ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 6a413b50-7129-11dc-b7ec-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 27 celkem · entity: person 80, place 18, work 5, org 5
1 masthead
20. května 1904.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k čislu 147.
List
3 masthead
Strana 9.
4 article „Muž budoucnosti“
„Muž budoucnosti“ Taky juž mu hlava pěkně šediví, pam Širachkvasu Burákovi. Ba, docela sešedivěla. A nejenom že sešedivěly vlasy jeho, kdysi jak tbel černé, ale žalostně, přežalostně prořidly. litá to byla kdysi divoká hříva, které nezkrotil lidný hřeben, které se taky nesměly dotknouti nůžky kadeřníkovy. Vědělť dobře Strachkva Barák, jaké rázovitosti mu dodává bujnát byřina, a třeba že neviděl do zadu, přece dobř ei, kterak se mimojdoucí za ním ohlížejí, toba že uchem nepostihoval, přece dobře slyšel, Herak si navzájem šeptají. To jsou vlasyl A když potkával chodce s hlavami olysalými, dibře rozuměl jejich pohledům, jež spočívaly uk závistivě na té bohaté úrodě vlasů jeho,a pěpadalo mu, že až k němu dolétají vzdech řjieh: Bože, aspoň polovičku — polovičku ulo požehnání! V takových okamžicích Strachkvas Burák jiko maně sňal klobouk, zatřásl hlavou, hráb jesty do vlasů, až se divoce rozvalily a na- techraly, nesl chvíli klobouk v ruce, jakoby borkem nevydržel, pak náhlým pohozením hlav přesypal bujné kučery nazad, nasadil klobouk, s jakoby ani zdaleka netušil, kterak právě za inponoval množství lídí chudovlasých, s lehkým hvizdotem kráčel dále. Všechno to pan Strachkvas Burák dávno nedělá. Pánbůh dal — Pánbůh vzal, plihé zbytk někdejšího toho přirozeného bohatství úzkostliv se lepí na kůži, a Strachkvas Burák, potkávaje nímě, snímá klobouk již jen z pouhé zdvoři- lsti a po sousedsku pozdravuje: Pánbůh zdra víéko, vašnosti! V dobách slávy své nepozdravoval Strach kris Burák takto šosácky, jako nějaký starý vý- něnkář, jako bezzubý bačkorář.
Burák Strachkva Barák Strachkvas Burák Strachkvas Strach
5 article
„Na zdarrr, občane!“ znívalo z jeho úst nchotivě; měl „r“, které dovedlo druhdy za- huráceti, umlčeti každého. Neboť neměl Strach- bvas Burák jenom houštinu havraních vlasů pconikavé černé oči, ale taky „jazyka dar““ by nu svěřil Bůh. A darem tím vládl Strachkv nnohdy nemilosrdně, jazykem svým potíral od- párce skutečné i domnělé, řečí svojí strhov nnožství a vítězil, triumfoval. Strachkvas Burák totiž, kdekoli se objevil v nějakém útvaru spolkovém, náležel k oposici. ále slabé slovo, náležel. Tvořil oposici, vyvolával, vydupával ji, býval jejím vůdcem. Oposice byla jeho živlem. Kam směřoval, pké byly cíle jeho osobní ctižádosti, nikdo z n nevěděl. Ale Strachkvas Burák byl nejsilnějším s nejpřesvědčivějším vždy, kdykoli byl nespo- kejen s „vedením spolkovým“. A Burák byl ne- spokojen vždy. Vznikl zábavný spolek „Mra- renci — a Burák se přihlásil za člena. Za- lžili spolek lupenkářů, a z prvních přihlášených byl Burák. Bylo třeba založit spolek „Mlá- deneů“, kterýž později žalostně a tragicky vz za své tím, že se všichni členové znenáhla ože- nili, a jméno Burákovo bylo již na presenčn listíně ustavující valné hromady. Bylo deset, dvacet spolků podobných, velevýznamných pro společenský a národní život předůležitých — stávalo tak v provoláních zakladatelů, a Burák všady byl členem „činným“- Jeho členství však těšívalo správy spolko jen do první valné hromady. Neboť nebylo valné hromady, aby se Strachkvas Burák nepřihlásil ke slovu, a po řeči Burákově bývaly kandidátní listiny na cimprcampr, uražení kandidáti děko- vali se, nastávaly užší volby, kompromisy, hlasy tlěny, valné hromady rozcházely se v hrozném rozladění, svolávány hromady mimořádné — nparát spolkový rozpadával se.
