ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 715b0dd0-8f19-11dd-b1e1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
Chunky — 31 celkem · entity: person 48, work 4, place 30, org 5
1 masthead
5. řijna 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 2za.
4 masthead
života.
5 masthead
Strans 17.
6 article
OBSAH Dr. M. Welngart: K jubileu slavisty. Lékařství: Dr. L. P. Procházka: Škola pre ošetřovatelky nemocných. Ženské hnutí: A: Celibát umělkyš. Literatura. Bibliografie.
M Welngart doktor Procházka A : celibát
7 article K jubileu slavisty.
K jubileu slavisty. České kruhy slavistické vzpomínají tyto dny významného jubilea: řádný profesor slo- vanské filologie, řádný člen České Akademie a královské české Společnosti Nauk, r. 19045 děkan fakulty filosofické Frant. Pastrnek slavil 4. října šedesáté narozeniny. Při tom koncem minulého stud. roku dovršil 25 let své universitní činnosti, takže nyní počíná přednášeti 51. semestr. Rodák z Kelče na Moravě, na území kmene valašského, studoval v Olomoucia Uherském Hradišti, po tom na universitě ví- deňské klasickou filologii. Několik let po tom když již působil na gymnasiu ve Vídni, zabral se vedením Fr. Miklosiche a V. Jagice na tamější universitě hlouběji do studia slovan- ské filologie a byl r. 1886 na základě disser- tace z oboru staroslovanštiny povýšen n doktora filosofie. Od té doby počíná též jehe publikační činnost, objímající od r. 1887 vše- cka léta po dnešní den. Třebaže se jeho vědecká práce neuzavírá na úzkou oblast několika speciálních otázek a z rozsáhlého oboru slavistiky všímá si ja- zykovědy i literární bistorie i národopisu, lze v ní přece snadno rozpoznati tři hlavní sku- piny praci, a to z oboru staroslovanštiny dialektologie jazyka československého a bi- bliografie slavistiky. Je to psychologicky lehce pochopitelné: moravský původ zřetelně zanechal svůj vliv u skupiny první a druhé. vliv Jagíčův u skupiny první a třetí, vlastní plodný smysl organisátorský u skupiny třetí.
Pastrnek Miklosich Kelč Morava uherský Hradiště Vídeň Francie Český akademie královský český společnost nauka fakulta filosofický Františkův
8 article
Jako dialektolog uvedl se svou habili- tační knihou Beiträge zur Lautlehre der slo- vakischen Sprache in Ungarn ve vídeňské akademii r. 1888. Na základě rozsáhlého ma- teriálu, jak jej poskytovaly dosavadní mono- grafie a texty zvláště lidové, sestrojil tu první vědecký obraz hláskosloví slovenského. Prá- vě v té okolnosti spočívá veliký význam kni- hy — což bylo také tehdejší kritikou uznáno — že zde byla nářečí slovenská poprve probrána souborně a s moderního hlediska a tím položen základ k jich soustavnému zkoumání. Ještě v následujících letech konal prof. Pastrnek dialektologické cesty po Slo- vensku a zprávy o tom podával ve Sloven- ských Pohl'adech 1893—1897. A kromě toho častěji v souborných článcích (ve sborníku „Slovensko“ r. 1901, ve „Slovenské čítange“ r. 1911) a v posudcích pronesl o těchto otáz- kách svůj odborný soud. Zvláště vystoupi proti S. Czambelovi r. 1904 a 1907 v Archivu für slav. Philologie a ve Věstníku č. Akade- mie, když Czambel veden zámysly politický- mi jal se hlásati nemožnou theorii o přísluš- nosti Slováků k Jihoslovanům a tím je od- trhoval od Čechů. R. 1907 v pojednání „Ru- síni jazyka slovenského“ uhájil také prot maloruskému učenci Hnaťjukovi slovenský ráz osad v jižních Uhrách, které Malo- rus reklamoval pro svou národnost, neceně náležitě fakt jazykových. Jinak klidná, roz- vážná a vyrovnaná povaha prof. Pastrnka ne- miluje neplodných polemik.
profesor Pastrnek Pohl S Czambel Czambel Slovák Jihoslovan Čecho Malo St Slovensko Uhry Beiträge zur Lautlehre
9 article
Svého druhu novum bylo i druhé jeho ve- liké dílo (přes 400 stran), Bibliographische Úbersicht über die slavische Philologie 187e bis 1891 (v Berlíně roku 1892). Cítí-li se kde zvláště potřeba organisace ve vědecké práci je to ve slavistice. Neobyčejně bohatá čin- nost publikační zvláště v přerůzných periodi- ckých vydáních, rozmanitost spisovných ja- zyků, zeměpisná rozloha způsobily a částečně dosud působí nepřehlednost a roztříštěnost.
