1
masthead
29. května 1904.
2
masthead
Příloha „Národnich Listů
5
article
Moderní Anglie.
Moderní Anglie.
Každý kdo se zajímá o politiku a histori
naši doby a kdo studuje zejmena poměry Anglie,
Herá překonala šťastně nedávné těžké pohrom
rpůscbené politikou Joča Chamberlaina a pře
roenou hospodářskou konkurenci americkou
německou zachovala si své přední, rozhodujíe
postavení, s radostí uvítal spis Herberta P a u l a
14 History of Modern England« (In
V volumes, London, Maemillian Co) Dosu
valy dva objemné svazky velké publikace vy-
počlěné na pět dílů. Tyto »Dějiny modern
Anglie« jsou knihou nesmírně bohatou, sytě ob
snžnou i rozmanitou, jejíž hluboká cena vzrůstí
půvabem živého slohu, v němž není pedanteri
zni doktrinářství. Autor naopak při vší své b
slorické nestrannosti a přesnosti, nezatajuje své
rázorv a smýšlení liberála a někdy velmi vtipně
a ostře vyjadřuje svou kritiku. Tušíte bystrou
kritičnost žurnalistické a politické osobnosti vý-
mačného a samostalného karakteru v těch strán-
kách výmluvně vypravovaných dějin, jež moh
tak seriosně a tak zajímavě vylíčiti pouze muž,
klerý po dlouhá leta psal úvodní články do
»Daily News« a sám zasedal v parlamentu. Jako
byl znamenitým žurnalisiou, tak je nyní zname-
ntím historikem což asi nepřekvapuje nikoho
— v Anglii.
Dějiny současné, moderní Anglie objevují
superiorní politický, kulturní a hospodářsk
život země nejbohatší a nejcivilisovanější, vlasti
nejvyspělejšího politického života, jež dovedl
slarět reformy pokroku na neochvějných zákla
dech národních tradic, čili jak Taine pravil,
sle présent, appuvé sur le passé, le continue.
Joča Chamberlain
Herbertus P
London
Tain
Anglie
Ina
Maemillian Company
Daily News
Histor of Modern England
6
article
(Noles sur L' Angleterre 169). Národ úzkých
hranie, malého bohatství a malého života, ale
těikého boje politického a národního, jako je
národ český, měl by upírati zraky k takovým
vzorům síly a vyspělosti politické, kulturní
ekonomické a na základě zkušeností tak naby-
tých korrigovati i přizpůsobovati svou práci
energii, aniž by při tom něco ztrácel na své.
ostatně na vždy příliš vyslovené individuálnosti.
Hned první dva dily knihy Herberta Paul
přinášejí českému člověku jisté naučení. Marně
v nich hledáte jedinou zmínku o Češích. A přece
»Dějiny moderní Anglie« obsahující ve dvou
prvních dílech dobu od r. 1849 do r. 1865,
taznamenávají s upřímnou sympatií všechna ná-
rodní hnutí, všechny boje o emancipaci prot
násilí a absolutismu a všude anglický historik.
podobně jako v době dějů jím líčených angličt
stálníci ať to byl lord Palmerston nebo Gla-
stone, výmluvně a všade háji revoluční a obranné
snahy Maďarů, Italů a Poláků.
O českém zoufalém a tvrdém boji proti ví-
deňskému centralismu a germanisátorství nev
aulor nic a kdykeliv ostře i rozhorleně zajíždi
de poměrů říše rakouské, zná jen spravedlivé
požadavky znásilněných Italů a potlačených Ma-
darů. Byli jsme umlčeni — a sami jsme se
umlčeli. Na tribuně evropské neozývaly se pro
lesty rdouseného národa, který ostatně provo
zoval nejloválnější politiku rakouskou, ve chvíli
kdy Madaři a Italové zcela jinými prostředky
hleděli se domoci svobody a práva. V očíchci
ziny byli jsme my Čechové sluhy reakce. Ješte
letos v zimě slyšel jsem v Benátkách tuto vý-
čitku metanou do tváře nejloyálnějším národům
babsburské říše Cechům a Chorvatům, jimžs
dostalo známého vděku . . . Ilalští a maďaršt
Herbertus
Čech
Palmerston
Gl
Maďar
Italos
Polák
Čecho
Chorvat
Anglie
Benátky
Nole sur L ' Angleterre 169
7
article
rebellové měli sympatie Evropy. Jakou velkole-
pou propagandu provozovali maďarští a italst
politikové a aristokrati v Paříži, jak mocn
vzrušil r. 1851 svými řečmi Kossuth celý náro
znglický, od premier-ministra až k drožkářům,
keři stloukli v Londýně na ulici rakouského
maršálka hr. Havmana, pověstného svými ukrut-
nosimi v Uhrách! Naše politika krčila se z
pecí a jen dvakráte odvážila se za hranice
kdvž se šlo do Moskvy a když Rieger posl
memorandum Napoleonu III. Anglický spisovatel
současných dějin neví o nás. Právě před kni
hou Herberta Paula jsem přečetl nejnovějšt
sedmý svazek Alberta Sorela: »L' Europ
stlarévolution francaise«, kterýž spi
palří zajisté mezi nejcennější dila moderní histo-
ne. Francouzský historik ve svém nádherném
a mohutném zobrazení Evropy a jejího vztahu
pelilického a diplomatického k revoluci ak
prrnímu císařství, nezapomíná na tichou epi-
sodu uprostřed těch převratových, dramatickýe
vdálostí — na české znovuzrození a nalezá
hrásná slova sympatie pro národní snahy české.
