1
masthead
5. řijna 1913.
3
masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 2za.
6
article
OBSAH
Dr. M. Welngart: K jubileu slavisty.
Lékařství: Dr. L. P. Procházka: Škola pre
ošetřovatelky nemocných.
Ženské hnutí: A: Celibát umělkyš.
Literatura.
Bibliografie.
M Welngart
doktor
Procházka
A : celibát
7
article
K jubileu slavisty.
K jubileu slavisty.
České kruhy slavistické vzpomínají tyto
dny významného jubilea: řádný profesor slo-
vanské filologie, řádný člen České Akademie
a královské české Společnosti Nauk, r. 19045
děkan fakulty filosofické Frant. Pastrnek
slavil 4. října šedesáté narozeniny. Při tom
koncem minulého stud. roku dovršil 25 let
své universitní činnosti, takže nyní počíná
přednášeti 51. semestr.
Rodák z Kelče na Moravě, na území
kmene valašského, studoval v Olomoucia
Uherském Hradišti, po tom na universitě ví-
deňské klasickou filologii. Několik let po tom
když již působil na gymnasiu ve Vídni, zabral
se vedením Fr. Miklosiche a V. Jagice na
tamější universitě hlouběji do studia slovan-
ské filologie a byl r. 1886 na základě disser-
tace z oboru staroslovanštiny povýšen n
doktora filosofie. Od té doby počíná též jehe
publikační činnost, objímající od r. 1887 vše-
cka léta po dnešní den.
Třebaže se jeho vědecká práce neuzavírá
na úzkou oblast několika speciálních otázek
a z rozsáhlého oboru slavistiky všímá si ja-
zykovědy i literární bistorie i národopisu, lze
v ní přece snadno rozpoznati tři hlavní sku-
piny praci, a to z oboru staroslovanštiny
dialektologie jazyka československého a bi-
bliografie slavistiky. Je to psychologicky
lehce pochopitelné: moravský původ zřetelně
zanechal svůj vliv u skupiny první a druhé.
vliv Jagíčův u skupiny první a třetí, vlastní
plodný smysl organisátorský u skupiny třetí.
Pastrnek
Miklosich
Kelč
Morava
uherský Hradiště
Vídeň
Francie
Český akademie
královský český společnost nauka
fakulta filosofický Františkův
8
article
Jako dialektolog uvedl se svou habili-
tační knihou Beiträge zur Lautlehre der slo-
vakischen Sprache in Ungarn ve vídeňské
akademii r. 1888. Na základě rozsáhlého ma-
teriálu, jak jej poskytovaly dosavadní mono-
grafie a texty zvláště lidové, sestrojil tu první
vědecký obraz hláskosloví slovenského. Prá-
vě v té okolnosti spočívá veliký význam kni-
hy — což bylo také tehdejší kritikou uznáno
— že zde byla nářečí slovenská poprve
probrána souborně a s moderního hlediska
a tím položen základ k jich soustavnému
zkoumání. Ještě v následujících letech konal
prof. Pastrnek dialektologické cesty po Slo-
vensku a zprávy o tom podával ve Sloven-
ských Pohl'adech 1893—1897. A kromě toho
častěji v souborných článcích (ve sborníku
„Slovensko“ r. 1901, ve „Slovenské čítange“
r. 1911) a v posudcích pronesl o těchto otáz-
kách svůj odborný soud. Zvláště vystoupi
proti S. Czambelovi r. 1904 a 1907 v Archivu
für slav. Philologie a ve Věstníku č. Akade-
mie, když Czambel veden zámysly politický-
mi jal se hlásati nemožnou theorii o přísluš-
nosti Slováků k Jihoslovanům a tím je od-
trhoval od Čechů. R. 1907 v pojednání „Ru-
síni jazyka slovenského“ uhájil také prot
maloruskému učenci Hnaťjukovi slovenský
ráz osad v jižních Uhrách, které Malo-
rus reklamoval pro svou národnost, neceně
náležitě fakt jazykových. Jinak klidná, roz-
vážná a vyrovnaná povaha prof. Pastrnka ne-
miluje neplodných polemik.
profesor
Pastrnek
Pohl
S Czambel
Czambel
Slovák
Jihoslovan
Čecho
Malo
St
Slovensko
Uhry
Beiträge zur Lautlehre
9
article
Svého druhu novum bylo i druhé jeho ve-
liké dílo (přes 400 stran), Bibliographische
Úbersicht über die slavische Philologie 187e
bis 1891 (v Berlíně roku 1892). Cítí-li se kde
zvláště potřeba organisace ve vědecké práci
je to ve slavistice. Neobyčejně bohatá čin-
nost publikační zvláště v přerůzných periodi-
ckých vydáních, rozmanitost spisovných ja-
zyků, zeměpisná rozloha způsobily a částečně
dosud působí nepřehlednost a roztříštěnost.
