Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

mtmr t or

3

nne

4

V Praze, v neděli 13. dubna 1909.

Praha

5

Číslo 107.

6 article

Na ranní a večerní lioty předplácí se v Prze v administraci ns těste. . . . 2 K pa čtvrt leta . . . . 6 k s dvojí donáško- na náste na šert teta . . . . 7 s2k e átlátkách na měsic. . . . 2 K. 001 Poštous na miěsle na tviea . k ni s dvojí ztsšlkou na vrtísta: : k aok

7 article Dnešní čísla pra Prahu je o 18 stranácb.

Dnešní čísla pra Prahu je o 18 stranácb. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pondělí dne 19. dubna v obvykleu hodinu polední.

Praha

8 article Po vyjasnění nové chmury!

Po vyjasnění nové chmury! Armadní rozkaz ze dne 17. t. m, jímž mecuař propouští záložníky, povolané na hranice Srbska a Černé Hory, do jejich otčin a tesknících rodin, odůvodněn jest prostě a krátce konstatováním potěšlivého skutku, že pominulo již úplně ne- bezpečí, které dříve ohrožovalo pohra- ničné území na Drině, tak, že poměr Rakousko Uherska k jiho-východním sousedním zemím opět jest vyjasněn. Téhož dne známý orgán rakouského za hraničného úřadu, vídeňský »Fremdenblatt« pojednávaje o nenadále propuknuvší a v ná sledcích svých nedozírné protirevolue na Bosporu, mluví o — nepříjem ném napjetí evropské politiky která se ocifuje znovu před svrchovaně dů- ležilou otázkou: je-li Turecko způso- bilým pro důkladné obrozen uvnitř čili nic? Toť prý také jedině stanovisko, jaké rakousko-uherská politika vůči nynějším převratům na Bosporu za ujímá. »Ani vůči novému převratu v Tu recku,« ujišťuje tlumočník páně Aehrenthalův »nevystoupí rakouskouherská politika z úlohy klidně vyčká vajícího diváka.« »Kterak po všech těch nepokojích a ná silnostech v Turecku opět ma nastati pořá- dek, jest pro nás vnitřní záležitost Turecka, i není také pravdou, že by se zde (ve Vídni) pomýšlelo na vyslání rakousko- uherských válečných lodí do tureckých moří Zprávy o zamýšlené námi akci ne- zasluhovaly již proto předem víry, poněvadž Rakousko-Uhersko od té chvíle, kdy uspořá- dalo své rozmíšky s Tureckem nejno věj- šími událostmi méně je dotčeno, nežli bylo v době událostí červencových (za prvé revoluce turecké). .. Přejeme Turecku. aby v něm zvítězila autorita, zaru- čující trvalý klid a pořádek, již proto, že jsme zeměpisně nejbliže položenou velmnocí, avšak otázka, kterak toho cíle dosíci, jest pro nás podřadnou .

Aehrenthalův Srbsko Černá Hora Drina Rakousko Uhersko Bospor Turecko Vídeň

9 article

Žadoucí ovšem v každém ohledu, jak pro Turecko, tak i co se tkne účinků na Evropu jest, aby nastalo brzké vyjasnění si- tuace, by evropská politika byla osvobozena od napjetí ani ne tak nebezpečného jako nepříjemného«. Oproti tomuto líčenému klidu rakou- ského diváka panuje však v ostatním světě obzvláště pak v Anglii, z vulkanických převratů v říši půlměsíce ů žasné rozčilení. ba téměř postrach z věcí příštích, ne jinak než jakoby před zraky Britův otví- rala se na Bsporu osudná Pandořina skříň z níž vyletí v blízké budoucnosti strašlivá pohroma. Tak na příklad vážný anglický list »Daily Telegraph« spatřuje v událostech cařihradských novou příčinu, aby Anglie se chvěla obavami o své světové panství. Všude prý jsou diplomatické základy Auglie ohro- ženy. Srbská krise byla prý pouze předehrou k větším a temnějším věcem. Nebylo by větší chyby, nežli do- [mnívati se, že spřátelená frojice Anglie. Francie a Rusko, podstoupivše diplomatický ústup, zachránily si tím ostatek svých zájmů.

