ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 9a327670-8f10-11dd-91c6-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 29 celkem · entity: person 77, place 116, org 4, work 1
1 masthead
1. června 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Přoha „Národních Listů“ k číslu 1as.
4 masthead
života.
5 masthead
Strana 9.
6 article
OBSAH Jos. Penížek: Hrabě Julíus Andrássy. (IV. Lékařství: Prof. dr. Vlad. Rážička: Ochrana života. Školství: F. V. Moravec: Omezování školské samosprávy král. hlav. města Prahy. Ženské hnutí: Olga Stránská: Dívčí skaut. Literatura. Bibliografie
Julíus Andrássy profesor doktor Vlad F V Moravec Stránská Jos Praha
7 article Hrabě Julius Andrássy.
Hrabě Julius Andrássy. Jeho život a jeho doba jako ministra zahraniční záležitostí. Napsal Jos. Peníže k. Německo mezi Rakouskem a Ruskem. — Potajné spolkaření s Anglií. — Ru- munsko s Ruskem. — Ruské úspěchy a porážky. — Obsazení Šipky. — Oble- hání Plevna. — Turecko-maďarské bratření. — Cařihrad. — Rakousko- anglická dohoda proti Rusku. — Ra- kousko mobilisuje dva armádní sbo- ry. — Korespondence cara s císařem Františkem Josefem. — Zdolané Tu- recko prosí za mír. — Rakouská mini- sterská rada povoluje válečný úvěr 60 milionů zlatých. — Mír svatoště- pánský, jeho podmínky a dojemv Evropě. — Průpravy ke kongresu ber- línskému. — Poslání hr. Ignatěva ve Vídni. — Napěti rakousko-ruské. —. Prvaí trhliny a průlomy do bašty ně- mecko-ústavácké samovlády. Životopisec hr. Andrásse, prof. Werthei- mer,) leckterou stránku v životě a činnost jeho nám vykládá se šířkou v pravdě epickou. kterou zveličuje mnohými episodami, docela podružnými. Vypravuje nám obšírně, proč hr.
Julius Andrássy Šipka František Josef Ignatěv Napě profesor Werthei Německo Rakousko Rusko Anglie Turecko Cařihrad Evropa Vídeň
8 article
X nebo kn. Y se nestal velevyslancem v Ber- líně, což nemá pro nás interesu pražádného. Nás zajímá, kdo se jím stal. Za to přehupuje se autor pravým saltem mortalem přes chou- lostivé věci. Záleželo by nám na př. na tom. aby nám pověděl docela nepokrytě, docela hi- storicky a pragmaticky, proč byl kníže Bis- mark nucen hleděti si přátelství Ruska více nežli přízně Rakouska, proč ve chvílích kriti- ckých odkloňoval se od tohoto a přikloňoval k onomu, proč všemožně působil a namáha se, by nedošlo mezi Ruskem a Rakouskem ke konfliktu, ve kterém byl by musil pomá- hati Rakousku a znepřáteliti si Rusko. Ale to se neděje. Namlouvá se nám po- řáde, že Německo mělo k Rakousku lásku jako trám. Nemělo jí. Nemohlo jí míti. Ne- mohlo jí míti k vůli Rusku. Že německý kan- cléř nebyl poctivým maklerem, alébrž, kde a jak jen mohl, mu škodil politicky, diploma- ticky a hmotně a jeho válečné vymoženosti omezoval, oklešťoval a umenšoval, je vysvě- tlitelno. Chtěl Rusko, kterého se bál, sesla- biti co nejvíce.
Bis Rusko Rakousko Německo
9 article
Tolikéž nám nevysvětlil Wertheimen obrat, který se stal v době docela krátké s Anglií. Na počátku 3. dílu spisu svého sva- luje na ni všechnu vinu za válku rusko-ture- ckou a poctívá ji tituly nevalně lichotivými Několik stránek později horuje pro spolek Rakouska s nevěrným Alhionem, je jím nad- šen, velebí jej. Důvod, že aliance ta čelí proti Rusku, nedostačuje. Anglie vždycky řevnila vždycky sočila na Rusko. Bála se jeho rozpí- navosti. Bála se zejména, že zabere Cařihrad a vymůže volný projezd svým válečným lodím Dardanelami. Ovšem jednala Anglie za krále Edvarda VII. podle moudré rady knížete Gorčakova: „Máš-li odpůrce, kterého nemů- žeš překonati, spoj se s ním.“ Spojila se s ním v Evropě, spojila se s ním v Asii. Ale Ra- kousko na straně jedné, Anglie na straně druhé nebyly soupeři a neměly také společ- ného zájmu. Vyjma jeden a to negativní. Aby vítězné Rusko nestalo se na Balkáně silným A tento interes je svedl a sesnoubil. Tak, že byly chvíle, kdy Německo bálo se aliance té a ještě více možnosti, že Francií bude dopl- něna na trojúhelník. Jen co je pravda: kuráž měl hr. An- drássy. A měl ji proti svým soukmenovcům. Měl ji proti demonstrantům na universitě a na ulici, kteří mermocí chtěli, by Rakousko šlo na pomoc Turecku proti Rusku. Docela bez obalu řekl jim ministr, že jsou mu lho- stejni a že kdyby vůbec měli naň účinek, by jej zatlačili ve směr opáčný, poněvadž ne- může dopřáti takovým elementům vliv na po- litiku. Ale nejen studenti, také poslanci ma- ďarští bouřili se proti Rusku a to v parla- mentě. Podali dotaz na předsedu ministerstva.