Berlín
Bibliographische Úbersicht
10
article
Nesmírný pokrok učinil r. 1876 Jagié svým
Archivem a v ústředním tom orgánu vždy
horlivě pěstoval bibliogralii. Podrobný rej-
střík prvních 13 ročníků, ale nad to zárovei
přehlídku veškeré slavistické práce za 15 let
podává jmenované dílo mravenčí píle. Stalc
se pomůckou všude citovanou, neocenitelnou
zvláště pro cizí badatele, méně obeznámené
se slovanskou vědeckou produkcí. Že i po
vydání této knihy se stejnou živostí sledoval
prof. Pastrnek vědecký ruch slavistický, do-
kazuje dlouhá řada recensí a referátů ze
všech oborů slavistiky v Archivu a v českých
časopisech, v letech 1896—1902 zvláště v Li-
stech filologických, jichž byl tehdy spolu-
redaktorem, snaže se při tom stále, aby jejich
čtenářstvo neomezovalo se jen na bohemisti-
ku, nýbrž aby bylo soustavně informováno
o jinoslovanské práci vědecké, jako zase če-
skou produkci filologickou posuzoval v Ar-
chivu. Jeho snahy bibliografické organisovaly
r. 1901 a 1902 spolu s prof. Zubatým, Polív-
kou a Niederlem Věstník slovanské filologie
a starožitností, kde jemu připadlo zpracování
slovanského jazykozpytu a cirkevně-slovan-
ského písemnictví. Bohužel pro nedostatečnou
účast významný a záslužný ten podnik po
dvou ročnících zašel.
Literární historii české podal krásný da
1. 1893, „Jan Kollár“, sborník statí o životě
působení a literární činnosti pěvce Slávy dce-
ry na oslavu jeho stoletých narozenin (vyšlo
redakcí Pastrnkovou ve Vídni).
Pastrnek
Niederle
Kollár
Sláva
Pastrnkův
Ara
Vídeň
11
article
Nejvlastnější však jeho obor je starý cír-
kevní jazyk slovanský a počátky jeho litera-
tury — úhelné kameny slovanské filologie
Již od r. 1891 uveřejňoval v Archivu, v Časo-
pise Matice Moravské, v Českém Časopise
Historickém, ve Věstníku král. české společ-
nosti nauk, v Ottově Slovníku Naučném aj
četné stati z komplexu církevně-slovanských
otázek, na př. o chrvatské hlaholici, jichž po-
drobnější výčet musí zde přirozeně odpad-
nouti. Zvláště však to byly články o jednotli-
vých stránkách velikého problému cyrillo-
methodějského a hodnocení nových zkoumání
o něm. Dovršením jich pak byly „Dějiny slo-
vanských apoštolů Cyrilla a Methoda s roz-
borem a otiskem hlavních pramenů“, v Praze
roku 1902 nákladem král. české společnosti
nauk, ve spisích poctěných jubilejní cenou.
Ottův
Časo
Praha
12
article
Byl to svého druhu první spis v našem písem-
nictví a obsáhl problém cele a úplně. Nejprve-
je vyloženo o pramenech dějin cyrillometho-
dějských a jejich historické ceně, zvláštěo
důležitosti obou staroslovanských legendo
našich věrozvěstech. Z tohoto kritického roz-
boru vyplývá pak jako jádro díla nástin života
a působení obou velikých bratří, při čemž je
v hojných poznámkách zpracována řada spe-
ciálních otázek. Na konci jsou připojeny
texty hlavních pramenů slovanských i latin-
ských. Myšlenku cyrillomethodějskou vysti-
huje prof. Pastrnek — klada sílný důraz na
její veliký politický význam — těmito třemi
body: vymaněním z církevního područí bavor-
sko-německého, liturgickou řečí slovanskou
a zároveň církevní jednotou s Římem. Dějiny
došly obecné pozornosti, jsouce respektovány
všemi, kdož se zabývají staroslovanštinou
Právě v poslední době, 11 let po jejich vy-
dání, prohlásil je prof. Alex. Brückner, známý
polský slavista v Berlíně (ve spíse Die Wahr-
heit über die Slavenapostel, 1913, str. 2) za
„znamenitý přehled nanejvýš bohatého mate-
riálu a příhodné vydání nejdůležitějších
textů“.
profesor
Pastrnek
Alex
Brückner
Řím
Berlín
die Wahr
13
article
Po vydání tohoto díla z rozhraní filologie
a historie uveřejnil prof. Pastrnek ještě jiné
práce z církevní slovanštiny, na př. r. 1903
„Staroslovanskou legendu o sv. Václavu“, až
r. 1909 vydal pro své posluchače „Tvarosloví
jazyka staroslověnského s úvodem a ukázka-
mi“. Jak velice potřebná byla tato učebnice
jazyka, jehož znalost je každému slavistov
nezbytna, ukazuje faktum, že kniha byla ve
třech letech rozebrána a r. 1912 vyšla v dru-
hém, rozšířeném vydání. Lze klidně říci, že
zvláště v této podobě řadí se mezi nejlepší
studijní knihy svého předmětu.
