2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
23. března 1913. Číslo 8í.
4
article
luje a povyšuje díla jeho. Upřímnost a čistota
dítěte, neschopného posouditi nebezpečí, prv
ní jest podmínkou velikých úspěchů. Jakoby
neobmezená důvěra ve vlastní svaly, v osobn
vůli, ne nedoceňování vlastních schopností
úcta k sobě samému nenadchly i slabých k ve-
likým činům!
Nevytratila se dosud síla nepovědomá
síla tvůrčí je mocnější každé rozvahy. Kde
rozvaha se končí, tam ona začíná. Důvody
její jsou nejpravdivější, ježto nejsilnější. Meštro-
vič věří více v krev a srdce, nežli v mozek.
Jemu je příroda nejsilnější a kultura jen ozdo-
bou její. Odtud jeho láska k hrdinům, k boji
a všem živelným zjevům, v nichž zřejma je
síla národu. Heroové stvořili kulturu. Proto
jako Carlyle sklání hlavu před heroy, s tím
jen rozdílem, že Meštrovič vynáší i nedo-
statky i chyby, jako ctnost a sílu. Slovem,
velebení nespoutané síly, jež slepě vrhá se
v nebezpečí, jež sebe neměří, sebe přeceňuje
a proto vždy je na cestě k vítězství. Meštro-
vič nestavě se proti zničení slabých, obhajuje
slávu velikých. Jemu jsou vítězství, úspěch
a sláva jediným cílem života. Proslaviti se
vyjádřiti se, třeba za cenu života! Takový jes
i chrám, jejž postaví na rovném Kosovu. Dvě
řady karyatid vedou k Sphynxe. Lví tlapy jej
jsou klidny, ale hotovy, aby napřáhly a zaryly
drápy do nevěřících. Smrt onomu, jenž ne-
zván vejde do svatyně. Smrt onomu, kdo ne-
věří v sílu a budoucnost jižních Slovanů
A karyatidy, ty silné, nezlomné matky a ženy
nesou na temenech trám, držící klenbu chrá-
movou.
Heros
Carlyle
Meštrovič
Sphynx
Kosov
5
article
Přinesou jako řecké karyatidy svému
rodu plné koše ušlechtilých plodů. Vytesány
z jednoho balvanu, s těžkými záhyby, které
až po nohy pokrývají jejich hrdá těla, stojí
vzpřímeněji a silněji než základní sloupy
A kdyby se celý chrám shroutil, tyčily by se
nad troskami jako nezničitelné sloupy mezi
řeckými nebo římskými výkopy. Životní
zřídlo národů nedá se zasypati. Mezi těmi
ženami, jejichž útroby mohou roditi junáky,
jede na svém strakáči bohatýr: kralevic Mar-
ko. Toť ten statný muž, jenž je schopen oplod-
niti ony matky, v jejichž prsou věčně kyprých
a rozkošné pleti sochař zobrazil zdraví a sílu
národa srbského. Mimo karyatidy Meštrovič
vytesal různé skupiny vdov, jež rozkročenýma
nohama, kulatými bedry a rtoma vášní ne-
zkrocenýma, polootevřenýma, podobají se od-
valeným hroudám země, čekajícím na silné
zrní ze štědré kostnaté ruky rozsévačovy.
A rozsévač rožhalené hrudí, nebojí se bouřli-
vých oblak a skučení vichru od západu, seje
proti větru zdravé zrní. Meštrovič sochami
těmi znázornil ženskou pohlavnost a mužskou
svěžest. Ani Miloš Obilič v postavě bojovní-
ka, jenž okolo sebe seje zníčení a smrt, ničím
jiným není, nežli rozsévačem a žencem v téže
chvíli. Jen pohne svaly a ničí již nepřítele, a
není síly, jež by odrazila jeho útok, slepý jako
smrt a životodárný jako život sám. A ony
vdovice a matky, jež poléhaly okolo něho.