Edvard VII Gorčakov Máša Anglie Rakousko Rusko Cařihrad Dardanely Evropa Asie Balkán Německo Francie Turecko
10 article
Ptali se, co chce Rakousko podniknout a jiné nepříjemné věci. Koloman Tísza znal dobře svoje lidi a věděl, jak jim odpovědět. Pově- děl jim, že monarchie bude zájmů svých n Balkáně hájiti co nejrozhodněji, spoléhajíc že národové, také maďarský, vykonají po- vinnost svoji a dodal, že je naděje, že ochrana rakouských interesů podaří se také bez vál- ky. A bylo zase ticho. Ale také Němci ztrpčovali hr. András- sovi život. Za to, že se jich ujímal. Za to, ž je protežoval. Též oni křičeli dvakráte denně „Hrrr na Rusy!“ Též oni stranili Turkům. Te oni favorisovali jejich hrůzovládu proti osvo- bozovacím snahám balkánských Slovanů. Než hr. Andrássy zůstal vůčí Rusku na linii neu- trálnosti. Vojensky nepodnikl nic. Ale diplo maticky. Anglický kabinet neměl vědomostí žád- ných, co Rusko s Rakouskem tajně smluvilo. Počalo se strachovati, že toto by vítězi povo- Jilo více, nežli by Anglii bylo příjemno. Proto počal se blížiti Rusku a Rakousku zároven Od onoho žádal a dostal záruky, že neobsadí Cařihrad a nesáhne na Egypt a na průplav Suezský. Od Rakouska žádal, by se spojilo vojensky s Anglií: ona že bude bojovaji proti Rusku na moři, Rakousko na suchu. To hr Andrássy zhola zamítl. Ale pustil se přece s Anglií do jednání, jehož konec byla dohoda Lord Beaconsfield naléhal, aby Rakouskoi ne- pustilo Rusko přes Balkán, aby vtrhlo do Ru- munska, po případě také do Srbska, za to ž by Anglie poslala válečné loďstvo do Galli- pole. Hr. Andrássy nedal se získati pro žádný postup válečný. Upozorňoval anglickou vlá- *) Graf Julius Andrássy, sein Leben u. seine Zeit. Bd. II. u. III. Stuttgart, Deutsche Verlage- astakt.
Tísza Němec Rus Turek Andrássy Beaconsfield Rakouskoi Julius Andrássy Rakousko Balkán Rusko Anglie Cařihrad Egypt Srbsko Galli Hradec Stuttgart Deutsche Verlage
11 article
du, že budou případy a příležitosti, ve kte- rých Rakousko bude nuceno, ve svém inferesu býti za jedno s Ruskem. Ale přece souhlasi s Anglií, že Rakousko neupustí ode dvou po- žadavků: jednak aby Rusko vyklidilo Bulhar- sko, jinak aby Rumunsko stalo se úplně ne- odvislým. Již tenkráte vykonávali z Vídně nad tímto knížectvím jakýsi protektorát, kte- rý později ještě zdokonalován a stupňován Co se týká Cařihradu, nerozpakoval se br. Andrássy prohlásiti, že jeho trvalé zabrání Ruskem bylo by pro Rakousko casus belli. Smlouvati se s Anglií o nějakou válečnou akci pokládal neloválností, uznávaje, že car Alexandr dosud zachoval se docela loyálně. Přes to však vyměněny mezi Londýnem Vídní deklarace, ve kterých stanoveno věcí sedm: 1. Žádné velmoci nedá se výhradný protektorát nad křesťany balkánskými. 2. Žád- ná velmoc nesmí důsledky války (rusko-ture- cké) upravovati sama. 3. Rusko nesmí nabýti na pravém břehu dunajském žádného území. 4. Rusko nesmí Rumunsko přivtělit ani tam provozovati svrchovanost. 5. Ani Rusko an Rakousko nesmějí zříditi na Balkáně sekun- dogenituru. 6. Držba Cařihradu Ruskem je vyloučena. 7. Na Balkáně nesmí býti nasto- lena žádná slovanská velmoc a bez souhlasu velmocí nemohou býti Dardanely otevřeny nikomu.
