrčil ra meny a pokuřoval si dále. Konečně po dvou týdnech počal měknouti „Padesát tisíc franků?“ tázal se důstojník „Ano. „A dekret, jímž prohlásíte, že jsem byl n vinně odsouzen? „Tak jest. „A ten dekret úřadně pošlete do veškerýci měst francouzských? „Ano. „Račte totiž věděti, že se tam chici usaditi. „Správně, zcela správně.“ „No, Pánu Bohu poručeno, za takových pod mínek prchnu. Vstal, odhodil doutník a zapálil si nový. „Pojďme. Drůhý den doprovázeli ho s penězi a dekre tem v kapse v průvodu žandarmů ke hranicím. Celé knížectví pohliželo za ním s odlehčujícím pevzdechem. Provázeli ho i hasiči a bíle oděná děvčata. Když překročil hranice, zvolal za ním četnický důstojník: „Poslyšte Beaufronte, vy jste přece jen ná ramný osel. „Proč? „Ze jste nežádal raději nějaký — tujčn úřad Historka se libila. Kapitán nemusil platit šampaňské. Z maď. přel. B. Košut.
Beaufront bůh B Košut
8 article Upomínky ze Španělska. Píše dr. P. Durdík.
Upomínky ze Španělska. Píše dr. P. Durdík. Španělské dámy líbají se mezi sebou při pří chodu, odchodu a při potkání. Páni nelíbají dá- mám ruku; při odchodu jim říkají: A sus pies de Usted, seňora (k vašim nohoum, milo- stivá paní) a dáma odpoví: Besosu mano de Usted, caballero (líbám vám ruku, pane!). Rozumí se, že dámě ani na mysl nepřijde, aby mužskému ruku políbila, rovněž on nikdy ne- padne k nohám dámy. Pouze se to řiká, je to ústní zdvořilost, jaksi dědičný španělský ceremoniál Ve Španělsku nikdo by „milostivé“ nepo- líbil rukavičku, jak to u nás kavalíři činí. Čisté rukavičky arciť se předpokládají již ze stano- viska slušnosti a zdravotnictví, avšak mnozi kavalíři i špinavou rukavičku dámě políbí — u nás. — Všemu jsou meze, i galantnosti. Uvedeme nyní malou ukázku zvyků: Kráči po ulici v Segovii eizinec a ptá se n cestu pána, jehož náhodou potkává. — Caballero! — Beso la mano a Usted (Libám Vaši ruku). zdvořile smekaje, odpovídá pán. — Ne, seňor, to já vám líbám ruku .. praví cizinec, načež vyhověv takto povinným předpisům místní zdvořilosti, táže se, jakou ulicí má se dát, aby přišel k řece. Vypíná se nad řekou ohromný viadukt ještě z dob římských, jenž dosud město vodou zásobuje. Pán vede cizince sám k řece a praví: — Bydlím zde na blízku. Bude-li seňoru libo, podívat se k nám, jsem k službám. Pán se zastavil před šedým domem, na němž se vypínalo šest mramorových štítů s roz- ličnými erby. — Moji předkové, vysvětluje pán clzinci heraldické okrasy na domě — byli v počtu do- byvatelů Segovie a zvítězili nad Maury. Zaklepal kladívkem na dvéře. Otevřela jin mladá dívka. — Inéz, zde přivádím cizince, rád by po znal naše město. — Beso la mano Usted! . . . řekla Inéz, cudně před cizincem vzplanuvši, dle obyčejného v této provincii obřadu. — Odpovíte jí: A sus pies de Usted!
doktor P Durdík jít Usted Caballero Maur Inéz Španělsko Segovia Beso le mana Beso le mana Usted Besos mana jít Usted Usted
9 article
Rád by jí každý k nohoum padl, však sluš nost žádá, abyste to pouze ústně učinili. — Tento dům jest váš, seňor, a my všichni žena, synové, dcery, já — celá rodina jsme k vašim službám — vyřkne majitel domu ob- vyklou zdvořilou frási. Vůbec Španěl, k němuž jste přišli na ná vštěvu, majíce doporučující psaní, přivítá vás ve svém domé s největší zdvořilosti a řekne: Aqui está su casa (Zde je váš dům). Hned vám všecko ve svém bytě ukáže a když se vám nějaká věc zalibi, řekne: Tato kniha (koboree soška, poduška, obraz, vása atd.) náleží vámí. — Vy se poděkujete slovy: Mnoho díků, caballere — Muchas gracias, caballero, vždyť o to je velmi dobře postaráno — nebo Gracias, nemohl bych to ani lepším dárkem splatit atd. atd. a již se o tom nemluví. Rozumí se, že věe zůstala u Špa- něla a že mu též dům zůstane; vše to se mluví z pouhé zdvořilosti, která se nám ovšem zdá být malichernou (a chcete-li, i poněkud kome- diantskou). Ale tak je to zde zvykem. Jestli se hned nepoděkujete těmito neurči- tými slovy za nabízenou věc, pán vám ji pošle do bytu. Chválite na př. velmi pěkný akvarelový obrázek mladého španělského umělce — večen máte obrázek ve svém bytu. Španělská zdvoři- lost žádá, abyste dárek, jejž jste přijali, odpla- tili dárkem téže ceny. Ku přijetí dárku vás nikdo nenutí a nikdo vám za zlé nemá, jestli nabízený dárek zdvořile zamitnete. Ve městech jsou krámy s věcmi pro dárky — a na ulicích vám po- dávají roznášeči lístky s oznámením, že v tom krámě opět dostalí velkou zásobu novinek a před mětů „pro dárky“. Proto Francouzové hned za čínají rozmluvu o politice, aby se vyhnuli ho- voru, jenž by mohl končit nabízením dárku. — „Podělí vás zbytečnými dárky — ze zdvořilosti to přijmete a potom jim to oplácejte. Není tomu konce.