Konečně v posledních letech přikročil
prof. Pastrnek k uskutečnění velikého pod-
niku, Slovniku jazyka českého, který chystá
Česká Akademie. Lexikografii svého jazyka
mají Rusové, Poláci i Jihoslované mnohem
lépe propracovánu než my. A je to právě zá-
sluha prof. Pastrnka, že na jeho návrh a pod
jeho redakcí lexikografická komise při České
Akademií shromažďuje, a to rychlým tempem
v poslední době, slovní poklad češtiny XIX.
stol. pro veliký Slovník.
Pastrnek
svatý . Václav
profesor
Rus
Polák
Jihoslovan
14
article
Jakožto universitní profesor a senior ko-
legia našich slavistů zaujímá prof. Pastrnek
vynikající místo. Přišed z Vídně do Prahy
r. 1895 jako nástupce Hattalův (uvedl se při
tom významnou a krásnou řečí o Durychovi)
soustředil své přednášky a cvičení seminární
jmenovitě na podrobné mluvníci jazyka staro-
slovanského, ač vedle toho čítá vždy kolle-
gium z jiného oboru slavistiky, a to způsobem
velmi jasným a pro posluchače přístupným
Zvláště mu záleželo vždy na výchově seminár-
ní. Stav se f. 1907 chefem slovanského semi-
náře, neustává dbáti o rozšíření a zveleben
ústavu, jím řízeného. Stačí podotknouti, že za
dobu jeho vedení se knihovna seminární více
než zdvojnásobila. Tato starostlivá péče do-
chází také vděčného uznání v kruzích poslu-
chačů, u nichž jest pro své vždy jemné
blahosklonné jednání obecně obliben a ctěn
jako gentleman, který spojuje s důstojnosti
učence vlídnost otcovského přítele.
profesor
Pastrnek
Hattalův
Durych
Vídeň
Praha
15
article
Nicméně působení prof. Pastrnka nevy-
čerpává se ve studovně a učební síni. Nelze
ho pokládati za knižního odborníka rázu Wa-
gnerova z Goethova Fausta, nýbrž jakožto
muž širokého rozhledu kulturního jevil vždy
živý zájem o proudění současného života ná-
rodního. Jeho zvučný hlas, zřetelná výslov-
nost, řečnické nadání, jeho zjev a ušlechtilá
forma společenská předurčovaly ho přímo
k veřejnému vystupování. Tak již r. 1893 byl
ve Vídni předsedou dolnorakouského odboru
Národopisné výstavy, r. 1896 dal v Praze pod-
nět k založení Českoslovanské jednoty a byl
až do r. 1903 jejím starostou. A pomlčíme-l
již o ostatních spolcích a společnostech, ne-
můžeme neuvésti organisaci pro náš národní
život tak důležitou a blahodárnou, jako je
Svaz Osvětový, jemuž prof. Pastrnek stojí
čele jakožto starosta od samého počátku jeho
r. 1906. Kromě toho je od založení Klubu mo-
derních filologů (r. 1911), který vydává Časo-
pis pro moderní filologii, starostou tohoto od-
borného sdružení.
Je tedy prof. Pastrnek osobností vynika-
jící jako učenec, jako učitel i jako veřejný
pracovník; patří z té příčiny mezi naše čelné
činitele kulturní a odborné kruhy i veřejnost.
v radostném zájmu vděčíce mu za jeho plodnou
práci, přejí mu, aby se stejnou svěžestí mnohá
leta působil ještě dál ve všech oborech své
plodné a významné činnosti.
Dr. M. Weingart.
profesor
Pastrnek
M Weingart
Wa
Goethův Faust
Vídeň
Praha
17
article
Škola pro ošetřovatelky nemocných
Škola pro ošetřovatelky nemocných
Ošetřování nemocných jakožto životní
povolání přísluší skoro výhradně ženám. S ma-
lou výjimkou ošetřovatelství choromyslných
mužů možno říci, že ošetřování nemocnýc
je ženským povoláním par excellence. Vyža-
dujeť soustředění a vyvinutí oněch vlastností.
jež právě ženám příroda v klín vložila, kla-
douc jim za hlavní úkol vychování, vedenía
ošetřování dětí: trpělivosti, sebeobětování
mírnosti, vytrvalosti, a pravé lásky k bliž-
nímu.
Vlastnosti tyto vyvinou se u ženy při-
rozeně vůči vlastním dětem; ale dřímou i v
těch, jež dětí nemají — v mladých dívkách
ženách, jež za různých osudů a okolností zů-
staly bezdětny. Je pak potřebí malého im-
pulsu, a zvláště poskytnutí dobré příležitost
a vedení, aby všecka láska, v ženě soustře-
děná, soustředila se v ulevení bídy jiných, ci-
zích lidí a vykvetla tak v květ nejvzácnější.
v praktické provádění lásky k bližnímu.
