1
masthead
Ročník XXXXIII.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 1. února 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předslácí se:
v Praze v ndministraci
na nřsí
na čtvrt leta . . .
s dvejí donáš kou
na ně
aníta . : . : 7 k o0h
ve 5liskch 2K t0
na něsie.
Poštoui
na měsíe
n člvzt leis . .
s drojí zísilko
ěet
nr. :. . k
Praha
5
article
Dnsšní číslo pro Prahu je o 22 stranách,
Dnsšní číslo pro Prahu je o 22 stranách,
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v úterý dne
3. února t. r. v obvyklou ho-
dinu ranní.
Rozprava o politice českého
poselstva.
„V pochybnostech volnost,
nutnostech svornost,
ve všem srdečnost.
Čeho jsme si tak vřele žádali a čeho jsme
zvlášť poslední dobou tak trapně postrádali, aby
totiž čelní poslanci naši otevřeně, upřímně a ne-
pokrytě národu českému odhalili ledví své poli-
tiky, aby ji soudnému rozumu a vlasteneckému
citu lidu našeho vysvětlili, odůvodnili a obhájili
nejen proti nespravedlivým výtkám, mrzkým
podezřením a křivým obžalobám jizlivé zášti
zavilých škůdců a potměšilých protivníkův ná-
rodní strany svobodomyslně, ale i vůči pochyb-
nostem vznikajíeím občas v myslích nejlepších
přátel její, žádostivých poznati pravdy : to se
k srdečnému potěšení našemu o včerejší schůzi
klubu národní strany svobodomyslné konečně
stalo. Jakož jsme vítali upřímný projev dra.
Praha
6
article
Fořta na voličské schůzi kolínské z minulé
neděle, tak vítáme dnes osvědčení dra. Š kar dy
dra. Pacáka, dra. Kramáře a dra. He-
rolda na včerejší valně navštívené pražské
schůzi klubu naší národní strany svobodomyslné.
Obě ty schůze vnášejí životoplodné světlo ve
chmurnou tišinu našeho veřejného živoření, obě
schůze probudí bohda mysl našeho lidu nikoli
k hašteřivé a řevnivé sočivosti, po níž práhnou
vrazi našeho národa, nýbrž ku vlasteneckým
rozpravám a výměnám názorův o cestách, které by
v daných okolnostech nejlépe věc néroda na-
šeho dovedly k elli nám všem stejně
drahému a žádoucímu, k vítězstv
našeho dobrého práva, k naší sa-
mostatnosti politické v této říši
která bez nás nebyla by velmocí evropskou.
Na vzpomenuté schůzi kolínské dr. Foř
hájil přesvědčení své, že v nynější situaci jeso
pro národ náš kategorickým imperativem po-
tírat panující systém vládní vytrvale obstrukcí,
až přivodíme jeho pád, poněvadž doufá, že na
rozvalinách tohoto systému pak bude vybudo-
váno federativní Rakousko s českým státem
průčelí.
Pacák
Kramář
doktor
Foř
He
Rakousko
7
article
Ve včerejší schůzi klubu národní strany
svobodomyslné definoval opět dr. Pacák po-
litiku poselstva českého heslem: »Nespustit
se našich politických ideálů na
osamostatnění našich vlastí, ale
v mezidobí hledět vše vyzískat, co našemu
národu prospěje a vše zamezit, cokoliv by mu
mohlo ublížit.«
Za jedno s drom. Fořlem označil ministra
Körbra jako nejvážnějšího odpůrce našich snah
a jeho porážku za přední cil opposice naší,
však na rozdil od řečníka kolínského soudl,že
není radno, umíniti se zrovna na tom jedi-
ném prostředku bojovném, obstrukci, nýbrž
volné užíti všech vhodných zbrani, jaké kdy
kde osvědčí se nejúčinnějšími. Dr. Kramář
tolikéž dává na uváženou, že není radno hrát
v dnešních okolnostech rozmachu pangerma-
nismu v Rakousku va banque, že není nikterak
jisto, zdali by po »krachu«, naší obstrukcí způ-
sobeném, dostalo Rakousko oči a procitlo ku
lepšímu životu, k federalismu a státu če-
skému.
