1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze. v neděli 5. října 1913.
Praha
4
article
rannt a večerní listy
předplácí ae
v Praze v admainistract
na mésle
sK —
na čtvrt leta
* dvojí denáškon
na měste
1ke
na čevrt ieta
ve sliálkách: , K so
na měsle
Poston-
a město
a rí. ke
* dvojí sásilko
na měsl
na drvrt ista
Praha
6
title
Dnešní číslo pro Prahu jest o 20.
s přílohou pro venkov o 24 stranách
Praha
7
article
Revise.
Revise.
V proudění politických názorů naši
veřejnosti poslední dobou pozorovati lze
jisté vyjasnění. Otázky politické taktiky
pro nejbližší dobu probírají se s větší dů-
kladností, hesla jsou zkoumána, pokud ma-
jí skutečnou cenu, a vědomí vážnosti si-
tuace, ve které se česká věc nalézá, ne-
popíratelně vykonává na mysli onen ukli-
dňující účin, ve kterém je už lépe možna
věcná diskuse a taktická rozhodnutí, scho-
pná také opravdu vésti k tomu, čeho se
jimi dosící zamýšlí.
8
article
Takové vyjasnění dojista nastalo v
otázce, má-li se o úpravě poměrů v Če-
chách jednati s vládou touto, či teprve až
některou snad hned po ní, snad ještě poz-
ději následující. Ve většině českých stran
nabylo vrchu mínění, že by nebylo správ-
no jednání s touto vládou zásadně odmí-
tati. My byli od počátku toho názoru, že
nelze politiku dělati tak, abychom nejed-
nali s vládou, která je na základě ústavy
jmenována, aby spravovala veřejné záleži-
tosti, a zdálo se nám, že by klásti takovou
podmínku nebylo politické u těch, kdo
opravdu vážně o dohodu se chtějí pokusiti
Němci se konečně také nedávají vésti hla-
sy, které jako podmínku účasti na vyjed-
návání žádají zase, aby napřed byl z Pra-
hy odvolán kníže Thun, poněvadž asi ro-
vněž soudí, že by nebylo politické a účel-
né, klásti podobnou podmínku vůči muži.
který se těší důvěře panovníka a vlády
vykonává tedy úřad svůj na podkladě ú-
stavním. Odvolávají-li se už naše radikál-
ní strany tolik na ústavu, nezbývá jim pře-
ce než i po této stránce ji poněkud re-
spektovati. Politicky ovšem nutno vždy
uvážiti svou sílu, stačí-li na to, aby dove-
dla hned předem takovou formální pod-
mínku celého jednání vynutit. Je proto
zcela přirozeno, že agrární strana, o níž
šířeno radikálními listy, že ve své většině
stojí vůči jednání s vládou na stanovisku
radikálů, pokládá za vhodné i za nynější
vlády o úpravě poměrů v Čechách jednati
a že tedy všecky tyto informace z radi-
kálních kruhů ukázaly se nesprávnými
Němec
Thun
Čechy
9
article
Ostatně samy radikální strany postupova-
lv nedůsledně: předložile vládě prostřed-
nictvím místodržitele kn. Thuna návrhy
jak by se krise v Čechách měla rozřešiti
a nemohou se tedy vzhledem k tomu vy-
hnouti nutnosti, aby o uskutečnění to-
hoto programu, po případě o změnách.
které se na něm provedou, s vládou jed-
naly. Jestliže to ale nechtěly a nechtějí.
pak buď takové návrhy neměly dělati.
anebo nyní alespoň nemají prohlašovati
za škůdce české věci ty, kdo se o usku-
tečnění těchto návrhů starají. Národní so-
ciálové ovšem, kteří nedovedou o politi-
ckých věcech diskutovati jinak nežli že
povolí své přirozenosti a dají se do útoků
na jednotlivé osoby, tvrdí, že agrárníci či-
ní svá rozhodnutí pod Kramářovým kara-
báčem. Zázračný tento bič dosáhne opra-
vdu daleko: z Barbo, odkud dr. Kramář se
dosud nevzdálil, do Čech, kam je odtud ry-
chlíkem asi tři dny cesty... Politická po-
věrečnost nár. sociálního orgánu vskutku
oyčejná! O poslancích strany agrár-
ní ovšem ze společných porad v perma-
nentní komisi bývalého Svazu sněmovních
poslanců každý si mohl odnésti mínění, že
nepotřebují žádného karabáče ani dra
Kramáře, ani Mladočechů, aby si o situac
mohli utvořiti náležitý soud.
