ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 6a520430-7129-11dc-a946-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
Chunky — 31 celkem · entity: person 101, place 30, org 10, work 10
1 masthead
29. května 1904.
2 masthead
Příloha „Národnich Listů
3 masthead
K čislu 4s.
4 masthead
Strana 13.
5 article Moderní Anglie.
Moderní Anglie. Každý kdo se zajímá o politiku a histori naši doby a kdo studuje zejmena poměry Anglie, Herá překonala šťastně nedávné těžké pohrom rpůscbené politikou Joča Chamberlaina a pře roenou hospodářskou konkurenci americkou německou zachovala si své přední, rozhodujíe postavení, s radostí uvítal spis Herberta P a u l a 14 History of Modern England« (In V volumes, London, Maemillian Co) Dosu valy dva objemné svazky velké publikace vy- počlěné na pět dílů. Tyto »Dějiny modern Anglie« jsou knihou nesmírně bohatou, sytě ob snžnou i rozmanitou, jejíž hluboká cena vzrůstí půvabem živého slohu, v němž není pedanteri zni doktrinářství. Autor naopak při vší své b slorické nestrannosti a přesnosti, nezatajuje své rázorv a smýšlení liberála a někdy velmi vtipně a ostře vyjadřuje svou kritiku. Tušíte bystrou kritičnost žurnalistické a politické osobnosti vý- mačného a samostalného karakteru v těch strán- kách výmluvně vypravovaných dějin, jež moh tak seriosně a tak zajímavě vylíčiti pouze muž, klerý po dlouhá leta psal úvodní články do »Daily News« a sám zasedal v parlamentu. Jako byl znamenitým žurnalisiou, tak je nyní zname- ntím historikem což asi nepřekvapuje nikoho — v Anglii. Dějiny současné, moderní Anglie objevují superiorní politický, kulturní a hospodářsk život země nejbohatší a nejcivilisovanější, vlasti nejvyspělejšího politického života, jež dovedl slarět reformy pokroku na neochvějných zákla dech národních tradic, čili jak Taine pravil, sle présent, appuvé sur le passé, le continue.
Joča Chamberlain Herbertus P London Tain Anglie Ina Maemillian Company Daily News Histor of Modern England
6 article
(Noles sur L' Angleterre 169). Národ úzkých hranie, malého bohatství a malého života, ale těikého boje politického a národního, jako je národ český, měl by upírati zraky k takovým vzorům síly a vyspělosti politické, kulturní ekonomické a na základě zkušeností tak naby- tých korrigovati i přizpůsobovati svou práci energii, aniž by při tom něco ztrácel na své. ostatně na vždy příliš vyslovené individuálnosti. Hned první dva dily knihy Herberta Paul přinášejí českému člověku jisté naučení. Marně v nich hledáte jedinou zmínku o Češích. A přece »Dějiny moderní Anglie« obsahující ve dvou prvních dílech dobu od r. 1849 do r. 1865, taznamenávají s upřímnou sympatií všechna ná- rodní hnutí, všechny boje o emancipaci prot násilí a absolutismu a všude anglický historik. podobně jako v době dějů jím líčených angličt stálníci ať to byl lord Palmerston nebo Gla- stone, výmluvně a všade háji revoluční a obranné snahy Maďarů, Italů a Poláků. O českém zoufalém a tvrdém boji proti ví- deňskému centralismu a germanisátorství nev aulor nic a kdykeliv ostře i rozhorleně zajíždi de poměrů říše rakouské, zná jen spravedlivé požadavky znásilněných Italů a potlačených Ma- darů. Byli jsme umlčeni — a sami jsme se umlčeli. Na tribuně evropské neozývaly se pro lesty rdouseného národa, který ostatně provo zoval nejloválnější politiku rakouskou, ve chvíli kdy Madaři a Italové zcela jinými prostředky hleděli se domoci svobody a práva. V očíchci ziny byli jsme my Čechové sluhy reakce. Ješte letos v zimě slyšel jsem v Benátkách tuto vý- čitku metanou do tváře nejloyálnějším národům babsburské říše Cechům a Chorvatům, jimžs dostalo známého vděku . . . Ilalští a maďaršt
Herbertus Čech Palmerston Gl Maďar Italos Polák Čecho Chorvat Anglie Benátky Nole sur L ' Angleterre 169
7 article
