1
masthead
Ročník padesátý třete
2
masthead
V Praze, v neděli 23. března 1913.
Praha
4
article
Na ranni a večerní llety
předplácise
v Praze v admninlst-
na měsle.
na ri: : : : 8k -
s dvojí donáško
na rtio : : : : 7k ei
ve filiálkácke
oa měsie . . . . . 2 K no
ndslg. Podtoni
na ri: : : : k o
s dvojí zásllko
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Prahu i venkov
jest o 40 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu i venkov
jest o 40 stranách.
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde ve středu dne 26. března v ob-
vyklou hodinu ranní.
Praha
6
article
Letošní politické Velkonoce.
Letošní politické Velkonoce.
S myslí tak pohnutou již dávno národ
náš neslavil krásné svátky vzkříšení a ja-
ra, jako letošní Velkonoce. Neboť od sto-
letí nebylo doby tak veliké a vážné, nero-
dilo se v lůně její tolik dalekosáhlých
událostí, ba světodějů jako nýní. V hla-
hol zvonů velikonočních zaléhá hřmění
děl nad jezerem Skaderským a na březích
bulharské Maricy; hudba to varhan histo-
rie lidské, jejíž veliké oddíly psány byly
od nepaměti vždy jen mečem krví zbroce-
Na Balkáně z akonču jísepůlti-
sícileté pašije národů křesťanských
vítězstvím kříže nad půlměsícem otoman-
ským; i mohlo by se za to míti, že všechen
křesťanský svět bez rozdílu doprovází he-
roický ten zápas o lidské právo a svobo-
du s nejvřelejším soucitem k bojujícím
osvoboditelům. Než, proč tomu tak není?
Proč jsou vítězství jejich tak mnohým
„vzorným“ jinak „křesťanům“ po Evrope
rozhodně nevítána? Poněvadž jsou t
vítězství nenáviděných Slovanů, jichž
úspěchů a vzrůstu se ti „šlechetníci“ boji
jako — svých hříchů. Ach, jak rádi by zře-
li jedno z dvojího: Buď aby diplomacie
evropská diktátem nějakého nového kon-
gresu berlínského vychvátila vítězným
jižním Slovanům co možná největší část
krvavě dobytého ovoce z rukou, aneb aby
se páska balkánského svazu co nejdřív
roztrhala žárlivostí a nepohodnutím se
vítězů při dělbě kořisti.
Balkán
7
article
Ku prvému již asi vděk nynějš
konstelaci evropských sil ne-
dojde. Nechť je trojspolek znovu zpevněn
a vládne ohromnou mocí brannou, kterou
Prusko právě opět okázale rozhojňuje, ne-
může si přece žádného druhého Bismarka
ze země německé vydupat a nedovede
překonat protiváhu trojdohody anglo-
francouzsko-ruské, jejíž síla prá-
vě za tohoto epochálního řešení slovanské
otázky na Balkáně tak patrně vyniká. Ne-
jen že se branná její mohutnost v každém
ohledu vyrovná zbrojné síle trojspolku,
ale, což v novodobých válkách nejvíce zna-
mená: hospodářské a finančn
bohatství spojené Anglie, Francie a Ru-
ska jest nepoměrně značnější, ba přímo
nevyčerpatelné. Státy trojdohody mohou
rozhodně snáze snésti a vydržeti sebe
ohromnější a sebe trvalejší náklady rostou-
cího zbrojení než jejich rivalové. Když
tedy státy trojdohody nerozejdou sev
různo, ale vytrvají při dosavadní politice
své, nelze si pomyslit, že by se mohl opa-
kovati znovu r. 1878 neblahého pro Slo-
vanstvo kongresu berlínského, kdy Rusko
bylo opuštěno ode všeho světa a německý
lišák Bismark obelstil starého Gorčakova.
až „Neue Freie Presse“ srdce radostí se
ným.
chvělo.