Španěl gracias Francouz
10 article
Při zachovávání této místní dvornosti čeká vás se strany Španěla, k němuž jste měli do- poručení, nejupřímnější úslužnost. Můžete po- tom k němu kdykoli přijít a vždy vás jako přítel srdečně uvítá, všecko vám ve městě jako nej- lepší průvodce ukáže, do klubu vás uvede, do kavárny ke stolu svých známých, do rodin, kde každodenně příjemně můžete tráviti večer ve spo- lečnosti (tertulias) dam a sličných dívek, pějí- cích a tančících před vámi s nevýslovným pů- vabem. Na těchto tertuliích rozléhá se zpěv, kytara mandolina, pro mladé lidi se pořádají tance. hraje se v zástavy, dávají se hádanky, a vůbec koluje tam teplý proud nenucené zábavy, Můžete se tam s dívkou seznámit a chodit v noci pod její balkon pelarla pava. Ona po celý živo bude se chlubit, že v počtu svých zbožňovatelů (novios) měla též cizince — (Don Pablo, Bohe- mio). Sladká to upomínka! Býváte překvapeni frásemi a zvláštními zvyky španělské zdvořilosti. Jste návštěvou v ro- dině. Hošík roztomilý vstoupí do pokoje, jedi- náček rodiny. Má černé korálkové oči, kouká živě jako veverka. „Jaký to hezounký hošík““ — řekněte bezděčně. Domácí paní řekne: Es de Ustedl (Je váš). — Rozumí se, že jí srdečno za to otcovství poděkujete a tím je věc odbyta; zdvořilosti je vyhověno. Někdy se stává nedorozumění, více méně zaviněné. Paní G. Sandová měla doporučení k ji- stému velmoži na ostrov Mallorku — do hlav- ního města Palma. Velmož ji přivítal s oby- čejnou Španělům zdvořilostí, řka: Vše v domě mém, co vidíte, je vaše atd. — Slavné spiso- vatelce se zalíbil jeho — kočárl — Ten kočár je váš! Používejte ho, dělejte si s ním, co vám libo, řekl velmož.
Španěl G Sandová Mallorka Palma Don Pablo eso jít Ustedl
11 article
Spisovatelka požádala ho s radostným úsmě vem, aby jí zejtra kočár poslal. Velmož svraštií svraštil čelo a — poslal kočár. Zejtra, rozkázala paní Sandová kočímu, aby pozejtří přijel a tak t šlo dále po celý týden. (Ztrávila zde se svým ne- mocným přítelem, známým skladatelem Chopi- nem, šest měsíců, jehož mateřsky ošetřovala) Jednoho rána přišel kočí bez kočáru a odevzdal jí list tohoto obsahu- „Jestliže kastilská „zdvořilost“ žádá, aby Španěl sebe a svůj majetek nabízel ke službán ledajakému cizinci, tož francouzská delikátnost zavazuje dobře vychovaného turistu k tomu, aby tuto laskavost odmitl.“ — Byla to dobrá poučená pro paní Sandovou, která zneužívala ochotu Španěla snad z pouhé lehkomyslnosti a roztržitosti. Dlužno řádně po- učit dámy, hledící na galantní úslužnost mužů jako na první povinnost mužského pohlaví, ačkoli dámy samy zdvořilost zdvořilostí vždycky ne- oplácejí. Mnohé spanilomyslné dámy opravdu se domýšlejí, že jim jakožto okrasám tvorstva všecko se dovoluje, i to, aby z rozpaků a deli- kátnosti jiných nešetrně kořistily a těžily. Cizince vždy překvapí některé obyčeje svým přepínánim. Přijdete-li do rodiny, musíte pánovi říci, že „líbáte ruce“ — a domácí paní, že ji „libáte nohy“. Je-li domácí paní mladá, žádá zdvořilost. abyste neskrblili lichotnými komplimenty; muž není tím uražen, naopak často sám děkuje místo ženy. „Vaše oko závodí se sluncem,“ pravíte k paní — a muž s dobromyslným úsměvem od- povídá: Muchas gracias, caballero! (Díky, díky. pane!) Za to i vám dělají komplimenty nehorázné — a sobě vzájemně též. Superlativy jen jens sypou.
