1
masthead
1. června 1913.
3
masthead
Přoha „Národních Listů“ k číslu 1as.
6
article
OBSAH
Jos. Penížek: Hrabě Julíus Andrássy. (IV.
Lékařství: Prof. dr. Vlad. Rážička: Ochrana
života.
Školství: F. V. Moravec: Omezování školské
samosprávy král. hlav. města Prahy.
Ženské hnutí: Olga Stránská: Dívčí skaut.
Literatura.
Bibliografie
Julíus Andrássy
profesor
doktor
Vlad
F V Moravec
Stránská
Jos
Praha
7
article
Hrabě Julius Andrássy.
Hrabě Julius Andrássy.
Jeho život a jeho doba jako ministra zahraniční
záležitostí.
Napsal Jos. Peníže k.
Německo mezi Rakouskem a Ruskem.
— Potajné spolkaření s Anglií. — Ru-
munsko s Ruskem. — Ruské úspěchy a
porážky. — Obsazení Šipky. — Oble-
hání Plevna. — Turecko-maďarské
bratření. — Cařihrad. — Rakousko-
anglická dohoda proti Rusku. — Ra-
kousko mobilisuje dva armádní sbo-
ry. — Korespondence cara s císařem
Františkem Josefem. — Zdolané Tu-
recko prosí za mír. — Rakouská mini-
sterská rada povoluje válečný úvěr
60 milionů zlatých. — Mír svatoště-
pánský, jeho podmínky a dojemv
Evropě. — Průpravy ke kongresu ber-
línskému. — Poslání hr. Ignatěva ve
Vídni. — Napěti rakousko-ruské. —.
Prvaí trhliny a průlomy do bašty ně-
mecko-ústavácké samovlády.
Životopisec hr. Andrásse, prof. Werthei-
mer,) leckterou stránku v životě a činnost
jeho nám vykládá se šířkou v pravdě epickou.
kterou zveličuje mnohými episodami, docela
podružnými. Vypravuje nám obšírně, proč hr.
Julius Andrássy
Šipka
František Josef
Ignatěv
Napě
profesor
Werthei
Německo
Rakousko
Rusko
Anglie
Turecko
Cařihrad
Evropa
Vídeň
8
article
X nebo kn. Y se nestal velevyslancem v Ber-
líně, což nemá pro nás interesu pražádného.
Nás zajímá, kdo se jím stal. Za to přehupuje
se autor pravým saltem mortalem přes chou-
lostivé věci. Záleželo by nám na př. na tom.
aby nám pověděl docela nepokrytě, docela hi-
storicky a pragmaticky, proč byl kníže Bis-
mark nucen hleděti si přátelství Ruska více
nežli přízně Rakouska, proč ve chvílích kriti-
ckých odkloňoval se od tohoto a přikloňoval
k onomu, proč všemožně působil a namáha
se, by nedošlo mezi Ruskem a Rakouskem
ke konfliktu, ve kterém byl by musil pomá-
hati Rakousku a znepřáteliti si Rusko.
Ale to se neděje. Namlouvá se nám po-
řáde, že Německo mělo k Rakousku lásku
jako trám. Nemělo jí. Nemohlo jí míti. Ne-
mohlo jí míti k vůli Rusku. Že německý kan-
cléř nebyl poctivým maklerem, alébrž, kde
a jak jen mohl, mu škodil politicky, diploma-
ticky a hmotně a jeho válečné vymoženosti
omezoval, oklešťoval a umenšoval, je vysvě-
tlitelno. Chtěl Rusko, kterého se bál, sesla-
biti co nejvíce.
Bis
Rusko
Rakousko
Německo
9
article
Tolikéž nám nevysvětlil Wertheimen
obrat, který se stal v době docela krátké
s Anglií. Na počátku 3. dílu spisu svého sva-
luje na ni všechnu vinu za válku rusko-ture-
ckou a poctívá ji tituly nevalně lichotivými
Několik stránek později horuje pro spolek
Rakouska s nevěrným Alhionem, je jím nad-
šen, velebí jej. Důvod, že aliance ta čelí proti
Rusku, nedostačuje. Anglie vždycky řevnila
vždycky sočila na Rusko. Bála se jeho rozpí-
navosti. Bála se zejména, že zabere Cařihrad
a vymůže volný projezd svým válečným lodím
Dardanelami. Ovšem jednala Anglie za krále
Edvarda VII. podle moudré rady knížete
Gorčakova: „Máš-li odpůrce, kterého nemů-
žeš překonati, spoj se s ním.“ Spojila se s ním
v Evropě, spojila se s ním v Asii. Ale Ra-
kousko na straně jedné, Anglie na straně
druhé nebyly soupeři a neměly také společ-
ného zájmu. Vyjma jeden a to negativní. Aby
vítězné Rusko nestalo se na Balkáně silným
A tento interes je svedl a sesnoubil. Tak, že
byly chvíle, kdy Německo bálo se aliance té
a ještě více možnosti, že Francií bude dopl-
něna na trojúhelník.
