3
masthead
7. července 1901. Číslo 185
4
article
Řezno je menší město. Dle předposledního
sčílání mělo as 45.000 obyvatelů. Rozlohou
nechybím asi, je podobno Plzni. Je to měste
starožitné, čemuž však rozuměti dlužno ve smy-
slu bavorském. Nové domy mají facádu staro-
bylou, ale vnitřek je přizpůsoben požadavkům
moderním. Tím docílen dvojí effekt: Město má
jvůj zvláštní ráz. Nejsou tu kasárna vedle ka-
záren a přece obyvatelé nebydlí v tmavých by-
tech, postrádajících moderních hygienickýeh
nutností. V této příčině jsou bavorští stavitelé
a vůbec všichni, kdož rozhodují a řídí osud
slarých památek stavitelských, praktičtí tolik, že
neškodilo by, kdyby povolaní (ale často ne vy-
volení !) činitelé jiných, mimobavorských měst
starožitných, sem chodili do školy. Marné však
každé slovo. Zkušenost naučila, že každá rada
a každé upozornění vychází na prázdno
Není však od místa aspoň poněkud zmínit
se o praktikách jejich. Najde se — ku př.v
Řozně kostelík, jejž bůhví proč nechtějí vrátiti
svému účelu. Snad nechtějí, snad i nemohou
Co s ním tedy? Jinde by se řeklo: sbořit
Řezenští však luští otázku tuto jinak. Vědí,že
existuje spolek, majíeí bohatou sbírku staro-
žitností, ale postrádá místa, kdež by sbírku svou
vystavil, aby širší obocenstvo mohlo nashro-
mážděné poklady vídat a studovat.
Čtenář zná již konec této historie: sbírky
bez místa, a bývalý kostel stojí dnes bez
účelu — — — sbírky dají se do starého ko-
stela a otázka je hravě rozřešena.
Takhle v Řezně rozřešili danou otázku. Ve
»staré faře« turista najde sbírky historického
spolku řezenského.
Řezno
5
article
Než nehodlám šířiti se o památkách města
Řezna. Bylo by třeba mluviti o mnohém a po
většině krásném. Od perly Řezna, Walhally, až
ku prosté bráně, zvané »porta praetoria«, na
niž jsou obyvatelé řezenští tak pyšni, našla by
se stupnice památek, o nichž rozhovořiti se ne-
bylo by ani nesnadno ani nevděčno. Ale sloupce,
v nichž asi vřaděny budou tyto řádky, nejsou
určeny suchým výčlům historickým — a proto
raději o životě, jenž v Řezně vládne, něco mál
povíme.
Jak výše již řečeno bylo, život tu panuje
klidný. Kdo zná, řeknu z bavorských měst jen
dvě, Norimberk a Mnichov, a toužil by po po-
dobně hlučné jízdě povozů, šumném ruchu pro-
menujícího se obecenstva — v Řezně byl by
zklamán. Snad je Řezno šosácké trochu, neroz-
čiluje se nikým a ničím — ale není bez života,
jako nemůže v živém lidském těle býti žilky
bez proudící krve.
Bavoráci jsou milý lid — to mi jistě do
svědčí všichni, kteří s nimi měli jakékoliv styky
Ochotní ke všem úsluhám, ale těžcí a nehybní,
třeba dříve jimi hnouti.
Snad známé bavorské pívo takovými je
učinilo. Pijí je všichní — a pijí je rádi. Tím
snad zpohodlněli. Quantum vypitého v Bavor-
sku piva ještě dnes je v celém světě největší.
Je však zajímavo pozorovati, kdo všecko pivo
pije. Má-li Mnichov svůj »Hofbräu«, Řezno má
»Bischofshof«, Na dvoře této restaurace živo je
od časného rána až do večera a noci. Jsou
chvíle, kdy návštěva vzroste tolik, že prostranný
dvůr sotva stačí, ale po chvíli opět se uvolní.