Berlín Bibliographische Úbersicht
10 article
Nesmírný pokrok učinil r. 1876 Jagié svým Archivem a v ústředním tom orgánu vždy horlivě pěstoval bibliogralii. Podrobný rej- střík prvních 13 ročníků, ale nad to zárovei přehlídku veškeré slavistické práce za 15 let podává jmenované dílo mravenčí píle. Stalc se pomůckou všude citovanou, neocenitelnou zvláště pro cizí badatele, méně obeznámené se slovanskou vědeckou produkcí. Že i po vydání této knihy se stejnou živostí sledoval prof. Pastrnek vědecký ruch slavistický, do- kazuje dlouhá řada recensí a referátů ze všech oborů slavistiky v Archivu a v českých časopisech, v letech 1896—1902 zvláště v Li- stech filologických, jichž byl tehdy spolu- redaktorem, snaže se při tom stále, aby jejich čtenářstvo neomezovalo se jen na bohemisti- ku, nýbrž aby bylo soustavně informováno o jinoslovanské práci vědecké, jako zase če- skou produkci filologickou posuzoval v Ar- chivu. Jeho snahy bibliografické organisovaly r. 1901 a 1902 spolu s prof. Zubatým, Polív- kou a Niederlem Věstník slovanské filologie a starožitností, kde jemu připadlo zpracování slovanského jazykozpytu a cirkevně-slovan- ského písemnictví. Bohužel pro nedostatečnou účast významný a záslužný ten podnik po dvou ročnících zašel. Literární historii české podal krásný da 1. 1893, „Jan Kollár“, sborník statí o životě působení a literární činnosti pěvce Slávy dce- ry na oslavu jeho stoletých narozenin (vyšlo redakcí Pastrnkovou ve Vídni).
Pastrnek Niederle Kollár Sláva Pastrnkův Ara Vídeň
11 article
Nejvlastnější však jeho obor je starý cír- kevní jazyk slovanský a počátky jeho litera- tury — úhelné kameny slovanské filologie Již od r. 1891 uveřejňoval v Archivu, v Časo- pise Matice Moravské, v Českém Časopise Historickém, ve Věstníku král. české společ- nosti nauk, v Ottově Slovníku Naučném aj četné stati z komplexu církevně-slovanských otázek, na př. o chrvatské hlaholici, jichž po- drobnější výčet musí zde přirozeně odpad- nouti. Zvláště však to byly články o jednotli- vých stránkách velikého problému cyrillo- methodějského a hodnocení nových zkoumání o něm. Dovršením jich pak byly „Dějiny slo- vanských apoštolů Cyrilla a Methoda s roz- borem a otiskem hlavních pramenů“, v Praze roku 1902 nákladem král. české společnosti nauk, ve spisích poctěných jubilejní cenou.
Ottův Časo Praha
12 article
Byl to svého druhu první spis v našem písem- nictví a obsáhl problém cele a úplně. Nejprve- je vyloženo o pramenech dějin cyrillometho- dějských a jejich historické ceně, zvláštěo důležitosti obou staroslovanských legendo našich věrozvěstech. Z tohoto kritického roz- boru vyplývá pak jako jádro díla nástin života a působení obou velikých bratří, při čemž je v hojných poznámkách zpracována řada spe- ciálních otázek. Na konci jsou připojeny texty hlavních pramenů slovanských i latin- ských. Myšlenku cyrillomethodějskou vysti- huje prof. Pastrnek — klada sílný důraz na její veliký politický význam — těmito třemi body: vymaněním z církevního područí bavor- sko-německého, liturgickou řečí slovanskou a zároveň církevní jednotou s Římem. Dějiny došly obecné pozornosti, jsouce respektovány všemi, kdož se zabývají staroslovanštinou Právě v poslední době, 11 let po jejich vy- dání, prohlásil je prof. Alex. Brückner, známý polský slavista v Berlíně (ve spíse Die Wahr- heit über die Slavenapostel, 1913, str. 2) za „znamenitý přehled nanejvýš bohatého mate- riálu a příhodné vydání nejdůležitějších textů“.