rebellové měli sympatie Evropy. Jakou velkole- pou propagandu provozovali maďarští a italst politikové a aristokrati v Paříži, jak mocn vzrušil r. 1851 svými řečmi Kossuth celý náro znglický, od premier-ministra až k drožkářům, keři stloukli v Londýně na ulici rakouského maršálka hr. Havmana, pověstného svými ukrut- nosimi v Uhrách! Naše politika krčila se z pecí a jen dvakráte odvážila se za hranice kdvž se šlo do Moskvy a když Rieger posl memorandum Napoleonu III. Anglický spisovatel současných dějin neví o nás. Právě před kni hou Herberta Paula jsem přečetl nejnovějšt sedmý svazek Alberta Sorela: »L' Europ stlarévolution francaise«, kterýž spi palří zajisté mezi nejcennější dila moderní histo- ne. Francouzský historik ve svém nádherném a mohutném zobrazení Evropy a jejího vztahu pelilického a diplomatického k revoluci ak prrnímu císařství, nezapomíná na tichou epi- sodu uprostřed těch převratových, dramatickýe vdálostí — na české znovuzrození a nalezá hrásná slova sympatie pro národní snahy české. Uvádim to jen jako příklad, oč vzdáleněj ší jsme Anglii. Herbert Paul poznamenává chronologicky události své vlasti ode dne 29. června 1846. kdy padla vláda Sira Roberta Peela a nasto- pením lorda John Russella nastala nová epacha, od níž datuje autor moderní Anglii. Řekl jsem sěj obdiv bohatosti i stylu »Dějin moderní Anglie«. Vzlet a duchaplnost, které doved vykouzliti zázrak svěžesti a jasu nejen v umění s poesii, ale i v historii a filosofii, jako slun penis, ozařující vreholy lidských myšlenek, pro- vází vypravování zajímavého a výmluvného po- litického essayisty. Taine by mu nemohl opako- vati výčitku, učiněnou anglickému duchu: »nulle vne d'ensemble, point d'agrément littéraire (Notes sur T'Angleterre 325).
Rieger Napoleon III Herbertus Sorel L Europa Herbert Paul Peel Russell Evropa Paříž Londýn Uhry Moskva Anglie Tain notes sur T ' Angleterre 325
8 article
Dějiny Herberta Paula neomezují se pouze na politické události. Podle jeho názoru historie nesmí být pouze politická. Život a vývoj ná- roda nezávisí jen na událostech parlamentu politiky. Nejvýznačnější jevy a fakta země často nejsou v nijaké souvislosti s moudrostí a skutk stítniků. Historik podávající úplný obraz doby s národa, nesmí zapomenouti na vědu, litera- turu, umění. Tak Herbert Paul vystihuje vedle feči a činů John Brighta, Disraeliho, Derbyho i význam velkých událostí kulturních a zazna- menává do své historie objevení »Těžiště ži- vola« Thackerevova, »Principů politické eko- nomie« John Stuarta Milla i první vystoupení slavného malířského bratrství »The Preraphae- lite Brotherhood.« Chronologická řada událostí politických bývá přerušována kapitolami, zabý- vajíeími se literaturou, vědou, uměním a vyná- lezy dotyčného obdobl. Nesmím zapomenout na theologii. Té věnuje význačné místo a v kapi- tole »England and the church of Rome« ob šírně jedná o konfliktu protestantské Anglie a katolictvím. Též otázce židovské, jež v první polovici minulého stolelí hrála velkou roli Anglii, věnuje autor bedlivou pozornost.
Herbertus Herbert Paul John Bright Disraeli Derby Stuart Mill Anglie the Preraphaelite Brotherhood England and the churchives of Rom
9 article
První díl »Dějin Moderní Anglie« (str. 450 sahá od pádu Peelovy vlády do války krymské a druhý díl (str. 446) konči uzavřením P'almer- stonovy čry r. 1865, »Dramatické zakončení oficiální dráhy Sira Roberta. Peela znamená obrat v anglických dějinách.« Rozbila politické strany a desorganisovala veřejný život, praví au- tor v předmluvě na vysvětlení proč — odté epochý začal svě dějiny moderní Anglie. Širo- kými tahy líčí obraz politického života a spo- lečnosti anglické z let čtyřicátých, kdy železnice již nahradila poštovní dostavníky, kdy odstra- nění souboje za vlivu prince Alberta znamenalo též jaksi přechod ze starého světa k novému. kdy anglický proletariát počal se zvedat z nej- větší bídy, neboť r. 1842, jak pravil Walpole ve své »History of England« jedna osoba z jede- nácti byla žebrákem a kdy počal vzrůst a po- krok (ěch pamětihodných Trades Unions, které učinily pro pracujíeí třídy této země více nežl všecky parlamenty, jež se kdy shromáždily ve