Sandová Španěl Sandův Chopi
12 article
Španělové v hovoru s cizinci superlativně vychvalují své vynikající muže, i když jejich ná- zory nesdílejí, přeceňujíce jejich zásluhy a na- dání. Tak to žádá prý vlastenectví a zdvořilos k cizincům. Skromný žurnalista velmi obyčejného druhu obrací se v „slovutného spisovatele“; člověk břinkající jaks taks na piano — v „znamenitého hudebníka“; z obyčejného učence dělají „veli- kána“, z básníka poněkud jen vynikajícího „učitele lidstva, professora člověčenstva““ atd. Při řečeném měřítku může drahá vlasť se honosio davem takových velikánů, o nichž mimo město kde žijí, nikdo neví a nikdo se též nedovi. Roz umí se, že velký mravenec, za velikána mra- venči drobotinou vyhlášený, nerad z rodného mraveniště odchází. Tuší zcela dobře, že jak mile z města paty vytáhne, velikost jehose suvrkne na nullu; a proto se stává horoucím místním vlastimilem, s opovržením mluví o ne- přátelské cizině, hoví si ve svém Kocourkověa hnije za živa. Jistý ruský turista vypravuje, že měl ke Ca- stelarovi, známému španělskému politikovi, vi- sitní lístek s tímto dodaíkem: „X. (jméno zná- mého domácího romanopisce) líbá ruce panu Castelarovi a dovoluje si mu doporučit pana J. doručitele tohoto lístku.“ — Zdvořilost kastilská žádá, abyste muži, nechť je to kdokoli, líbal ruce, a dámě — nohy, t. j., abyste jim řekli že jim ruce, potažmo nohy — libáte. Jsou to ob vyklé fráse, které jsou tak nevyhnutelné, jako hoty na nohou, klobouk na hlavě, a kapsa s pod- šivkou u kabátu. Nosite-li kabát, nosíte s ním i kapsy a podšivku; bez nich nelze si kabát myslit, aspoň ne ve Španělsku. Nám je to něco zcela podivného, když v Andalusii mladý člověk svůj pláštik jako koberec rozestře před nohy
Španěl Castelar Ca Španělsko Andalusie
13 article
krásné dívee aneb před ní svůj široký klobouk na zem hodí, aby mu jej pošlapala. My neznáme tohoto způsobu horování v lásce. Národní popěvek sevillský praví- Cinco sentidos tenemos los necesitamos V los cinco nos perdemos Cuando nos enamoramos Pět smyslů máme a jich potřebujeme, a pět jich ztrácíme, když se zamilujeme. Španělská zdvořilost vůči kráse jevi ně- které holdovací zvláštnosti. Kráčí-li po ulici mi- lostná dáma, buď sama nebo s bratrem neb mužem, ozývají se hlasy mimo jdoucích: „Aj. jaká to krasotinka!“ — „Sláva čiperné kráscel — „Bud Bohu chvála, že ji stvořil tak sličnou! — „Tu jde učiněná nebeská blaženost!“ — „Bůh žehnej dívce, milosti plné!“ — „Vaše rty jsou jako růže, krásná paní!“ — Pán, jenž dámu provázi, nadzdvihuje klobouk nad hlavu a děkuje, kdežto dáma očima děkuje, radostně se usmívajíc. V jiných zemích pokládají oslovení dámy zcela neznámým člověkem za velkou ne- slušnost, společník dámy důrazně by toho člo- věka vyplísnil, a dáma by se jistě asi neusmívala pokládajíc ty komplimenty za nezpůsob, poctivou ženu snížující... I v Paříži lze osloviti na ulie jen dámičky jistého druhu... Codex zdvořilosti je v každé zemi jiný. Provázíte-li u nás přítele a ten pozdravuje pána, vstříc jdoucího, jste nu- ceni, pána toho spolu -pozdravit, ač ho osobně neznáte, ba ani nevíte, kdo to jest. Nepozdra- vite-li, pokládají vás za nezdvořáka. V Rusku však v takovém případě je zvykem nepozdravit pána, vám osobně neznámého. „Ne- zná mě a proto mne nepozdravil!“ — řekne se.