Meštrovič
Obilič
Mar
6
article
vztahují horké dlaně a spínají ztrnulé ruce
touhou, obejmouti toho junáka. Žena i boha-
týr, plodnost a síla, láska i hrdinství odušev-
ňují Meštroviče, když silným palcem vtiskuje
do hlíny velkolepé tahy. Zobrazuje rodičku
s dítětem v rozpětí síly a staví ji podle star
matky Jugovičů. Tělo této ženy, roděním
ztrhané, znázorňuje naši minulost, naši zmu-
čenou vlast. Ona nešťastná stařena porodilo
a pozbyla tolik jupáků, a ona mladá matk
s dítětem, snad její snacha, dává život novým
bojovníkům k novým zápasům pro nové, ale
vítězné Kosovo. A pro ono Kosovo sochař
vytesává hrozné mstitele, jejíchž pohled jest
strašnější než pohled Medusin. A v rozpále-
ném hněvu tom vtělena je nenávist, hoře i krva-
vá pomsta ráje, kterou zvířecký pohan nabíjel na
koly a věšel na šibenicích. Krev musí býti
pomstěna a potom si dívka Kosovka zase
přivstane a ponese dvě konvice, v jedné víno
k občerstvení, v druhé vodu, chladící palči-
vost ran. To láska zachraňuje hrdiny. Budí
mrtvé a vdechuje jim nový život. Ve chvíli té
kácí se i hrad skaderský, do jehož základů
zazdili Gojkovu mladou ženu. Meštrovič zo-
brazil ji podle národní písně, jak děrou v
zdi vystrčila obě prsa, by jimi kojiti mohla
nedospělé dítě. A druhou díru nechali jí před
očima, by pokaždé viděla, když ji synáčka
přinesou napojiti. V oněch základech skader-
ských byla uvězněna srbská sebedůvěra, ale
ani tam nevyschlo její zřídlo životní, ani ne-
osleply její bystré, modré oči. Osvobozené
sebevědomí to zbudilo i kralevice Marka.
který znovu žije, a zdráv, silen a nepřemožen
jede na svém strakáči do Stambulu, aby o
samého sultána vybíral daň. A nedá-li zlata
vezme krvavou daň z hlavy.
Božo Lovríč.
bůh
Meštrovič
Jugovič
Medusin
Gojkův
Marek
Kosovo
Stambul
7
article
Lékařství.
Lékařství.
rof. dr. Josef Thomayer.
České lékařstvo vůbec a na prvém místě
škola Thomayerova oslavují šedesáté naroze-
y svého učitele. Vědecká zdatnost, bohat
literární činnost odborná i belletristická zí-
skala Thomayerovi jména nejpopulárnějšího
věhlasného rádce lékařského nejhledanějšího.
Činnost jeho oceněna bude na tomto místě
z péra jeho dlouholetého asistenta. Redakce
Lékařské hlídky s povděkem připomíná, že
první článek v zavedené této rubrice vyšel 5.
května 1907 z péra prof. Thomayera (Ne-
moci, vznikající v pondělí), načež
pak i jinými články ochotně obratným svým
perem k informaci čtenářstva přispíval a tím
oprávněnost a význam této hlídky plně uzná-
va. Články jeho vždy vynikaly vzácným slo-
hem, jakož i thematem a podáním, takže tě-
šily se největší pozornosti. Redakce této ru-
briky vřelé pronáší přání svému váženému
spolupracovníku.
Na vrcholu své zdárné činnosti a v plné
mužné síle slaví universitní profesor dr. Josei
Thomayer 23. března šedesátileté výroč
svého narození. Neutuchající píle a těžké jeho
povolání nezanechalo, ač již dosáhl šedesátky
žádných stop v jeho profilu. Věru nebylo by
divu, kdyby — jak se to mnohdy stává —
bylo znáti úbytek energie. Leč Thomayer ob-
dařen jsa vzácnými vlastnostmi duševními.
neobyčejným talentem a duchem opravdu
uměleckým, ba možno říci geniálním, hravě
doktor
Thomayer
Thomayerův
profesor
Josei Thomayer
8
article
překonává nesnadné úkoly a při tom s neoby-
čejnou přesností řeší ty nejspletitější a nejtem-
nější záhady. A právě toto neutuchající
vzácné nadání je oním činítelem, který jubi-
lanta udržuje stále v plné plodné síle duševn
a umožňuje získávati stále nových úspěchů v
mnohostranné činnosti, nejen v době přítom
né, ale i v budoucnu. Tato čilost duševní je
nám zárukou, že Thomayer nepocítí hned tal
tíhu stáří a že mnohý nesnadný problém ještě
v budoucnosti rozřeší.
Činnost Thomayerova je skutečně mnoho
stranná a možno říci, že jubileum, připadajíc
na dnešní den, je jubileem práce. Thomaye
puzen neúmornou píli neztrácí ni vteřiny ve
svém povolání. Zdá se, že Thomayer nepotře-
buje vůbec odpočinku, že práce mu posta-
čuje, aby nabyl dřívějších sil, Thomayer je
z povah, které nemají snad ani pokdy, aby
pociťovaly únavy, zkrátka práce je mu ne-
zbytným činitelem a potěšením, je mu nevy-
hnutelnou potřebou, aby využil plně svůj bo-
hatě založený život duševní.
Mýlil by se velice ten, kdo by si myslil
že Thomayer vynakládá svou nevyčerpatel-
nou energii pouze na vědu, nikoliv, je to po-
vaha polyhistora, je to bohatá, všestranně re-
sonující duše, jíž neujde ani jeden záchvěv
českého života veřejného, ať již se strany
umělecké, národohospodářské, sociální i vě-
decké.
