1
masthead
18. srpna 1901.
2
masthead
Příloha „Národních Listů
5
article
Výtvarné uměni.
Výtvarné uměni.
Mezinárodní výstava v Henátkách.
Město samo v nezměnitelné nádheře je vý-
stavou po všechen čas roční a přeletavá hejna
tažných cizinců nic si nepřejí vidět nežli ba-
revnou krásu rozprostřenou po lagunách a šu-
mivý život na piazze a někdy také ji hledaj
po kanálech a sallech. Správa městská by
směle mohla se spolehat do vši budouenost
na tuto přítažlivost, o níž jest už až stydno
domů psát a přece se ji nezdálo vedle obden-
ních koncertů na náměstí nabídnouti potulným
pocestným už po čtvrté jinou, docela moderní
přítažlivost: mezinárodní uměleckou výstavu.
Trvá letos už od 22. dubna a moje vstupenky
mají čísla nad třináct tisíc. Návštěva jiste
slušná. Městská rada měla, ještě jiný nápad.
Vypisuje k nim zpravidla několik cen pro sou-
těž o nejlepši výstavní referát a stará se př
tom o exkvisitní porotu. Na první pohled se
může zdát, že má zdejší rada zvláště jemný
smýsl pro tento literární genre, jenže, znáte-
chytrou praktičnost Vlachů, spíše můžete před-
pokládat, že ono volání k soutěži je s jistou
noblesou rozeslané vyzvání k domácím a cizím
žurnálům, aby co nejhojněji a co nejlépe se o
výstavě rozepisovaly. Umělci sami také nepřijdou
zkrátka. V každé síni vísí u řámeň už dost
velkých lístků, oznamujících, kdo který obraz
koupil. Mnohé půjdou do Němec a Anglie,
mnohé do soukromého vlastnictví vlaského, nám
však mohou imponovat ony čelné zákupy, která
zde různá města italská a stát pro své galerie
učinily. U domácích i cizích uměleů a skoro
zpravidla jsou to kusy dobře vybrané a pří-
padně autory karakterisujíeí. A kupcem nejpil-
nějším byla královna vdova, beze vši pochyby
podle vlastního vkusu a výběru, ne na doporu-
čení komitétní nebo oficiální. Její koupě má
jednotný karakter, zavírá v sobě obrazy neve-
selé, melancholické i s nádechem tragickým.
Vlach
Němec
Henátky
Anglie
6
article
Neminím se dokonce ucházeti o městskou
cenu za referát, nemohu zevrubně odvažovati,
co jsem viděl, posílám jen povšechný náčrt, —
spíše jen informační nežli kritický a jeho vy
měřená krátkost nepřipouští ani, abych i jen
nejlepší čísla vyzvednul tak, jak jejich cenasi
opravdu zaslouží.
Budova v Giardini publici, usazená v huste
zeleni, se svojí antikisující facadou, studenou,
ano dost ledabylou, s jedinou arehitektonikou
svého zevnějšku, skýtá uvnitř na štěstí nepo-
měrně více, nežli z venčí slibuje. Má v sobě
mezinárodní výstavu, vkusně upravenou, než co
Němci, Angličané, Skoti, Belgové, Flámové,
Francouzi sem poslali, neposkytuje nie nového
tomu, kdo od jedné výstavy ke druhé dráhou
přebíhá. Je to dobrý průměr, proložený něko-
lika vynikajícími čísly, mezi nimiž neschází ani
Lenbach, ani Sluck, ani Carrire, ani Lavery,
ani Burne-Jones ani Mennier, ani Rodin, který
dnes rozesílá svoji loňskou kollekci po Evropě.