Naproti čemuž však opět dr. Herold při
pomíná, kterak jsme obstrukcí nahnali patřič
ného respektu svým nepřátelům, pročež jes
radno chovati i na dále ten obstrukční prach
v suchu, a operovati tak, aby nepřátelé našt
stále zůstali ve spasitelně bázni, že dovedeme
proti nim tímto mečem své síly důrazněs
ohnati.
Pacák
Körbr
doktor
Kramář
Herold
Rakousko
8
article
Veškeré projevy pak, od kolínské řeči dra.
Fořta až do dnešních řečí dra. Pacáka a He-
rolda vyzněly ve vlastenecké tužbě, abychom
nemařili svých sil sváry osobní vášnivosti, ale
shlukli se v jeden mohutný šik odhodlaných
věrných obrancův národa svého proti zádavě
nepřátelské. — V tom zračí se zajisté vznešená
tradice strany naší: že vždy etila volnost pře-
svědčení a svobodu mínění v táboře svém, že
nikdy nehověla kultu osobní autority, alebrž
naším zvěčnělým Karlem Sladkovským pravila
Autoritou naší budiž »nejlepši my
šlenka, již se svobodnou a laska-
vou rozpravou domůžemel«
Schůze klubu národní strany
svobodomyslné.
Od památné schůze klubu národní strany
svobodomyslné, ve které — budou tomu brzo
2 léta — poslanci dr. Pacák, dr. Stránský, dr
Engel a jiní ještě vyložili taktickou změnu,
kterou tehda klub svobodomyslných lidových
poslanců českých provedl, — neměl klub tento
schůze tak čejně navštivené, tak pozorně sledo-
vané a vývody svými tak významné, jako schůze
včerejší.
S jakým zájmem bylo včerejší rokován
očekáváno, o tom svědčí nejen účasť věru ne-
obvyklá — všecky tři sály klubovní byly do
posledního místa obsazeny — ale také pozor-
nost, s jakou výklady řečníků byly vy
slechnuty.
Z poslanců dostavili se red. Anýž, d
Blažek, dr. Ladislav Dvořák, dr. Engel, Filip
dr. Herold, dr. Kramář, dr. Podlipný, dr.
Pinkas, dr. Pantůček, Sehnal, dr. Škarda a dr-
Ulrich, za výkonný výhor mimo to pp. Keclik
a dr. Vejvar, dále obcovali schůzi četní zástupci
sborů samosprávných, advokáti dr. Vladimín
Škarda, dr. Fuhrich, professoři universitni, spi-
sovatelé i několik kněží.
Pacák
Sladkovský
doktor
Stránský
Engel
Anýž
Blažek
Dvořák
Filip
Herold
Kramář
Podlipná
Pinkas
Pantůček
Sehnal
Ulrich
Keclik
Vejvar
Vladimín Škarda
Fuhrich
He
9
article
Čelným počtem přišli stoupenci a přátele
mladší generace národní strany svobodomrslné
Z Pardubic zavílala tříčlenná deputace a to pp
dr. Horák, C. Vančura a Fr. Kuchynka, z M
Boleslavi dr. Bobek, za Vršovice řed. měšt
škol Šťastný a řed. měst. úřadu Kurka
Nuslí.
Schůzi zahájil předseda klubu národní
strany svobodomyslné pan dr. Václav Škarda
vřelým přivítáním přítomných a sdělenim,ze
zástupci našeho poselstva na radě říšské
ochotně vyhověli pozvání správního výboru
klubu a dostavili se, aby promluvili o politické
situnci
Rečník nechce předbíhati průběhu debaty,
ale poukazuje, že v poslední době trousily se
opět naší veřejností různé hlasy o tom, že prý
naši poslanci změnili své postavení proti vládě,
že se vzdali opposice, že upustili od odporua
sjednali volnou dráhu nynější vládě.