Strach bůh Strachkvas Burák Burákův Strachkvas Burák
6 article Proskočilo-li kdy ve spolku: „Burák přijde
Proskočilo-li kdy ve spolku: „Burák přijde za valnou hromadu!“ — trnuly zasloužilému psavadnímu výboru všechny údy a na valných lromadách trnuly jim i jazyky. Neboť když Burák, přihlásiv se k řeči, povstal divadelně. lrábl do vlasu, strčil pak ruku za vestu a zvolal Pánové, občané, brrratřřři!“ — chvěla se již Hesla pode členy slavného představenstva, Hyž Burák filipiku svoji končil, křesla praskala. vličiny s nich padaly. Nebylo valné hromady, ty Burák byl nepřesvědčil část členstva, kterak „redení“ spolku je shnilé a kterak třeba ná- mavy, „důrazné, pronikavé nápravy“ Nikdy sice neřekl Strachkvas Burák, co jk má býti napraveno, v záplavě silných jeho slor nedostatku toho nikdo ani nepostřehl, ale vposice, kterou Burák mnohdy teprve v tom oka- nžiku k životu vzbudil, bývala jím unesena. feskala a řvala „výborně!“ — a bledí před- sdové, náměstkové, jednatelé a pokladníci od- supovali a Burák odeházíval jako rytíř, který pivě byl zhoubné sani devět hlav usekal. Jeho pověst rostla. A představenstva drob- ních spolků a společků, jichž členem Burák posud nebyl, chvěla se úzkostí, aby se taky ne- přhlásil. Neboť útočením svým Burák již řadu solků pochoval — a počet nebožtíků mohl bt nzmnožen. „Burákův čas teprv příjde,“ pronesl kdys člen spolku „Panošů“, František Červíček „Barák jest mužem budoucnosti.
Hesl Strachkvas Burákův Červíček Barák
7 article
Slovo se ujalo. Nikdo z nás nepřemítal. neuvažoval, jaká to budoucnost kyne Buráko v téch pomíjejících „tělesech“, z nichž mno již po ročním trvání kladlo se v zasloužen hrob. Ale „muž budoucnosti“, to se nám líbilo Sotva kdo zpozoroval, že všechna dialektik Burákova spočívá v neveliké sbírce vyčtených konbastických frásí z novin, nikomu nepřipadlo že vlastně Burák nikdy a do žádného spolku ne- vnesl nějakou myšlenku. Strachkvas Burák je koural. Taky ve spolku „Panošů“ schylovalo s ledy k valné hromadě a bylo jisto, že přijde i Strachkvas Burák a že „se chystá“. Prosko člo totiž ve členstvě, že se objevil v pokladn schodek 67 krejearů, a jakkoli revisoři zjistíli. že těch 67 krejcarů bylo vyplaceno zcela řádně za bengál o posledním výletě spolkovém do Bráníku a že jen účet byl založen, že však již vyžádán kvitovaný duplikát — a jakkoli po- kladník sám nabízel, že těch 67 krejcarů složí jako záruku, než účet dojde: bylo nepochybno. že Strachkvas Burák použije „aféry“, aby po- svilil na „shnilé a do nebe volající“ hospodářstv spolkové. Ale tehda proti Burákovi upředena „vede- slm spolkovým“ intrika, v níž krom výboru ne- byi nikdo zasvěcen. Strachkvas Burák dostavil se a mluvil D čem hovořil, bylo lhostejno; mladě, vznětlivé mozky členů nespokojených (a nespokojen byl každý, kdo neseděl ve výboru) zahořely již po prvních slovech Burákových, oposičníci pro- kládali jeho „paličskou řeč příslušnými výkřiky „hanba!“ a „skandál!“ — a když Burák skončil, bylo zjevno, že slavný výbor může spakovat a jít. Ale tu se vzchopil předseda k neočekáva- nému činu.