Kramář
Čechy
10
article
Ještě jedno heslo české politiky
těchto dnech ustupuje před vyjasněním.
které v naší veřejnosti vzrůstá: je to he-
slo „bez českého sněmu žádná říšská ra-
da“. Není už přece jen chuti bořiti i tu
druhou tribunu, zbývající k uplatnění če-
ského stanoviska, a ponechávati všechen
vliv na státní záležitosti v rukou t. zv.
státních stran, mezi nimiž potom tak sil-
né postavení mají Němci. Heslo toto jev
české veřejnosti odstraněno a pohřbeno.
Není více přesvědčení o jeho účinnosti,a
proti němu čelí také ony vážné, ač leckde
také nodceňované projevy, vyšlé z ob-
chodních a živnostenských kruhů obou ná-
rodů, které ukazují k tomu, že království
České národnostními zápasy i hospodář-
sky těžce trpí, a že politická moc v Ra-
kousku přechází na zástupce zemí, které
jsou hospodářsky nevyvinuté, poněvadž
oba nejpokročilejší národové říše nedove-
dou se v Čechách shodnouti na vyrovnání
a společném postupu. Na základě těchto
úvah přirozeně i strana agrární musí míti
pro vyrovnání v Čechách i zvláštní důvo-
dy hospodářské, jak to projev posl. Udr-
žala dokládá.
Němec
Čechy
11
article
Zajímavo je ovšem při tom ještě jed-
no: že totiž se objevují návrhy, z nichž vy-
plývá, jakoby politické strany a politikové
nebyli dostatečně oprávněni k rozřešen
otázky tak velkého dosahu, jako je národ-
nostní dohoda. Viděli jsme, že projevy ty-
to zahájil posl. Klofáč, jenž chtěl do porad
přibrati řadu neaktivních politiků, viděli
jsme, že zvláštního zastoupení domáhají se
při nich obchodní komory, a konečně ob-
jevil se návrh dra. Friedjunga, jenž chtěl
vyrovnání vůbec z rukou politiků přené-
stí do rukou pražských universit. Nad tou-
to stránkou všech těchto projevů museji
se všecky politické strany bez rozdílu vel-
mi zamysliti. Když ani poslanec, kterýv
Čechách vydupal celou politickou stranu,
nevěří, že by české strany samy dovedly
splniti povinnost, kterou jim český národ
ukládá, je pro ně pro všecky na čase, aby
začaly uvažovat, mají-li se k této skepsi
přidat, anebo přec jenom přímo a bez báz-
ně jednat. Zdá se, že veřejnost je už syta
hry, která dovoluje některým politikům a
stranám míti jiné názory v soukromí a jiné
před voliči. To je diskreditování politických
stran, jež je nutí vážně přemýšleti o tom,
mohou a smějí-li na dosavadní cestě nedo-
statečné upřímnosti pokračovat dál. Jenom
mužná odvaha říci svoje přesvědčení a po-
ctivě za ním před veřejností, když je snad
nepopulární, státi, dovede osvoboditi če-
skou politiku z neblahého tlaku přetvářky
a agitace, který na ní lpí.
Klofáč
Friedjung
Čechy
12
article
Výkřik českého učitelstva.
Výkřik českého učitelstva.