Jen co je pravda: kuráž měl hr. An-
drássy. A měl ji proti svým soukmenovcům.
Měl ji proti demonstrantům na universitě a
na ulici, kteří mermocí chtěli, by Rakousko
šlo na pomoc Turecku proti Rusku. Docela
bez obalu řekl jim ministr, že jsou mu lho-
stejni a že kdyby vůbec měli naň účinek, by
jej zatlačili ve směr opáčný, poněvadž ne-
může dopřáti takovým elementům vliv na po-
litiku. Ale nejen studenti, také poslanci ma-
ďarští bouřili se proti Rusku a to v parla-
mentě. Podali dotaz na předsedu ministerstva.
Edvard VII
Gorčakov
Máša
Anglie
Rakousko
Rusko
Cařihrad
Dardanely
Evropa
Asie
Balkán
Německo
Francie
Turecko
10
article
Ptali se, co chce Rakousko podniknout a jiné
nepříjemné věci. Koloman Tísza znal dobře
svoje lidi a věděl, jak jim odpovědět. Pově-
děl jim, že monarchie bude zájmů svých n
Balkáně hájiti co nejrozhodněji, spoléhajíc
že národové, také maďarský, vykonají po-
vinnost svoji a dodal, že je naděje, že ochrana
rakouských interesů podaří se také bez vál-
ky. A bylo zase ticho.
Ale také Němci ztrpčovali hr. András-
sovi život. Za to, že se jich ujímal. Za to, ž
je protežoval. Též oni křičeli dvakráte denně
„Hrrr na Rusy!“ Též oni stranili Turkům. Te
oni favorisovali jejich hrůzovládu proti osvo-
bozovacím snahám balkánských Slovanů. Než
hr. Andrássy zůstal vůčí Rusku na linii neu-
trálnosti. Vojensky nepodnikl nic. Ale diplo
maticky.
Anglický kabinet neměl vědomostí žád-
ných, co Rusko s Rakouskem tajně smluvilo.
Počalo se strachovati, že toto by vítězi povo-
Jilo více, nežli by Anglii bylo příjemno. Proto
počal se blížiti Rusku a Rakousku zároven
Od onoho žádal a dostal záruky, že neobsadí
Cařihrad a nesáhne na Egypt a na průplav
Suezský. Od Rakouska žádal, by se spojilo
vojensky s Anglií: ona že bude bojovaji proti
Rusku na moři, Rakousko na suchu. To hr
Andrássy zhola zamítl. Ale pustil se přece
s Anglií do jednání, jehož konec byla dohoda
Lord Beaconsfield naléhal, aby Rakouskoi ne-
pustilo Rusko přes Balkán, aby vtrhlo do Ru-
munska, po případě také do Srbska, za to ž
by Anglie poslala válečné loďstvo do Galli-
pole. Hr. Andrássy nedal se získati pro žádný
postup válečný. Upozorňoval anglickou vlá-
*) Graf Julius Andrássy, sein Leben u. seine
Zeit. Bd. II. u. III. Stuttgart, Deutsche Verlage-
astakt.
Tísza
Němec
Rus
Turek
Andrássy
Beaconsfield
Rakouskoi
Julius Andrássy
Rakousko
Balkán
Rusko
Anglie
Cařihrad
Egypt
Srbsko
Galli
Hradec
Stuttgart
Deutsche Verlage
11
article
du, že budou případy a příležitosti, ve kte-
rých Rakousko bude nuceno, ve svém inferesu
býti za jedno s Ruskem. Ale přece souhlasi
s Anglií, že Rakousko neupustí ode dvou po-
žadavků: jednak aby Rusko vyklidilo Bulhar-
sko, jinak aby Rumunsko stalo se úplně ne-
odvislým. Již tenkráte vykonávali z Vídně
nad tímto knížectvím jakýsi protektorát, kte-
rý později ještě zdokonalován a stupňován
Co se týká Cařihradu, nerozpakoval se br.
Andrássy prohlásiti, že jeho trvalé zabrání
Ruskem bylo by pro Rakousko casus belli.
Smlouvati se s Anglií o nějakou válečnou akci
pokládal neloválností, uznávaje, že car
Alexandr dosud zachoval se docela loyálně.
Přes to však vyměněny mezi Londýnem
Vídní deklarace, ve kterých stanoveno věcí
sedm: 1. Žádné velmoci nedá se výhradný
protektorát nad křesťany balkánskými. 2. Žád-
ná velmoc nesmí důsledky války (rusko-ture-
cké) upravovati sama. 3. Rusko nesmí nabýti
na pravém břehu dunajském žádného území.