profesor Pastrnek Alex Brückner Řím Berlín die Wahr
13 article
Po vydání tohoto díla z rozhraní filologie a historie uveřejnil prof. Pastrnek ještě jiné práce z církevní slovanštiny, na př. r. 1903 „Staroslovanskou legendu o sv. Václavu“, až r. 1909 vydal pro své posluchače „Tvarosloví jazyka staroslověnského s úvodem a ukázka- mi“. Jak velice potřebná byla tato učebnice jazyka, jehož znalost je každému slavistov nezbytna, ukazuje faktum, že kniha byla ve třech letech rozebrána a r. 1912 vyšla v dru- hém, rozšířeném vydání. Lze klidně říci, že zvláště v této podobě řadí se mezi nejlepší studijní knihy svého předmětu. Konečně v posledních letech přikročil prof. Pastrnek k uskutečnění velikého pod- niku, Slovniku jazyka českého, který chystá Česká Akademie. Lexikografii svého jazyka mají Rusové, Poláci i Jihoslované mnohem lépe propracovánu než my. A je to právě zá- sluha prof. Pastrnka, že na jeho návrh a pod jeho redakcí lexikografická komise při České Akademií shromažďuje, a to rychlým tempem v poslední době, slovní poklad češtiny XIX. stol. pro veliký Slovník.
Pastrnek svatý . Václav profesor Rus Polák Jihoslovan
14 article
Jakožto universitní profesor a senior ko- legia našich slavistů zaujímá prof. Pastrnek vynikající místo. Přišed z Vídně do Prahy r. 1895 jako nástupce Hattalův (uvedl se při tom významnou a krásnou řečí o Durychovi) soustředil své přednášky a cvičení seminární jmenovitě na podrobné mluvníci jazyka staro- slovanského, ač vedle toho čítá vždy kolle- gium z jiného oboru slavistiky, a to způsobem velmi jasným a pro posluchače přístupným Zvláště mu záleželo vždy na výchově seminár- ní. Stav se f. 1907 chefem slovanského semi- náře, neustává dbáti o rozšíření a zveleben ústavu, jím řízeného. Stačí podotknouti, že za dobu jeho vedení se knihovna seminární více než zdvojnásobila. Tato starostlivá péče do- chází také vděčného uznání v kruzích poslu- chačů, u nichž jest pro své vždy jemné blahosklonné jednání obecně obliben a ctěn jako gentleman, který spojuje s důstojnosti učence vlídnost otcovského přítele.
profesor Pastrnek Hattalův Durych Vídeň Praha
15 article
Nicméně působení prof. Pastrnka nevy- čerpává se ve studovně a učební síni. Nelze ho pokládati za knižního odborníka rázu Wa- gnerova z Goethova Fausta, nýbrž jakožto muž širokého rozhledu kulturního jevil vždy živý zájem o proudění současného života ná- rodního. Jeho zvučný hlas, zřetelná výslov- nost, řečnické nadání, jeho zjev a ušlechtilá forma společenská předurčovaly ho přímo k veřejnému vystupování. Tak již r. 1893 byl ve Vídni předsedou dolnorakouského odboru Národopisné výstavy, r. 1896 dal v Praze pod- nět k založení Českoslovanské jednoty a byl až do r. 1903 jejím starostou. A pomlčíme-l již o ostatních spolcích a společnostech, ne- můžeme neuvésti organisaci pro náš národní život tak důležitou a blahodárnou, jako je Svaz Osvětový, jemuž prof. Pastrnek stojí čele jakožto starosta od samého počátku jeho r. 1906. Kromě toho je od založení Klubu mo- derních filologů (r. 1911), který vydává Časo- pis pro moderní filologii, starostou tohoto od- borného sdružení. Je tedy prof. Pastrnek osobností vynika- jící jako učenec, jako učitel i jako veřejný pracovník; patří z té příčiny mezi naše čelné činitele kulturní a odborné kruhy i veřejnost. v radostném zájmu vděčíce mu za jeho plodnou práci, přejí mu, aby se stejnou svěžestí mnohá leta působil ještě dál ve všech oborech své plodné a významné činnosti. Dr. M. Weingart.
profesor Pastrnek M Weingart Wa Goethův Faust Vídeň Praha
16 title
Lékařství.