Thomayer
Thomayerův
9
article
Měl jsem často příležitost vyslechnout
názory jubilantovy, když požádán byl o kri-
tiku některého díla, ať malířského, ať sochař-
ského. Při prvním pohledu na umělecké dílo
několika slovy vystihl přesně chyby i před-
nosti mu předloženého výtvoru. Kritika vždy
charakterisovala a přimykala se do detailu
předloženému dílu. Správnost kritického du-
cha Thomayerova charakterisuje nejlépe vý-
rok umělců: „Když to řekl Thomayer, tak je
to jistě správné.“ Mohu směle říci, že je ode
všech umělců tato trefnost a přiléhavost úsud-
ku plně uznávána a každý umělec se jí rád
podvolí, ježto ví, že se mu dostává posudku
správného, spravedlivého a dobře míněného.
Žádné povolání neskýtá snad tolik příle-
žitosti, nahlédnouti do nitra nešťastných ži-
votem a strastmi shroucených lidí, pozorovati
a spolu i prožívati tolik lidské bídy duševní
i tělesné, jako povolání lékařské. A není divu.
je-li takový lékař nejen dobrým therapeutem
nýbrž i dobrým pozorovatelem a psycholo-
gem, že spousta takovýchto vděčných a inter
esantních námětů vyzní v řadu belletristi-
ckých prací, jež nesou pečeť široce a věrně
zachycující vlohy umělce-vědátora, jenž živo-
chápe a literárně zobrazuje realisticky věrně
a nestydí se mezi řádky projeviti soucit a po-
chopení pro ty, o nichž hovoří a vypráví v
svých kresbách. Spousta článků a úvah, uve-
řejněných pod pseudonymem R. E. Jamotv
nejrůznějších časopisech, jako „Lumiru“
„Šotku“, „Osvětě“, „Světozoru“, „Květech“
„Pokroku“ „Zvonu“, „Máji“, „Matici Lidu“
„Národních Listech“ atd., nebo samostatně
vydané „Příroda a lidé“, „Vedle cesty“, „P
různých stezkách“, „žloutne listí“, „Kulturně-
historické obrázky z oboru lékařského“, „Pa-
běrky“ atd., jsou zajisté světlým důkazem
geniálního ducha Thomayerova.
Thomayerův
Thomayer
Moha
Jamotv
Šotek
Světozor
10
article
Nejšířeji však je založena vědecká čin-
nost Thomayerova, jak o tom svědčí celá řada
knih a článků vědeckých, dosahujících již po-
čtu několika set. Nejsou to snad obyčejné
práce vědecké, jsou to myšlenky fundamen-
tální, razící si cestu nejen u nás, ale na celém
vědeckém světě. Mnohé z jeho prací přelo-
ženy byly do frančiny, angličiny, polštinya
němčiny a tím šíří věhlas badatelův i za hra-
nicemi. Vzpomínám si na příklad, s jakým nad-
šením mluvil ke mně profesor maltésské uni-
versity při demonstraci Thomayerova sym
ptomu při zánětu pobřišnice, jaký to epochál-
ní objev, anebo s jakou pozorností vyptával
se prof. Wright v Londýně na různé sympto-
my, Thomayerem objevené. Možno říci, že ci-
zina ví mnohdy o Thomayerových výzkumech
více nežli je u nás známo. Z celého životního
díla Thomayerova vane duch čisté humanity
duch opravdové účasti a soucitu s utrpením
lidským. Ve směru tom vedle vynikající po-
stavy vědce a umělce zasluhuje obdivu po-
vaha Thomayerova jako člověka dobrého
srdce. Je u vděčné naší paměti hluboce za-
psán významný čin Thomayerův ve prospěch
útulku epileptiků, jehož zřízení uskutečněno
bylo před několika lety, kdy vřelými, procítě-
nými slovy v přednášce odkryl celou tíhu to-
hoto problému národního zdraví a poukázal
k veškerým hrůzám a útrapám, jimiž se vláčí
takový ubožák, všemi opovrhovaný, opomíje-
ný a nešťastný, pro něhož není místa ani oše-
tření ve stávajících humanitních ústavech.
Thomayerův
profesor
Wright
Thomayer
Londýn
11
article
Thomayer narodil se 23. března 1853 v
Trhanově pod Čerchovem. Gymnasium vystu-
doval v Klatovech. Již za dob gymnasiálního
studia seznámil se s později vynikajícími veli-
činami českého národa, připomínám pouze Ja-
roslava Vrchlického. Již na gymnasiu byl lite-
rárně činným. Roku 1871 počal studovati me-
dicinu na universitě pražské a r. 1876 pový-
šen na doktora lékařství. Záhy stal se asi-
stentem prof. Eiselta a r. 1883 habilitoval se
pro vnitřní lékařství. R. 1886 jmenován byl
mimořádným profesorem a přednostou c. k. če-
ské universitní polikliniky, v kterémžto po-
stavení působil až do r. 1902. R. 1897 dostal
titul a charakter řádného profesora. R. 1902
stal se přednostou II. vnitřní kliniky, kterou
řídí do dnešního dne. Je členem České akade-
mie císaře Františka Josefa pro vědy, sloves
nost a umění atd.