Rád jsem pozoroval navštěvovatele toho
»dvora«: voják, eivilista, dělník v zástěře, jenž
od práce na chvili byl utekl, pán nepán, všichni
tu stápějí rty v červeném, sladkém pivu. Pa-
nička z trhu jdoucí usedá zrovna u mého stolu.
Bischofshof
Řezno
Walhalla
Norimberk
Mnichov
Bavory
6
article
Pěkný zjev a pěkná tvář. Usedá na prostou la-
víci. Sklepnice, opásaná pasem, na němž vis
síťovaný vak, v němž je chleba pro hosty, při-
náší pivo, ze sítě vyndává chléb, jejž mladé
ženě podává — a můj vábný protějšek pojídá
svůj chléb a pomalu zapíjí.
Jde kolem babka. Stará, hodně stará, ale
jde ještě dobře. V pravé ruce drží džbánek
piva a v levé dlani, kolem níž stočen je růže-
nec, svírá kytku bílé řetkve. Babka — soudí-
me-li dle růžence — před chvíli, v krásném,
svou vnitřní prostotou tak hluboce jímavém
dómě, postarala se o blaho duše své a teď při-
šla dáti tělu, co tělu náleží. Byla-li babkav
chrámu Páně tak svědomitou, jakou byla v
»Bischofshofu«, nebe jí nemine.
Babka dopila a odešla. Místo její zaujal
stařec jakýsi. Přišel rovněž již se džbánkem na-
čepovaným, usedá pomalu, pomalu vyblrá
z kapsy snídani, uzené, kousek »asi za třicet«
pomalu sáhá sklepnici, jež právě šla kolem, do
známého již vaku, vytáhne chleba a jí. Zpytavě
prohlíží si nás cízince. Je to člověk milé tváře.
Ji pomalu, jak jídávají staří lidé vůbec a ven-
kované zvlášť. Začínámo se jím bavit. Úsmě-
vem snažíme se nakloniti si ho k rozhovoru —
marně. Tvář stejně vážná a oči stejně pátravé
Náhle sáhne po džbánku, opře oči své o obli
čej náš a dlouhým douškem se napije. A sklap-
nuv víko džbánku, znovu se na nás dívá —
vážná posud tvář jeho rozšíří se dobráckým
úsměvem.
Pak již hovor mezi námi rychle se vy
vu.
S věže blízkého dómu dutě iinoua
údery ... Můj bože ! dvanáct!
Poledne — a člověk ještě by chtěl pozo
rovati ten život zdejší, ale oběd v hotelu z
mluvený na hodinu polední — nuti nás z
F. P.
platit a jíi.
Babka
Úsma
7
article
Malý bubennik.
Malý bubennik.
Z polštiny přeložil V. L. Fáček.
V poslední potýčee pluk Boerův ztratil bu
benníka. Bylo třeba starali se o nového.
Jistého dne přišla do ležení žena v střed
ním věku v chudý, smutečný šat oděná. Přivá
děla za ruku třináctiletého chlapce, vyhublého
a na svůj věk nedorostlého, prosíc o přijetí jeh
za bubenníka.
Okolo stojící vojáci propukli v hlasný
smích i kapitán marně se namáhal zakrý
úsměv pod svým vousem.
Chlapec se začervenal a sklonil hlavu
hned na to však pozvedl své modré rozumno
oči ke kapitánu a pravil:
»Budete se mnou spokojen, pane kapitáne,
dovedu dobře bubnovati.«
Kapilán usmál se dobrodušně. »Strážmistře
nechť se sem přinese buben a přijde trubač.e
Za chvíli dostavil se trubač. Byl to starý
Vousáč, převyšující celou hlavou všecky přítomné.
Spatřiv svého nového druha, který již stál
s bubnem pohotově, třímaje paličky, zvolal
s úsměškem
»Co? Ten slinták chce zůstati u nás bu
benníkem?«
»Ano, a umíte-li tak troubiti, jako já bu
bnovati, bude brzy pluk dle naší hudby tančit,«
odpověděl pyšně hošík.
Upraviv sobě buben, vzal paličky do rukou
vznesl zrak svůj pln zápalu k obloze a poča
bubnovati s takou silou a obratností, že všichn
hlasně svůj obdiv na jevo dávali.