Uvádim to jen jako příklad, oč vzdáleněj ší jsme
Anglii.
Herbert Paul poznamenává chronologicky
události své vlasti ode dne 29. června 1846.
kdy padla vláda Sira Roberta Peela a nasto-
pením lorda John Russella nastala nová epacha,
od níž datuje autor moderní Anglii. Řekl jsem
sěj obdiv bohatosti i stylu »Dějin moderní
Anglie«. Vzlet a duchaplnost, které doved
vykouzliti zázrak svěžesti a jasu nejen v umění
s poesii, ale i v historii a filosofii, jako slun
penis, ozařující vreholy lidských myšlenek, pro-
vází vypravování zajímavého a výmluvného po-
litického essayisty. Taine by mu nemohl opako-
vati výčitku, učiněnou anglickému duchu: »nulle
vne d'ensemble, point d'agrément littéraire
(Notes sur T'Angleterre 325).
Rieger
Napoleon III
Herbertus
Sorel
L Europa
Herbert Paul
Peel
Russell
Evropa
Paříž
Londýn
Uhry
Moskva
Anglie
Tain
notes sur T ' Angleterre 325
8
article
Dějiny Herberta Paula neomezují se pouze
na politické události. Podle jeho názoru historie
nesmí být pouze politická. Život a vývoj ná-
roda nezávisí jen na událostech parlamentu
politiky. Nejvýznačnější jevy a fakta země často
nejsou v nijaké souvislosti s moudrostí a skutk
stítniků. Historik podávající úplný obraz doby
s národa, nesmí zapomenouti na vědu, litera-
turu, umění. Tak Herbert Paul vystihuje vedle
feči a činů John Brighta, Disraeliho, Derbyho
i význam velkých událostí kulturních a zazna-
menává do své historie objevení »Těžiště ži-
vola« Thackerevova, »Principů politické eko-
nomie« John Stuarta Milla i první vystoupení
slavného malířského bratrství »The Preraphae-
lite Brotherhood.« Chronologická řada událostí
politických bývá přerušována kapitolami, zabý-
vajíeími se literaturou, vědou, uměním a vyná-
lezy dotyčného obdobl. Nesmím zapomenout na
theologii. Té věnuje význačné místo a v kapi-
tole »England and the church of Rome« ob
šírně jedná o konfliktu protestantské Anglie
a katolictvím. Též otázce židovské, jež v první
polovici minulého stolelí hrála velkou roli
Anglii, věnuje autor bedlivou pozornost.
Herbertus
Herbert Paul
John Bright
Disraeli
Derby
Stuart Mill
Anglie
the Preraphaelite Brotherhood
England and the churchives of Rom
9
article
První díl »Dějin Moderní Anglie« (str. 450
sahá od pádu Peelovy vlády do války krymské
a druhý díl (str. 446) konči uzavřením P'almer-
stonovy čry r. 1865, »Dramatické zakončení
oficiální dráhy Sira Roberta. Peela znamená
obrat v anglických dějinách.« Rozbila politické
strany a desorganisovala veřejný život, praví au-
tor v předmluvě na vysvětlení proč — odté
epochý začal svě dějiny moderní Anglie. Širo-
kými tahy líčí obraz politického života a spo-
lečnosti anglické z let čtyřicátých, kdy železnice
již nahradila poštovní dostavníky, kdy odstra-
nění souboje za vlivu prince Alberta znamenalo
též jaksi přechod ze starého světa k novému.
kdy anglický proletariát počal se zvedat z nej-
větší bídy, neboť r. 1842, jak pravil Walpole
ve své »History of England« jedna osoba z jede-
nácti byla žebrákem a kdy počal vzrůst a po-
krok (ěch pamětihodných Trades Unions, které
učinily pro pracujíeí třídy této země více nežl
všecky parlamenty, jež se kdy shromáždily ve
Peelův
Robert
Peel
Albert
Walpole
Anglie
Šira
Trade Union
P ' almer
Histor of England
10
article
Westminsteru.«
A poněvadž Herbert Paul podobně jako
Lord Acton chce, aby historie objímala myšlenky.
jako události líčí ve své předmluvě obraz du-
ševní Anglie v době, z které vychází modern
Anglie. Nezatajuje své osobní mínění a kritiky.
jež podává často originálně. O Dickensovi pravl.