1 Maďaři se dostavili se svojí výstavkou, v níž
dokumentují svoji snahu malovati la Lenbach
nebo Rěpin, podle Skotů nebo Francouzů. V je-
jich sále má Vlaho Bukovac malou sbírku ko-
loristních fantasil, nahá těla prarodičů, dívek
na břehu mořském, reje v temnu lesa a Ráj.
otvirající se Dantovi, lehkou, skoro virtuosní
rukou malovaně, jenom při tom všechny v téže
tonině držené, v níž třesavě plamenná oranž
tvoří dominantu. Z daleka, mnohými sály jásá
ohnivá červeň žárového purpuru. Nic jiného
nežli tento jediný ze všad přitahující tón. Mladý
F. Maliavin v junácké zrovna zpupnosti namáčí
ne štětec, štětku do hlaholivá barvy a maluje
tu »Smich«, několik ruských velkých, silných,
bokatých selek, smějících se obličejem, každým
hnuíím a celý veliký rudý obraz stává se per-
sonifikací rustikálného řehonění.
Němec
Angličan
Skot
Belg
Francouz
Lenbach
Sluck
Carrire
Laver
Burne
Jones
Maďar
Dante
Evropa
7
article
To všechno jsou však jen ohlasy a roz
tříštěně ozvuky loňské Světové výstavy. Vždy-
cky vleče Paříž takovou zvolna se roztřisťující
plejadu za sebou. Internacionála v Drážďanech
tyje zrovna tak z loňské Paříže, jako talo zde
v Benátkách a jako v tuto chvíli mnichovská.
Přece však mají Benátky výstavu vlastní
tvářnosti a poutavosti. Celou polovici jejího ob
sahu byste jinde marně hledali po světo vých
trzích uměleckých. Ona polovice patří Italii
Chce-li kdo seznat dnešní vlaské umění, musí
dnes do Benátek. Zde mu výstava přinese ne-
jen obšírné poznání; v první řadě překvapení
Jako kdysi v internacionále mnichovské vnitro
zemská Evropa s údivem poznala, že Britové
jsou malíři vzácných vlastností, mistrovské ma
lebnosti, že mají celé litanie umělců zvláštní
plemenné originality, o nichž před tím na kon-
tinentu nebylo ani slýcháno, tak dnes zde vy
stupuje vlaské malířství ku podivu všem, kteří
je znali pouze jako čistotně, pestré a po vět-
šině suše břitké a multikolosní, roztřištěné
v drobné a libivé genry lidové nebo kavalírků
sedmnáctého věku. Nic takového a podobného
na výstavě. Toskana, Lombardie, Emilie, Nea-
polsko, Benátsko, každé ve svém zvláštním od-
dělení, jakoby se stydělo za ony hračky hladké
vírtuosily. Nemají pro ně na svých stěnách
místa.
Brito
Emilie
Paříž
Drážďany
Benátky
Evropa
Lombardie
Benátsko
Nea
Italia
8
article
Vlaské malířství zvážnělo, našlo v novém
světě novou jinou malebnost, nežli jakou vidělo
dosud, malebnost bez vtipu v předmětu a ex
portních laciností v barvě, našlo ji v seriosní
tonovosti a v barevných hloubkách a spojitých
souladech. Chybil bych, kdybych tvrdil, že jsou
při tom naprosté originality. Docela jinak stojí
zde nyní věci. Seznam výstavy, přehledně dle
národních a místních skupin uspořádaný, před-
kládá (zvláštnost zdejších katalogů) také bio-
gralie umělců, kratší nebo obšírnější, vždycky
ale dobře informující, a z nich se dovídáte, že
vlastně převážná většina italských malířů jsou
mladí lidé, v třicátých letech, v první rozloze
snah a sil. To znamená, že tato nová generace
hledá styky a spojení s ostatním evropským
uměním. Dobře, že tu visí také Millet, Dau-
bigny a Corot, dobře že tu je dost Angličano
a Skotů, aby bylo zřejmo kdo jsou učitelé
dnešních Vlachů. Tu onde se ozve Stuck,
nebo Böeklin, to však mnoho neznamená. Více
platí Segantini. Jeho čárkující, mosaikovou tech-
niku si mnozí hledí osvojiti, Giuseppe Previtali,
zjev znepokojující, je dokonce i před Segauti-
nim do jisté míry měl, ale žádný z nich nedo-
vede ji tak organicky s předmětem sloučiti a
tak sesilůjícím způsobem pro výraz světla,
Millet
Dau
Corot
Skot
Vlach
Stuck
Böeklin
Giuseppe Previtat
9
article
vzduchu a nálady využít, jako zesnulý samotář en-
gadinský. Ostatní starší mistři, skvělý a smělý Nea-
politán Dom. Morelli, barvitý Benátčan Luigi
Nono i F. P. Michetti, vzdorují tak dalece cizím
vlivům, že si svoji jižní vřelost a horkost aspon
pod nimi zachovávají. Všichni tři jsou praví
vlaští koloristé, první odvážný koncipista svatých
scén s italskou živosti a odvahou zobrazovaných,
druhý solidní maliř lidu benátského na pevné
zemi, třetí bezohledný verista, poněkud tvrdýa
krutý v prudkých kontrastech bílého světlaa
černých, ostře ohraničených stinů.