4. Rusko nesmí Rumunsko přivtělit ani tam
provozovati svrchovanost. 5. Ani Rusko an
Rakousko nesmějí zříditi na Balkáně sekun-
dogenituru. 6. Držba Cařihradu Ruskem je
vyloučena. 7. Na Balkáně nesmí býti nasto-
lena žádná slovanská velmoc a bez souhlasu
velmocí nemohou býti Dardanely otevřeny
nikomu.
Bulhar
Andrássy
Dardanely
Rakousko
Rusko
Anglie
Rumunsko
Vídeň
Cařihrad
Londýn
Ruskatur
Balkán
12
article
Tato úmluva zůstala tajností. Také pro
Německo. Nějakým osvědčením loyality vůč
Rusku zrovna není. To pociťuje sám Werthei-
mer. Pročež omlouvá ji snahou Ruska. Tu-
recko rozdrtit a na jeho rozvalinách budovati
svoje posice. Nedosti však tohoto důvěrného
paktu s Anglií. Hr. Andrássy vymohl též mo-
bilisaci dvou armádních sborů. Je skutečně
zajímavo, jak ji motivoval. Na jedné straně
obavou, že Srbsko a Černá Hora obnoví válku
proti Turecku a že Srbsko obsadí Bosnu, n
druhé straně nedůvěrou proti Italii, o níž bylo
praveno, že má zálusky nejen na země pří-
mořské, ale také na jiné, t. j. na jižní Tyroly.
V Londýně se lekli zprávy, že kníže
Milan objevil se ve hlavním táboře ruském.
Myslili, že přišel, aby Rusové mohli projíti
Srbskem a je obsadili. Hr. Andrásse neděsila
ni tato eventualita, ni možnost kooperace
vojska srbského s ruským. Ujišťoval Gorča-
kova, že mobilisace jest usnesena jen zásad-
ně, ale že by stala se ihned skutkem, kdyby
srbské vojsko vniklo do Bosny. O čemž dal
Milana docela nepokrytě uvědomiti.
Po dlouhém obléhání padlo Plevno 10.
prosince 1877. Osman paša, obhájce jeho, zra-
něn a s celým vojskem zajat. Tím byla válka
v podstatě rozhodnuta. Po dvou nedělích
šestidenním pochodem generál Gurko překro-
čil Balkán. V polovině ledna roku následují-
cího dobyli Srbové Niše, Černohorci Baru
Ulčina a ústí Bojany.
Andrássy
Milan
Rus
Osman paša
Gurko
Srba
Ulčin
Bojan
Německo
Rusko
Anglie
Hradec
Srbsko
Černá Hora
Turecko
Bosna
Tyroly
Londýn
Balkán
Niš
Černohorec Bara
13
article
Dva dni po pádu Plevna Turecko požá-
dalo za mír. Anglie zahájila jednání o něj v
Petrohradě. Hr. Andrássy pozvání, by se při-
pojil, nepřijal. Měsíc před kapitulací Osmano-
vou došel do Vídně list carův, kterým se na-
vrhovalo: zřízení samostatného Bulharska, v
kťerém by zůstaly ruské posádky po dva ro-
ky, samostatného Rumunska a Srbska, samo-
statné Černé Hory. Oběma posledně jmeno-
vaným zemím daly by se kusy Bosny a Her-
cegoviny. Konečně vrátila by se Rusku Bes-
arabie. Odpověď našeho císaře byla zamíta-
vou jen pokud týkalo se Bulharska. Pro ne-
odvislost tří knížectví činil se souhlas Evropy
podmínkou. Žádalo se zajištění Bosny a Her-
cegoviny pro Rakousko ve formě annexe je-
jich. Hlavně pak zdůrazňovalo se právo mon-
archie, spolurozhodovati při smlouvání míru
Výluku Rakouska z jednání mírového chtěl
hr. Andrássy dokonce zodpověděti válkou
přál si zvědět od Anglie, zdali by svoje lod-
stvo poslala ke břehům Italie, kdyby tato
spojila se proti němu s Ruskem, ačkoli neta-
jil, že jednou porážkou nebyla by ruská říše
zdolána, že by každá následující generace jeji
mstila podlehnutí předchozí a že by pro Ra-
kousko a jeho vývoj bylo pravou pohromou.
kdyby musilo býti trvale proti Rusku na
stráži.
Andrássy
Bes
Turecko
Anglie
Petrohrad
Hradec
Osmano
Vídeň
Bulharsko
Rumunsko
Srbsko
Bosna
Rusko
Evropa
Rakousko
Heracegovina
14
article
Dne 19. ledna došel opětně do Vídně list
carův. Alexandr II. ujišťoval, že nespočine
dokud neosvobodí křesťany balkánské. Bul
harsko budiž — píše — poplatným Turecku.
ale samostatným. Jedině za tím účelem, aby
nebylo vydáno zase Turkům v šanc, je třeba
by dočasně zůstalo ještě obsazeno vojskem
ruským. Za to že Rusko nabude zase Besara-
bie, dovolil by, by okupace Bosny a Herce-
goviny proměnila se v annexi a to ve chvili
ve které by Rusové opustili Bulharsko. Císa
odvětil, že svoluje ke vrácení Besarabie Ru
sku, ku prodloužení ruské posádky v Bulha
sku však nikoli.