Britův Pandořin Turecko Evropa Anglie Francie Rusko

10 article

Od Severního moře až ku Per skému bude, možno, mapa změ- něna. Události na Bosporu jsou nad míru povážlivy. Prohrají li Mladoturci úplně, bude osmanská říše slabší než kdy před tím. Persie chřadne ve stavu bezvládí. A jaké jsou vůči těmto událostem na Východě vzá- jemné poměry sil mocí evropských? — Nej vážnějším skutkem jest dočasná výluka Ruska, na něž činí pohrůžkami nátlak. aby se odloučilo od Anglie. Vláda carova nechce se vydati v šanc novým po- rážkám, jež by měly v zápětí revoluční chaos. Italie, jakkoliv pokládá své panství na Jaderském moři za svou otázku životní. nemůže se pro svůj parlamentní systém hnouti a krčí se dnes snad u větším podruží Berlína než snad před desítiletími. Francie ohrožena jest sociálním rozkolem. který vlastence její přivádí v zoufalství. Slav Ruska patrně tísní postavení Francie.

severní moře Bospor Persie Rusko Anglie Berlín Francie

11 article

Republika francouzská netroufá si dnes postupovati vojensky na vlastne pěst. Není žádné Evropy více. Na místě ní jest nám činiti s ohromným skutkem téměř ne obmezeného panství německé- ho.« — »Vídeň — pokračuje »Daily Te- legraph« — v tu chvíli dělí se sice s Něme- ckem o vítězství, ale jest více než kdy jindy závislá na milosti Berlína. Časem se to snad změní, ale dnes jest tomu tak. Obě tyto centrální říše opřeny o seb plec na pleci vládnou dohromady ohromným obyvatelstvem, i nesluší se zapomínati,že rakouská armáda přes svou různorodost má odvahu i zdatnost, s kterou již Bedřich pruský i Napoleon měly tuhou práci. Ja ké veliké plány zkusí bar. Aehren thal ještě provésti, toliko budoucnos objeví; na všechen způsob neuzře l Evropa z těch plánů ještě po slední... Však ještě významnějším jest. že na pevnině evropské znovu vystupuje německá moc, která je st mohütnější, než jakou sám »železný« kancléř vládl. Místo, aby bylo osamoceno Německo, opřeno jsouc o Rakousko, ma ponejprv v dějinách veškeré sousedy své ve svoji moci. Nepotřebuje se, jak by Treitschke řekl, vypořadat než toliko jeste s Anglií a Ruskem“.

Bedřich pruský Napoleon Evropa Vídeň Berlín Německo Rakousko Anglie Rusko Daily T

12 article

Takové černovidství rozčiluje dnes fan tasii chladnokrevných Britův. Berlínská »Vossische Zeitung« se mu směje; snad prý zlé svědomí straší Anglii, že podporovala Japan proti Rusku, jehož meč by dnes tak ráda napřáhla proti Německu, jako meč Francie. Ale strach Anglie před imposantní vojenskou silou Německa, jakkoliv jest pro Německo velice lichotivým, postrádá všeliké podstaty, ježto prý Německo chce s celým světem žíti v přátelství a míru, nechovajíc proti nikomu obmyslů zlých. Na to pokra- čuje berlínský denník doslova dále: »Může býti správné, že svob. p. Aehrentha bude sledovati ještě jiné plány, než přičleněním Bosny a Herce- goviny ke státu vyšly v jev a že v budoucnosti bude počítati s činnější zahraniční politiko Rakousko-Uherska, nežli bývala. Avšak tím jsme jisti, že základem této politiky zůstane těsné s po- jení Rakouska s Německem, kte- rýžto svaz posloužil oběma mocnostem stejně jako světovému míru.« Zajímavo, není li pravda? Za podmínkou věčného spojenství, které dodává Německu světovládné postavení ve středu Evropy udilí berlínský list baronu Aebrenthalovi volný jízdní lístek na poloostrov balkánský spad až do Soluna, kam již před Krá lové Hradcem (r. 1864) Bismark Rakousko posílal, řka: »Rakousko by učinilo nejlíp, kdyby svůj těžník odsunulo dále na východ.« — Což se tehdy čílo u nás všeobecně s teskným dodatkem: »Aby pak

