2
masthead
V Praze, v neděli dne 31. března 1901.
Praha
4
masthead
v erobnom prodeli
5
article
Na ranní a odpol. listy
předplácís
v Praze v sdnsinistrs
. 3 k=
s dvojí denásk
annlě: k o
vo; , K o
a nb.lo . rájon
Ke
rr
srojr zleni.
Praha
6
title
Cnašní čislo pre Prahu ja 8 22 stranách.
Praha
7
article
Osvětový čin Francie.
Osvětový čin Francie.
Dosti nesnadný a hluboko zasahují
zákonodárny čin byl právě dokonán v repu-
blice francouzské:
U večer dne 29. t. m. skončila fran-
couská sněmovna dvouměsíční tuhou svou
debatu o novém spolkovém zákoně
n, že 303 hlasy proti 224 přijala vládou
předložený obecný spolčovací zá-
kon přo Francii, který vztahuje
se také na duchovní řehole čili
kongregace, jež budou tedy na dále
ve Francii postaveny na roveň všem oslat-
m spolkům světským, sdílejíce s nimi stejna
áva a stejné povinnosti, jsouce s nimi
dřízeny nálezům a rozsudkům státní rady
soudův občanských v mezích jednoho
olecně platného zákona. Tím ovšem dává
se dočasné vládě a dočasné většině zákono-
dárných sborů francouzských ve Francii do
rukou moc rozpustiti všecky tv četně řehole
f kongregace, které majíce své představené.
Francie
m spolek světský
soudův občanský
8
article
a ředitelstva mimo Franciir v těto během
předešlého století byly se usadily a tou mě-
u rozplemenily, že staly se až povážlivě
likou organisovanou společe-
ou pote ncí v lůně jejím. Vladnoue
běječným jměním z milodarů zbožných duší
unaným (páčí se na 10.000 millionů franků),
eděla se ta řeholní armád
zocniti zvláště výchovy mlá-
eže školské, čehož skotěčně také za
pepující svobody ve Francii, totiž za platnosti
konkordátního zákona z r. 1801, zaručujícího
ka tolickému římskému náboženství svobodu
jeho kultu, dovedla tou měrou, že v ic
ož polovina dětí nynější Franci
avštěvuje nikoli školy národní, alebrz
eholní a ústavy klášterní podobně, jako
v sousední Belgii-
V jakém pak duchu zelotickém ve ško-
lách těch vychovávání mládeže školní se dělo
poďnes se děje, o tom svědčí rostoucí
ná bozenská nesnášelivost jejich odchovanců,
plnlcích nesčetné klerikální jednoty, na jichž
sjezdech ozývá se děsný fanatism zášti prot
spoluobčanům svobodomyslným a jinověrcům,
propukající až v hrozby brzkou novou noci
bartolomějskou
Francie
Belgie
9
article
Již Havlíček náš varoval, že by žádný
zůmný národ neměl své děti svěřovat na
chovu nějaké církevní společnosti neb na-
ženské sekto, téhož minění byli ode dávn
sem akenoziratomainnoizko
na kloub, aniž by zranili princip obeene
svobody, svobody vyučovací a práva rodičů
n výchovu dítek svých. Potlačiti kláštery a
řehole vůbec? Také nešlo; jednak pro zmí-
nený již zákon konkordátni, jednak alei
proto, že mnohé kláštery a řehole francouz-
ské činí chvalnou výminku od zlého pra-
vdla, nejsouce temeništi a ohnísky propa-
gandy ultramontanní, alebrž sloužíce pouze
poctivě účelům lidumilným a dobročinným.
požívajíce za to zasloužené sympatie v
šech vrstvách národa. Těchto opravdu hu-
manních a dobročinných spolkův a ústavu
řeholních slušelo ušetřit, jako bylo záhodno
svrchovaně již nutno ostatní záškodné bejl
pleti.
Nuže, my věru nejsme přátely nynější
idy francouzské, ale při veškeré své po-
ybnosti o ryzosti jejích pohnutek a cíl
Havlíček
10
article
politických nemůžeme ji odepříti uznání, že
v této příčině osvědčila vskutku nevšední
státnickou bystrost, dovedši rozluštit jeden
z nejtěžších problémů s uměním nepopíra-
telným, rychle a šťastně. Vyzrála na chy-
trost jezovitskou jako liška nad lišku origi-
nálním zajisté nápadem: zreformo v at
obecný zákom o spolcích tím způ-
sobem, že ustanovení jeho plat
pro všecky spolky stejně, ať čle
nové jejich chodí v oděvu občan-
ském nebo řeholní m.