Zbývá tedy nepřátelům Slovanstva je-
díná naděje: ze Srbové a Bulhaří po do
Bismark
Gorčakov
Srba
Bulhařit
Prusko
Balkán
Anglie
Francie
Rusko
Neue Frei Presse
8
article
končení války záhy se mezi sebou znesna-
dí, tak že svaz pobalkánských států, tato
drahocenná zástava epochálního vítězství
jejich nad Tureckem se rozpadne jako ty
pruty Svatoplukovy, nad čímž by ovšem
srdce jejich teprve rozkoší zabušilo.
Právě čteme z míry charakteristickou
velkonoční zpověď jednoho z německona-
cionálních předáků (vídeňského prof. Jos.
Bendla ve warnsdorfské „Abwehr“. Tá-
že se, kdy asi též Němcům v Rakou-
sku nadejdou konečně šťastné a veselé
velkonoce? I odpovídá k tomu: Hojně pak
jest malomyslných Němců, kteří se obá-
vají následků balkánské války, že z nich
vzejde takové mravní posílení Slo-
vanstva v Rakousku, takový rozmach
národního nadšení u našich Slovanů, že
nebude již lze zamezit nadvládu (Vor-
herrschaft) Slovanstva a že zdejší
Němci nejen nadobro dohrajou svou vůdčí
úlohu, nýbrž budou se musit smířit s my-
šlenkou, že budou nejposlednějšími v moc-
nářství, ač-li nepřestanou zde vůbec něja-
kou roli hráti, něco znamenat... Jiní
Němci počínají si opět na způsob ono-
ho bojácného poutníka v temném lese,
který hledí si dodati kuráže hl-öným pro-
zpěvováním: tito požadují, aby Rakevisko
s Německem do toho udeřily, Ruskua
Srbsku válku vypověděly a ten nevyhnu-
telný prý beztak souboj mezi Germán-
stvem a Slovanstvem raději dříve než po-
zději vybojovali.
Svatoplukův
profesor
Jos
Bendl
Němec
Germán
Turecko
Rakousko
Německo
9
article
Autor má obojí za pošetilství a utě-
šuje se pevnou nadějí ve svářliv ou
mysl slovanských národů, která
prý vždy je rozvadí mezi sebou, jakmile
se štěstí poodvrátí od věci jejich a na-
dejdou zkoušky mrzutější. Spatřuje již
dnes příznaky žárlivosti a nesváru mezi
bojujícími Jihoslovany. Pokud v první po-
lovině války štěstí jim přálo, tak že chvá-
tali od vítězství k vítězství, panovala mezi
nimi obdivuhodná kázeň a svornost. Ale
jakmile v tomto druhém období války, pro
přirozenou únavu sil již nemohli strhovat
ku praporům svým tak značné úspěchy.
počínají prý mezí spojenci vůčihledě vzni-
kati hořkosti, žárlivůstky a rozkoly, což
prý nesvědčí o žádné obzvláštní trvanlivo-
sti balkánského svazu v budoucnosti.
Jihoslovan
10
article
Podobných zjevů prý mezi ně-
meckými kmeny za poslední války
nebylo. — V nesvornost slovan-
skou tedy opět spoléhá a doufá něme-
cko-nacionální politik, neméně, nežliv
ohromnou brannou sílu Německa, před níž
prý má Rusko takový respekt, že se ne-
odváží ji provokovat. Ježto pak Německo
navzájem ozbrojeno proti každému ne-
bezpečí, nicméně ho nevyhledává, nýbrž
zachovává chladnou krev a nehodlá hráti
va banque, Rakousko pak už teprv nepu-
stí se lehkovážně a předčasně do války,
poněvadž cítíme již následky pouhé mo-
bilisace hospodářsky ve všech údech až
dost — proto prý nemají se Němci rakou-
ští čeho strachovat, leda svých vlastních
chyb a vad: „Doznejme si raději upřímně.“
vytýká prof. Bendel důtklivě: „vnitřn
politika Němců v Rakousku
vběhla do slepé uličky, Jaké jsou výsledky
pětileté obstrukce Němců? .. . Národní
politika Němců v Rakousku jest nejasná
nesměřující k cíli, schází jí především