Thomayer plně a positivně dostál inten-
cím svého učitele prof. Eiselta, ba snahy ty
sám ještě rozšířil, jak tomu nasvědčuje celá
řada knih a publikací. Thomayer byl jeden
z prvních, kteří stáli v čele ruchu, bojujícího
pro zřízení české fakulty lékařské. Dále byl
spolupracovníkem Eiseltovy „Odborné patho-
logie a therapie“, kdež jedna z mnohých jeho
prací poctěna byla cenou. Stal se čilým při-
spívatelem „Časopisu českých lékařů“ a je
jím až doposud. R. 1885 založil „Sborník lé-
kařský“ a r. 1898 „Sborník poliklinický“, jenž
záhy se změnil ve „Sborník klinický“. Vedle
jmenovaných časopisů redigoval „Sbírku před-
nášek a rozprav z oboru lékařského“. Vydává
„Klinické výklady“ atd. Veliké zásluhy zí-
skal si dále vydáním své knihy „Pathologie
therapie nemocí vnitřních“ r. 1893, jež do-
čkala se v krátké době druhého vydání. R
Thomayer
Vrchlický
Eiselt
František Josef
profesor
Eiseltův
Trhanov pod Čerchov
Klatovy
Český akad
zřízený český fakulta lékařský
12
article
1908 úplně přepracoval a doplnil svou knihu
takže tuto nyní právem sluší považovati z
nejmodernější odbornou knihu vnitřního lé-
kařství.
Thomayer zrodil se z malých poměrů
Trhanově jako syn tamního vrchnostenskéh
zahradníka a vypracoval se vlastní silou
k nejvyšší akademické hodnosti a dosáhl-l
při tom určitého stupně blahobytu opravd
zaslouženého neúmornou prací a silou, neza-
pomněl přece, odkud vyšel a bez nároku na
hlučněu oslavu veřejného mecenáše a dobro-
dince z vlastních prostředků založil chorobi-
nec ve své rodné obci pro sestárlé své rodá-
ky. Jak krásný to příklad nezištné lásky k li-
du tohoto kouta Čech, tak těžce vyssávaného
velkostatkářskými aristokraty, kteří by jiste
mohli a byli povinni humanně zaopatřovat
ubožáky, upracované na sklonku jich útrap
plného života. Těžko lze v rámci této stručné
črty vystihnouti všestrannou a pronik avou
učitelskou činnost Thomayerovu. Za sebe
Thomayer
Thomayerův
Čechy
13
article
krásnější líceň lépe mluví velký počet výbor-
ných žáků Thomayerovy školy, působících ne-
jen na našem vysokém učení, ale i v prakti-
ckém životě. Výraznou známkou Thomaye-
rovy činnosti učitelské jest jeho krásná vlast-
nost, že bohatých a praktických svých zku-
šeností neskrývá skoupě pro sebe, nýbrž ve
výkladech svých neopomene vždy a všude
upozorniti posluchače na markantní známky
případů, že vede posluchače určitou metho-
dou ke správné diagnose, aniž by unavoval
suchým výpočtem fakt a cizích nálezů, za-
končí pak svůj výklad stručným a případným
závěrem, když byl vypočetl veškeré osvěd-
čené prostředky a pomůcky léčebné, hodíc
se v případě rozebírané choroby.
Přehlídka bohaté činnosti Thomayerovy
v dovršeném šedesátiletí jeho života nebudo
v nás obavu, že bychom se nemohli těšiti ieště
na další plody jeho neúmorné píle a proto
přejeme ze srdce drahému našemu jubilantu
aby v další decenia vstoupil tak svěží, plný
života a chtivý dalšího díla.
Dr. Emil Sieber.
Thomayerův
doktor
Sieber
Thomayerův škola
15
article
Dvacet let Českého kvarteta.
Dvacet let Českého kvarteta.
V dobu rychle za sebou následujících
válečných událostí, přinášejících denně ne-
očekávaná překvapení, padlo významné ju-
bileum našeho hudebního života: 22. října
m. r. bylo tomu 20 let, co poprvé samostat-
ným koncertem na veřejnost vystoupilo České
kvarteto. Mysli veškeré naší veřejnosti byly
v těchto říjnových dnech cele zaujaty vítěz-
ným bojem balkánských Slovanů a vyděšeny
možností válečného konfliktu evropského, tal
že nebylo valného zájmu o události umělecké.