doktor
Horák
C Vančura
Kuchynka
Bobek
Škarda
Rečník
Pardubice
Francie
M Boleslav
Vršovice
úřad Kurek Nusle
10
article
Na těchto tvrzeních nebylo ovšem an
slova pravdy. Vždyť nejen klub poslanecký, ale
i výkonný výbor národní strany svobodomyslné
v poslední době o prázdninách vánočních shro-
mážděný prohlásil, že trvá úplně na opposičním
stanovisku proti nynější vládě a že schvaluje
usnesení klubovní, potírati vládu Körbrovu
všemi parlamentárními prostředky. Těm, kdo
jsou zaslepeni stranniekou vášní, hlavy napra-
vovati nebudeme, ale u všech lidí dobré vůle,
kteří jsou soudní a objektivní, myslím, že
každá pochybnost, která snad v té příčině
vzešla, byla potlačena projevem našeho klubu,
který učinil ve čtvrtek na říšské radě, když se
projednávala branná předloha.
Prohlášení dra. Kramáře, které učiní
jménem klubu, bylo jasné, mužné a energické
a jim zatiačeny a úplně byly zbaveny všeliké
podstaty veškeré domněnky, které po Cechách
z pramenů nekalých kolovaly. Zajisté projev
ton uhodil, jak se říká, do černého. Sotva do-
mluvil dr. Kramář, hned vystoupil předseda
ministerstva dr. Körber a začal vykládati tu
svou starou a již nikoho nebavící pohádkuo
Körbrův
Körber
národní strana
11
article
červené karkulce, že on jest úplně neutrálním
a jeho vláda že jest objektivní a spravedlivá
na všechny strany. Co se týče nás v Čechách
ani žádně nejmenší dítě těm jeho projevům ne-
věří a bylo by dobře, kdyby od toho svého stá
lého ujišťování upustil, poněvadž všechny jeho
skutky svědčí o pravém opaku, neboť pře
sladká úlisná slova, všechny jeho činy byly ná-
rodu našemu nepřátelské.
Řečník pak dále prohlašuje: Nemůže být
žádného sporu, že postavení delegace naší
celé naší strany proti vládě Körbrově jest oppo
siční: postavení odporu proti vládě, která jes
vlastně vládou německé obstrukce, vládou, která
ve všem straní Němeům a která ve všech svých
skuteích nám se jeví býti nepřátelskou. Po-
stavení naše vůči té vládě jest
dáno a poslanci vykonaji zaji sté
svou povinnost, aby překážku,
která veškerý zdravý vývoj zne-
možňuje, aby systém, který vyho-
vuje jen Němelům a staví se proti
Čechům, systém, který jest n
úkor slovanské většině řlše a ce-
lému státu samému, byl zdolán,
aby vláda Körbrova byla odstra-
něna a bylo lze všemi prostřed ky
starati se o celý vývoj otázky če-
ské a uzdravení celého soustát
(Souhlas.)
Na to sdělil předseda, že posl. dr. For
omluvil nepřítomnost svou účasti na dnešn
schůzi poradního sboru pro vodní stavby až
ke slovu jsou přihlášeni posl. dr. Pacák
dr. Kramář a dr. Herold.
Čecho
doktor
Pacák
Kramář
Herold
Čechy
12
article
Posl. dr. Pacák:
Posl. dr. Pacák:
Velectění pánové!
Postavení klubu poslanců českých na radě
říšské bylo vždy v zhledem ke stétopráv-
ním zásadám našim těžkým; v ny
nější, nanejvýše kritické době jest opravdu ne
smírně obtížným.
Tato obtíž vzniká přirozeně z nutného dvo
jitého postavení, jaké klub poslanců českýchv
zájmu svého národa musí zaujímati.
Dvojitým nazývám postavení naše z toho
důvodu, ježto klub musí na jedné straně státi
v přirozeném ostrém boji proti centralistickému
systému, na druhé straně musí se starati o opa-
tření řady kulturních, hospodářských, národních
a finančních potřeb českého národa, jež nelze
odložiti a jichž rychlého vyřizování je ke vzrůstu
našeho národa potřebí.
Tyto potřeby jsou to, jež nuti poslance če
ské mnohdy, byť řpři šetření veškerých politi-
ckých ohledů, nastupovati cesty, jež pak v Če-
chách vykládají se jako ústup a chabost, dvo-
jakost a nevím, jaké jiné jméno ještě se politice
té přikládá.