17 article Škola pro ošetřovatelky nemocných
Škola pro ošetřovatelky nemocných Ošetřování nemocných jakožto životní povolání přísluší skoro výhradně ženám. S ma- lou výjimkou ošetřovatelství choromyslných mužů možno říci, že ošetřování nemocnýc je ženským povoláním par excellence. Vyža- dujeť soustředění a vyvinutí oněch vlastností. jež právě ženám příroda v klín vložila, kla- douc jim za hlavní úkol vychování, vedenía ošetřování dětí: trpělivosti, sebeobětování mírnosti, vytrvalosti, a pravé lásky k bliž- nímu. Vlastnosti tyto vyvinou se u ženy při- rozeně vůči vlastním dětem; ale dřímou i v těch, jež dětí nemají — v mladých dívkách ženách, jež za různých osudů a okolností zů- staly bezdětny. Je pak potřebí malého im- pulsu, a zvláště poskytnutí dobré příležitost a vedení, aby všecka láska, v ženě soustře- děná, soustředila se v ulevení bídy jiných, ci- zích lidí a vykvetla tak v květ nejvzácnější. v praktické provádění lásky k bližnímu. Ale věc má ještě jinou stránku. Vidíme v poslední době horečnou snahu žen, najíti s samostatné zaměstnání. Snaha ta kotví v so- ciálních poměrech — dostatečně známých — a je tak energická, že nelze jí odporovati: v celé řadě odborů práce dobyly si ženy po- stavení, dobyly si ho často i proti mužům na úkor mužů, přejímajíce jejich práci a za- městnání. Je proto s podivením, že neobrá- tily se posud se stejnou energií ku povolání
Vyža
18 article
téměř opuštěnému, poskytujícímu v jiných ze- mích tisícům žen trvalé a vydatné obžívy, přiléhajícímu kromě toho dokonale k ženské povaze a přirozenému jich nadání, kromě toho neohroženému konkurencí mužů — totiž k ošetřování nemocných. Příčinu toho nalézám v nedostatečné or- ganisací ošetřovatelství u nás. Po dnes svě- řuje se ošetřovatelství nemocných řeholnicím O výkonech jeptišek-ošetřovatelek různí se sice náhledy; ale celkem nutno přiznati, že konají své povinnosti velice dobře a obětavě. a nelze upříti jim za jejich tichou a těžkou práci úctu a uznání. Motiv náboženský — při- kázání Kristovo o lásce k bližnímu — je tu pojítkem těchto žen a udržovatelem kázně i nadšení ku povoláni, jež platí za jeden z nej- důležitějších skutků milosrdenství. Ale řády řeholní jednak nestačí: nestačí již dodati ani ošetřovatelky do všech nemocnic, tím méně stačí požadavkům obecenstva po ošetřovatel- kách domácích. Jak z hodnověrných úst jsem se dověděl, mají tyto řády čím dále tím menší příliv novicek z českých kruhů obyvatelstva. a nedostatek stoupá. Dále jsou případy, kde zájmy nemocniční — hlavně lékařské — kří- žují se s přísně klášterní organisací řádů oše- třovatelských, jež podléhají představenstvu církevnímu, mimo nemocnici stojícímu. Dále v privátní službě ošetřovatelské je celá řada rodin nebo jednotlivců, již z jakýchkoliv dů- vodů řeholní ošetřovatelky si nepřejí. Dále je povážiti, že v případě války nastane ohromná nouze a nedostatek ošetfovatelek, a že je na- prosto nutno, již za doby míru o velikou re- servu se postarati.
Kristův
19 article
Krátce, věc uzrála a je třeba ji řešití. U nás učinila letos za doby válečného nebez- pečí vláda slibný náběh; poslala po úřadec oběžník, aby honem honem zakládaly se ško- ly ošetřovatelek. Bylo to hodně pozdě: vá- lečný mrak visel nad hlavami — a kdyby hned byly se školy zařídlily — za týden neb za měsíc se ošetřovatelky nevyškoli. Ostatně jakmile pominulo nejhorší nebezpečí válečné, couvla vláda, a výsledek všeho byl jako vždy jediná škola pro celé Rakousko ve Vídní. Jak vždy a ve všem, musíme si pomoci sami. Při úvaze, jak podobnou školu založiti, hrají v prvé řadé úlohu zkušenosti a zařízent v cizině: prohlédl jsem letos podrobně švý- carské a některé německé školy, a chci především podati zprávu o několika vzorných podobných ústavech. V Curychu jsou tři školy ošetřovate- lek nemocných: katolická řeholní, protestant- ská („Diakonisky“) a škola samostatná spol- ku paní (Frauenverein).