Proklamace českého učitelstva, uveřejně
ná v těchto dnech v čele všech organisačních
časopisů učitelských, je pravou sens ač-
ností, ač nechceme říci nečekanou; ne-
boť již v nedělní školské rubrice mohli jsme
na základě přesně získaných informací kon-
statovati, že krise v učitelstvu dostupuje oné
meze, kde neuvažuje se již o hodnotě a opráv-
něnosti prostředků, kde vybočuje se bez-
ohledně z reservy a uplatňuje se jediný zřetel:
k uhájení vlastní existence i své rodiny. Pro-
klamace učitelstva českého potvrdila naši
zprávu. Z učitelstva všech kategorii
organisoval se výkonný komitét, který
právě vydal heslo k obranné akci, je
sice není stávkou ani pasivní resistencí, ale
důsledkem proletářské devisy: jaký plat.
taká prácel
Heslo toto, povážlivé a v důsledcích svých
pro lidovou osvětu velmi nebezpečné
jest vydáno a v učitelské obci přijato jake
projev krajní netrpělivosti a žalostného skla-
mání. Je ohlášením prudší taktiky a důrazem
že učitelé odhodláni jsou opustiti dosavadn
zcela legální cesty a sahají po prostřed-
cích nejostřejších.
13
article
Nechceme pod silným dojmem prokla-
mace uvažovati o správnosti ohlášeného kro-
ku, ale nemůžeme neuznati, že vleklá, neví-
daná materiální krise učitelská, zaviněná ur-
putností a nesvědomitosti německých obstruk-
čníků, dostoupila vrchole, ba divíme se tuh
ukázněnosti pevně sevřených řad učitelských
organisací, která dovedla až do této chvile p
pět let stálého odkladu zachovati klid a uti-
šiti zoufalé hlasy strádajícího učitelstva.
Vždyť právě na učitelstvo nejtíže ze
všech stavů dolehla zemská krise. A přece
učitelstvo, výhradně odkázané na zákonodár-
ství zemské, prožívalo celkem dost trpělivě
křížovou cestu vleklé úpravy platů a podřizo-
valo se odevzdaně národní kázni, doku
vůbec svítila mu posledni ještě ji-
skra naděje, že k dělnosti sněmu
dojde.
14
article
Práce permanentní školské a finanční ko-
mise, při nichž velmi vydatným způsoben
účastnili se právě poslancové naší strany.
dlouho živily v učitelstvu naději, že přece po-
moc přijde. A i tehdy, kdy radikální živlové
nic se na osud učitelstva neohlížející, rozbil
základy mostu, po němž mělo se přejíti k děl-
nému sněmu a tím k sanaci učitelstv
a kdy projektováno bylo zřízení komise země-
panské, která by měla volné ruce, určitý zá-
vazek k učitelstvu a zároveň disponovala pro-
středky, stačícími aspoň na částečné upoko-
jení učitelstva — i tehdáž ještě svítila učitel-
stvu naděje, že mu bude pomoženo rychle
byť ne zcela. Když pak i tato slibná naděje
zmařena nastolením úřadnické zemské ko-
mise, tu přece ještě v bídě tonoucí učitelstvo
chápalo se posledního stébla a důvě-
řoválo nadějným slovům, jimiž motivováno
bylo zřízení zeměpanské komise.
mezi jiným i v tos sniyslu,to „tolikeré
přímo dojemné volání posilžene-
ho učitelstva“ je silným popudem k Nej-
vyššímu cís. patentu z 26. července t. r.
Učitelstvo mohlo právem očekávati, že
vláda, která nejen ústy svých ministrů, ale
i projevem místodržitele král. Českého vý-
slovně ujišťovala, že bude na učitelstvo pama-
továno, učiní opatření, aby správní komise.
ne-li zúplna, tož aspoň z části učitelstvu po-
mohla. Učitelstvo právem očekávalo, ž
správní komise využije na jeho prospěch člán-
ku 7. svých stanov, kterým se jí ukládá sesta-
vovati zemský rozpočet, zařazovati do roz-
počtu vydání, jichž potřebu uzná, a rovněž
článku 8., kterým se jí dává kompetence k
udílení systemisovaných pensí a osobních pří-
davků.