Britův Aebrenthal Anglie Rusko Německo Francie Bosna RakouskoUhersko Rakousko Evropa Soluna Vossische Zeitung lová Hradec

13 article

Prusko posouvalo opět svůj těžník dale k — jihue Po půl století, hle, teskné tyto obavy dnes znovu se probouzejí v mysli politiko angliekých a francouzských, a všechno za pírání a zaříkání se německých oficiosů nen s to, aby je zaplašilo. Nedůvěra v budou dalekosáhié záborné a světovládné záměry Německa, jednou vzbuzená, nemizí, ale roste čím dále do času a budí při každém otřesu na Východě onen všeobecný nepokoj, onc nepřijemné elektrické napjetí, jež činí národy i státníky tak nervosními, a to nejen na pevnině evropské, nýbrž i na ostrovní říš Velké Britanie. Za to u nás, ač jsme svým položením v srdci Evropy »první na ráně«. panuje za této velké, kritické doby stejně nepochopitelná jako povážlivá bezstarostnost ať nedíme netečnost politická, která, kdyby neměla brzy vzíti za své, mohla by se ná- rodu našemu velmi špatně v budoucnost vyplatit. Otevřme přece již oči a povězmesi proč nepřátelé naši doufají, že jim nadešla nyní chvíle nadmíru příznivá pro jejich zá měry dobrodružně; a poznání to stačiž, aby nás všecky povzbudilo k největší m svornému napjetí české ene gie v obraně našeho dobréh práva a ohrožené jednoty je diné vlasti, aby nás všecky svolalo na palubu na stráž a pomoc před nebezpečím snad bližším než ve své apathii tušíme.

Prusko Německo Velká Británie Evropa

14 title

Vojenská revoluce v Cařihradě.

Cařihrad

15 article Sultánova slova.

Sultánova slova. Z Cařihradu, 17. dubsa. Shororý velile Mahmud Muktar byl vlákán do jistého paláce a tam zajat. Jistý důstojník oznamuje že sultánovi bylo raděno, aby zachrániv ži- vot se poděkoval. Sultán prohlásil: »Učjni bych to ve prospěch některého svého syna, ala ne ve prospěch svého nemocného bratra Moha- meda nebo některého synovce, kteři by podko pali trůn Osmanův a zničili jeho říši. Proto zůstanu na svém místě a zemru jako vladař Osud sultánův zpečetěn. Ze Soluna, 17. dubna. Mladoturecký vůdce který prchl z Cařihradu, pravil: »Osud zrád ného sultána jest zpečetěn. Nepovládne děle nežli 33 roky. Výročí svého nastoupení nedo- žije se již jako panovník.« Zavražděný generál. Z Cařihradu, 17. dubna. Generál Izzet Paad, od kterého se čekal úspěšný vliy na ducha povataleckých vojáků, byl dnes v noe zavražděn.

