Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 2.

2

NÁRODNÍ LISTY

3

18 dubna 1909. Cislo 107.

4 article

byl. Panica vyslovil ochotu dáti k disposie četu dobrovolníků. Nepokoje v Syrii. Z Londýna, 17. dubna. Z Kahýry ozna- mují velké nepokoje v Syrii. Bylo tam posláno vojsko, aby zjednalo pořádek. Došlo k velkým bojům mezi syr- ským obyvatelstvem a vojskem- Přes 200 Syřanů bylo usmrceno. Z Alexandrslly, 17. dubna. (Havas) Moha- medáni napadli křesťanské oby va- telstvo pobřežního území Peyasu. Dvě kře sťanské vesnice byly zapáleny. Misijní budova Lazaristů je prý ve velikém ne- bezpečí. Z Vídně, 17. dubna. (K. k) Dle »Fremden- blaftu« potvrzuje se kongulátním sdělením zpráva, že anglický místokonsu v Adaně byl při vraždéní Arméno raněn. Z Berlína, 17. dubna. (K. k.) Staniční lod »Loreley« té doby v Egejském moři, dostala rozkaz, aby odplula ihnad do Meršiny. Z Říma, 17. dubna. (K. k.) Križáku »F er- ruccio« v Bengasi bylo nařizeno, aby odplu do Mersiny. Bulharsko a Turecko.

Alexandrslly Havas Moha Križák Sýrie Londýn Vídeň Adana Berlín Řím Bengasi Mersin Bulharsko Turecko Syřan

5 article

Ze Sofije, 17. dubna. (K. k.) S kompelent ního mísla poptrají se zprávy zahraničních novin, že Bulbarsko zaslalo Turecku ulti má- tum se čtyřdenní lhůtou, Bolharská vláda zaslala Portě písemnou výzvu, v níž však nebyla stanovena žádná lhůta. Ve výzvě žádá se, by království bulharské bylo uznáno neodvislé od úpravy různých sporných otazek, při čemž se poukazuje na to, že vláda pr dalším odkladu lélo věci nemohla by nebrali zřetele na veřejně mlnění bulharské a musila by podniknouti rozhodné kroky. Dle zpráv z Cařihradu byl učiněn nov rakous ko-uhersko-německý spro- středkujici návrh na odškonén Východních drah, který prý bude schválen. Bulharská vláda očekává, že Turecko v nejbližší době uzná neodvislost Bulharska. Z Cařihradu, 17. dubna. (K. k.) Bulhar- ský ministr Ljapěev měl ještě včera večer opět rozmluvu s ministrem Rifaatem pašou, který prohlásil vyjednávání za ukončené. Ljapčev vyjádřil se, že otázka domnělých reklamací vakufu byla téměř odložena a že zů- staveno Bulharsku zodpověděti soukromé rekla- mace. Odpoledne bude schůze za účelem zredi- gování protokolu, jež bude snad ještě dnes ukončeno. Před sestavením protokolu nelze ješte říci, že je vše ukenčeno. Zůstane až do pode- psání protokolu v Carihradu.

Sofij Bulbarsko Bulhar Ljapěev Turecko Cařihrad Bulharsko

6 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 17. dubna. (IIrabě Appony o státoprávním poměru Uher k Ra- kousku:) Ministr osvěty br. Apponyi uve- řejníl v právnickém časopise „Jogállam“ úvahu o státoprávním poměru Uher k Rakousku. Úče- lem Apponyovy úvahy jest dokázati, že Uher- sko je úplně samostatný, s Rakouskem pouze osobou panovníkovou spojen, stál. V cizině se poměr tento špatně ebápe, poněvadz tam dosud panuje přesvědčení, že jest prakouská mon- arehie“, jež obsahuje v sobě i Uhry; „samo- statnost Uher“ ebápe se jako samospráva, jež byla této nepokojně provincii kdysi udělena ústřední říšskou správou. Hír. Apponyi proti ta- kovým domněnkám dokazuje, že Uhry byly vždy samostatným královstvím, které ze své svo- bodné, suverenní vůle vstoupilo do spolku se stejně samostatným císařstvím rakouským (?) a sice za určitých podmínek a na dosažení urči tých eílů, ale nevzdalo se při tom své neod vislosti a suverenity přes to, že svolilo, aby malá část jeho státních záležitostí se vyřízovala spo- lečnými výbonnými orgány. O ústapcích může mluviti tedy jen Uhersko, které připustilo, aby se část jebo státních věcí vyřizovala společný mi orgány. Rakouská monarchie, která by v sobě obsalovala také Uhersko, spočívá tedy na po- a ca chybených názorech. Hr. Apponyi snaží se pak vyvrátiti učení některých rakouských a německých spisovatelo,

Uher Praha Rakousko Uhry Uhersko Hradec

7 article

kteří přednokládají jakési vyšší státní zřízení. jemuž podléhají Uhry i Rakousko. Nic takového neexistuje. Jest sice území rakouské, územ uherské, ale žádné území rakousko-uherské; po- dobně je dvoje poddanství, ale žádné rakousko- uherské poddanství. Sporné otázky mezi Rakou- skem a Uherskem vyřizují se smírčím soudem. jak ukázal nedávno případ s Mořským okem ta- tranským. Nelze tedy pochybovati, že Uhry samy o sobě jsou mezinárodní právní subjekt.

