ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 70cfa130-6604-11dc-83eb-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 29 celkem · entity: person 54, place 27, org 9, work 2
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
31. března 1901
4 masthead
Číslo 89.
5 article
lovati! Od té doby, co ztratil víru v člověčen- stvo, jeho vřele milovaná žena utekla mu s jeho druhem, flétistou Sobakinem, hruď jeho napl nila se citem opuštěnosti a on stal se mis- anthropem. »Co jest život?« nejednou kladl si otázku. »Proč jsme na světě? Život, toť pouho báj, touha, .. . sen . . « Než tu, stoje před spící krasavicí (třeb připomenouti, že spala), náhle, proti své vůl pocítil v prsou cosi jako lásku. Dlouho stá před ní se zrakem upřeným... »Nuže dosti...« — pomyslil a vypusti hluboký vzdech. — »S bohem, čarovné zjevení Musím již na bál k jeho osvícenosti ...« A ještě jednou pohlédnuv na krasavici. chtěl již plovati zpět, když v hlavě jeho kmitla se myšlenka. »Musím jí nechati na sebe nějakou upo mínku«, pomyslil. »Nabodnu něco na udici. To bude jako pozdrav od »neznámého« — Smyčkov tiše připloval k břehu, natrhaí velkou kytici polních a vodních květin a svázav ji stonkem lebedy, připevnil k udici. Kytice se ponořila a stáhla sebou krásný splávek. Zdravý rozum, zákony přírodní a socialní postavení mého hrdiny by vyžadovaly, aby ro- mán končil se tímto faktem, — než chyba lávky — osud vládne i nad autorem: násled- kem zcela od autora nozávislých okolností ro mán neskončil se kyticí. Proti zdravému smy slu, přirozenosti věcí, chudý, nepovšimnutý ba- sista měl sehráti v životě známé a bohaté kra savice vážnou úlohu. Smyčkov připlul ke břehu celý udiven oděv jeho zmizel. Ukradl ho někdo . . . Neznámí zlodějové, co on kochal se pohledem na kr savici, odnesli vše až na basu a cylindr. »Hrome!« zaklel Smyčkov. — 6 lidé, hadí vy plémě! Ani by mne ztráta šatu tk nermoutila (neboť šat jest pomijející věc), ale to mne trápí, že musím nyní jíti jak mne Pánbůh stvořil, proti všem přikázáním mrav- nosti.
Hrom Smyčkov
6 article
Posadil se na pouzdro s basou a počal hledati východ z této trapné situace. »Nemohu přec takto ke knížeti Bibulovu,« přemýšlel. »Budou tam přece dámy ! A k tomu ještě ukradli mi zloději s kalhotami i kala- funu!« Dlouho přemýšlel, horečně, až píchalo jej ve spáncích. »No,« — vzpomněl konečně, »nedaleko břehu je v křoví ukrytý můstek. . . Než nastane tma, mohu vyčkati pod můstkem a večer, za soumraku, dostanu se do prvého pokoje . . .« Setrval na této myšlence, nasadil si cy- lindr, na záda vzal basu a pustil se ke křoví Nahý, s hudebním nástrojem na zádech, při- pomínal starého nějakého mythického poloboha. Nyní, čtenáři, když sedí již můj rek pod mostem a oddává se svému zármutku, opustíme jej na chvíli a vrátíme se k dívce s udie v ruce. Co se s ní stalo? Krasavice, probudivši se a nespatřivší na vodě splávku, rychle trhla prutem. Vlas se natáhl, ale udice a splávek se neukazovaly. Jistě kytice Smyčkovova se rozmo- čila ve vodě, nasákla a stala se těžkou. »Bud nějaká veliká ryba se chytila,« po- myslila dívka, »aneb udice někde uvázla.« Trhla ještě několikráte prutem a rozhodla konečně, že udice někde zachytila. »To je k zlosti !« pomyslila si. »A večer tak krásně se loví! Co si počíti?« A po krátkém přemýšlení shodila se sebe výstřední dívka šat a pohroužila překrásné své tělo do proudu až po mramorová ňadra. Těžko bylo udici odděliti od kytice, do níž zapletlse vlas, než trpělivost a práce vykonaly své dílo- Asi za čtvrt hodinky vylezla krasavice záříe- štěstím z vody, v ruce držíc udici. Než zlý osud ji potkal. Darebáci, kteři ukradli šaty Smyčkovovi, odnesli i její šat, za- nechavše ji pouze láhvičku s červíky.