Bulhar Andrássy Dardanely Rakousko Rusko Anglie Rumunsko Vídeň Cařihrad Londýn Ruskatur Balkán
12 article
Tato úmluva zůstala tajností. Také pro Německo. Nějakým osvědčením loyality vůč Rusku zrovna není. To pociťuje sám Werthei- mer. Pročež omlouvá ji snahou Ruska. Tu- recko rozdrtit a na jeho rozvalinách budovati svoje posice. Nedosti však tohoto důvěrného paktu s Anglií. Hr. Andrássy vymohl též mo- bilisaci dvou armádních sborů. Je skutečně zajímavo, jak ji motivoval. Na jedné straně obavou, že Srbsko a Černá Hora obnoví válku proti Turecku a že Srbsko obsadí Bosnu, n druhé straně nedůvěrou proti Italii, o níž bylo praveno, že má zálusky nejen na země pří- mořské, ale také na jiné, t. j. na jižní Tyroly. V Londýně se lekli zprávy, že kníže Milan objevil se ve hlavním táboře ruském. Myslili, že přišel, aby Rusové mohli projíti Srbskem a je obsadili. Hr. Andrásse neděsila ni tato eventualita, ni možnost kooperace vojska srbského s ruským. Ujišťoval Gorča- kova, že mobilisace jest usnesena jen zásad- ně, ale že by stala se ihned skutkem, kdyby srbské vojsko vniklo do Bosny. O čemž dal Milana docela nepokrytě uvědomiti. Po dlouhém obléhání padlo Plevno 10. prosince 1877. Osman paša, obhájce jeho, zra- něn a s celým vojskem zajat. Tím byla válka v podstatě rozhodnuta. Po dvou nedělích šestidenním pochodem generál Gurko překro- čil Balkán. V polovině ledna roku následují- cího dobyli Srbové Niše, Černohorci Baru Ulčina a ústí Bojany.
Andrássy Milan Rus Osman paša Gurko Srba Ulčin Bojan Německo Rusko Anglie Hradec Srbsko Černá Hora Turecko Bosna Tyroly Londýn Balkán Niš Černohorec Bara
13 article
Dva dni po pádu Plevna Turecko požá- dalo za mír. Anglie zahájila jednání o něj v Petrohradě. Hr. Andrássy pozvání, by se při- pojil, nepřijal. Měsíc před kapitulací Osmano- vou došel do Vídně list carův, kterým se na- vrhovalo: zřízení samostatného Bulharska, v kťerém by zůstaly ruské posádky po dva ro- ky, samostatného Rumunska a Srbska, samo- statné Černé Hory. Oběma posledně jmeno- vaným zemím daly by se kusy Bosny a Her- cegoviny. Konečně vrátila by se Rusku Bes- arabie. Odpověď našeho císaře byla zamíta- vou jen pokud týkalo se Bulharska. Pro ne- odvislost tří knížectví činil se souhlas Evropy podmínkou. Žádalo se zajištění Bosny a Her- cegoviny pro Rakousko ve formě annexe je- jich. Hlavně pak zdůrazňovalo se právo mon- archie, spolurozhodovati při smlouvání míru Výluku Rakouska z jednání mírového chtěl hr. Andrássy dokonce zodpověděti válkou přál si zvědět od Anglie, zdali by svoje lod- stvo poslala ke břehům Italie, kdyby tato spojila se proti němu s Ruskem, ačkoli neta- jil, že jednou porážkou nebyla by ruská říše zdolána, že by každá následující generace jeji mstila podlehnutí předchozí a že by pro Ra- kousko a jeho vývoj bylo pravou pohromou. kdyby musilo býti trvale proti Rusku na stráži.