Uher Rakousko Uhersko

8 article

Poněvadž však Uhry jsou ve spolku s Rakou- skem za účelem vzájemné obrany a vyrovnáním z r. 1867 prohlásily za společné ony záležitosti jež se dotýkají zájmů obou států, Ubry se vzdaly na čas práva, vystupovati v mozinárodních otáz- kách a proto v podobných věceeh postupují spo- lečně s Rakouskem. Přes to, že Uhry jsou úplně samostatný stát, nechtěji se však odtrhnouti od Rakouska. Zůstanou věrny dynastii a chtěji loyálně plniti závazky, vyplývajicí ze spolkové smlouvy s Rakouskem. Tutéž loyálnost hrabě Apponyi vyžaduje také na Rakousku, které je povinno uznávati samostatnost Uherska. V Praze, 17. dubna. (Jazyková etáz- ka v Dalmacii.) V úlerý bude u bar. Bie- nestha porada dalmatských poslanců se zástupcí vlády, v níž se má státi konečné rozhodnuti o jazykové otázce v Dalmacii. Na poradu, již se zúčastní také místodržitel Mik. Nardelli, pozváni zástupci všech dalmatských stran, sice za národní chorvatskou stranu dr. Ivče- vič a posl. Biankini, za stranu práva posl. . Prodan, za Srby posl. dr. Baljak a z Vlachy záderský starosta Ziliotti a dr. K re- kich. Vládní jazykový návrh je dle „Chorv. korr.“ opraven dle pokynů a stížností obou hlav- ních národních táborů dalmatských a vláda prote prý očekává, že v úterní konferenci bude všem stranami schválen. Stane-li se to, vláda vydá prs hned potřebné jazykově nařízení, takže by nový jazykový řád v Dalmacii mohl vstoupiti v plat nost již 1. května t.r.

Ubry Uher Apponyi doktor Ivča Srba Baljak Ziliotti Uhry Rakousko Uhersko Praha Dalmacie Bie spolek s Raka Mik

9 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 17. dubaa. Slovanský ruch v Rusku. Zaznamenai jsme, že se v Rusku př všech vysokých a vyšších školách zřizují slo vanské spolky pode jmenem »Slavia«, jež se budou zabývati slovanským studiem a soustředí se v mohutný všestudentský svaz. Kromě toho je v Rusku řada starých i nových spolků, které se zabývají slovan skou myšlenkou. Jsou to: V Petrohradě : 1. Slovanský dobročinný spo- lek, známý svou hislorickou činností. Nynějším jeho předsedou je senátor A. A. Naryšk in. 2. Spolekslovanské vzájemno- sti. Zanáší se kulturnými úkoly slovanskými. Předsedou je N. A. Chomjakov, předseda hosudarstvenné dumy. 3 Haličskoruský spolek. Úkolem jeho jest podfporovati ruské osvětné ústavy na Červené Rus 4 Ruské Zrno. Úkolem spolku jest posílati ruské sedláky do západoslovanskýeh zemi, aby se obeznámili s jejich způsobem ze mědiělství. 5 »Coopnaa Pocciae, spolek starých slavjanofilů, předzeda A. V. V asil lj ev. 6. Vseslovanské hudební kolo, úkolem jesl vydávání skladeb slovanských skla- datelů a zřízení »Slovanské národní konserva- 7. Všeslovanský studenta k spolek Přijal zásady pražského studentského sjezdu r. 1908 a praeuje ke zb'ižení všech Slovanů na půdě obecně kultnrných zájmů. Předsedou jest akademik prof. Vladimir I. La- manský, místopředsedou prof. MI. M. Ko valevský. nr V Moskvě: 1. Slovanský pomocný spolek jenž poskytuje pomoc a dává informace a rady Slovanům, kteří přijíždějí do Moskvy. 2. Slovanský spolek, jenž pečuje o rozšiřování vědomosti o Slovanech v širokých vrstvách roského obecenatva. Předsedou jest generálmajor A. T. Čerep Spiridovič. 3. Spolek slovanské kultury. toře -