Bibulův Vlas Smyčkovův Buda
7 article
»Co nyní?« dala se do pláče. »Takte přece nikam nemohu. Nikoli, raději smrt! Po čkám, až se setmí; potom za soumraku půjdu k tetce Agathii a pošlu ji domů pro šatstvo A nyní schovám se zatím pod můstek.« Moje hrdinka, vyhledávajíc vyšší trávu krčle se, běžela k můstku. Tu spatřila tam náhle nahého člověka s dlouhými vlasy a za rostlýma prsoma, vzkříkla a pozbyla smyslů. Smyčkovov také se polekal. Z počátku měl dívku za najadku. »To bude vodní siréna a přichází si pro mne,« pomyslil a tento výklad mu lichotil, ne- boť měl vysoké mínění o svojí sličnosti. »Není-li to siréna, nýbrž člověk, jak v světliti tuto podivnou změnu ? Proč tu jest Co tu chce ?e Co odpovídal si na tyto své otázky, dívk se vzpamatovala. »Neutracujte mne!« šeptala. » Jsem kněžna Bibulova. Prosím vás! Dostanete velkou od- měnu. Právě jsem odvazovala ve vodě udici nějací zlodéjové ukradli mé nové šaty, botičky všechno.« »Sudariňo!« pravil Smyčkovov prosebným hlasem. »Mně také ukradli oděv. A k tomu s kalhotami vzali mi i kalafunu.« Všichni hrající na basu a trombony oby čejně bývají nedovtipni; Smyčkovov byl však čestnou výjimkou. »Sudariňo!« pravil poněkud shovívavě »Vás, jak vidím, přivádí v rozpaky můj vzhled- Ale, jak uznáte, nemohu odtud odejíti z týchž příčin jako vy. A tu si myslím: snad by vám bylo vhod lehnouti si do pouzdra od mé basy a skrýti se tam? Také mne to ukryje před vámi.« Při těch slovech vyňal Smyčkovov basu z pouzdra. Chvíli zdálo se mu, že nabízeje pouzdro profanuje svaté umění, ale rozhodnutí bylo nutné. Krasavice ulehla do pouzdra, při- klopila se víkem a on přitáhl řemeny a zara- doval se, že jej příroda obdařila takovým roz- umem.
Sudariňo Smyčkovov
8 article
»Teď mne, sudariňo, nevidíte,« pravil. »Ležte tak a upokojte se. Až se setmí, odnesu vás k vaším rodičům. Pro basu si mohu při- jíti až později.« Jakmile se setmělo, vzal Smyčkovov n záda pouzdro s krasavici a pustil se k ville Bibulově. Plán měl následující: nejprve vejde do prvního pokoje, oblékne se, pak půjde dále . »Není lak zle, aby nebylo zase lépe . ..« myslil sl, vzdouvaje prach bosýma nohiamna shrben jsa pod břemenem. »Za to ta účast, ji jsem měl na příhodě kněžnině, bude mi ješte Bibulovem štědře nahrazena.« »Sudariňo, jak se daří?« tázal se tónem galantního kavalíra, vybízejícího ke čtverylce »Buďte tak laskava, nezlobte se a dělejte v mán pouzdře jako doma !«. Náhle zdálo se galantnímu Smyčkovovu že před ním zahaleny temnotou jdou dvě lid- ské postavy. Pohledl bystřeji a přesvědčil s že není to optický klam: postavy skutečně krá čely a nesly v rukou nějaké rance. »Nejsou to zloději?« proběhlo mu hlavou »Něco nesou! Jistě naše šaty !« Smyčkovov položil na silnici pouzdro dal se za nimi. »Stůj!« křičel — »Stůj! Počkej!« Postavy se ohlédly a spatřivše nahého člověka, daly se na útěk . . . Kněžna ještě dlouho slyšela rychlé kroky a volání: »Stůj !« Konečně vše umlklo.
