1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
som vd ob
olel v
4
masthead
V Praze, v neděli 19. dubna 1908.
Praha
5
masthead
emu fo s nonti v led avror
7
article
Na rnuní a odpol. lIsty
přešrláeí se-
v Praze v atulnáslrael
na nalo, . . . 8 K —
na čivrl leta
s dvejí donáškou
na nábe
n s. . 7 K 90
na přsíc . . . . . . 2 K 30 h
Poštou:
ae.. . .. . 3 K n
na čtrrl let
drají steilo
na měslo. o, ..
n čtvvt ote . . .
ike
Praha
8
article
Onešní čísle pro Prahu je o 28 stranácb.
Onešní čísle pro Prahu je o 28 stranácb.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v úterý dne zi.
dubna v obvyklou hodinu
polední-
Praha
9
article
Naše politické Velkonoce.
Naše politické Velkonoce.
O nic jasnější, o nic radostnější nen
nálada národa našeho o letošních Velko-
nocích, těchto krásných svátcích vzkřišení
jara všeho života, nežli bývala za let minu-
lých. Doba našich pašíjí bohu že
ještě neminula... I ti kdož mezi námi
ještě v podvečer minulého roku doufali, že
nová politická dráha, po níž se dali na po-
stup, povede nás jistě k vytouženému cjli,
i ti dnes již namnoze sami, zkrušeni jsou
tesknými pochybnostmi a pozbývají dřívější
pevnosti svých nadějí. Neboť ani jediný
z předpokladův, na nichž zbudovali
svůj jinak — připusťme — dobře míněný
architektonický plán, na nichž ať tak díme
»stavěli církev svou«, doposud se nám ne-
splnil, ale naopak čím dále do času tím více
mizí obrysy těch vytoužených předpokladův
z chmurného obzoru přítomnosti.
Prvním a čelným předpokladem zahá
jené čry positivní politiky byla zajisté naděje
že to staré Rakousko dostane oči a přerod
se vnitřně; že nesvlékne jen svůj starý ka-
bát kuriátního parlamentu, alébrž vůbec
»i starého Adama« německo-centralisticko
byrokratické podjatosti, nepřízně a nespra
vedlivosti proti nám Čechům, tak že nám
poctivě otevře přístup ke vlivu a m oe
ve státě měrou našemu významu a našim
obětem odpovídající,
Z toho plynul druhý předpoklad, že »k
všem národům stejně spravedlivá vláda«
nznávajíc plně podstatu a oprávněnost na
šich stižností jako našich požadavkův národ
ních, politických i národohospodářských.
jednak rázně zabrání dalšímu utiskování
pronásledování našich menšin národních
v krajích převahou německých, jednak po-
depře naše žádosti mírné svou záštitou
mravní, působíc na německé protivníky naše
aby se pro blaho říše naučili býti snášeli
vými a spravedlivými k nám Slovanům, když
nežádáme než aby se nám plnila práva
zaručená nám základními zá-
kony ústavy platné. —
bůh
Čecho
Rakousko
10
article
Třetím konečně předpokladem positivni
polítiky bylo, že v nynějším novém »demo-
kratiekém« parlamentě bude nám snázez
pomocí vlády dobývati práv svých, ježto
nejsilnější z německých stran v něm, Luegrova
strana křesťanských sociálů, bude k nám
jakožto strana rakouská a křesťanská
objektivnější a spravedlivější než strany ně-
mecké levice. —
Avšak co jest dnes ze všech těchto před
pokladáv?... Zdaž i jen jediný za celý
ten boží rok co delegace česká po boku Něm
cův a Polákův slouží ve vládní koalici sy
stému Beckovu, vzklíčil z úhoru? Pocítily
snad naše ubohé české menšiny patřičné zá
štity svého občanského práva a své svobody
v krajích zněmčených se strany orgánův vlád
ních? Ví kdo snad o nějakém rázném zakři-
knutí, neřku ztrestání nesnášelivých a msti
vých násilníkův německých? Ví kdo o ně
jakém stíhání německého onoho Volksratu,
když mísí se do exekulivy vládní dávaje po
Luegrův
Polákův
Německo cův
Beckov
11
article
tlsss lense
oimi r
12
article
kyny německým soudcům, aby proti právu
našemu podnikli odboj, aby odmítali a limine
všechna česká podání od prahův »německých
c k. soudůve? Změnilo se cos k lepšímu pro
nás na Moravě neb ve Slezsku? Naopak.
