ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4d922d00-6604-11dc-b658-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 33 celkem · entity: place 40, org 9, person 50, work 7
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 31. března 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 89.
4 masthead
v erobnom prodeli
5 article
Na ranní a odpol. listy předplácís v Praze v sdnsinistrs . 3 k= s dvojí denásk annlě: k o vo; , K o a nb.lo . rájon Ke rr srojr zleni.
Praha
6 title
Cnašní čislo pre Prahu ja 8 22 stranách.
Praha
7 article Osvětový čin Francie.
Osvětový čin Francie. Dosti nesnadný a hluboko zasahují zákonodárny čin byl právě dokonán v repu- blice francouzské: U večer dne 29. t. m. skončila fran- couská sněmovna dvouměsíční tuhou svou debatu o novém spolkovém zákoně n, že 303 hlasy proti 224 přijala vládou předložený obecný spolčovací zá- kon přo Francii, který vztahuje se také na duchovní řehole čili kongregace, jež budou tedy na dále ve Francii postaveny na roveň všem oslat- m spolkům světským, sdílejíce s nimi stejna áva a stejné povinnosti, jsouce s nimi dřízeny nálezům a rozsudkům státní rady soudův občanských v mezích jednoho olecně platného zákona. Tím ovšem dává se dočasné vládě a dočasné většině zákono- dárných sborů francouzských ve Francii do rukou moc rozpustiti všecky tv četně řehole f kongregace, které majíce své představené.
Francie m spolek světský soudův občanský
8 article
a ředitelstva mimo Franciir v těto během předešlého století byly se usadily a tou mě- u rozplemenily, že staly se až povážlivě likou organisovanou společe- ou pote ncí v lůně jejím. Vladnoue běječným jměním z milodarů zbožných duší unaným (páčí se na 10.000 millionů franků), eděla se ta řeholní armád zocniti zvláště výchovy mlá- eže školské, čehož skotěčně také za pepující svobody ve Francii, totiž za platnosti konkordátního zákona z r. 1801, zaručujícího ka tolickému římskému náboženství svobodu jeho kultu, dovedla tou měrou, že v ic ož polovina dětí nynější Franci avštěvuje nikoli školy národní, alebrz eholní a ústavy klášterní podobně, jako v sousední Belgii- V jakém pak duchu zelotickém ve ško- lách těch vychovávání mládeže školní se dělo poďnes se děje, o tom svědčí rostoucí ná bozenská nesnášelivost jejich odchovanců, plnlcích nesčetné klerikální jednoty, na jichž sjezdech ozývá se děsný fanatism zášti prot spoluobčanům svobodomyslným a jinověrcům, propukající až v hrozby brzkou novou noci bartolomějskou
Francie Belgie
9 article
Již Havlíček náš varoval, že by žádný zůmný národ neměl své děti svěřovat na chovu nějaké církevní společnosti neb na- ženské sekto, téhož minění byli ode dávn sem akenoziratomainnoizko na kloub, aniž by zranili princip obeene svobody, svobody vyučovací a práva rodičů n výchovu dítek svých. Potlačiti kláštery a řehole vůbec? Také nešlo; jednak pro zmí- nený již zákon konkordátni, jednak alei proto, že mnohé kláštery a řehole francouz- ské činí chvalnou výminku od zlého pra- vdla, nejsouce temeništi a ohnísky propa- gandy ultramontanní, alebrž sloužíce pouze poctivě účelům lidumilným a dobročinným. požívajíce za to zasloužené sympatie v šech vrstvách národa. Těchto opravdu hu- manních a dobročinných spolkův a ústavu řeholních slušelo ušetřit, jako bylo záhodno svrchovaně již nutno ostatní záškodné bejl pleti. Nuže, my věru nejsme přátely nynější idy francouzské, ale při veškeré své po- ybnosti o ryzosti jejích pohnutek a cíl
Havlíček
10 article