Naryšk Chomjakov Pocciae Slovan profesor Vladimir M ko Čerep Praha Rusko Petrohrad Moskva spolek pod jmen Slavia Haličskoruský spolek Červená Rus spolek stará slavjanofil Slovan

10 article

Úkelem je studium Slovanstva. Nyní zřizuje »Slovanskou banku«. Předsedou jest akademik prof. F. E. Korš. V Kyjevě: 1. Slovanský dobročinný sp lek. Účel jako podobných spolků v Petrohradě a Moskvě. Předseda prof. T. D. F lorinský. 2. Karpato-ruský spolek. Úkol; hmotná i mravná podpora ruských osvělných ústavů na Červené Rusi. 3. » i« turistický spolek pro cestování výhradně po slo- vanských zemich. V Oděske: 1. Slovanský dobročinný spolek sv. Kyrila a Metoděje. Úkol': hmolná i mravná podpora Slovanů, přicházejíeích do Oděssv. 2. Spolek slovanské jednoty nedávno založený, má úkoly kujturně a osvětné Donmer o francouzském námořnictvu. Známý poslanec Doumer, jenž se jme nuje v popředí kandidátů ministerského před- sednietvi, uveřejnil v »Matinu« neobyčejně prudký článek proti správě francouzského námořnictva. Píše »Zničení našeho námořnictva, ani mužstvo, ani děla, ani střelivo!« Článsk generálního zpra- vodaje rozpočtu přináší výsledky dosavadního vy- šetřování poměru námořnictva. Stěžuje si, že lodi eskadry středozemního moře, jež tvoří jedinou řádnou flotillu, místo 700 mají jen 600 mužůa nemají dostatek artilerie ani střeliva. Ještě pře 10 lety zaujímala Franeie druhé místo mezi námořními státy, dnes ustoupla na místo čtvrlé nebo páté Účelem námořní vyšetřovací komise je vypátrali přičiny tohoto neblahého stavu Z Toulona se oznamuje, že námořní komisat Belet podal žádost za propuštěnou, poněvadž byl komisi kárán pro dodavky loďstvu.

profesor F E Korš T D F Metoděj Doumer Článsk Franeie Kyjev Petrohrad Moskva Červená Rus středozemní moře spolek svatý . Kyril Slovan Belet

11 article Francsuzský špehoun.

Francsuzský špehoun. Z Paříže se oznamuje, že brusselská po licie na žádost pařižského kríminálního komisa riátu zatkla francouzského občana Alberta L Montagna, který se přiznal, že se obrátil na berlinské policejní presidium s do- tazem, zdali by mohl jeho prostřednictvím pro- dati némeckému admirálnímu štábu taje mstv o [raneouzském námotnictví, jez mu bylo dodáno poddůstojnikem francouzského námotnictví, s nímz žil v přátelství. U Moutagna byl nalezen dopis adresovaný chefo i tajné po- licie berlinské. Poněvadž v Belgii není trestná zemězráda spáchaná ve Francii, byl podržen L Monlagne ve vazbě pro tuláctví. Vzpoura na francouzském křížáku. Podivné poměry francouzského loďstva vá- lečného charakterisuje případ vzpoury, oznámený z Toulonu. Na křižáků »Du Chayle«, ležícím před Dakdarem na západním francouzském břeh severní Afnky, vypukla minulý měsle vzpoura. Mužstvo, nespokojené službou a zaopatřenim, rozittilo se proti veliteli, fregatotmu kapitánov Ralgéovi. Když v 7 hodin ješté 20 námořníků nedostalo večeři, počalo mužstvo povy kovat »Jist! Čis k odpočinutí!« a »Pryčh s Ratgém le Povyk trval do noci. Druhého dne byly pra- eovní doba a jídla změněny dle přání mužstva a k obslubování kotle byli zaopatčeny negerské pomsené slly. Vzbouřenci prosadili své poža davky jako stávkující délníci.

L Montagno Ralgé Paříž Belgie Francie Toulon

12 article

Letáky revolucionářského výboru dělnického v Pařížl. Úspěch poslední stávky poštovních a tele grafních zřízenců a úřadníků povzbudil agitační činnost revolučních živlů: V noci na 11. t. m revoluční výbor všeobecného sdružení dělnického rozhazoval po Paříži leták, v němž poukazuje na velkou, historickou stávku úřadníků poštov- ních a na syndikátní hnuti úřadníků, prohlašuje. že všeobecná stávka je nejrozhodnějším prostředkem, kterým by učiněn byl konec nouzi. tomuto pramenu veškerého útisku a všech zlo- řadů.

Paříž

13 article Denní zprávy.