Peelův Robert Peel Albert Walpole Anglie Šira Trade Union P ' almer Histor of England
10 article
Westminsteru.« A poněvadž Herbert Paul podobně jako Lord Acton chce, aby historie objímala myšlenky. jako události líčí ve své předmluvě obraz du- ševní Anglie v době, z které vychází modern Anglie. Nezatajuje své osobní mínění a kritiky. jež podává často originálně. O Dickensovi pravl. že byl »sentimentálním radikálem« a že by se byl stal socialistou, kdyby byl studoval ekonomick vědy, ale on vůbec nic nestudoval. Johna Stu- arta Milla neuznává Herbert Paul za originál- ního myslitele, většina jeho idel pochází o Benthama, Ricarda a jeho vlastního otce, ale dal jim svěžest, popularitu a přesvědčivou moc. Oživil ohněm své výmluvnosti a svého enthusi- asmu suchopar a tvrdost utilitaristické školv. Carlylovi přiznává autor duši humoristy a poety, nebyl však níjak podoben svému mistru Goe- thovi, jehož olympický klid mu byl neznám atd. Předmluvu uzavírá autor zajímavým vylo- žením své methody, o níž jsme se zmínili. Vy- kládá, proč rozdělil knihu svou na periody nikoliv na sujety. Podstata historie je vypravo- vání, nikoliv zkoumání a vypravování musí být souvislé. Konsekvence, jak praví Hume, známe. Příčiny můžeme pouze dohadovati. Tiché půso- bení lidského, ducha určující politiku národů jejich osud, může být naznačeno jen v jeho zevních konsekvencích. Ty jsou nekonečně rozmanité. Je nepopíratelný vztah mezi litera- turou, vědou, politikou, uměním, poněvadž mají společný zdroj v duši člověka a bylo by nobez pečně paradoxální tvrdit, že nemají nic společ ného. Básník jako státník je tvůrcem své doby jako je tvůrcem svého díla.«
Herbert Paul Acton Dickens John Benth Ricardo Carlyle Hume Westminster Anglie
11 article
Politický život anglické jéví se nám v dě jinách Huberta Paula ve všech svých velkých přednostech, jako opět poznávám tu špatné stránky národa sobeckého a dobyvačného. Mimoděk vzpomínám na trefné posouzení karakteru anglického národa Jeanem Finot em v knize »Francais et Anglais« (Felis Alean, Paříž, 3. vydání): »Angličané přílišným pěstováním obchodu získali všechny špatné vlastnosti kramářské. Kdežto jiní národové (na př. Francouzi) lehce se pozvedají k abstraktno- stem jako jsou lidstvo, rovnost, bratrství a ná- sledkem toho jsou spravedlivi k ostatním náro- dům, Angličan nehledí na nic než na svůj zisk okamžitý a hmotný. Jeho vláda, nechce-li být nepopulární, musí míti na mysli jen zájem ob chodu anglického a brutální moci britské. Nemá povinnosti k nikomu a nejméně k morálním byt nostem, jež nemohou přezírati francouzští mini- stři. Lord Palmerston byl přesným vyjádřením takto pochopeného genia anglického, ušlechtilý Gladstone byl jeho odchylkou a často negací Joč Chamberlain je nyní jeho dokonalým před stavitelem. Jeho nedostatek taktu ve veřejném život i poklesky jeho počestnosti ministorské budou mu rychle odpuštěny, neboť pochopil a zřejmě provozoval tuto devisu svého národa: sobectv Angličanů a jejich zájmy nade vše ! Toto zvo- lání jeho karakterisuje nejlépe essenci genia anglického. »Nenávídím,« pravil, »slova vyjadřu- jící abstrakce.« Trpká slova dobrého pozorovatele a přítel Angličanů, jenž svou knihou i ve svém orgánu »La Revue« horlivě pracoval pro nyní uskuteč- něnou dohodu francouzskoangliekou, obsahují mnoho správného. Angličané jsou bezohledni naprosto postrádají sentimentálnosti. Ale jsou citlivi, sentimentální a abstraktní Němci lepší?