Ale věc má ještě jinou stránku. Vidíme
v poslední době horečnou snahu žen, najíti s
samostatné zaměstnání. Snaha ta kotví v so-
ciálních poměrech — dostatečně známých —
a je tak energická, že nelze jí odporovati:
v celé řadě odborů práce dobyly si ženy po-
stavení, dobyly si ho často i proti mužům
na úkor mužů, přejímajíce jejich práci a za-
městnání. Je proto s podivením, že neobrá-
tily se posud se stejnou energií ku povolání
Vyža
18
article
téměř opuštěnému, poskytujícímu v jiných ze-
mích tisícům žen trvalé a vydatné obžívy,
přiléhajícímu kromě toho dokonale k ženské
povaze a přirozenému jich nadání, kromě
toho neohroženému konkurencí mužů — totiž
k ošetřování nemocných.
Příčinu toho nalézám v nedostatečné or-
ganisací ošetřovatelství u nás. Po dnes svě-
řuje se ošetřovatelství nemocných řeholnicím
O výkonech jeptišek-ošetřovatelek různí se
sice náhledy; ale celkem nutno přiznati, že
konají své povinnosti velice dobře a obětavě.
a nelze upříti jim za jejich tichou a těžkou
práci úctu a uznání. Motiv náboženský — při-
kázání Kristovo o lásce k bližnímu — je tu
pojítkem těchto žen a udržovatelem kázně i
nadšení ku povoláni, jež platí za jeden z nej-
důležitějších skutků milosrdenství. Ale řády
řeholní jednak nestačí: nestačí již dodati ani
ošetřovatelky do všech nemocnic, tím méně
stačí požadavkům obecenstva po ošetřovatel-
kách domácích. Jak z hodnověrných úst jsem
se dověděl, mají tyto řády čím dále tím menší
příliv novicek z českých kruhů obyvatelstva.
a nedostatek stoupá. Dále jsou případy, kde
zájmy nemocniční — hlavně lékařské — kří-
žují se s přísně klášterní organisací řádů oše-
třovatelských, jež podléhají představenstvu
církevnímu, mimo nemocnici stojícímu. Dále
v privátní službě ošetřovatelské je celá řada
rodin nebo jednotlivců, již z jakýchkoliv dů-
vodů řeholní ošetřovatelky si nepřejí. Dále je
povážiti, že v případě války nastane ohromná
nouze a nedostatek ošetfovatelek, a že je na-
prosto nutno, již za doby míru o velikou re-
servu se postarati.
Kristův
19
article
Krátce, věc uzrála a je třeba ji řešití.
U nás učinila letos za doby válečného nebez-
pečí vláda slibný náběh; poslala po úřadec
oběžník, aby honem honem zakládaly se ško-
ly ošetřovatelek. Bylo to hodně pozdě: vá-
lečný mrak visel nad hlavami — a kdyby
hned byly se školy zařídlily — za týden neb
za měsíc se ošetřovatelky nevyškoli. Ostatně
jakmile pominulo nejhorší nebezpečí válečné,
couvla vláda, a výsledek všeho byl jako vždy
jediná škola pro celé Rakousko ve Vídní. Jak
vždy a ve všem, musíme si pomoci sami.
Při úvaze, jak podobnou školu založiti,
hrají v prvé řadé úlohu zkušenosti a zařízent
v cizině: prohlédl jsem letos podrobně švý-
carské a některé německé školy, a chci
především podati zprávu o několika vzorných
podobných ústavech.
V Curychu jsou tři školy ošetřovate-
lek nemocných: katolická řeholní, protestant-
ská („Diakonisky“) a škola samostatná spol-
ku paní (Frauenverein).
Rakousko
Vídeň
Curych
škola samostatný společenský
20
article
Poslední vznikla r. 1894 — dámy usnesly
se na valné hromadě spolku, že založí školu
ošetřovatelek s připojenou ženskou nemae-
nicí; začaly sbírati příspěvky, koupily 1898
za 120.000 fr. pozemky a postavily brzy nato
školu i nemocnici; 1901 vstoupil ústav v čin-
nost. Celé vedení ústavu mají v rukou ženy —
i řídíci lékař je dáma, slečna dr. Heer; ba
stojí v zakládací listině: že správa školy i ne-
mocnice musí zůstati v ženských rukou. Škola
ošetřovatelská během doby se rozšířila na ně-
kolik odborů. Žákyně školy pro ošetřo-
vání nemocných učí se tři roky. První
rok ve škole curyšské učí se theoreticky
s praktickými cvíky v přilehlé nemocnici; na
konci prvého roku vykonají zkoušku. Druhý
rok slouží po skupinách pod dozorem vrch-
ních ošetřovatelek v některé všeobecné ne-
mocnici: třetí rok samostatněji v různých
ústavech. V druhém roce požívají platu 300
franků, v třetím 400 fr. za rok. školné za
1 rok činí pro švýcarky 120 fr., pro cizinky
250 fr. — Do přivtělené nemocnice přijímají
se nemocné a těhotné paní a jistý počet ne-
mocných dětí: poplatek činí na všeobecném
oddělení za osobu a den 2 fr., na privátním
oddělení — asi jako u nás v sanatoriu — 6 a
10 fr. denně — Další odbor stará se o vycvi-
čení zvláštních ošetřovatelek pro šesti-
nedělky a kojence; učební doba trvá
1 rok, školné 200 fr., v čemž zahrnut i byt
a strava za celý rok. — Odbor pro péči
děti vyškoluje v Směsíčních kursech dívky
v péči o zdravé děti. — Zvláštní Směsíční
kurs (fr. 200.— se stravou a bytem) vyško-
luje domácí ošetřovatelky, jež jsou
určeny k tomu, aby vedly celou domácnost
na místě onemocnělé matky nebo šestineděl-
ky, zvláště v chudších vrstvách obyvatelstva.