politických nemůžeme ji odepříti uznání, že v této příčině osvědčila vskutku nevšední státnickou bystrost, dovedši rozluštit jeden z nejtěžších problémů s uměním nepopíra- telným, rychle a šťastně. Vyzrála na chy- trost jezovitskou jako liška nad lišku origi- nálním zajisté nápadem: zreformo v at obecný zákom o spolcích tím způ- sobem, že ustanovení jeho plat pro všecky spolky stejně, ať čle nové jejich chodí v oděvu občan- ském nebo řeholní m. Rakouský spolkový zákon ze dne 15. pro- since 1867 má v článku svém 3. ustano vení: »Platnost tohoto zákona nevztahuje se na duchovní řady a kongre- gace a vůbec na žádnou náboženskou spo- fečnost, kterou dlužno posuzovati dle plat- ných o ní zákonů a předpisů.« Nový francouzský zákon spolkový však nečiní této výminky vůči řádům duchovním a kongregacím, nýbrž nakládá s nimi jakose všemi ostatními vzdělávacími, kulturními neb politickými spolky: požaduje od nich, aby předložily úřadům (státní radě) své stanovy. z nichž byl by jasný jich účel i prostředky. kterými se účelu toho domahají, aby státní rada mohla posoudit a rozhodnout, srovnává-li se účel i prostředek spolku »s platnými zá- kony, s veřejným pořádkem, s jednotou ná- roda a s vládní formou republikánskou.« Spolek, jehož účel by tomu se příči l, po- kládá se za nedovolený a bude k pod- nětu státní moci výrokem soudu občanského zakázán neb rozpuštěn. Kdož by jej prot zákazu a rozhodnutí soudnímu déle udržovat chtěli, budou trestáni pokutami od 16 až do 5000 franků. Spolkové mohou vykonávati veškerá občanská práva, kteráž jim nejsou stanovami zakázána a nesmějí držeti ani na- bývati žádných nemovitých statků, než ktere jsou ke spolkovému jich účelu nutny. Movité jmění spolku musí býti na určité jméno vázáno.
11 article
Nejdůležitější však jsou tato ustanoven právě přijatého nového spolkového zákon Francie: Článek 11.: Spolky Franco u zi a cizozemců nemohou býti zřízeny bez předchozího povolení a dekretu státní rady. Však spolky Francouzův, jichž hlavní sídlo neb ředitelstv nachází se v cizině nebo svéřeno jest rukoum cizozemců, nemohou býti jinak zřízeny než zákonem (tedy usnesením sborů zákonodárných), sta no- vícm podmínky ieiich zaloz Totež plati o spolcich, jichž čle- nové žijou pospolitě. Trvající spolky takové, pokud ne- byly již dříve státem uznánya k činnosti veřejné (ku vyučování atd.) výslovně zmocněny, mají do 6 měsícův před- ložiti státní radě své stanovy a výkaz o svém jmění, načež bude o další jich existenci roz- hodnuto usnešením sněmoven fran- couzských. Nebude-li jim dovolena dalš existence, budou rozpuštěny, činnost jejicl (školská i jiná) zastavena a jmění jejich od- kázáno soudu, u něhož mají právo se při hlásiti o podíl svůj všickní členové rozpustě- ného spolku a jich dědicové, jinak obráceno bude na prospěch chudých a fondu starob Toť podstatný obsah nového spolkového zákona republiky francouzské, jejž vykřičel ultramontáni po všem světě za bohopusty niho
Francie Francouzův spolek Franco
12 article
attentát na svobodu a právo katolické církve ve Francii, za úkladný vražedný útok na celou instituci klášterní a řeholí, vykonav- ších prý přece tolik dobra ve světě. Každý vidí, jak tu opět ultramontáni a klerikálové švindlují a nadsazují až bůh brání. Ani jediný skutečně dobročinný, o ne- mocné, o nešťastníky a sirotky lidumile pe- čující klášter nebude ve vzdělané. Francii po zákoně tom zrušen a jmění svého kon- fiskací zbaven. Ale potlačeny a rozpuštěny mohou býti od nynějška ve Francii ty neužitečné, ba záškodné řehole ultramontan- ních darmochlebů a lenochů nebo ty řehol bojujícího politického klerikalismu, který pod záminkou peče o mravnou výchovu a vzdělán mládeže bojuje svými klášterními školami proti národu, proti občanské a vlasteneck výchově lidu ve školách národních, aby sobo odchoval armádu papeženců v národ Voltairově a Rousseauově: aby tu Franci Viktora Huga obrátil ve Francii de Munův a Veuillotův, ve Francii zabořilých tmařu zelotů a zpátečníků. Této ponuré agitaci a propagand černé internacionály možno pomocí no vého spolkového zákona francouzského uči niti přítrž, pokud bude většina sněmovny národní a senátu osvícenou a svobodomysl- nou. Dnes konečně ozbrojena jest republika francouzská proti ultramontanismu kosou zákona, kterou může pokositi kokotic jesuitismu, rozmohší se po rolich Francie měrou tak hrozivou. Tolik znamená v ku turních její dějinách čin z 29. března 1901 první to její světlý den v zoři dvacátéh stoleti