Denní zprávy. — Nad přijetím, jakého se dostalo kon- sumni resoluci středočeského organisačního sjezdu v české veřejnosti, nemůže se utišit ofieiální týdenník národní strany svobodomyslné. Na místě, aby pánové klidně doznali, že se stala zásadní, programová, organisační a taktická ehyba, čímž by se stala odpustitelnou, hájí svou obratnou žurnalistikou, která se chlubí, že do- vede všecko na světě zpopularisovati, středo- český nonsens dále. Bylo by hřichem proti duchu svatému, zabývati se déle oficiálními dů vody pro resoluci, kteráž vzbudila v národo- hospodářské veřejnosti české a zvlášť v mlado- českých kruzích, jimž dobromyslná resoluee prospěti mínila, nevoli a protest. Můžeme o tom citovati nový doklad. Orgán zemské jednoty českých obchodních gremii sděluje pod' záhlavím: »Proti politickému boykotu«: »Ple- nární výbor Zemské jednoty českých obchodních gremii ve schůzi dne 14. dubna učinil tot usnesení: »Zavrhujeme každý hospo- dářský boykot příslušníků českéh národa, ať ho hlásají národní od- půrei neb dokonce čeští lidé z dů- vadů stranieké politiky« Moudrému na- pověz, snad poslechne, je-li — moudrý ! . .

14 article

Vásnivé výlevy nedobrovolného týdenfčku na naši adresu nás jenom bavl, zjednávají-li mu také úlevy za rány v kampani utržené — budíž mu od srdce přánol — »Po dvacati letech.« V další půtce mez oběma realistickými orgány »Časem« a »Přehle- dem« o zodpovědnost znova přišla řeč na in- ťamie, jichž dopustil se na památce dra. Julia Grégra »Přehled« za redakce V. Baneše svými články nadepsanými »Po dvaceti lelech« a uve- řejněnými v únoru a březnu 1906. Ve večer- ním vydání »Nár. Listů« ze dne 16. t. m. bylo naproti nepravdivým letošním tvrzením V. B- neše podle pravdy vylíčeno, jakým způsobem s jakým výsledkem bylo na »Přehledu«, jeho deklarovaném řediteli a ostatním jedenáctičlen- ném redskčním výbora vymáháno zadostučinění

Grégr V Baneš V B

15 article

Vracímeli se k věci dnas znova, děje se z dů vodu toho, že »Přehled« ze dne 16. t. m. píše - »Čas« opět omýlá historii čiánku »Před dvaceti luty« z r. 1906. Pan V. Beneš již vysvěthil v »Čase«, že teldejší redsktor neodmíti odpověd nost, nýbrž pouze nejmenoval, pisatele článku, a p. Prokop Grégr, který aféru vyvolal (!), dalšl kroky neučinil. Tim byla celá věc vyřizena poněvadž pisatel článka sám se nepřihlásil, zů stala jeho anonymita neodhalena.« Vůči této nepravdě — nezbývá než znova veřejn zjistiti, že V. Beneš na zakročení dů- věrníků p. Prok. Grégra prvního dne odpověd- nost sice přijal, ale po čtyřiadvacet hodinách zase odmítl. Z příslušných protokolů důvěrníky p. P. Grěgra o té věci se psaných vysvitá, že se dne 7. března 1906 11. hod. dop. sešli s p. V. Benešem ve sbo- rovně vršovické měšť. školy a předložili mu olázku, může-li udati autora článku »Před dva- ceti lety«, k čemuž, jak jeden z důvěrník prohlásil — ovšem naprosto povinen není. Pan Beneš odvělil, že aütor mu je sice znám, ale že si vyžádal, aby jeho jméno zůstalo neznámo i v samém rédakčním sboru »Přehledu«. Ná- sledkem toho autora jmenovati nemůže. Potom dolázán, přj má-li sám za ně zodpovědnost, odvětil p. V. Beneš, že »Prehled« je řízen jedenáctičlenným sborem redakčním, jemuž před- sedal a na listu že podepsán ja k zodpovědný redaktor správce admini- strace p. Béba. Na námilku, že to přece musí býti hlava sboru redakčního, klerá za články listu odpovídá, prohlásil p. V. Beneš, že on sám zodpovědnoat za uvedený článek »Před dvacoti lety« v čís. 22. a 23 časopisu