doktor
Heer
21
article
— Konečně jsou v ústavě 6měsíční kursy pr
výcvik v ošetření nemocných, šestinedělek
ošetřování dětí pro domácí potřebu
kde dívky cvičí se v těchto důležitých rodin-
ných úkolech a povinnostech pro potřebu
svých nastávajících domácností.
Vedení školy poskytuje radostný pohled
pořádku, čistoty, píle a horlivosti; všecky
chovanky tvoří rodinu, vážnou a pracovitou
v zaměstnání, veselou a šťastnou v odpočinku;
podnikají každodenně společné vycházky, vý-
lety, a vypadají vesměs šťastně a spoko-
jeně. — K ústavu patří ústav pro zprostřed-
kování míst, jenž vede všecky absolventky
v evidenci; dle poslední zprávy obstará ročně
1800—2000 míst. — Ústav nachází se pod
vrchním dozorem zdravotního úřadu curyš-
ského; za to ústav poskytuje za malé od-
škodnění se strany města ošetření nemajet-
ných nemocných a šestinedělek v jich bytech.
— Výtečně školené ošetřovatelky z tohoto
ústavu snadno nacházejí zaměstnání — bud
v různých sanatoriích a ústavech léčebných,
nebo jako vrchní ošetřovatelky v nemocni-
cích, nebo výnosná místa privátní; poptávka
po nich je stále větší a větší, a není jich po-
sud dosti. Pro případ války jsou mobilisovány
právě tak jako muži, a jsou povinny konati
službu ošetřovatelek raněných. — Ústav
ovšem pracuje se subvencemi města, kantonu
i vlády švýcarské, má ročně slušný deficit —
ale dámy jsou statečné, umínily si, že poplat-
ky školní a nemocniční nezvýší, a proplavou
každoročně kolem úskalí defícitu s roztaže-
nými plachtami.
Ústav tento uvedl jsem na prvém místě
poněvadž ukazuje, co dokáží ženy energické
a nadšené, a co dokáže — svépomoc: a po-
něvadž u nás — podle mého názoru — nutno
věci chopiti se jen podle tohoto vzoru, a ne-
spoléhati na úřady nebo korporace; než by
22
article
při našem bureaukratickém řízení došlo k za-
řízení nějaké úřadní školy, trvalo by tak
dlouho, že by mnoho lidí čekání omrzelo
mnoho nadšení pohaslo: jako tomu je v růz-
ných jiných cborech.
V Bernu je rovněž krásná škola pro
ošetřovatelky nemocných, t. zv. škola Červe-
ného kříže. Škola ta však není organisována
mezinárodní společností Červeného kříže, n-
brž je opět vydržována kuratoriem, a název
je vzat podle státního znaku švýcarského
Skola má svou krásnou, rozsáhlou budovu ve
villové čtvrti bernské, obsahující školu a ne-
mocnici; kromě toho zvláštní dům v sousední
zahradě stojící jakožto obydlí pro žákyně a
ošetřovatelky („Schwesternhaus“). Ústav při-
jímá řádné žákyně a externistky; výcvik řád-
ných žákyň trvá 3 roky, z toho 1 rok v ústavě
bernském, 2 roky v praxi po různých ústa-
vech léčebných. Plán učební je velice roz-
sáhlý, pomůcky učebné bohaté; theoretické
vyučování obsahuje základy nauky o těle lid-
ském (anatomii a fysiologii), zdravotnictví
ošetřování nemocných, asistence při různých
výkonech lékařských, první pomoci při úra-
zech, ethiku atd.; praktický výcvik, jednak
výcvik v ošetřování nemocných v ústavní ne-
mocnici, jednak zaměstnání a výcvik v ku-
chyni a prádelně nemocenské. — Školné činí
za první rok 250 fr. — Prvý půl roku platí
za dobu zkušebnou; přestojí-li ji žákyně do-
bře, dostává druhý půl roku měsíčně odměnu
(„Taschengeld“) 10 fr. — Druhý rok požívají
žákyně platu 300 fr., třetí rok 420 fr. ročně.