Smyčkovov
9 article
Smyčkov znavil se útěkem a jistě byla by musila krasavice ještě dlouho ležeti v poli silnice, kdyby nebylo štastné hry osudu. V tu dobu totiž touže silnicí ubírali se na vilu Bibu- lovovu druhové Smyčkovovi, flétista Žučkov klarinetista Razmachajkin. Klopýtnuvše o pouzdro oba-udiveně na sebe pohledli a spráskli ruce- »Basa!« — pravil Žučkov. »Ano, a to basa našeho Smyčkova. Al jak se sem dostal?« »Jistě se mu něco přihodilo«, mínil Raz- machajkin. »Buď se napil nebo jej oloupili .. Ať tak či onak, nechati zde basu bylo by ne- smyslem. Vezmeme ji s sebou.« Žučkov vzal na záda pouzdro a šli dále »Ke všem čertům, to je tíha!« bruče celou cestu flétista. »Za nic na světě bych na takového klacka nehrál... Uf!. . .« Došli do vily knížele Bihulova, položil pouzdro na místo určené pro orkestr a odešl k bufetu. V té době rozsvěcovali ve vile již lustry. Ženich, dvorní rada Lakejič, krásný a sympa- tický úřadník železniční správy, stál uprostře sálu s rukama v kapsách a besedoval s hrabě tem Škulikovem. Mluvili o hudbě. »Znal jsem,« vyprávěl Lakejič, »v Neapol jednoho houslistu, ten vám dělal skutečné divy. Ani byste nevěřil. Na basu, na obyčejnou basu dovedl takové čertovské trilky, až ku podivu Straussovy valčíky hrál !«
Razmachajkin Žučkov Smyčkův Al Lakejič Straussův Basa Neapol Lakejič
10 article
»Ale to je k neuvěření, nemožné« odpo roval hrabě. »Ubezpečuji vás! I lisztovskou rhapsodi hrál. Bydlil jsem s ním v jednom domě a také z dlouhé chvíle naučil jsem se od něho na basu Liaztovu rhapsodii.« »Lisztovu rhapsodii?! Hm! . . . Žertu jete ! . . « »Nevěříte?« smál se Lakejič. »Tak vám to dokáží ihned. Pojďme do orkestru !« Ženich i hrabě odebrali se k orkestru. Došedše k base, rychle rozvázali řemeny . . . — ó bědal Než tu, co čtenář pustivší uzdu své fanta- sii kreslí si výsledek hudebního onoho sporu. obrátíme se k Smyčkovovu . .. Ubohý muzikant nedohonil zlodějů, vráti se k místu, kde byl zanechal pouzdro, nespatřil však drahocenného břemene. Tápaje v nejistotě popošel několikráte vpřed a vzad po silnici a když nenalezl pouzdra, mínil, že dostalo se nějak se silnice. »To je divné« uvažoval, rva si s hlavy vlasy a chvěje se zimou. »Vždyť se mi pouzdře udusí! A já budu jejím vrahem !« Až do půlnoci chodil Smyčkov po silniei. hledal pouzdro, až konečně znaven odebral se pod můstek. »Budu hledat, až se rozední !« Ale hledání za světla dalo týž výsledel a Smyčkov rozhodl se vyčkati pod mostem noci. »Musím ji nalézti!« — blábolil, sundavaje cylindr a chytaje se za vlasy. »A kdybych rok měl hledati, musím ji nalézti !« Ještě nyní obyvatelé oné krajiny vypravuj si, že v noci lze u můstku viděti jakéhosi ma- lého člověka, porostlého vlasy, s cylindrem na hlavě. Občas rozléhá se prý od můstku bru- čení basy.
Liaztův Lisztův Lakejič
11 article Prst boží.
Prst boží. Napsal Camille Lemonnier. Přel. B. S 1I v o vá. Lány polí spí v temnu, v hlubokém temnu prosincové noci a nic nehýbe se ještě v pří- bytku vesničana, ani jeho žena, klidně oddychu jící po jeho boku, ani kolébka, z níž slyšet mírný oddech nemluvněte, ani pes schoulený boudě, ani dobytek v temnu chlévů. Pojednou zazněl tichem hlas: »Sedláku, vstaň a jdi do města.« Poslušně obléká se sedlák, jeho ruce pohybuji se zvolna, jakoby tělo jeho ještě polou spalo. Noc kolem něho panuje hluboká a on přece vidí; kudy jde, šíří se světlo z jeho zřítelníc jako světlo bílých pochodní. »Kam jdeš?« ptá se ho žena, která uei tila prázdnotu lůžka vedle sebe. Odpovídá ji: »Tam, kde mne očekávají.« Ona se diví a vztyčuje se na lůžku, táže se, kdo ho očekává? »Nevím,« odpovidá, zlehka krče rameny Pohněvána zahrnuje ho žena ostrým slovy, která jindy znějí jeho sluchu jak svist biče. »To jen v tvé hlavě zpívali už kohouti. muži, jistě jsi snědl nějaký zlý kořínek. Lehni si jen znovu a čekej, až bude svítat.« »Ne,« praví on. Učesal se a odchází klidně, jakoby šel vy- konat nějakou noční práci; zvolna, krokem měkkým jako náměsíčný, kráčí děsivou tmou, která z klínu noci se řine na krajinu. A nač myslí při této tajemné chůzi? Na práci, kterou musí vykonati, až se vráti, na plat, který musí odvěsti v pěti dnech, na velké požadavky majetníka statku, jehož on je nájem- cem; myslí na svůj tvrdý a jednotvárný život, jako naň myslil včera a jako naň bude myslit po všecky dny, kterých mu dobrý bůh ještě dopřeje; nedovode myslit na nie jiného. Ledový vítr prochvívá jeho tělo: je to blížíeí se sví tání, co chvěje okolim, nebo je to jen ješte