Hubert Paul Finot Angličan Francouz Palmerston Joč Chamberlain Němec Paříž Francais et Anglais Le revue
12 article
Brutálnost a zpupnost německá proti slabšín je daleko horší nežli sobeckost a kupecký san gěne Angličanů. Jedna věc nám musí nade vše imponovat u Angličanů. Jejich svobodný, konstituční a po- litický život. V nynější době politické schátra losti, kdy do parlamentu se derou dobrodruzi hospodští křiklouni, banální agitátoři a odpuzují z veřejné činnosti muže osvícené a ušlechtilě. čteme politické a parlamentní episody a obrazy v »History of Modern England« jako vzkaz z neznámé země pohádkové. Vrchol umění řeč- nického, politického a státnického nutno vždy hledati ve vlasti Burka, Foxe, Pittů a Herber Paul krásně kreslí výrazné, energické a pevné rysy jejich následovníků v. moderní Anglii Palmerstona, Peela, Disraeliho, Cobdena, Glad- stona, John Roussella. Vůdčí osobností v obou prvních dílec »Historie moderní Anglie« je Prime Minister Lord Palmerston. Žádný angiický státník kromě Walpola a Pitta nebyl tak dlouho v popředí vlády. Byl Torym, dokud Toryové byli u vlády a pak obrátil dle potřeby. Byl to veselý, žovi- ální a smělý politik, jenž »bral překážky jak smělý jezdec, ženoucí se přes zeď, spoléhal na svého koně a na své štěstí.« Anglie byla za jeho vlády prvním státem. Francie druhým, Amerika byla ještě příliš mladá, pruský král byl snílek a rakouský císař (Ferdinand V.) by duševně chorý. Rusko bylo mocné, ale vzdá- Rovněž zajímavě karakterisuje Herbert Paul Disraeliho, jejž nazval největší jeho sou peř: »Nejznamenitější politická osobnost evrop- ská v 19. stol.« Disraeliho otec byl antikvář, knihomol Isak Disraeli byl nominálně židem, ve skuteč- nosti svobodným myslitelem. Otec jej zavedl do nejlepší literární společnosti, dostal se do par- lamentu, kde jeho maiden spéech byl fiaskem. lené
Angličan Burk Fox Pitt Herber Paul krásno Palmerston Peel Disraeli Cobden Glad Roussell Walpole Ferdinand Herbert Paul Anglie Francie Rusko Prime Minister lord Histor of Modern England
13 article
Ale jeho skvělé nadání, jeho neobyčejná odvaha, jeho neskrotná ctižádost překonaly všechny pře- kážky, z nichž snad jeho židovský původ byl nojvětší. Rodem a vychováním Angličan, půvo- dem portugalský žid, pochopil Anglii jako Na- poleon pochopil Francii, pronikavěji proto, po- něvadž byl na polo cizincem. Ale další sledování duchaplné historie po- litických a kulturních událosuí, tvořicích před půl stoletím nynější Anglii, zavedlo by nás za dovolený rozměr tohoto článku. Vrátím se ještě k prvním svazkům He berta Paula »Historie«. Zatím upozorňuji jen na knihu vzácné ceny, zajímavosti a instruktivnosti Výtvarné umění. Z Rudolfina. 8) = Řídce rozhozeny po kamenité pláni trčí a kroutí se křivolaké pně několika oliva jejich řídké bledé chomáčovité koruny vrhají tu onde roztrhaný stin dolů na traviny, pe- strými květy skropené. Už den se sklání a pla- noucí oranž zabarvuje zemi; jen dole v dália vysoko nad ní dvě nesmírné, tichě, blankytné plochy: moře a nebe. A v tomto kraji bez hlesu zmírajícím v barvách a jich nádheře, v těto jižní samotě, sotva pozorován ve stínu, sedí, do sebe shroucen, mnich, dumavý samotář. Jistě že oko jeho vpljí se v tuto dojemnou velkolepost, ale v duši jeho nebudí víc ples a hymnickou píseň radosti. Elegické struny se v ní vlní po všem už vzdáleném, milovanéma uprchlém, a slovo »Pax« připsané k obrazu zde jistě značí mír a pokoj resignovaného stesku.
Angličan Pax Anglie Francie He berta Paulo Rudolfinum
14 article
Proč jen asi B. Knüpfer se stále vrací ted k takovým motivům? On dobrovolný či nedo- brovolný vystěhovalec, duše vzácné jemnostia schopná nejeitlivějšího rozechvění, v cizině si nyní často zahude elegii a vydumá své melan- cholie. On, tolikráte zpitý plesnou krásou jihu, prostřed jejího blyskotání cití, jak se mu srdce svírá touhou po dalekém kraji a poněvadž je velkým poetou, nemluví o tom s kýmkolia kdekoli, nýbrž vpřádá ji do svých obrazů jako do zvonivých veršů tesknivé písně. Knüpferovy obrazy, nejlepší z nich, jako pravá díla uměle- cká a tedy vždy básnická, jsou vždy jeho vy- žitím, ohlasy a vtělení jeho stavů duše, záři- vými reflektory jeho kontemplace. A to je činí nejen zevně ušlechtilé, krásné, ale hlavně vnitřně bohatě a vyrušující i tenkráte, kdy stín těžkomyslnosti se na ně klade. Toto spojení díla s nitrem jeho tvůrce, tento osobní zor a pohled do zjevů a zběhů skutečnosti a života, to právem hledáme a vy- žadujeme všnds, kda právem očekáváme víc než obraz a sochu, kde tyto chtéjí být a jsou vý- tvorem uměleckým. A poněvadž je to i u pů- vodce otázkou a záležitostí citu, proto také naše- citovost, dřiv nežli úvaha a poznání rozumové je tím uvedena v činnost. Co z lásky vykveto, je schopno zaze lásku budit a žádný požitek žádné ocenění umění není možné a pravé bez lásky k němu. Je-li snad v životě, jak se tvrdí, láska slepá: v umění je vidoucí, protože chá- pající.