Skola
Bern
Červený kříž
23
article
Kromě toho dostávají řádné žačky celá tři
léta zdarma byt, stravu a praní prádla. Po
zkušební době dostávají od školy zvláštní slu-
žební oděv. Koncem prvého roku skládají
zkoušku, po třech letech obdrží diplom oše-
třovatelky. Po vystoupení ze školy zůstávají
žačky v odvislosti od školy až do 45. roku
věku, musí oznamovati každou změnu bytua
v případě války býti k disposíci pro službu
ve vojenských nemocnicích a obvazištích. —
škola trvá od r. 1899, od té doby bylo diplo-
mováno 178 sester; z těch 7 zemřelo, 33 se
vdalo — téměř všecky za lékaře.
škola ošetřovatelek „La source“ v
Lausanne má poněkud odchylnou organi-
saci. Doba učení je rovněž tříletá — z toho
8 měsíců ve škole v Lausanne, zbytek v ne-
mocnicích. V ústavu je 10 stipendijních míst.
jež založili manželé Gasparinovi, zakladatelé
školy, jež trvá od r. 1859. Žačky — kromě
stipendistek — platí školného 500 fr., a mimo
to první rok 90 fr. měsíčně za byt a stravu.
Jinak zařízení obdobné, jako v Curychu
Bernu; pomůcky učebné zvláště bohaté —
učební síň má i vlastní kinematograf, předvá-
dějící filmy z oboru ošetřování nemocných.
první pomoci, asistence při operacích, váleč-
né chirurgie a služby na obvazišti atd.
Lausanne
Curych
Bern
24
article
Ve Švýcarech je ještě několik škol s ob-
dobnou organisací; ale doufám, že pověděné
postačí, aby mohl si každý o organisací jich
učiniti obraz. Sluší dodati, že dojem, jejž činí
pospolitý život ve školách, dojem, jejž čine
žačky samy, jejich chování při operacích a
k nemocným, jejich poměr k lékařům atd.,
jsou nejen co nejlepší, ale pravým zjevením
pro našince. O podobné asistenci, podobném
ošetření nemocných u nás nikomu se ani ne-
zdálo; je tu vytvořen vážený, úcty požívajíc
stav, jenž koná svou práci téměř ideálně;
dívky rekrutují se sice z různých stavů, ale
převážnou většinou z t. zv. středních a vyš-
ších kruhů společenských; a když, vida tyto
dívky při jejich obětavé práci, již konají
s úsměvem a radostí, vzpomněl jsem na pře-
vážnou většinu dívek z týchž kruhů u nás do-
ma, a srovnal cíl životní švýcarských dível
s účelem života a vychováním českých —
bylo mi divně — a zase smutno: nelze obviňo-
vatí pouze vychování, společnost atd.; jest
obviniti i poměry, jež posud neumožnily i na-
šim dívkám podobného vzdělání a zaměstnání,
jakého mohou požívati Švýcarky.
Švýcarka
25
article
Prohlédl jsem také městskou škol
ošetřovatelek nemocných v Dráž-
danech. Škola ta zřízena je při překrásné
městské nemocnici „Johannstadt“ a určena
k tomu, aby vychovávala personál ošetřovací
pro městské ústavy léčebné a útulky pro ko-
jence. Doba učení trvá rok, z toho půl roku
(v zimě) theoretické vyučování, půl roku
praktické. Žákyně požívají v ústavu bytua
stravy a platu prvý půlrok 20 mk., druhý
25 mk. měsíčně. Zavazují se, po vyučení dva
roky setrvati ve službách městských; k do-
držení tohoto závazku skládají kaucí 300 mk.
jež však mohou skládati i ve formě srážek
z měsíčního služného po 10 až 15 mk. měsíč-
ně, Po celoročním učení jsou žákyně povin-
ny skládati státní zkoušku z ošetřování ne-
mocných. Pro tyto státní zkoušky vydáno
zvláštní nařízení saského ministerstva vnitra
dne 7. února 1909; titul „státně uznané oše-
třovatelky nemocných“ je zákonitě chráněn
U nás neschází interesu o školu ošetřova-
telek: máme jednak „Spolek pro povznesení
stavu ošetřovatelek“ v Praze, jenž v posledn
době čile věci se ujímá — a máme již jistý
počet pro věc nadšených dam a dívek; scház
jen zorganisovati školu po vzoru švýcarském
s některými modifikacemi podle našich po-
měrů. Mohu prozraditi, že s pracemi o zorga-
nisování školy podobné bylo již počato, a že
lze doufati, že v blízké době škola bude zří-
zena, a tak otevřeno našim dívkám a ženám
nové, čistě ženské povolání, uspokojující po
stránce morální i materiální.