Andrássy Bes Turecko Anglie Petrohrad Hradec Osmano Vídeň Bulharsko Rumunsko Srbsko Bosna Rusko Evropa Rakousko Heracegovina
14 article
Dne 19. ledna došel opětně do Vídně list carův. Alexandr II. ujišťoval, že nespočine dokud neosvobodí křesťany balkánské. Bul harsko budiž — píše — poplatným Turecku. ale samostatným. Jedině za tím účelem, aby nebylo vydáno zase Turkům v šanc, je třeba by dočasně zůstalo ještě obsazeno vojskem ruským. Za to že Rusko nabude zase Besara- bie, dovolil by, by okupace Bosny a Herce- goviny proměnila se v annexi a to ve chvili ve které by Rusové opustili Bulharsko. Císa odvětil, že svoluje ke vrácení Besarabie Ru sku, ku prodloužení ruské posádky v Bulha sku však nikoli. Ana se vedla taková korespondence me zi oběma panovníky, začalo rusko-tureck jednání mirové v Kazanliku. Na základě sa mostatnosti všech evropských provincií ture ckých, ke kterým by přibyly národní a samo správné Bulharsko, jakož autonomní Bosna s Hercegovinou. Porta se mimo to zavázala zaplatiti Rusku válečnou náhradu a respekto- vati jeho práva v Dardanelách a na Bosporu Stran ujednání toho bylo tureckým vyjedna- vačům ulešeno mlčení.
Turek Rus Ana Vídeň Turecko Rusko Bosna Bulharsko Hercegovina Dardanely Bospor
15 article
Hr. Andrássy, zvěděv o něm. prohlási je paktem jednostranným, uzavřeným bez sou- hlasu mecností zúčastněných, a v okamžiku tom uzrálo v něm odhodlání: buď vésti s Ru- skem válku, nebo hnáti je na konferenci evropskou, která by tuto smlouvu přezkou- mala. Než Anglii nechtělo se s Rakouskem do války a kníže Bismark choval se tak ra- menářsky, tak obojetně, že z toho byl ve Ví- dni veliký zármutek. Vida, že vojenské kruhy rakouské, též osoby z okolí císařova, jsou proti válce, podal hr. Andrássy demisi, kter nebyla přijata. Německý kancléř mu dal vzká- zati, že musí se ohraditi proti tlaku, kterým Německo má býti vehnáno do války s Ruskem k vůli Rakousku, že mír mezi timto a Ruskem zachovati jest jeho snahou nejvyšší a že do- poručuje rychlé obsazení Bosny a Hercego- viny. Dne 3. března r. 1878, v den nastolen cara, mír svatoštěpánský podepsán. Tento mír rozsápat a roztrhat bylo ny společným úsilím celé mimoruské Evropy Najednou byla svorna, najednou byla energi- cká. Proti Turecku a jeho asijskému hospo- dářství nebyla — proti Rusku a proti „veli- kému“ Bulharsku byla. Svatoštěpánský mín zrevidovat a to tak, aby z něho se vytahalo co nejvíc, aby Turecku zachovalo se co nej víc — toť byl úkol evropského kongresu který svolán byl do Berlína. Rusko stálo před ním jako nějaký zločinec, kterému se přízná- vají polehčující okolnosti a kterému se udě- luje milostivě, ale jen částečně pardon. M svatoštěpánský byl skutečně se všech stra: důkladně oškubán. Všichni se naň vrhli. Jako vosy na plástev medovou.
Andrássy Hradec Anglie Rakousko Německo Rusko Evropa Turecko Bulharsko Berlín
16 article
Je zajímavo, sledovati v knize Werthei- merově rovnou čáru, která vede od návrhu hr. Andrásse, by tento kongres byl svolán do Berlína, tam pak aby se smlouva svato- štěpánská uvedla v soulad se zájmy ostatních velmocí, ke spolku rakousko-německému, ke většímu ještě napětí mezi Rakouskem a Ru- skem a také ke většímu mezi Německem Ruskem, ke většímu zajištění Německa proti přepadení Ruskem a Francií zároveň a ke větší ještě závislosti rakouské politiky na německé. A neméně je zajímavo, jak Wertheimer staví hr. Andrásse do popředí. Hr. Andrássy jest autorem podnětu, by sešel se k opravě míru rusko-tureckého kongres evropský. Hr Andrássy vede tento kongres fakticky — kn Bismark jen nominálně. Hr. Andrássy jes aranžérem a režisérem kongresu. Všechno jde tam jako na drátkách. Hr. Andrássovi vše- chno se daří a povede. Vyhrává na celé čáře, aniž odpuzuje Rusko. Jest osou a střediskem trojnedělního jednání kongresového. Všichni jsou proti němu trpaslíci a pidimužíci: nejen 80letý Gorčakov, nejen 60letý již, ale ještě zachovalý, dobrých jídel a krásných žen mi- lovný hr. Šuvalov, nejen Mefistofele-Beacons- field a zamračený Salisbury, nejen křivonosý ošklivý hr. Corti, nejen uhlazený Wadington. francouzský ministr zahraničních záležitostí nejen bar. Haymrle, vyslanec rakouský v ří- mě, pomocník a nástupce Andrássův, . ale také železný kancléř sám. Takový má člověk dojem, čta líčení Wertheimerovo.