Fáček
Boerův
8
article
Nyní ve své velikosti vypjal se trubač a na-
sadil k ústům trubku. Zahrál nejpěknější po-
chod, jaký uměl a malý bubenník doprovázel je
tak výborně, že trubač v úžase otvíral naň oči
»Dobře, přijmeme hocha,« pravil kapitán
k matce. »Jak se zove?«
»Eduard.«
»Vydržíli jen s námi klopoty válečné?«
Matka propukla v pláč. Položila zhublou
svou ruku na světlé vlasy chlapcovy a lkajíe
pravila: »Muž můj i dva synové padli užv
bitvě, tři synové válčí ještě — to jest šestý —
a poslední. Nemohu ho zdržeti, musí prý jíti. Pro-
sila bych toliko, kapitáne, bděte nad ním
vraťte mi ho zdravého. Jsem nyní osamělá
úplně osamělá.« Propukla znovu v usedavý
»Všecko, co v mé moci bude, učiním,-
slíbil kapitán, »a kdyby ho potkalo neštěstí —
padne za vlast a svaté právo.«
Žena po tklivém rozloučení oddálila se
tlumíe lkání a vzdechy bolestné, srdcervoucí.
V krátce malý Edek, jak ho nazývali v ce
lém táboře, stal se miláčkem všech, nejvíce se
vžil ale v srdce slarého trubače velikána.
Když cesty byly zlé, když broditi se bylo
řekou nebo potokem, vždy chlapce i s bubnem
bral na rámě a za dlouhých, namáhavých po-
chodů činili tak po řadě i ostatní vojíni.
Malý bubenník smál se a štěbetal, bil v bu-
ben a slarým vojákům šířila se hruď při po-
hledu na hošíka, plného nadšení.
pláč.
Eduard
Matek
9
article
Slunce zapadlo za krví prosáklé bojiště a
boj trval dále, až temná noc učinila přestávku
mezi válčícími.
Po hojišti mihala se sem tam světla —
hledáni za pomoci luceren padlí a ranění. Co
chvíli přinášeni ranění na obvazoviště, kdež lé-
kaři po celou noc zaměstnáni byli.
Mezi bloudícími s lucernou po bojišti na-
lézal se též velikán trubač.
V ryku válečném ztratil s očí malého bu
benníka a nyní horečně ho hledá.
»Což jste neviděli malého Edka? Nevíte
kde je malý Edek?« tázal se každého, jej po-
tkávajícího vojína hlasem třesoucím, slzy ná-
silně zadržuje.
Co chvili zastavoval se, pozorně naslou-
chaje, uslyší-li hlas dobře známého bubnu. Byl
jist, že Edek bubnu se nezbaví, že nevypustí
paliček z rukou, dokud sil bude.
Co to? hlas bubnu? Snad pouze slub
opozděná ozvěna? Ne, slyšet znovu — — ano.
toť buben — — toť buben Edkův, krátké,
urvané údery, nejspíše volá o pomoe.
Sáhovými kroky pustil se starý trubač v
stranu, z níž docházel slabý ohlas bubnu. Vždy
určitějí slyšel známé, milé zvuky. Vycházely
z úvozu, kde boj nejstrašněji řádil.
Přeskakuje s hromady mrtvol vojínů
padlých koní, brodě se po kotníky v kalužích
krve, sem tam sám zraněn pohozenou zbraní,
chvátal horečně po hlasu bubnu, který jakohy
zmíral slabšími zvuky se hlásil.
Konečně! »Edku !« zvolal radostně.
Malý bubenník seděl opřen o peň stromu
před sebou buben a v ruce paličky.
»Co se s tebou děje, ehlapče drahý?
tázal se taubač znepokojen.
»Nic dobrého, můj starý, budeš mne musit
zase nésti, jak jsi tak často činil, popatř : nohy
pryč. !e
Obě nohy po kolena dělovou koulí utrženy
kolena obvázaná koženými pruhy.