B Knüpfer Knüpferův
15 article
Ještě jedenkráte chci opakovati, že naš generace umělecká velmi očividně se straní styků s naším životem. Oddaluje se všeho, co v něm se přímo a bezprostředně projevuje v radosti nebo strasti; všechen mnohonásobný ruch dne- ška, včerejška a zejtřka ubíhá kolem nás, aniž by rozvířil kterou uměleckou duši k spolu- znění. Sice jsme šťastně zbyli pseudogenru, vtip- ných nebo méně vtipných sestrojování humore- sek a anekdot, ale jakoby tato překonaná čin- nost zdegoutovala všechen umělecký styk s re- alitou života, s jeho čilosti a neklidem, vše- chno utiká od nich, zavírá se v sebe, bloudi venku a snuje svoje sny a vidiny. A v těch je vic stesku a divných touh nežli radosti ze ži- vota, oné radosti, kterou přináší jeho silně roz- pjetí, oné radosti, kterou budí jeho neskonalé tajemství v stálém obrodu, oné radosti, klerá je schopna vyžít se s ním v každém okamžiku s celou silou a zdravostí ať v plesu ať v sou- strasti a bolesti. A tak hromadí se dluh našeho umění po této stránce a umělec, který by mě býti ukazatelem a zaujatým líčitelem a vykla- dačem života, přijímaje sám od něho novou sílu a zdatnost, mlčky a v uzavřeném zamyšlení ne- chá jej projíti mimo, aniž by pro nás a budoueí o něm podal svoji zprávu. Jsou tu arci výjimky : Aug. Němeje zvolna sic, ale obezřetně a solidně pracující, který lid plzeňský objímá láskyplným okem. Ne s tolik slováckým temperamentem jako Uprka, ale příchylností o nic menší, a dvě smějící se hlav mladých žneček, s širokou a positivní jadrností zachycené, i v tomto pastelovém fragmentu jsou toho dokladem. Patří tuším do třeti lunety pro plzeňské museum, z nichž druhou právě dokon- čuje. Mimo něho všichni na výstavě obracejí zraky buď do svého nitra nebo do minulosti. H.
Aug Uprka plzeňský muzeum
16 article
Schwaiger tentokráte žije zase svým pohádkám o hastrmapovi, v originálech publikace nedávno vydaně, s fantastikou naivní fabulistiky lidu a s humorným vtipem sobě vlastním. J. Skram- lika »Podzimní melodii« schází jen přesvědči- vost poetické visie, aby nabyta byla vnitřní rovnováha se svědomitým provedením formálním. L. Vacátko se v »Životě« opakuje, a tenkráte nikoli jemněji, z loňského svého obrazu. Proto několik energických skvrn a světel na jeho kra- vách a koních svojí vehemenci a bezprostředností působí mnohem silněji a jeho barevná litografie, zápas jelenů, stojí cele na výši jeho prudkého uměl. temperamentu. Kresby J. Dědiny k apokryfnímu Poggiovu líčení utrpení Husova jsou už z pu- blikace známy. Zde jsou vybrané kusy, skoro vesměs ty, v nichž ještě s plným prvním ohnivým zájmem a zápalem pracoval scény šťastné a mnohdy silné evokace historické. Fan- tastika J. Mandla nemá dost mohutnosti a tra giky v »Ahasveru« a tak jej »Únos« pohádkové dekorativní i v technickém provedení lehce předstihuje. S tímto výjevem na srázu skal před zkrvavenou jeskyní jsou příbuzny práce K. Raška. Ticho skal, smutné pustiny, modravá zář měsíce, s nimiž stará romantika bez od- dechu operovala, aby se mohla vyžíti v po- žitku hrůzy a mrazení, přechází u něho v krásný a jímavý obraz truchlivé pustoty a lidské bídy v skalním příbytku v pustině lesa, koloristicky a světelně pročištěném díle, značně pokročilejším nad jeho lonské pohádky v lehkosti a vzdus- nosti tónové. Potom už jsou jen krajiny. Mnohé, ba vět *) Srov. »Nár. Listy« ze dne 1., 8., 15. a 22 t. m. čís. 121., 128., 135. a 142.