Ana se vedla taková korespondence me
zi oběma panovníky, začalo rusko-tureck
jednání mirové v Kazanliku. Na základě sa
mostatnosti všech evropských provincií ture
ckých, ke kterým by přibyly národní a samo
správné Bulharsko, jakož autonomní Bosna
s Hercegovinou. Porta se mimo to zavázala
zaplatiti Rusku válečnou náhradu a respekto-
vati jeho práva v Dardanelách a na Bosporu
Stran ujednání toho bylo tureckým vyjedna-
vačům ulešeno mlčení.
Turek
Rus
Ana
Vídeň
Turecko
Rusko
Bosna
Bulharsko
Hercegovina
Dardanely
Bospor
15
article
Hr. Andrássy, zvěděv o něm. prohlási
je paktem jednostranným, uzavřeným bez sou-
hlasu mecností zúčastněných, a v okamžiku
tom uzrálo v něm odhodlání: buď vésti s Ru-
skem válku, nebo hnáti je na konferenci
evropskou, která by tuto smlouvu přezkou-
mala. Než Anglii nechtělo se s Rakouskem
do války a kníže Bismark choval se tak ra-
menářsky, tak obojetně, že z toho byl ve Ví-
dni veliký zármutek. Vida, že vojenské kruhy
rakouské, též osoby z okolí císařova, jsou
proti válce, podal hr. Andrássy demisi, kter
nebyla přijata. Německý kancléř mu dal vzká-
zati, že musí se ohraditi proti tlaku, kterým
Německo má býti vehnáno do války s Ruskem
k vůli Rakousku, že mír mezi timto a Ruskem
zachovati jest jeho snahou nejvyšší a že do-
poručuje rychlé obsazení Bosny a Hercego-
viny. Dne 3. března r. 1878, v den nastolen
cara, mír svatoštěpánský podepsán.
Tento mír rozsápat a roztrhat bylo ny
společným úsilím celé mimoruské Evropy
Najednou byla svorna, najednou byla energi-
cká. Proti Turecku a jeho asijskému hospo-
dářství nebyla — proti Rusku a proti „veli-
kému“ Bulharsku byla. Svatoštěpánský mín
zrevidovat a to tak, aby z něho se vytahalo
co nejvíc, aby Turecku zachovalo se co nej
víc — toť byl úkol evropského kongresu
který svolán byl do Berlína. Rusko stálo před
ním jako nějaký zločinec, kterému se přízná-
vají polehčující okolnosti a kterému se udě-
luje milostivě, ale jen částečně pardon. M
svatoštěpánský byl skutečně se všech stra:
důkladně oškubán. Všichni se naň vrhli. Jako
vosy na plástev medovou.
Andrássy
Hradec
Anglie
Rakousko
Německo
Rusko
Evropa
Turecko
Bulharsko
Berlín
16
article
Je zajímavo, sledovati v knize Werthei-
merově rovnou čáru, která vede od návrhu
hr. Andrásse, by tento kongres byl svolán
do Berlína, tam pak aby se smlouva svato-
štěpánská uvedla v soulad se zájmy ostatních
velmocí, ke spolku rakousko-německému, ke
většímu ještě napětí mezi Rakouskem a Ru-
skem a také ke většímu mezi Německem
Ruskem, ke většímu zajištění Německa proti
přepadení Ruskem a Francií zároveň a ke
větší ještě závislosti rakouské politiky na
německé.
A neméně je zajímavo, jak Wertheimer
staví hr. Andrásse do popředí. Hr. Andrássy
jest autorem podnětu, by sešel se k opravě
míru rusko-tureckého kongres evropský. Hr
Andrássy vede tento kongres fakticky — kn
Bismark jen nominálně. Hr. Andrássy jes
aranžérem a režisérem kongresu. Všechno
jde tam jako na drátkách. Hr. Andrássovi vše-
chno se daří a povede. Vyhrává na celé čáře,
aniž odpuzuje Rusko. Jest osou a střediskem
trojnedělního jednání kongresového. Všichni
jsou proti němu trpaslíci a pidimužíci: nejen
80letý Gorčakov, nejen 60letý již, ale ještě
zachovalý, dobrých jídel a krásných žen mi-
lovný hr. Šuvalov, nejen Mefistofele-Beacons-
field a zamračený Salisbury, nejen křivonosý
ošklivý hr. Corti, nejen uhlazený Wadington.
francouzský ministr zahraničních záležitostí
nejen bar. Haymrle, vyslanec rakouský v ří-
mě, pomocník a nástupce Andrássův, . ale
také železný kancléř sám. Takový má člověk
dojem, čta líčení Wertheimerovo.