Evoluci, kterou mladí Vlaší právě prodě-
lávaji, nejzřetelněji ukazují sami Benátčané. Je-
jich oddělení svým průměrem také převyšuje
všechny soukmenovce. Mnoho z nich prožilo
několik let v Mniehově, více však v Paříži, ale
jak jsem pravil, víc na ně britské malby pů-
sobí nežli kterékoliv ostatní. Malují ovšem i svoje
rodné město, jako jejich předchůdci. Jenom že
to není ono město jásavých lagun, zalité světlom,
město pestřivých paláců, planoucího vzduchu,
město vysokých trilků a háravé bezstarostnosti,
ba ani ne Benátky dávného světla. Večer, stínivý
soumrak, tesklivé šero, zmírající v těžkých
mlhách slunce, to je jejich chvíle. Přítmí houstne
a barvy se tmí, velké šedavé tony, zalomené
do modrava, do matné žluti, do zelenava zaha-
lují závojem fondamenti, calli a canalli, svítilny
těžce probleskují a všude místo hlučivého ruchu
tichý klid, usínání a teskno. Nebe je oblačné.
zamračené, vodou obtěžkané, vody jsou smutné
a tíživě. B. Bezzi, G. Ciardi, D. Stefani, L
Selvatico tak malují. Sám Ettore Tífo, smavý
malíř benátských ragazz a bambin nejednou
zapadá do těchto tonin.
Morelli
Benátčan
Luigi Nono
F P Michetti
Vlachý
B Bezzi
G Ciardi
Tífo
Mniehov
Paříž
Benátky
Nea
Dom
L Selvatico
10
article
Nebo si vycházeji na pevnou zemi a zase
teprve z večera, když poslední paprsky vykou-
zlují na tmící se zelení veliké, těžké, zlaté
záře, při usínajících vodách, šeptajících jezer a
liných říček v modravě zelených rozlitinách cíti
se doma. Místo turisty obdivovaných gondolierů
a vyhledávaných povalečů, vystupují na obzoru
pracovníei na polich a lukách. Nejčastěji
v pozdním létě a na podzim.
Indigové nebe, bilý oslňující mramor, osle-
pující světlo, roztřepaná mnohost křičících barev
nejsou víc, anebo nejsou dnes obsahem benát-
ských obrazů. Ztratily arci exotický půvab pro
denního turistu, za to však zmocnily se intimity
svého domova, jakou poznává pouze ten, kdo
od prvního dne po celý svůj život zde žije
V Benátkách, 12. srpna 1901.
K. B. N.
Benátky
12
article
Štitný v dějinách české výchovy
Štitný v dějinách české výchovy
1325—1406.
K slavnosti odhalení pamětní desky jeho ve
Štítném.
Dnes konečně rodné místo Tomáše z
Štítného pamětní deskou uetí křesťanského
rytíře a lídu českého vzácného učitele, jenž je
chloubou dějin české vzdělanosti vůbec a ději
české výchovy zvláště.
Štítným vzdělavací prvky antiky, světa sta-
rých Řekův a Římanův usmířeny se vzdělava
cími prvky křesťanství přenášejí se v českou
půdu způsobem tak účinlivým a vlastní povaze
národa tak přiměřeným a přirozeným, že stá-
vají se trvalým majetkem jeho.