Muktar Moha Osmanův Cařihrad Soluna Izzet Paad

16 article

Anglický seublaz se změuou XXV. článku berlínské smlouvy. Z Vídně, 17. dubna, Anglický velevyslanec dostavil se dnes do zahraničního ministerstva oznámil souhlas své vlády se žádostí Rakouska aby změněn byl čl. XXV. berlínské smlouvy Odpověď vlády ruské a francouzské doposu nedošla. Rusko, jak známo, žádá, aby se změ- nou čl. XXV. byl změněn také čl. XXIX. zmí něné smlouvy. Očekává se však, že souhlas obou jmenozaných mocnosti dojie v nejbliž- ších dnech. Pluky drinopolského sboru. Z Cařihradu, 17. dubna. O 2. hodině noční doraz ly pluky z drinopolského sboru s solnáským vojskem ke Kdlelu. Hodžové započal ihned je přemlouvati a tázali se jich, zddali chtějí bojovati proti šeriatu. První vojenský vlak ze Soluna vrátil prý se, když při malé srážce padlo 7 mužů. Směrodatná vojenská osoba jest přesvěděena, že se podaří uklidj iti vzbouřené vojáky a že ani jeden ze Soluna nepřijde do Čataldži. Soluňské vojsko do Cařihradu. Z Cařihradu, 17. dubna. Soluň sí ko vojsko jest již na cesté do Caři- hradu Komitét přibral jízdu a dálo střelectvo. Aibůnci zastavili boj v zemi a chtějí táhnouti všichni na Catihrad, rovněž tak vážení bulharšt poslanci, ke kterým se přidalo 600 B ilharů. Na všech stanicích panuje velké nadšení.

Aibůnec Vídeň Rakousko Rusko Cařihrad Soluň

17 article

Manifest ulemi. Z Cařihradu, 17. dubna. (K. k.) Sdružení ulemů uveřejňuje proklamaci, v níž ličí se udá- losti z úterka a středy a dále praví se, že ná- sledkem zneuživání svobody a pož vačnosti byl se obávati, že šerijat bude kompromitován. Tato obava byla bohudíky odstraněna. Zbývá jen trochu nenávisti mezi vojáky a důstojníky. Aby byla odstraněna, zvohilo sdružení výbory, kteř navštěvují kasárny a hlásají jak třeba důstojní- ků, na něž stát tolik vynakládá. Bidou-li vojaci poslouchati šerijatu, musí poslonehati také svých představených. Porušuje-li některý důstojník še riát, je na vládě a šeriatu, aby ho potreslaly. Oso- bují-li si sami právo trestati, způsobuje to mnoho paklesků, a nebudou-li trestáni zde na zemi přivádí to do nebezpečí vlast a islam a budou poleitání v nebí Dále vyslovuje se naděje, ž vojácí budou po louchati a sděluj se, že ve- škerému moham dánskému kněžstvu na venkově dáu byl rozkaz, aby arnádě poskytoralo potřeb né rady. Proklamaca byla nezbytna, prolože urážky, týrání, poranění důstojníků a též jedno tlivé připady jich usmrcení mužstvem neustávaly

Cařihrad Bida sdružený výbor

18 article

V přičině závěrku proklamace sluší podotknout že sdružení ulemů zaslalo prý mohame tásskému kněžstvu venkova také tel grafi ké pokyny, aby připravovalo nebo provedlo podobný převrat ja o zde. Nesluši prý poslouchati takových rozkazů sultánových, které čelí proti šerijatu Proto jes nepo hybno, že vojsko, ulemové, sofiové a oby vatelstvo, kteří znají hřichy absolutismu a přísa hají, že budou ústavu chrániti, při nejmenším pokusu ústavu odstraniti, budou obětovati svoj život. Ve sněmovně. Z Cařihradu, 17. dubna (K. k) Presiden sdělil, že na nádraží širketžské — jak se do- věděl — přibylo vojsko. Dla velkovezírova sdě lení jedná se pouze o prapor dělostřelectva. který přibyl do Cařihradu, aby projevil svou radost nad zachováním ústavy. Prapor odebral se před budovu minislerstva vojenství a dostaví

Cařihrad

19 article

V drobném proflejíí ranní čislo o sobě . . za S h- večerni za sh Ve filiilkách na venkovi ranní čislo . . . . . . vočerni . . . . . . . . 5 b lnserály platí se hotově napřed Předpleení a inserty přillní admínistraco v Marisnské ul., P. Tam nacházejí se táž radskre, tiskárne a expodice „Národních Listů Rukopisy se nevrnceil