Voltairův Rousseauův Franek Hug Munův Veuillotův Francie
13 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 30. března. (Kompro mi v kurii velkostatkářské.) Výsledel dvouměsíčního sněmování jsou tři hotové zá kony: o novobrancích, mezinárodní poštovní smlouva a literární smlouva s Německem. Tyto zákony byly projednány oběma sněmovnami říšské rady, zákon o novobraneích byl schválen a vyhlášen, ostatní dva budou také asi v brzku schváleny. Zákony o zrušení mýt, o společných sirotčích pokladnách a rentové dani projednány sice ve sněmovně poslanecké, do panské sně- movny však se před svátky nedostaly a proto nemohou býti ještě pokládány za hotovy. Při- počítáme-li k tomu některé vládní sliby stran průplavů a volby do kvotové deputace a do delegace, máme před sebou úplný obraz vý- sledků parlamentní dělnosti, umožněné cestou Kompromsů mezr aeregacl českou s jedné strany a vládou a levicí s druhé strany. Výsledek pro nás tedy ne zrovna povznášejíel. Proto muselo překvapiti, jestliže se za řeči o kompromisech mezi českou delegací a levici mluvilo mimo- chodem také o chystaném kompromisu mezi konservativním a ústavackým velkostatkem pro příšlí volby do sněmu královstvi českého. Jme- noval se dokonce i počet poslaneckých míst (asi 20), jež prý konsorvativní velkostatek pře- pusti svým ústavověrným soudruhům. Dnesní »Pester Lloyd« v dopise pražském reaguje na tyto pověsti a prohlašuje je za bezpodstatné. »Takový kompromis — píše »P. L.« — mohl by se státi pouze v souvislosti s všestranným usporádáním národních otázek; jinak by nemě smyslu. Ale právě v kruzích konservativního velkostatku dobře se pozorovalo, že se dru.
Lloyd P L Praha Německo
14 article
Kramáři na jeho nabídku smíru v onehdejsí sněmovní řeči nedostalo se strany němnecké n- jaké odpovědi. Z tohoto mlčení se soudí, z nejsou na ten čas dišposice k vyrovnací akcí Konservativný velkostatek nemá však nijaké přičiny, aby se sám nabízel Z Těšína, 29. března. (Z česko-p o ského rozhraní.) Mistní národnostn spory mezi Čechy a Poláky na jazykovém roz hraní v Těšínsku nezůstaly ovšem bez vlivu na zjišťování obcovacího jazyka při poslednín sčítání Jidu. Se strany české stěžováno si,z v obcích, jichž správa se nachází v rukou pol ských, dálo se příkoří jazyku českému. Ukazo- váno na př. na Doubravu a Lazy. Se strany polské žalováno opět na Čechy a tu zejmena štváčský lístek fryštátský »Glos ludu polsk.« vychrlil celou spoustu nadávek na obecní správu v Radvanicích, jež prý celou řadu Poláků za- psala mezi Čechy. Suižnosti neušly pozornosti fryštátského hejtmana Werlika, jenž se vložil do sporu a při tom ukázal opět jednou svůj dvojí loket, jímž měří jinak Polákům a jinak Čechům. Na udání dvou polských agitátor z Mor. Ostravy obeslal na hejtmanství sčíta- cího komisaře radvanského a spolu 20 občano z Radvanic, narozených v Haliči, ale zapsanýci na sčítacím archu s obcovaci řečí českou. Tri z nich vůbec do Fryštátu nešli a prostě panu hejtmanu vzkázali, že vědí jak a proč se ve sčítacím archu zapsali. Z ostatních Haličano většína doznala, že v Radvanicích mluví česky a že tedy jejich obcovací jazyk byl zapsán správně. Kdo. z nich oznámil, že mluvi doma česky i polsky, byl přepsán za Poláka.