jednotný směr. To jest pro národ-
ni postavení Němců v Rakousku dale-
ko osudnější, nežli mohou býti
následky války balkánské.“
Též z jiných německých stran ozývají
se na sklonku války balkánské podobné
rozklady na rozum zdejších Němců, aby
se vzchopili v této velké době a sjednotili
se o pospolitém dalším programu svém pro
příští znovuzřízení Rakouska, ježto posa-
vadní centralistický systém jeho sotva bu-
de lze proti úsilí slovanských národu
nadále udržeti. Jedni odporučují místo du-
alismu trialism, jiní národní autonomii
při německé centralisaci a státní němčině
jako „řeči dorozumívací“ „jaksi tedy rá-
kouské esperanto“ praví dnešní Bohemie“
Němec
profesor
Bendel
Německo
Rusko
Rakousko
Bohemia
11
article
Radno učiti se od nepřítele a tak bud-
tež tyto útěchy, naděje a snahy naštá pro-
tivníků ku poučení předem nám Čechům
a pak naším chrabrým bratřím jihoslovan-
ským, abychom se uvarovali nešťastné,
závistivé rozervanosti, která
bývá i nejčetnějším národům ku nejtěžší
škodě, menším národům však, obklope-
ným nepřáteli hojnými, připravuje jistou
záhubu. Jakých hle úspěchů velkolepých
a přeskvělých domohli se naši jihoslovan-
ští bratři tím, že se záhy dorozuměli ve-
spolek a v bratrské svornosti při-
pravovali se zdatnou, vytrva-
louprací trpělivě k velké chvíli vespol-
ného sebeosvobození.
A nyní po té věkoslavně epopeji své-
ho krásného balkánského svazu, že by jej
mohli a chtěli obětovat malým žárlivůst-
kám a neshodám mezi sebou? Nevěříme.
ale stokrát raději spoléháme, že svaz bal-
kánský, posvěcený prolitou drahou krví
květu mládeže srbské, černohorské, bul-
harské a hellenské potrvá na dlouhé a
dlouhé doby, jako dlouhá byla poroba
všech. A stejnou naději budiž nám přáno
projevit i vzhledem k dnešní žalostné ro-
zervanosti duchů v národě našem, který
věru nad jinými zkusil přemíru neštěstí, jež
dovedlo jej po jeho neméně skvělé epopeji
husitské k Lipanům a Bílé Hoře. Jestli
kdy, tož v nynější veliké doby, která v lů-
ně svém tají snad převraty světové, na-
jisto však povede ku pronikavým změnám
a přestavbám ve vnitřním ústroji Rakou-
ska, poněvadž dosavadní systém německé
centralisace jest jíž dokázaně neudržitel-
ným: pravíme — jestlí kdy, tož dnes je na
čase, aby všichni upřímní národovci přiči-
nili se o zhojení choroby, otravující orga-
nism našeho národa. Pak můžeme příští
Velkonoce slaviti utěšeněji.
atd.
Čecho
Bílá hoře
12
article
Krise financí zemských a
otázky situačně politické.
Krise financí zemských a
otázky situačně politické.
Němečtí politikové v Čechách stavějí-
poslední době nápadně do popředí akutní kri
si zemských financí král. Českého, o níž tvrdí,
že bude v květnu nebo červnu vyvrcholen
v insolvenci zemské pokladny a že lze pak
očekávati události zcela mimořádné. Při tomto
tvrzení Němci dovozují pro svou veřejnost.
zejména však na adresu krajně netrpělivého
německého učitelstva, že nyní, kdy jsou ko-
nečnému úspěchu svého obstrukčního cíle
bližší než kdykoli jindy, nemohou svoje ob-
strukční stanovisko nijak zmírniti.
Se zřetelem na tyto a podobné německé
úvahy situační vyhledal sněmovní zpravoda
Němec
Čechy
13
article
„Nár. Listů“ jednoho z vůdčích poslanců če-
ského sněmovního svazu a vyžádal si jeho
úsudek o sněmovní situaci a o jejím řešení.