Wertheimer
Andrássy
Gorčakov
Šuvalov
Mefistofeles
Beacons
Corti
Andrássův
Wertheimerův
Werthei
Berlín
Rakousko
Německo
Rusko
Francie
Hradec
Salisbury
17
article
Zajisté, hr. Andrássy byl veliký státník
byl znamenitý ministr zahraničních záležitostí
byl jedním z malé hrstky, která má svoji urči-
tou vůli a schopnost a rozhodnost uplatnit
ji, nebylo však třeba postavu jeho zveličovati
jako činí Wertheimer, protože jednostrannou
přemírou trpí souměrnost.
A nic platno nebylo kn. Bismarkovi,ž
myl ruce svoje v nevíně, že opakoval: „JJá
nic, já jen muzikant, já jen předseda, já ko-
nám jen formality“ — v Petrohradě mu ne-
věřili. Tam jej pokládali vlastním strůjcem
kongresu berlínského, vlastním a hlavním
škůdcem Ruska, vlastním a hlavním pokořo-
vatelem jeho. A pokládají dodnes. Pro Rusko
vedla z kongresu toho také rovná linie. Do
Paříže. Spolek rusko-francouzský narodil se
v Berlíně. Gorčakov vrátil se odtamtud poní-
žen, zmořen, zdolán. Vypravuje se, že pravi
k carovi, jsa jím přijat, aby mu referoval o
kongrese berlínském: „Vaše Veličenstvo, ten-
to den je nejnešťastnějším v celém životě
mém,“ a že Alexander II. dodal: „Tak
mýml“
V Anglii všechno se bouřilo proti Rusku.
Poslala válečné lodi do Bosporu. Hrozila vál-
kou. Jitřila ulici. Ministři protiváleční vypu-
zeni z kabinetu. Šest milionů liber šterlinků
(144 mil. K) žádal tento k tažení proti Rusku.
kterýžto úvěr nazval Gladstone šíleným a ne-
bezpečným. Ba kabinet dal svolat anglické
vojsko záložní. Hr. Andrássy — dlužno to
konstatovati — nevěřil opravdovosti tohoto
řinčení šavlemi. Měl Anglii v podezření, že
chce jím pouze veštvati Rakousko k válce
proti Rusku na suchu a že ho chce vůbec užiti
proti němu jako berana. V Petrohradě pře-
rušili námluvy anglicko-rakouské velmi ne-
příjemně. Poslali do Vídně hr. Ignatěva, by
srovnal zájmy rakouské s ruskými. Přijel
měl s hr. Andrássem četné a dlouhé porady.
Andrássy
Wertheimer
Gorčakov
Alexander
Gladstone
Ignatěv
Petrohrad
Rusko
Paříž
Berlín
Anglie
Bospor
Hradec
Rakousko
Vídeň
18
article
jichžto výsledek lze shrnoutí stručně takto
kdyby došlo k válce mezi Anglií a Ruskem
zachová se Rakousko k tomuto blahovolně
obsadí po dohodě s Portou, Bosnu, Hercego-
vinu a Nový Pazar na základě mandátu evrop-
ského kongresu a také bez takového man-
dátu, svoluje ku přidělení Besarabie k Rusku
kleré je povinno vojsko své vzíti napřed
z Rumelie (jížního Bulharska) hned, ze sever
ního pak, z knížectví, kde může nechati jen
20.000 m., do 6 měsíců. Rakousko svolí tak
ke zvětšení Černé Hory a Srbska.
Současně vyjednávali Gorčakov a Šuva
lov, velevyslanec v Londýně, s anglickou vlá-
dou. Ujednali potají: Rusko vzdává se úmyslu
zříditi na ráz veliké Bulharsko t. j. spojen
severní a jižní, za to Anglie nečiní překážek
aby Besarabie, Batum a Erzerum byly po
stoupeny Rusku. Hr. Andrássy čul v tét
tajné dohodě anglickou perfidii a měl na kn
Bismarka důminku, že jí nebyl dalek. Hraby
Károlyi, vyslanec berlínský, stěžoval si do-
konce svému ministrovi, že berlinský kabinet
ujímá se vídeňského jen ostýchavě a nesměle.
jen aby na sebe neuvalil podezření, že mu
nadržuje. Psáno necelý měsíc před kongre-
sem, který sešel se 13. června.