že byl »sentimentálním radikálem« a že by se byl
stal socialistou, kdyby byl studoval ekonomick
vědy, ale on vůbec nic nestudoval. Johna Stu-
arta Milla neuznává Herbert Paul za originál-
ního myslitele, většina jeho idel pochází o
Benthama, Ricarda a jeho vlastního otce, ale
dal jim svěžest, popularitu a přesvědčivou moc.
Oživil ohněm své výmluvnosti a svého enthusi-
asmu suchopar a tvrdost utilitaristické školv.
Carlylovi přiznává autor duši humoristy a poety,
nebyl však níjak podoben svému mistru Goe-
thovi, jehož olympický klid mu byl neznám atd.
Předmluvu uzavírá autor zajímavým vylo-
žením své methody, o níž jsme se zmínili. Vy-
kládá, proč rozdělil knihu svou na periody
nikoliv na sujety. Podstata historie je vypravo-
vání, nikoliv zkoumání a vypravování musí být
souvislé. Konsekvence, jak praví Hume, známe.
Příčiny můžeme pouze dohadovati. Tiché půso-
bení lidského, ducha určující politiku národů
jejich osud, může být naznačeno jen v jeho
zevních konsekvencích. Ty jsou nekonečně
rozmanité. Je nepopíratelný vztah mezi litera-
turou, vědou, politikou, uměním, poněvadž mají
společný zdroj v duši člověka a bylo by nobez
pečně paradoxální tvrdit, že nemají nic společ
ného. Básník jako státník je tvůrcem své doby
jako je tvůrcem svého díla.«
Herbert Paul
Acton
Dickens
John
Benth
Ricardo
Carlyle
Hume
Westminster
Anglie
11
article
Politický život anglické jéví se nám v dě
jinách Huberta Paula ve všech svých velkých
přednostech, jako opět poznávám tu špatné stránky
národa sobeckého a dobyvačného.
Mimoděk vzpomínám na trefné posouzení
karakteru anglického národa Jeanem Finot em
v knize »Francais et Anglais« (Felis
Alean, Paříž, 3. vydání): »Angličané přílišným
pěstováním obchodu získali všechny špatné
vlastnosti kramářské. Kdežto jiní národové (na
př. Francouzi) lehce se pozvedají k abstraktno-
stem jako jsou lidstvo, rovnost, bratrství a ná-
sledkem toho jsou spravedlivi k ostatním náro-
dům, Angličan nehledí na nic než na svůj zisk
okamžitý a hmotný. Jeho vláda, nechce-li být
nepopulární, musí míti na mysli jen zájem ob
chodu anglického a brutální moci britské. Nemá
povinnosti k nikomu a nejméně k morálním byt
nostem, jež nemohou přezírati francouzští mini-
stři. Lord Palmerston byl přesným vyjádřením
takto pochopeného genia anglického, ušlechtilý
Gladstone byl jeho odchylkou a často negací
Joč Chamberlain je nyní jeho dokonalým před
stavitelem.
Jeho nedostatek taktu ve veřejném život
i poklesky jeho počestnosti ministorské budou
mu rychle odpuštěny, neboť pochopil a zřejmě
provozoval tuto devisu svého národa: sobectv
Angličanů a jejich zájmy nade vše ! Toto zvo-
lání jeho karakterisuje nejlépe essenci genia
anglického. »Nenávídím,« pravil, »slova vyjadřu-
jící abstrakce.«
Trpká slova dobrého pozorovatele a přítel
Angličanů, jenž svou knihou i ve svém orgánu
»La Revue« horlivě pracoval pro nyní uskuteč-
něnou dohodu francouzskoangliekou, obsahují
mnoho správného. Angličané jsou bezohledni
naprosto postrádají sentimentálnosti. Ale jsou
citlivi, sentimentální a abstraktní Němci lepší?
Hubert Paul
Finot
Angličan
Francouz
Palmerston
Joč Chamberlain
Němec
Paříž
Francais et Anglais
Le revue
12
article
Brutálnost a zpupnost německá proti slabšín
je daleko horší nežli sobeckost a kupecký san
gěne Angličanů.
Jedna věc nám musí nade vše imponovat
u Angličanů. Jejich svobodný, konstituční a po-
litický život. V nynější době politické schátra
losti, kdy do parlamentu se derou dobrodruzi
hospodští křiklouni, banální agitátoři a odpuzují
z veřejné činnosti muže osvícené a ušlechtilě.
čteme politické a parlamentní episody a obrazy
v »History of Modern England« jako vzkaz
z neznámé země pohádkové. Vrchol umění řeč-
nického, politického a státnického nutno vždy
hledati ve vlasti Burka, Foxe, Pittů a Herber
Paul krásně kreslí výrazné, energické a pevné
rysy jejich následovníků v. moderní Anglii
Palmerstona, Peela, Disraeliho, Cobdena, Glad-
stona, John Roussella.