V Beneš Prokop Grégr Grégr Beneš Ná

16 article

»Přehled« uveřejněný přijímá. Na zá- kladě tohoto protokolu odebrali se zástupci P. Grěgra hned téhož odpůldne do bytu V Beneše, avšak nezastihnuvše jej, ohlásili svou návštěvu na den 8. března; setkali se s ním přijali od něho citované již prohlášení, dle něhož V. Beneš po »klidné úvaze« odpovědnost za ře- čené články přijati nemůže hlavně z toho dů vodu, že nemůže nastoupiti eventu álný důkaz pravdy. K lomu připojil v řee [Beneš známé již výmluvy pokud se týče i au- tora i »sboru redakčního«. Zástupci p. Prokopa Grégra sepsali o tom (druhý) protokol zo dne 8. března, jejž zakončili takto: »Nemohouce jinakým způsobem dosáhnouti zjištění ani jména autorova, ani jména toho, kdo by zaň odpoví- dati chtěl, sepsali jsme tento protokol o výše uvedené záležitosti pro p. P. Grěgra! Z toho, co uvedeno a cilováno, je tedy nade vši po- cbybnost zřejmo, že se s pravdou ne- kryje ani včerejší prohláše n »Přehledu« ani předvčerejší pro- hlášení jejího bývalého redakto- ra V. Beneše, na němž zůstává lpěti dodnes provinění, že uveřejnil neslýchané tvrzení, jímž mělo býti zneuctěno záhrobí jednoho z nejšlechet- nějších, nejpočestnějších a také největších Čechů, aniž měl p. Benoš pro tvrzení tato doklady věc- ného důkazu, aniž je měl sám zbaběl lý autor naznačených infamif. Nebot je jisto, že Václav Beneš od přijaté jednou od- povědnosti odstoupil, když se o tom — pře- svědčil — Horní akademie z Přibrami do Prahy.

P Grěgr Beneš V Beneš Prokop Grégr Čecho Benoš Horní akademie Přibry Praha

17 article

Jak vysvítá ze zevrubnějších zpráv o mostecké sehůzi výboru Montanistického klubu pro reviry teplický, mostecký a chomutovský, v níž usne- sena byla známá resoluce o přeložení přibramské akademie do Prahy a připojení ke zdejší ně- mecké technice, bylo na schůzi jednáno nejen o prohlášeni německých akademiků a profesorů akademie, nýbrž i o profiprohlášení českých akademiků a českých profesorů, kteří mají ve sboru většinu, tak jako čeští posluchači většinu mezi posluchači. Dodati sluší, že prohlášení českého posluchačstva a profesorstva bylo rovněž zasláno ministerstvu veřejných praci. O usne- sení »Montanistiseher klubu« praví »Reichen- berger Zig.«: »Máme za to, že usnesení Monta- nistického klubu sotva se setká se sympatickou ozvěnou v německém kraji v Čechách, nebot přeložiti tísněnou německou vysokou školu z Při- brami do Prahy, která se snaží veškeré ně- mecké školství zničiti, znamená ďábla belzebubem

Reichen Praha Čechy profesor akademie Monto

18 article

vyháněti. Pramálo nacionálního eítění musí býti v srdči těch, kdož muhou učiniti podobné usne- sení.« Nazývati přibramskou akademii něme- ckou vysokou školou, jest nesmysl. Vysoká škola tato má síce vyučovací jazyk německý, a to jest právě bezprávím, neboť jest česknu podle zdreujíel většiny posluchačstva a převážné většiny sboru profe sorského. Cití-li se němečti studenti a profesoři v české Přibrami nešťast- nými, ovšem docela bozdůvodně, jest jasno, že přeložiti vysokou školu s českým posluchaž- stvem a profesorstvem do německého města v Čschách, znamenalo by vrhnouti ji do jámy vlčl. Belzebub i s ďáblem by se spojili, aby českým studentům i jich profesorům připravili peklo na světě. Proto jest povinností všech pří- slušných kruhů českých zasaditi se o to, uby plán německého Volksratu byl co nejdůkladněji zmařen. Chtějí-li se Němci stěhovati z Přibrami, musí česká država, takto zrušená, nahražena býti naprosto rovnocenným odškodněním, a to zní: »Česká akademie v Přibrami«.

Němec Čschy Přibry Český akademie

19 article

— Nové rozhodnuti nejvyššího soudu v otáz- ce jazykové. V rozepři svých klientů mpnželn Adtonína a Marie Vodenkových z Lipohlav s manžely Janem a Terezií Labákovými pro ru- šené vlastnictví podal pan dr. Jar. Hansgirg, ad- vokát v Litoměřicích, žalobu českou a vedl celé zastoupení jejich u okresního soudu v Lo- vosicích v jezyku české m. Žalovaní duli sa zastoupiti německým advokátem v jazyku něme- ckém. Z rozsudku v tomto sporu vyneseného, který žalobě dra. Hansgirga vyhověl, odvolaii se žalovaní. Při odvolacím řízení u krajského soudu v Litoměřicích připuštěn byl důkaz zna- lecký i vydán byl dru. Hansgirgovi pro klienty jeho platební rozkaz o útratách důkazu tohoto v jazyku německém. Přihlížeje ke stanovisku, jakéž v otázce jazykové řečený soud zaujímá, podal dr. Hansgirg na usnesení jeho stížnost, o které rozhodl nejvyšší soud, že se jí vy ho- vuje a krajskému soudu vytýká, že vyřízení vydáno býti mělo v řeči české. V důvodech nálezu se praví: Čl. 19. odst. 2. státního základního zákoona ze dne 21. prosince 1867 ř. z. 142 uznává v souhlasu se zásadou, jež vyslovena jest pro soudy v § 13.