Tato přirozená dvojitost jeví se pak tak
v názorech našeho národa. Jen tak je možno vy-
kládati, že na příklad v jedné a téže schůzi voličů
jedním a tímže dechem může se žádat bezvými-
nečná obstrukce proti vládě a zase od téže
vlády zřízení na př. reálky, pošty atd. To jsou
přirozené následky této dvojité politiky. A přece
nelze upřít, že musí proti centralistickému sy-
stému vésti se boj a na druhé straně, že mus
opatřovat se nutné kulturní a hospodářské zájmy
našeho národa, nemá-li národ vzíti úhonu.
Posl
doktor
Pacák
13
article
Proto není možno, přístoupiti na zásadu
mnohých našinců, pravících: „až se státní právo
uskuteční, vše ostalní sí zjednáme.
Svět jde ku předu, a my nesmíme zůsta
státi, musíme ku předu s ním. Neboť víme, že
jen národ hospodářsky a kulturně silný doved
si dobýti a obhájiti svobody, národ hospodářsky
slabý nikoliv.
Toto dvojité naše postavení však nikterak
nám nevelí ani zastavit náš poli
tický boj, ani ustati od domáhán
se kulturních a hospodářských vy
možeností. Ale velí nám, rozdělit svů
program v program budoucnosti
v program aktuální. Našich ideálů poli-
tických sotva dobudeme v dobách normálních.
nýbrž v dobách abnormálních; v dobách nor-
málních musíme se připravovat hospodářsky, kul-
turně se sílit a klást základy pro boj za velke
své statky, aniž bychom boj a úsilí za naše statky
a ideály zanedbávali.
Tím nejen věc svoji postavíme na zdravý
základ, ale i lid náš nám porozumi, když jemu
toto své stanovisko poctivě a prostě vyložime
Stálá tvrzení, „my dobudeme všeho najednou“
činí jej nespokojeným s částí dobytého.
Ale při dvojitém směru naší politiky slyšíme
pak přirozeně, jde-li se jednou politicko-ostrým
bojem, po druhé opět klidnou cestou za zabez
pečením některé kulturní neb hospodářské po
třeby výtku nekonsekvence.
14
article
Já na konsekvenci v politice, pánové, všeck
nestavím. Politické poměry mění se denně a dle
těch poměrů musíme zaříditi své kroky, ať seto
děje tím neb oním směrem, jen když to národu
našemu prospěje. Mně zdá se ta politika roz-
umnou, nepustit se našich politi-
ckých ideálů na osamostatnění na-
šich vlastí, ale v mezidobí hledět vše vy-
získat, co našemu národu prospěje
a vše zamezit, co může mu uškodit
Tak vidíme od Taaffa až de Körbra, že ně
kdy ženeme ostrým útokem na systém centrali
stický, a jindy zase zvolňujeme kroky své na čas
abychom kulturni a hospodářské své potřeby
opatřili.
Totéž děje se za vlády nynější. Veškerá naše
usneseni směřují ku poražení jeho, a přece vi
díme, že zase v boji zastavujeme kroky, tam, kde
jedná se o zabezpečení našich kulturních a ho
spodářských potřeb
To jest výsledek té naší nutné dvojité p
litiky.
Dr. Körber jest personifikovaný centrali
mus, jest zaprodán naprosto německé levici
které se zavázal, ničeho, třeba spravedlivějšího
naučinit pro nás, nepřipustit žádnou
většinu, žádnou změnu jednacího řádu, v
bec nic bez vůle Němeů.
Jest něco přirozenějšího, než — že my všín
úsilím k tomu pracovati musíme, aby jeho sy-
stém, který celému parlamentu dílem veřejně
dílem tajně, jest na odpor — byl sražen? Vždy
jeho pádem poměry parlamentu i naše byse
změnily; ba změnily by se k lepšímu
i poměry v celé říši. A přece i za toho
ministra zastavili jsme za různých českých po
třeb ostré kroky své.