ani když šlo o umělecké činitele, nejúžej
srostlé s naším národním životem. Teď, kdy
uklidněnější mysli nejsou cele absolvovány
sledováním mračen na obloze vzájemných
styků evropských států, lze již s nadějí na
hlubší ohlas upozorniti na jubileum Českého
kvarteta, jež před 5 měsíci přešlo, vyjímaje
projevy nejbližších jeho přátel, širší veřejnosti
téměř nepozorováno. A české kvarteto po
dvacetileté své činnosti, zasvěcené rozkvětu
a slávě českého umění, zaslouží si ještě projev
uznání a vděčnosti celého národal
České kvartetní sdružení, jehož jubileu
jsou tyto řádky věnovány, vyrostlo přímoz
poměrů českého hudebního života, z jeho po-
třeby veřejného pěstování komorní hudby.
v první řadě smyčcové hry kvartetní. Až do
roku 1877 byla v Praze hra kvartetní pěsto-
vána ponejvíce soukromě. Veřejné produkce
toho druhu byly před tím velice vzácné.
Praha
Český kvartetní sdružený
16
article
Triové večírky, pořádané profesory konser-
vatoře s řed. Bennewitzem v čele, a občasné
koncertní večery Umělecké besedy — tot
bylo vše, čím pravidelně ukájena byla žízeř
hudebního obecenstva pražského po komorní
hudbě. Ustavením se Jednoty pro komorní
hudbu se poměry podstatně obrátily k lepší-
mu. Každoročních osm komorních koncertů
znamenalo veliké obohacení hudebního života
pražského a vyhovovalo úplně jeho potřebám.
Jednota pro komorní hudbu byla původně
jako spolek utrakvistický, ale stejným postu-
pem, jak celý náš národní život vyprošťoval
se z tísnivých pout utrakvismu, uplatňoval se
ve spolku vždy patrněji živel německýa
Jednota prodělávala viditelný přerod v dnešní
číře německý Kammermusikverein. Mimo to
ztrnulá konservativnost a i upjatost k české-
mu umění byly příčinami, proč první pražský
spolek pro komorní hudbu stával se našincům
vřelejšího vlasteneckého cítění a horlivější
snahy o rozkvět českého umění hudebního
nesympatickým. A dále: láce členství v Jed-
notě rozmnožila počet členů do té míry, že
nebylo lze nových přijímati a tak kvapně ro-
stoucím řadám českého obecenstva nedostalo
se již účasti na komorních večerech spolku.
Bennewitz
Jednota
spolek pro komorní hudba
17
article
Tím vším stala se palčívou potřeba českých
produkcí z oboru komorní hudby. Tak našlo
na počátku let devadesátých České kvarteto
hned při svém vstupu do života ve své do-
movině volné pole pro svoji uměleckou čin-
nost. České kvarteto povoláno bylo, abyv
první řadě sloužilo potřebám českého hudeb-
ního života a České kvarteto tento úkol, vlo-
žený na svá bedra samým vývojem poměrů,
po dvě desetiletí plnilo dokonale, s láskou a
nadšením. Záhy po vzniku Českého kvartet
vešel v život Český spolek pro komorní hud-
bu, který vzal do ruky organisační práce
oboru komorní hudby a ve svých večerech
poskytoval kvartetnímu sdružení zajištěný
obor působnosti. Spolek tento, pravda, po-
skytoval Českému kvartetu v jeho domově
první basi, ale na druhé straně právě Českému
kvartetu děkuje Spolek pro komorní hudbu
v první řadě za uměleckou výši svých večerů
a za svoje význačné postavení v českém
hudebním životě. A tak jubileum dvacetileté
činnosti Českého kvarteta je současně i ju-
bileem součinnosti našeho uměleckého sdru-
žení a naší hudební organisace.
Český spolek pro komorní hudbu
spolek pro komorní hudba
18
article
Když 22. října 1892 čtyří absolventi kon-
servatoře — Karel Hoffmann, Josef Suk
Oskar Nedbal a Otto Berger — poprvé vy-
stoupili v samostatném koncertě, bylo hned
zřejmo, že seskupili se tu v smyčcové kvar-
teto čtyři vynikající instrumentalisté, z nichž
každý byl dokonalým mistrem svého nástroje
a technicky a intelektuálně dokonale vyzbro-
jen pro úkoly kvartetní hry. Ta okolnost, že
všichni čtyři mladí umělci před tím na ústavě
zabývali se horlivě i komposicí, sloužila mla-
dému sdružení jistě znamenitě při studiu kvar-
tet nejrůznějších dob a směrů, při vnikání do
struktury skladeb a do jich ducha. To vše bylo
zřejmo hned na poprvé, ale že vyšine se České
kvarteto na první místo mezi obdobnými sdru-
ženími v celém světě, to sotva kdo čekal
snad ani sami umělci neodvážili se v prvních
svých počátcích o tom snít. Dnes je České
kvarteto ve svém domově umělecky nejzá-
važnějším sdružením, v cizině pak je uzná-
váno za první kvartetní sdružení dneška.