Adtonín Vodenkův Lipohlav Jan Labákův Hansgirg Litoměřice Lo

20 article

tvaru. A ještě nápadnější věci! Čím dál na zud přibližují se — slovanskému tvaru! Náhoda vám vsunula do rukou soupis míst ních jmén Vorarlberku.3) Obracite zvědavě listy Ku podivu! Dnešní čisté po německu znějící jména vykazují ve středověku tvary namnoze docela shodné s dnešními slovanskými v Čechách i jinde!Misto Büsau v listině z r. 1340psáno je = Büezow (Bydžov l), Bezau r. 1570 = Beznow, Rötis r. 882 = Routena (Roudná!), Höchst zaznamenáno = Hobstadio, Hohsteti, ba i Hloste. Misto leží na samém ústí Rýna do Bodamského jezera, na- proti Rinnemünde (Host, Houst, Oust ! 4). Düns psáno = Tunia (růňa), klášter Duberis r. 882 zván Tubrence (dubřenice) atd. A kdyby po ruce byly dokumenty měst Bregenz, Lustenau, Dornbirn, Gölzis a všech ostatních, bližšího a dalšího okolí — co byste četli? Německý autor, právem své výchovy, po- kládá jemu cize znějící jména, rozumí se, z »keltická«. Dokládá výslovně: — Dnes ješté žijí v ústech lidu přední zadní Walhengauty nesčislná jména roll. luk, pastvisek, vinohradů, samot, vrehů, poloků ) R. v Bergmanu: Chronolog. Entwik kellung der Píatren u. Filialen in den Dekansten V Aribg. Denkechrlt der Ak. d. Wissensch Wien 4) V Němelch množství míst sluje: Höchst A vesměs na ústích vod! Höclist při vtoku Niddy do Mohanu a jiné příbuzně tvary Hoch s. täd v Bavorsku (na Dunají), Os. Oost, Hüslen (na Rabře Lusten, Sü-sen a pod Vesměs ústa foků. Slare dvoujazyčné dosud místní tabulky v obcích kolem našeho Ustí nad Labem, píšou jméno svého okres- ního města Aussig po česku = Aušť. Také švabský Augsburg leží na ústí toků (Wertachy do Lechn).

Bezau Beznow Bergman Chronolog Hüslen Sü Čechy Bydžov l Routen Roudná Höchst Rýn Bregenz Lustenau Dornbirn Gölzis Mohan Bavorsko Ust nad Labe Augsburg Denkechrlt der Ak . d . Wissensch Wien 4 Hloste klášter Duberis Tubrence

21 article

Někdejš »Augusta Vredelicoram« byla patrně pouhá přispůsobenina místního jména. Rovněž A u g a u Basileje je na vtoku Ergolze do Rýna ! Auge, Avgst = oust pokládají v Německu za zkráceninu lalin- ského »Augusta«. Nikdo netuší, že ma se věc docela obráceně. Nic o tom srci nestojí nikde — v li- stinách! Podobně francouzský Autun (eímské Augusto- dunum) slul po starofrancouzsku, »Ostgdun« (Ostén). Leží rovněž na sťoku. Kuitura staro i středověku tak šmahem latinisovala zvuky. Tak z »Kostnice« vznikla Constancie, z našich Postoloprtů == Porta Apostolorumí etc. 1867 co nepopěrné zbytky panu jícíh zde kdys tímského, ba předřimského ja- zyka . .. Nezdá se věm, že by bylo povinností slovan- ské vědy — máli vůbec ještě nějský úkol mimo své zřízení úřadové! — sáhnout trochu blíže na zub té »předřímštině« v úslech lidu a v mist- ních archivech kraje, ne pouze — vorariber ského? A co na to váš spolubesedník, mluvčí zástupce »pravého védectvi«? Nutí se do humoru. Co že by měla či ne měla slovanská věda? Studovat minulost a vývo těch a takových podivnůstek? Lári fári ! Vžd í se s tím daji tropit všelijaké hříčky a špásky Starověký Hasdrubal, na přiklad, není-li zaku- klený nějaký Votřebálek? A hlubokomyslný Car tesius zda se původně nejmenoval místr Kartá- ček? Město Paříž nemá-li své jměno po našem českém »pařezu«? A počestné obci Nuselské zda-li nenáleží vtělti do znaku nějakou původní významnou »nůši« nebo »nudli« ? . . . Jej. běda, běda! Jaké argumenty zdreujíerl Leč, na kunec, je-li už nála la právě tak humoristická! Jestli už vtipy, tedy vtipy ! Proč však neobrátit hrot vtipu jednou — na protějsí stranu?