Dr. L. P. Procházka.
doktor
Procházka
Praha
26
article
Ženské hnutí.
Celibát umělkyň.
Ženské hnutí.
Celibát umělkyň.
— Ženská hlídka „Národní Politiky“ přinesla
nedávno zajímavou zprávu: pařížské malířky za-
ložily spolek, který vyžaduje od svých členek, aby
se zřekly lásky, manželství a dětí. Zakladatelka
myslí, že tím dostoupí umělkyně vyššího stupně
umění, že věnují se soustředěněji své práci.
— Nelze od toho očekávati žádných velkýc
úspěchů.
— Nenajdou se umělkyně, které se tomu pod-
robí?
— Ustavil-li se spolek, tedy se již našly, ale
celá věe je v základě pochiybona.
— Ovšem, žena nezřekne se ráda lásky a ma-
teřství k vůli umění neb jinému povolání, je to pro
ni jakási násilné bezpráví, páchané proti přírodě.
— Vždyť není k tomu nucena, aby se zřekla
násilně, je to dobrovolné. Jen pro ty, které kladou
svou uměleckou práci výše a chtějí něco vykonat.
Ty mají býti ochráněny samy proti sobě i proti
útokům jiných.
— V tom jsou na omylu, domnívají-li se, že
více vykonají.
— Je přece faktem, doloženým nesčetnou
zkušeností, že ženy umělkyně, jakmile se provdaji
a mají děti, jsou zdržovány a odvraceny od své
tvůrčí činnosti, až na konec se jí vzdávají, aby
zůstaly jen dobrými ženami a matkami. Nezbývá
jim času, ani sil. Není možno, aby dostály dvěma
povinnostem tak těžkým, z nichž každá vyžaduje
celého člověka.
— Umělkyně celibátnice věnují se snad sou-
středěněji své práci, ale je pochybno, zda do-
stoupí tim vyššího stupně umění.
— 1 v umění rozhoduje práce, píle a snaha
na prospěch umělce.
— Ale nestačí. Nesmí se zapomínat, že zdro-
jem umění je cit, je život. Láska pak, ať manžel-
ská, ať mateřská, láska k muži nebo dětem je nej-
hlubším zdrojem citu, největším popudem k ži-
votu a tím i k umění.
Láska
27
article
— Když však povinnosti, provázející lásku
mateřství, zbraňují umělkyni, aby je projevila u-
měním. Tisíceré všední povinnosti musí vykonati,
než se dostane k tvoření a k své práci umělecké.
— V tom je právě ta pochybenost, že není to
láska, manželství, mateřství, které tu překáží, ale
domácnost a forma. Dovedeme-li abstrahovat po-
jem lásky, manželství, matečství od domácnosti,
nuceného nepřetržitého spolužití, pochopujeme, že
vážeme se na formy staré, přežilé, nehodící se
dnešním potřebám a když nám překážejí, zříkáme
se lásky, manželství, mateřství, místo co bychom
vyhledávali a tvořili nové formy, vyhovujíce no-
vému obsahu našeho života. Takový celibát při-
padá mně, jakobychom se raději zbavili života,
než starý způsob měnili a tvořili nový. Také dnes,
kdy všechny možné technické vymoženosti jsou
nápomocny, není třeba, aby umělkyně svůj drahý
čas věnovala domácím pracím, aby z formy a z
rámce svého života tvořila jeho střed. Ani mateř-
ství nevyžaduje doby tak dlouhé, aby musilo ženu,
opravdu tvůrčí umělkyní zdržovati od její činnosti
a naopak, může jí býti zdrojem nesčelných vznětů,
nálad, z kterých vytryskne umělecké dílo. A vý-
chova děti? Víme dnes, že není třeba, aby matka
byla krok za krokem se svým děckem, ale že více
vychovává dobré, rosumné a včasné slovo a pří-
klad. Vždyť to vše je život! Umění zobrazuje ži-
vot, přibližuje nám život citový, duševní. Jak chce
umělkyně vořit, vzdaluje-li se života? Nepozná-li
jej, neprožije-li jej plně? Co chce nám podávat?
28
article
Což pak je umění jen práce řemeslná, které stačí
klid a soustředěnost? Nevyžaduje spíše život.
vřelý život, vzněty? Je třeba — ne zříkati se
plného života, ale učiniti z vnitřního života střed
a z ostatního jen rámec.
Vyvijet se s poměry, nezůstávat za nimi a ne-
ulpívat na prázdných formách, ne dávat se jimi
ubijet. Vybojovalo-li ženské hnutí ženám svobodu,
je třeba tu svobodu uplatňovat nejprve u sebe
samých a vytvářeti svůj život, jinak by to bylo,
jako bychom nevěděly, co s ní počít. Přihližeti ke
vnitřní hodnotě všeho života. Pak pravé umění
projeví se za všech okolností.