Gorčakov
Besarabie
Bata
res
Andrássy
Hrab Károlyi
Anglie
Rusko
Rakousko
Bosna
Nová Pazar
Rumelie
Bulharsko
Srbsko
Londýn
Hradec
19
article
Ještě nežli hr. Andrássy odjel k němu
viděl ke svému zármutku, jak jeden pilíř, kte-
rým opíral německo-maďarský dualismu
strana německo-liberálně-ústavácká, pová-
žlivě se viklá. Tento maďarský politik mě
neobyčejně vyvinutý smysl pro imponderabi-
lie. Věděl, že by v Berlíně nestál na pevných
nohou, kdyby se nemohl opřít o hotové vy
rovnání rakousko-uherské, o jehož obnovu se
tehdy jednalo na radě říšské. Německý kabi-
net seděl na ministerských lavicích jako na
žhavém železe, když Němci odepírali svůj hlas
a když vyrovnání povoleno jedině pomocí Ho-
henwartovou a Grocholského. Němci, hýčka-
ná, protežovaná, rozmazlená, všemi činiteli
podporovaná strana, selhali, když ohrožen byl
eminentní zájem státu a říše a jako nepřátelé
jejich zrádcovaní autonomisté pomohli v nou-
zí a tísni. Tyto zjevy, které hr. Andrásse vel-
mi kormoutily, protože otřásly celým něme-
ckým sloupem dualismu, nemohly zůstati bez
Andrássy
Němec
Berlín
20
article
vážných následků na celý útvar vniterní po-
litiky v době nejbližší. Faktum hotového vy-
rovnání bylo pro hr. Andrásse v Berlíně po-
silou, ale způsob, jakým toto faktum umož-
něno, podrylo jeho posicí doma. Byla zalo-
žena z poloviny na trámu, jehož nosnost ne-
osvědčila se v době kritické. Tento trám na-
zýval se samovláda německá v této polovino
říše. Ve chvíli, ve které přijato bylo druh
rakousko-uherské vyrovnání poslaneckou sně-
movnou vídeňskou, nalomen byl německý sy-
stém vládní, po pádě Hohenwartově nasto-
lený a nalomen byl prestiž hr. Andrárse
jehož jedna noha stála na břehu maďarském
druhá na břehu německém. Tento německý
břeh neukázal se pevnou, neochvějnou, spo-
lehlivou a nezbornou skalou, ale sypkou
měkkou a písčitou půdou.
Nikoli na základě pouhého dohadu, ni
koli na základě kombinace nějaké, ale na zá
kladě informací, kterých jsem nabyl prostřed
nictvím poslance dra. Michajla Klaíče od hr
Taaffa, pravím: hr. Andrássy měl podraže-
nou nohu, nežli 11. června r. 1878 vyjel do
Berlína, jednu. Za nedlouho měl podraženu
také druhou. V mých vzpomínkách jsou o tom
autentické podrobnosti.
Hohenwartův
Taaff
Andrássy
Berlín
21
article
Lékařství.
Lékařství.
Ochrana života.
22
article
Jedním z nejzávažnějších úkazů blologi-
ckých je tak zv. metabiosa, jev, jímž udr-
žuje se vlastně koloběh hmoty, jímž zpro
středkuje se souvislost světa neústrojného
živým a jímž zaručuje se trvání života vůbec
Metabiosa zakládá se na tom, že látky, vzni-
kající přeměnou látkovou jednoho druhu orga-
nismů, nezůstávají nezužitkovány, nýbrž jsou
vraceny životu tím, že jiný druh organismů
je zpracuje dále. Nesmírné množství kyseliny
uhličité, hromadící se v zápětí dějů spalova-
cích a dýchání organismů, zastavilo by v brzku
život, kdyby nebylo tu živoků, kteří za po-
moci energie slunečních paprsků světelnýcl
kysselinu uhličitou pohlcují a přeměňují v uhlo-
hydráty za uvolnění kyslíku — t. zelených
rostlin.
Vzpomeňme dále oněch spoust cellulosy
která v podobě spadalého listí každého pod-
zimu pokrývá zemi. Již dávno byla by zničila
všechen život, kdy tu nebylo organismů.
schopných zpracovati ji t. budovati z ní své
vlastní tělo, vrátiti ji tak životu a vytvářeti
z ní svojí přeměnou látkovou produkty nové.
jiným organismům prospěšné, t. mikrogrga-
nismů.
23
article
Ze vztahů metabiotických vznikají mez
jednotlivými organismy přečasto vztahy ještě
užší, označované symbiosou. Symbiosa
liší se od metabiosy tím, že při ní zúčastněné
organismy jsou na sebe tak odkázány, že žijí
pospolu, tvoříce mnohdy společenstva vzhle-
du nových celistvých organismů, vyznačených
novými tvary, novými biologickými vlastnost-
mi, jak zvláště přesvědčivě ukazuje známý
příklad lišejníků, tvořených symbiosou řasya
houby. Společenstva ta bývají druhdy tak
úzká, že nelze jeden díl od druhého odloučiti
bez vážného ohrožení.
Zvířecí odpady, tedy produkty výměny
látkové, obsahují dusíkaté látky, s nimiž by
valná část vyšších rostlín nevěděla si žádné
rady, ač dusíku ke stavbě vlastní své hmot.
nutně vyžaduje. Kořeny jich, části assimilující
žijí však v symbiose s bakteriemi, které mo
čovinu a kyselinu močovou zvířaty vylučova
nou rozkládají a rostlině potřebný dusík opa
třují.