Odpověď zněla v podstatě takto: Jižv
prvé polovině ledna t. r. bylo zahájeno jed-
nání o uschopnění českého sněmu ku práci
hospodářské, při čemž veškeré politické zále-
žitosti by byly ze sněmovního programu vy-
loučeny. V tom smyslu sestavil český svaz
návrhy, o nichž se jednalo 18. ledna ve spo-
lečné konferenci se zástupci svazu německé-
ho. Úkolem jednání toho bylo, sjednati nutné
předpoklady pro vyřízení a uzákonční nových
učitelských platů, ovšem se vším příslušen-
stvím. Za tím účelem zástupci čeští předlo-
žili společné konferenci 18. ledna známých
pět proposic pro dělnost sněmu. Proposice ty
obsahují jen to, co nezbytně je nutno, takže
se ukázalo nemožným, jakkoli je obmeziti.
To uznali i Němci, zejména předseda škol-
ské komise cís. rada Legler, již 18. Jedna.
Němec
Legler
14
article
Proto nemohli českých proposic zamítnouti;
vyžádali si tedy lhůtu pro svou odpověď na
české proposice. Tato lhůta byla ujednána na
14 dní v ten smysl, že z ní má býti patrno,
lze-li očekávati dělnost sněmu nebo ne. Avšak
uplynulo ne 14 dní, nýbrž uplynuly více než
dva měsíce, než se Němci dali svými vlastní-
mi vnitřními poměry donutiti k odpovědi té.
V této přestávce chovalo se německé učitel-
stvo přímo záhadně, neboť z jeho řad začaly
se ozývati radikální hlasy obstrukční, tedy
hlasy, které nemohly směřovati jinam než ke
zmaru úpravy učitelských platů. Jak se k to-
mu chovalo české učitelstvo, není známo, ale
bylo by zajímavo zvěděti to, ježto přece ně-
mecké a české učitelstvo má společný komitét
pro vymáhání nové úpravy učitelských platů.
Fakt je, že tento společný komitét a zvláště
jeho německý díl nedovedly učiniti nic, aby
německá odpověď na české proposice byla
určitá, natož pak aby byla dána brzy.
Němec
15
article
Konečně onchdy došlo ke druhé společné
konferenci zástupců českého a německého po-
slaneckého svazu zemského. Její průběh, pro
veřejnost pak ohláška, že další konference
bude se konati hned po svátcích, jsou dokla-
dem, že nebyly pravdivy zprávy, jež byly po
poslední schůzi německého svazu poslanecké-
ho rozšířeny v ten smysl, že schůze ta zamítla
české proposice. Vždyť kdyby je skutečně
byla zamítla, nemohlo by se vůbec pokračo-
vatí v konferencích společných.
Jednání o hospodářskou dělnost sněmu
není tedy hotovo, i není ovšem rozbito: je
tudíž ještě pořád aspoň theoreticky možno
dospěti s ním ke kladnému výsledku, po němž
by pak sněm mohl býti svolán. A že při dobré
vůli by pro záležitosti, o něž by šlo, stačil
krátké zasedání sněmu, o tom není pochyby
ježto by se neprojednávaly nijaké sporné zá-
ležitosti politické.
Nejbližším úkolem doby tedy jest zjistiti,
zda Němci chtějí hospodářský sněm nebo ne.
Již nyní nutno však se zřetelem na jejich po-
litiku poznamenati, že Češi se všemožně vy-
nasnaží provésti důkaz, že německá taktika.
vyhladověti zemi, zemský výbor a sněm, ne-
bude na české mysli míti nijakého vlivu, jako
ho neměla dosud. Maně vzpomínáme, jak ně-
mecká politika hnala říši do války a jak po-
tom německá obchodní komora liberecká byla
první, jež do Vídně vyslala deputací, žádající
vládu, aby válečná situace byla odstraněna.
poněvadž ubíjí německý průmysl a obchod.