v zemích koruny české vládnou dnes tytéž
neblahě, zvrácené a nesnesitelné poměry jako
za Körbra a vláda Beckova jen si ulevuje
v litostivém želení »té nejistoty ve správě«.
leč k činu se nevzchopuje žádnému. Či snad
za to plní »předpoklady« k nám v centrál
ních úřadech? Či snad tam dbá ot o, aby
ve všech ministerstvech na důležitá místa od-
borná dosazeni byli schopní a zasloužilí na
šinci počtem odpovídajícím poměru našeho
národa k obyvatelstvu německému této polo-
viny říše? Ani pohádky dosud o plněn
tohoto ze všech nejdůležitějšího »předpo
kladu« positivní politiky. Zbývá upravení pří
znivě nám konstelace stran v parlamentě po
moci vlády. Pro své potřeby, pro své
Morava
Slezsko
13
article
důležitosti státní uměl si bar. Beck až dosud
s pravou virtuositou opatřiti pokaždé většinu
i dvoutřetinnou, jen to kmitlo Avšak pro naši
věc? Tu dopustil, aby němečtí ministři jeho
kabinetu, zejmena pověstný pan Peschka
s křesťanskosociálním ministrem Gessm an
nem sjednali alianci německých křesťanských
sociálů s Němci levičáky ke solidarnímu há-
jení všech německosociálních zá
jmův proti nám! Tak sesíleno německé
»veto«, vůči němuž nesměl dr. Žaček v reso
luci universitní ani vyslovili jméno Brna, tak
společný ten teror německých nacionálů a kře-
sťanských sociálův spáchal solidárně nejumější
onen kulturní skandal Vídně proti našemu
Národnímu divadlu. Slovem, nie se z toho
»starého centralistického Ra
kouska« posud nezjinačilo, nenapravilo
a neobrátilo pro nás k lepšímu.
ani duch jeho vlády, ani duch vídeňského
parlamentu nám vezdy úporný a tak jest nám
dopíti ten hořký kalich zklamání a křivdy též
o letošních našich politických Velkonocích
Beck
Peschek
Gessm
Němec
Brno
Vídeň
14
article
Ale přes to přese všechno nás — nede
vlekou na svoji Golgothuí
Právě ta nová přetrpká zkušenost če-
ského poselstva, jež osvědčilo státu ne pouze
ochotu a trpělivost, ale obětovnost až do
sebezapření, právě ten úžasný nevděk, jakým
nám, Čechům, Vídeň znova odplácí za dobré
služby naše — způsobí v chorobném stavu
veřejného života našeho bohda šťastný obrat
k lepšímu. Přepjatá tětiva trpělivosti české
praskla a sebevědomí uraženého národa
přirozeně se vzpřímí a zpřetrhá otěže od-
vistosti, poutavší delegaci českou ke dvěma
křeslům ministerským, jak se ukázalo pro ni
za nic.
Události daly nám plně z a pra v du-
že bylo osudnou chybou vejíti bezpod
mínečně do vládní koalice s Němci
Poláky a dávati ochotně napřed státu vše.