Rakousko Vídeň Curych škola samostatný společenský
20 article
Poslední vznikla r. 1894 — dámy usnesly se na valné hromadě spolku, že založí školu ošetřovatelek s připojenou ženskou nemae- nicí; začaly sbírati příspěvky, koupily 1898 za 120.000 fr. pozemky a postavily brzy nato školu i nemocnici; 1901 vstoupil ústav v čin- nost. Celé vedení ústavu mají v rukou ženy — i řídíci lékař je dáma, slečna dr. Heer; ba stojí v zakládací listině: že správa školy i ne- mocnice musí zůstati v ženských rukou. Škola ošetřovatelská během doby se rozšířila na ně- kolik odborů. Žákyně školy pro ošetřo- vání nemocných učí se tři roky. První rok ve škole curyšské učí se theoreticky s praktickými cvíky v přilehlé nemocnici; na konci prvého roku vykonají zkoušku. Druhý rok slouží po skupinách pod dozorem vrch- ních ošetřovatelek v některé všeobecné ne- mocnici: třetí rok samostatněji v různých ústavech. V druhém roce požívají platu 300 franků, v třetím 400 fr. za rok. školné za 1 rok činí pro švýcarky 120 fr., pro cizinky 250 fr. — Do přivtělené nemocnice přijímají se nemocné a těhotné paní a jistý počet ne- mocných dětí: poplatek činí na všeobecném oddělení za osobu a den 2 fr., na privátním oddělení — asi jako u nás v sanatoriu — 6 a 10 fr. denně — Další odbor stará se o vycvi- čení zvláštních ošetřovatelek pro šesti- nedělky a kojence; učební doba trvá 1 rok, školné 200 fr., v čemž zahrnut i byt a strava za celý rok. — Odbor pro péči děti vyškoluje v Směsíčních kursech dívky v péči o zdravé děti. — Zvláštní Směsíční kurs (fr. 200.— se stravou a bytem) vyško- luje domácí ošetřovatelky, jež jsou určeny k tomu, aby vedly celou domácnost na místě onemocnělé matky nebo šestineděl- ky, zvláště v chudších vrstvách obyvatelstva.
doktor Heer
21 article
— Konečně jsou v ústavě 6měsíční kursy pr výcvik v ošetření nemocných, šestinedělek ošetřování dětí pro domácí potřebu kde dívky cvičí se v těchto důležitých rodin- ných úkolech a povinnostech pro potřebu svých nastávajících domácností. Vedení školy poskytuje radostný pohled pořádku, čistoty, píle a horlivosti; všecky chovanky tvoří rodinu, vážnou a pracovitou v zaměstnání, veselou a šťastnou v odpočinku; podnikají každodenně společné vycházky, vý- lety, a vypadají vesměs šťastně a spoko- jeně. — K ústavu patří ústav pro zprostřed- kování míst, jenž vede všecky absolventky v evidenci; dle poslední zprávy obstará ročně 1800—2000 míst. — Ústav nachází se pod vrchním dozorem zdravotního úřadu curyš- ského; za to ústav poskytuje za malé od- škodnění se strany města ošetření nemajet- ných nemocných a šestinedělek v jich bytech. — Výtečně školené ošetřovatelky z tohoto ústavu snadno nacházejí zaměstnání — bud v různých sanatoriích a ústavech léčebných, nebo jako vrchní ošetřovatelky v nemocni- cích, nebo výnosná místa privátní; poptávka po nich je stále větší a větší, a není jich po- sud dosti. Pro případ války jsou mobilisovány právě tak jako muži, a jsou povinny konati službu ošetřovatelek raněných. — Ústav ovšem pracuje se subvencemi města, kantonu i vlády švýcarské, má ročně slušný deficit — ale dámy jsou statečné, umínily si, že poplat- ky školní a nemocniční nezvýší, a proplavou každoročně kolem úskalí defícitu s roztaže- nými plachtami. Ústav tento uvedl jsem na prvém místě poněvadž ukazuje, co dokáží ženy energické a nadšené, a co dokáže — svépomoc: a po- něvadž u nás — podle mého názoru — nutno věci chopiti se jen podle tohoto vzoru, a ne- spoléhati na úřady nebo korporace; než by
22 article
při našem bureaukratickém řízení došlo k za- řízení nějaké úřadní školy, trvalo by tak dlouho, že by mnoho lidí čekání omrzelo mnoho nadšení pohaslo: jako tomu je v růz- ných jiných cborech. V Bernu je rovněž krásná škola pro ošetřovatelky nemocných, t. zv. škola Červe- ného kříže. Škola ta však není organisována mezinárodní společností Červeného kříže, n- brž je opět vydržována kuratoriem, a název je vzat podle státního znaku švýcarského Skola má svou krásnou, rozsáhlou budovu ve villové čtvrti bernské, obsahující školu a ne- mocnici; kromě toho zvláštní dům v sousední zahradě stojící jakožto obydlí pro žákyně a ošetřovatelky („Schwesternhaus“). Ústav při- jímá řádné žákyně a externistky; výcvik řád- ných žákyň trvá 3 roky, z toho 1 rok v ústavě bernském, 2 roky v praxi po různých ústa- vech léčebných. Plán učební je velice roz- sáhlý, pomůcky učebné bohaté; theoretické vyučování obsahuje základy nauky o těle lid- ském (anatomii a fysiologii), zdravotnictví ošetřování nemocných, asistence při různých výkonech lékařských, první pomoci při úra- zech, ethiku atd.; praktický výcvik, jednak výcvik v ošetřování nemocných v ústavní ne- mocnici, jednak zaměstnání a výcvik v ku- chyni a prádelně nemocenské. — Školné činí za první rok 250 fr. — Prvý půl roku platí za dobu zkušebnou; přestojí-li ji žákyně do- bře, dostává druhý půl roku měsíčně odměnu („Taschengeld“) 10 fr. — Druhý rok požívají žákyně platu 300 fr., třetí rok 420 fr. ročně.