My Češí jsme však zůstali chladni. A zůsta-
neme chladni dále a chladnokrevně vytrváme
do konce! —
V drobném prodejie
ranní číslo o sobě . . za lh
Vo nliálkách na venkově-
veBeríslo. . . . . . i
Inseráty
platí se hoto v é napřea
Předplaceni a inserty přijíma
zdministrace v Mlazianské nl., a
Tam nuchákejt so téa
rodakce. tikkárna a, axpodlce
Rukoplay se nevracei
Němec
Čech
Vídeň
16
article
Tyto úsudky předkládáme veřejnosti jako
informace o vnitřní práci vůdčích českých po-
litiků.
17
article
Válka na Balkáně.
Válka na Balkáně.
Velmocenský podklad vyjednávání
Balkán
19
article
Z Bělehradu, 22. března. (K. k.) Dnes
dostavili se zástupci velmocí k m.-p. Pa-
šičovi, jemuž dekan diplomatického sbo-
ru, francouzský vyslanec Descos, ode-
vzdal notu, kterou za podklad mírových
vyjednávání stanoveny jsou týto pod-
mínky: Hraniční čára mezí Tureckem a
Bulharskem jde z Mídie do Enosu. Hra-
nice Albanie stanoveny budou velmoce-
mi. Řecko obdrží Krétu. O ostatních
Egejských ostrovech rozhodnou vel-
moci. Spojeným státům balkánským ne-
bude přiznána žádná válečná náhrada,
naproti tomu zúčastní se jejich delegáti
jednání o úpravě tureckého státního
dluhu.
M.-p. Pašíč prohlásil zástupcům vel-
mocí, že srbská vláda dohodne se předem
se spojenými vládami o tomto podkladu
vyjednávání a potom odpoví.
Pašíč
Bělehrad
Turecko
Bulharsko
Albánie
Řecko
Kréta
20
article
Pod Skadrem.
Pod Skadrem.
Z Kotoru, 22. března. Dle zpráv zi černo-
horského hlavního stanu pád Skadru
očekává se bezprostředně. Král
Mikuláš velí spojené obléhací armádě, která
odhaduje se na 52.000 m. Srbskému křídlu
velí gen. Bojovič, srbskému dělostřelectvu
plukovník Pavlovič. Černohorským princům
Danilovi a Mirkovi svěřena velitelství pod-
řízená. Prine Petr velí dělostřelectvu na
Martinovičově křídle. Skadr byl již před
týdnem obklopen úplně, takže jakákoliv
doprava nábojů a potravin byla znemožněna.
Velký výbuch ve Skadru,
Z Cetyně, 22. března. Ve Skadru udála
se na dnešek v noci velká explose. Deto-
naci bylo slyšeti v okolí na několik hodin
cesty. Nejspíš vyletělo do vzduchu skladišté
prachu zapálené granátem. V noci „bylo
víděti nad Skadrem velkou zář.
Turecká zpráva z Drinopole.
Z Cařihradu, 22. března. šukri paša
oznamuje z Drinopole: Ve čtvtel střílel
oblehatelé na jižní a západní ivrze od .
hod. ranní do 6. hod. večerní. Měli jsme 57
raněných a 20 mrtvých.
Rakousko-ruská dohoda o Albánsku?
Z Londýna, 22. března. Dr. Dillon
oznamuje »Daily Telegraphu« z Vídně, že
rakousko-ruská dohoda o Albánsko byla již
docílena a její prohlášení dlužno očekávati
co nejdříve. Rakousko-Uhersko svolilo, aby
Daková přivtělena byla Srbsku, avšaks
podmínkou, že budou dány mezinárodní zá-
ruky za plnou rovnoprávnost katoliků. Při-
rozeno, že Rusko svolilo, aby navzájem zase
Skader zůstal Albánii.
Ve vídeňských diplomatických kruzích
pochybuje se o pravdivosti této depeše, ne-
boť ve Vídni není ničeho známo o
dohodě Rakousko-Uherska a Ruska
ve příčině Skadru.
(Viz poslední zprávy.)