velkostatek Polák Glos Werlik Čecho Těšín Čechy Těšínsko Doubrava Lazy Radvanice Ostrava Halič Fryštát
15 article
Na dotaz obeslaných, kdo jim zaplatí z cestu do Fryštátu a ztrátu času, odpověděl hej man, aby požádali obec radvanskou za náhradu; hejtmanství prý na to peněz nemá a vyšetro- vání provádí na rozkaz samého mini- sterstva. Také doubravští Češi, kteří byli zapsáni za Poláky a proti tomu protestovali, byli obesláni na hejtmanství. Také jich bylo 2 a všichni se hlásili k obcovacímu jazyku če- skému. Ale hejtman Werlik neopravil sčitacích archů dle jich přání, nýbrž porozprávěl s kaž- dým z nich a dle hovoru zapsal pak do ru- briky o obcovacím jazyku: »mluvi slezsky, více moravsky«, neb: »mluví dobře slezsky, vlce moravsky, něco polsky« atd. Když radvanšt občané tvrdili, že mluví stejně česky, jako polsky, hejtman toho nepřipustil, aby se hlásil ke dvěma jazykům, a stál na tom, aby se roz- hodli pro jeden z nich. U doubravských však sám zapisoval do sčítacího archu jazyky dva i tři, a mezi nimi i nový jazyk »slezský«, němž dosud žádná rakouská statistika nevěděla. A tak plati pro nás Čechy dvojí loket nejen tam, kde se stýkáme s Němci, nýbrž i ve styku s Poláky !
Čech Polák Werlik Čecho Němec Fryštát
16 article
Z Turč. sv. Martina, 28. března. (Po- slední vězeň báňsko- bystřický) Matuš Dula, jenž byl pro přivítání redaktora Pietra, vracejícího se od přeličení, odsouzen spolu s jinými vlastenci martinskými do stát- ního vězení na 6 měsíců, opustil dne 28. t. m. vězení. Půlletní lhůta vypršela mu sice již dne 25. t. m.; ale poněvadž v době, kdy byl ve vězení, zemřela mu matka a za tou příčinou obdržel dvoudenní dovolenou, aby se mohl zu- častniti pohrbu, musil si ony dva dny ještě do- seděti, aby maďarská spravedlnost nebyla zkr- cena ani o vlas. Ze Záhřeba, 28. března. (Chor va ts kt škola ve Rjece.) Vlaská správa města Rjeky nezřídila pro děti 20.000 tamějších Chor- vatů ani jediné národní školy. Po příkladu jinýeh slovanských národů ujali se nyní rječtí Chorvaté samni věci a založili školský národní spolek, jen
Martino Matuš Pietr Chorvat Záhřeb Rjeka báňskýbystřický tamější Chor
17 article
ranní slo ooss. . . a s odpole lni
18 article
e snalkích sa vezko ranní čil.. . . . . . odpolednt. . . . . 1nseraty plati se katevé varree Pieleuei li s s Tenn packájt sa těž rl tiskárna a oapodise „Národnich Listtas,
Národnich Listtas
20 article
Bek,r v pernnoe
Bek
21 article
zřídí vo Rjece chorvatskou národní školu. V čele spolku stojí jedenáct vynikajících Chorvatů rjeckých, mezi nimiž jsou i starý bojovntk za práva chorvatského lidu Erasmus Barčíč a bar. Jiří Vranyczany
Chorvat Barčíč Jiří Vranyczana Rjeka chorvatský národní škola