Rakouský spolkový zákon ze dne 15. pro-
since 1867 má v článku svém 3. ustano
vení: »Platnost tohoto zákona nevztahuje
se na duchovní řady a kongre-
gace a vůbec na žádnou náboženskou spo-
fečnost, kterou dlužno posuzovati dle plat-
ných o ní zákonů a předpisů.«
Nový francouzský zákon spolkový však
nečiní této výminky vůči řádům duchovním
a kongregacím, nýbrž nakládá s nimi jakose
všemi ostatními vzdělávacími, kulturními neb
politickými spolky: požaduje od nich, aby
předložily úřadům (státní radě) své stanovy.
z nichž byl by jasný jich účel i prostředky.
kterými se účelu toho domahají, aby státní
rada mohla posoudit a rozhodnout, srovnává-li
se účel i prostředek spolku »s platnými zá-
kony, s veřejným pořádkem, s jednotou ná-
roda a s vládní formou republikánskou.«
Spolek, jehož účel by tomu se příči l, po-
kládá se za nedovolený a bude k pod-
nětu státní moci výrokem soudu občanského
zakázán neb rozpuštěn. Kdož by jej prot
zákazu a rozhodnutí soudnímu déle udržovat
chtěli, budou trestáni pokutami od 16 až do
5000 franků. Spolkové mohou vykonávati
veškerá občanská práva, kteráž jim nejsou
stanovami zakázána a nesmějí držeti ani na-
bývati žádných nemovitých statků, než ktere
jsou ke spolkovému jich účelu nutny. Movité
jmění spolku musí býti na určité jméno
vázáno.
11
article
Nejdůležitější však jsou tato ustanoven
právě přijatého nového spolkového zákon
Francie:
Článek 11.: Spolky Franco u zi
a cizozemců nemohou býti zřízeny bez
předchozího povolení a dekretu
státní rady. Však spolky Francouzův,
jichž hlavní sídlo neb ředitelstv
nachází se v cizině nebo svéřeno
jest rukoum cizozemců, nemohou
býti jinak zřízeny než zákonem (tedy
usnesením sborů zákonodárných), sta no-
vícm podmínky ieiich zaloz
Totež plati o spolcich, jichž čle-
nové žijou pospolitě.
Trvající spolky takové, pokud ne-
byly již dříve státem uznánya
k činnosti veřejné (ku vyučování atd.)
výslovně zmocněny, mají do 6 měsícův před-
ložiti státní radě své stanovy a výkaz o svém
jmění, načež bude o další jich existenci roz-
hodnuto usnešením sněmoven fran-
couzských. Nebude-li jim dovolena dalš
existence, budou rozpuštěny, činnost jejicl
(školská i jiná) zastavena a jmění jejich od-
kázáno soudu, u něhož mají právo se při
hlásiti o podíl svůj všickní členové rozpustě-
ného spolku a jich dědicové, jinak obráceno
bude na prospěch chudých a fondu starob
Toť podstatný obsah nového spolkového
zákona republiky francouzské, jejž vykřičel
ultramontáni po všem světě za bohopusty
niho
Francie
Francouzův
spolek Franco
12
article
attentát na svobodu a právo katolické církve
ve Francii, za úkladný vražedný útok na
celou instituci klášterní a řeholí, vykonav-
ších prý přece tolik dobra ve světě. Každý
vidí, jak tu opět ultramontáni a klerikálové
švindlují a nadsazují až bůh brání.
Ani jediný skutečně dobročinný, o ne-
mocné, o nešťastníky a sirotky lidumile pe-
čující klášter nebude ve vzdělané. Francii
po zákoně tom zrušen a jmění svého kon-
fiskací zbaven. Ale potlačeny a rozpuštěny
mohou býti od nynějška ve Francii ty
neužitečné, ba záškodné řehole ultramontan-
ních darmochlebů a lenochů nebo ty řehol
bojujícího politického klerikalismu, který pod
záminkou peče o mravnou výchovu a vzdělán
mládeže bojuje svými klášterními školami
proti národu, proti občanské a vlasteneck
výchově lidu ve školách národních, aby sobo
odchoval armádu papeženců v národ
Voltairově a Rousseauově: aby tu Franci
Viktora Huga obrátil ve Francii de Munův
a Veuillotův, ve Francii zabořilých tmařu
zelotů a zpátečníků.