Skola Bern Červený kříž
23 article
Kromě toho dostávají řádné žačky celá tři léta zdarma byt, stravu a praní prádla. Po zkušební době dostávají od školy zvláštní slu- žební oděv. Koncem prvého roku skládají zkoušku, po třech letech obdrží diplom oše- třovatelky. Po vystoupení ze školy zůstávají žačky v odvislosti od školy až do 45. roku věku, musí oznamovati každou změnu bytua v případě války býti k disposíci pro službu ve vojenských nemocnicích a obvazištích. — škola trvá od r. 1899, od té doby bylo diplo- mováno 178 sester; z těch 7 zemřelo, 33 se vdalo — téměř všecky za lékaře. škola ošetřovatelek „La source“ v Lausanne má poněkud odchylnou organi- saci. Doba učení je rovněž tříletá — z toho 8 měsíců ve škole v Lausanne, zbytek v ne- mocnicích. V ústavu je 10 stipendijních míst. jež založili manželé Gasparinovi, zakladatelé školy, jež trvá od r. 1859. Žačky — kromě stipendistek — platí školného 500 fr., a mimo to první rok 90 fr. měsíčně za byt a stravu. Jinak zařízení obdobné, jako v Curychu Bernu; pomůcky učebné zvláště bohaté — učební síň má i vlastní kinematograf, předvá- dějící filmy z oboru ošetřování nemocných. první pomoci, asistence při operacích, váleč- né chirurgie a služby na obvazišti atd.
Lausanne Curych Bern
24 article
Ve Švýcarech je ještě několik škol s ob- dobnou organisací; ale doufám, že pověděné postačí, aby mohl si každý o organisací jich učiniti obraz. Sluší dodati, že dojem, jejž činí pospolitý život ve školách, dojem, jejž čine žačky samy, jejich chování při operacích a k nemocným, jejich poměr k lékařům atd., jsou nejen co nejlepší, ale pravým zjevením pro našince. O podobné asistenci, podobném ošetření nemocných u nás nikomu se ani ne- zdálo; je tu vytvořen vážený, úcty požívajíc stav, jenž koná svou práci téměř ideálně; dívky rekrutují se sice z různých stavů, ale převážnou většinou z t. zv. středních a vyš- ších kruhů společenských; a když, vida tyto dívky při jejich obětavé práci, již konají s úsměvem a radostí, vzpomněl jsem na pře- vážnou většinu dívek z týchž kruhů u nás do- ma, a srovnal cíl životní švýcarských dível s účelem života a vychováním českých — bylo mi divně — a zase smutno: nelze obviňo- vatí pouze vychování, společnost atd.; jest obviniti i poměry, jež posud neumožnily i na- šim dívkám podobného vzdělání a zaměstnání, jakého mohou požívati Švýcarky.
Švýcarka
25 article
Prohlédl jsem také městskou škol ošetřovatelek nemocných v Dráž- danech. Škola ta zřízena je při překrásné městské nemocnici „Johannstadt“ a určena k tomu, aby vychovávala personál ošetřovací pro městské ústavy léčebné a útulky pro ko- jence. Doba učení trvá rok, z toho půl roku (v zimě) theoretické vyučování, půl roku praktické. Žákyně požívají v ústavu bytua stravy a platu prvý půlrok 20 mk., druhý 25 mk. měsíčně. Zavazují se, po vyučení dva roky setrvati ve službách městských; k do- držení tohoto závazku skládají kaucí 300 mk. jež však mohou skládati i ve formě srážek z měsíčního služného po 10 až 15 mk. měsíč- ně, Po celoročním učení jsou žákyně povin- ny skládati státní zkoušku z ošetřování ne- mocných. Pro tyto státní zkoušky vydáno zvláštní nařízení saského ministerstva vnitra dne 7. února 1909; titul „státně uznané oše- třovatelky nemocných“ je zákonitě chráněn U nás neschází interesu o školu ošetřova- telek: máme jednak „Spolek pro povznesení stavu ošetřovatelek“ v Praze, jenž v posledn době čile věci se ujímá — a máme již jistý počet pro věc nadšených dam a dívek; scház jen zorganisovati školu po vzoru švýcarském s některými modifikacemi podle našich po- měrů. Mohu prozraditi, že s pracemi o zorga- nisování školy podobné bylo již počato, a že lze doufati, že v blízké době škola bude zří- zena, a tak otevřeno našim dívkám a ženám nové, čistě ženské povolání, uspokojující po stránce morální i materiální. Dr. L. P. Procházka.
doktor Procházka Praha
26 article Ženské hnutí. Celibát umělkyň.