Strachkvas Burák Burák Bráník krejcar
8 article
„Pánové,“ oslovil valnou hromadu, „spolek náš ociťuje se mezi Scyllou a Charybdou! Na- stává nám buď anebo! Řítíme se v alternativu Jsou jen dvě eventuality! Spolek náš buď ob- stojí nebo se rozpadne! Arci, třetí eventualit jest, že bychom mohli existovati i na dále! (Vý- borně! To budeme!) Slyšeli jste, že pan Strach- kvas Burák mává Damoklovým mečem nad na- šimi hlavami! Pánové, zachránit nás může jen rozhodný čin! Doufám, že mluvím ze srdce všech. když navrhnu, abyste za předsedu spolku zvolili pana Buráka. Neboť ačkoli jste další důvěrou chtěli zase poctíti mne, musím resig- novati a vzdáti se činnosti spolkové, poněvad jsem byl ve třetí třídě odveden a musím na- stoupit službu. A této myšlence, pánové, volám již předem nazdar!“ Proslovení předsedovo způsobilo nesmírný dojem — oposice seděla tu všechna s otevřenými hubami. Ale nejvíc vyvaloval oči Strachkva Burák. „Pánové,“ červenal se nesmírným překva- pením, „jakkoli bych rád všechny síly své — přece, ruku na srdce — netroufám si zaujmout zodpovědné místo — ve spolku tak významném a vzorně působícím — — — „Aklamací! Aklamací!“ řvala oposice. A téměř jednohlasně zvolen byl Strachkvas Burák za předsedu. Radostí se až potácel, když odstupujícím předsedou zjištěna byla jeho nepochybná volba.
Skylla Charybda Strach Damoklův Burák Strachkvas Burák
9 article
Neočekávaný triumf Strachkvasa- Buráka byl však jen počátkem jeho brzkého a smutného konce. Nezranitelný kdysi vůdce oposice, hroba výborů a celých spolků, objevil se jako hlav „významného a vzorně působícího“ sdružení Panošů naprosto neschopným, a než se rok s rokem sešel, bylo po Panoších vůbec- Většina členů přestoupila do zkvétajícího nov spolku „Šnofounů“, do něhož Strachkvasa B- ráka již ani nepřijali. Někdejší jeho stoupen opustili ho nadobro, a tehdáž pronesl František Červíček památné slovo: „Chudák Burák — muž minulostil“ Nikdo nevěděl, kam se poděla „budoucnost obávaného někdy oposičníka spolkového. Jak skromně, krotce znívá nyní jeho: „Pánbu zdravičko, vašnosti!“
Panoch Červíček spolek „ Šnofoun Strachkvas B
10 article Hledali Nica.“
Hledali Nica.“ (S nářečím valašským) Sychravý podzimní den. Mlha zastírá okn obeční kanceláře se starobylými stoly a le- nochy, na nichž zasedávali předkové nynějších měšťanů, když výkonávali hrdelní právo. Starosta sedí u dlouhého stolu a otvírá poštu. Zvedá připiš, načmáraný na hrubém pa- píře zatrhovaným písmem úřadním a praví k obecnímu poslu; „Budete mět létaní. Dnes hledať Nica.“ „A kýho — již čechmana!“ Posel nasadi si brýle, vypsal ze seznamu občany, kteří byl na řadě, zastrčil papír do kapsy, přiložil ješt do kamen a šel porúčat. „S pěkným pozdravéním od pana pur- místra, že máš příít o šesti hodinách na kan- celář,“ vyřizoval Karlovi Kremílovém. „Ale dne večér o šesti — né, abys přišél burcovať o šesti ráno, jak ten Pelár dysi, dyž dostál obsylku n 3 hodiny dopoleďna místo na odpoleďna, tož přišél o půtřetí ráno bůřiť na vrátného.- „Ja, už zas kýhosi dácha, dyť sem býl toťkaj, snáď ešče ani na mně néni čída,“2) mrzel se Kremfla. „Adyť bych na ťa nenalézál,“ ujišťoval posel. „Šak to máme dobře napsané. Už sem u vás nebyl, ani nemám paměti. Brzo bych k vám netrefíl. „Šak já vám to věřím. Ale tož včil — do- pravjám k jarmaku a mám celů noc zgýňať p psích ďůrách. „Tož sa ti to pěkně hodí. Ostane ti svíčk na vypalování botů. „O, na mu hříšnů! To šak stójí za ten kůšček.“ „Dyž to ináč néni. Šak na vojnu by nid o svéj nešél.