Ovšem náleží Štítný době vyspělé scho
lastiky a jest unášen tímto mohutným prou
dem křesťanské filosofie, jenž všecku vědu pod-
řizoval víře. Ale tehdáž rozum přece jen není
již naprosto odmítán, jako v době svatých otců
církevních, z nichž nejvíce na Štítného půsoh
řecko-římsko-křesťanský Augustin. V době Štít-
ného již se uznává potřebným, aby rozum do-
kázal nauky, bohem zjevené, by zjednalo
nich přesvědčení, by aspoň duševní
společenská arístokracie mohla věřiti vě-
domě — o lidu obecném až do Štítného po-
kládáno, že může věřiti nevědomě, s lepě.
Štítnému je vůdcem především »andělský
doktor« Tomáš Aquinský, v kterémž žáku pro-
slulého Alberta Velikého (Bollstädtského) sv. Augu-
stin již úplně smířen s »pohanem« Aristotelem
nauky zjevené ve shodu uvedeny s naukami
rozumovými.
Štítný hříží se v boha, rozplývá se v něm
i blouzní, jako nalezáme u Husa a Komenského
avšak přece jen přestupuje obor víry
svým smýšlením filosofickým klade se nad oba
proslulé Jany naše.
Tomáš
Řekův
Římanův
Augustin
bůh
Štítný
Aquinský
Veliký
Bollstädtský
Aug
Aristoteles
Hus
Komenský
Jan
13
article
Štítný klade hloubavý rozum na roven
víře a užívá ho k výkladům nauk světských
(světa viditelného, smyslného) i božských (svět
nadsmyslného a mravního). V době všeovláda-
jící latiny, v čase nechutných českých pokusů
literárních veršem a prósou, za vlády ve scho-
lastice zatvrdlých »mistrův« universitních Štítný
nemistr v duchu pokrokovém, jazykem če-
ským, jenž jest »jako ušlechtilé čisté víno s č
ským příchodem (kytky) pravdy a bezprostřed-
nosti, tlumočí jasně, jadrně a lahodně svému
lidu poznání boha a světa a stává se také
jedním z připravovatelů světodějného hnutí hu
sitského za vysvobození pravdy zákona božího
a ku pomoci jazyka českého i slovanskéhoi
všeho křesťanství.
Tiše ubíhají Štitnému léta na rodné jeho
tvrzi v »šlechetném životě bohumilém a po-
kojném«, v poctivé rodině staročeské, ubíhají
tak tiše, že ani doba jeho narození, ani doba
jeho úmrtí nejsou určitě zapsány.
Neubližuje auktoritě ani církve ani Pisma.
ani obce křesťanské, ani školy (university) praž-
ské, k níž jako vděčný žák i ve stáru lne.
vzdělává Štítný knížky mravoučné nej-
prve pro své dítky, napotom »každému k utě-
šení a užitku«. Všecky jsou v duchu pravého
křesťanství, jak ho hlásají ohniví kazatelé pražšt
Waldhauser, Milíč z Kroměříže — jehoz Šuílný
uznává za vůdce svého — Matěj z Janovaa
mladý Hus.
Ve volném, původním zpracování vznikají
tak z pramenů latinských a hloubavého ducha
Štítného četné knížky, z nichž složeny u čtve-
rém zpracování Knihy naučení křesťanského
(1374), Řeči besední a Řeči sváteční a ne-
dělní (1392).
Waldhauser
Milíč
Matěj
Hus
Kroměříž
naučený křesťanský
14
article
Řeči besední jsou všenaučná kniha
72 statích, svělčících bohu, světa stvořiteli
a jeho vlastnostem, jenž ve stvoření jak
v zrcadle se obráží; prostředkujícím andě
lům, rychle konajícím zázraky, které by při-
rozeně jen pomalu nastaly, andělům, jichž de-
vatero kůrů jest obrazem devíti stavů lidských,
od oněch, jež tělesné potřeby člověka obstará-
vají, až k těm, které při osobě králově; člo
věčenstvu, které ráj ztrativši musí spasení
Kristem hodným se učiniti prací rozumnou, ži
votem v ctnostech a pravdě, která »vždy
všude ostane« a nad niž »nic silnějšího«.
Štítný zná moc tělesenství (ženy)
kterou má ovládati rozum (muž), schopný
pochopiti pomysly nejvyšší, rovnoprávný s vírou.