»To ten dobrák opatřil mne před smrtí« —
pravil Edek, ukazuje na vedle ležící mrtvolu
Skota.
Edkův
Edka
Skot
úvoz
10
article
»Poctivý vojín, před skonem strhals
sebe šle a obvázal jimi zbytky mých pedálů
aby mi krev neušla. A přece viděl, že jsem
jeho ne přítel.«
Opatrně, polehounku, jako nejpečlivějš
matka své choré děeko, zvedl trubač hocha z
země.
Slzy žalu plynuly mu po osma hlých lících
a šedivých vousech starého trubače.
Edek to zpozoroval.
»Ty pláčeš, starý? Styď se, vidíš, že já
nepláču. Mě nic nebolí, jen spát se mi chce.
velmi hlava mne tíží. Nezapomeň bubnu — ne-
mohu se přece vrátit bez bubnu do tábora. ..
Trubač uložil chlapce opatrně na trávník,
epásal si těsně buben v půl těla, posadil nan
Edka, který svou teskou hlavu položil na tru
bačovo rameno.
»Jak jsi dobrý, staroušku můj,« mluvil p
tichu jako vě snu, sbůh dá, že ještě spolu
půjdeme do boje, zahrajeme si ten pochod, viš
ten... pochod na hradby.« Počal tise slabým
hlasem notovati melodie, zkoušeje prsty takt na
kůží bubnu.
Trubač, obejmuv hocha, šel stranou úvozu
přemáhaje tiak slzí, do očí se deroucích i lán
s jazyku polykaje.
Chlapec, zdálo se, že usínal. Oddychova
pořád slabějí a volněji. Za chvili ozval se zase
»Staroušku, pamatuj, pozdrav ode mne
matičku a bratry, uvidiš-li je, možná, že jižs
odeberu k otci a bratrům — — bude zejtra
bitva ? Slyšíš, staroušku, míůj ten pochod —. —
pochod na — — hradby.
Konečná slova umrela na rtech, hlava
upadla těžko na ramena trubače... Zesnul!
Starý trubač opatrně s drahým bře menem
kráčel přes těla mrtvých soudruhů, opatrně vy-
hýbal se pním a kamení. Došed tábora, sňal
svého drahého druha s bubnu, ale ponechal mu
paličku od bubnu v pevně sevřené ruce.
»Czase ze dne 2. července 1901.
Edek
Oddychův
11
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Lidoví operatéři v Bosně a Hercě-
govině.
Skutečné, nikoliv domnělé úspěchy lidového
lékařství zakládají se na správném pozorování
přírody a na zkušenostech, nabytých praxí.
jsou počátky lékařské vědy u všech národů
odtud postupovala ke skvělým svým pokrokům
Co činilo toto »populární« lékařství nebezpeč
ným, byla vmísivší se pověra a ledabylé zvše-
obecňování následkem nedokonale pozorovaných
fakt, čemuž se ostatně v dobách dřivějších ne
dovedla vyhnouti ani věda. Následkem toho pů
vodní tradice, zakládající se na bystrém pozo-
rování přírody, porušeny a lidové lékařstv
zvrhlo se v nebezpečné mastičkářství a dryáč
nictví. Totéž platí o výkonech chirurgických
V červnovém čísle »České Rovue«, jež opět se
vyznamenává rozmanitým obsahem, nalezáme
též zajímavý článek o lidových operatérech
Bosně a Hercegovině.
Operace močového kamene patří k nejstar-
ším operacím, které kdy byly prováděny. Zvláštn
je, že operace tato už za starověku a ještě víee
v středověku stala se v četných případech ma-
jetkem jednotlivců nelékařů, kleří umění své
chovali jako rodinné tajemství. Po oteích dědili
je synové a putovali jako kočovní umělei s
místa na místo, nabízejíce na trzích veřejně
své umění, jako kramáři nabízeli své zboží.