Nuže, i tato poslední jiskřička
naděje zašlápnuta byla krutýma
bezvýhradným prohlášením mini-
sterského předsedy hr. Stürgkha
dne 27. srpna, že pro rok 1913 nedostanes
Stürgkh
15
article
učitelstvu — ničeho, a že o pomoci pro
příští rok budou teprv konána — studia
A když konečně do veřejnosti pronikly bez-
pečné zprávy, že vskutku správní komise
praničím na učitelstvo ve svém
praelimináři pro letošní rok ne-
pamatovala přes to, že čtyřkorunová
dávka pivní a 10 zvýšení zemské přirážky
proponovány byly finanční komisí na úhradu
nákladu pro platy učitelské — tu konečně
skanula poslední krůpěj do kalichu utrpen
učitelského, kterou všechna trpělivost pře-
kypěla. Učitelstvo vidouc, že komise správní
dává pro jiné účely nejen zvýšené přirážky.
určené původně k doplnění peníze, potřeb-
ného k regulaci učitelských platů, ale i piv-
ni dávku, jejiž odium musí učitel-
stvo ve veřejnosti bráti na se, došl
ku přesvědčení, že se mu již v tomto roce
pomoci nechce.
16
article
Tím octlo se učitelstvo v situaci příme
zoufalé. Vláda, která rozpuštěním sněmu
zřízením správní komise převzala na se vše-
chny povinnosti a závazky k učitelstvu, po-
moci nechce a jiného fora tu není, které
by pomoci mohlo. Ba ani do budoucna ne-
otvírá se učitelstvu perspektiva radostnější
neboť nevidí bezpečné známky, že by v brzké
době došlo k takové úpravě rozháraných po-
měrů, aby dělný sněm mohl přikročiti k
definitivní úpravě platů ve smyslu ná-
vrhu stálé komise školské.
A tak nelze se diviti, nemá-li hmotně zni-
čené, bídou svých rodin zdeprimované učitel-
stvo tuze smyslu pro dlouhé odklady politiky
vyčkávací, jaká se uplatňuje v období správní
komise, kdy na německé straně je radostné
uspokojení z odstranění nenáviděného zem-
ského výboru a na české straně není chvatu
proto, že zabezpečeno aspoň jakž takž zem-
ské hospodářství. Učitelstvo však svojí pro-
klamací projevuje velmi zřetelně, že dále če-
kati nemůže a proto svým výkřikem chce po-
hnouti veřejnost k tomu, aby všemožně při-
spěla k urovnání nesnesitelných poměrů a pů-
sobila na vládu i ostatní politické rozhodujíc
činitele, by konečně vytvořena byla situace
v níž by nemusila škola a učitelstvo býti obět-
nimi beránky bojů národnostních.
17
article
A v tom vězí politický význam učitelské-
ho výkřiku, žalujícího nejen do temné situace
politické, kde „politickým stranám, které nyn
udávají tón, při vší bezradnosti jde o to, aby
co nejvíce vytěžily pro svou man-
dátovou politiku“, ale i do lhostejnosti
s jakou prý až dosud všichni veřejní vlivn
činitelé patřili k nekonečně se vlekouci otáz-
ce úpravy sčitelských platů. Učitolstvo, osnu
jíc tato místa své proklamace, jistě bolestně
vzpomínalo, že byly to právě strany radi-
kální, které z motivů nešťastné mandátové
politiky „skočily do toho“, když již již se zdá-
lo, že základní proposice k dělnosti sněmovní
budou projednány. Ale učitelstvo žaluje, že
i všechna naše rozvážná, zodpovědná, klidně
uvažující a na okamžitou popularitu se ne-
ohlížející veřejnost zakládala ruce
klín, ponechávajíc pole těm, kdož vidí cí
všech svých politických akci v — oblibě ne-
informovaných mass a konečně v zabezpeče-
ném mandátu.