Schwaiger J Skram L Vacátko J Dědina Poggiův Husův J Mandl K Raška Fana
17 article
šinou o známých tvářích. F. Engelmüller po- kračuje a množí řady svých opuštěných záme- ckých parků za truchlých dnů podzimních, svých měkkých písňových pastelů z Polabí av cyklu »České krajiny«. Vždy je mu krajinový motiv podkladem pro rozlití citu, pro lyrické rozechvění, které, když i v barvu přecházl, jako v parku a pastelech, nabývá emoční schop- nosti. F. Slabý zůstává na dále realistním ato- mistou při šedě monochromních potocích a pod- zimních lesích; Jar. Panuška vnesl do svéh zasněženého kraje pěkně svitivý šleh pozdního slunce. K. Langer vedle změtí metajícího obili a vysokých trav, prostoupených drobnými svět- lými květy, najednou v »Opuštěných chaloup- kách« přechází k pěkné a jímavé tonalitě roz- plývavých, měkce náladových ploch, podobně jako Jan Honsa »Ve žních«. V. Foerster vidí benátské nábřeží v háravých barvách. J. Še- telik je šťastnější, byť ne dost jasný, v kresle- ném triptychu »Lesa« spletilých vývratů nežl v pozdním večeru nad Prahou. J. Ulmannovi
Engelmüller Slabá Panuška K Langer Honsa V Foerster J Š J Ulmann Polabí Praha Český krajina
18 article
jisté není na prospěch jeho chvatná a mnohá produkce, která jej už už vede leckdy k po- vrchnosti a chikismu. A to by byla škoda pro tento pěkný pitoreskní talent, který tam, kde se uklidňuje a sestřeďuje, je schopen vydati díla dobře poutající (n. př. Břízy). Jistou širokou lapidárností vždycky zajímá J. Lolek, který prosté motivy prostě a při tom v energické jednoduchosti uchopuje. Roman Havelka, od prvního svého vy- stoupení koloristních zájmů, obohacuje a zároven zjemňuje svoji paletu rok od roku. Starý most v Mostaru a Klášter sedmi bratří jistě stojí výše nežli jeho loňský mlýn bosenský pro sytost, šířku a živou harmonii barev i pro karakterisu- jící potenci jeho kresby. O. Nejedlý v tomto malém výběru z velkého množství, kde scházi ještě B. Dvořák, V. Březina, V. Stretti, Z. Brau- nerová a j., nesmí být vynechán. Jeho obraz
J Lolek Havelka O Nejedlá B Dvořák V Březina V Stretti Mostar
19 article
»Táhne jaro« má styl. Nemíním zabstraktnělé formy, ornamentem koketující krajinové útvary nýbrž styl, který záleží v harmonickém sdružení široce pochopených prvků krajinářských, styl, který všechno převodí v jednotný souzvuk linil, barev a světla. Pole jako stůl, zelené brázdv jako snop paprsků se v dálce sbíhající, obláčky jako v tahu nad těmito utíkajícími liniemi, bledý firmament nad bledou zelení a oslnivé a přece mírně jásavé dopadnutí světla de ztřadu, to dává obraz mladéha iara, první svěžesti života kraje, klerž vývolává naše nejradostnější dojmy vesny na českých rolích. Vzpomínám-li si na referáty o pracích výstavách V. Jansy, od prvního jeho vystoupení, vidím skoro všady zřetelnou náklonnost k nad- sazování a přeceňování. Ne tam, kdy přišel vskutku s uzrálými a závažnými kusy, ale v ku- mulativných soudech, které tyto nerozlišovaly od mnohého, co bylo bez jádra a osobitosti. A proto se skoro bojím, že letošní jeho »Podzim« »Vřes« budou nedoceněny. Než právě v nich v.
jít ztřad V Jansa
20 article
Jansa dostoupil možná že i neočekávanéa proto tím radostněji vítané výše svého umění. Všechno, co předcházelo, zdá se teď býti jen přípravou k této silné expansi, k této syté so- nornosti, k tomuto velkému rysu. Nikdy ještě nerozvinul V. Jansa tuto schopnost rozhledua přehledu v kraji, energii a trefnost karakterisu- jící linie a šťavnatou sytost planoucích, přírodní šťávou nasycených barev. Zajisté vyvyšují se nad prostou skutečnost, ale s plným vědomím a zdárnou snahou, umělecky shrnouti a silně vy- zvednouti podstatnou krásu barevně rozehraného a hárajícího kraje na mírném svahu vřesem po- rostlém, pod tlupou vzdušných chuchvalců za- barvených obláčků a na velkých hmotách a pla- stikách podzimem zažehnutých korun stromů v úpadu. Positivnost a svítivost barvy sdružuje se zde s transparentním přibarvením atmosfery v celek, v němž vskutku nalezám prudký výraz radostného objetí života v přírodě. Opakuji: v. Jansa nebyl nikdy šťastnějším a silnějším umě- leckým interpretem krajinové krásy a zdatnějším malířem jako tentokráte.
Jansa V Jansa
21 title
Václav Hladík.
Hladík
22 article Školská hlídka.