Boseň
Boseň a Hercegovina
Český Rovue
12
article
Officielní chirurgie se síce operaci močového
kamene také zabývala, jak tomu nasvědčuj
různé methody ve středověku a počátkem no-
vého věku vzniklé, ale byla i celá řada uče-
ných mediků, kteří se této operace báli a proto
ji raději úplně opomíjeli. Tím více ovšem kvello
potom umění kočovných operatérů.
Zdálo by se, že za značného rozkvětu
zdravolnických opatření našich časů tito opera-
téři laici patří už dějinám mediciny a zmiňuj
se o nich jen učitelé chirurgie při přednáškách
o lithotomii. Zatím vykládá J. Preindlsberger.
primář sarajevské nemocnice, v přednášce na
slavnostní schůzi záhřebské společnosti lékařa
o celé řadě podobných umělců, kteří ještě před
krátkým časem v Bosně a Hercegovině svou
praxi provozovali. Teprve rakouská okupace
těchto zemí přinesla s sebou vedle jiných ne-
příjemností i zákaz této operační praxe.
Z celé řady starších operatérů zachovaly
se podrobné zprávy zvlášlě o dvou: Ivanu Ra-
dičovi, jenž působil počátkem let 80. v okoli
Baňaluky a Josefu Brzicovi z Čehajié. Zprávy
o těchto lidových operatérech zachovalyse
dílem z výkladů operovaných, kteří později byl
nuceni hledati pomoci lékařské, dílem ze soud-
ních aktů, když operace skončila smrtí opero-
vaného a příbuzní jeho pak žalovali operatéra
Radié byl dle všeho intelligentní člověk, nebo
vedle svého mateřského jazyka prý uměl latinsky
a řecky. Léčil nemoci ušní, oční a kožní
vedle toho zabýval se i operováním močovýeh
kamenů. Jak ke svým vědomostem přišel, o tom
se Preindlsberger nezmiňuje.
J Preindlsberger
Brzica
Boseň a Hercegovina
Ivan Ra
13
article
Více zpráv zachovalo se o Jozu Brzičovi
Děd Jozův byl tesařem a přistěhoval se z Dal
macie do Čehajič. Vedle svého řemesla zabýval
se i léčením; napravoval zlámené a vymknute
údy, trhal zuby a pod. Operaci močových ka-
menů naučil se teprve jeho syn, který také byi
tesařem a spolu lidovým lékařem. Jednou ope-
roval jakýsi cikán z Vysokého močový kámen
a chytrý Brzica se mu nabídl za pomocníka.
Při té příležitosti se operaci sám naučil a začal
nyní vedle ostatní medicinské praxe i operovati.
Béhem 5 let prý operoval 30—35 případů.
Umění své choval v přisné tajnosti i před svým
synem Jozou, kterého teprve na sklonku života
přibral ve dvou případech za asistenta. Pol smrti
svého otce začal Jozo s chutí operovati; poně-
vadž mu však zrovna v prvních třech případech
pacienti zemřeli, nechal toho na dlouhý čas.
Až po mnoha letech se odvážil na úsílovné na
léhání jakéhosi pacienta k nové operaci. Potom
už operoval bez ostychu; až do roku 1891.
kdy mu praxe byla úřadně zapovězena, prý vy-
konal 160 operaci, z nichž dle jeho vlastního
udání koněilo 30 případů smrt.
Jozo byl na tolik svědomitý a zkušený, že
nikdy neoperoval dříve, dokud nemohl diagnosu
močového kamene vysloviti s úplnou určitosti
Rozeznal prý docela dobře jiné choroby měchýře
od kameně, o jehož přítomnosti se přesvědčova
i bimanuelním vyšetřováním.
Joza
Brzič Děd Jozův
Cikán
Béh
Pol
14
article
Instrumentarium měl nanejvýš jednoduché
»Lišter« bylmalý, rovný nůž; jiný lišter mě
zahnutou v pravém úhlu rukojeť. »Kandža« by
nástroj podobný zahnutému raspatoriu, konečně
dvoje »kliště« (kleště), jimiž kámen buď drtii
nebo vytahoval.