Lemonnier B S Lána Sedlák
12 article
strnulý oddech noci? On neví a jde svou cestou. V kamenně ohradě domů spí město těž kým spánkem, jehož neruší ani nářek větre ani temný zvuk kroků na tichém dlaždění. An v hrobě není hlubší ticho než na němých kři žovatkách a pustých náměstích. Bez váhání béře se muž ulicemi tak jistě jakoby kráčel za jasného poledne. A přece mu nikdo nenaznačil cestu, kterou má jíti, ale není. co by mohlo zabrániti, aby se v určitou hodinu ocitl na určitém místě. Po několika zatáčkách ocitl se konečně na volném náměstí, jež kruhovitě vroubeno je domy, podobajícími se ve svém skupení kroužku nehybných starců, a z protější strany přicházi k němu neznámý muž a ptá se: »Venkovane, kolik je hodin?« Venkovan obrací se směrem k věži, kteron možno jen dle vyššího a hustšího stínu roze- znati od ostatních domů; je stopena stejně neproniknutelnou temnotu, ale jeho očím objevuje se pojednou čtverec ciferníku, jako záplavou požáru ozářen, a on odpovídá neznámému : »Jsou čtyři hodiny.« Zdá se mu, že viděl již kdysi tohot nočního chodce, na jehož obličeji nemůže roze- znati ani čelo ani očí, ale jehož rysy přes to jsou tak pevně vryty v záhyby jeho mozku, ž poznal by ho mezi tisíci. Sotva že se neznámý vzdálil, obracíse rolník a vrací se týmž těžkým, pomalým kro- kem klikatinou městských ulie, odkud byl při- šel. Aby se podíval kolik je hodin na kostelní věži, prošel dvě míle cesty a vrací se domů. kde ho vítá táhlé bučení probouzejícího se do- bytka, nesetkav se s nikým, mimo neznámého, který mu utkvěl v paměti na věky.
13 article Minul rok a Hlas ozval se znovu v tich
Minul rok a Hlas ozval se znovu v tich nocit »Vstaň a jdi do města!« A jako poprvě, oddaný otrok svého taju plného poslání, sedlák vstává; jeho těžké po hyby rozrážejí hustou tmu, v níž kmitaj těkavým světlem jeho zorničky. »Kam jdeš?« přá se ho žena mezi dvojím zívnutím. A on odpovídá: »Tam, kde mne očekávají.« Poslušna zákonu, který určil ženě věčnou žízeň zvědavosti, usedá selka na loži a vyptává se může, kdo ho očekává. On krčí rameny a praví: »Nevím.« »Starý blázne,« volá žena pohněvaná, »po mátlo se ti v mozku, že máš nářek meluziný v komíně za zvuk klekání? Lehni si jen a sp do rána!« Z kolébky zazněl pláč, pes zavyl v boude znepokojen skučením větru a zuřivý děšť šlehá do střechy, jejíž trámoví sténá jako podléhají zápasník. »Ne,« odpovídá sedlák. Vychází ze světnice a kráčí ledovým li- javcem. Vítr proniká mu až do kosti, cloumá jím jako třtinou, on myslí na chvějící se krov své chýše, na stoh, do nějž se teď vítr opírá na svou ženu, která se nyní asi obrací n lůžku, trápena hostcem — nemyslí na nic víe ale to by stačilo každému, aby se vrátil. Ale on jde přece, kráčí volně a pevně, jako někdo. kdo je jist, že příjde v čas. Stromy, ploty, komíny na střechách chatrč mizí znenáhla za ním; dochází města a jako tehda i dnes jde jistě nejtemnějšími ulicemi. Ani světélko nekmitá v čiré tmě a přece jeho nohy kráčejí jistěji než kdyby ho vedl průvodce s pochodní. Rozsáhlá budova objevujese konečně, vypadá jako zkamenělá noc a tu tam okny jejími kmitající světlo činí ji jen ještě temnější. Vrata stojí dokořán a jimi vcházi hrubý venkovan, kterého bůh za nástroj svoj vyvolil a zvolna, sehnut pod neznámou rukou, klerá ho vede, stoupá po schodech, nad nimiž stojí šest četníků se zbraní v ruce v strnula dřímotě.