Vůdčí osobností v obou prvních dílec
»Historie moderní Anglie« je Prime Minister
Lord Palmerston. Žádný angiický státník kromě
Walpola a Pitta nebyl tak dlouho v popředí
vlády. Byl Torym, dokud Toryové byli u vlády
a pak obrátil dle potřeby. Byl to veselý, žovi-
ální a smělý politik, jenž »bral překážky jak
smělý jezdec, ženoucí se přes zeď, spoléhal
na svého koně a na své štěstí.« Anglie byla za
jeho vlády prvním státem. Francie druhým,
Amerika byla ještě příliš mladá, pruský král
byl snílek a rakouský císař (Ferdinand V.) by
duševně chorý. Rusko bylo mocné, ale vzdá-
Rovněž zajímavě karakterisuje Herbert
Paul Disraeliho, jejž nazval největší jeho sou
peř: »Nejznamenitější politická osobnost evrop-
ská v 19. stol.«
Disraeliho otec byl antikvář, knihomol
Isak Disraeli byl nominálně židem, ve skuteč-
nosti svobodným myslitelem. Otec jej zavedl do
nejlepší literární společnosti, dostal se do par-
lamentu, kde jeho maiden spéech byl fiaskem.
lené
Angličan
Burk
Fox
Pitt
Herber
Paul krásno
Palmerston
Peel
Disraeli
Cobden
Glad
Roussell
Walpole
Ferdinand
Herbert
Paul
Anglie
Francie
Rusko
Prime Minister lord
Histor of Modern England
13
article
Ale jeho skvělé nadání, jeho neobyčejná odvaha,
jeho neskrotná ctižádost překonaly všechny pře-
kážky, z nichž snad jeho židovský původ byl
nojvětší. Rodem a vychováním Angličan, půvo-
dem portugalský žid, pochopil Anglii jako Na-
poleon pochopil Francii, pronikavěji proto, po-
něvadž byl na polo cizincem.
Ale další sledování duchaplné historie po-
litických a kulturních událosuí, tvořicích před
půl stoletím nynější Anglii, zavedlo by nás za
dovolený rozměr tohoto článku.
Vrátím se ještě k prvním svazkům He
berta Paula »Historie«. Zatím upozorňuji jen na
knihu vzácné ceny, zajímavosti a instruktivnosti
Výtvarné umění.
Z Rudolfina. 8)
= Řídce rozhozeny po kamenité pláni
trčí a kroutí se křivolaké pně několika oliva
jejich řídké bledé chomáčovité koruny vrhají
tu onde roztrhaný stin dolů na traviny, pe-
strými květy skropené. Už den se sklání a pla-
noucí oranž zabarvuje zemi; jen dole v dália
vysoko nad ní dvě nesmírné, tichě, blankytné
plochy: moře a nebe. A v tomto kraji bez
hlesu zmírajícím v barvách a jich nádheře, v
těto jižní samotě, sotva pozorován ve stínu,
sedí, do sebe shroucen, mnich, dumavý samotář.
Jistě že oko jeho vpljí se v tuto dojemnou
velkolepost, ale v duši jeho nebudí víc ples a
hymnickou píseň radosti. Elegické struny se v ní
vlní po všem už vzdáleném, milovanéma
uprchlém, a slovo »Pax« připsané k obrazu zde
jistě značí mír a pokoj resignovaného stesku.
Angličan
Pax
Anglie
Francie
He berta Paulo
Rudolfinum
14
article
Proč jen asi B. Knüpfer se stále vrací ted
k takovým motivům? On dobrovolný či nedo-
brovolný vystěhovalec, duše vzácné jemnostia
schopná nejeitlivějšího rozechvění, v cizině si
nyní často zahude elegii a vydumá své melan-
cholie. On, tolikráte zpitý plesnou krásou jihu,
prostřed jejího blyskotání cití, jak se mu srdce
svírá touhou po dalekém kraji a poněvadž je
velkým poetou, nemluví o tom s kýmkolia
kdekoli, nýbrž vpřádá ji do svých obrazů jako
do zvonivých veršů tesknivé písně. Knüpferovy
obrazy, nejlepší z nich, jako pravá díla uměle-
cká a tedy vždy básnická, jsou vždy jeho vy-
žitím, ohlasy a vtělení jeho stavů duše, záři-
vými reflektory jeho kontemplace. A to je činí
nejen zevně ušlechtilé, krásné, ale hlavně
vnitřně bohatě a vyrušující i tenkráte, kdy stín
těžkomyslnosti se na ně klade.
Toto spojení díla s nitrem jeho tvůrce,
tento osobní zor a pohled do zjevů a zběhů
skutečnosti a života, to právem hledáme a vy-
žadujeme všnds, kda právem očekáváme víc než
obraz a sochu, kde tyto chtéjí být a jsou vý-
tvorem uměleckým. A poněvadž je to i u pů-
vodce otázkou a záležitostí citu, proto také naše-
citovost, dřiv nežli úvaha a poznání rozumové
je tím uvedena v činnost. Co z lásky vykveto,
je schopno zaze lásku budit a žádný požitek
žádné ocenění umění není možné a pravé bez
lásky k němu. Je-li snad v životě, jak se tvrdí,
láska slepá: v umění je vidoucí, protože chá-
pající.