22 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 30. března. Členové Hakedonského komitétu před soudem. Ze Solunu, 24. března. Dnes předvedli prvou skupinu pochytaných členů bulharského Makedonského komitétu před zdejší zemský soud, aby se zodpovídali z různých politických zlo- činů, z kterých je obžaloba viní. Preličení bylo veřejné. Každý netrpělivě čekal dnešní den. Náva obecenstva byl veliký. Žandarmové udržovali pořádek. Začátek o 1 hodině odpolednl. Soudnice solunská je prostranný sál. Na východní jeho straně stojí amfiteatralně, stoly soudcův a státního žalobce. Stoly jsou povle- čeny zeleným suknem. Za soudci seděli na kře- slech představitelé cizích států. Uprostřed sálu byla železná klec, v níz bylo zavřeno 13 obžalovaných. Šest jiných se- délo na lavicích před klecí. Okolo obžalovaných stáli žandarmové s nasazenými bodáky. Předseda požádal souďce vyšetřovatele, aby přečetl jmena obžalovaných, načež státní ža- lobce přečetl obžalobu. Čtení trvalo 113 hodiny. Jednalo se tureckým spísovným jazykem. Obžalovaní vyslechli obžalobu klidně. Všichm vypadali dobře. Byli to: Milan Michnílo a Kočo, spolupracovníci orgánu Makedonského komitétu v Solli; Christo Matov a Christo Nikov, pro- fessoři bulharského gymnasia v Solunu; Kočo ze Štipu; Milan Rizov z Velesu ; Mlilan Planev, komissionář ze Soluna; Petr Naum Tošev, ta- jemník bulharského exarcha a inspektor obec- ných škol bulharských v Makedonii; Angel. kočí; Tode z Djevdjelije; Vasil z Prilipu, ho- stinský v Solunu; Tonas Jorli, hostinský ; Ivan Nafo; Christo Ivan; Andon Vongel, truhlář z Dibry; Or Tatarčev, lékař ze Soluna; Sta- matr Tanas, duchovní ze Soluna, a Ivan Fili- stono.
Milan Michnílo Koča Matov Nikov Rizov Naum Tošev Vasil Jorli Nafo Christo Ivan Vongel Ivan Fit Praha Soluna Makedonie Angel Soluna Or Tatarčev Veles Klan Planev Djevdjelij Prilip Dibra
23 article
Státní zástupce uvádí paragrafy, proti kte- rým dle jeho mínění obžalovaní se provinili, a nečekaje konce přelíčení, navrhuje, aby byl dle těchto paragrafů potrestáni trestem smrti. Zajímavo při tom je, že trest smrti v Turecku zrušen byl již za sultána Abdula Aziza. Prvý byl vyslechnut Kočo. Popřel vše, c vyznal ve vyšetřovací vazbě a vysvětlil to trý. zněním, kterým mu ono vyznání bylo vynuceno. Podpisy na protokolech uznal za své. Podobní bylo se všemi obžalovanými. Výpovědi jejich ve vyšotřování obsahují massu dat o chystaném povstání, ale při hlavním přeličení nechtějí o ni- čem vědět. Zajímavý byl výslech tajemníka bulharského exarchátu Petra Toševa. On byl tajemníkem solunského odboru Makedonského komitétu. Byly u něho nalezeny šifry a rozličné písemnosti. které svědčí proti němu a jeho druhům. On však obratně zapírá, nepopíraje celkem, že b l členom komitětu; ale neměl v něm žádnél úřadu a do Solunu přišel za chlebem, nebot všude, kde dosud byl zaměstnán, přihodilo se mu »něco« a byl za to propuštěn ze služby. To se mu stalo v Bulharsku, kde býval učite- lem. Také tajemníkem exarchátu býval a jit není Přeličení nebylo skončeno
Abdul Aziza Koča Petro Tošev Turecko Bulharsko
24 title
FEUILLETON.