Wertheimer Andrássy Gorčakov Šuvalov Mefistofeles Beacons Corti Andrássův Wertheimerův Werthei Berlín Rakousko Německo Rusko Francie Hradec Salisbury
17 article
Zajisté, hr. Andrássy byl veliký státník byl znamenitý ministr zahraničních záležitostí byl jedním z malé hrstky, která má svoji urči- tou vůli a schopnost a rozhodnost uplatnit ji, nebylo však třeba postavu jeho zveličovati jako činí Wertheimer, protože jednostrannou přemírou trpí souměrnost. A nic platno nebylo kn. Bismarkovi,ž myl ruce svoje v nevíně, že opakoval: „JJá nic, já jen muzikant, já jen předseda, já ko- nám jen formality“ — v Petrohradě mu ne- věřili. Tam jej pokládali vlastním strůjcem kongresu berlínského, vlastním a hlavním škůdcem Ruska, vlastním a hlavním pokořo- vatelem jeho. A pokládají dodnes. Pro Rusko vedla z kongresu toho také rovná linie. Do Paříže. Spolek rusko-francouzský narodil se v Berlíně. Gorčakov vrátil se odtamtud poní- žen, zmořen, zdolán. Vypravuje se, že pravi k carovi, jsa jím přijat, aby mu referoval o kongrese berlínském: „Vaše Veličenstvo, ten- to den je nejnešťastnějším v celém životě mém,“ a že Alexander II. dodal: „Tak mýml“ V Anglii všechno se bouřilo proti Rusku. Poslala válečné lodi do Bosporu. Hrozila vál- kou. Jitřila ulici. Ministři protiváleční vypu- zeni z kabinetu. Šest milionů liber šterlinků (144 mil. K) žádal tento k tažení proti Rusku. kterýžto úvěr nazval Gladstone šíleným a ne- bezpečným. Ba kabinet dal svolat anglické vojsko záložní. Hr. Andrássy — dlužno to konstatovati — nevěřil opravdovosti tohoto řinčení šavlemi. Měl Anglii v podezření, že chce jím pouze veštvati Rakousko k válce proti Rusku na suchu a že ho chce vůbec užiti proti němu jako berana. V Petrohradě pře- rušili námluvy anglicko-rakouské velmi ne- příjemně. Poslali do Vídně hr. Ignatěva, by srovnal zájmy rakouské s ruskými. Přijel měl s hr. Andrássem četné a dlouhé porady.
Andrássy Wertheimer Gorčakov Alexander Gladstone Ignatěv Petrohrad Rusko Paříž Berlín Anglie Bospor Hradec Rakousko Vídeň
18 article
jichžto výsledek lze shrnoutí stručně takto kdyby došlo k válce mezi Anglií a Ruskem zachová se Rakousko k tomuto blahovolně obsadí po dohodě s Portou, Bosnu, Hercego- vinu a Nový Pazar na základě mandátu evrop- ského kongresu a také bez takového man- dátu, svoluje ku přidělení Besarabie k Rusku kleré je povinno vojsko své vzíti napřed z Rumelie (jížního Bulharska) hned, ze sever ního pak, z knížectví, kde může nechati jen 20.000 m., do 6 měsíců. Rakousko svolí tak ke zvětšení Černé Hory a Srbska. Současně vyjednávali Gorčakov a Šuva lov, velevyslanec v Londýně, s anglickou vlá- dou. Ujednali potají: Rusko vzdává se úmyslu zříditi na ráz veliké Bulharsko t. j. spojen severní a jižní, za to Anglie nečiní překážek aby Besarabie, Batum a Erzerum byly po stoupeny Rusku. Hr. Andrássy čul v tét tajné dohodě anglickou perfidii a měl na kn Bismarka důminku, že jí nebyl dalek. Hraby Károlyi, vyslanec berlínský, stěžoval si do- konce svému ministrovi, že berlinský kabinet ujímá se vídeňského jen ostýchavě a nesměle. jen aby na sebe neuvalil podezření, že mu nadržuje. Psáno necelý měsíc před kongre- sem, který sešel se 13. června.