Sláva bůh Cuando Paříž Rusko krásný paní
14 article
U Rusů má proto pozdrav sebevědomější význam (vůbec má význam), nežli u nás, kde smekání, více méně mechanicky se děje — bez důvodu — na pravo a na levo. Někdy se v Praze ptám svěho společníka, s nímž se procházím: „Kdo je ten pán, před nímž jste smekl?“ — „Neznám ho avšak potkávám ho často, an jde s panem B. před nimž smekám.“ Jednou bylo mi odpově- děno: „Nevím, jak se ten pán jmenuje a ne- znám ho osobně; pouze vím, že má na Král Vinohradech několik výnosných domů. ..“ (Tedy smekáte klobouk před jeho několika domy ?) Pisatel těchto řádků pozdravuje pouze lidi které osobně zná a s nimiž se též stýká, ať jsou domácími pány nebo nájemníky, ať mají statky vezdejší nebo ne, potká-li kardinály, mecenáše. rytíře, třeba s nejmodřejší krví atd., ukloní se jen tomu z nich, s nímž je osobně znám. Je do- životní člen lidské společnosti jako ti uveden miostpáni a hodnostové, přišel nasvět touž ce- stou (inter feces et urinas) jako oni, a při tom si myslí, že sám není o nic horší, než oni. Pisatel těchto řádků je dalek toho, jako cesty do mě- síce, aby před někým pouze proto poníženě hlavu obnažil, že ten někdo má nějaký titul, nebo že je vlastníkem realit nebo zděděných činžáků atd.
Rus Nevím Praha
15 article
Ostatně i v pozdravování jeví se smýšlení a určitý smysl; obyčejně lidé, výše postavení, jsou pozdravováni s velkou úctou, a lidem níže po- staveným odpovídá se nedbale a zběžně. Pravdu má ten, kdo při vší zdvořilosti potkává s hrdost člověka výše postaveného: i já jsem člověk jako ty — a kdo níže postaveného vlídně a přívětivě pozdravuje: i ty jsi člověk jako já. Tisknu jeho mozolovitou pravici, sedám si vedle něho, ho- vořím s ním přímo, ctím v něm člověka. Ne- náležím k těm, kteří jinak mluví s velkým pánem a boháčem, a jinak — s dělníkem, chovám se k všem stejně. — „Ten se chválí,“ řekne o mně čtenář. V tom však já chvály nevidím, jsouť to vlastnosti uvědomělého člověka. Pravá hodnota člověka nezáleží v tom, co kdo má, co kdo zdědil a má-li kapsu plnější, nýbrž v jeho vnitřní ceně, v duševní šle- chetnosti, snaživosti a v samostatnosti jeho povahy. — V Anglii a v Holandsku máte sebevědomí tohoto vnitřního druhu; ono je tam základem a účelem výchovy a důsledně hledí se k tomu, aby jinoch ve svém sebevědomí spa- třoval svou cenu a mravní hodnotu; aby cítil, že „není vévody ani millionáře v zemi, jenž by s honositi směl, že vyniká nad něho.“ Snáze být dvorním radou, než člověkem — praví jedno zrnko, které je posledním článkem dlouhého ře- tězu myšlének. Máš titul, máš milliony. Budiž Ale aby pouze proto muž měl se sklánět pře tcbou, to Američan nepochopí, ani Holanďan, ani Angličan, Švýcar, Dan neb Švéd. Řeknou, po- krčice rameny, o takovém osobivém cizinci: „My ho nechápeme. Není to našinec. Neví, co chce.
Američan Holanďan Angličan Švýcar dan Anglie Holandsko Švédsko
16 article
Známa je hrdost holandského sedlákaz předešleho století. Císař Josef II. chtěl si pro- hlédnout domek ve vesnici Broek (čti Bruk), svou čistotou proslavené. Vesničané dosud tam barv dlažbu a do domu vás nepouštějí, jestli dříve neobujete přes boty plstěnou obuv. Majitel domu, sedlák, nesvolil k návštěvě — Vždyť je to Jeho Veličenství Imperáton svaté římské říše, zakřičel adjutant. (Adjutanti obyčejně křičí.) — A kdyby to byl sám amsterodámský purk mistr, nepustil bych ho sem, nejsa s ním znám — odpověděl flegmatický vesničan. A bylo po řeči. To jest, sedlák si myslil: „Přijdi sám, bez opovězení, a sám mi řekni, máš-li ke mně ně- jakou žádost, máš-li mne zapotřebí.“ — Josef Il jistě lépe chápal sedláka a méně se divil jeho odpovědi než adjutant. O Napoleonovi se též něco podobného vy pravuje. V Nizozemí jel kdysi vesnicí holand skou i zachtělo se mu prohlédnout si vnitřek sel ského statku. Provázen byl dvěma adjutanty Vešli do světnice. Sedlák zůstal klidně sedět, čepici nechal na hlavě. Jeden z adjutantů pravil sedlákovi, že císař k němu přichází. „Coz toho?“ odpověděl sedlák. Napoleon se zatím při- blížil k sedlákovi, řka: „Dobrý den!“ Sedlák sundal pomalu čepici s hlavy, zůstal klidně sedět a odvětil: „Dobrý den!“ — „Jsem císař!“ řekl Napoleon. — „Vy?“ odpověděl sedlák chladno krevně. — „Ano, jsem císař.“ — „Je dobře to mne těší,“ byla odpověď. Zdálo se, že sedlák zajímal císaře, jenž dosud se nesetkal s takovou lhostejností vůči císařské své vznešenosti. Císai za chvilku dodal: „Chci vás učinit šťastným.