Průběh operace byl asi takový: Pacienta
uložil do obvyklé při této operaci polohy se
zvýšenou pánví. Pak zavedl prst do koneč-
níku, vytlačil jím kámen ku předu tou měrou,
že ho bylo lze na perineu docela snadno na-
hmatati. Malým lišterem učinil parallelní řez
surethrou, zahnutým lišterem ránu rozšířil a kle-
štěmi kámen vytáhl. V jiných případech je
nejprve rozdrtil nebo, byl-li srostlý, kandžou
srostliny přetrhal. Proli krvácení si pomáhal
vřelým olejem a na tvrdo uvařenými vejci. v
dalším ošetřování vymýval ránu vřelou vodou
hlavní důraz kladl na dietu, která záležel
pouze z mléka a polévky.
Ve Vysokém žil operatér Avdija Hečimo
vič, v jehož rodině se toto umění dědilo už o
praděda. Hečimovié operoval toutéž methodou
jako Joza Brzica; za 4 leta prý měl 27 při
padů s dobrým výsledkem. Ovšem tvrdil naprot
tomu jeden z jeho pacientů, že je sám je-
diný z operovaných, který zůstal na živu.
Je přirozeno, že velká část oporací ne
konči úplně hladce. I když nenastala smrt, jsou
strictury píštěle vesico- rectalní impotentia coenndi
a generandi velmi častým následkem těchto
operací.
Nedávno jsem se dověděl, že ještě loni žil
v Boce Kotorské operatér, o kterém se vypra-
vovaly dost neuvěřitelné historky. Za svého po-
bytu v Boce jsem po něm pátral, ale dověděl
jsem se pouze, že se odstěhoval na Černou
Avdija
Hečimo
Joza Brzica
15
article
Horu.
Horu.
= Praobyvatelé Hollasu. O sporné otáze
ve příčíně předhistorického obyvalelsíva Rěcká po-
jednává William Ridgewáy, professor ehacučgie n
universitě cambridgešké ve své právě vydané knize
»Ranná doba Řecka«. Ridgeway zaujímá tu v otázce
homerské a v otázce lidu mykenské kultury stano
visko, jež nyní, kdy nejnovější kopání v Knossu opět
vzbudilo účastenství pro dobu mykenskou, je zvlášti
pozoruhodné. Nejdůležitější pozůstatky mykensk
kaltury, jež se rozkládá po Řecku, Egejských ostro-
vech a Malé Asii a měla své středlško v Peloponnesu
jeví všude stejné charakteristické známky a dlužno
je die Ridgewaye považovati za dílo lidu,
jenž vyvíjel svoji kullaru na jihu- polo-
ostrova řeckého. Lidem tímto nebyli
jak doposud namnoze předpokládáno, Foeničané
nýbrž dle výzkumů anglického professora jsou Pe
lasgové nositeli mykenské kultury, původci kyklop
ských staveb a zlatnických prací vapheiských. Hri
nové doby Homerské liady byli achajští dobyvatelé
kteří nastoupili dědictví po svých předchůdcích
Homerské odění, kulatý stít s vypuklinou uprostřed
železné kopí neb meč, přilba, brnění holenní
pancéř různí se od mykenského, jež dle nálezů v
hrobech sestávalo z podlouhlého štítu, polaženého
zvířecí koží, z luku a krátkého meče bez přilby
krunýře. Známá vása bojovníků z Mykén jeví ovšem
přilby a kulaté štíty; avšak Ridgeway dovozuje, ž
byla nalezena v dolejším městě pod pozůstatky
konce doby mykénské, kdy Achajští dle jeho theorie
již panovali. Zkoumání nálezů středoevropských, jak
hallstattských, jež souhlasí s oděním Homerským
vzbuzuje domněnku, že zde byl domov Achajských.
Pela gové byli lid malý, tmavé pleti, Achajští
dobyvatefé velcí a plavovlasí, jak je líčí Ho
mer. Rovněž souhlasí pohřební obřady Hall-
stattu a u Homera, lišící se od mykénských.