Nevím Stará blázen
14 article
Klidně a němě prochází muž touto skupi- nou a pojednou ociťuje se v sále, ve kterén pod ukřižovaným obrazem Krista zasedají soud- cové černě odění. Vysoké oblouky klenut osvětleny jsou mdle svítilnami, jejichž paprsky padají na shromážděné množství, na úřadníky občas také na temný kout, kde viděti jes bledý obličej obžalovaného, nad nímž právě chystá se soud vynésti rozsudek. Hrobové ticho panuje v nehybném shro- máždění a pojednou zazní v něm slova před sedy soudu: »Obžalovaný, bůh je svědkem, že jedině řádně doložené alibi je s to vás zachrániti. Kde jste byl v dobu, kdy se ten hrozný zločin udál?« Nešťastník zvedá se ze svého místa a praví »Byl jsem na náměstí, kolem šel sedlák tázal jsem se ho, kolik je hodin a on mi o pověděl: „člyři hodiny“«. »Jak se jmenuje ten člověk? »Nevím.« »Kde bydlí ?« »Nevím.« »Obžalovaný, poznal byste toho člověka ? V strašné své úzkosti a v zoufalství svén bezvolně otáčí obžalovaný pomalu obličej k ne- hybnému množství. Je všemu konec, je ztracen v příští chvili již bude rozsudek pronesen . . a pojednou vztahují se jeho ruce s chvalným záchvěvem jako ruce tonoucího, kterému se ob- jevi to na širé hladině záchranné prkno a or volá u vytržení: »Tam stojí!e A tento výkřik nevinného zni celým městen jako úder hromu
Krist
15 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Na ochranu našich památek. Máme plné ruce práce, abychom vyhověl všem svým potřebám národním, zejmena když se musíme starat i o věci, jež všude jinde ob- starává vláda. Tak Ústřední Matice školská jest nucena vydržovati svým nákladem školy tam, kde dávno měly býti zřízeny pro české dítky školy z prostředků veřejných. Také obě naše národní jednoty, Pošumavská i Severočeská, pe- čujíce o zabezpačení existence českého lidu v kraji pohraničném, jsou namnoze nuceny pe
16 article
čovati svým nákladem o opatření, jež by nále želo poříditi veřejným korporacím. Jaký tudí div, že nestačíme povzbuzovat a napomínat že přes to neustále se vyskytují stesky na ne- dostatek sil a prostředků. Ale na ten čás není jiné pomoci než spolehati na vlastní sílya vlastní prací se přičinit, aby vykonáno bylo vše, čeho třeba. Leží přede mnou řada publikací »Společ nosti přátel starožitnosti českých v Praze«, jež již po celou řadu let horlivě koná svůj úkol. Jestliže Matice a obě naše národní jednoty pe- čují o přítomnost a budoucnost českou, usiluje Společnost o zachování kulturních dokladů z mi nulosti, nabádajíc k šetření památek všech dob a všeho druhu, ovšem pokud prostředky jeji stačí. A prostředky ty jsou dosti skrovné. Spo- lečnost, založená v prosinci r. 1888, čítá siee dnes 1800 členů, ale počet tento daleko ne- stačí na velké úkoly Společnosti, zejmena po- vážíme-li nepatrný příspěvek členský 2 korun ročně. A za tento přispěvek dostávají členové úplně zdarma »Časopis Společnosti přátel staro- žitností českých«, jehož letošní ročník na př. obsahuje 28 článků, 39 vyobrazení v textu, 15 obrazových příloh a 8 tabulek znaků v úpravě velmi úhledné, takže by krámská cena jeho páčila se zajisté aspoň na 6 korun. Obsah ča- sopisu jest populární, každému přístupný, články jeho pojednávají o památkách všeho druhu nejen výtvarných, ale i lidopisných a archivál- ních, takže jest obsah časopisu, jenž vycház čtyřikráte do roka, rozmanitý a zajímavý.