B Knüpfer
Knüpferův
15
article
Ještě jedenkráte chci opakovati, že naš
generace umělecká velmi očividně se straní styků
s naším životem. Oddaluje se všeho, co v něm
se přímo a bezprostředně projevuje v radosti
nebo strasti; všechen mnohonásobný ruch dne-
ška, včerejška a zejtřka ubíhá kolem nás, aniž
by rozvířil kterou uměleckou duši k spolu-
znění. Sice jsme šťastně zbyli pseudogenru, vtip-
ných nebo méně vtipných sestrojování humore-
sek a anekdot, ale jakoby tato překonaná čin-
nost zdegoutovala všechen umělecký styk s re-
alitou života, s jeho čilosti a neklidem, vše-
chno utiká od nich, zavírá se v sebe, bloudi
venku a snuje svoje sny a vidiny. A v těch je
vic stesku a divných touh nežli radosti ze ži-
vota, oné radosti, kterou přináší jeho silně roz-
pjetí, oné radosti, kterou budí jeho neskonalé
tajemství v stálém obrodu, oné radosti, klerá je
schopna vyžít se s ním v každém okamžiku s
celou silou a zdravostí ať v plesu ať v sou-
strasti a bolesti. A tak hromadí se dluh našeho
umění po této stránce a umělec, který by mě
býti ukazatelem a zaujatým líčitelem a vykla-
dačem života, přijímaje sám od něho novou sílu
a zdatnost, mlčky a v uzavřeném zamyšlení ne-
chá jej projíti mimo, aniž by pro nás a budoueí
o něm podal svoji zprávu.
Jsou tu arci výjimky : Aug. Němeje zvolna
sic, ale obezřetně a solidně pracující, který lid
plzeňský objímá láskyplným okem. Ne s tolik
slováckým temperamentem jako Uprka, ale
příchylností o nic menší, a dvě smějící se hlav
mladých žneček, s širokou a positivní jadrností
zachycené, i v tomto pastelovém fragmentu jsou
toho dokladem. Patří tuším do třeti lunety pro
plzeňské museum, z nichž druhou právě dokon-
čuje. Mimo něho všichni na výstavě obracejí zraky
buď do svého nitra nebo do minulosti. H.
Aug
Uprka
plzeňský muzeum
16
article
Schwaiger tentokráte žije zase svým pohádkám
o hastrmapovi, v originálech publikace nedávno
vydaně, s fantastikou naivní fabulistiky lidu
a s humorným vtipem sobě vlastním. J. Skram-
lika »Podzimní melodii« schází jen přesvědči-
vost poetické visie, aby nabyta byla vnitřní
rovnováha se svědomitým provedením formálním.
L. Vacátko se v »Životě« opakuje, a tenkráte
nikoli jemněji, z loňského svého obrazu. Proto
několik energických skvrn a světel na jeho kra-
vách a koních svojí vehemenci a bezprostředností
působí mnohem silněji a jeho barevná litografie,
zápas jelenů, stojí cele na výši jeho prudkého uměl.
temperamentu. Kresby J. Dědiny k apokryfnímu
Poggiovu líčení utrpení Husova jsou už z pu-
blikace známy. Zde jsou vybrané kusy, skoro
vesměs ty, v nichž ještě s plným prvním
ohnivým zájmem a zápalem pracoval scény
šťastné a mnohdy silné evokace historické. Fan-
tastika J. Mandla nemá dost mohutnosti a tra
giky v »Ahasveru« a tak jej »Únos« pohádkové
dekorativní i v technickém provedení lehce
předstihuje. S tímto výjevem na srázu skal
před zkrvavenou jeskyní jsou příbuzny práce
K. Raška. Ticho skal, smutné pustiny, modravá
zář měsíce, s nimiž stará romantika bez od-
dechu operovala, aby se mohla vyžíti v po-
žitku hrůzy a mrazení, přechází u něho v krásný
a jímavý obraz truchlivé pustoty a lidské bídy
v skalním příbytku v pustině lesa, koloristicky
a světelně pročištěném díle, značně pokročilejším
nad jeho lonské pohádky v lehkosti a vzdus-
nosti tónové.
Potom už jsou jen krajiny. Mnohé, ba vět
*) Srov. »Nár. Listy« ze dne 1., 8., 15. a 22
t. m. čís. 121., 128., 135. a 142.