Gorčakov Besarabie Bata res Andrássy Hrab Károlyi Anglie Rusko Rakousko Bosna Nová Pazar Rumelie Bulharsko Srbsko Londýn Hradec
19 article
Ještě nežli hr. Andrássy odjel k němu viděl ke svému zármutku, jak jeden pilíř, kte- rým opíral německo-maďarský dualismu strana německo-liberálně-ústavácká, pová- žlivě se viklá. Tento maďarský politik mě neobyčejně vyvinutý smysl pro imponderabi- lie. Věděl, že by v Berlíně nestál na pevných nohou, kdyby se nemohl opřít o hotové vy rovnání rakousko-uherské, o jehož obnovu se tehdy jednalo na radě říšské. Německý kabi- net seděl na ministerských lavicích jako na žhavém železe, když Němci odepírali svůj hlas a když vyrovnání povoleno jedině pomocí Ho- henwartovou a Grocholského. Němci, hýčka- ná, protežovaná, rozmazlená, všemi činiteli podporovaná strana, selhali, když ohrožen byl eminentní zájem státu a říše a jako nepřátelé jejich zrádcovaní autonomisté pomohli v nou- zí a tísni. Tyto zjevy, které hr. Andrásse vel- mi kormoutily, protože otřásly celým něme- ckým sloupem dualismu, nemohly zůstati bez
Andrássy Němec Berlín
20 article
vážných následků na celý útvar vniterní po- litiky v době nejbližší. Faktum hotového vy- rovnání bylo pro hr. Andrásse v Berlíně po- silou, ale způsob, jakým toto faktum umož- něno, podrylo jeho posicí doma. Byla zalo- žena z poloviny na trámu, jehož nosnost ne- osvědčila se v době kritické. Tento trám na- zýval se samovláda německá v této polovino říše. Ve chvíli, ve které přijato bylo druh rakousko-uherské vyrovnání poslaneckou sně- movnou vídeňskou, nalomen byl německý sy- stém vládní, po pádě Hohenwartově nasto- lený a nalomen byl prestiž hr. Andrárse jehož jedna noha stála na břehu maďarském druhá na břehu německém. Tento německý břeh neukázal se pevnou, neochvějnou, spo- lehlivou a nezbornou skalou, ale sypkou měkkou a písčitou půdou. Nikoli na základě pouhého dohadu, ni koli na základě kombinace nějaké, ale na zá kladě informací, kterých jsem nabyl prostřed nictvím poslance dra. Michajla Klaíče od hr Taaffa, pravím: hr. Andrássy měl podraže- nou nohu, nežli 11. června r. 1878 vyjel do Berlína, jednu. Za nedlouho měl podraženu také druhou. V mých vzpomínkách jsou o tom autentické podrobnosti.
Hohenwartův Taaff Andrássy Berlín
21 article Lékařství.
Lékařství. Ochrana života.
22 article
Jedním z nejzávažnějších úkazů blologi- ckých je tak zv. metabiosa, jev, jímž udr- žuje se vlastně koloběh hmoty, jímž zpro středkuje se souvislost světa neústrojného živým a jímž zaručuje se trvání života vůbec Metabiosa zakládá se na tom, že látky, vzni- kající přeměnou látkovou jednoho druhu orga- nismů, nezůstávají nezužitkovány, nýbrž jsou vraceny životu tím, že jiný druh organismů je zpracuje dále. Nesmírné množství kyseliny uhličité, hromadící se v zápětí dějů spalova- cích a dýchání organismů, zastavilo by v brzku život, kdyby nebylo tu živoků, kteří za po- moci energie slunečních paprsků světelnýcl kysselinu uhličitou pohlcují a přeměňují v uhlo- hydráty za uvolnění kyslíku — t. zelených rostlin. Vzpomeňme dále oněch spoust cellulosy která v podobě spadalého listí každého pod- zimu pokrývá zemi. Již dávno byla by zničila všechen život, kdy tu nebylo organismů. schopných zpracovati ji t. budovati z ní své vlastní tělo, vrátiti ji tak životu a vytvářeti z ní svojí přeměnou látkovou produkty nové. jiným organismům prospěšné, t. mikrogrga- nismů.
23 article
Ze vztahů metabiotických vznikají mez jednotlivými organismy přečasto vztahy ještě užší, označované symbiosou. Symbiosa liší se od metabiosy tím, že při ní zúčastněné organismy jsou na sebe tak odkázány, že žijí pospolu, tvoříce mnohdy společenstva vzhle- du nových celistvých organismů, vyznačených novými tvary, novými biologickými vlastnost- mi, jak zvláště přesvědčivě ukazuje známý příklad lišejníků, tvořených symbiosou řasya houby. Společenstva ta bývají druhdy tak úzká, že nelze jeden díl od druhého odloučiti bez vážného ohrožení. Zvířecí odpady, tedy produkty výměny látkové, obsahují dusíkaté látky, s nimiž by valná část vyšších rostlín nevěděla si žádné rady, ač dusíku ke stavbě vlastní své hmot. nutně vyžaduje. Kořeny jich, části assimilující žijí však v symbiose s bakteriemi, které mo čovinu a kyselinu močovou zvířaty vylučova nou rozkládají a rostlině potřebný dusík opa třují. Než i rostlina vytváří produkt, jenž s rost linnou stravou vniknuv do zažívací roury zví řete, není přístupný zužitkování: produkt tvo řící stěny buněk rostlinných, tedy ve velkém množství v rostlině obsažený, totiž cellulosu I žije proto zvíře rostlinnou stravou se živíc v symbiose s bakteriemi, obývajícími střev jeho, kde cellulosa se hromadí a jsouc bakte- riím oněm potravou, jest jimi rozkládána součásti, jež z části se ve střevě zvířecím vstřebají, z části byvše vyloučeny, rozkládaj se dále na látky, hodící se opět rostlinám ze leným.