Praha spo Matica
17 article
Přese všechny svoje obmezené prostředky vykonala Společnost přátel starožitností českých značný kus vážné a záslužné práce. Již obsa posavadních osmi ročníků »Časopisu«, jakož »Rozprav« a »Zpráv« vydaných Společností re- presentuje slušnou sumu pilné práce a že tato práce dochází uznání, dokazuje faktum, že vět šina »Rozprav« i ročníků »Časopisu« jest roze brána; ročník prvý »Časopisu« (1893) bylti- štěn po roce znovu a za rok rozebrán i druhý náklad! Zjev to v našem písemnictví ojedinělý. Kromě toho vykonala Společnost celou řadu prací velmi záslužných. Tak proveden archeologický výzkum na Levém Hradci nákla- dem skorem 1600 korun; nemohl býti dokon čen zvláště proto, že práce vyžadovala příliš- ného nákladu a pak že se vyskytly i jině pře- kážky. Rovněž podniknut nákladem 1000 korun archeologický výzkum v Podbabě a v Šárce, od něhož prozatím upuštěno proto, že nebylo již pozemku k disposici. Avšak výzkumy posu provedené měly na obou místech výsledky velmi zajímavé. V oboru místopisném rozeslán dotazník v příčině jmen pomístných. Rozsáhlou agitační činnost vyvinula spo- lečnost na záchranu našich památek. Tak po- dána sněmu českému petice na zákonnou ochranu domácích památek a zákaz vývozu je jich za hranice, a lze doufat, že tato akce setká se s příznivým výsledkem. Dále vzbuzena akce proti znešvaření Karlova mostu vrchním vedením elektrické dráhy, podány četné protesty proti kažení staré Prahy, na př. proti sbořen kaple sv. Lazara, proti zkáze židovského hřbi- tova, proti stavění vysokých domů, jimiž by byl kažen pohled na Menší město a Hradčany.
svatý . Lazar Hradec Podbaba Karlov most Praha Hradčany Šárka
18 article
Při všech töchto příležitostech zasazovalas Společnost a nojvětší energií o ochranu našich starých památek. Rovněž podán protest k zem- skému výboru proti dalšímu lámání kamene n Kunětické Hoře. V poslední době počala Společnost vydá- vati důkladné, hojnými illustracemi a obrovým přílohami, plány atd. opatřené dílo »Staroměst- ský rynk v Praze«, jejž popisuje dr. Jose Teige a výklady historicko-uměleckými prováz Jan Herain, nynější přsdseda Společnosti, nej- povolanější znalec památek staropražských, auton textu monumentálního díla »Stará Praha«. Považoval jsem za svou povinnost upozor- niti na posavadní záslužnou činnost Společnost i na nedostatečnou podporu, jíž se jí dostává doposud v naší veřejnosti. V nynější době, kdy se i v širším obecenstvu počíná jeviti živější účastenství pro staré naše památky, dlužno očekávat, že se toto upozornění setká s přízní- vým úspěchem. Společnost přátel starožitností českých v Praze vytkla si úkolem, pečovatio zachování starožitných i lidových památek sbírajíc je poděluje získanými památkami česká musea. Roční příspěvek dvou korun umožňuje každému, státi se členem Společnosti a za svů příspěvek dostane v »Časopisu« prémii, její hodnota sama sebou jest větší než roční při spěvek. Zejmena naše spolky neměly by opo- menout státi se členy Společnosti a opatřitis tak pro svoje knihovny dílo velmi cenné. Kdo pak můžeš, staň se členem přispívajícím s roč ním příspěvkem 4 korun anebo příznivcem, jenž platí 10 korun ročně. Čím hojněji bude člen- stva, tím úspěšnější činnost bude moci Spo lečnost vyvíjet.