Karel Kremílový Kremfl Nico lenocha
11 article
„No, šak přídu, přídu. Šak vím, že sa tom neopleju.“ a) Posel šel dále po svých. A de tak letíš, Jane, jak střelená rana? C porúčáš? volal mu starý Bůbelík už z daleka do střetu. A kýchl tak hlučně, až zaplašil vrabee s cesty. „Také ťa drží, také?“ smál se posel, chtějo zamluvit účel své costy. „Ta, také.“ Bůbelik otevřel pikslu se šnu- pákem a nab vzel. „Ten hlobí,“) sakraholte!“ podivoval se posel, kýchaje. „Ale hlobí!“ přichvaloval si Bůbelík. „T je rapé s tylórským. „Takový čas. Šak snáď néni člověka, abyj nemjél. Takové sů ty mhliska smradlavé a lez to do kože, tajak by jehlama pchál. „No! To je nezdravotisko. To je masť naty suchotináře. Včil sa to tržká,“) do přezimujea do né. Pozdrav Pámbu!“ „Dešto Pámbu, je pravdal „Šak spravedlivý, že třikráť zapškne. — A tož, co to porúčáš?“ „Ja, vet to po šnupáku neplatí. Je to bíd včil. Krávy ujímajů a nose přijavujů. „Dobře má cigán, že lepší jedno leto, jak dvě zimy. A tož co porúčáš přeca, prav. 1) „Hledať Nica“ nebo hledať Ječménka“ říká se ve východní Moravě satyricky o generálních pro hlídkách policejních. Němci na Kravařsku nazývají to „den Herzog suchen“, což by mohlo mít také zákla v pověsti o králi Ječménkovi, Na Opavsku jmenují t „šálená vacha“, tedy dosti podobně: hledání Nica. (Dle „Selských Listů ) řada. nevyhnu, nezbavím se toho. hlobiť = tlouci. *) roztřiďuje.
Šak Jan Bůbelík Němec Herzog Ječmének Morava Opavsko Hledať Nico
12 article
„Ja, kontrybucí,“ odvětil posel vyhýbavě. „A čérti neviděli. Šak sa po chvíli bude už aj z metly“) platiť, jak ten slepý mládenec pro- rokovál. „Šak ták.“ Posel utíkal, aby se ho Búbelí víc nevyptával. Neboť účel dnešního porúčaní měl se zachovat v tajnosti. „Dobré ráno, Hančo!“ volal na Maděrk už odzdaleky. „Dež máš Antoša?“ „Ja, henkaj') je na chlévě. Což mu chceš? Šak já mu to vyřídím.- „Ja to já jem musím vyřídit. „A což je to takového?“ „Má přííť na kancelář dnes večér o šesti. „Snáď ně zaséj hledať Níca? Jestli je t skrzevá to, rači mu to ani neprav. Dyť ně přišel posledníkráť ožvantaný jak pantok.*) Chtěl léz v těch rozžuchlaných') botiskoch do ložnice tajak přišél. Tož to néni hlupina? Co takový naťatý chlap nájde, dyž praví víbě tetko ? Šak by sa to snáď dalo nejak obéít?“ „Dyž to neide,“ vymlouval se posel. „D já su v povinnosti. „A, di, dil Sem nemyslela také, že si ta- kový. Ani bych ti o něm nebyla pověděla. Vy ste, chlapiska, všeci jednací. Aspoň ně řekni, jestli to je toho Nica. Já bych mu skovala boty.“ „Ja, to já nevím. Já mám poručiť, aby s zešli večér o šesti hodinách, a věcěj ti řécť ne- „Šak to iné nebude. Tož si mu to tam vyřídit. „Antošu!“ volaí posel u chléva. „Antošu
Búbelit Antoš Sema Šak Hančo Antošo
14 article
čujež — j?“ „Hů!“ ohlásil se Antoš na chlévě a objevi se pak ve vikýři. „Dobré ráno, Antošku. Tož máš příít.e „Bodajzdrav !19) Šak sem já vás už začůl, jak ste sa domlúvali. Počkaj, já zlezu. Ale, milý. nemoh bys to nejak zaonačiť, abych tam ne- musél it?“ domlouval Antoš, když slezl, poslovi přidušeným hlasem. „Šak ti už pravila moja, co sa ně podařilo. Člověk sa pabúca“2) po noci — zima je — hutne“?) si toho svinstva, aby sa za- hříl a potom — šak to mám včil pořád na ta- léřku. Už sem pravíl mojí: máš ňa tak dycky tů řečů žgárať,") rači vem palicu a mýkni“3) na. „Tanu, veť já nemožu,“ vymlouvalse posel. „Šak víš, že bych ti to rád udělál. Dy nido rád neide. Ale tož nedo fť musí. Veť jeto císarská věc.“ „Notož, šak přídu, dyž nění ináč.“ „Tož, jak ste sa domluvili?“ volala Ma- děrka ze stně na odcházejícího posla.