25 article
V Praze, 30. brerna.
Praha
26 article
6. (Kronika.) Nová firma se zaleskla a Václavském náměsti. Veliká tabule se zlatými písmenami, skvělý výklad, vkusné, solidní zboží, astní výroba a vně i uvnitř v závodě všechno ze české! »Česká společenská továrna n lobouky« l hlásá pyšný nápis. Už máme pěknou řadu těch závodů, které ou veskrz naše. A denně jich přibývá. Maji esměs znamenitý obchodní úspěch. A už edy je skvělým skutkem, co ještě před dese áty tak zvaným »odborníkům a znalcům« při- adalo jako přelud šíleného »blouznění«, on snaha, aby také náš obchod srostl organicky ostatním celkem národním! Co tu bylo za- línání a spínání rukou, že to »v obchoděs nejde, že to tam »nepatří« a bůh ví, col A dnes? Nový podník zařídil si svůj sklad v míst- oslech někdejší Quisisany ! Qulsisana! Závo a venek tak zřetelně označující svoji cizo- asnickou povahu padl. Nový zaujal jeho místo ten už je ryze náš. Velmi symbolické to vy- střídání! Nadějeme se, že nebude bez významu pro příští ráz Václavského náměstí, pyšného oulevardu budoucí Prahy
bůh Qulsisan Maja Václavský náměstí Praha
27 article
Tu periodu bázlivého choulení se v ze- vnější licoměrnost oznaků máme bohdá už z sebou. Onu dobu ponižující sklíčenosti, kdy český majítel závodu nenacházel odvahy na vlastní půdě, ve vlastním městě, nad vlastním vraty přiznati se za to, čím jest, kdy byl ochoten vypsati třeba cenu na uspořádání štítu tk obratně dvojsmyslné, aby na první pohled ne- bylo možno rožeznati, ku které snad tihne barvě srsti. To byla doba, kdy po štitech a tabul- kách pražských ulie rozlezl se nechutný one kult násilím přivlékaných cizomluvů, kterými označovány veřejné mísinosti, závody živno- stenské a spekulační, všeliké ty »monopoly« uniony« a »kontinentály« až do těch planých prfei«, »variětět«, »renaissancí« a oněch jalo- ošti svého zvuku přímo bučících »occasí«. Z iklou »Quísisanou« dostoupilo to kvetoucí ne- chutenství *) svého vrehole a překročilouz bezpečně svůj zeníth. Přirozený, zdravý smysl dal se konečně na svůj nezbytný vílězný postup. Nápisů prostě a rozumně v českém městě če- ských všeobecně přibývá a není pochyby, že na konec ovládnou docela. Dovedeme-li jen za- chovati celku zdravý vývoj- Ovšem se ještě místy odvažují na povreh námitky — Dejte mi pokoj s požadavky té vaší malicherné »žabomyší vojny« národnostní! Mám jiné záležitosti na starostil »Ale »vznešenost« starostí pyšného hidalg je tu přiliš průhledna. Je vždy nepohodlno po- tlačovati nějaký výstřelek svého sobectví. Však už zdravý pud a nátlak potřeby znenáhla př může tu sofistiku. Jisto je a denně zřetelněji poznáváme, ž nám jde o život, že třeba stavěti hráze. A ži- vota hlavní část je všední život. A ten právě se skládá z oněch »malicherných« na oko ne patrností, kterými tak neradno je pohrdati. Ne chceme se ocitnouti v poloze stavitele, který
28 article