William Ridgewáa
Homer
Řecko
Knoss
Mykény
Hollas
16
article
Zvláštnosti nářečí homerského dlužno hledati v ná
řečí Pelasgů, jež bylo odvětvím acolského. Zpěvy
homerské nejsou plodem mladého plemene, ný brž
posledním výkvětem zanikající kultury, a Ridgeway
vyslovuje domněnku, že Achajci, získavše městv
jižním Řecku, nikoli výbojem, nýbrž sňatkem získali
si dědičného pěvce královského rodu, aby oslavoval
jejich činy, podobně jako angličtí velmoži činili
v Irsku.
= Opera doma. Posladní novinkou v oboru
pokroků elektřiny jest, že bude možno v Londýně
za dva pence denně poslouchati doma představení
opery. Bylo to umožněno usnesením ředitelství lon-
dýnské společnosti elektrofonu, jež zmírnila cenu
svých přístrojů tou měrou, že každý abonent te
lefonu bude moci poslouchati doma vše, od kázání
až ke koncertu. »Dospěli jsme k tomuto rozhodnutí.
pravil mr. Boothe, ředitel společnosti, »poněvadž
jsme byli přesvědčeni, že při levných cenách značně
se rozmnoží účastenství obecenstva. Pouhým oto-
čením převáděče bude lze naplniti pokoj melodiem
neb zpěvy. Důkaz pro oblibu elektrofonu získali
jsme před nedávnem při schůzí v Queen's Hallu na
prospěch Burů, kde na sta našich abonentů byl
s to, sledovati průběh schůze, aniž se musili obá
vati pohromy. Kdybychom byli jen na to po-
mysleli, byli bychom mohli snadno zaříditi pří-
stroj tak, aby hlasy odporu některého abo
nenta doma mohly býti slyšeny řečníky v síni.« —
Společnost hodlá v nejbližší době zaříditi též cestovní
telefon, jehož by bylo možno užiti také v železničníc
vagonech. Jeden z drátů tvoři tak zvaný pohyblivý
kontakt s kolejemi, pomocí něhož možno vola
telefonní úřad v nejbližším městě mezi cestou. Roční
předplatné společností elektrofonu sníženo bude z 1
lib. sterl. na 21/2 lib. sterl. a installace a udržování
přístrojů jsou bezplatné.
Achajec
Booth
Řecko
Irsko
Londýn
Queen ' s Hall
Bur
17
article
= O hmyzu provozujícím hudbu ozna-
muje se z Madridu. Jdete-li za letního večera ulicemi
madridskými, slyšíte se všech balkonů zvláštní
vrzavé zvuky, jež se v některých ulicích mění v
vřavu přimo ohlušující. Cizinec táže se z počátku
marně, co to vlastně znamená. Je-li však jen trochu
pozorný, pozná, že tyto zvuky vycházejí z droboun
kých klícek, jež jsou rozestaveny na podprsí balkonů
anebo také vyvěšeny z okna. V. každé kleci nalézí
se velký černý cvrček, jenž, je-li dobře krmen, cvrká
po celou noc jako posedlý. Madridské děti nemohou
se nabažit takovéhoto zvířátka, jež má skorem veli-
kost chrousta a nechybí v žádném domě. Někter
rodiny s četnými dětmi mají tucty tohoto povykují-
cího hmyzu, jenž mnohdy způsobuje pekelný hluk.
Ojedinělé evrkání cvrčka není celkem nepčíjemné
někteří z nich vydávají příjemný, čistý, kovový
zvuk, ale jestliže se v každém domě z předu i ze
zadu ozývá na sta takovýchto bestií, je to k zoufání.
Každý cvrček musí míti zvláštní klícku,
neboť nesnáší se se spoluvězněm a zápasí
s ním, až jeden z nich zahyne. Cvrčky krmí
listy salátu, travou, jetelem a rajskými jablky
Zejmena rajská jablka sesilují jejich hlas i chuť ke
zpěvu. Živnosť prodavače cvrčků provozuje se mimo
Španělsko snad již jen v Žaponsku. Prodavači nosí
svoje hemžící se zboží ve velkém hrnci a ohlašuji
je zvláštním pokřikem. Užívání evrčků jako »domá-
cího zvířete« jest ve Spanělsku patrně pastaré, nebot
zmiňují se o tom již nejstarší literární památky.