Taaff
Körbr
doktor
Körber
15
article
„To jste neměli činit,“ volá se nám vstří
z některých stran. Prosím, měli jsme nechat če-
skou techniku v Brně, regulaci řek a kanalisaci
assanační subvenci pro Prahu, zrušení mýt, naše
eukrovarství a řadu kulturních potřeb našich na
Moravě a v Čechách bez podpory?
Tak se jeví věci, a vytýká-li se naší politice
dvojitost, noní tím vinen klub, nýbrž přirozen
postavení našeho národa. Snad jes
to nemilou brzdou proti politickému postupu
— možná. Ale ta brzda de faeto tu je a žádnou
trásí se nedá změnit.
My jsme se usnesli, pracovati všemi veví
deňském parlamentě obvyklými prostředky ku
pádu vlády dra. Körbra, poněvadž jej osobně
máme za překážku možné nápravy a konsoli
dace.
Praví se: Toho dá se dosíci jen ne
ochvějnou obstruke
Já však pravím, že politická strana, kter
celou svou politiku věší na jeden politický pro
středek, chybuje, ježto selháním jeho prohrává
ale odpůrci usnadňuje veřejným ohlášením boj
protiboj.
Tím nechci říci, že jsem a priori odpůrcen
užití zbraně obstrukční. V principu jsem proti ní
poněvadž jest to přímé popíráni parlamentarismu
a konstitucionalismu, ale pokud nebude učiněna
na všech stranách vůbec nemožnou — tu ovšem
vzhledem k výsledkům, jež ve vídeňském par-
lamentu měla proti nám — musí se prostředku
toho užívati. Ale ne vždy a ne všude j
obstrukce bezvýminečně na svém
V drobném prodejl
ranní čí-lo o sobě . . . ra zh
o dpole tni
Ve úllalkách na venkovs
ranní číslo. . . . . .
od poledni
Inserá ty
plati se hotové rupřod
Fřečplaeení a lnsrrty plijii dnini-
slroce v Hlartansté ulici č. a.
Tam rashtrejí se těž r dsbee
liskárnaseapečita, Haossich Liitě-
Rukopisy za nevraerjl.
Brno
Praha
Morava
Čechy
Hlartansta ulice
Haossich Liita
16
article
mistě. Někdy může výborně nám prospěti, ně-
kdy ale může prospět odpůrci a vládě, kterou
chceme potírat. Dokáži to na příkladecha
I v pojmu obstrukce jest tolik odrůd o
bouřlivé a mechanické, až ke klidné, ale tím
účinnější — že mnohdy nesnadno rozezna hra-
nic mezi obstrukcí a opposicí.
Poslancům musí býti přece ponechána vl-
nost, rozhodnouti, kterého prostředku nejúčinněji
mohou použiti, poněvadž oni přímo vidí, jak po-
měry vypadají a který prostředek v tu kterou
chvíli jest nejúčinnější. Pravil jsem, že na při-
kladech dokáži, jednak, že mnohdy obstrukce
mechanická může odpůrci a vládě býti milá a za
druhé, že klidná obstrukce může býti
účinnější ve výsledcích, než bouřlivá.
Nemusím jíti daleko.
Hnáti poslední brannou předlohu
ke čl. 14. znamenalo, že bude ponecháno 6000
náhradních záložníků na tři léta ve službě, ale
již připuštěním předlohy ku prvnímu čtení, je
tato těžká úhona pro obyvatelstvo odstraněna.
Proč? Vláda viděla, že nemá většiny pro
tento požadavek, a proto nechala jej padnout.
Vládě by v tomto připadě bylo donucení k čl. 14.
jistě milejším bývalo.
Mně řekl vysoký hodnosta státní, když se
dověděl a našem připuštění branné předlohy ku
prvnímu čtení: „Nám by bylo při této
předloze neparlamentní vyřizení
milejší, ježto bychom jidosteli ne-
změněnou, neměli bychom trampoty ve vý-
boru a nemusili nic slibovat.
Za vlády hr. Thuna, když bylo smluveno
rakousko-uherské vyrovnáni, bylo nám řečeno
jedním ministrem: „Věc bude zcela jednoduchá.
Svolá se říšská rada, levice bude dělat obstrukei,
parlament nechá se 4 neděle sedět, pak se za-
vře a udělá se vše článkem 14.