Avšak učitelstvo viní i vládu a správně
vystihuje, že vláda, která nouzi učitelskou do-
bře zná a pomoci slíbila, znemožnila
sice, aby poslanci mohli dostáti svým čestným
závazkům vůči učitelstvu, ale sama ve pro-
spěch učitelstva neučinila praničeho, ae
mohla poskytnutím potřebných záloh projevit
aspoň dobrou vůli. A tak výkřik učitelstva za-
V drobném prodejti
ranní čialo a soba
vašarni
ls
Va filiálkách aa venko
ranní čislo
večerní.
Inserát
plsti se hotevě napřea-
Předplacení a inserty přijím
administrnce v Marianské ul.
Tam nacházejí se tat
redakee, tlakarna a sxpediee
„Národních Listů-
Rukopisy se nevranei
Virginie
18
article
jisté míří hlavně a po přednosti k vlá-
dě, té vládě, která do nejmenších podrobnosti
uplatňuje svůj rozhodující vliv, pokud jdeo
poroučení ve školství, ale která neprojevuje
nejmenšího zájmu o to, aby aspoň poněkud
ulevila v bídě učitelstvu, jakmile se jí k tomu
ustanovením zemské správní komise naskytla
příležitost.
V této prekerní situaci, kdy vláda pomoci
nechce, ač může, a kdy politikové naši trvale
pomoci nejsou s to, poněvadž bez zaručené děl-
nosti sněmovní je všechna definitivní pomo
učitelstvu vyloučena, v této hrozné situaci je
výkřík učitelstva zcela pochopitelný.
Nelze ho podceňovati ani přezírati. Není to
konvenění, obvyklá pohrůžka, jakých je v so-
ciálních zápasech na tucty a které se neberou
právě do slova, není to hlas několika z horka
nakvašených hlav a prudkých jedinců, ale je
to důkladně promyšlený, patrně dlouho připra-
vovaný akt dobře spořádaného všeho učitel-
stva organisovaného, tedy učitelů obecnýchi
měšťanských škol, jakož i učitelek literních
industriálních. Je to krokosudný, ve svých
důsledcích hrůzný, ale, jak patrno, do-
konale uvážený a odhodlaný.
Není třeba horkokrevnosti prudkého mlá-
dí, aby učitel rozhodl se již ke krokům nejkraj-
nějším. Právě na pohled klidní, ustaraní otcové
rodin jsou roztrpčeni nejvíce. Zdražení ži-
votních potřeb dostoupilo od poslední úpravy
platů r. 1903 hrozné výše 75 procent! Kdyby
tedy učitelstvu nezvýšily se požitky efektivně
ani o haléř a dalo se mu jen tolik, co by se
rovnalo hodnotou platu v r. 1903, musily by
se platy jeho zvýšiti o 34 mil. K. Avšak učitel-
stvo nedostává ani oněch 23 mil. K, které
usnesla školská komise, ba nedostává ani nej-
nepatrnější výpomoci. Nedělností sněmovní
ztrácí tedy učitelstvo ročně 23 mil. K. čímž
jeho hrozná pasivita je evidentní každému ne-
předpojatému člověku.
19
article
A tato pasivnost učitele proletari-
suje, ničí v něm každý vznět, všechny ideály
vyšší snahy, ba přímo učitele, vychovatele
naší mládeže, demoralisuje, ježto nutí
k dluhům, vhání učitele do rukou lichvářů, žene
ke skepsi, apathii, omrzelosti a nevážnosti ku
povolání, které nemůže více učitele uživiti ..
A tak konečně, jak z proklamace patrno.
došla učitelstvu trpělivost a na obzoru je pravý
kulturní skandál, jak právem nazvati
možno zjev, kdy kulturní pracovníci této bo-
haté země nuceni jsou sahati k násilným pro-
středkům, chtějí-li se domoci aspoň tolik platu.
aby uhájili holou existenci.