Této ponuré agitaci a propagand
černé internacionály možno pomocí no
vého spolkového zákona francouzského uči
niti přítrž, pokud bude většina sněmovny
národní a senátu osvícenou a svobodomysl-
nou. Dnes konečně ozbrojena jest republika
francouzská proti ultramontanismu kosou
zákona, kterou může pokositi kokotic
jesuitismu, rozmohší se po rolich Francie
měrou tak hrozivou. Tolik znamená v ku
turních její dějinách čin z 29. března 1901
první to její světlý den v zoři dvacátéh
stoleti
Voltairův
Rousseauův
Franek Hug
Munův
Veuillotův
Francie
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 30. března. (Kompro mi
v kurii velkostatkářské.) Výsledel
dvouměsíčního sněmování jsou tři hotové zá
kony: o novobrancích, mezinárodní poštovní
smlouva a literární smlouva s Německem. Tyto
zákony byly projednány oběma sněmovnami
říšské rady, zákon o novobraneích byl schválen
a vyhlášen, ostatní dva budou také asi v brzku
schváleny. Zákony o zrušení mýt, o společných
sirotčích pokladnách a rentové dani projednány
sice ve sněmovně poslanecké, do panské sně-
movny však se před svátky nedostaly a proto
nemohou býti ještě pokládány za hotovy. Při-
počítáme-li k tomu některé vládní sliby stran
průplavů a volby do kvotové deputace a do
delegace, máme před sebou úplný obraz vý-
sledků parlamentní dělnosti, umožněné cestou
Kompromsů mezr aeregacl českou s jedné strany
a vládou a levicí s druhé strany. Výsledek pro
nás tedy ne zrovna povznášejíel. Proto muselo
překvapiti, jestliže se za řeči o kompromisech
mezi českou delegací a levici mluvilo mimo-
chodem také o chystaném kompromisu mezi
konservativním a ústavackým velkostatkem pro
příšlí volby do sněmu královstvi českého. Jme-
noval se dokonce i počet poslaneckých míst
(asi 20), jež prý konsorvativní velkostatek pře-
pusti svým ústavověrným soudruhům. Dnesní
»Pester Lloyd« v dopise pražském reaguje na
tyto pověsti a prohlašuje je za bezpodstatné.
»Takový kompromis — píše »P. L.« — mohl
by se státi pouze v souvislosti s všestranným
usporádáním národních otázek; jinak by nemě
smyslu. Ale právě v kruzích konservativního
velkostatku dobře se pozorovalo, že se dru.
Lloyd
P L
Praha
Německo
14
article
Kramáři na jeho nabídku smíru v onehdejsí
sněmovní řeči nedostalo se strany němnecké n-
jaké odpovědi. Z tohoto mlčení se soudí, z
nejsou na ten čas dišposice k vyrovnací akcí
Konservativný velkostatek nemá však nijaké
přičiny, aby se sám nabízel
Z Těšína, 29. března. (Z česko-p o
ského rozhraní.) Mistní národnostn
spory mezi Čechy a Poláky na jazykovém roz
hraní v Těšínsku nezůstaly ovšem bez vlivu
na zjišťování obcovacího jazyka při poslednín
sčítání Jidu. Se strany české stěžováno si,z
v obcích, jichž správa se nachází v rukou pol
ských, dálo se příkoří jazyku českému. Ukazo-
váno na př. na Doubravu a Lazy. Se strany
polské žalováno opět na Čechy a tu zejmena
štváčský lístek fryštátský »Glos ludu polsk.«
vychrlil celou spoustu nadávek na obecní správu
v Radvanicích, jež prý celou řadu Poláků za-
psala mezi Čechy. Suižnosti neušly pozornosti
fryštátského hejtmana Werlika, jenž se vložil
do sporu a při tom ukázal opět jednou svůj
dvojí loket, jímž měří jinak Polákům a jinak
Čechům. Na udání dvou polských agitátor
z Mor. Ostravy obeslal na hejtmanství sčíta-
cího komisaře radvanského a spolu 20 občano
z Radvanic, narozených v Haliči, ale zapsanýci
na sčítacím archu s obcovaci řečí českou. Tri
z nich vůbec do Fryštátu nešli a prostě panu
hejtmanu vzkázali, že vědí jak a proč se ve
sčítacím archu zapsali. Z ostatních Haličano
většína doznala, že v Radvanicích mluví česky
a že tedy jejich obcovací jazyk byl zapsán
správně. Kdo. z nich oznámil, že mluvi
doma česky i polsky, byl přepsán za Poláka.