Hoffmann
Suk
Nedbal
Berger
19
article
Vnitřní historií Českého kvarteta je rapid-
ně stoupající linie umělecké výkonnosti a ob-
divuhodné srůstání čtyř jednotek v nejideál-
nější jednotu. Dnes je České kvarteto tělem
ovládaným jedinou duší, scelenou a vyrovna-
nou, jemně citlivou a bohatě resonující, duší
bohatého života vnitřního. V této duší pro-
jevuje se umělecky zidealisované ono české
muzikantství, které je význačnou složkou na-
šeho češství. České kvarteto je v našem hu-
debním životě sdružením národně nejčeštěj-
ším. Úžasně rychlý vývoj našeho sdružení
k jeho ideální dokonalosti nebyl zdržen ani
změnami, které v jeho složení během doby
nastaly. Když České kvarteto ztratilo Ottu
Bergra, který zemřel dřív, než mohl plně roz-
vinout a uplatnit své umělecké schopnosti.
nastoupil na jeho místo umělec světového
jména, prof. H. Wihan. Wihan to byl, který
byl mladým umělcům ohnivého temperamentu
rádcem a vůdcem při nejnesnadnějších úkolech
reprodukčních, jichž řešení vrozené umělecké
cítění, velká duševní bystrost, hluboká intelli-
gence a bohatá zkušenost mu umožňovaly
Ott Bergr
profesor
H Wihan
Wihan
Český kvarteto
20
article
Prof. Wihan jako výkonný umělec je vtělený
rythmus a také tento svojí předností prospěl
celku, jejž dokonale stmelil a bujaré živosti
jeho dal potřebné umělecké uhájení. —
Druhým, kdo soudruhy své opustil, byl Oskar
Nedbal, violista bez odporu znamenitý. Jeho
bouřlivému naturellu a více solisticky zalo-
žené individualitě nebyl však svazek kvar-
tetní, jednotlivce celku podřizující, vlastní pů-
dou, a význačné dirigentské schopnosti volaly
ho na jiné, šírší umělecké působiště, na němž
dobyl si Nedbal skutečně zvučné jméno. Vio-
lového partu ujal se po Nedbalovi Jiří Herold,
umělec vzácné hudebnosti a citové hloubky.
který na ráz splynul v celek se svými novými
druhy. Z původního složení Českého kvarteta
dodnes v něm setrvali Karel Hofímann,v
němž v nejideálnější dokonalosti splněny jsou
všechny přednosti umělce výkonného, jenžje
i velkým virtuosem i básníkem na svém ná-
stroji, a Josef Suk, z jehož houslí vyznívá též
jemná, sensitivní duše, která vytvořila „Asrae-
la“ a „Pohádku léta“, a jehož houslím naslou-
chám vždy s týmž pohnutím, jako jeho sklad
Wihan
Nedbal
Jiří Herold
Hofímann
Suk
21
article
Vnější historie Českého kvarteta je ne-
přehlednou řadou uměleckých úspěchů, vy-
plňujících celých dvacet let. Úspěchů ve vlasti
i v cizině. A úspěchy ty nejsou jen vnější, po-
míjející, nýbrž dobyté uměleckou prací a trva-
le a nezapomenuté nikde, kde České kvarteto
působilo. Umělecká práce Českého kvarteta
pro domácí umění a pro český hudební život
je v devatenácti ročnících Spolku pro komorn
hudbu. Z programů jeho večerů jasně vysvítá
systematičnost a všestrannost umělecké práce
Českého kvarteta. Hudba klasická — Beetho-
ven, Mozart, Haydn — jest jí základem, vedle
ní jdou všechna významná jména kvartetní
tvorby. Z českých skladeb provedli naši uměl-
ci rehabilitací Smetanova „Z mého života“
jež před tím platilo za neproveditelné
uvedli je do světa. Pokud jde o Dvořáka, od
počátku nese se jich snaha za tím, aby učinil
jeho komorní tvorbu majetkem nejširších
vrstev. Světu pak odkryli Dvořáka v nejry-
zejší jeho individuálnosti a dobyli mu v kon-
certním životě zahraničném místa, které mu
právem náleží. Nedávný, přímo sensační ú-
spěch Dvořákova komorního večera v Ber-
líně ukázal, jaké utěšené výsledky nese tato
propagační činnost Českého kvarteta. Do pro-
gramů svých ochotně bere České kvarteto
skladby současných českých umělců, nejen
Mozart
Haydn
Smetanův
Dvořák
Dvořákův
22
article
Nováka a Suka, ale i mladších, pokud ovšem
jsou umělecky zralými. Často takovouto sklad-
bu České kvarteto studuje buď pro několik
málo nebo dokonce jen pro jediné provozo-
vání, čímž projevuje krásným způsobem svůj
obětovný idealismus. Ze slovanské tvorby
uvedli do našich komorních večerů kvarte-
tisté Čajkovského, Borodina, Glazunova, Sa-
nějeva a j., z Francouzů C. Francka, d'Judyho
a Debussyho, ze seveřanů Griega a Sindinga
z dnešních Němců Pílitznera, Rich. Strausse
a Regra. Suchý a stručný tento výpočet uka-
zuje umělecky - výchovnou práci Českého
kvarteta, jejíž působení je ve své intensivnosti
zmocněno vždy dokonalou, stylu a duchu díla
odpovídající reprodukcí. Systematickým do-
plněním této výchovné práce jsou cykly ko-
morní hudby: předloňský Beethovenův, loňský
Dvořákův a letošní cyklus, znázorňující histo-
rický vývoj kvarteta.