Ženské hnutí. Celibát umělkyň. — Ženská hlídka „Národní Politiky“ přinesla nedávno zajímavou zprávu: pařížské malířky za- ložily spolek, který vyžaduje od svých členek, aby se zřekly lásky, manželství a dětí. Zakladatelka myslí, že tím dostoupí umělkyně vyššího stupně umění, že věnují se soustředěněji své práci. — Nelze od toho očekávati žádných velkýc úspěchů. — Nenajdou se umělkyně, které se tomu pod- robí? — Ustavil-li se spolek, tedy se již našly, ale celá věe je v základě pochiybona. — Ovšem, žena nezřekne se ráda lásky a ma- teřství k vůli umění neb jinému povolání, je to pro ni jakási násilné bezpráví, páchané proti přírodě. — Vždyť není k tomu nucena, aby se zřekla násilně, je to dobrovolné. Jen pro ty, které kladou svou uměleckou práci výše a chtějí něco vykonat. Ty mají býti ochráněny samy proti sobě i proti útokům jiných. — V tom jsou na omylu, domnívají-li se, že více vykonají. — Je přece faktem, doloženým nesčetnou zkušeností, že ženy umělkyně, jakmile se provdaji a mají děti, jsou zdržovány a odvraceny od své tvůrčí činnosti, až na konec se jí vzdávají, aby zůstaly jen dobrými ženami a matkami. Nezbývá jim času, ani sil. Není možno, aby dostály dvěma povinnostem tak těžkým, z nichž každá vyžaduje celého člověka. — Umělkyně celibátnice věnují se snad sou- středěněji své práci, ale je pochybno, zda do- stoupí tim vyššího stupně umění. — 1 v umění rozhoduje práce, píle a snaha na prospěch umělce. — Ale nestačí. Nesmí se zapomínat, že zdro- jem umění je cit, je život. Láska pak, ať manžel- ská, ať mateřská, láska k muži nebo dětem je nej- hlubším zdrojem citu, největším popudem k ži- votu a tím i k umění.
Láska
27 article
— Když však povinnosti, provázející lásku mateřství, zbraňují umělkyni, aby je projevila u- měním. Tisíceré všední povinnosti musí vykonati, než se dostane k tvoření a k své práci umělecké. — V tom je právě ta pochybenost, že není to láska, manželství, mateřství, které tu překáží, ale domácnost a forma. Dovedeme-li abstrahovat po- jem lásky, manželství, matečství od domácnosti, nuceného nepřetržitého spolužití, pochopujeme, že vážeme se na formy staré, přežilé, nehodící se dnešním potřebám a když nám překážejí, zříkáme se lásky, manželství, mateřství, místo co bychom vyhledávali a tvořili nové formy, vyhovujíce no- vému obsahu našeho života. Takový celibát při- padá mně, jakobychom se raději zbavili života, než starý způsob měnili a tvořili nový. Také dnes, kdy všechny možné technické vymoženosti jsou nápomocny, není třeba, aby umělkyně svůj drahý čas věnovala domácím pracím, aby z formy a z rámce svého života tvořila jeho střed. Ani mateř- ství nevyžaduje doby tak dlouhé, aby musilo ženu, opravdu tvůrčí umělkyní zdržovati od její činnosti a naopak, může jí býti zdrojem nesčelných vznětů, nálad, z kterých vytryskne umělecké dílo. A vý- chova děti? Víme dnes, že není třeba, aby matka byla krok za krokem se svým děckem, ale že více vychovává dobré, rosumné a včasné slovo a pří- klad. Vždyť to vše je život! Umění zobrazuje ži- vot, přibližuje nám život citový, duševní. Jak chce umělkyně vořit, vzdaluje-li se života? Nepozná-li jej, neprožije-li jej plně? Co chce nám podávat?