Školská hlídka. Měštanské školy v nebezpečí. Měšťanská škola, uvedená v Rakousku vži vot zákonem říšským r. 1869 za vyšší školi obeenou, dosti dlouho zápasila o porozuměnía ještě déle o uznání. Dostavilo se teprve v létech devadesátých, u nás přičíněním učitelstva, které ideu školy měšťanské, v zákoně říšském r. 1869 obecně naznačenou a novelou k němu r. 1883 jen v jistých směrech rozvedenou, správně po- chopilo a v učebnicích a rozvrzích učebných určitě ji vytklo ve smyslu vyšší školy lidové, která potřebám života občan- ského může hověti měrou větší, než obyčejná škola obecná, nezávodíc zbytečně s nižšími ško- lami středními, které nejsou ústavy zakonče- nými, nýbrž jenom průpravnami pro vyšší školy střední. Čím více škola měšťanská ve svém ž ivot- ním, praktickém rázu byla vyvíjena, tím — přirozeně — potřebám lidu našeho lépe hověla. tím více byla oblibována a se šířila. Rozumí se, že škola měšťanská u přizpů- sobování svého učiva potřebám praktického ži- vota byla obmezována časem tří let a u čeli- vosti svých chovanců, pravidlem 12. až 14letých. Proto byla vítána idea roz- šíření školy měšťanské o čtvrtý ročník, pro žáky až 15l eté.
Rakousko
23 article
V dosavadním provádění ovšem tato idea nebyla přijata s nadšením, jakého bylo se na- díti. A to proto, že „čtvrtý ročník“ neměl slou- žiti ještě lepší, ještě důkladnější průpravě svých chovanců pro život, ale lepší jich průpravě pro další školy; zkrátka, škola měšťanská neměla býti čtvrtým ročníkem podepřena ve svém samostatném a ukončeném úkolu v naší soustavě vzdělavací, nýbrž měla býti k účelům cizím, pro školy kadetní a jiné zabrána, soustavě lidového školsty uzmuta a soustavě odborného školství býti při- blížena a přivtělena. A to ne na náklad s tátu, jemuž patři péče o školy odborné, ale nákladen obcí a země. Ale ovšem toto o dvracení školy mě- šťanské od její lidové povahy je tak nápadné že nejde tak rychle, jak by si bezpodmínečn nadšenci pro vídeňský ministerský „čtvrtý ročník“ přáli — pochybená idea čtvrtéh ročníku nemůže najíti s dostatek půdy v če- ských obcích, poněvadž nehoví skutečným potřebám, v nichž trojtřídní školy měšťanskése
24 article
vyvinuly: žáci těchto škol totiž vůbec nevstu- pují do škol odborných ve větším počtu, jenž by odůvodňoval, aby pro tyto školy o rok déle byli připravováni; žáci našich škol přestupují přímo do ž ivotní praxe, a čtvrtý ročník mohl by se ujati — a doufáme, že časem ujme — tam, kde této životní praxi bude věnován. V praktickém ráze školy měšťanské leží její vlastní oprávnění v soustavě našeho školství, v něm musí i nadále zříti škola mě- šťanská svou budoucnost! Proto vězí veliké nebezpečí pro lidovou školu měšťanskou v tom, že objevily se nové, „reformni“ osnovy učebné nor- mální, které dosavadním třem třídám osvěd- čené učivo ubírají, a životnímu učivu ve čtvrté třídě zrovna se vyhýbají. Ovšem zatím svědčí jen školám německým, podnět k nim však vzešel z Vídně, která tak ráda svoje německé osnovy normální prostě nařizuje zemím ostatním, tak že odtud vzniká opravdové nebez- pečí školám českým, na něž tuto, ještě v čas, upozorňujeme. Pro normální osnovy škol chla- peckých navrhuje se zatím jen zásada, avšak zásada nebezpečná, která jinak jenom svěděí o hlubokém úpadku německé paedago- giky v Rakousku.
Vídeň Rakousko
25 article
Prý měšťanské školy chlapecké mají proste si přisvojiti z osnovy nižších škol realních, čeho se jim nedostává, tedy učivo v jazyce francouz- ském, algebře, těsnopisu atd. Nikoli ú čelem vlastním, ale školami zcela jiné kategorie mají se spravovati prostředky škol našich! Tato zásada plyne z bláhového pojímání, že by škola měšťanská mohla dnes nahraditi nižší školu realní. Škola, která mus í pracovati s velikým počtem žáků s prostředky s krov- nými, ba někdy nedostatečnými, má se vyrov- nati škole, jež pracuje se s krovným počtem žáků s prostředky z namenitým i, ba někdy nadbytnými. Vyšší škola lidová, jíž stále pře- četným obcím našeho venkova se nedostává, má se přetvořiti na průpravnu vyšším realkám — neboť to přece úkolem reálek nižších — jakoby tyto neměly s dostatek žactva a potřebovaly zvláštní posily! Věru, spíše by mohli nadšenci pro vídeňské čtvrté ročníky odůvodntii, že zre- formovaným školám měšťanským mají ustoupiti nižší reálky, nežli, že školy měšťanské mají zmi- zeti ze soustavý školské v nižších reálkách.