Josef Bruk Imperáton il Sedlák Napoleon Broek Nizozemí
17 article
— „Nežádám více než co mám.“ — „Máte děti dcery?“ otázal se císař. — „Ano, dcery.“ — „Kolik?“ — „Dvě.“ — „Dám jim výbavu.“ — „To je má věc.“ Tyto odpovědi dle všeho ne- líbily se valně Napoleonovi. Nevrle obrátil se k sedlákovi zády a brumlaje, odcházel ze sta- vení; ustrnulí adjutanti, mlčíce, za ním. Tato událost obyčejně se uvádí jakožto pří- klad ,holandské flegmatičnosti!“ Je to flegma? V tom je více! Je v tom poučení národu jinému o němž slovácký časopis „Dom a škola“ přines tyto řádky před několika málo léty, čtenář nech sám si z toho vývod učiní. — Ponížený sluha. Keď prijde kto k nám z iných krajin, bývá prekvapený našou poniženosťou. Ponížený sluha, ponížená služeb- kyňa, ponížene dakujem, prosím ponížene, velko- možný pane, urodzený pane, blahorodý pane, vy- sokoctený pane a pod. Nerobme sa väščími otrokmi ako sme. Zdvořilost je pekná, ale otroe kosť, poníženosť je tak hnusná ako škodná. Za nechajme ponížených, zanechajme sluhov a po zdravujme sa ludovým pozdravom: dobré ráno dobrý deň, dobrý večer, alebo zvučným: na zdar Dostačí riecť: prosím alebo důraznejšie: prosím velmi, úprimne, srdečne, uctive, len nie ponížene („,Dom a škola“).
Napoleon Dom Dom a škola
18 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Dávné rýže zlata v Čechách, Bohatství zlata v Čechách náleží dnes do říše báchorek. Někdejší stará rýžoviště opuštěna a původní ložiska zlata, odkud potoky a řeky od- nášely zlatonosný písek, nenalezena. Ani po- kusy, obnoviti dobývání zlata v dolech jílovskýeh se nezdařily, jen na Blaniku počali v posledníc letech těžiti zlato, zdá se, že s dobrým úspěchem poněvadž se v práci pokračuje. Zajímavý materiál o dávných rýžích zlata Čechách snesl p. Kliment Čermák v čís. 7. obráz- kového časopisu pro šíření věd přirodních „Ves- mír“, ročník XXXII., jenž se vyznamenává opět obsahem rozmanitým a zajímavým, zejmena po- kračováním pěkně psaného článku „O spolužit ptactva našeho s člověkem.“ Čítáme v denních listech, jaké obtíže překo nati jest dělníku zlato rýžujícímu na Aljašcev Klondyke u Nome, u Žoltugy při Amuru a jinde- Též náš krajan Hromas z Podvek účastní se toho díla na Aljašce a píše do „Nár. Listů“ a vzpomín drahé vlasti i školních sbírek, jako někdy dr. Holub, Vincenc Patzolt, Polák i zahradník Topič z Přelouče v Australií a mnozí jiní. Naše vlast byla v dobách po narození Krist až do XIII.—XIV. věku pověstna bohatstvím zlata. Chodívali sem i sousedé těžiti drahý kov. jako v blízkém Hallstattu dolovali na sůl krušnou a v durynské Dobrosoli Hlalloři dobývali z rapy kuchyňské soli. Dávných stop někdejšího kutání stříbra nacházíme po Čechách hojnost, jako na horách Vrbických u Leštiny v Čáslavsku, odkud má musejní spolek „Včela čáslavská“ též paličky. jako i ze starých dolů kutnohorských; podobne těžili stříbro v Rudolfově u Budějovic, u sv. Petra u Spindlerova mlýna v Krkonoších a jinde. Chci tu několika slovy naznačiti stopy rýžo- vání zlata v Čechách.
Čermák Žoltuga Hromas Patzolt Polák Krist Petro Spindlerův Čechy Aljaška Přelouč Austrálie Hallstatt Leština Čáslavsko Rudolfov u Budějovice Krkonoše
19 article
Jdeme-li od Horažďovic k Sušici na Hydčice a Rábí při zlatonosné Otavě, uvidíme mnoho mohyl jako velkých krtin všude v poříčí rozse- tých. Jako když skřítkové celou krajinu zvlnili Nyní již místem, zejmena u Hydčie, tuto neplod- nou půdu ruka rolníkova srovnala, zúrodnila. v pole proměnila. Podobné rýže vidí se v Pod- rejži v okresu březnickém u Tochovic na potoku Skalice, který plyne k Otavě, v poloze asi 5 jiter lesních. Ile, stopy dávných rýží, kde dávná pokolen dobývala „sucho zlato“ (v srbských národníeh písních „ryzí zlato“) po mnohá století. Domy- slíme-li si pilné ruce, rýže tyto navážející, zlatc vypírající, ó, jak značná činnost byla kdys př. Otavěl Však slynou Čechy množstvím tak zv. kel ských stříbrných i zlatých mincí, jež objeveny u Podmokel, na Křivoklátsku nebo na blizkém Hradišti u Nižlova. Rozsety jsou takové minge dle vzorů makedonských minei Filipa IV. Anti- gona ražená, po Čechách i pocházejí z 3. a 4. století po Kristu. Dle příměsi zlata lze určiti odkud zlato na ně bráno. Podmokelské zlatáky ukazují ke Štyrsku. Zlaťáky na Veliké Moravě. tetiž v Dolních Rakousích a také severníich Uhrách nalezené, mají často záhadný nápis BIATEC a někdy též nápisy králů keltských (NON NOS, COBROVOMARVS, BVSSVMAR, AINO RIX). Nedávno objeveny u Čáslavi v Rohožci 4 zla- táky s obrazem mužíka i kančika, pak obličeje hada nebo-li luku, a takovéž zjištěny i při úst Seiny ve Francii. Kromě rázu shodují se tyto keltské mine také váhou s makedonskými. Jednotkou jesttu tetradrachma 17.1 gr. těžká, dle toho pak jdou půlky (7.54 gr.) pětiny, čtvrtky a osminy. Zvlást- ním příznakem starožitností keltských bývá kan- čík, jak nalezen byl v bronzu u Vokovic, na Hra- dišti stradonickém a v Táhoře.