Ucitolstvo chce trpělivě čekati ještě d
koncetohoto roku a zvýšenou, intensiv-
ní, horlivou prací ve škole i mimo školu chce
ještě se pokusiti, aby získalo aspoň tolik po-
rozumění pro svoje existenční potřeby, kolik
ho získaly jiné stavy stávkami, pasivní resi-
stencí, hlučným odporem a vzdorem. Učitelé
zajisté dobře si uvědomují, že svojí ideovou
prací jsou zodpovědní před budoucnosti i vlast-
ním svědomím. Proto zajisté jen po vnitřním
zápase odhodlali by se k pasivitě, mechanismu
a minimální školské práci. Ale krise dostou-
píla již vrcholu a učitelstvo svou proklamaci
odmítá ty, kdož by mu chtěli kázati, že je ne-
myslitelno, že by národní učitel mohl způso-
biti, aby nevinná mládež a národní kultura od-
nášely následky jeho krise. Tu učitelstvo již
jako pravý proletář zoufale volá: „Také ná-
rodní učitelstvo níkdy se nena-
dálo, že by pro národnostni spory
tak bezohledně mohlo býti uvade-
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 4. října.
— (Kronika.) Nahoře za Strahov-
skou branou bývá teď podvečer příjemná
procházka. Není tu žádný ráj, ale s roz-
valených hradeb, přes zaházené staré při-
kopy a rozevřené čerstvé lomy, je tu vděčný
rozhled do širé dáli. Zelenými průhony
vzhůru dolů se plahočí šedé vozovky, kři-
žují všemí směry žlutavé stezky, bílé pěšiny.
Za vlídné pohody milo tu lovit lelky. Ráno
tu cvičí vojáci, podvečer tu dovádí mládež.
povští draky, kope míče a rodiny kupí
povalují se po trávníku. Nedáte-li pozor
sejdete s cesty a už jste někde zavadili
něčí zabraný okres.
— Zpátky! Tudy se nesmi! . ..
Pětiletý cvoček s papírovým chocho-
lem na přilbě zastavil vám cestu a ručnicí.
nevím kterého systému, rovnou vám na prsa.
— Tady se nesmil opakuje s rozkazo-
vým důrazem.
— Proč pak se tudy nesmí, vojáče?
— Tady je pevnost! Což nevidíte? .
A udiven, že jste tak slepi, uka zuje po
zemi nějaké důležitosti... Z úlomků opuky
naznačeny tu po zelené půdě obrysy růz-
ných podob, kruhů, čtverců, obdélniků.
— Tu jsou hradby! vykládá. A tuhle
magaciny. A zde prachárnal a povýšeným
hlasem znovu: Sem se nesmíl
Znenáhla vpravujete se do situace.
— Jak pak ti říkají?
— Franta.
— A co pak tu vlastně děláš?
— Stojím na stráži. Máme vojnu.
— A kdepak je nepřítel?
— Tamhle. Vojta . ..
Vida, vida! V jakém nebezpečí jste se
octli! Válečný terén. Co zbývá! Zákazu
třeba se podrobit.
— A co pak mysliš Frantíku! obracite
se k malému obrněnci. Co si počnu, kdyi
už tu jsem a dál se nesmí?
Franta
Vojta
Frantík
Praha
Strahov
21
article
Musite zpátky! radil ochotně. Tady
by vás zastřelili.
— Safraporte, to by scházelo.
— Tuhle kolem a tam na cestu. Tam
se chodí.
Bylo vše tak jasné! Třeba se zachovat.
— Tos hodný, Franto, žes mi ukázal-
Drž se statečně na stráži! S boheml
— S bohem!
Postavil se do pozoru, vzdal zbraní čes
a s jakousi dobrodušnou soustrastí sledoval
nejapného zbloudilce, jak se opatrně vzda-
luje od zakázaného okrsku.
Neříkal nic, ale pohled byl výmluvný
— Divná věc, tihle staři! Tak velcí
tak nevědomi! Třeba jim všecko teprv uká-
zat! . ..
A spokojen vrátil se ke svému váleč-
nému dílu. Tak statně hájil svou povinnosti
Sami jste také byli spokojeni.