Marisnský ulice S h

20 article

se také k poslanecké sněmovně. Není žádného důvodu ke znepokojení. Posl. Riza Nur pravil, že podle jeho vědomí jedná se o čtyři prapory, které chtějt sněmovně tlumočiti své blahoprání a díky. Dle autentických informací přináleží přibylé vojsko posádce v Čataldží. Solnn zachoval klid. Sp. Z Bělehradu, 17. dubna (Pův. telegr. »Nár. L*) Solun, středisko odporu proti cařihradské revoluci, jenž včera hrozil občauskou válkou a útokem na Cařihrad, zachoval klid a vojsko skličeně vrátilo se do kasáren, když dnes bylo zpraveno, že ústava nepo- zbude platnosti Nedžib paša na svobodě. Z Cařihradu, 17. dubna. (K. k.) Nedžib paša Melhame, jehož proces není ještě ukončen, byl — dle »Stambulu« — následkem posled- ních událostí propuštěn na svobodu. Ministerská rada. Z Cařihradu, 17. dubna. (K. k.) Na Portě koná se mimořádná ministerská rada. Všeliké pověsli o výpravě na Cařihrad. Z Cařihradu, 17. dubna. (K. k.) V noci odjeli odtud zvláštním vlakem do Čataldže dva generálové, tři poslanci a tři moha mnedánsti kněží, aby odvrátili vojsko solunské a drino- polské od pochodu na Cařihrad. Do Čataldže přibyly prý již dva prapory ze Soluna a je- den z Drinopolu. Jeden prapor ze Soluna je prý ještě na cestě, dále odjedou prý dnes je ště 4 prapory z Drinopolu a jeden ze Soluna. Do- sud je v Čataldži 2000, do zýtřka může jieh býti 5000. Dle údajů Mladoturků je to jenom předvoj. Soluňský a drinopolský sbor mají spo- lečně vyslati kombinovaný sbor, aniž bude si- tuace ve vnitru nebo na hranicích ohrožována.

Posl Riza Bělehrad Cařihrad Stambul Drinopol Soluna

21 article

Mysli se, že to postači ke zastrašení anebo ku změně situace v Cařihradě. Z Cařihradu, 17. dubna. (K. k.) Zpráva, že vojsko, táhnouci z Hadenkiöje přitrhnek ministerstvu vojenství a potom také před sně- movnu, budí v Stambulu nepokoj. Z Cařihradu, 17. dubna. (K. k.) Dnešn expresní vlak východní byl ředitelstvím východní dráhy v Čerkeskiöji, 11. stanici před Cař hradem, za držen, poněvadž asi 1000 mužů posádky v Hadenkiöji, 7. stanicí před Cař hradem, se vzbouřilo a odpo- ledne odjelo zvláštním vlakem do Cařihradu. Cntěji vidět jen sultána a přidali se k zdejší posádce. Odchod tohoto vojska z Hadenkiöje. umožňuje vojsku, které přibylo do Čataldže, aby překročilo opevňovací čáru čataldžskou bez boje. Expresní vlak východní, který z opatr- nosti byl zadržen v Čerkeskiöji, přibude sem klidně večer. Mladoturecké akce v Solnně. Ze Soluna, 17. dubna. (K. k.) Cestující z Cařihradu jsou přísně střeženi, protože je obava, že agenti strany bojující proti výboru by mohli zahájiti v Makedonii a Albanii pod- vratnou činnost. Příjmy celního úřad neodvádějí se do hlavního města, nýbrž po- užívá se jich zde na účely vojenské. Vysoké osobnosti dávají své jmění vý bor k použití. Od té doby, kdy sem přibyl Enver bej, konají se nové porady. Všecky posádky na venkově souhlasí nadšeně s opatře- ními zdejšího výboru. Sandanský sem při-