Mikuláš
Bojovič
Pavlovič
Danilov
Mirek
Petr
Martinovičův
Skadr
Dillon
Daková
Kotor
Drinopol
Cařihrad
Rakousko
Londýn
Vídeň
Uhersko
Srbsko
Rusko
Albánie
RakouskoUhersko
Daily Telegraph
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
— (Kronika.) Pěkný obyčej velko-
nočního beránka od mládí se vám zapsal do
mysli. Souvisí tak s povahou jarního ob-
dobí, pomáhá označovat radostnou náladu
jarních svátků a vyzlacovat jednotvárný ji-
nak tok všedního života. Co bychom si po-
čali, kdyby nebylo těch období a oddílův
kalendáři červeně zanešených, spojených už
nerozlučně s rozmanitostí obřadů, zvyklostí
a lepomravů, posvěcených památkou, po
staletí přenášených s pokolení na pokolení
a věrně zachovávaných! Je mnoho poesie
v tom pravidelném, zákonitém návratu spů-
sobů lidských, tak srostlých s ročními obmě-
nami v přírodě, se zákonitostí velkolepého
mechanismu slunečné soustavy, nebe, země
i hvězd a všeho Vesmíru. Tajemné kouzloi
moc věkovitého trvání života se v nich
obráží. Učiněn kdysi pokus, na místě sta-
rého zděděného, zavést nový kalendář, mo-
dernější, snad praktičtější. Leč pokus Velké
Revoluce bídně stroskotal. Starý kalendář
svými názvy a obyčeji páchl převratníkům
příliš církevnictvím. Zamýšleli pořádek nový,
střízlivější snad a více světský. Leč v tom
právě byla síla církevního kalendáře, dovedl
umně navázat a přizpůsobit se na zvyky
podání řádu ještě staršího — pohanského.
V mládí příchod svátků s barvitostí
svých obřadů a nálad vždy vám znamenal
rozkoš. Účastnili jste se horlivě a vroucně
jeho předpisů a obřadností. Jen výklad
důvod těch úctyhodných libomravů nebyl
vám zcela jasný. Na Boží hod velkonoční
třeba požívat svěceného beránka! Zajistél
Sluší prý však, odbývat tu sváteční snídani
stoje, na památku chvatu, s jakým židé po-
žívali svého beránka na útěku z Egypta.
— A což je nám po židech? mudroval
jste v duchu. Nejsme-li křesťany?. A ne-
jsou-li Velkonoce křesťanský svátek?
Egypt
22
article
Tichý idejný protest. Neměl však ni-
jakého vlivu na ostatní vaše smýšlení a po-
čínání. Svátky byly příliš krásné. A vše so
s nimi souviselo, bylo plno vůně a posvěcení.
S rozkoší přijímali jste tradici a podléhali
půvabům její zachovalosti,
Zvědavi probíhali jste kapitoly a verše
Písma, vyhledávali místa, táhnoucí se k pa-
mátným zvykům a obyčejům.
Druhá kniha Mojžíšova vypisuje původ
velikonočního obyčeje. Je krátce před od-
chodem z Egypta. Hospodin zavolal k sobě
Mojžíše:
— Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi
k Aronovi v zemi Egyptské, řka: Tento
měsíc . . . první vám bude mezi měsíc
ročními. Mluvte ke všemu shromáždění israel-
skému, řkouce: Desátého dne měsíce tohot
vezmete sobě jeden každý beránka po č-
ledech, beránka na každý dům . . . A cho-
vati ho budete až do čtrnáctého dne mě-
síce tohoto. . . Takto jej pak jísti budete
bedra svá přepásána míti budete, obu
svou na nohách svých a hůl svou v ruce
své a jisti budete s chvátáním nebo Jiti
jest Hospodinovo .
Mojžíšův
Mojžíš
Aron
Egypt
23
article
Událost odchodu z Egypta kladou n
půldruhého tisíce let před Kristem. Od té
doby zachováván je Mojžíšův řád a letopo-
čet. Křesťanství s malými změnami řád při-
jalo. Svůj rok sice nezačínáme už s Veliko-
nočními svátky, ale světíme svého beránka.
Ne sice za času nočního a s opásanými
bedry, s holí v ruce a velikým chvátáním
ale klidně pojídáme svou velikonoční svěce-
nou snídani v upomínkách na zlaté dětství
a v šetrnosti zvyku víc než tři tisíce let
starého.