Novák
Suk
Čajkovský
Borodin
Glazunov
Francouz
C Franck
Debussy
Grieg
Sinding
Němec
Pílitzner
Rich
Strauss
Regr
Beethovenův
Dvořákův
d ' Judy
23
article
Současně s domácími úspěchy dobývalo
si České kvarteto půdu i v cizině. Dnes má za
sebou umělecké úspěchy ve všech zemích
evropských. Nejhojnějí jeho činnost projevuje
se v Německu a v Holandsku. V řadě něme-
ckých měst zakotvilo tak pevně, že má tu
svoje každoroční abonentní koncerty. Tak
v Berlíně, Mnichově, Lipsku, Hamburcea
Štuttgartě. Jak častým hostem je v Holand-
sku, ukázala nám nedávná oslava 300. kon-
certu v Amsterodamě, za účasti všech uměle-
cky i společensky význačných osobností pořá-
daná. Z koncertů pařížských vzpomínám ono-
ho, na němž před 12 roky poprvé hrálo
metropoli nad Seinou kvartetta: Dvořákovo
Čajkovského, Regra a d'Judyho. Uměleckých
vavřínů dobyli si čeští kvartetisté mimo jiné
země zvláště také v Rusku, kde pořádali před
2 roky cyklus Beethovenových kvartet (Mo-
skva a Petrohrad). S týmž cyklem vystoupil
mimo to i v Mnichově.
Kritiky, které v zahraničných listech
Českém kvartetu čítáváme, ukazují, jak vy-
soce umění jeho je zde uznáváno a váženo.
Zvláště v Německu těší se „Böhmen“, jak
zkrátka tam České kvarteto nazývají, ohromné
a všeobecné popularitě. Mohl bych citovat
spoustu nejnadšenějších posudků, vyšlýchz
per nejvážnějších kritiků, kteří jednomyslně
bám.
Hamburce
Německo
Holandsko
Berlín
Mnichov
Lipsko
Seina
Rusko
Petrohrad
Dvořákův Čajkovský
Regra a d ' Judy
Beethovenův kvartet
24
article
uznávají uměleckou velikost Českého kvar-
teta, této nejpřednější naší chlouby před ce-
lým světem. Ale vzpomínám jen jednoho vý-
roku, který jsem četl před časem v berlínské
„Musik“. Byla tam kritika slavnostních her
v Hellerau, kde předváděl Dalcroze výsledky
své rytmické výchovy. Pisatel kritiky char-
akterisuje povahu a význam rytmických pro-
dukcí Dalcrozových, přichází k pochybno-
stem, zda to, co u Dalcroze na podiu se pro-
vádí, není něco jiného, než co máme na mysli.
nazýváme-li Schucha (znamenitý dirigent drá-
žďanské opery) nebo „Čechy“ („Böhmen“) „ne-
dostižnými rytmy, poety rytmu“. Tedy i ne-
dostižní rytmikové, počtové rytmu jsou naši
kvartetisté! Není v těchto slovech skvěle nej-
větší uznání jedné stránky jich umění? A o
ostatních mohl bych uvésti bezpočet podob-
ných výroků německých kritiků. A tito uměl-
ci, kteří, poslušní slov evangelia, jdou po ce-
lém světě a hlásají slávu českého umění, ne-
zaslouží snad, abychom s radostně vzrušenou
myslí a naplněni pocity uznání a vděčnosti
vzpominali jich dvacetileté pouti za slávou
českého jména?
A. Šílhan.
Dalcroz
Dalcrozův
Čecho
A Šílhan
Hellerau
26
article
Kritický stav učitelstva a rakouská
vláda.
Kritický stav učitelstva a rakouská
vláda.
Letošní velikonoce nejsou učitelstvu škol
národních svátky radostnými. Učitelstvo vi-
douc, že přes všechny naděje a všeobecné
uznávání neudržitelnosti svých hmotných po-
měrů zůstaveno bude svému bědnému osudu,
groniknuto je trpkým, mučivým roztrpčením
a onou beznadějností, která vypuzuje z duše
ideály, radost ze života a práce ..