vysoký škola lidový
26 article
Proto varujeme před touto zásadou normál- ních osnov chlapeckých čtyřtřídních škol mě- šťanských. Se stanoviska německého jest vysvětlitelna snahou, by měšťanské školy v na- šem mocnářstv í nabyly takové povahy, ja- kou mají v německé říši — avšak pro če- ské učitolstvo nemůže přece tento příspěvek pro připojení se Rakouska k říši německé na poli lidového školství býti rozhodným. Ani ne- zmiňujeme se o nebezpečí pro školy měšťan- ské, jaké by se dostavilo po neúspěch u zcela zbytečného jich závodění s nižšími školami středními. Že pak sestup z různotvárno sti školství k jeho s tejnotvárnosti není roz- vojem, nýbrž zpátečnictvím, netřeba ve století dvacátém snad dokazovati! — Avšak upadající německá paedagogikav Rakousku ohrožuje i dívčí školy měšťanské novými osnovami normálními.
Rakousko
27 article
Její zpátečnictví označuje se již tím, že vyměřují náboženstvi 2 hodiny týdněa ostavují jeho učivo výhradně úřadům církevním. Avšak do škol praktického rázu dosud ani v po- božném Rakousku se kněží nepřipouštěli, poně- vadž všechny nauky náboženské již dřive vyčerpali. Katechismus s věroukou a mrovo- ukou, liturgika, biblická dějeprava, církevní dě- jiny zabavují naše žáky po osm povinných let. školních v rozsahu a obsahu, s jakého žáci a žá- kyně jsou a nejsou — bylo by mařením draho- cenného času, kdyby ještě dále toto učivo bylo rozváděno. Sice by dospělým žákům a žákyním prospělo, kdyby ve čtvrtém ročníku se jim po- dávala křesťanská mravouka, se zřetelem ku po- třebám naší společnosti upravená — avšak po- chybujeme, že by s tohote úkolu byla naše cír- kev katolická, která i v nejnovějších katechis- mech dbá jenom zájmů církevních, pranic nepři- způsobuje své nauky nynějším poměrům spo- lečenským, naprosto rozdllným od oněch, za kterých původně nauky církevní povstaly. Jazyk vyučovací osnován v nové osnově beze zřetele k novým a životnějším ná- zorům, které nověji o něm se ustálily; sloh té- měř nedotčen novodobými proudy; úkoly do- mácí nejen jsou zachovány, ale i žádányv témž počtu jako úkoly školní.
28 article
Frančině po starých názorech stanoví se účelem znalost především mluvnicea skladby, které proto vyplňují téměř všechno 4hodinné vyučování v týdnu — co s tím mate- riálem gramatickým a syntaktickým mají dívky v Čechách ve svém životním povolání činiti, zů- stává hádankou! V dějepise jeví se krok nazpět v tom, že všeobecným dějinám starověkým a středo- věkým dopřává se ještě více času na úkor dějin domácích a novověkých než v osnovách starých, ba dokonce osnovy citují již i Herodota, Livia, Tacita, Einharda, kteří mají dějepisné učení pro dívky, nejvíc třináctileté, utvrzovali! I čtvrtý ročník věnován „všeobecným dějinám se zvlášt- ním zřetelem ke vzdělanosti a společenským po- měrům žen“ — zde zase více o nový rozdíl v učivu chlapcův a dívek, ač je přece v duchu nové doby, by tyto rozdíly u vzdělávání obou pohlaví se spíše stíraly, by obě pohlaví pro život v téže společnosti měla tutéž průpravu.
Hérodotos Livius Tacitus Einhard Čechy
29 article
Osudná chyba starých osnov dějepisného vyučo- vání, míchání dějů všech dob a všech věků v pestré učivo každé třídy novými osnovami té- měř pranic se neseslabuje, na vyučování občan- ské důraz větší se neklade, dějin kulturních sotva že se nové osnovy na jediném místě jedno- stranně dotýkajíl Novou osnovu zeměpisnou vyznačuje rozvlečení zeměpisu hvězdářského do všech čtyř ročníkův a přibrání — německých ko- lonill V přírodních naukách učení o ne- rostech ze dvou tříd nižších vyloučeno! Za to přibráno vývojesloví (!) ústrojenců. V přírodo- zpytě přibrány theoretické poučky o „tělesech a hmotách, prostornosti a neprostupnosti, množ- ství tepla, umístění elektřiny, pohyby moleku- lární, poměrná (?) hustota, lenivost (!), magne- tisování země (!), kysličníky kyslíkové a vodí- kové“; úkazy o zvuku vyloučeny z jedné, úkazy o světle ze dvou tříd; přibráno: „skládání a roz- kládání sil rovnoběžných, lučebné (?) záření
30 article
Karel B. Mádl.
Mádl
31 article
světla, měření, lidská a živočišná eloktřina.“ Na