cokoliv na nás žádáno, aniž bychom si byli
zajistili dříve, že bude na vzájem
dáno nám, co nám po právu a spravedlnosti
patří. Dnes již svolává výkonný výbor ná-
rodní strany svobodomyslné veškeré poslance
české k důležité poradě o tom, jakým smě-
rem má se poselstvo české na dále brátia
předseda výboru p. dr. Václav Škarda v
včerejším »Dnu« vykládá zevrubně, kterak
»nedůvěra k nynější vládě po
vlastech našich se šíří« a kterak
počínání si vlády a Němců vůči národu na-
šemu »nutká poslance k rozhodnému kroku,
po případě k boji, když seznají, že za ny
nějších poměrů právo naše nám odpíráa
požadavky naše nesplňuje.« I vyslovuje na
ději, že také ostatní poslanci, soustředěn
v Národním klubu, tedy agrární a katoličtí
jednati budou, jak toho rozhodně žádá česky
interes. —
Spočívá v povaze české velká důvěři-
vost, snášelivost a mírumilovnost vůči cizím
Čecho
Němec
Polák
doktor
Škarda
Vídeň
výbor p
15
article
Když nemusí Čech bojovat, má nejraděj
svatý pokoj. Ale kdo chce za všech pod-
mínek mír a pokoj, stává se jistou kořiste
soupeřův útočníkův. Běda národu, jehož bo
jovný duch chabne a zemdlívá. Ten je na
cestě ke zmaru své síly, ke změknutí svého
svalstva, ku podvracení svého karakterua
své ráznosti. — Byl už několikrát na po-
kraji toho nebezpečí národ náš. Ale pokaždé
dobrý genius v pravý čas znovu probudi
ducha jeho, znovu vzpružil cit vlastenecký
tento zdroj síly a statečnosti v srdcích če-
ských a tu český národ pak vyvinul pokaždé
takovou energii v sebeobraně, takou bojov-
nost chrabrou, že žasli a trnuli četní ne-
přátelé naši nad intensivnosti mravné té síly
české. A tak doufejme, bude i nyní! Již
raší neklamně vzněty probuzené síly českého
ducha znovu po vlastech našich — ještě
chvíli a vzchopíme se z bolestného lože pře-
stálé krise k novému životu, kde budeme
všichni opět statečně brániti své drahé je-
diné vlasti a svého dobrého, nepromičitel-
ného práva v ní statečně, solidárně v jednom
spořádaném bitevním tému pod starostavným
červenobilým praporem svým, jsouce svojia
věříce jen v sebe.
Neodvislé, statečné, cíle vědomé
poselstvo české ve Vídní, nevážící se na
žádnou stranu, na žádné nespolehlivé par-
lamentní spojence, ale odhodiané odplati
každou na nás spáchanou křivdu s celou
bezohledností národa, který se nebojí i nej
ostřejší politiky, poněvadž má dost sebe-
vědomí, aby se nestrachoval ani hrozeb, an
útisků: to jedině nám vrátí opět váhu a vý
znam patřičný, toť po přesvědčení našem
jediná pravá cesta k dobývání vlivu a moc
politické v této říši podivné. Kéž letošní
Velkonoce znamenají pro nás východiště
z labyrintu mdloby na dráhu zdravé křep-
kosti duchův i srdcí, na dráhu upřímnosti
statečnosti všečeskél
Čechy
Vídeň
Velikonoce
16
title
Odpověď ministra m. s. dra. J. Fořta
J Fořt
17
article
Slavná redskce
Slavná redskce
Jest mi — jakožto Čechovi — opravde
trapno, vracím-li se ještě jednou k tak zv. od
halení časopisu »Venkova«. Činím tak se zre
telem k dnešnímu projevu J. E. p. nynějšího
ministra obchodu za tím účelem, abych dopl
něnlm projevu tohoto záležitost, o niž běži
pro všechny lidi dobré vůle v jasné postavi
světlo.
V souhlase a se zmocněním přítele dra
Pacáka stavím na jisto tyto sku-
tečnosti:
Není naprosto žádné řeči o ně-
jakém mezi drem. Pacákem, mnoua
Němci uzavřeném paktu, kterým, a
v souvislosti se zavedením vnitřn
češtiny, či z nějakého jiného dů-
vodu v příčině jmenování so ud-
ních a poštovnlch úřadníků byl
bychom vůči Němcům na se jake
koli závazky převzali.