— Však ale také láska sama způsobuje, že-
člověk věnuje se více sobě a předmětu své lásky,
než všemu jinému a odvrací se od své činnosti.
— Vyčerpává-li se láska jen tím, pak není to
pravdivá láska, ale je v ní více egoismu než citu,
není tu vznětu. A pak je pochybený názor, který
stále převládá, že v lásce a manželství je žena pro
muže. Ona se jen přizpůsobuje a oběfuje, aniž si
uvědomi, že život a láska i pro ni přináší své hod-
noty a je-li pasivní, že netvoří, ale podléhá.
— Což pak mimo manželství nelze vřele ceítit,
vřele žít a hodnoty tvořit?
— Ano také. Bylo by smutným svědectvím
pro člověka, aby nemohl se soustředit v sobě, aby
nenalézal útěchy, osvěžení, života v sobě, aby byl
odvislým od druhého pohlaví, od manželství, ma-
teřství neb otcovství. Miliony bytostí lidských ži-
vořily by, byly by vyloučeny ze života, kdyby
tomu tak bylo. Je to triumí rozumu člověka, že
k svému životu nepotřebuje nutně druhého po-
hlaví.
29
article
— Proč by tedy právě umělkyně měly býti
z těchto milionů vyjmuty?
— Jde-li o to, aby zvýšena byla tvůrčí schop-
nost umělecká, tedy potřebuje vznětů, jakých po-
skytuje nejmocnější cit lidský — láska, nejen u-
mělkyně, každý člověk.
— Nemůže být v životě lidském jiných, lep-
ších vznětů nežli láska?
— Může a je
— Musí umělkyně jen lásku projevovati svým
uměním?
Nemusí ji ani projevovat ani nemusí se
omezovat na výjevy lásky, ale láska je nejpravdi-
vějším vznětem a podnětem k tvoření vůbee
A přece není větších zklamání, větších lžt
nežli v lásce.
To nečiní láska, ale nepochopení a nevy-
spělost lidí. Jménem lásky dopouštějí se nepravd
vůči jiným nebo sami sebe klamou domněnkou.
lásky nepotřebují, buď že každé nepatrné
buď že
zvlnění
sexuální či citové pokládají za lásku.
Láska je cit a prýští ze sexuality.
Je nevyhnutelným důsledkem naší fysické
i psychické bytosti
Bojujeme proti sexualitě.
Bojujeme proti její nadvládě
Nechceme uplatňovat pohlaví, chceme u-
platnit duši člověka
— Zapomínáme, že sexualita není jen tělesní,
ale i duševní.
— Tomu se bráníme, aby nezaujala i duši.
30
article
— Nelze žíti bez ní, když tu je a projevovat ži-
vot bez zřetele kní je jednostranným, neúplným, je
nepravdivým. Fysiologie učí, že tělo ke svému ži-
votu potřebuje jistých látek, které jsou odlučovány
pohlavními žlázami, jsou přijímány krví a přetvo-
řovány v tělesné šťávy. Podněcují výměnu láteka
mají příznivý vliv na výkonnost těla i ducha. Vy-
plývá z této činnosti životní sila, jarost, energiea
pud po činnosti. Doklady toho nalézáme v životě.
Láska k bytosti vznešené, stejnorodě duchema
citem, k bytosti rozumějící, povzbuzující byla ode
dávna podnětem k velkým činům, k dílům světo-
vým, k nejkrásnějším uměleckým výtvorům. Jako
velcí muži tvoří pod vlivem svých lásek díla ve-
tiká, nalézajíce v nejintimnějším životě podněty
k nim, jako vůbec muži v době svého pohlavního
života jsou nejčinnějšími, nejenergičtějšími, taki
ženy vlivem lásky stávají se činorodými, jejich
vznět oživuje a životní enerige vzrůstá a projevuje
se krásou zevní, duševní náplní a kde je vloha
a schopnost též tvůrčím způsobem, nejsou-li za-
slepeny předsudkem a falešným názorem o své
pasívitě a že jsou tu pro muže. Ani muž není tu
pro ženu, ale láska, život pro oba. Na nich obou
je, co z něho vytvoří.
31
article
— Tu stačí snad jen život, k tomu netřeba
druhého pohlaví. Nešťastná láska byla často zdro-
jem velkých děl.
— Byla tu láska.
— Nevíme, zda by oni velcí mužové nebyli vy-
konali bez žen, bez lásky stejně veliká díla, snad
jiná, ale stejné ceny.
— Jako nevíme, zda by ti, kterým nešťastná
láska a osamocení — tedy touha po ženě — byla
popudem, nebyli vytvořili díla jiná, větší vlivem
— Často ženy strhnou umělce s jeho výže de
všednosti, jako manželé strhují umělkyně.
— To je egoism, to jsou osoby ne stejně vy-
spělé, ale ne láska. Taková láska účinná a prav-
divá předpokládá stejnorodost a vyspělost duševaí
žen.
Nevím
Časta
jít všednost