Enver Cařihrad Stambul Cař hrad Soluna Makedonie Albánie Cař hrad

22 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 17. dubna. 5— (Kronika.) Na besedě s přítelem flologem! Jezdí pořád svého konička »pravého vědectví«. Slovanské hledisko vědy? Neuznává je! Byl by »šovinism«. Věda nesmí pěstovat šovinism. Nesmí vidět »slovansky« a hledat všude Slovany! Nesmí prohlašovat za slovanské. co snad mohlo by se slovanským zdátl Zajisté nesmí slovanská věda prohlašovat za slovanské, co slovanské není. To by byla bláhovost a věda nesmí provozovat bláhovosti Ale ještě méně smi si slovanská věda dovo lovat — pravý opak! — Jaký opak — Nesmí se vzdávat své povinnosti pro sám strach, aby ji naproti snad někdo nevy krákal. — Jaké povinnosti se vzdávat? Své povinnosti k vědecké pravdě. At ukládá vidět, nazírat a vysvětlovat předmět s hlediska, daného životem. Hvězdář na severn zeměkouli nemůže zaznamenávat zjevy na obloze jižní polokoule a slovanská věda má povinnosí vidět a osvěllovat věci, jež s hlediska neslovan ských věd nejsou viditelny. Německá věda vidí v Tacilových Germá nech samé Germány dnešního smyslu. Vyna- kládá všechen um, aby svůj názor podepřela. Dokázáno dosud nic není. Slovanské vědě při- padá nutná povinnost, nazírat předmět s protější strany a neupustit dřive, dokud světla všech stran nesplynou spolu v plnou zřetelnost před- mětu. A co zatím činí slovanská věda? Odpouštl si prostě svou povinnost! Vyhýbá se jí. Prostě přijímá hledisko svě družky, jakoby hledisko německé bylo už jasné a nezvratné jako Pytha- gorejská věta! A přece dosud nikdo nedo- kázal — a jistě nedokáže! — že polovice Tacitových »Germánů« nebyli Slované! — A kdyby, u všech všudy, bylo všecko dokázáno, co tim na krásně získá slovanská věc? Či není spíše hanbou pro Slovany, že neustále jen — ustupují?

Germán Tacitův Slovan Praha Ata Tacilový Germat

23 article

— Nejde o slovanskou hanbu, ani o slo- vanskou čest ! Jde o vědeckou pravdu. Je úko- lem vědy, pídit se po tom, co bylo a zjistit vše a ohledat, co a jak se zdá! Ať je výsledek ja kýkolil — A snad se naposled nedomniváš, že už sám něco — zjistil? Chraň vás bůh vší hašteřivé domýslivosti Máte jedinou snahu: poučit se u věci, která vás zajímá. Sledujete pilně obě strany, srovná- váte výsledky. Vidíte, jak horlivě a neunavně německá věda koná povinnost hlediska svých okolností a nesete trpce, že stejnou horlivos nemůžete přiznat i naší slovanské straně. T je vše! A výtka šovinismu? Známa je slabůstka mladých čekatelů dina delní dráhy! První, co pokládají za svou nej světější uměleckou povinnost, jest, obětovat svů — knír. A když opustili holirnu a vypadaj v tváři jako měsíčkové, vyšlapují si pyšně na promenádě jako umělcí prvního řádu. S národním »šovinismem« některých zá- stupců vědy má se věc docela tak. Hlavní překážkou jména »opravdového vědee« považují výtku šovinismu. Aby se vy huuli nebezpečí, které hrozi, zbaví se především všeho, co by mohlo přivodit nemilou výtku ! A veliký vědec je rychle hotovl Také slabůstka. Jenže méně nevinná, než u divadelníka — odhozený knír!

24 article

Dávný byl spor o jméno řeky »Dunaj« Kde se vzalo? Kdo první na břehu sidlili dali řece jméno. Kdo první seděli na Dunaji Jakého byli plemene a rodu? Jakého původu je jméno? Staré listiny uvádějí různé fvary Danubius, Danubis, Tuonaha, Tonaha, Donau, Danaj! — Slovo keltické, bezpochyby ! hádal jedni ! Jakby ne! Podle zpráv starých seděli na Dunaji Keltové. Mapa starověku vypočítává ne- sčíslné kmeny a národy, na prostranství o Pyrenejí po Karpaty. Hromadně sluli všiehni Keltové, Gallové. Kam se poděl od těch časů ten velenárod? Neví se. Ustoupil jiným. Přislo