Schwaiger
J Skram
L Vacátko
J Dědina
Poggiův
Husův
J Mandl
K Raška
Fana
17
article
šinou o známých tvářích. F. Engelmüller po-
kračuje a množí řady svých opuštěných záme-
ckých parků za truchlých dnů podzimních,
svých měkkých písňových pastelů z Polabí av
cyklu »České krajiny«. Vždy je mu krajinový
motiv podkladem pro rozlití citu, pro lyrické
rozechvění, které, když i v barvu přecházl,
jako v parku a pastelech, nabývá emoční schop-
nosti. F. Slabý zůstává na dále realistním ato-
mistou při šedě monochromních potocích a pod-
zimních lesích; Jar. Panuška vnesl do svéh
zasněženého kraje pěkně svitivý šleh pozdního
slunce. K. Langer vedle změtí metajícího obili
a vysokých trav, prostoupených drobnými svět-
lými květy, najednou v »Opuštěných chaloup-
kách« přechází k pěkné a jímavé tonalitě roz-
plývavých, měkce náladových ploch, podobně
jako Jan Honsa »Ve žních«. V. Foerster vidí
benátské nábřeží v háravých barvách. J. Še-
telik je šťastnější, byť ne dost jasný, v kresle-
ném triptychu »Lesa« spletilých vývratů nežl
v pozdním večeru nad Prahou. J. Ulmannovi
Engelmüller
Slabá
Panuška
K Langer
Honsa
V Foerster
J Š
J Ulmann
Polabí
Praha
Český krajina
18
article
jisté není na prospěch jeho chvatná a mnohá
produkce, která jej už už vede leckdy k po-
vrchnosti a chikismu. A to by byla škoda pro
tento pěkný pitoreskní talent, který tam, kde se
uklidňuje a sestřeďuje, je schopen vydati díla
dobře poutající (n. př. Břízy). Jistou širokou
lapidárností vždycky zajímá J. Lolek, který prosté
motivy prostě a při tom v energické jednoduchosti
uchopuje. Roman Havelka, od prvního svého vy-
stoupení koloristních zájmů, obohacuje a zároven
zjemňuje svoji paletu rok od roku. Starý most
v Mostaru a Klášter sedmi bratří jistě stojí výše
nežli jeho loňský mlýn bosenský pro sytost,
šířku a živou harmonii barev i pro karakterisu-
jící potenci jeho kresby. O. Nejedlý v tomto
malém výběru z velkého množství, kde scházi
ještě B. Dvořák, V. Březina, V. Stretti, Z. Brau-
nerová a j., nesmí být vynechán. Jeho obraz
J Lolek
Havelka
O Nejedlá
B Dvořák
V Březina
V Stretti
Mostar
19
article
»Táhne jaro« má styl. Nemíním zabstraktnělé
formy, ornamentem koketující krajinové útvary
nýbrž styl, který záleží v harmonickém sdružení
široce pochopených prvků krajinářských, styl,
který všechno převodí v jednotný souzvuk linil,
barev a světla. Pole jako stůl, zelené brázdv
jako snop paprsků se v dálce sbíhající, obláčky
jako v tahu nad těmito utíkajícími liniemi, bledý
firmament nad bledou zelení a oslnivé a přece
mírně jásavé dopadnutí světla de ztřadu, to dává
obraz mladéha iara, první svěžesti života kraje,
klerž vývolává naše nejradostnější dojmy vesny
na českých rolích.
Vzpomínám-li si na referáty o pracích
výstavách V. Jansy, od prvního jeho vystoupení,
vidím skoro všady zřetelnou náklonnost k nad-
sazování a přeceňování. Ne tam, kdy přišel
vskutku s uzrálými a závažnými kusy, ale v ku-
mulativných soudech, které tyto nerozlišovaly od
mnohého, co bylo bez jádra a osobitosti. A proto
se skoro bojím, že letošní jeho »Podzim«
»Vřes« budou nedoceněny. Než právě v nich v.
jít ztřad
V Jansa
20
article
Jansa dostoupil možná že i neočekávanéa
proto tím radostněji vítané výše svého umění.
Všechno, co předcházelo, zdá se teď býti jen
přípravou k této silné expansi, k této syté so-
nornosti, k tomuto velkému rysu. Nikdy ještě
nerozvinul V. Jansa tuto schopnost rozhledua
přehledu v kraji, energii a trefnost karakterisu-
jící linie a šťavnatou sytost planoucích, přírodní
šťávou nasycených barev. Zajisté vyvyšují se
nad prostou skutečnost, ale s plným vědomím
a zdárnou snahou, umělecky shrnouti a silně vy-
zvednouti podstatnou krásu barevně rozehraného
a hárajícího kraje na mírném svahu vřesem po-
rostlém, pod tlupou vzdušných chuchvalců za-
barvených obláčků a na velkých hmotách a pla-
stikách podzimem zažehnutých korun stromů
v úpadu. Positivnost a svítivost barvy sdružuje
se zde s transparentním přibarvením atmosfery
v celek, v němž vskutku nalezám prudký výraz
radostného objetí života v přírodě. Opakuji: v.
Jansa nebyl nikdy šťastnějším a silnějším umě-
leckým interpretem krajinové krásy a zdatnějším
malířem jako tentokráte.
Jansa
V Jansa
21
title
Václav Hladík.
Hladík
22
article
Školská hlídka.
Školská hlídka.
Měštanské školy v nebezpečí.
Měšťanská škola, uvedená v Rakousku vži
vot zákonem říšským r. 1869 za vyšší školi
obeenou, dosti dlouho zápasila o porozuměnía
ještě déle o uznání.