Augusta Vredelicoram Auge Avgst Augusta Ostgdun Ostén Constancie Apostolorumět Hasdrubal Basilej Rýn Německo Autun Paříž eímský Augusta

22 article

Německá věda pěstuje výklady slov, které volají do nebes a stavi na nich »vědecké« hra- dy! Markománi = Grenzmänner. Germáni = Kern- männer, Vllava = Waldache a pod. Celá budova starověkých a středověkých dějin střední Evropy vystavena na podobně nesmyslném základě A vydává se za vědecký »poznatek« dokonce v nsšich školách a pomůckách! Obrátit sem ostři bujného vtipu, bylo by nejen zábavno, alei velmi záslužno! Je vždyeky záslužno zachovat si humor naproti slabůstkám strany, která má v ruce — panství a moc! Je k tomu třeba jisté odvahy, tedy kus stly — mravné. Vtip směrem opáčným obejde se už bez toho vzácného kofe- ní. A konečně i nejlepší vtip, může-li nahradi nějaký důvod — vědecké pravdy? VI. A. Francev o rusko-českých stycích literárních. V posledním svazku měsičníku »F ilo- logičeskij Věstnik« otiskuje známý slavista, ruský publicista a profesor varšavské university Vladimir Andrejevič Francev, který koná již řadu let rozsáhlé studie v praž- ských knihovnách a archivech, článek s titulem »Vítězství ruské literatury v Čechách«, který pre vřelý tón jeho i význam jména autorova uve- řejňujeme v úplném překladě: Ruští spisovatelé ode dávna nalezali v Če- chách rozsáhlý kruh čtenářův. Beze všeho nadsszování možno řici, že sotva kde u jiných

Germán Kern Vllava A Francev Andrejevič Francev Evropa Čechy

23 article

Slovanů setkáme se s takovou obsáhlou a př tom důkladnou znalosti vynikajících zjevů ruské literatury jako u Čechů. V tomto ohledu možná že je poněkud předstihli Bulhaři, ale to možno říci výhradně jen o době nejnovější, o pokole ních, abychom tak řekli, »našich dnů«. Puškin a veškeré skvělé souhvězdí jeho vrstevníků. nejbližších i pozdějších nástupců, vůbec vše vynikající až do spisovatelů našich dnů — vše to nikoliv od včerejška stalo se majetkem českého čtenáře v četných překladoch, více méně zdařilých. Poněvadž ruská kniha a ruský jazyk již od počátku XIX. stol., od dob Do- brovského a Puchmajera měly syůj kruh pěstitelův a nadšených etitelů, tedy mnohé plody ruské Musy vzdělaní češti čtenáři znali nejen v překladech, ale i v originále. Citáty a sentence z ruských básní vysky- tují se nezřídka u českých spisovatelů doby ob- rození; napodobuji ruské básníky. V třicálých, čtyřicátých letech a mnohem ještě později ruská kniha nabývá se s velikými obětmi, mnohdy s neuvěřitelnými oblížemi, ale proto nieméně ruských knih v Čechách v polovici XIX. stol bylo nemálo. Literární (nejenom vědecké) no- vinky dostávaly se do Prahy prostřednictvím přijíždějících ruských hosui vynikajícího a v těch letech velmi u nás populárního bihliotekáře Čes. musea Václava Hanky. Podotkneme, že mez těmito hostmi bývali též naši spisovalelé, jako na př. N. V. Gogol, I. S. Turgeněv, Ap. N Majkov aj.

Čecho Bulhar Puškin Puchmajer Hank N V Gogol Turgeněv Apa Čechy Praha N Majkov Musa

24 article

Staré nitky duševních vztahů dvou slovan ských národů po celý XIX. věk nebyly zpře- trhány ani na okamžik. I v nynější dobé jsou pevné a živé. Kulturní zábor náš nejen ne- slábne, ale naopak roste a šiří se. Kruh če- ských čtenářů, nejen čloucích, ale s láskou studujíeích ruské spisovatele, v nynějši době jest široký, kdežto ruský jazyk šíři se stál víc a více. Této věci horlivě slouží čelné »ruské kroužky« v Praze a v jiných městech v Če- chách i na Moravě. Tak prakticky uskutečňuje se jeden z ideálů velikého pěvce slovanské vzá- jemnosti Jana Kolláral Již Koliár snil mezi jiným o zřízení speciálně slovanských knihkupectví k usnadnění literár ních a vědeckých mezislovanských vztahů.