Než i rostlina vytváří produkt, jenž s rost
linnou stravou vniknuv do zažívací roury zví
řete, není přístupný zužitkování: produkt tvo
řící stěny buněk rostlinných, tedy ve velkém
množství v rostlině obsažený, totiž cellulosu
I žije proto zvíře rostlinnou stravou se živíc
v symbiose s bakteriemi, obývajícími střev
jeho, kde cellulosa se hromadí a jsouc bakte-
riím oněm potravou, jest jimi rozkládána
součásti, jež z části se ve střevě zvířecím
vstřebají, z části byvše vyloučeny, rozkládaj
se dále na látky, hodící se opět rostlinám ze
leným.
24
article
Bakterie tyto nenacházejí se ovšem hned
od počátku v rouře střevní. Schotteli u
ukázal pokusy velmi pracnými, že lze kuřata
vypěstovati z vajíček za takových okolností
že zůstane jejich střevo prosto všech bakterií
Lze je v tomto stavu i jistou dobu udržeti
Konec konců však hynou. Symbiosa chnání zde
tedy život. V pokusech Cohandyho udr-
žela se kuřata po 6 neděl bez střevní Ilory.
Metabiosa i symbiosa vychází z poměro
přeměny látkové. Přeměna látková, která
udržuje život, chrání jej také. A nejen ve smy-
slu právě projednávaném, nýbrž i v případech
infekce a otravy
Novými studiemi hl. školy Abderhal
denovy vyšlo na jevo, že každá látka, která
s potravou do těla se dostává, rozkládá se n
elementární součásti, z nichž skládají se te-
prve zase nové sloučeniny, roznášené krv
jednotlivým buňkám, v nichž celý ten pocho
znova se opakuje. Nejen tělo jako celek, ný
brž každá jeho buňka tráví a zažívá pro sebe
Trávení je děj, kterým zabraňuje se, aby do
těla vnikly látky, jež nejsou ani krvi ani buň-
kám tělesným přizpůsobeny. Trávení — pře
měna látková — chrání život poškození, nebot
látky tělu nepřizpůsobené mohou býti pro ne
jedovaté. Střeva a játra chrání krev vniknut
látek tělu cizích; buňky tělesné rozkládaj
látky tak, aby nebyly v odporu s povahou
organismu a míza brání vniknutí takových
látek do krve. Proto krev má skladbu vždy
stálou.
25
article
Pravil jsem, že přeměna látková chrán
i proti infekcím. Organismus je celek, jehož
všecky části jsou u vzájemném souladu, vzá-
jemná tato zregulovanost se poruší ihned, jak-
mile někde v těle se usídlí organismy jemu
cizí. Infekce zakládá se právě na vniknutí
cizích organismů. Cizí ty organismy mají
svoji přeměnu látkovou, jejíž konečné pro-
dukty jsou cizí organismu napadenému a to
i v případech, kdy samy nejsou jedovaté
Tělo ovšem hledí produkty ty rozložiti tak,
aby ze součástí rozkladem jich pov stalých
vzešly látky organismu přizpůsobené. Roz-
klad ten děje se jako při normálním zažívání
pomocí zvláštních látek povahy dosud málo
známé t. zv. fermentů a sice značně rychle.
jinak by totiž bylo poškození organismu ne-
vyhnutelné, ježto i rozkladové produkty z po-
čátku jsou ještě organismu cizí. Část jich od-
straňuje se přímo z těla močí. Část však musí
býti po stránce lučebné úplně rozbořena na-
značenými fermenty. Vzhledem k obrannému
působení dostalo se fermentům oněm názvu
fermentů ochranných. Původ jich jest asi hle-
dati v bilých i v červených krvinkách.
Jest však zajímavo, že ochrana nevzta-
huje se pouze na organismus dospělý, nýbrž
po případě i na organismus se vyvíjející.
V nově zřízených laboratořích stolice pro
všeobecnou biologii na lékařské fakultě bylo
zjištěno, že vyvíjející se vajíčka slepičí ne-
propadávají hnilobě ani nákaze bakteriemi
i když se chovají mimo skořápku v nádobách
nesterilních. Vajíčka vyvíjela se takto až 14
dnů. V žádném případě pak nenastala nákaza.
na lékařský fakulta
26
article
Vajíčka neoplozená, propadají však zkáze dle
okolností již 4.—7. dne. Skořápka je totiž
prostupná pro bakterie a byla dokonce zka-
žená vajíčka již přímo ze samé kloaky slepio
vyňata. Nález naší laboratoře je po dvojí
stránce zajímavý. Ochrana zárodku vyvijejí-
cího se má dle všeho původ v bakterie smrtí-
cích vlastnostech bílku vaječného, jež byly
zjištěny Richterem a Wurtzem.*) Bílek
vaječný však je vylučován v střední části
vejcovodu, kterou musejí se vajíčka cestou na
venek ubírati; je výměškem žláz ve stěně
vejcovodu umístěných a jako každý výměšek
organismu produktem přeměny látkové. Není
vyloučeno, že ochranná působnost bílku va-
ječného je výsledkem působení fermentů, do-
tyčnými žlázami vyměšovaných. Takovým
způsobem organísmus mateřský prováde
ochranu života zárodku v době, kdy jí nej-
více má zapotřebí, v prvé době jeho vývinu.