velkostatek
Polák
Glos
Werlik
Čecho
Těšín
Čechy
Těšínsko
Doubrava
Lazy
Radvanice
Ostrava
Halič
Fryštát
15
article
Na dotaz obeslaných, kdo jim zaplatí z
cestu do Fryštátu a ztrátu času, odpověděl hej
man, aby požádali obec radvanskou za náhradu;
hejtmanství prý na to peněz nemá a vyšetro-
vání provádí na rozkaz samého mini-
sterstva. Také doubravští Češi, kteří byli
zapsáni za Poláky a proti tomu protestovali,
byli obesláni na hejtmanství. Také jich bylo 2
a všichni se hlásili k obcovacímu jazyku če-
skému. Ale hejtman Werlik neopravil sčitacích
archů dle jich přání, nýbrž porozprávěl s kaž-
dým z nich a dle hovoru zapsal pak do ru-
briky o obcovacím jazyku: »mluvi slezsky, více
moravsky«, neb: »mluví dobře slezsky, vlce
moravsky, něco polsky« atd. Když radvanšt
občané tvrdili, že mluví stejně česky, jako
polsky, hejtman toho nepřipustil, aby se hlásil
ke dvěma jazykům, a stál na tom, aby se roz-
hodli pro jeden z nich. U doubravských však
sám zapisoval do sčítacího archu jazyky dva
i tři, a mezi nimi i nový jazyk »slezský«,
němž dosud žádná rakouská statistika nevěděla.
A tak plati pro nás Čechy dvojí loket nejen
tam, kde se stýkáme s Němci, nýbrž i ve styku
s Poláky !
Čech
Polák
Werlik
Čecho
Němec
Fryštát
16
article
Z Turč. sv. Martina, 28. března. (Po-
slední vězeň báňsko- bystřický)
Matuš Dula, jenž byl pro přivítání redaktora
Pietra, vracejícího se od přeličení, odsouzen
spolu s jinými vlastenci martinskými do stát-
ního vězení na 6 měsíců, opustil dne 28. t. m.
vězení. Půlletní lhůta vypršela mu sice již dne
25. t. m.; ale poněvadž v době, kdy byl ve
vězení, zemřela mu matka a za tou příčinou
obdržel dvoudenní dovolenou, aby se mohl zu-
častniti pohrbu, musil si ony dva dny ještě do-
seděti, aby maďarská spravedlnost nebyla zkr-
cena ani o vlas.
Ze Záhřeba, 28. března. (Chor va ts kt
škola ve Rjece.) Vlaská správa města
Rjeky nezřídila pro děti 20.000 tamějších Chor-
vatů ani jediné národní školy. Po příkladu jinýeh
slovanských národů ujali se nyní rječtí Chorvaté
samni věci a založili školský národní spolek, jen
Martino
Matuš
Pietr
Chorvat
Záhřeb
Rjeka
báňskýbystřický
tamější Chor
17
article
ranní slo ooss. . . a s
odpole lni
18
article
e snalkích sa vezko
ranní čil.. . . . . .
odpolednt. . . . .
1nseraty
plati se katevé varree
Pieleuei li s s
Tenn packájt sa těž rl
tiskárna a oapodise „Národnich Listtas,
Národnich Listtas
20
article
Bek,r v pernnoe
Bek
21
article
zřídí vo Rjece chorvatskou národní školu. V čele
spolku stojí jedenáct vynikajících Chorvatů
rjeckých, mezi nimiž jsou i starý bojovntk za
práva chorvatského lidu Erasmus Barčíč a bar.