Kolláral Koliár Praha Morava

25 article

Jeho sen, pravda, dosud se neuskutečnil, ale proto nieméně úsilím jednotlivých osobností pro věe slovanského sblížení na nejušlechtilejším kolbišti literárním vykonáno již mnoho. V Če chách v tom ohledu má ohromné zásluhy známá vydavatelská firma Jan Otlo v Praze Poskytla českému národu takových monumen- tálních vydání, jakými, bohužel, nemůžeme se pochlubili ani my Rusové; jest to českými slovanskými učenci sestavený rozsáhlý encyklo- paedický slovník (Ottův Slovník Naučný), umě- lecký výpravou a cenný v ohledu vědeckém nedávno ukončený popis Čech (malých Čech!) v XIV. dílech, dlouhá řada vydání soudobýci českých spisovatelů atd. Letos slavila dvacetileté jubileum věrné služby věci rusko-českého lite rárního sblížení: na počátku tohoto roku vyšel 50. sv. vydávané p. Ottou »Ruské knihovny«. V slovanské vydavatelské činnosti jest to za- jisté jediný přiklad takové vytrvalé a soustavné práce v jednom sméru. Pan Otto patrně bystře naslouchal proudům doby, duchovním požadav- kům a potřebám české společnosti, doved správně očeniti význam publikace, která dala by českému členáři do rukou velké výtvory ruských spisovatelů v uměleckých překladech, a šťastně nalezl k uskutečnění takového podniku náležitě vzdělané spolupracovnlky, dobře vystihující nejen text ruských spisovatelů, ale i ducha jejieh spisů.

Rus Ottův Otta Praha Čechy Jan Otla

26 article

Prvním redaktorem »Ruské knihovny« by známý český publicista I. V. Kalaš, jenž vydal prvních 6 dllů; do 35. svazku včetné sbírku redigoval J. K. Hrubý, publicista a spisovatel, jenž dlouho žil v Rusku a důkladně poznal ruskou literaturu a ruský společenský živoí koncem XIX stol, od 35. svazku jest redakto- rem Pavel Papáček, jenž účastní se vydání i jako vzorný překladatel. Za jejich zkušeného vedení pračoval celý štáb horlivých spolu- pracovníků. Dosud v »Ruské knihovněe byly vydány spísy jedenácti ruskýchi spísovatelů co do počtu svazků první místo zaujímná hrabě L. N. Tolstoj (14 av.), pak následuje F. M Do- stojevskij (10 sv), I. S. Turgeněv (8 sv.), I. A. Gončarov (5 sv.), A. F. Písemskij (4 sv.). N. v. G gol (3 sv.), M. J. Saltykov-Ščedrin (2 sv.), A. S. Puškin, N. S. Lěskov, D. V. Grigorovič a I. S. Potapenko (po 1 sv.). Všechny tyto svazky obsahují práce, vy- brané dle přísně promyšleného plánu, poskytu- jící čtenáři představu o nejvýznačnějších strán- kách nadání spisovatelova a současně líčíeí ruský život v jeho nejvýše svérázných zjevech. Pan Otto a jeho rádci mohou pyšniti se tím, že na »Ruské knihovně« vzdělalo se již celé pokolení českých spisovatelů, že rozvili svůj literární vkus a že z ní šířily se ve společ- nosti vznešené idoje ruské literatury XIX, stol. Pan Otto zejména, opakuje sokolské heslo »Ni zisk, ni slávu«, může plným právem říci, neobohatilo-li jej vydání to, nepřineslo-li mu zisku, že v každém případě přineslo mu dobrou, úplně zaslouženou slávu, A nejen v Čechách, nýbrž i v Rusku dovedli oceniti jeho ohromnou VI. France v. zásluhu.

I V Kalaš Hrubá Pavel Papáček L N Tolstoj I S Turgeněv I A Gončarov A F Písemskij M J Saltykov Ščedrin A S Puškin N S Lěskov D V Grigorovič I S Potapenko Otta Franc Rusko Čechy

27 article Hudba.

Hudba. + Vinehradská zpěvohra. V době, kdy z moo- ných důvudů kasovnicn počinají zpěvoherní repertoá vinohradského divadla ovládati téměř výhradně ope- rety, rádi vítali jsme znovnuvedení seriosni opery. jakou je d'Alhertova »Nižinas, jež po dlouhé pře stávce opět byla provedena a to poprvé s pí. Char vátovou as arovou v roli Marly. Nedavn angt2o vaná tato pě kyně měla těžkou úlohu, převžavšt par tii po od hodu pi. Skálové, jejiž výkon vni dobře ještě máne v paměti. Nioméně podařilo se 9l. Cha vátové obstati se zdarem, ba s úspěchem v nesnade

Nižinas Skála Marly Vinehradská zpěvohra d ' Alhertův