Než ochrana vyvíjejícího se zárodku ku-
řího a možnost zkázy vejce neoplozeného
jsou zajímavými jevy i proto, že ukazují nám
hluboký rozdíl mezi vajíčkem oplozenýma
neoplozeným. Již Loeb, slavný fysiolog ame-
rický, ukázal, že oplozením zachraňují se va-
jíčka nízkých organismů mořských — ježovek
a hvězdýšů — od zkázy. Neoplozená vajíčka
jejich záhy odumírají; přirozeným oplozením
anebo umělou parthenogesou byvše podnícena
k vývinu ovšem se však udržují při životě.
I ve vajíčkách kuřích neoplozených dle
všeho nastanou změny, které vedou ke zru-
šení ochranných fermentů bílku a tim k mož-
nosti infekce bakteriemi skořápkou a zkáze
Prof. dr. Vlad. Růžička.
vajíčka.
Richter
Wurtz
Bílek
Loeb
profesor
doktor
Vlad
Růžička
28
article
Omezování školské samosprávy král.
Omezování školské samosprávy král.
hlav. města Prahy.
Národní škola je bezpečným ukazatelem
politické potence národk. Politický podmani-
tel sahá ihned po škole jako bezpečném pro-
středku ovládnutí mladé generace a tudíž blíz-
ké budoucnosti. Národ osvobozený ihned re-
formuje své školy pod heslem znárodně-
ní. A tak na škole vždy zřejmě patrno, při-
bývá-li národu politické moci, nebo klesá-l
jeho vliv.
Naše školská politika byla až dosud za-
městnána především velikým bojem o ja zy-
kovou rovnoprávnost. Zápas není do-
sud na tomto poli dobojován a již je patrno,
že nutno zvýšenou pozornost věnovati i jiné-
mu směru. Jest to centralismus, který
nám před očima vzrůstá a na škodu autono-
mie v národním našem školství se zahnízďuje
tím bezpečněji a trvaleji, čím slaběji je mu
čeleno a čím více ochabuje u nás smysl a zá-
jem pro zdravou školskou autonomii a hájeni
posledních zbytků samosprávy, pokud se ještě
ve správě školské za panujícího a silně ro-
stoucího centralismu udržely. Jak hluboce
poklesl a tuze ochabl náš smysl pro samo-
správu školskou, toho smutným důkazem je,
že za čtyřicet let po českém odporu proti říš-
skému zákonu školnímu mohly vůbec u nás
ozývati se hlasy, byť jen ojedinělé — p ro
postátnění národního školstvíl
I jest tudíž vítaným každý hlas burcující
k odboji proti zhoubnému centralismu a zvlá-
ště vděčni musíme býti, ozve-li se v době upa-
dajícího smyslu pro školskou samosprávu na
slovo vzatý odborník, aby vědeckou, přesný-
mi daty z dlouholeté praxe doloženou prací
probudil naše svědomí a osvětlil škodlivý vý-
voj centrální moci oproti poškozované samo-
správě.
Praha
národní škola
29
article
Takovým závažným a pozoruhodným hla-
sem je právě vyšlý spis JUDra. Františka
Horáka, mag. rady a přednosty školního
referátu v Praze: „školský význam a
vliv král. hlav. města Prahy“, vyšlý
jakožto otisk z velikého díla Dějin praž-
ského školství. Lapidární spis zhuštěnou
formou psaný je pravým výkřikem protestu
nadšeného, uvědomělého autonomisty prot
rostoucímu vlivu státní správy
školské. Líčí všechny fase školsko-politi-
ckého zápasu representace našeho hlavního
města oproti vlivu státní moci a nutí přímo.
abychom vážně se zamyslili nad osudem své-
ho národního školství vůbec, poznáváme-li ze
spisu, že sama Praha, přes veškero úsilí uvě-
domělých a vždy k obraně pohotových svých
representaptů podléhá útisku centrální škol-
ské správy ...
Můžeme zde dotknouti se jen zvlášť vý-
značných momentů obsáhlé studie dra. Ho-
ráka. Město Praha jest již po zákonu samo-
statným městským okresem škol-
) Vlastnost ta trvá pouze, dokud je bílek ne-
zředěný, zředění i dosti malé vodou má v zápětí
již ztráťu oné ochranné vlastnosti,
Horák
Praha