Rovněž není a nemůže být řeči o tom, ž
bych já, jakožto ministr obchodu, byl vůči komu-
demz nodt s levolod sse n
Čecho
Pacák
Němec
18
article
koli vstoupil v jakýkoli závazek, jenž by vy-
lučoval, abych při jmenování neb dokonce
při postupu poštovních úřadníků řlidil se
normami jinými, než které plynou
ze zřetelů na potřeby služby a na
kvalifikaci uchazečč.
Naproti tomu opětují, co jsem již v pro
jevu z 15. t. m. otevřeně — arci jen stručně —
naznačil, a čeho se v dnešním prohlášení svém
— rovněž stručně — dotýká J E. p. minist
Fiedler: v jednom případu bylo při poště v Če-
chách o užití tak zv. národnostního klíče sku-
tečně jednáno a sice — se zřetelem na zájem
český. Předesílám, že tu nebéželo ani o jme-
nování ani o postup personálu konceptního, nýbrž
o jedno z občasných přijetí většího počtu aspi-
rantů do kursu pro výcvik v manipulační službě
poštovní. Podotýkám dál, že nejednalo se př
tom aní o myšlenku dvojiho statu su,
tím měně o vylučování pošt. úřadníků
českých ze smíšeného území. Uvádím
konečně, že na Moravě vzhledem k celkovému
stavu pošt. personálu jest český živel v ne
výhodě, naproti tomu že vzhledem k Čechám
tvrdí se zas, ať právem či neprávem, se strany
Němců, že pošta, jakožto zaměstnatelka cel
armády pracující inteligence, nebere k národ
nosti jejich přiměřeného zřetele.
Fiedler
Němec
Morava
Čechy
19
article
Nuž, jak se tedy věc udála
Kolem počátku 1907 (čas rychle utiká, takže
sběhla-li se věc koncem 1906 neb počátkem
1907, vypadlo mi při psaní projevu z 15. t m
z paměti) jednalo se o hromadné přijetí větslhe
počtu dotčených čekatelů služby poštovní. Ža-
dostí sběhlo se u pražského ředitelství, poku
se pamatuji, as šest neb sedm set. Žadatelo
německých bylo neobyčejně mnoho, českýeh
však nieméně většina. Se strany německé či
něny byly různé kroky, aby vzhledem k nedo
statečnému — jak tvrzeno — zastoupení živíu
německého pří poště v Čechách byli tento-
kráte přijati pokud možno všichni žada-
telé němečtí, čímž by arci veli ká
většina českých žadatelů byln
vyšla na prázdno. Tužba dotyčná, když
jsem se byl již v této příčině uvedl ve
shodu s drem. Pacákem, zhoustla se strany ně-
mecké v určitý požadavek, aby tento-
kráte vzhledem k naznačeným, se strany ně-
mecké uváděným důvodům, přijati byli Češí
Pacák
Čechy
20
article
Němci dle poměru 50 : 50. Cestou instanční
byl tento požadavek tlumočen ministerstvu ob-
chodu a za vyplnění jeho tehdejší němacký
minislr-krajan zakročil cestou úřadní. Vzhle-
dem k naprosto odmítavému stano-
visku, Pacákem a mnon v této příčině
zaujntému, došlo ke koníl ktu, k jehož vy-
fizení pozval jsem oba zúčastněné mlnistry
krajany ke konferenci. Po delším jednání by
výsledek ten, že od požadavku 50 : 5
na konec upuštěno, načež bez jakého
koli závazku pro případy jlné provadí
jsem vyřízení věci tím způsobem, že dán byl
v dolyčném aktu příkaz, aby v příp a du
o nějž běželo, při výběru a s 500 ku
přijeti kvalifikovaných žadatel
šetřeno bylo vzhledem k národ-
nosti jejich poměru 38: 62. Nějaký
formální, všeobecně platný »pakt-
tedy ani v této příčině uzavřen ne
byl, nýbrž na dotyčné listině v tak zvané po-
známce »pro domo« vzhledem k přiloženému
úřadnímu zakročení německého ministra-krajana
pouze uvedeno, že vyřízení stalo se v doroz
umiění s příslušnými ministry-krajany. Toť vše
Měli jsme tehda, dr. Pacák i já, dojem, ž
aféra vyřízena byla způso b em
odon
Němec
Pacák
doktor
21
article
Varobném proucjte
sn čplo s . . . zk
poladní
Ve dlialkich na venkovs
ranní číslo. . . . . . . . 10
ndpolední.