Celkem hladce jste vyvázli. Mohlo to
dopadnout hůře. Bylo skutečné nebezpečí.
Náhle vyrušen člověk tak snadno se zapo-
mene. Špuntík za svoji opovážlivost mohl
snadno stržit pohlavek a krátké naučení.
co a jak se mládeži sluší vůči osobám star-
ším. A následky mohly být nedozírny! Ještě
včas jste se rozmyslili.
Různá pokolení, různé světy! Líší se
zájmy a pojmy, nerozumí si navzájem, pře-
káží sobě. Nakonec, jaký div, nenávidí se,
potírají!
— Neslýcháno, co mladý svět dnes pro-
vozuje! Názory, mravy, řeč, nic neplati
Všecko na hlavu postavenol
— Proud života. Potřeba změny. Zá-
kon přírody!
— Jenže, co dnes se děje není už jen
změna a novota! Holé pominutí smyslu!
— Nedostatek smyslu vytýkají si po-
kolení navzájem.
— A jaká neúcta k cizí vykonané práci
Jen sebe pořád na mysli a sebel
— Sobectví, věčná zpruha lidskéh
dílal
Franta
Sam
22
article
— A forma jak šeredná! Onehdy proti
své vůli zaslechnu, jak si o mně mladí po-
vídají! Vlastní žáci, považtel Do dušes
hanbíš.
— Sami jsme nebyli lepší! O starých
stranou, všelijak jsme se bavívali.
— Jaký kynism slova!
— Stáří hubuje na mládež, mladí zas
považují staré za hlupáky. Starý flašinet
Bývalo tak vždy. Vítr slova odnese, země-
koule se kutáli dál světovým prostorem.
— Člověk, slabý tvor, pravda. Mluv
jinak, jedná jinak. To platilo jindy. Dnes
slovo a smyšlení jsou úplně shodny.
— Tím lépe. Aspoň neplatí licoměrnost,
pokrytectví.
— Za to ovládly hrubost, bezohlednost,
nízké smýšlení. Mluví se. co na jazyk při-
letí. A to je nejhezčí, co se mluví, také se
tiskne. A co je tištěno, rozumí se, je svato.
Aspoň svoje tak každý pokládá. A třeba
zbrklé bylo.
— Svoboda tisku! Aspoň obor světa
kde privilej neplatí.
— Kdo přijde, komu napadne, ben
vědomostí a zkušeností, bez znalostí svět
a života, posadí se a už se stal — šiřitelem
idejíl
— Volná soutěž sil! Nelze ji obmezovat
Bezpečná cesta k obecnému rozvoji!
— Čistý rozvoj! Každá hloupost se stává
heslem, střeštěnost modou, každá neřest se
omluví, každá surovost zvelebí.
— Boj všech proti všem! Pravý obra
života.
— Ale, ty konce!
— Právě ty jsou vítězny. Síla podrži
vrch. Skutečná velká pravda obstojí, proseká
se nejkrutějším příkoříml
— Možná, na konec! Ale kdy ten
vítězný konec nadejde? A mezi tím? Obecný
blázinec! Rvačka o chvilkový úspěch.A
úspěch má jen, koho nejvíc je slyšet. Ne
pravda vítězí, ani dobro, ale křik, zmatek
nevkus a neřest. A v nejlepším případě
Dětská nevědomost a svévolev.
23
article
Úryvky dialogu z besedního kroužku.
Věčné thema, spor generaci! Každá doba
po svém moduluje. Refrén písně vždy stejný
— Ustupovat, ach, bolestno
Návratem ze Strahovské procházky byl
o čem přemítat. Bavila vás psychologie
Frantíkovy mravní převahy. Jak vám ukázal
kudy a kam se vlastně chodi! Není pochyby.
malý energik stál v suggessi autority o dva
palce většího Vojty.
Vojta mu řekl:
— Tuhle je pevnost a ty tu budeš n
stráži! A kde jsou magacíny, tam nikdo ne-
smí. A kdyby někdo šel, tak ho musí
vrátití
A Franta měl své přesvědčení, svoj
šňůru postupu. A podle té se bral rovně
neodvratně, jak jen slepá síla dovede. Ne-
mohl jinak.