Ile Čecho Filip Krist Nos Rix Horažďovice Sušice Hydčice Rábí Otava Tochovice Podmokly Křivoklátsko Čechy Morava Dolní Rakousy Uhry Čáslav Rohožec 4 zlo Francie Vokovice potok Skalica gr
20 article
Prvé české zlaté mince jsou zlatáky Pře- mysla Otakara II. a zejmena fioriny krále Jane I ucemburského (1310—1346). Vrátíme se k naší Sušici, kde sucho zlato sušívali či rýžovali, jílovali. Že posud v písku temto zlato se nalézá, o tom zkouška může každého přesvědčiti. Stavitel p. Majer z Horaž ďovic zaslal koš písku řediteli Em. Tonneroví týž zjistil v tom množství trochu zlata, ovšem nezaplatí práci s plavením. Písku a štěrku jest v Otavě tolik, že bylo potřebí velikého nákladu postaviti železniční pilíř v Otavě u Horažďovie Koryto Otavy bývalo za dávna velmi hluboké. Možno i, že by se v hlubokých vrstvách uhodil na nerýžované vrstvy zlatonosného písku. Poptával jsem se též po nástrojích dávných rýžovníků, však nedoptal jsem se ničeho. Buďtež na ně upozorněni vlastenci při Otavě. Nynější pozůstatky rýží jeví se jako kopečky 1—3 m. vy- soké a někdy také půdorysu elliptického. Na prvý pohled jeví se býti prací lidskou. Doufáme, že př vyvážení jich na některé památky dávné se uhodi. a pak budeme moci bezpečněji o jejich stář scudili.
Otakar II Jan Majer Sušice Písek Otava
21 article
Nejsou však sušické sejpy ojedinělé v naš vlasti. Mnohé z pofůčků a bystřin v útvaru pra- horním a ohnirodém vyvěrající nesou s sebou zlato. Zlato rýžováno i při Želivce a potocích u Humpolce i při Vltavě a jejích pobočkách na mnohých místech. Důkladně o tom pojednal hr. Kašpar ze Šternberka i inž. hutní Schmidt Otázkou „zlatou“ zabýval se čile horní rada Fr Pošepný, z jehož přátelských rozmluv tak leccos zde podávám: Kromě skutečných památek dávného hor- nictví ať historických, ať věcných (rud, hald, ša- chet, štol, odpadků, škvárů, nástrojů) jsou vý mluvnými svědky dávného těžení kovů také míst ní jména, tyto živé starožitnosti. Jako v Halistatt v dolu „starého muže“, v soli uhodili v předešlém stoleti na bronzové sekerky (palstary), necičky korýtka dřevěná i na nůše z hovězí kůže řemínky
Kašpar Ing Schmidt Pošepná Humpolec Vltava Šternberk
22 article
sešité; tak v Kutné Hoře na Turkaňku nalezena kladívka dávná, tak i pod Hrádkem v Čáslavi ob- jevili jsme hojnost hnědelu sneseného blíže jámy (šachty) a hned vedle nalezl jsem tři hornická kladívka opotřébovaná i rozbitá: tak zase staré názvy vedou badatele na stopu dávného hornictví. Již ve 12. století v listinách našich přihází se název rudníci (horníci) a Roudné i Roudnice, Roudnička, Rudov, Ruda, Rudeč, Rudolec, Roud- níček a Roudný nasvědčují, že tu bývaly rudy, Krušce (Krušné Hory), Krušovice, Kruševac. Vraťme se opět k naloziskům zlata. Jmenné doklady jeví se v názvech osad: Zlatá, Zlatenka, Zlatník, Zlatníky, Olešnice Zlatá, mnohé potoky v celém Slovanstvě zovou se Zlatý, Zlatá, Zlatina, Zlatnice, Zalatna, Zolotonoša (v Rusku), též ně- mecky Goldbach, Goldvels, Goldberg, Goldbrunn (v Baldě za Poličkou, kde jsou stopy kutání av kapličce má P. Maria zlatou růži. Ne nadarmo mají města Polička, Budějovice, Hora Kutná ve znaku skřížená hornická kladívka a také patro- cinium kostela sv. Jakuha tamtéž má stejný vý- znam). Knín hor zlatých a Knín ový, Knin v Dal- macii, kde zlato nedávno v řečišti objeveno, Jilem, Jilov, Jilemnice, Jílové, Jiloviště (jílovati zlato rýžovati), též sejpy a seify, německé Seifen v koncovkách zhusta ukazuje k rozsypům zlatým. Též na spracování drahých kovů některé názvy ukazují, jako Cetorazy, kde razili cety, ozdoby či penízky kovové.