Jiří Vranyczany
Chorvat
Barčíč
Jiří Vranyczana
Rjeka
chorvatský národní škola
22
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 30. března.
Členové Hakedonského komitétu
před soudem.
Ze Solunu, 24. března. Dnes předvedli
prvou skupinu pochytaných členů bulharského
Makedonského komitétu před zdejší zemský soud,
aby se zodpovídali z různých politických zlo-
činů, z kterých je obžaloba viní. Preličení bylo
veřejné.
Každý netrpělivě čekal dnešní den. Náva
obecenstva byl veliký. Žandarmové udržovali
pořádek. Začátek o 1 hodině odpolednl.
Soudnice solunská je prostranný sál. Na
východní jeho straně stojí amfiteatralně, stoly
soudcův a státního žalobce. Stoly jsou povle-
čeny zeleným suknem. Za soudci seděli na kře-
slech představitelé cizích států.
Uprostřed sálu byla železná klec, v níz
bylo zavřeno 13 obžalovaných. Šest jiných se-
délo na lavicích před klecí. Okolo obžalovaných
stáli žandarmové s nasazenými bodáky.
Předseda požádal souďce vyšetřovatele, aby
přečetl jmena obžalovaných, načež státní ža-
lobce přečetl obžalobu. Čtení trvalo 113 hodiny.
Jednalo se tureckým spísovným jazykem.
Obžalovaní vyslechli obžalobu klidně. Všichm
vypadali dobře. Byli to: Milan Michnílo a Kočo,
spolupracovníci orgánu Makedonského komitétu
v Solli; Christo Matov a Christo Nikov, pro-
fessoři bulharského gymnasia v Solunu; Kočo
ze Štipu; Milan Rizov z Velesu ; Mlilan Planev,
komissionář ze Soluna; Petr Naum Tošev, ta-
jemník bulharského exarcha a inspektor obec-
ných škol bulharských v Makedonii; Angel.
kočí; Tode z Djevdjelije; Vasil z Prilipu, ho-
stinský v Solunu; Tonas Jorli, hostinský ; Ivan
Nafo; Christo Ivan; Andon Vongel, truhlář
z Dibry; Or Tatarčev, lékař ze Soluna; Sta-
matr Tanas, duchovní ze Soluna, a Ivan Fili-
stono.
Milan Michnílo
Koča
Matov
Nikov
Rizov
Naum Tošev
Vasil
Jorli
Nafo
Christo Ivan
Vongel
Ivan Fit
Praha
Soluna
Makedonie
Angel
Soluna
Or Tatarčev
Veles
Klan Planev
Djevdjelij
Prilip
Dibra
23
article
Státní zástupce uvádí paragrafy, proti kte-
rým dle jeho mínění obžalovaní se provinili,
a nečekaje konce přelíčení, navrhuje, aby byl
dle těchto paragrafů potrestáni trestem smrti.
Zajímavo při tom je, že trest smrti v Turecku
zrušen byl již za sultána Abdula Aziza.
Prvý byl vyslechnut Kočo. Popřel vše, c
vyznal ve vyšetřovací vazbě a vysvětlil to trý.
zněním, kterým mu ono vyznání bylo vynuceno.
Podpisy na protokolech uznal za své. Podobní
bylo se všemi obžalovanými. Výpovědi jejich ve
vyšotřování obsahují massu dat o chystaném
povstání, ale při hlavním přeličení nechtějí o ni-
čem vědět.
Zajímavý byl výslech tajemníka bulharského
exarchátu Petra Toševa. On byl tajemníkem
solunského odboru Makedonského komitétu. Byly
u něho nalezeny šifry a rozličné písemnosti.
které svědčí proti němu a jeho druhům. On
však obratně zapírá, nepopíraje celkem, že b l
členom komitětu; ale neměl v něm žádnél
úřadu a do Solunu přišel za chlebem, nebot
všude, kde dosud byl zaměstnán, přihodilo se
mu »něco« a byl za to propuštěn ze služby.
To se mu stalo v Bulharsku, kde býval učite-
lem. Také tajemníkem exarchátu býval a jit
není
Přeličení nebylo skončeno
Abdul Aziza
Koča
Petro Tošev
Turecko
Bulharsko
25
article
V Praze, 30. brerna.