Cvrček
Madrid
Španělsko
18
article
=Archaeologické nálezy aeginské. Kopání
na Aegině bylo v poslední době opět zahájenoa
mělo dle právě došlých zpráv nový důležitý a pře-
kvapující výsledek. Nalezen velký votivní nápis
staré svatyně, z něhož vychází na jevo, že
chrám nebyl zasvěcen Alhéně, jak se předpo
kládalo, nýbrž Aphaii, místní aeginské bohyní
jejíž jméno a kultus pochází z nejstarších dob.
O této dosti neznámé bohyní praví Pausanias: »Jdete-li
v Aegině k hoře panhellenského Zeusa, přijdete ke
chrámu Aphaie, o níž Pindar složil Aeginským báseň.
Dle vypravování Krěťanů měl Karmanon syna, s je-
hož dcerou Karmé zplodil Zeus Britomartis, jež byl
náružívou lovkyní, takže si ji zvláště oblíbila Artemis.
Minos, král krétský, zamiloval se do ní a ukřádal
o ni. Tu vskočila do moře, na štěstí do sítí rozestře-
ných k lovu. Na to učinila ji Artemis bohyní
a Kréťané ji ctili, ale také Aegiňané, kteří tvrdili, že
Britomartis zjevila se na jejich ostrově. Ctili ji pod
jmenem Apheia, Kréťané pod jmenem Diktynna (za
příčinou sítí).« Tolik Pausanias. A Antonius Libera-
lia, jenž v době Antoninů psal v Římě řecky meta-
morfosy, vypravuje, že Apheia dala se skrýti od ry-
bářů pod sítěmi, aby unikla úkladům Minovým. Na
to jeden z rybářů, Andronides, doprovodil ji na
Aeginu. Avšak ani on nemohl odolati jejím půvabům.
Když na ni nalehal, uprchla do háje a neobjevila se
více. Odtud její jméno Aphela. Byla to tudíž dáma
velice krásná a velice ctnostná a byla tudíž hodna
nejkrásnějšího chrámu, jejž jí Aegiňané postavili
Z básně Pindarovy není zachováno ničeho.
Aegina
Krěťan
Karmý
Zeus Britomartis
Artemis
Minos
Britomartis
Antonius
Minův
Aphel
Pindarův
Řím
Apheia
Aphaie
Apheia
Diktynn
20
article
Prof. Corvell
a k tomu nutný
ao inhslnční přistroj „Salus gi
vyzkoušený v tu- i cizozemských nemocenských ústa-
vech, zvlášté při onemocnění plic a dychadel jest ve všech
větších lékár. tu-i cizozem. jen na lékař. naříz. k dost
Prosp. a vysvětl. zasílá generál. zastup. pro Rakousko
Stará c. k. polni lékár. ve Vidni, 1, Stefansplatz. 16215
erné hedváhné látky mašky ahladk
zboži v bohatém výběru. Prodej přímo z to-
várny soukromníkům dle metrové míry i na
roby za původní tovární ceny. Vzorky fran
ko. Továrna na hedvábně zboží fy. Bratři Schie
tové ve Vidni, Vil., Zollorgasse-49, Llndeng. 33
Corvell
Salus
Schie
Rakousko
Zollorgasse49
21
article
Rakouská spol. elektr. „Union
Rakouská spol. elektr. „Union
ve Vidni,
inž. kancelář v Praze, Král. Vinohrady
Jungmannova tř. člo. 17,
staví elektr. dráhy syst. Thomson- Houston, elektrárny
pro města, záv. průmyslové atd., pro osvětlování a pře
vod síly prondem stejnoměrným i střídavým. Vyráb
spečialní stroje pro doly a hutě, elektr. vrtadla skalní
Počítadla syst. Thomsonova. Proj. a rozpočty zdarma
Ing
Král
Jungmannův
Thomson
Thomsonův
Videň
Praha
Houston