Byla to všecko hloupost. Mohli jste
snadně vyvrátit Frantíkovu řeč. Mohli jste
zůstat čím jste byli, starší osobou, která
má svoji váhu, dovede vším nějak zatočit
mohli jste Frantovi vysvětlit, jaká ta jejic
malá vojna je oslovina a že jsou ještě důle-
žitější věci na světě. Ale rozmyslili jste s
právem.
Frantíkův
Vojta
Franta
24
article
Franta nebyl by vaším vyšším důvodůn
nijak rozuměl. Nejste pro něj žádnou auto-
ritou. Důvody a výklady byl by přeslechl.
za to vaši nalehavost byl by pociťoval jako
holé násilí. Byl by vás považoval za ne
přítele, který jen přišel kazit hru, za před-
stavitele protivné společnosti starých, kteři
jsou všichni takoví. Bylo by to otřáslo jeho
vírou v člověčenstvo. Nechtěli jste si to
brát na svědomí. Raději jste ustoupili.
Měli jste své vyšší důvody a ty vá
přiměly podřídit se jeho nižším. Dali jste se
od něho poučit, porazit, vyhnat a tak jste
zvítězili. Vaše moudrost zvítězila. Kd
ustoupí zvítězí.
Ejhle, zápas generaci! Už přírodouje
zařízeno, aby nebylo jinak. Stáří má svo
zkušenosti a ty zjednávají moudrost.A
moudrost praví, třeba ustoupit a přenechat
zápasiště, komu náleží! Těm, kdo mají bu-
doucnost. A budoucnost po zákoně věčném
vždy připadne těm, kdo časem sami zmoudří
a jiným — ustoupí.
Franta
25
article
Podzim 1913.
Náklonnost ke všemožným výstřednostem
ve společenském životě, vývolaná stále větší
a větší touhou po přepychu, uplatnila svůj
vliv, jak se zdá, i v pánské garderobě.
V pánské modě, která se v posledních
letech, až na některé nepatrné výjimky, ří-
dila hlavně zásadou praktické pohodlnosti.
množí se známky, dle nichž možno s určitostí
souditi, že nastal obrat, vrcholící ve snaze,
pánský oděv této přepychové eleganci při-
způsobiti.
Jisto jest, že nějaký počet korektně oble-
čených pánů jisté meze dobrého vkusu nikdy
nepřekročí. Nicméně dlužno přiznati, že roz-
šiřuje se v posledních dnech náklonnost k
modním výstřelkům, jejíž východisko i cen-
trum spočívá zvláště v Paříži, a která vtiskla
internationální společnosti gentlemanů své
znatelné znamení.
Jak jsem se minule zmínil, jsou to zvláště
mladí Jihoameričané, kteří v Paříži tyto vý-
střednosti vynalézají a rozšiřují. Jich život
naplněn jest touhou, býti na výši situace, miti
to nejlepší i — nejdražší.
Nedávno slyšel jsem od jednoho z těchto
kavalírů — meškal právě v Kristianii a snažil
se stůj co stůj prodělati všechny možné fase
tohoto luxusního života — že známá anglická
továrna Christy zasílá své nejlepší a nejdražš
měkké klobouky výhradně do Jižní Ameriky,
že nikdo nenosí obuv co do formy tak doko-
nalou, jako tamější „jeunesse doréc“
Jest přirozeno, že tito pánové, kteří do
metropolí evropských takřka v houfech při-
jíždějí, ve společenském životě Paříže velké
popularity nabyli, a že mnohé z jejich národ-
ních mravů zjednaly si přístup do nejlepší pa-
řížské společnosti.
Ohromná obliba, jaké se těší příkladně
„tango“, jest jednou z těch mnoha a mnoh
neklamných známek o tom, ačkoliv mne často
Christus
Paříž
Kristiania
jižní Amerika