Tonah Dunaj Danaj Kelt Pyreneje Karpaty Gall Dunaj Tuonah

25 article

tak zvané »stěhování« národů, tlačili se nov národové od Východu, staří ustupovali na Západ Keltové ustoupili Germánům a Slovanům. Kam ustoupili? Čert vl. Někdejší Gallové stali se dnešními Francouzi. A ostatní? Snad naskákal do atlantiského oceánu. Jen nepatrné »zbytkye zůstaly někde na krajíčku Evropy, v Pyrenejích. v Britanii, a také v Irsku. Zde nalezl »nejlepší znalec« věci, německý keltolog Zauss, kořen slova »dans — smělý, prudký. A odtud prý jměno řeky: Danuba, Danubi«, Dunsj — prudká. smělá řeka ! Jini usoudili jinak. Jméno zní slovansky žije dosud v ústech slovanského lidu. Dunajů. Dunajeů, Donů, Donců, Donavců, Dunajevie pod. hemži se po slovanském místopise. Písné všech slovanských národů znají slovo »dunaj« jako jméno tekoucí vody vůbec. Také »duněti« je jasný slovanský pojem a kořen. Jak tedy Klerý výklad je bližši a podobnější pravdě? Kdo rozhodne? Na nějakém vrchním soudci a znalci by sešlo, aby rozhodl! A soudce se našel. Muž slavného jména, Miklosich, vynikajíci učenec slovanský, předák slavistiky. Přihlásil se a rozhodl. Dal za pravdu — německému znalci kelštiny. Z jakých vědeckýeh důvodů? Z žádných vědeckých důvodů. Ani stin nového důvodu pro nebo proti nepronesl Prostě mocí svého jména, své vědecké autority rozhodl. Usoudil správně, že snad lépe pokvele pšenice, jestli vrána ke vráně sedne, jedna autorita druhou podepře. A nikterak se nemýlil Jméno Miklosichovo od té doby zaskvělo se dvojnásobným leskem. Všecka německá věda se dovolávala Miklosiche. A po německé — všecka ostatní.

Kelt Germán Gall Francouz Don Evropa Pyreneje Británie Irsko Dunaj Donec Donavec Slovan

26 article

— Považte, Meklosich! Přední slavista Autor dila »Cizi slova ve slovančjně!« A pro vědu byla otázka rozhodnuta. Přišel sice ještě nějaký Macenauer, vydal také spis o »Cizích slovech ve slovančině«, spis důkladný, klerým na jevo vyšlo, jak že vlastně bledé stojí věci »vrchního zaalce proslulého mistra«, jak povrchně, nespoleblivě, ba nedbale vede si Miklosich ve svých pracech. Macensuer poslavil Miklesiche vlastní jeho me- thodou vědecky na hlavu. Delikátně sice a se vší úcton, ale zesla rozhodně na hlavu! N všsk platno! Jméno ve vědeckém světě nepo zbylo nikterak lesku a váby Přes třieet let mi- nulo, co vyšla kniha Macenauerova 1), ale Mi klo- siche jako nutoritu cituje véda dosud. O Mace- nauerovi nemiuvi nikdo. Nelze jinak. Tak zvaná věda je veliké, mohutné těleso, stroj těžkýa selrvačný. Má -voje zřizeni, svá kolečka, své hřidele a velký stroj pomalu se otáči. A v řízení vládnou motivy — zřízenecké. Což tu váží aulorita dokladu a vývodu? Ale za to těžce na váhu padá jiná, zřetelnější hodnota! Auto- rita jména a titulu, sutor ta hodnostního žebřiku, limce u kabštu! Macenaner byl prostý učitsi gymnasijní někde na Moravě. Miklosich byl dvorní rada, universital profssor ve Vídni, muž »světověho« jměna! Jak by mohl Macenauer vyvrátit Miklosiche Dnes i dílo Macenauerovo je přakonáno, ale novější studium mi topisné pollrá Miklosiche docela. Původ jména Dunaj už zřelelně na jero vystupuje. Nevysvitá sice ze slovanského »du- něli«, ale ještě méně z keltického »dan« = smělý. Ve Slarém Danubu, Dunaba, Tuonaba,