Krist
Štítná
15
article
Ale mimo rozum třeba k dokonalosti také
srdee, dobrému oddané a po něm se sna-
žící: »Kdož ovšem dobrý a s tím i rozumný
není, není dokonalý; nerozumný, ač i dobrý.
vysokým věcem nesrozumí, a nedobrý, ač
rozumný, což rozumí k dobrému toho ne-
obrátí.« A neobstojí svět bez práce: »Člověk
jest přirozen ku práci, « praví Štitný ; ale
zvláště jde mu — jako Tolstému — o tako-
vou »práci«, ktorá »přemáhá žádost toho,co
svět skýtá, žádost těla, hrdost mysli, která
práce přivede pokoj.«
Štítný je novodobým a pokrokovým tak
v nauce o kráse, v níž — tělesné i du-
ševní — bůh se obráží. Učiť, že krásu hledat
sluší ve tvaru a souladu tvarů s obsa-
hem. Od krásného však máme k bohu se po-
vznášeti, vůbec ve smyslném nadsmyslné vy-
hledávati: »Svět tento jest jako obecné všem
knihy jakés, ježto jsou psány boží rukou,t.
mocí boží a moudrosti a každé stvoření ob-
zvlášť jest jako slovce těch knih. A jakož bývá,
že neučený uzře knihy vidí slovee psaná, ale
nerozumí, co které míní, takéž člověk ne-
moudrý, ježto jen jde podle obyčeje hloupé
zvěři a mysli k bohu nepřiloží, vidí vnější po-
stavu v zřejmém stvoření, ale co je proč, tomu
nerozumí; ale duchovní člověk, ješto vše může
rozsouditi v té sličnosti, ježto je ve stvoření
zřejmá, vnitř sezří, jak jest divná a veliká
moudrost boží, ježto je vše to tak ozdobně
spořádala.«
Tolstý
16
article
Knihy nančení křesťanského zalo
žily Štilného slávu literárni. Již r. 1838 obrae
k nim Palacký pozornost jako knize, která
v současném písemnictví nemá sobě rovné
»Spisovatele jejich mysl tak jest čistá a jasná.
rozum tak pronikavý, zkušenost ve světě tak
hojná, řeč pak sama tak srdečná a jadrná,ž
knihy ty, jakkoliv od chuti a slohu věku na-
šeho vzdálené, vždy ještě nejinak než s potě-
šením a zalibením čísti se mohou.« Nejzajíma-
vější jsou zde knižky o stavech lidských
o ctnostech.
Palacká
17
article
Šutný tu učí věrnosti svému povolání
hodnotě jednoho každého. Nabádá: »Buď každý
pilen stavu svého; z každéhoť jest do
nebes cesta, a každýť stav má svou práci a
když ji snese, čest a chválu a nebeskou od-
platu od boha bude míti. Kdožť bude snažen
v božím zřízení stavu svého, ač i v nižším
bude, lepšíť jest, než ten, jenžto by byl u vyš
ším stavu a nebyl tak pilen řádu jeho .. .A
také važ každý draho všecky jiné stavy.
nebť jest všech třeba.«
Stítný vykládá o ctnostech křesťan-
ských, víře, naději a lásce a o starých
ctnostech stěžejních, občanských, očistných.
ducha čistého, příkladných: »Skrze opatr-
nost budou vzácni bohu činové lidští a budou
lidem i jich bližním užitečni. A rozšafnostže
nebývá bez smírnosti a bez s1ly m y sl
a bez spravedlnosti; spatříc, že všeck
světské jest marnost a nestatečnost, odtáhne
mysl od milování tohoto světa i všeho, což
je na světě; a spatříc, jak je onoho světa
dobré daleko převýšilo všecko dobré světa to-
hoto, vzbudí člověka, že bude dobré světa
onoho vážiti dráže; však i to vidouc, že skrze
tyto zdejší věci k oněm máme přijíti, dopustí,
aby podle svého stavu v bázni boží požíval
ku potřebě světských věcí. neupříliše.« Sedmero
ctností s jich průvodem bojuje proti sedmi hří-
chům hlavním a jich důsledkům, při čemž
mají pomoc v sedmi darech ducha svatého.