*) Pražsnům netřeba ukázek. Na př. : průsvitn svítilna do ulice. Nápis trojdílný JÍDELNA Denně čerstvé úizenky. Taeglich frische Whersteln. Mohl by vzbudit zdání, že je majitel jídelny napo- sledy Čech a že snad má češtinu radějí, Honem na druhé straně odvrací podezření, rovněž trojdílně v obráceném pořádku SPEISE.ZIMMER. Taeglich irische Wueršteln. Denně čerstvé uzenky. Tak jsou obě strany vyrovnány. Jiný kousek ekvili bristiky na štítech dřívo Wennl Entik LÍZAL V POKORNÝ, rulsr. Jednou napřed František, vzadu Franz, za to p druhé napřed Wenzl a na druhém teprv místě Vác- slav. Potom zase české »dříve« nahoře a po německu dole a k vůli »rovnoprávnosti« na konec německý truhlář navrch a český vezpod. O politice mezinárou- ních koncovek křestních jmen: Anten2, Ladis par Wen Mici Zdříheloe atd. ani nemluvě. Zdravi třasavka, která přepadla těleso společenské v prosinci roku 1898, smetla sice po většině stopy této ne- foremné kožní vyrážky, svědčící o nezdravotě vnitřní ale sem tam se ještě skvostný exemplář najde. blouzně o velkolepých formách archiiektoniky. opomenul v čas obírati se prostým — kamenem a cihlou, Čím dál s vývojem, tím nalehavěji bud citelna potřeba čistoty rázu. Otázka přimo ná- rodně-hygienická. Slyšeli jste zvoniti o zástupei vlády, jenž prý někde na citlivém místě tlumoči přáni, aby městské elektrické dráhý pražsk opatřeny byly zase, jak bývalo při staré tramwavi dvojjazyčnými nápisy. Jmenem rovnoprávnosti. rozumí se.
Lízal Pokorná František Franz Čechy Wen Mici Zdříheloe
29 article
— Elektrická dráha je komunikační pro- středek. Komunikace je pro obecenstvo a v Praze je také německé obecenstvo Ale těšíme se, že bylo dobrému muži dáno stejně zdvořilé jak všecky pochybnosti vylu- čující poučení v té roztomilé záležitosti. Pravda, komunikační prostředek má slouži pohodlí všeho obecenstva, bez rozdílu národ- nosti. Nápisy na něm mají být co možná srozu- mitelny jedoucímu obecenstvu. Zajisté. Správné je i to, že po pražských dráhách jezdí i dost německého obecenstva. Praha je také hlavním městem království. Je. Ale tu začíná právě zmatok. Je-li Praha hlavním městem království. není Vídeň o nie méně hlavním městem říše- A co se děje ve Vídni? Tam ani na chvíli s nestrpí dnes písmena českého nápisu na náro- žích, tím méně na pomůckách komunikačních.
Praha Vídeň
30 article
A vláda tu nedůtklivost nachází patrně v po- řádku. Ještě se videňských Čechů nikdy neza- stala. Ale právo na nedůtklivost je u všech ná rodů stejné. A nedáme se v něm zde v Praze rovněž skracovati. Co se pak Němců v Praze dolýče, sluší jich rozeznávati dva druhy. Jedny. kteří jsou tu hosty, tedy cizince. A těm jistě ne- bude divno, jestli jim v cizině připadne ledacos a tak i nápisy trochu — cizí. Není to divno cizinci v Holandsku ani v Portugalsku, nepo- třebuje se proto diviti ani u nás. A za druhé obyvatele německé, kteří jsou zde usedlí, kteři mezi námi žíjí, na naší půdě, mezi naším ljdem mají svou existenci. Nu a od těch už si jednou konečně začneme zcela rozhodné vyprošovati, aby si navykli míti na vědomí, že jsou zde u nás, ne my u nich! Buď česky rozuměti chtějí pak jim na české půdě musí dostačit český ná- pis, anebo rozumět nechtějí, ale pak zase m přestáváme už býti naladění, abychom ze svých nejvlastnějších zájmů uhražovali jejich zpupnost Svoji domácnost zařiď si každý podle své vůlo a potřeby! Jediné v zaručení té svobody je zdrav zásada rovnoprávnosti. Ostatně můžete zástupei vlády věriui na slovo, že, co mysli, nemysti zle. Vzdyť jsou hodní našinci, kteří sami v dvojjazvěnosti vidi jakýsi vrchol rozvoje, ideálek poměrů, cíl, k ja- kému měly prý by se věci vlastně hnáti.