Podivem vždý naplňovala čtenáře Písem
představa Hospodina israelského. Byl vše-
mocný Pán, ochrance lidu a mstitel ne-
úprosný, ale nevládl přímo osudům světa.
povznešený a nedostupný smyslům člověka
ale sestupoval rád na zemi, nacházel cesty
k lidem a vyjednával s nimi o poslušenství
smlouval se a vyhrožoval pomocí důvěrniků
které si byl vyvolil.
Mluvil Hospodin k Mojžíšovi z keř
ohinivého
Krist
Mojžíšův
Mojžíš
Egypt
Veliko
24
article
Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého,
Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého,
kterýž jest v Egyptě ... nebo znám bolesti
jeho. Protož jsem sstoupil, abych vysvobodil
jej z ruky Egyptských a vyvedl jej ze zem
té do země dobré a prostranné, oplývající
mlékem a strdí -
Neprovádí však Hospodin vůli svoji vše-
mohoucí přímo, jak by mohl. Volí jino
cestu.
Mluví k Mojžíšovi:
— Protož nyní pojď a pošlu tě k Fa-
raonovi a vyvedeš lid můj, syny israelské,
z Egypta. ..
Úkol není snadný. Mocný vládce Egypta
nechce strpět, aby služebný lid israelský
odešel ze země. Jak přemoci odpor Farao-
nův? Kdyby Hospodin chtěl, mohl by krátc
učinit, aby Farao neodporoval. Úmysly Ho-
spodinovy jsou však jiné.
— Ale já vím, žeť vám nedopustí kr l
egyptský jíti, leč v ruce silné. Protož vztáhnu
ruku svou a bíti budu Egypt divnými věcmi
svými, kteréž činiti budu uprostřed něho
a potom — propustí vás.
Záleží na tom Hospodínu, aby lidé po-
znali jeho sílu. Především vzdorný Farao,
aby poznal. Nevědomec hanebně se rouhá.
— Kdo jest Hospodin, abych poslech
hlasu jeho a propustil Israele? Hospodina
neznám, Israele také nepropustíml
Bylo by v moci Hospodina stáhnout
mraky, aby zatměla se nebesa a zasažen
ohnivým bleskem se skácel zpupný smrtel-
ník. Ten postup však neodpovídá záměrům
Hospodinovým. Stane se jinak. Třeba, a by
zlostník Farao znenáhla byl zkrocen a do-
veden ku poslušenství.
Na vzdor božskému příkazu Farao dal
ještě přitížit v pracích a povinnostech lidu
israelskému.
— I navrátil se Mojžíš k Hospodinu
řekl: Pane, proč jsi tyto zlé věci uvedl na
svůj lid? Proč jsí mne sem poslal?
Bůb však ví, co činí a proč co činí:
— Nyní uzříš, co učiním Faraonovi
Ale já zatvrdím srdce Faraonovi
množiti budu znamení svá a zázraky
Mojžíš
Hospodín
Egypt
Izrael
25
article
v zemi. Aniž poslechne vás Farao. I vložím
ruku svou na Egypt a vyvedu vojska svá.
lid svůj, syny Israelské. I zvědíť Egyptští.
že já jsem Hospodin... A vezmu vás sobě
za lid a budu vám za boha a zvíte, že
jsem Hospodin
Na tom sejde! Aby zvěděli a poznali
A naučili se chápati Všemocný Bůh mohl
by učinit prostě podle své libosti. Lid však
by nerozuměl. A na tom především sejde,
aby byl doveden porozuměti. Tak běží vše
jak předem ustanoveno z vůle Hospodinovy.
Mojžíš s Aronem provádějí své zázraky.
Farao nedbá. Rána za ranou stihá Egypt.
Farao zlekán už už povoluje, ale sotva dal
uprosit boží hněv, vždy znovu se zatvrzuje-
Až vzdor dostoupil vrcholu.