Zlatník Zlatin Zalatna Goldberg Goldbrunn Balda Marius zlatý Kutná hoře Čáslav Roudná Roudnice Roudnička Rudov Rudolec Roud krušný Hora Krušovice Kruševac Olešnica Rusko Goldvels Budějovice Knín Dal Jilem Jilov Jilemnice Jílová Rudeč Hora Kutná Jiloviště
23 article
Jak veliký význam tedy má sbírání pomíst- ných názvů zvláště v krajinách prokázaného dáv- ného průmyslu rudnického i těmito řádky chtěl jsem krajany milé upozorniti, aby taká zlatál zrnka sbírali. = Polární výprava bar. Tolla. Po půltřetím roce vrátili se těchto dnů do Petrohradu členové výpravy bar. Tolla, velitel lodi »Zarja“, poručik Matthiesen poručík Kolčak s devíti muži posádky »Zarje«. Poru- čík Matihiesen udal, že výprava ztrávila druhou zimu 1901—2) v zátoce Něrpičje na ostrově Kotelném, kde zemřel lékař výpravy dr. Walter. Hojnost dřev, napla- vených na břehu, poskytla možnost, zříditi místo sně- hových chýší pohodlné dřověné baráky, jež bylo možno vytápět. Dne 15. ledna vydal se baron Toll na pevninu, aby po dvaceti měsících poprvé přijal pošlu. Dne 11. dubna se na »Zarju« opět vrátil. Dne 28. dubna odebral se zoolog Bjalnickij- Birjula na ostrovy Nové Sibíře, aby tam přes léto konal vědecké bádání a 23. května opustil bar. Toll s astronomem Seebergem a dvěma Jakuty »Zarju«, aby se odebral na ostrov Bennetův. Po odjezdu bar. Tolla podnikli členové výpravy, zbylí na »Zarju« různé výlety na sa- ních k účelům vědeckým. Dne 1. července nalézala se loď »Zarja« na nevelké prostoře, prosté všeho ledu, jenž byl vytrhán střelnou bavlnou, kdežto ostatní moře bylo pokryto ještě silným ledem. Dne 26. července hnulo se celé ledové pole mezi ostrovy Kotělným a Bělkovským. Od 27. července do 4 srpna hnána byla »Zarja« zároveň s ledem k jihu. Veškeré pokusy, proniknouti na sever a dostihnouti oddilu bar. Tolla a zoologa Birjuly, byly marny. Dne 26. srpna přibyla »Zarja« do ústí Leny, kdež naloženo 162 beden s vědeckým materiálem na parník »Lenu«.
Toll Kolčak Poros doktor Walter Bjalnickij Seeberg Jakut Zarja Bennetův Birjula Len Petrohrad
24 article
Také posádka »Zarje« převedena na parník »Lzenu«, jenž se záhy octl v situaci velmi povážlivé, poněvadž řeka počala zamrzat. Avšak 7. září se »Lena« vypro stila a mohla pokračovat v plavbě, načež 30. září přibyla do Jakutska. Baron Toll, astronom Seeberg a zoolog Birjula budou nuceni dostat se na pevninu po ledě. Očekává se, že Birjula za nedlouho přibud do Patrohradu, totiž podaři-li se mu dosíci pevniny dříve, než nastane polární noc. Bar. Toll a astronom Seeberg vráti se bezpochyby teprve příštího pod- z mku, poněvadž jsou bezpochyby nuceni přezimo- vati na zemi - Bennetově. = Onadrigy na chrámě sv. Marka. Z Benátel se oznamuje: Jeden ze čtyř bronzových koní na chrámě sv. Marka a sice druhý směrem k věži s ho- dinami, nalézá se ve správce. Bezpochyby jde jen o to, uvést jej opět v rovnováhu, ale poněvadž práce jiz jednou započala, bude koni odšroubována hlava, aby laké vnitřek mohl býti dokonale ohledán. Na nynějším svém stanovišti stojí tito koně skorem sedm stolelí.