A poněvadž tento duševní stav učitelstva
nemůže býti lhostejným nikomu, kdo si uvě-
domuje účinnost učitelovy práce školskéi
mimoškolské a reflexi duše učitelovy na duši
dětskou, není od místa uvědomiti si, kdo je
příčinou, že na dále učítelstvo má strá-
České organisované učitelstvo správněsi
uvědomilo, že trvalé a slušné pomoci dojde
jen na sněmu zemském. Nebylo ani na oka-
mžik v pochybách o správnosti taktiky ve-
doucích politických stran českých a nikdy ne-
žádalo po českých poslancích ústupu ze sta-
novené politické linie, ježto bylo mu patrno,
že proti násilnické, ukvapené a přemrštěné
politice německé jinak postupovati nelze.
Toto vzorné ukáznění českého učitelstva
musilo dojíti a došlo plného uznání předních
českých politiků a bude oceněno vždy v dě-
jinách školských a politických jako zřejmý
důkaz politické erudice a uvědomělosti vůdců
českého učitelstva i všeho českého učitelstva
v době nejkritičtější, kdy do rodin učitelských
plížila se příšerná bída.
27
article
Zasahovali-li vůdci organisačního učitel-
stva českého vůbec do politického zápasu,
stalo se tak vždy zcela ve shodě se základní
devisou českých stran, které žádají děl-
nosti sněmovní a v plném souhlase
přesvědčením vážných, pokroku přejících či-
nitelů, kteří právě v čestném smíru
obou národností, obývajících toto bohaté krá-
lovství, spatřují záruku lepších dob a základ
rozvoje kulturního i hospodářského.
Učitelstvo české přálo a přeje si upřímně
tohoto čestného smíru obou národností, ne
snad jen proto, že jím má upravena býti cesta
k dělnosti sněmovní a úpravě platů učitel-
ských. Ve smíru aspoň částečném, který by
umožňoval společnou práci obou vyspělých
kmenů na poli kulturním, hlavně školském
lidovýchovném, který by spojíl svobodomy-
slné a pokroku přející elementy obou stran
v nepřemožitelný šik odpůrců všeho vzmá-
hajícího se zpátečnictví a který by
nejzdatnější síly uvolnil ku plodné práci pro
pokrok, hospodářské i osvětné povznesení
lidu; v tomto smíru vidí učitelstvo záruku po-
kroku školského a posilu pokrokových snah
vůbec. Proto neustávalo volati po čestném
smíru a proto nemůže státi na straně těch, kdo
proti smíru stůj co stůj brojí.
Ovšem, českému učitelstvu, které v ná-
rodnostních zápasech stojí vždy v prvních řa-
dách a účastní se ho fakticky celou vervou
na rozhranní čáře i ve zněmčelém území, je již
z denní praxe samozřejmo, že nelze mluvitio
úplném smíru ve všech frontách a že nemožno
nějakou úmluvou u zeleného stolu rázem srov-
nati vše, co po tisíciletí tvoří podněty zápasů
obou národností.
28
article
Když bylo patrno, že na české i německé
straně staví se nerozvážné elementy do cesty,
vedoucí ke smíru, a když zdálo se, že i po-
slední vlákna, spojující předivo, aspoň zá-
kladních dorozumívacích akcí povážlivě se
trhá, ozvalo se učitelstvo a manifestačně žá-
dalo, aby vážní, zodpovědní činitelé na obou
stranách uchopili se znovu díla vyrovnáva-
cího. Učitelstvo odvozovalo i tu svoji kompe-
tenci k tomuto zasáhnutí třetího činitele
do přervané akce obou jednajících stran ne-
jenom ze snahy po konečném rozřešení vleklé
otázky platů, ale i z důvodu kulturního, zvlá-
ště školského prospěchu.
Bohužel tento třetí činitel, učitel-
stvo, nemělo tolik politické potence, aby jeho
zasáhnutí v akci setkalo se s úspěchem,a
právě na německé straně se objevi-
lo, že hlas učitelstva je hlasem volajícího na
poušti, takže neoprávněná, i našimi některý-
mi časopisy hlásaná tradice o veliké přízni
německých poslanců ke snahám učitelským
rozpadla se v niveč. Všichni, kdo u nás otra-
vovali studně a s jistou tendencí roztrpčovali
české učitelstvo, že se mu může dostati po-
moci jenom od německých poslanců a že vlast-
ně čeští poslanci jsou učitelstvu nepříznivi, a
jen Němci jsou „lehrerfreundlich“,
všichni ti podezřívači byli brzy desavouováni,
když se názorně objevilo, že všechna ta
líčená přízeň německých poslan-
ců je pouhý dým.
Když totiž učitelstvo poznalo, že mizí
proposice pro smír obou národností ve vět-
ších rozměrech podniknutý a že je opětně
třeba, aby někdo třetí v akci ohroženou
zasáhl, vyvolalo společnou schůzi Svazu če-
ských i Svazu německých poslanců, aby se
vyslovila o modalitách, jež by v dané situaci
Němec