Antoš Šak Tana Ma
15 article
„Ja, domluvili,“ pravil posel. „Já sem s vyřídíl své a po ostatku ně nic něni. Jakéž do- mlůvání?“ „A tož počkaj, poď sem. Dyž také utěkás tajak cígán podla ratůza.“18) „Veť já toho mám ešče moc.“ „Tož, čujež — i! Nech k nám příde tvoj nedy na besedu. Máme trochu těch hrkávek, tož sem pro ňu kerůsi nechala na štrůdl.“ „Šak jí to vyřídím.“ „Na Antoša móžů nečekať. Já mu skovám boty. Ale tož to neprav. „Ja, co bych pravíl.“ „A tož to tam nemáte mladších?“ bruče starý Mikéska. „Slobodné byste měli poslat, zgýňat!9) po nocách. „To bysme dali psovi střeva prat! Dyť by vyvádali neplechu. K takovéj věci musíja by rozvážliví súsedé.“ „Ja, tolik by toho chytili, jak my. S od- puščéním ..., krom tvéj poctivéj hlavy. Myslíš. že já budu kohosi chytať? Budu rád, dyž uteče. „Enom nepovídaj nikom, aby sa to neroz néslo.“ „Ja, kom bych povídál, chyba mojí, aby nemyslela, že chodím po záletoch na starost. Než posel obešel všecky, vědělo celé město že v noci budou hledat Nica. Šlo to dle zná mého říkadla:
Veť Mikéska
16 article
Nepovídai zádném, enom starému vrátném, starý vrátný starej Bětě a Běta po celém světě. Večer sešli se sousedé na kanceláři. An Maděra nescházel. Posel rozdělil jim svíčky. Nastrkali si je do přinesených luceren. První radní dal jim na- učení, že mají právo každého zastavit a zepl t se ho, odkud je a kam jde. A že všady majo právo hledat. Pak ustanovili si obvody pátrání a roztří- dili se dle toho po dvou, po třech. S některými šel policajt nebo hlásný, s jinými hotaři?) a šu- pař. Pomalu pršelo. Venku vyhrnovali si límce zahrnovali kalhoty. Petr, šupař, dostal se dohromady s Mi- késkou, Kremílou a Maděrou. Měl už místo vy- hlednuté, kde se něco chyti. Když vyšli za město, pravil Maděra: „Já si enom skočím pro laterňu, já vás doženu. „A šak máme laterní dost. „Dyby v nekeréj zhaslo.“ A už odbočil „Šak ho móžem nečekať, nech ho strel veme!“ praví Petr. „Sková si svíčku a ostane u mamy v teple. A my budeme v déšči chodit.“ Maděra opravdu jich nedohonil. Chodili. slídili ledabyle, až přišli k Mikůšům. „Tož věil 2°) zhasiť!“ nakazoval Petr. „Aby- ste věděli, co je. Za Francků Mikúšovů chod galán. Dnes tam je isto.“ Petr měl v kapse pětku od mladého Kulíška, aby chytil u Franeky galána. který Kulíška od ní „odbil“. Ostatní dělalisi laskominy, že dopadnou ptáčka, který musí po- platit na pivo, bude-li chtít, aby ho pustili. Petr, starý obšílník, radíval hned na vojně panu hejtmanovi a nyní udělal výtečný válečný plán. Karla Kremflového postavil ke vratům u cesty a Mikésku ke brance do pole. „Dyby utěkál, drapněte ho. Zavolajte naň Ve jménu zákona! — on musí ostať stáť. A dyby
Běta Maděra Petr Kremíla Dyba Franck Kulíšek Kremflový Mikéska
17 article
Y psilon.
19 article
) koštěle tamhle. pantok = sekera s dlouhým toporem, rozmočených. Zkomoleno z „Bůhi dej zdravíl zaslechl. potlouká. Hut = doušek bodati. uhod. vězení Druh iablek bloumat. polní hlída sa protivil, řekněte: lebo střelím! To mát právo. „A z čeho?“ smál se Mikéska. „Naměřte naň fajků. Ve tmě to nepoznat. néni-ji to pistula. Je okutá a bliščí sa, a dyž klapne přikrývků, bude mysleť, že natahujete ko- hůtek. Mikéska si v duchu liboval: „Šak tady bude istě utěkat, k cestě nepůjde. Já ho přidržím. Počkaj, Antošisko, budeš v pěknéj kalabě.31) Šak tak ti aj patří.“ Měl na Mikůša zlosť, že mu dal zajmout ovce na svém polí. Spustil si střechu klobouka, aby mu nepršelo za krk a čekal. Petr zabouchal na dvéře. Jakýsi šramot bylo slyšet ze vnítř, ale nikdo neotvíral. Až Petr za- bouchal podruhé, ozval se starý Mikůš v síni „No, co je? „Hledáme Nica, otevřtel“ „Já vám dám Nica — po lebeni! Což su u nás jacísi zloději „Tanu, sů — nějsů, nevíme. Viděli sm sem vplznůt 2) do dvora jakéhosi chlapa a tu sa nám ztratil, tož tu musí byť.“ Petr si roz- svítil v lucerně. Starý Mikůš se s Petrem chvíli dohadoval ale pak přece otevřel. Zatím otevřelo se zticha okénko v komoře a jakýsi chlap vyskočil z něho. Běžel ke vratům ale tam mu zastoupil cestu Kremíla s mohutným zvoláním: „Ve jménu zákonal“ Chlap obrátiv se, hybaj na druhou stranu k polím. A Mikéska drap ho! „Počkaj, neutečeš! Chlap neměl chuti čekat. Mrsknul sebou jak ryba a strčil do Mikésky. Cosi šplouchlo. Mikésk vykřikli „Pomožte, pomožte, ve jménu zákonal Kdosi běžel přes dvůr k Mikéskovi. A zas cosi šplouchlo.