24 article
Bakterie tyto nenacházejí se ovšem hned od počátku v rouře střevní. Schotteli u ukázal pokusy velmi pracnými, že lze kuřata vypěstovati z vajíček za takových okolností že zůstane jejich střevo prosto všech bakterií Lze je v tomto stavu i jistou dobu udržeti Konec konců však hynou. Symbiosa chnání zde tedy život. V pokusech Cohandyho udr- žela se kuřata po 6 neděl bez střevní Ilory. Metabiosa i symbiosa vychází z poměro přeměny látkové. Přeměna látková, která udržuje život, chrání jej také. A nejen ve smy- slu právě projednávaném, nýbrž i v případech infekce a otravy Novými studiemi hl. školy Abderhal denovy vyšlo na jevo, že každá látka, která s potravou do těla se dostává, rozkládá se n elementární součásti, z nichž skládají se te- prve zase nové sloučeniny, roznášené krv jednotlivým buňkám, v nichž celý ten pocho znova se opakuje. Nejen tělo jako celek, ný brž každá jeho buňka tráví a zažívá pro sebe Trávení je děj, kterým zabraňuje se, aby do těla vnikly látky, jež nejsou ani krvi ani buň- kám tělesným přizpůsobeny. Trávení — pře měna látková — chrání život poškození, nebot látky tělu nepřizpůsobené mohou býti pro ne jedovaté. Střeva a játra chrání krev vniknut látek tělu cizích; buňky tělesné rozkládaj látky tak, aby nebyly v odporu s povahou organismu a míza brání vniknutí takových látek do krve. Proto krev má skladbu vždy stálou.
25 article
Pravil jsem, že přeměna látková chrán i proti infekcím. Organismus je celek, jehož všecky části jsou u vzájemném souladu, vzá- jemná tato zregulovanost se poruší ihned, jak- mile někde v těle se usídlí organismy jemu cizí. Infekce zakládá se právě na vniknutí cizích organismů. Cizí ty organismy mají svoji přeměnu látkovou, jejíž konečné pro- dukty jsou cizí organismu napadenému a to i v případech, kdy samy nejsou jedovaté Tělo ovšem hledí produkty ty rozložiti tak, aby ze součástí rozkladem jich pov stalých vzešly látky organismu přizpůsobené. Roz- klad ten děje se jako při normálním zažívání pomocí zvláštních látek povahy dosud málo známé t. zv. fermentů a sice značně rychle. jinak by totiž bylo poškození organismu ne- vyhnutelné, ježto i rozkladové produkty z po- čátku jsou ještě organismu cizí. Část jich od- straňuje se přímo z těla močí. Část však musí býti po stránce lučebné úplně rozbořena na- značenými fermenty. Vzhledem k obrannému působení dostalo se fermentům oněm názvu fermentů ochranných. Původ jich jest asi hle- dati v bilých i v červených krvinkách. Jest však zajímavo, že ochrana nevzta- huje se pouze na organismus dospělý, nýbrž po případě i na organismus se vyvíjející. V nově zřízených laboratořích stolice pro všeobecnou biologii na lékařské fakultě bylo zjištěno, že vyvíjející se vajíčka slepičí ne- propadávají hnilobě ani nákaze bakteriemi i když se chovají mimo skořápku v nádobách nesterilních. Vajíčka vyvíjela se takto až 14 dnů. V žádném případě pak nenastala nákaza.