Čecho Němec Praha Holandsko Portugalsko
31 article
Českému člověku je namnoze velm prospěšno, zná-li druhý jazyk! A co je pro- spěšno jednomu Čechovi, musí býti prospěšn také — českému národu! . . . soudí. Nedovedou se vyprostiti z toho čistě osob- ního, jedineckého stanoviska. Nedovedouse vmysleti v potřeby celku, kterému sluší jiné zřetele a jiná perspektiva. Nemají ani tušení laké ani nepřemýšlejí, může-li dvojjazyčnost zll- zení v národě znamenati jiného něco než pře ch odní stav, jenž dříve či později musí překloniti se poměry na stranu jednu či druhou a jenom zdravý, sebezachovací pud že ohro- ženou bytost národa, pohání, zařizovati se tak. aby, až chyile překlopu nadejde, nadešlav prospěch — jeho, ne v druhý. — Co pak záleží na nápisu ! Je- li český či německý! Jaké pokrytectví! Záleží-li na něm vskutke tak málo, proč pak se odpůrci tolik rozčilují, chceme li v českém svém městé míti nápisy svoje české?
Čecho
32 article
Děj zcela po zákoně biologickém. Přirozený pud pohání organísm, aby si zabezpečil trván v budoucnosti. Nutká jej očisťovati svoji bytost a vyprosťovati ji z dosahu vlivů cizího živlu a vyhlazovati jeho stopy. Postup jde současně ve všech sťérách čin- ností — plemenný živel je kulturní živel ! — a právě příznakem je ta jeho etiketní citiivost. Státní organisace jeví citlivost v otázkách dvor ského a representačního ceremonielu, my jsme prozalím ve stadiu té tabulkové a nápisové citlivosti. Casem bohdá postoupíme k vyšším formám i v tomto projevu sebecitovém. V témž poměru, jak sllíme a prospíváme niterně, př bývá i na venek známek uvědomění, čistoty v nápisech, sebevědomé jednolitosti. Na před- městích, která tvoří většinu města, má Prahs už ráz těměr čistě český. Zbývá vnitřní město. I tu proces krok za krokem zřetelně postu puje. Ryze naších firem denně přibývá a kde jednou venku nápis zcela český, je i uvnítř správa i práce česká. Předsudek je vítězně překonán. Už veliké obchody, nejskvělejší výklady ponenáhlu zatizují se ryze po česku. Už máme svoji Společnost pro obchod s hedvábným zbožím, které se daří skvěle a k ní teď se přiřadíla Společnost pro elegantní zboží kloboučnické. Přijdou jiné a jiné.
33 article
Až ryze domácímu obchodu na Václavském náměsti, jak se jistě dá očekávati,h začnou zlaté žně, probudí se chuť i u souperů na Příkopě a v Celetne ulici. Není pochybyl Příklad vábí, strhuje, dodává odvahy. Když svého času Národní Podnik zavedl svoji továrnu, čekalo se právem, že zařízením prodeje na některé hlavní třidě i on rozmnoží počet elegantních českých obehodů pražských a přitrhne tak svým příkladem i mravně na pomoc našemu zápasu. Nezařídili však žádný prodej, aby prý soukromým obchodníkům našim ne- vzrostla konkurence. Soukromnici zůstali bez popudu, a tak se dotyčný obchod presentuje po dnes nečesky, vykládá cizí etikety, cizí zbozí a prozatim pomáhá zachovávati nečeský ráz našeho života. Ale přirozený rozvoj nedá se trvale za- držeti. Zdravý pud národního živlu vynulí si- časem respekt ve všech odvětvích. Nově pod- niky budou vznikati, obecenstvo navykne si vy- hledávati domácí firmy, žádati domací zboží. Ustáli se schopnost rozeznávati v okázalém obojživelnictví, co v něm vskutku jest, od- půrnou snahu, upirati domácímu živlu právo, jaké přísluší každému druhému živlu kultur- nímu. Teprve až ve svém budeme zcela svoji, budeme i rovnoprávni. A pak teprve začneme v díle kůlturním býti vice, než nerovnocennými podavači.
Celetne ulice