. . . . . . . 4 L
Inseráty
platí se hotově napřel.
Předplacení a Inzerty pěijímá almlsi-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se tél redakne
Uskárna a expedice „Národnich Listů“
Dukoplsy se novraosjí.
22
article
korektním a pro věc českou zajistě
uspokojujícím. Já zvlášť v dojmu tom byl
posílen, když za nedlouho v některém, nevím
ani už v kterém, časopisu německém bylo
na mne pro řečené rozhodnut
ostře útočeno. Nejméně mohl jsem se
arci nadíti, že dojde k výkladům a ke genera-
lisování, jehož jsme tyto dny byli svědky
Račte přijatí ujištění o mé plné úetě.
Vás
23
article
Dr. Fol.
doktor
Fol
24
article
V Praze, 18. dubna 1908.
Tajný pakt s Němci. Při nestranném
pozorování sensace agrárně ministerského listu
jedna okolnost nemůže býti pro svou nápadnost
nevšímána. V bídě rozpaků postavený »Venkov«
včera přinesl pod záhlavím »dokumenty o do-
hodě« (hle už nikoli o tajném paktu
— tedy písemné úmluvě!!) prohlašení
ministra dra. Fledlera, totožné s prohlášením
i u nás včera uveřejněným až na to, že »Ven-
kov« v poslední větě ministrově na místě »bez
ohledu na zmíněný klíč národnostn í
tiskne »bez ohledu na smluvený klIč zr.
1906«. Prohlášení ministra dra. Fiedlera (viz
předeslanou odpověď min. m. s. dra Fořta)
jest jediným dokumentem »Venkova«
o »tajném paktu, tedy (prý!) písemní úmluvěe
a list ministra Práška otisknuv je, dí výslovně:
»Z toho projevu je zřejmo, že dr. Pacák a dr-
Fořt (Kramáře již »Venkov« z paktu vůbec vy-
pouští!) učinili pakt s německým min. kraja-
nem« atd. Objektivně nutno uznati, že s
»Venkovu« nepodařilo dokázati
své tvrzení. Jediný a hlavní dokument
»Venkovova« odhalení, tedy prohlátení ministra
Fiedlera, nepotvrzuje, nýbrž naopak vy-
vrací lo, co »Venkov« ještě ve středu tvrdil.
Němec
Fiedler
Prášek
doktor
Pacák
Fořt
Kramář
Venkovův
Praha
25
article
Min obchodu ničeho neví o tajném
paktu, o němž »Venkov« napsal »písemní
úmluva, jejíž podstatný obsah, jak víme
určitě, byl atd«. Ministr obchodu dí, že neví
o ničem jiném, než o tom, co se týče při-
jímání do služeb poštovních. Nepotvrzuje
nijak a v ničem odhalení »Venkova«, kterýž
prý »určitě vís, že se tajný pakt týkal za-
vedení vaitřní úřadní řeči a vedle úmluvyo
kliči pro poštovní úřadnictvo také kliče pro
úřadnictvo soudní.
Min. dr. Fedler ničeho nepotvr-
zuje o tajnosti domnělého paktu, nebot
naopak výslovně dí, že úmluvu, jejíž povahu
min. dr. Fořt dnes zevrubně vykládá, nepova-
žoval nijak za tajnou, neboť o ní mluvil
»otevřeně a čisté věcně« v parlamentní komisi
»Nár. klubu«. Nejdůležitější věcí však
jest z prohlášení min. Fledlera jeho
ujištění, že »při obsazování mís t, o
nichž ministerstvo obchodu bezprostředně roz-
hoduje, řidil se po dobu svého úla-
dování všeobecně platnými zá sa-
dami (kvalifikací, služebním pořadím)
bez ohledu na zmíněný klíč národ-
nostní.« Zbývá ledy otázka? Kdo se tedy
řídil »tajným paklem, tedy písemnou »úmluvou«
z českých ministrů vůbec? Ani jeden, ani
druhý, ani třetí, ani čtvrtý! Zejmena se jim
neřídil dr. Fiedler. Okolnost tato ukazuje min.