— Řekl pak Hospodin k Mojžíšovi: ještě
jednu ránu osudu na Egypt, potom pro-
pustí vás docela, anobrž vypudí vás odtud ...
Té noci hodlá Hospodin kráčet »pro-
středkem Egypta« a »bíti vše prvorozené
Jen veřeje domů, jež pomazány budou krv
beránčí, zůstanou uchráněny. Hospodin mstitel
žádá si toho znamení pro sebe, aby nebi
svůj vlastní lid.
A tak obyčej, zabíjet beránka, ustanover
památkou pro všecky časy.
Neplynou věky a časy bez bouří a pře-
vratů. Také kniha knih, Svaté Písmo, nej-
starší památka lidstva, nevznikla na ráz
Není Bible jednotné dílo, ale sbírka písem.
záznamů různé povahy a různých věků. J
Starý Zákon a Nový Zákon. A jako Nový
Zákon má svoje různá čtení Evangelií a Epi-
štol, tak Starý Zákon rozpadá se v knihy
Mojžíšovy, knihy Králů, Proroků a jiné svaté
písemnosti.
Ve druhé knize Králů je zajímavá zpráva
o veliké události za časů krále Josia. Doví-
dáme se z ní, že tenkrát (asi 620 roků pře
Kristem) lid jsraelský žil v poměrech strast-
ných. Dávno se byl spustil zákona Hospodi-
nova, zapomenul jméno Mojžíše, pohrdl jeho
přikázáními a sloužil jiným nectným bohům
Mojžíš
Aron
Mojžíšův
Král
Krist
Egypt
Nová Zákon
Svatá písmo
Epištola
Hospodinova
26
article
Možná, sta let už trvalo to spustlé hospo-
dářství, když tu nadešel veliký obrat.
— Stalo se pak osmnáctého léta krále
Joziáše, že poslal král Safana syna Azaliá-
šova do domu Hospodinova, řka: Jdí k Hel-
kiášovi, knězí nejvyššímu, ať sečtou peníze,
kteréž jsou vneseny do domu Hospodinova.
I řekl Helkiáš, kněz nejvyšší, Safanovi pí-
saři: Knihu zákona nalezl jsem
v domě Hospodinově. I dal Helkiáš knihu
Safanovi, kterýž četl v ní ...
Písař četl a poznával divné věci. Při-
nesl knihu králi a četl mu ji. Byla to kniha
zákonů Mojžíšových dávno ztracená a za-
pomenutá.
— A když slyšel král slova knihy, roz-
trhl roucho své. A rozkázal Helkiášovi
knězi a jiným, řka: Jděte, poraďte se
s Hospodinem o mne i o lid a o všeho Judu
z strany slo v knihy, kteráž jest nale-
zena, neboť veliký jest hněv Hospodinův,
který rozpálen je proti nám, protože otcové
naši neposlouchali slov knihy
této .
A tak po mnoha pokoleních zapome-
nutý zákon uveden zase do života národa
israelského.
Bývá s pamětí národa jako s pamětí
člověka. Vypoví časem. Znenadání se zastře.
A věci přítomné vytlači vzpomínky a vědomí
věcí minulých. Až po čase někdy objeví se.
památka, oživí vzpomínku a člověku i lid-
stvu uvede na mysl jednotu života a věků.
Dik staré Knize knih mrav velikonoč-
ního beránka dnes je živý jako za časů
Mojžíše, před více jak půlčtvrta tisíci lety.
U nás ve Slovanech vedle beránka ke
snídani božíhodové požíváme i velikonoční
vajíčka. Jinde v křesťanstvu obyčej ten
není známý. Nic o něm nestojí v knihách
Mojžíšových. Tu starý židovský mrav dů-
myslem křesťanského zřízení splynul se
starým pohanským obyčejem slovanským.
Krásný mrav plný posvátného jinotaje! Po-
hříchu nezachováno Písmo, aby nám tlumo-
čilo původ a význam pěkného staroobyčeje
slovanského.
Helkiáš
Safan
Písař
Mojžíšová
Juda
Diké
Mojžíš
Slovan
král Joziáš
mrav velikonoč