Thun
17
article
Tehda byli, jak známo, Němci v nejprudšt
bouřlivé obstrukci. Tuto obstrukci z asta-
vili ihned, jakmile byly předloženy vyrovnací
předlohy, a počali s tak zvanou obstrukci v ěc-
nou, s protahováním, jež trvalo několik
měsíců a tak porazili hr. Thuna. Tehda by tedy
obstrukci bouřnou byli vládě pomohli. Přestanu
v prvním směru na těchto dvou příkladech.
Ve druhém směru uvádím eklatantní případ
z dob ministerstva hr. Clara.
Tehda my zase zanechali jsme také ob-
strukce bouřné, propustili jsme rozpočet a část
rakousko-uherského vyrovnání do výboru, a zde
věcným protahováním prodloužili jsme
vše až ku poslednímu termínu a tím jsme způ-
sobili pád Clara, poněvadž on článkem 14. ne-
chtěl nic prováděti.
Také tehda byla nám vyčítána v Čechách
chabost, a jeden pán z našeho klubu, jenž také
teď není s taktikou klubovní spokojen, přímo
z klubu vystoupil. A co se stalo? Po pádu hr.
Clara v Čechách nastalo uspokojení a onen pán
zase do klubu vstoupil. Snad také tento příklad
dostačí.
Němec
Thun
Claro
Čechy
18
article
Proto pravím: ceterum autem censeo, ob-
strukce je dobrá, je-li jí užito v pravý čas; škodná
je, je-li jí užito v čas nepravý; proto musí poslan-
cům dána býti volnost, aby dle daných poměrů
užili prostředků nejvhodnějších.
Ale nezapomeňme při tom na jednu věc.
že totiž pro obstrukci nesmíme zapomínati na
nutné potřeby kulturní a hospodářské, jež li
na nás vymáhá, a že lid po obstrukční noci dne
8. června, po rozmachu tak velikém, nevolil
právě ty, kteří nejvíce bouřnou obstrukci dělali.
To je také velmí významné.
Konečně nezapomeňme, proč jsme obstruk
začali? — Nejen pro uzmuté nám právo, ale
hlavně také proto, abychom způsobili protiváhu
vítězné německé obstrukci, která, jsouc sama
vládkyní, byla by s to, terrorisovati celou říši.
Divil jsem se proto, když v jisté nedávné schůzi
naše podpora návrhu na změnu jednacího řádu
byla nám vytýkána, ježto prý „jednací řád jest
naší záštitou.
uzmutý já práv
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 3 1. ledna.
š— (Kronika.) Člen mladší generaceli
terární uvažoval onehdy o situaci našeho písem
nictví.
— Jsme malý vnitrozemský nárůdek, k
všemu nesvobodný. Poměry jsou úzké malo
městské, scházi nám široký vzduch velkéhoži
vota, mocný ruch o závod všemi směry kultur
ními, schází světový rozhled a vědomí významu.
A podle toho vypadá literafura. Poslavy jej
jsou drobné, nepatrné, krotei venkované, šosat
měšťáci, filistrovské existence, zabarvené slovan
skou citlivosti a romantikou slovanského ideali
smu. Je nouze o veliké idey, o velké postavy
Naše produkce nemůže proto závodit na světo
vém trhu
Touží se po »světovosti« české produkce
— Proč nemáme takové romány, taková
dramata, jaké mají literatury světově ?
— Dobrá! odpovídá český spisovatel, na-
píšu takový román český, takové drama, ale
dejte mi dřive takové — české lidí! ..