Práška ve velmi podivném světle, ba
vlce než podezřelém! Odhalení své
o paktu výslovné odůvodňoval ve »Venkovu«
přece tím, že nutno jest veřejnosti otevříti oči,
že nynější politickou bídu on a jeho kolega
v ministerstvu obchodu zdědili a podsta-
tou toho dědictví že jest »tajný
pakt, tedy písemní úmluva«. Nyni
doktor
Fedler
Fořt
Fiedler
Prášek
27
article
V Praze, 18. dubna.
Praha
28
article
6— (Kronika.) Od té doby, eo se roz-
loučil se světem vlastenec a mecenáš Hlávka,
stala se s námi veliká změna! Vstoupili jsme
do nového stavu: jsme milionáři! Dávný sen
národa se vyplnil. Máme už za sebou ty ošklivé
časy, kdy jsme o sobé řikali s povzdechem
chudý málomocný národ! Máme teď miliony na
své účely kulturní ! A kdo má miliony, není
chud a málomocen. Miliony jsou velmoc!
Co jsme se jindy natoužili !
— Ach, miliony! Jenom miliónek mít, což
bychom nedokázali ln
Divy jsme si představovali, co by se dal
způsobit takovým velečinitelem!
A teď je náš! Máme už své miliony ! A pří-
8té stačí zasednout jen ke knize účtů, rozdělovat
položky a střihat kupóny ! A určovat a dispono-
vat ! Jak to dělají milionáři ! Mluvit do telefonu
zmáčknout elektrický knoflik sem, zmáčknout
tam, rozkazovat a dívat se spokojeně, kterak
divy práce na povel rostou ze země! Jaká
slasť, cítit se milionářem
S útrpným úsměvem ohlížíme se po minu
lých časech. Jak uboze to chodilo tenkrát
Když zakládána Matice Česká, nějaký vlastenecký
hrabě upsal do základního fondu 100 zl. střibra
nějaký kníže dokonce 500 zl. stříbra ! Zpráva
se roznesla a všech kruhů vlasteneckých zmo
nilo se dojemné pohnutí. Všecko si blahopřálo
Už prý myšlenka národní není ztracena, nalezlat
vznešené a spanilomyslné mecenáše! Vlastenečtí
poetové skládali na významnou událost nadšené
hymny. Vše pro pět set zlatých stříbra, upsa-
ných — jednou pro vždy! A dnes národ mi-
lionář na podporu svých kulturných snah bude
si disponovat stálou položkou ročních — kolik?
Jedenkrát sto tisíc! Uvažte! A zcela klidně
disponovat a bezstarostně, beze všech oklik
ceremoniíl
Co by tomu řekli naši patriarchové doby
probuzenecké! Kéž by mohli vstát ze hrobu
Hlávek
29
article
Někde r. 1825 proletěla časopisy notick
o neslýchaném honoráři, jaký vyplacen Alex
andru Puškinovi za nevím které už básnické
dílo! Považte si, šest tisíc rublů ! Lidičkám o
péra šla z toho hlava kolem.
— Božínku, jenom polovic! Jenom čtv
tinu kdyby u nás člověk mohl dostat ! psa
mladý Čelakovský přiteli Kamarytovi.
A následovala hned fantasie, jak by si pi-
satel asi představoval ideál dobře zařízeného bá-
snického života. Ideálek byl zcela dobový.