Dostavilo se teprve v létech devadesátých,
u nás přičíněním učitelstva, které
ideu školy měšťanské, v zákoně říšském r. 1869
obecně naznačenou a novelou k němu r. 1883
jen v jistých směrech rozvedenou, správně po-
chopilo a v učebnicích a rozvrzích učebných
určitě ji vytklo ve smyslu vyšší školy
lidové, která potřebám života občan-
ského může hověti měrou větší, než obyčejná
škola obecná, nezávodíc zbytečně s nižšími ško-
lami středními, které nejsou ústavy zakonče-
nými, nýbrž jenom průpravnami pro vyšší školy
střední.
Čím více škola měšťanská ve svém ž ivot-
ním, praktickém rázu byla vyvíjena, tím —
přirozeně — potřebám lidu našeho lépe hověla.
tím více byla oblibována a se šířila.
Rozumí se, že škola měšťanská u přizpů-
sobování svého učiva potřebám praktického ži-
vota byla obmezována časem tří let a u čeli-
vosti svých chovanců, pravidlem 12. až
14letých. Proto byla vítána idea roz-
šíření školy měšťanské o čtvrtý ročník, pro
žáky až 15l eté.
Rakousko
23
article
V dosavadním provádění ovšem tato idea
nebyla přijata s nadšením, jakého bylo se na-
díti. A to proto, že „čtvrtý ročník“ neměl slou-
žiti ještě lepší, ještě důkladnější průpravě svých
chovanců pro život, ale lepší jich průpravě
pro další školy; zkrátka, škola měšťanská
neměla býti čtvrtým ročníkem podepřena ve
svém samostatném a ukončeném
úkolu v naší soustavě vzdělavací, nýbrž měla
býti k účelům cizím, pro školy kadetní a jiné
zabrána, soustavě lidového školsty
uzmuta a soustavě odborného školství býti při-
blížena a přivtělena. A to ne na náklad s tátu,
jemuž patři péče o školy odborné, ale nákladen
obcí a země.
Ale ovšem toto o dvracení školy mě-
šťanské od její lidové povahy je tak nápadné
že nejde tak rychle, jak by si bezpodmínečn
nadšenci pro vídeňský ministerský
„čtvrtý ročník“ přáli — pochybená idea čtvrtéh
ročníku nemůže najíti s dostatek půdy v če-
ských obcích, poněvadž nehoví skutečným
potřebám, v nichž trojtřídní školy měšťanskése
24
article
vyvinuly: žáci těchto škol totiž vůbec nevstu-
pují do škol odborných ve větším počtu, jenž by
odůvodňoval, aby pro tyto školy o rok déle byli
připravováni; žáci našich škol přestupují přímo
do ž ivotní praxe, a čtvrtý ročník mohl by
se ujati — a doufáme, že časem ujme — tam,
kde této životní praxi bude věnován.
V praktickém ráze školy měšťanské
leží její vlastní oprávnění v soustavě našeho
školství, v něm musí i nadále zříti škola mě-
šťanská svou budoucnost!
Proto vězí veliké nebezpečí pro
lidovou školu měšťanskou v tom, že objevily se
nové, „reformni“ osnovy učebné nor-
mální, které dosavadním třem třídám osvěd-
čené učivo ubírají, a životnímu učivu ve čtvrté
třídě zrovna se vyhýbají. Ovšem zatím svědčí
jen školám německým, podnět k nim však
vzešel z Vídně, která tak ráda svoje německé
osnovy normální prostě nařizuje zemím
ostatním, tak že odtud vzniká opravdové nebez-
pečí školám českým, na něž tuto, ještě v čas,
upozorňujeme.
Pro normální osnovy škol chla-
peckých navrhuje se zatím jen zásada,
avšak zásada nebezpečná, která jinak jenom
svěděí o hlubokém úpadku německé paedago-
giky v Rakousku.
Vídeň
Rakousko
25
article
Prý měšťanské školy chlapecké mají proste
si přisvojiti z osnovy nižších škol realních, čeho
se jim nedostává, tedy učivo v jazyce francouz-
ském, algebře, těsnopisu atd. Nikoli ú čelem
vlastním, ale školami zcela jiné kategorie
mají se spravovati prostředky škol našich!
Tato zásada plyne z bláhového pojímání,
že by škola měšťanská mohla dnes nahraditi
nižší školu realní. Škola, která mus í pracovati
s velikým počtem žáků s prostředky s krov-
nými, ba někdy nedostatečnými, má se vyrov-
nati škole, jež pracuje se s krovným počtem
žáků s prostředky z namenitým i, ba někdy
nadbytnými. Vyšší škola lidová, jíž stále pře-
četným obcím našeho venkova se nedostává, má
se přetvořiti na průpravnu vyšším realkám —
neboť to přece úkolem reálek nižších — jakoby
tyto neměly s dostatek žactva a potřebovaly
zvláštní posily! Věru, spíše by mohli nadšenci
pro vídeňské čtvrté ročníky odůvodntii, že zre-
formovaným školám měšťanským mají ustoupiti
nižší reálky, nežli, že školy měšťanské mají zmi-
zeti ze soustavý školské v nižších reálkách.