Úvaha je vskutku časová. Jde nějaká ho
rečka naším literárním světem, aspoň jistou jeho
částí. Horečka pocitu těsnoty, byste fekli. Jev
se určitými příznaky, volbou látek, náklonnosti
k určitým ideám i formám, mluvi z literárnich
noticek, ze zpráv literárních listů a rubrik. Je-
nom tě hráze nepohodlné kdyby nebylo, která
dělí úzký český okršlek od ostatního světa ! Jak
ji prolomit! Jak pozornost za hranicemi upoutat
Horečka
Praha
20
article
Aspoň zdání pozornosti, aspoň něco tomu po-
dobného vyvolat! Jak je vytouženo každé zna-
ménko, každé zdání znaměnka, takové pozor
nosti! Jak úsilovně sháníme přiležitost, jak se
snežíme uzavírati známosti, jak horlivé zazna-
menáváme každý příklad, každý pokus překladu
české práce, který se vyskytl, sebe nepatrnější
třeba jsme si jej sami pořídili, jaký důraz kla-
deme na každou konvenční poklonu, sebe prázd-
nější, které jsme byli ve společnosti účastní, ja
kou důležitost přikládáme každé zmínce, sebe
zběžnějši, která o nás v cizině padla, k níž
jsme snad prostřednictvím své známosti přišl
a které mimo nás nikdo na světě si nepovšiml
Jen li dá aspoň na chvilku illusi toho, co je
naším snem, naší touhou, naším ideálem: po
zornost širšího světal
Vypravují o mladém českém kandidátu svě
tové literární pověsti, jenž prý sebral svých pě
švestek a odjel do Paříže s pevným úmyslem.
odvrhnouti pouta, jež talent jeho víži k zá-
krsku českého malosvěta a státi se — fran
couzským spisovatelem
Je to všecko přirozeno. Je potřebou zdravé
sily, potřebou sebecitu, se šířit! Ale tolik je
jisto, prozatím zůstává při pouhé illusi. Jen n
děje zbývá. Čas, snad ten konečně něco př
nese
— Nastane krásný úkol příštím generacím
aby českou literaturu z nynějšího maloměst
ského milieu zvedly a postavily ji v plné vý
sluní velkého světa, do peřejí světového závo-
dění, o kterém marně, proto že předča sn
sníme dnes!... končí pozorovatel svoji úvahu
Paříž
21
article
Arci, ne všecko, co má »světovou« pověst
musí být už proto velké a obdivuhodné. Mnoho
dělá, jak víte, impresarský apparát, industriál
nost, vřesk reklamy. A naproti, zase! Dove-
dete si snadno představiti dílo velké, hluboké
přece pominuté hlukem a pozorností světa. Ale
přece
Je zřejmo, co z pravidla zjednává vítězství
co pomáhá ke jménu a významu ve světěl
Síla
22
article
A při díle uměleckém síla idey nebo sila
formy. Obě síly, nebo aspoň jedna z nich, jsou
nezbytny pro světovou karléru. A slla je na-
mnoze — v novotč. Kdo první dal my
šlence mohutný výraz, toho jméno letí světem
Hejno epigonů, kteří přicházejí se svými vari
acemi, zaníká už a mizí ve hluku ropoticího
množství. Gogol svými obrázky ze zastrčené ves
nice, s lidičkami s nejobmezenějším horizontem
dobyl světového jména. Velikost postav a ob
zorů není tedy nezbytna. Po Gogolovi vyrojilo
se jiných se satyrami na maloměstské filistrov-
ství, ale už nedobyli světovosti. V tom je práve
mocnost umění. Látka nerozhoduje, ale síla
A síla je — v novotě. A silný, nový je, kdo
je svůj. A svým nelze být, než ze sebe, ze
svého okolí, ze života, se kterým talent srostl
Arci, ani velký talent se neobejde bez
v zorů.
Ale v tom je rozdíl mezi velkým a malým
talentem. Malý rozplývá se v dojmu silnýeh
uměleckých vzorů, nedovede se vybavit z kouzla
jejich idejí a forem, točí se v jejich kruhu, při
jímá hotovou látku, vypracovanou ideu, a jen
ji přelévá z formy do formy, neschopen probrat
se k vlastnímu životu. Tak vznikají v litera
tuře vlivem silných vzorů »modní« nebo chce
te li »dobové« ideje a látky. V nesčíslných
obměnách se opakují a vracejí. Silný talení
neopakuje. Má také vzory před sebou, ale
nepodléhá kouzlu jejich suggescí, zachovává svoj
souvislost s životem, nachází v něm novou
látku, novou formu, novou ideu. Zůstává s v ůj
a svým způsobem překonává vzory-
A ještě jeden příznak velkého talentul
Nemá směšných starostí o »světovost« svých
látek a idel. Je příliš z auja t věcí, okolím, s nímž
srostl, v němž žije, z něhož tvoří, jehož látky
a prvky vyplňují jeho duši, jež zpracovávat.