Hut Mikéska Petr Nico Petro Běžel Tana Nico
20 article
„Necht ta pes opere!“ zakle! Mikésk jemuž proud vody stříkl do očí. „Šak su už opraný!““ křičel ten druhý. „Šak ťa včil nepustím!“ volal Mikéska. „Lebo střelím!“ Ale marně hledal fajku. „Ja, počkajte, dyť to nějsu já!“ bránil se ten druhý, snaže se vyrvať Mikéskovi z rukou. „Enom ho držte, šak už ídu!“ volal Petr a „pádil“ k nim s lucernou pomalým krokem vy- sloužiléhio četníka. Ale když si posvítil, uviděl, jak Mikésk s Kremflou se trtoží 3) v kádi plné vody. Kad byla na konci vysoké náspy zarovno s ní pod žlabem stále uchystaná na chytání dešťové vody. Cizí vetřelec věděl o ní dobře a shodil tam Mi- késku a Kremfla spadl za ním, když mu šel na pomoe. „A tož de ho máte?“ ptal se Pet. „Ja, rači pomož vylézt!“ křičel Mikésk jektaje zuby a sakramentil, až se chalupa třásla. Přišel k nim starý Mikůš v podvlékačkácha burnuse. „Tož ste chytili Nica ve vodě,“ posmíval se. „A dež máte čeřeně? „Enom si daj pozor, až nechytíš nějakého malého Ječménka, až bude veliká voda!“ osopil se naň Mikéska otřepávaje se z vody. „Šak ten chlap sa k vaší Francce nechodíl modlit!“ A Petr vyhrožoval, že to udá, že káda s déščůvků nemá byť tak postavená, aby do n moh nedo spadnůt. „A šak my domácí o ní víme, a vás sem čért nosíl,“ odsekl mu Mikůš A Mikůška vystrčila hlavu ze dveří a začala flekúňat,3) že sů to pěkné pořádky, že zloděje chců chytať a sami že sú horší jak zbóníci, že před něma néjsů pořádní lidé isui, a že jal hneď nepokapů ze dvora, že popadne metlu od hnoja a všecky že jich pobiřmuje.
Mikéska Petr Peto Leba Kada Nico Mikésk
21 article
Mikéska si našel fajku v kádi a šli.- Kremflovi nebylo nic, ale Mikéska z té kou pele zachořel. Kdysi po novém roce přišla Mikésčena z ko stela a pravía „Tatku, víž-i co nového? Franeka Mikúšova měla všecky tři ohlášky naraz. „Aha!“ zasmál se Mikéska. „Ponáhlajú — Ječmének už tě je na cestě. Šak su já dobrý prorok. No s chlapa je ho. Šak také paru mám a nemoh sem ho udržať tedová.“ Kremflovi posud říkají „vymeno zákona“ A může se jak chce onačit a zaklínat, že řekl správně „ve jméno“, do smrti mu to nikdo ne- uvěř. Nebezpeční hosté. Obrázek z lesnického života v Krajino Dle skutečnosti vypravuje Jan Scheyer. Pocestnému, ubírajícímu se od Postojny p silnici k Terstu, nabízí se po pravé straně roz- košná vyhlídka na lesnaté hřbety horské asi půl druhé hodiny vzdálené. Pohoří toto jest „Nános“ nejjižnější výběžek „Alp Julických“, rozkláda- jící se v délce asi pěti hodin a v šíří tří až čtyl hodin od údolí Jepavského k terstské silniei u Senožeč. Východní a jižní svahy tohoto pohoří jsou velmi příkry, a takřka všeho porostu prosty, kdežto mírněji se sklánějící svahy severní a zá- padní kryjí husté jedlové a bukové hvozdy. Tento krásný les na svazích severozápadních se rozprostírající, patří knížeti Hugonu Windiseh- grätzovi, majetníku spojených velkostatků Haas- bergu, Lohace a Predjamy a byl na počátku le sedmdesátých též příčinou, že malá a jinak ne- patrná obec „Bukuje“, stala se nejdůležitější obcí takřka celého Podnánosí. Vesnička čítala tenkráte 31 popisných čísel a veškerá stavení tato byla — kromě jedno- patrové hospody na „Griči“ — jen přízemní.