Praha
26
article
6. (Kronika.) Nová firma se zaleskla
a Václavském náměsti. Veliká tabule se zlatými
písmenami, skvělý výklad, vkusné, solidní zboží,
astní výroba a vně i uvnitř v závodě všechno
ze české! »Česká společenská továrna n
lobouky« l hlásá pyšný nápis.
Už máme pěknou řadu těch závodů, které
ou veskrz naše. A denně jich přibývá. Maji
esměs znamenitý obchodní úspěch. A už
edy je skvělým skutkem, co ještě před dese
áty tak zvaným »odborníkům a znalcům« při-
adalo jako přelud šíleného »blouznění«, on
snaha, aby také náš obchod srostl organicky
ostatním celkem národním! Co tu bylo za-
línání a spínání rukou, že to »v obchoděs
nejde, že to tam »nepatří« a bůh ví, col
A dnes?
Nový podník zařídil si svůj sklad v míst-
oslech někdejší Quisisany ! Qulsisana! Závo
a venek tak zřetelně označující svoji cizo-
asnickou povahu padl. Nový zaujal jeho místo
ten už je ryze náš. Velmi symbolické to vy-
střídání! Nadějeme se, že nebude bez významu
pro příští ráz Václavského náměstí, pyšného
oulevardu budoucí Prahy
bůh
Qulsisan
Maja
Václavský náměstí
Praha
27
article
Tu periodu bázlivého choulení se v ze-
vnější licoměrnost oznaků máme bohdá už z
sebou. Onu dobu ponižující sklíčenosti, kdy
český majítel závodu nenacházel odvahy na
vlastní půdě, ve vlastním městě, nad vlastním
vraty přiznati se za to, čím jest, kdy byl ochoten
vypsati třeba cenu na uspořádání štítu tk
obratně dvojsmyslné, aby na první pohled ne-
bylo možno rožeznati, ku které snad tihne barvě
srsti. To byla doba, kdy po štitech a tabul-
kách pražských ulie rozlezl se nechutný one
kult násilím přivlékaných cizomluvů, kterými
označovány veřejné mísinosti, závody živno-
stenské a spekulační, všeliké ty »monopoly«
uniony« a »kontinentály« až do těch planých
prfei«, »variětět«, »renaissancí« a oněch jalo-
ošti svého zvuku přímo bučících »occasí«. Z
iklou »Quísisanou« dostoupilo to kvetoucí ne-
chutenství *) svého vrehole a překročilouz
bezpečně svůj zeníth. Přirozený, zdravý smysl
dal se konečně na svůj nezbytný vílězný postup.
Nápisů prostě a rozumně v českém městě če-
ských všeobecně přibývá a není pochyby, že
na konec ovládnou docela. Dovedeme-li jen za-
chovati celku zdravý vývoj-
Ovšem se ještě místy odvažují na povreh
námitky
— Dejte mi pokoj s požadavky té vaší
malicherné »žabomyší vojny« národnostní! Mám
jiné záležitosti na starostil
»Ale »vznešenost« starostí pyšného hidalg
je tu přiliš průhledna. Je vždy nepohodlno po-
tlačovati nějaký výstřelek svého sobectví. Však
už zdravý pud a nátlak potřeby znenáhla př
může tu sofistiku.
Jisto je a denně zřetelněji poznáváme, ž
nám jde o život, že třeba stavěti hráze. A ži-
vota hlavní část je všední život. A ten právě
se skládá z oněch »malicherných« na oko ne
patrností, kterými tak neradno je pohrdati. Ne
chceme se ocitnouti v poloze stavitele, který
28
article
*) Pražsnům netřeba ukázek. Na př. : průsvitn
svítilna do ulice. Nápis trojdílný
JÍDELNA
Denně čerstvé úizenky.
Taeglich frische Whersteln.
Mohl by vzbudit zdání, že je majitel jídelny napo-
sledy Čech a že snad má češtinu radějí, Honem na
druhé straně odvrací podezření, rovněž trojdílně
v obráceném pořádku
SPEISE.ZIMMER.
Taeglich irische Wueršteln.
Denně čerstvé uzenky.