Meklosich Macenauer Miklosich Macenauerův Mac Tuonaba Morava Vídeň Dunaj Slarý Danuba

27 article

Tonaha opáčí se jen nemotorně stará slovanská »tonava«, tunjava = hluboká voda, kořene »to- nu«, »lonouti«, »tůně«. Víme, jak téžkopádně středověcí písaři vyjádřovali latinským pravopisem nezvyklé z úst lidu zvuky! Dodnes na jazykové branici lze pozorovat, jak ze staré slovanské koncovky — ava vznikaly německé — -any. achy, -bachy, -waldy a pod. Slovo »tůně«, »tona«, »dona«, »dno«, »výtoň«, »zátoň«, »to- niště«, »tůniště« a p. do dnes žije na slovan ských vodách. V kraji dávno zněmčeném zacho- valo se tvary různých Thonů, Thunů, Thun- stadtů, Thonstadtů (toniště) na řekách i močá- lech, až po švýcarský Thun a Thonon na Že nevském jezeře. Máte svůj předsudek, jak asi chodí věe v opravdové věděl Nějaký hvězdář ohlásil nový objev na ob- zoru nebeském. Hned všecky dalekohledy obracejí se směrem naznačené končiny a na všech obser vatořích se srovnává, přepočitává a zaznamenává v Brně r. 1870. Nákl. »Matice Moravské-.

Thun Thonstadt Thun Brno

28 article

co snad z nového objevu mohlo by rozšiři lidskou vědomost o vesmíru V naší milé slovanovědé chodl věci docelu jinak! Nějský badatel vyšukal podivnou věc- V císařském archivu ve Vídni padla mu do rukou listina, která dosvědčuje, že Vídeň okolí ještě ve čtrnáctém věku dle jazyku oby- vatelstva byly většinou — slovanské. Objev přímo epochálný! Jedli správné, co listina do- svědčuje, pak všechen dosavadní názor na dě- jiny evropského staro- a středověku byl docela lichý a bude třeba postaviti znovu od základu budova dnešní t. zv. déjepravy 2) Hádali bysle, zpráva poplaší všechen t. zv. učený svět! Kde kdo svým jménem a povoláním má činiti s otázkami minulosti, snad si posplší, aby se přesvědčil, aby poznal, co na věci je pravdy a pomohl tím směrem rozšířit vědomosti svoje i druhých !

Vídeň

29 article

Mýlite se! Tak zvaný učený svět nedal s nikterak poplašiti. Naopak, zdá se, jakoby si dokonce nepřál, aby někde na obzoru bylo něco nového objeveno a snad dokonce i vyjasnéno, co bylo dosud temnol A přece je tolik věcí nápadných, které by zasluhovaly, aby byly vysvětleny! Místopis ví- deňského okolí a všech sousedních zemí dnes německých bíje do očí. Nespočet názvů jako Vöslau, Grein, Mölk, Taur, Müritz, Golling. Luck, Brunneck, Bregenz a p. připomínají tolik slovanské Vosovy, Krny a Grmy, Mělníky, Tury, Mořice, Holiny, Louky, Braky, Březnice a p., že není zbytí. Nepomůže, jen odvracet zrakyl A snad se ušklibat! Dříve či později věci s dovolají svého prával První otázku hned: jaké byly starší tvary toho klerého dnešního jména ? Kde je dokument ně- jaký? Nejbližší zkušenost překvapně vás poučí. Naše slovanská místní jména na zad do m nulosti téměř nemění tvary. Praha i v nejstarších listi- nách je Praha (Praga), Vltava je Vllava, Bole- slav = Boleslav, Říp = Rip a p. Za to něme- cká, vůbec západní jména? Čím dál do minulosti, tím více se uchylují od dnsšního 9 Rkp. č. 2765 a 4046.

Vöslau Grein Mölk Taur Müritz Golling Luck Brunneck Bregenz Vosův Krn Grma Mořic Holina Mělník Březnice Praha Vltava Boleslav Říp Praga Rkp