— Víš, co bych udělal? . . . Letní měsln
bych strávil venku, letos bych si zalez s bár-
nickým nářadím do Klokot, na přesrok do Stra-
konic, třetí rok do skal Velešínských, čtvrtý
zase jinam, vždy do pěkných krajin, až bych
celé Čechy prolezl! Tu bych za léta nejméně
jednu smutnohru a kopu básní utvořil ! V zi me
pak zase v Praze bydleti byla by jediná žá
dost! Tu bych nejvíce četl a překládal, zas
»o děngi« se staraje. Bohužel, že na to nel ze
pomýšleti! Z českého inkoustu ještě by
kočičku neuživil . . . *)
A dnes jsme milionáři! Na vědu, literaturu
a umění vydáváme ročně statisíce. To už se dá
uživit něco »kočiček« ! Jen čtvrtka puškinov-
ského honoráře, jen patnáct stovek ročně, bylo
ideálem básníka z r. 1825! A dnes, kdyby se
ostatní odmitli, bylo by možno z běžné po
ložky rozpočtu vyplatit snadno padesáti literá
tům, vědcům a umělcům po dvou tisícieh
ročněl
Co chcete víc? Rosteme- li či nic?
Alex
Puškin
Čelakovský
Kamaryt
Klokoty
Stra
Čechy
Praha
30
article
A zdali pak jsme si už náležitě uvědomil
dosah události?
Čekali byste nějaký rozruch, chvíli vytr
žení, radostného sebezapomenutí !
— Miliony jeme zdědili! Velmoc milion
padla nám do rukou! Co všecko nevykonáme
příště ! Jsme milionáři ! . . .
Tak nějak l
Kdo přes noc stal se milionářem, máuž
*) Čelakovský: Dopisr
něco práva, na okamžik aspoň se zapomenout
zahorovat si trochu, zablouznit ! . . .
Málem byste řekli, náblá změna stavu že
v nás ani nevzbudila pořádný dojem. Četly se
podrobnosti odkazu, objevily se životopisy
podobizny dárce, muž pochován s obvyklou
poctou obřadu a — dost. Druhého dne už ob-
vyklý denní pořádek! Dnes jako včera, khid
střízlivost, jako by se nie zvláštního nebylo při-
hodilo, jakoby denně odcházel někdo a odka
zoval národu miliony !
Skoro se zdá, jako bychom se ani už ne
dovedli — téšit.
Jisto je, není v nás té nálady, jaká pano
vala v kruzích národních pracovníků v letech
třicátých a padesátých minulého století ! Dne
literát literátu asi nesděluje soukromým dopisem
radostně rozechvěn, že se objevilo opět nové
jméno v řadě spanilomyslných podpůrců ná-
rodní věci! A které a jaké jméno ! Poměry s
změnily a s nimi patrně i náš duševní stav se
změnil. V náš-li prospěch či nie? Čert aby
tu chvíli rozhodl! Aspoň po příčinách pátrat
je zalím — zajímavo.
A tu by hned byla příčina!
Čelakovský
31
article
Jsou jaksi příznskem doby — veliké číslice
Rosteme, pravda! Z chuďasů jsme dne
milionáti! Ale, kterak se divit, všecko li kolem
tak úžasně roste! Tak jsme už navykli veli
kým číslicím! Žádný dojem už málem nezpů
sobí takový národní milionekl
Vypočitávali onehdy přijmy posledního muže
sensace, známého Conana Doyla, hotovitele »de-
tektivních románů«. Muž dostává za slovo svého
drahocenného rukopisu 3 K 60 hal. našich pe-
něz! Čti, tři koruny šedesát haléřů! A — za slovo
Za řádku hustého anglického tisku tedy devět-
krát tolik! Rozuměj, za stránku o 40 rádkáeh
1200 K! A za svazek o 500 stránkách tudiž
úhrnem — 600.000 K. A protože muž napiše
do roka nejméně dva svazky a protože užje
tomu nejméně dešet roků, co je nesen » vlnou«
vydělal tedy svým pěrem za krátkou poměrně
dobu báječný obnos 1,200.000 X 10 čili dva-
náct ražených — milionů!
Jak nedostat závrať z takové číslice ?
Co je proti tomu obdivovaný svého času
Poškinovský honorář 6000 rublů ?
Ubohá šarapatkal
A co proti tomu milionový odkaz spanilo-
myslného vlastence, určený kulturní práci — ce
lého národa?