Tak jsou obě strany vyrovnány. Jiný kousek ekvili
bristiky na štítech
dřívo Wennl
Entik LÍZAL V POKORNÝ, rulsr.
Jednou napřed František, vzadu Franz, za to p
druhé napřed Wenzl a na druhém teprv místě Vác-
slav. Potom zase české »dříve« nahoře a po německu
dole a k vůli »rovnoprávnosti« na konec německý
truhlář navrch a český vezpod. O politice mezinárou-
ních koncovek křestních jmen: Anten2, Ladis par
Wen Mici Zdříheloe atd. ani nemluvě. Zdravi
třasavka, která přepadla těleso společenské v prosinci
roku 1898, smetla sice po většině stopy této ne-
foremné kožní vyrážky, svědčící o nezdravotě vnitřní
ale sem tam se ještě skvostný exemplář najde.
blouzně o velkolepých formách archiiektoniky.
opomenul v čas obírati se prostým — kamenem
a cihlou,
Čím dál s vývojem, tím nalehavěji bud
citelna potřeba čistoty rázu. Otázka přimo ná-
rodně-hygienická. Slyšeli jste zvoniti o zástupei
vlády, jenž prý někde na citlivém místě tlumoči
přáni, aby městské elektrické dráhý pražsk
opatřeny byly zase, jak bývalo při staré tramwavi
dvojjazyčnými nápisy. Jmenem rovnoprávnosti.
rozumí se.
Lízal
Pokorná
František
Franz
Čechy
Wen Mici Zdříheloe
29
article
— Elektrická dráha je komunikační pro-
středek. Komunikace je pro obecenstvo a v Praze
je také německé obecenstvo
Ale těšíme se, že bylo dobrému muži dáno
stejně zdvořilé jak všecky pochybnosti vylu-
čující poučení v té roztomilé záležitosti.
Pravda, komunikační prostředek má slouži
pohodlí všeho obecenstva, bez rozdílu národ-
nosti. Nápisy na něm mají být co možná srozu-
mitelny jedoucímu obecenstvu. Zajisté. Správné
je i to, že po pražských dráhách jezdí i dost
německého obecenstva. Praha je také hlavním
městem království. Je. Ale tu začíná právě
zmatok. Je-li Praha hlavním městem království.
není Vídeň o nie méně hlavním městem říše-
A co se děje ve Vídni? Tam ani na chvíli s
nestrpí dnes písmena českého nápisu na náro-
žích, tím méně na pomůckách komunikačních.
Praha
Vídeň
30
article
A vláda tu nedůtklivost nachází patrně v po-
řádku. Ještě se videňských Čechů nikdy neza-
stala. Ale právo na nedůtklivost je u všech ná
rodů stejné. A nedáme se v něm zde v Praze
rovněž skracovati. Co se pak Němců v Praze
dolýče, sluší jich rozeznávati dva druhy. Jedny.
kteří jsou tu hosty, tedy cizince. A těm jistě ne-
bude divno, jestli jim v cizině připadne ledacos
a tak i nápisy trochu — cizí. Není to divno
cizinci v Holandsku ani v Portugalsku, nepo-
třebuje se proto diviti ani u nás. A za druhé
obyvatele německé, kteří jsou zde usedlí, kteři
mezi námi žíjí, na naší půdě, mezi naším ljdem
mají svou existenci. Nu a od těch už si jednou
konečně začneme zcela rozhodné vyprošovati,
aby si navykli míti na vědomí, že jsou zde u nás,
ne my u nich! Buď česky rozuměti chtějí
pak jim na české půdě musí dostačit český ná-
pis, anebo rozumět nechtějí, ale pak zase m
přestáváme už býti naladění, abychom ze svých
nejvlastnějších zájmů uhražovali jejich zpupnost
Svoji domácnost zařiď si každý podle své vůlo
a potřeby! Jediné v zaručení té svobody je zdrav
zásada rovnoprávnosti.
Ostatně můžete zástupei vlády věriui na
slovo, že, co mysli, nemysti zle. Vzdyť jsou
hodní našinci, kteří sami v dvojjazvěnosti vidi
jakýsi vrchol rozvoje, ideálek poměrů, cíl, k ja-
kému měly prý by se věci vlastně hnáti.