Mikéska Mikésčen Tatek Ječmének Scheyer Windiseh Lohace Grič Postojna Terst spojený velkostatek Haas Alpa Julický
22 article
Ani myslivna — zakoupená zadlužená usedlost — nelišila se od druhých stavení ničím, než ohromnými jeleními parohy, trčícími nad jejím vchodem. Karakteristickým zjevem pro cizince byly poměrně nízké, taškami kryté střechy, kteréžto opatření uznáno nezbytným k vůli opětujícímu se řádění bory, působící zde mnohdy veliké škody. Dočasným obyvatelem myslivny byl tehdy 1) ostudě. ) vklouz ) louznout 20) láteřit Ze sbírky humoresek „Všehochur“, k tisko přichystané. pan František Moliva, knížecí lesní, podnes v službách knížecích v revíru na Unci jako osmde- sátiletý stařec žijící a strasti i slasti tehdejší lesní služby zdíleli s ním jeho „adlatus“ pan příručí Josef Ryšavý a hajný Antonín Sleko. Tito tři zřízenci měli na starosti nejen ob- chodní záležitosti přes 3000 jiter zaujímajícího re- víru, nýbrž i veškerou službu ochrannou, týkající se lesního majetku a zvláště četné srnčí zvěře, kterou ohrožovaly nejen nástrahy všech draveů od krvelačného vlka počínaje až ke hbité, útle lasičce, ale mnohem více zákeřné úklady šelem pocházejících ze společnosti lidské: „lstivých okařů a násilných pytláků“ Kdysi vraceli se lesní s příručím domů z re- víru, když pan lesní jde přes omrzlou cestu sklouzl a vyvrtl si nohu. Stěží. dostal se domů a musil druhého dne — mrzutě broukaje — doma seděti. Z té příčiny vidíme bukujského hajného sa- motného za jasného dne kráčeti zasněženými po- rosty Velkého Bukouce. Hajný, mladík osmnácti- až dvacetiletý, byl sotva prostřední, štihlé postavy. Oděn v hrubý kabát lodenový, barvy hnědě, v černé kožené spodky vězící v holeních přes kolena sahajících bot, podobal se zevnějškem vic venkovanu z okoli než lesnímu zřízenci; jenom jediné tetřívčí pěro za nízkým šedým kloboukem a dvouhlavňová puška staré soustavy dávaly svědectví o jeho funkci.
Moliva Ryšavá Sleko Hajná
23 article
Hubený obličej jeho svědčil více o dobro- myslné rozvážnosti, než odhodlanosti. Nebylo se také ubožákovi co diviti, neboť byl synem staré vdovy a jedinou podporou své matky, s kterou sdílel domácnost v malém, po otci zděděném domku v Bukuji. Nyní kráčel zvolna sněhem pokrytou pěši- nou, bedlivě pozoruje veškéré stopy zvěře. P- jednou zaslechl ve vyšších oblastech temné houk- nutí dvou střelných ran, jelikož však na té straně byla na blizku hranice sousedního, hraběti Lan- thierovi patřícího velkostatku Jepavy, nevěnovl jim další pozornosti mysle, ze je některý z my- slivců jepavských vypálil. Proto kráčel opět volně svojí cestou ku předu, obraeeje pozornost jako prvé na vše, co ho mohlo zajímati. Náhle se však zarazil a zůstal státi jako přimrazen, neboť zaslechl chrupot kroků, vzni- kající prorážením zmrzlého povrchu sněhového. Přitisknuv se ke kmenu nejblíže stojící jedle, očekával napjatě, kdo v tomto neobyčejném čase hvozdem se potuluje, neboť za příčinou nedáv- ných svátků a hojně napadlého sněhu byla všecka lesní práce přerušena. Nečekal dlouho a spatři vysokorostlého muže, prorážejícího hustinu, který kráčel příčným směrem cesty, již sledoval hajný a když se mu cizinec poněkud přiblížil, shledal hajný, že má přes rameno přehozeného srncea je ozbrojen lesklou puškou.