vysoký škola lidový
26
article
Proto varujeme před touto zásadou normál-
ních osnov chlapeckých čtyřtřídních škol mě-
šťanských. Se stanoviska německého jest
vysvětlitelna snahou, by měšťanské školy v na-
šem mocnářstv í nabyly takové povahy, ja-
kou mají v německé říši — avšak pro če-
ské učitolstvo nemůže přece tento příspěvek
pro připojení se Rakouska k říši německé na
poli lidového školství býti rozhodným. Ani ne-
zmiňujeme se o nebezpečí pro školy měšťan-
ské, jaké by se dostavilo po neúspěch u zcela
zbytečného jich závodění s nižšími školami
středními. Že pak sestup z různotvárno sti
školství k jeho s tejnotvárnosti není roz-
vojem, nýbrž zpátečnictvím, netřeba ve
století dvacátém snad dokazovati! —
Avšak upadající německá paedagogikav
Rakousku ohrožuje i dívčí školy měšťanské
novými osnovami normálními.
Rakousko
27
article
Její zpátečnictví označuje se již tím, že
vyměřují náboženstvi 2 hodiny týdněa
ostavují jeho učivo výhradně úřadům církevním.
Avšak do škol praktického rázu dosud ani v po-
božném Rakousku se kněží nepřipouštěli, poně-
vadž všechny nauky náboženské již dřive
vyčerpali. Katechismus s věroukou a mrovo-
ukou, liturgika, biblická dějeprava, církevní dě-
jiny zabavují naše žáky po osm povinných let.
školních v rozsahu a obsahu, s jakého žáci a žá-
kyně jsou a nejsou — bylo by mařením draho-
cenného času, kdyby ještě dále toto učivo bylo
rozváděno. Sice by dospělým žákům a žákyním
prospělo, kdyby ve čtvrtém ročníku se jim po-
dávala křesťanská mravouka, se zřetelem ku po-
třebám naší společnosti upravená — avšak po-
chybujeme, že by s tohote úkolu byla naše cír-
kev katolická, která i v nejnovějších katechis-
mech dbá jenom zájmů církevních, pranic nepři-
způsobuje své nauky nynějším poměrům spo-
lečenským, naprosto rozdllným od oněch, za
kterých původně nauky církevní povstaly.
Jazyk vyučovací osnován v nové
osnově beze zřetele k novým a životnějším ná-
zorům, které nověji o něm se ustálily; sloh té-
měř nedotčen novodobými proudy; úkoly do-
mácí nejen jsou zachovány, ale i žádányv
témž počtu jako úkoly školní.
28
article
Frančině po starých názorech stanoví
se účelem znalost především mluvnicea
skladby, které proto vyplňují téměř všechno
4hodinné vyučování v týdnu — co s tím mate-
riálem gramatickým a syntaktickým mají dívky
v Čechách ve svém životním povolání činiti, zů-
stává hádankou!
V dějepise jeví se krok nazpět v tom,
že všeobecným dějinám starověkým a středo-
věkým dopřává se ještě více času na úkor dějin
domácích a novověkých než v osnovách starých,
ba dokonce osnovy citují již i Herodota, Livia,
Tacita, Einharda, kteří mají dějepisné učení
pro dívky, nejvíc třináctileté, utvrzovali! I čtvrtý
ročník věnován „všeobecným dějinám se zvlášt-
ním zřetelem ke vzdělanosti a společenským po-
měrům žen“ — zde zase více o nový rozdíl
v učivu chlapcův a dívek, ač je přece v duchu
nové doby, by tyto rozdíly u vzdělávání obou
pohlaví se spíše stíraly, by obě pohlaví pro život
v téže společnosti měla tutéž průpravu.
Hérodotos
Livius
Tacitus
Einhard
Čechy
29
article
Osudná chyba starých osnov dějepisného vyučo-
vání, míchání dějů všech dob a všech věků
v pestré učivo každé třídy novými osnovami té-
měř pranic se neseslabuje, na vyučování občan-
ské důraz větší se neklade, dějin kulturních
sotva že se nové osnovy na jediném místě jedno-
stranně dotýkajíl
Novou osnovu zeměpisnou vyznačuje
rozvlečení zeměpisu hvězdářského do všech čtyř
ročníkův a přibrání — německých ko-
lonill
V přírodních naukách učení o ne-
rostech ze dvou tříd nižších vyloučeno! Za to
přibráno vývojesloví (!) ústrojenců. V přírodo-
zpytě přibrány theoretické poučky o „tělesech
a hmotách, prostornosti a neprostupnosti, množ-
ství tepla, umístění elektřiny, pohyby moleku-
lární, poměrná (?) hustota, lenivost (!), magne-
tisování země (!), kysličníky kyslíkové a vodí-
kové“; úkazy o zvuku vyloučeny z jedné, úkazy
o světle ze dvou tříd; přibráno: „skládání a roz-
kládání sil rovnoběžných, lučebné (?) záření
30
article
Karel B. Mádl.
Mádl
31
article
světla, měření, lidská a živočišná eloktřina.“ Na