Čecho
Němec
Praha
Holandsko
Portugalsko
31
article
Českému člověku je namnoze velm
prospěšno, zná-li druhý jazyk! A co je pro-
spěšno jednomu Čechovi, musí býti prospěšn
také — českému národu! . . . soudí.
Nedovedou se vyprostiti z toho čistě osob-
ního, jedineckého stanoviska. Nedovedouse
vmysleti v potřeby celku, kterému sluší jiné
zřetele a jiná perspektiva. Nemají ani tušení
laké ani nepřemýšlejí, může-li dvojjazyčnost zll-
zení v národě znamenati jiného něco než pře
ch odní stav, jenž dříve či později musí
překloniti se poměry na stranu jednu či druhou
a jenom zdravý, sebezachovací pud že ohro-
ženou bytost národa, pohání, zařizovati se tak.
aby, až chyile překlopu nadejde, nadešlav
prospěch — jeho, ne v druhý.
— Co pak záleží na nápisu ! Je- li český
či německý!
Jaké pokrytectví! Záleží-li na něm vskutke
tak málo, proč pak se odpůrci tolik rozčilují,
chceme li v českém svém městé míti nápisy
svoje české?
Čecho
32
article
Děj zcela po zákoně biologickém. Přirozený
pud pohání organísm, aby si zabezpečil trván
v budoucnosti. Nutká jej očisťovati svoji bytost
a vyprosťovati ji z dosahu vlivů cizího živlu
a vyhlazovati jeho stopy.
Postup jde současně ve všech sťérách čin-
ností — plemenný živel je kulturní živel ! —
a právě příznakem je ta jeho etiketní citiivost.
Státní organisace jeví citlivost v otázkách dvor
ského a representačního ceremonielu, my jsme
prozalím ve stadiu té tabulkové a nápisové
citlivosti. Casem bohdá postoupíme k vyšším
formám i v tomto projevu sebecitovém. V témž
poměru, jak sllíme a prospíváme niterně, př
bývá i na venek známek uvědomění, čistoty
v nápisech, sebevědomé jednolitosti. Na před-
městích, která tvoří většinu města, má Prahs
už ráz těměr čistě český. Zbývá vnitřní město.
I tu proces krok za krokem zřetelně postu puje.
Ryze naších firem denně přibývá a kde jednou
venku nápis zcela český, je i uvnítř správa
i práce česká. Předsudek je vítězně překonán.
Už veliké obchody, nejskvělejší výklady ponenáhlu
zatizují se ryze po česku. Už máme svoji
Společnost pro obchod s hedvábným zbožím,
které se daří skvěle a k ní teď se přiřadíla
Společnost pro elegantní zboží kloboučnické.
Přijdou jiné a jiné.
33
article
Až ryze domácímu obchodu na Václavském
náměsti, jak se jistě dá očekávati,h začnou
zlaté žně, probudí se chuť i u souperů na
Příkopě a v Celetne ulici. Není pochybyl
Příklad vábí, strhuje, dodává odvahy.
Když svého času Národní Podnik zavedl
svoji továrnu, čekalo se právem, že zařízením
prodeje na některé hlavní třidě i on rozmnoží
počet elegantních českých obehodů pražských a
přitrhne tak svým příkladem i mravně na pomoc
našemu zápasu. Nezařídili však žádný prodej,
aby prý soukromým obchodníkům našim ne-
vzrostla konkurence. Soukromnici zůstali bez
popudu, a tak se dotyčný obchod presentuje
po dnes nečesky, vykládá cizí etikety, cizí zbozí
a prozatim pomáhá zachovávati nečeský ráz
našeho života.
Ale přirozený rozvoj nedá se trvale za-
držeti. Zdravý pud národního živlu vynulí si-
časem respekt ve všech odvětvích. Nově pod-
niky budou vznikati, obecenstvo navykne si vy-
hledávati domácí firmy, žádati domací zboží.
Ustáli se schopnost rozeznávati v okázalém
obojživelnictví, co v něm vskutku jest, od-
půrnou snahu, upirati domácímu živlu právo,
jaké přísluší každému druhému živlu kultur-
nímu.
Teprve až ve svém budeme zcela svoji,
budeme i rovnoprávni. A pak teprve začneme
v díle kůlturním býti vice, než nerovnocennými
podavači.
Celetne ulice