Jose Teige Herain kunětický hoře Praha Staroměst
19 article
= Nemá rád jubilea. Slavný italský básní Giosně Carducci, jenž v nejbližších dnech mohl by slaviti jubileum své 40leté učitelské činnosti na uni- versitě v Bologni, není přítelem příliš častých ju bilef. Když mu oznámeno, že studenti hodlaji oslaviti jeho 40leté jubileum, zaslal jednomu bologn skému časopisu následující ironický přípis: »Těš mne velice, že studenti mají v úmyslu vzpomenouti si na mne v den čtyřicátého výročí mé učitelské činnosti. Již pro způsob této vzpomínky, jež nem býti tuze hlučná, by mne to těšilo, kdyby mne ne- ohrožovaly časopisy, dopisy, ba i poesie tím, čemu se dnes říká jubileum. Jubileum znamená dle sva- tého písma rok úplného klidu a církev slibuje tomu. kdo v tomto roce vykoná určité, kajícné skutky, od puštění hříchů. Nalezám se snad v takovémto ka jicném stadiu? Myslím že nikoliv. Kromě toho musi mezi dvěma jubiley dle zákona Mojžíšova uplynout 50 let, jež křesťanská církev snížila na 25. Abye to pověděl zkrátka: Děkuji srdečně za pocty, jež se pro mne chystají. Ale nalezám se v takovém dušev- ním a tělesném stavu, že by nejmenší materiáln neb metaforický hluk porušil můj klid a bez klidu není nijakého jubilea.«
Carducci Mojžíšův Bologna
20 article
= Fonograf v kostele. Ve starém londýn- ském chtámě Saint Mary at Hill koná farář Wilsor Carlile již po několik lel pravidelně polední boho- službu pro personál obchodů a pro veřejné posluhy v City pomocí projekčních obrazů a obrovského fo- nografu. Předvádějí se tu obrazy bibiických motivo a míst a z fonografu zaznívají řeči osvědčených k zatelů. Projekční obrazy byly nyní znamenitě zle šeny zavedením elektřiny a Tonograt obohacen ká- záním biskupa londýnského. V letošním postě před- vádějí se folografie křížové cesty podle basrelinlu Georga Timwortha, při čemž varhany hrají potichu přiměřenou melodii. Ve starých, vysokých kostelních lavicích, v temném chrámě odpočívají pracovníc z City, naslouchají měkkým zvukům varhan a dívaj se na projekční obrazy. Zdá se, jakoby i zvuky f
Timworth Saint Mar at Hill Wilsor Carlile
21 article
nografu po nějaké době stávaly se měkčími a po zbývaly svého podivného rázu na tomto místě = Zámek Valencay, jeden z nejstaršícha nejnádhernějších historických zámků Francie, jenž se až dosud nalezá v majetku vévodské rodiny Tal- leyrand-Pěrigord, bude prodán. Zámek tento svými věžemi, svými vodotrysky, galeriemi, parkem, ora- žerií, divadlem a svými stoletými lesy, chovajícími hojnost zvěře, činí báječný dojem. Tato hrdá renais- sanční budova, jež se podobá malému, opevněnému městu, vystavena byla dle plánu slavného architekta Philiberta de Lorme. Velká hlavní věž se svými překrásnými ozdobami sama sebou jest již zajíma- vou památkou. Ještě posud jest panství Valencav, jež kdysi bylo korunním lénem, jedním z největšíc ne-li největším panstvím ve Francii. Obsahuje Senu hektarů půdy, z toho 5060 hektarů dubového lena. Tento starý historický zámek náležel počátkem 19 stoleti slavnému diplomatu Talleyrandovi, jenž je koupil od vévody de Lucay, předka Henrya Roche- forta. Vnuk bratra Talleyrandova, Napoleon Louin de Talleyrand-Périgord dostal r. 1829, když se ože- nil s věvodkyní Alix de Montmorency, od Karla X dovolení, užívati titulu vévody de Valencay.
Philibert Lorm Sen Talleyrand Lucay Henrya Roche Talleyrandův Louin Talleyrand Alix Karel Valencay Francie Tal Périgord galerie , park Valencay
22 article
= Boj o nové mosty v Benátkách do- posud není dobojován. Těchto dnů byly opět městském zastupiteistvu benátském hlučné debatya návrhu na stavbu mostu na ostrov Giudecca, kdež v poslední době povstala řada továren a mostuz Benátek na pevninu. Městští radové Cerutti a Berto- lini tvrdili, že jest naprosto nutno podporovati pr- myslové zvelebení města stavbau mostu a tvrdili, že omělecké zájmy stavbou obou mostů nikterak ne- budou poškozeny. Starosta odpověděl vyhýbavě, že technická komise ve příčině zřízení obou mostů doposud nedokončila svoje studie, avšak umělecký historik, poslanec Molmenti, jenž byl schválně této schůzi přibyl z Říma, odpověděl na důvody předešlých řečníků krátkým prohlášením. Prohlásil že stavba mostu přes lagunu na pevninu byla by atentátem na umění, jenž by byl ještě předstižen stavbou mostu na Giudeccu. Zastupitelstvo města Benátek nesmí se propůjčiti k takovéto nevkusnosti a urážce uměleckého rázu města. — Výklady Mol- mentiovy uvítány byly hlučnou pochvalou. = Objevy v poušti Moab. Archaeolog dr.