Pádíte-li počet kulturných pracovníků »všee
oborů«, kteří buď mají nebo se domnívají mi
potřebný titul, se hlásit, jenom na — tisle
Všichni ovšem nedostanou, ale mají aspoň práve
»počitat« všichni! Jaký že obnos připadne prů
měrem na pracovníka?
Doyle
33
article
= . . . kolik?
35
article
Chápele už, kterak a proč tak strašně skor
natěla naše mysl vůči položkám vlasteneckého
rozpočtu? Kterak v dušich vyschla všecka, zdá
se, schopnost radosti, klerak hrozně jame vy
střízlivěli v ovzduší doby, která vydychuje otravné
bacily tak nehorázných číslic?
Chápete už? Doba zcela důsledně vychovává
určitou logiku!
— Milion že národu někdo odkázal ? Nu
a co pak z toho bude kdo — mít? Něco ji
ného, kdyby svůj mil ónek byl někdo odkáza
takhile — mně? Ah, pak by to stálo už arci za
řeč!...
A připadáte pomalu na myšlenku, žeje
vlastně pranevděčný úkol takové — národn
mecenášství I Ne- li?
Kapitál a kultura! V jakém jsou k sobě
poměru? Čím větší dílo a významnější práce,
je-li také odměna — vyšší? Balsacova »Madam
Bovary« byla epochální práce. Autoru v polo-
vici minulého století vyplaceno za dilo plných —
900 franků. Dnes aulor bezvýznamných »Ro
mánů deteklivových« odnáší si mil onyl
Třicet let pracoval Jungmanu na svém velkém
díle životném, na Slovniku, který se stal sloupem
všeho našebo národně kulturního obrození.A
když dílo bylo botovo, sháněli přátelé osoby
a jména po svém okoli, aby byl zajištěn pro
vydání aspoň nejnutnější počet odběratelů. Na
nějakou »odměnu hmotnou« muži idey ani no-
aspadlo pomýšleti.
Dues žádný pracovník, ať literární, ať vě-
decký, nerozpočitává na léta svoji práci ! Ale
především počítá: co mi asi svazek — vynese?
A svazky rostou hbitě pod rukou tempem —
ndustrišlným.
Bovary
Jungman
36
article
Jiná doba, jiné zákony !
Pěvec »Růže stolisté« a skvostných
»Ohlasů«, aby v prázdné chvíli mohl zbožně
pilovat, a hloubat, věnoval druhý čas jiné ro-
butě, aby zas bylo z čeho žíti. Překládal spisv
v. Augustýna, za arch po 4 zl. r. č. A ještě
s jakým zápalem uměleckým překládal
— Se svatýn Augustýnem už putuju po
druhé knize ! sděluje příteli na venek. Jaký to
výborný řečník! Téším se, kdykoli na
hodně dlouhý a zapletený period
přicházím a kdy se podaří, jej opět da
češtiny jakoby přelíti . ..
Skutečná tvůrčí radost! A při tom n
sebe jaká přisnost požadavků!
— Jest to divná věc! píše jindy. D
jistého pravdivě českého tvoření sad
(vět) dosud vpraviti se nemůžeme! . . . Po-
ložte pod české slovo (našeho) autora slovo
německé a bez proměny místa máte
všude tu nejpravidelnějsi německou konsírukcil
Tak se to zajisté nedá činiti s našími sta-
rými! ..
To vše, aby se překladatel vystříhal nepů-
vodnosti slohové konstrukce!
A dnes?
Na podobné skrupule není času ni nálady.
Doba je industriálná. Široká potřeba, velká po-
ptávka! Rychlá dodávka, velká číslice ! Mecha-
nika kulturného rozvoje jde tak svou cestou.
Tak jsme už dospěli svého sladia velikých
čislie, statislcových položek, milionových zá-
kladů.
Kam asi ještě dospějeme?
A hodnota práce vedle mechaniky? Jaká
je? A kdy byla hodnota práce větši ? Tenkrát,
když na odměnu nikdo nepomýšlel? Anebo
dnes v době — velikých číslic
Růža
Mech