Lana Jepava
24 article
S ustrnutím pohlížel hajný na smělce a by zjevem jeho tak překvapen, že v prvním oka- mžiku nevěděl si ani rady. Zatím kráčel cizinee — překiočiv již sestu — rychle dále a hajný, probrav se ze svého údivu, vydal se pomalu na jeho prosled. Opatrně kráčel až k místu, kde cizinec překročil cestu, a pak stoupaje do jeho šlépějí, popllil si za odeházejícím. Asi po čtvrt- hodinném stíhání dospěl prvý chodec na hranice jepavské, kde na nevelké rovině stála uhlířská bouda na tak zvaném „Rychtrjovu kopišti“ (misto ku postavení mílířů), odkud byl volný rozhled do značné dálky na hvozdy jepavské. Cizinec při- šed k boudě a rozhlednuv se poněkud pronikavě zahvízdl na prsty. V nejbližším okamžiku za- znělo podobné hvízdnutí na straně protější, kde se v malé chvíli objevily též dvě vysoké postavy puškami ozbrojené, které nyní rychlým krokem k němu pospíchaly. Hajný, kryt silným kmenem jedlovým, stál poněkud výše, nežli se společníci nacházeli a viděl, jak první svrhl zastřeleného srnce do sněhu a jak po krátké rozmluvě všickni tři neznámi vešli do uhlířské boudy. Srnce, dříve než do boudy vstoupili, pověsili na kolik u vchodu do trámce zaražený. Hajný chvíli uvažoval, co má dělati. Pohledl na své cylindrové hodinky, uka- zující právě na jedenáctou hodinu předpolední a rozhodnuv se kvapně se obrátil a stoupaje opět opatrně po vyšlapaných stopách kráčel nazpět. Čím více vzdaloval se od místa, kde dleli neoče- kávaní hosté revíru, tím více zrychloval krokya přišed na svah „Velkého Bukovce“, ubíral se co nejrychleji mohl pěšinou, vedoucí k Bukuji. Po dvou a půlhodinné chůzi — urazív přes dvě míle — dorazil, ač za mrazivého dne, všecek zpocen do myslivny bukujské, kde nenadálý příchod jeho pana lesního překvapil.
Rychtrjův Hajná Srnec Velký Bukovec
25 article
J. MI. Slavičínský. n)
26 title
Stužka.
27 article Obrázek z Tater od Maryana Dimmla. Z polského přel
Obrázek z Tater od Maryana Dimmla. Z polského přel Ferd. HI. Čásla vský. Opřen o jednu ze skal, obklopujících s vý- chodní strany perlu našich vod, stál zachmuřen mladý horal. Oděn dle místního obyčeje v bílý houněný šat, měl košili na prsou rozhalanua hodiv čiroký klobouk na zem, založil ruce ne- dbale v týl a hluboce se zadumal... Vysoké čelo pokrylo se hněvnými vráskami, horní ret, zastíněný mladickými knírky, vyzývavě byl po- vyhrnut, a dvé modrých, snivých oči posupně blýskalo z opálené tváře. Ohlas blížících se kroků vyrušil mladého horala z myšlenek. Obrátiv se a poznav ve při- cházejícím již z daleka starého Vavřinee, zvolal nan: „Kam jdete, Vavřinče?“ „Do salaše „Půjdete kolem matky Tomášové?...“ „Sotva, je mi to z cesty. Ostatně, chceš-li, Stachu, udělám ti to k vůli. Mladý horal sáhl do kapsy a vyňav drobný peníz, podal jej starému. „Tu máte, Vavřinče, na skleničku u matky Tomášové. A když vám ji Halka přinese, po- šeptejte jí, že tu na ni ještě půl hodiny počkám. Ať přijde... a jestli ne ... pak jí řekněte, že mne tak hned neuvidí... anebo, víte co, Va- vřinče... řekněte jí raději, že mne už ne- uvídí... nikdy ... Tak... řekněte jí to, Va- vřinče ! . .. „Dobře,“ odvětil starý horal s úsměvema zmizel mezi skalami. Minuta míjela za minutou. Mladý horal jevil vždy větší nepokoj a hvízdáním jakési di-
Vavřinec Tomášová Stach Halko Tatry Virginie