na lékařský fakulta
26 article
Vajíčka neoplozená, propadají však zkáze dle okolností již 4.—7. dne. Skořápka je totiž prostupná pro bakterie a byla dokonce zka- žená vajíčka již přímo ze samé kloaky slepio vyňata. Nález naší laboratoře je po dvojí stránce zajímavý. Ochrana zárodku vyvijejí- cího se má dle všeho původ v bakterie smrtí- cích vlastnostech bílku vaječného, jež byly zjištěny Richterem a Wurtzem.*) Bílek vaječný však je vylučován v střední části vejcovodu, kterou musejí se vajíčka cestou na venek ubírati; je výměškem žláz ve stěně vejcovodu umístěných a jako každý výměšek organismu produktem přeměny látkové. Není vyloučeno, že ochranná působnost bílku va- ječného je výsledkem působení fermentů, do- tyčnými žlázami vyměšovaných. Takovým způsobem organísmus mateřský prováde ochranu života zárodku v době, kdy jí nej- více má zapotřebí, v prvé době jeho vývinu. Než ochrana vyvíjejícího se zárodku ku- řího a možnost zkázy vejce neoplozeného jsou zajímavými jevy i proto, že ukazují nám hluboký rozdíl mezi vajíčkem oplozenýma neoplozeným. Již Loeb, slavný fysiolog ame- rický, ukázal, že oplozením zachraňují se va- jíčka nízkých organismů mořských — ježovek a hvězdýšů — od zkázy. Neoplozená vajíčka jejich záhy odumírají; přirozeným oplozením anebo umělou parthenogesou byvše podnícena k vývinu ovšem se však udržují při životě. I ve vajíčkách kuřích neoplozených dle všeho nastanou změny, které vedou ke zru- šení ochranných fermentů bílku a tim k mož- nosti infekce bakteriemi skořápkou a zkáze Prof. dr. Vlad. Růžička. vajíčka.
Richter Wurtz Bílek Loeb profesor doktor Vlad Růžička
27 title
Školství.
28 article Omezování školské samosprávy král.
Omezování školské samosprávy král. hlav. města Prahy. Národní škola je bezpečným ukazatelem politické potence národk. Politický podmani- tel sahá ihned po škole jako bezpečném pro- středku ovládnutí mladé generace a tudíž blíz- ké budoucnosti. Národ osvobozený ihned re- formuje své školy pod heslem znárodně- ní. A tak na škole vždy zřejmě patrno, při- bývá-li národu politické moci, nebo klesá-l jeho vliv. Naše školská politika byla až dosud za- městnána především velikým bojem o ja zy- kovou rovnoprávnost. Zápas není do- sud na tomto poli dobojován a již je patrno, že nutno zvýšenou pozornost věnovati i jiné- mu směru. Jest to centralismus, který nám před očima vzrůstá a na škodu autono- mie v národním našem školství se zahnízďuje tím bezpečněji a trvaleji, čím slaběji je mu čeleno a čím více ochabuje u nás smysl a zá- jem pro zdravou školskou autonomii a hájeni posledních zbytků samosprávy, pokud se ještě ve správě školské za panujícího a silně ro- stoucího centralismu udržely. Jak hluboce poklesl a tuze ochabl náš smysl pro samo- správu školskou, toho smutným důkazem je, že za čtyřicet let po českém odporu proti říš- skému zákonu školnímu mohly vůbec u nás ozývati se hlasy, byť jen ojedinělé — p ro postátnění národního školstvíl I jest tudíž vítaným každý hlas burcující k odboji proti zhoubnému centralismu a zvlá- ště vděčni musíme býti, ozve-li se v době upa- dajícího smyslu pro školskou samosprávu na slovo vzatý odborník, aby vědeckou, přesný- mi daty z dlouholeté praxe doloženou prací probudil naše svědomí a osvětlil škodlivý vý- voj centrální moci oproti poškozované samo- správě.
Praha národní škola
29 article
Takovým závažným a pozoruhodným hla- sem je právě vyšlý spis JUDra. Františka Horáka, mag. rady a přednosty školního referátu v Praze: „školský význam a vliv král. hlav. města Prahy“, vyšlý jakožto otisk z velikého díla Dějin praž- ského školství. Lapidární spis zhuštěnou formou psaný je pravým výkřikem protestu nadšeného, uvědomělého autonomisty prot rostoucímu vlivu státní správy školské. Líčí všechny fase školsko-politi- ckého zápasu representace našeho hlavního města oproti vlivu státní moci a nutí přímo. abychom vážně se zamyslili nad osudem své- ho národního školství vůbec, poznáváme-li ze spisu, že sama Praha, přes veškero úsilí uvě- domělých a vždy k obraně pohotových svých representaptů podléhá útisku centrální škol- ské správy ... Můžeme zde dotknouti se jen zvlášť vý- značných momentů obsáhlé studie dra. Ho- ráka. Město Praha jest již po zákonu samo- statným městským okresem škol- ) Vlastnost ta trvá pouze, dokud je bílek ne- zředěný, zředění i dosti malé vodou má v zápětí již ztráťu oné ochranné vlastnosti,
Horák Praha