usí, chtěj nechtěj, puzen moci silného tvů
Gogol
23
article
čího pudu, který v něm raší. Jen tak rostou
umělecká díla velká, silná, nová. Rostou —
z vlastní přirody. Skladatel »Prodané nevěsty
se nikdy netrápil starostmi o svoji »světovost«
Žil v malých šosáckých poměrech svého »fili
strovského« okolí. Tvořil z nejbídnějších poměrů
znal také vzory, ale nedával se odlouditi o
nejužší souvislosti s životem, v němž kotvila
jeho bytost. Světovost dostavila se — sama.
Jak lichý je běžný názor o podmínkáe
pro svělovost a velkost díla! Poměry a látky
že rozhodují! Je v tom optický klam !. Vidím
hotová, oslňující díla a zaměňujeme n ásle del
s — příčinou.
— Dejte mi velké české lidi a napíšt
světový český román, drama . .
A pochod je zatím opačný! Vyskytn
se velký talent a z poměrů jakýchkoli, kde pře
ním nikdo nic netušil, vznikne dílo velké, nov
— svél
A geografické položení? Zde, v srde
Evropy, bez moře, bez rozhledu do velikého
světa! Jeli tu prostor, vzduch a čas pro ideu
světového významu?
Jaké rozpaky
Zde, na rozhraní dvou kulturných živlů
v předvečer velikého závodu o vládu světa,že
by nebylo místa a chvíle pro velikou ideu
A skupina malých národů, kteří ve svém roz-
voji dospěli zde k uvědomění tajemného otaz
níku svých dějin: být či nebýt? — buď příšt
rozkvět samobytné, vlastní kultury, anebo ne
náhlý zánik v zátopě mocnější kultury — cizí
To že by nestačilo na podnět mocného rozví-
ření duchů, jež by musilo najiti výraz v domác
literatuře
Jisto je jedno. Otázka existence malých
národů v srdci Evropy může se dnešním sta-
vem věcí jen krátkému zraku obmezeného ob-
čánka zdáti »vyřizenou«. Jen dvojí je možno.
Evropa
24
article
Buď nadejde mocné vzpružení životních
sil a zjedná potřebné organismům podmín ky
dalšího samobytného rozvoje. Anebo — nadejde
druhý případ! Období tak zvaného znovuzro-
zení a dnešního života objeví se jako pouhá
přechodná episodka. A po ní v proudu věků
následovati bude perioda nového z ha síná n
a konečně poslední vzdech kulfurního
živlu, v minulosti beztoho jednou již polo-
odumřelého.
Slojime na rozhraní dějů! To je patrno,
A v ovzduší tak napjatém, životných tvarů tak
zvláštních, že by nebylo půdy pro mohutnou
literárně-uměleckou tvorbu? . . . Silnou, novou.
svou ? . ..
Jak a čeho že by bylo třeba
Či to není olázka — talentů?
A zatím, jaká hesla se ozývají! Národní
idea není »dobová«, prý se »přežila« 1 Literatura
má »jiné« starosti! Jak je možno, aby se pro
literaturu »přežilo«, co ve skutečnosti právě
teprv prožívá své nejakutnější stavy? A k tomu
stavy nové, dobové, jindy a jinde v tom tvaru
nebývalé, své! Ale literatura vyhýbá se t
otázce. Stojí v suggesci — světové literatury.
Podléhá kouzlu její forem a idejí. Národní idea
ovšem není té chvile »dobovou« ve světovém
písemnictví, protože v jeho poměrech není akutní.
Tam, venku, ve »světovém« světé je prozatim
»vyřizena«. Ale není vyřízena u nás, zde je
akutní, zde by volala po svém »výraze« dobo-
vém i literárné-uměleckém. Ale pro naše nové
písemnictví idea neexistuje, protože ono má
být moderní, nemůže být »starovlastenecké«
ztratilo svoji souvislost s půdou vlastních poměro
a nedovede se obejíti — beze vzorů.