28 article
Což pak je umění jen práce řemeslná, které stačí klid a soustředěnost? Nevyžaduje spíše život. vřelý život, vzněty? Je třeba — ne zříkati se plného života, ale učiniti z vnitřního života střed a z ostatního jen rámec. Vyvijet se s poměry, nezůstávat za nimi a ne- ulpívat na prázdných formách, ne dávat se jimi ubijet. Vybojovalo-li ženské hnutí ženám svobodu, je třeba tu svobodu uplatňovat nejprve u sebe samých a vytvářeti svůj život, jinak by to bylo, jako bychom nevěděly, co s ní počít. Přihližeti ke vnitřní hodnotě všeho života. Pak pravé umění projeví se za všech okolností. — Však ale také láska sama způsobuje, že- člověk věnuje se více sobě a předmětu své lásky, než všemu jinému a odvrací se od své činnosti. — Vyčerpává-li se láska jen tím, pak není to pravdivá láska, ale je v ní více egoismu než citu, není tu vznětu. A pak je pochybený názor, který stále převládá, že v lásce a manželství je žena pro muže. Ona se jen přizpůsobuje a oběfuje, aniž si uvědomi, že život a láska i pro ni přináší své hod- noty a je-li pasivní, že netvoří, ale podléhá. — Což pak mimo manželství nelze vřele ceítit, vřele žít a hodnoty tvořit? — Ano také. Bylo by smutným svědectvím pro člověka, aby nemohl se soustředit v sobě, aby nenalézal útěchy, osvěžení, života v sobě, aby byl odvislým od druhého pohlaví, od manželství, ma- teřství neb otcovství. Miliony bytostí lidských ži- vořily by, byly by vyloučeny ze života, kdyby tomu tak bylo. Je to triumí rozumu člověka, že k svému životu nepotřebuje nutně druhého po- hlaví.
29 article
— Proč by tedy právě umělkyně měly býti z těchto milionů vyjmuty? — Jde-li o to, aby zvýšena byla tvůrčí schop- nost umělecká, tedy potřebuje vznětů, jakých po- skytuje nejmocnější cit lidský — láska, nejen u- mělkyně, každý člověk. — Nemůže být v životě lidském jiných, lep- ších vznětů nežli láska? — Může a je — Musí umělkyně jen lásku projevovati svým uměním? Nemusí ji ani projevovat ani nemusí se omezovat na výjevy lásky, ale láska je nejpravdi- vějším vznětem a podnětem k tvoření vůbee A přece není větších zklamání, větších lžt nežli v lásce. To nečiní láska, ale nepochopení a nevy- spělost lidí. Jménem lásky dopouštějí se nepravd vůči jiným nebo sami sebe klamou domněnkou. lásky nepotřebují, buď že každé nepatrné buď že zvlnění sexuální či citové pokládají za lásku. Láska je cit a prýští ze sexuality. Je nevyhnutelným důsledkem naší fysické i psychické bytosti Bojujeme proti sexualitě. Bojujeme proti její nadvládě Nechceme uplatňovat pohlaví, chceme u- platnit duši člověka — Zapomínáme, že sexualita není jen tělesní, ale i duševní. — Tomu se bráníme, aby nezaujala i duši.
30 article
— Nelze žíti bez ní, když tu je a projevovat ži- vot bez zřetele kní je jednostranným, neúplným, je nepravdivým. Fysiologie učí, že tělo ke svému ži- votu potřebuje jistých látek, které jsou odlučovány pohlavními žlázami, jsou přijímány krví a přetvo- řovány v tělesné šťávy. Podněcují výměnu láteka mají příznivý vliv na výkonnost těla i ducha. Vy- plývá z této činnosti životní sila, jarost, energiea pud po činnosti. Doklady toho nalézáme v životě. Láska k bytosti vznešené, stejnorodě duchema citem, k bytosti rozumějící, povzbuzující byla ode dávna podnětem k velkým činům, k dílům světo- vým, k nejkrásnějším uměleckým výtvorům. Jako velcí muži tvoří pod vlivem svých lásek díla ve- tiká, nalézajíce v nejintimnějším životě podněty k nim, jako vůbec muži v době svého pohlavního života jsou nejčinnějšími, nejenergičtějšími, taki ženy vlivem lásky stávají se činorodými, jejich vznět oživuje a životní enerige vzrůstá a projevuje se krásou zevní, duševní náplní a kde je vloha a schopnost též tvůrčím způsobem, nejsou-li za- slepeny předsudkem a falešným názorem o své pasívitě a že jsou tu pro muže. Ani muž není tu pro ženu, ale láska, život pro oba. Na nich obou je, co z něho vytvoří.
31 article
— Tu stačí snad jen život, k tomu netřeba druhého pohlaví. Nešťastná láska byla často zdro- jem velkých děl. — Byla tu láska. — Nevíme, zda by oni velcí mužové nebyli vy- konali bez žen, bez lásky stejně veliká díla, snad jiná, ale stejné ceny. — Jako nevíme, zda by ti, kterým nešťastná láska a osamocení — tedy touha po ženě — byla popudem, nebyli vytvořili díla jiná, větší vlivem — Často ženy strhnou umělce s jeho výže de všednosti, jako manželé strhují umělkyně. — To je egoism, to jsou osoby ne stejně vy- spělé, ale ne láska. Taková láska účinná a prav- divá předpokládá stejnorodost a vyspělost duševaí žen.
Nevím Časta jít všednost