Leno Baron Toll Seeberg Birjula Toll Bennetův svatý . Marek Jakutsk Patrohrad
25 article
Když Benátčané roku 1204 dobyli Cařihradu, vzali s sebou quadrigu, jež postavena byta v hippodromu. Na galeji Domenica Morosina byli tito oři bez po- hromy naložení Když však je v Benátkách skládali, ulomila se jednomu z koní zadní noha, již Morosino se svolením vlády podržel pro sebe, tak že koni mu- sila býti přidělána noha nová. Petrarca první se zmi- ňuje o quadrize. Ve svém dopise z roku 1364 popi- suje slavnosli, jež pořádány po dobytí Kandie. Bá- sník díval se ve společnosti dožete s vestibulu chrámu sv. Marka na turnaj a píše o tom: „Jest to místo, kde se sikví čtyři koně z pozlaceného bronzu, dílo znamenitého umělce, nechať byl kdokoli, neboť mále dojem, jako by koně řičeli a dupali kopyly.“ Ouadriga, dílo nade všechnu pochybnost původu hel- lenského, postaveno bylo původně na Chiu, odkud je teprve císař Theodosius dopravil do Byzance. Roku 1797 odvezl Napoleon I. čtyřspřež do Paříže a teprv devět let potom na žádost Rakouska vráceni koně do Benátek, kdež, jako před tím, zdobí portál chrámu sv. Marka.
Benátčan Morosin Petrarca Marek Theodosius svatý . Marek Cařihrad Benátky Kandia Chios Byzanc Paříž Rakousko
26 article
= Proti telegralii Marconiově. Také v Anglii, kdež doposud provozována účinná propaganda pro telegra- Iii Marconiovu, vyskytují se závažné a odůvodněné rámilky proti prktickému použití telegrafie hen drátu v mezinároních stycích a sice jsou to úřadníci, náležející nejvyššímu poštovnímu úřadu, britské říše, známí jako autority v oboru návěstní služby, kteří se chovají vůči zavedení nového systému naprosto odmí- tavě a se svým názorem se netají. Ačkoliv se pedařilo zaslati obšírně zprávy dokonale přes oceán, nechtějí ani v telegrafii Marconiově, aniž v jaikémkoli jiném systému telegrafie bez drátu uznati prostředek k úče- lům zasílání zpráv, jenž by v každém ohledu vyho- voval a byl tak naprosto bezpečný a vhodný, jako podmořské kabely. Dlužno připomenout, že nejvyšší poštovní úřad anglický konal na nejvýš důkladně pokusy s různými systémy telegrafie bez drátu, ze- jmena někdejší chéf-inženýr a elektrotechnik telegraí- ního oddělení v St. Martins Grand William Preece, jakož i nynější jeho nástupce mr. Gavay, mohou se vykázati hohatými zkušenostmi v tomto oboru. Avšak oba dospěli ku přesvědčení, že telegrafii bez drátu možno doporučiti jen v takových případech, kde by položení kabelu setkávalo se s obtížemi aneb ná- sledkem nedostatečného použití by se nevyplácelo že však všude tam, kde podobných momentů není, dlužno dáti přednost systému kabelů. Nynější gene- rální poštmistr anglický mr. Chamberlain podobně jako jeho předchůdce lord Londonderry odepřel pro- zatím podporu, o niž žádala společnost Marceniova.
Marconiův Chamberlain Londonderry Anglie Marceniov Grand William Preec
27 article
Také zahraničný úřad britský a admiralita doposud se nezavázaly, že zavedou všeobecně telegrafii Marco- niovu pro účely vojska a námořnictva, poněvadz zprávy telegrafie bez drátu doposud úplně postrádají obou nejdůležitějších a zejmena ve válce nezbytných vlastností, naprosté spolehlivosti a bezpečnosti vůči jakémukoli zneužití Vslká lupičská společnost byla těchto dnů dopadena pařížskou policií. Jmenovala se »Bande des Aecorděnns« a čítala na dvacet příslušníků a přecho- vávačů. Vělšina členů bydlela ve východních před- městích, v obcích Saint Maurr, La Varenne atd. V La Varonne byla v domě matky jednoho ze zatče- ných objevena podzemní místnost, více něž deset metrů dlouhá a dva metry široká, naplněná krade- nými hodinami, obrazy, prádlem, stříbrem, zbraněmi, knihami atd. Dva velké nábytkové vozy jedva sta- čily dopraviti tyto věci do Paříže. — Na staniční budově lanové dráhy, vedoucí do Bellevillu, připev- něn jest následující plakát: »Oznamujeme pánům zlodějům, že přes noc nenecháváme ve staničních budovách lanové dáhy ani peníze ani cenné věci. Prosíme, aby se to oznámilo veškerému odborovému společenstvu, aby si panstvo uspořilo zbytečné na- mahání a ztrátu času.« — Jest to zajisté vlídná ochola vůti pánům zlodějům, avšak tito výtečníni byli by zajisté ještě vděčnější za malou poznámku, kde tedy vlastně společnost chová přes noc svoje peníze a cenné věci.
Marco Saint Maurr Le Varonne Paříž Belleville Le Varenne