Cerutti Berta Molmenti Benátky Řím Moab
23 article
Alois Musil zaslal vídeňské akademii věd předběž- nou zprávu o svém bádání v Moabu a Edomua podal následující sdělení o své návštěvě několika dosud neznámých hradů, jež objevil na poušti. Na základě vypravování kmenů beduinských, že v okoli nalezají se hrady, v nichž uloženy jsou velké po- klady, účastníl so dr. Musil roku 1899 jakožto lékai válečné výpravy, již podniklo as 500 Beduinů proti sousednímu kmenu. Avšak situace jevíla se býti tak nebezpečnou, že delší pobyt na výpravě nebyl radný. Teprve v letě minulého roku, když oba kmeny byly uzavřely mír, mohl dr. Musil podnik- nouti novou výpravu a dostal se ke bradu, zvanému Kusejr Amra, jenž se zvedá uprostřed pastvisk Be- duinů. Fotografické snímky ukazují znamenitou budovu a zachované dosud překrásné Iresky. V celém hradu není místečka, jež by nebylo zdobeno freska- mi. Mnohé z těchto obrazů jsou sice značně po- škozeny vodou a dýmem, přece však možno dosud dosti zřetelně rozeznat, co představují a mnohé z nich vzbuzují obdiv svým uměleckým provedením. Dr. Musil připomíná, že se v okolí nalezá osm tako- výchto hradů, že však prozatím nelze podati bezpečné vysvětlení o původu a historii těchto hradů. Nezdá se pravděpodobno, že by pocházely od Peršanů neb od Římanů. Hledíme-li na persko-řeckou ornamentiku a aschitekturu, dlužno předpokládat, že tu kdysi vládla mocná knížata, jež majíce značnou kulturní výši, byli ve spojení s Reckem a s Persil. Dr. Musil hodla pokračovati ve své studijní cestě až k Rudému moži a od El. Hriše až k egyptské hranici.
Musil Kusejr Amr doktor Peršan Říman Moab akademie věda El
24 article
= Kuřacké rekordy. O slavném americkém tragédovi Edwinu Boothovi vypravuje anglický jeden časopis, že často vykouříl za den 25 doutníků. I při představení kusů, v nichž hrál svoje velké role, těšil se touto svou lahůdkou, neboť jeho komorník, jak- mile odstoupil s jeviště, očekával jej za kulisami se zapáleným doutníkem a umělec bafal spoko- jeně až do poslední chvíle, kdy opět musil na jeviště. Tento rekord Edwina Bootha však překonán jedním z jeho krujanů z jednoho města ve státě Illindls, ím odpočinkem ena voa Podivné jec že zdravý rohoto cutele tabáku neobyčejnými jeho výkony nikterak není otřeseno. Znamý přístušník literárního svěla londýnského nepovažuje za nic neobyčejného, vykou- řiti za den 60 až 70 cigaret. Činí tak od svých chla- peckých let a vypočítal, že od oné doby vykouřil neméně než 250.009 cigaret. — Onehdy založn se jakýs kalifornský horník, že za hodina vykouří a doutníků, 6 cigaret a 6 dýmek silného tabaku. Tento neobyčejný výkon byl vskutku proveden, ale na konee byl lehkomyslník stižen záchvatem ochablosti srdce, z něhož se již nezotavil. Starý jeden voják v severn Anglii, jenž před nedávnem zemřel ve věku 92 lehi připisoval svůj dlouhý věk svému stálému kouření. Tvrdil, že po 70 let nevykouřil nikdy méně než 1e uncí tabáku týdně, mnohuy však vykouřil za týden dvakrát tolik. a pnsnoe 89 nnáe
Booth Illindls Anglie
26 article
brokáty, da- erné hadváhne lalk) mašky a hladk zbuží v bohatém výběru. Prodej přímo z to- várny soukromnikům dle metrové míry i na roby za původní tovární ceny. Vzorky fran- ko. Továrna na hedvábné zhoží fy. Bratři Sohielové ve Vidni, Mlariahitferstrasse 76. sorii taženou ednu petnu IOSN zF. 1000 který v tahu dne 1. května t. r. Histě, výhru udělau musí, nabízi za zl. 245.— směnárna Šimona Gerstl v Praze, v Celetné ulici č. 29, vedle hotelu „U zla- 6991 tého anděla“
Sohielová Histě Gerstl Praha Celetná ulice