18
article
Povznášející jsou výklady Štítného o těch,
kdo dle Písma blahoslaveni, přesvědčivé jsou
jeho knížky o desatero přikázání. Učí na př.:
»Spravedlivéť jest toho ctiti, toho v životě cho-
vati, skrze něhož kdo má počátek života svého
toho počestně a mile smrti dochovati, jenž jej
odchoval k životu. Pročež ctěte otce a ma-
teře, ve své mladosti jich poslouchajíce, ve
své síle a v jich starosti potřebu jich obmý
šlejíce a pomníce na ně i po smrti.«
Štítný byl učitelem svého lidu jinakým,
než souvěcí mistři universitní, které právem ká
rál ze lsti a chytrosti, pýchy, hrdosti a závisti,
že by jen sami chtěli vidění býti, že jsou učeni.«
Nedbal o učení pro pověst a úctu, pro všeteč-
nost, pro bohatství, pro učitelování, psal proto
svému lidu, že ho k tomu »připudila dvojitá
milost«, totiž láska k Bohu a bližním, že mu
běželo o to, by učením pravda se poznala,
milovala, činila a před zlým bylo ostříháno —
tedy jeho učení bylo učením vychovávacím ve
smyslu novodobém. A žádal, by bylo učeno
způsobem prostonárodním, »sprostnějším
kazateli nižším rozumem«, rozmlouváním a čte-
ním; i by učeno bylo jen jistým, bezpečným,
pravdivým věcem: »A čehož by dobře jist ne-
byl, neuč toho; neb dvě máš uši, aby slyšel
jen jedna ústa, aby mluvil, mnoho's snad slyšel,
jemuž nemůžeš rozuměti.« A tak píše, jako
předchůdce Komenského.
Ale shody českého lidu učitele Štítného
s učitelem národů Komenským jsou ještě pod-
slatnější; Štítný klade důraz na vyučování ja-
zykem mateřským, dovolávaje se starého
i nového Zákona: »Svatý Pavel k Židům
hebrejsky, k Řekům řecky, každému v řeči
jemu srozumitelné psal, proč já byeh Čechům,
krajanům svým, česky psáti se ostýchal ? Budu
Nedbal
Komenský
Štítný
Žid
Řek
Čecho
Buda
Svatá Pavel
19
article
česky psáti, proteže Čech jsem, a pán Boh
Čecha jako Latiníka miluje.«
I vykládá způsobem jasným, uživaje
tvoře názvosloví, které až do našich dob přešlo.
Vykládá způsobem názorným, pomocí pří-
kladův a obrazů; přirovnává, by jedno
druhým osvětlil. Dbá rozmanitosti, do-
kládaje se výroky znamenitých auktorů, by ne-
nnavil; proto také výklady své r ozčleňuj
a často, by trvaleji působily, opakujea
v přehledy svádí — tedy užívá všech
method a forem novodobého učení. Mluví »řeči
okrášlenou a milou«, se spádem básni-
ckým, je namnoze poetou v prose.
Unikl »despotické moci latiny a prvý od-
vážil se užiti řeči svého národa »i v jemných
metafysických vyšetřováních,« praví J. I. Hanuš
»Jako rozkošná oása zjevuje se nám náhle řada
spisů jeho, jako lahodný vánek jeho jazyk. On
počal užívati řeči národní v oboru ji dotud ne-
otavřeném, on počíná česky filosofovati, on za-
hajuje filosofickou literaturu naši,« ličí J. Durdík
Přes odpor učených současníků latinských
»sbírá třištky k dobrému ohni, by s rodákys
ohřel.« Závistníkům jeho se podařilo, by jeho
dílo na jistou dobu utlačili, avšak trvale jeho
oheň uhasiti nedovedli, přece jen pronikl ne
přízní doby a svítil a hřál ze spisů jeho a svíti
a hřeje dosavad.
Čo
Čecho
J Durdík
20
article
Avšak nedosti na tom. Také z os o bno
sti Šuítného jde jas a teplo. Všecka jeho by-
tost je proniklá pravdou, která jest vtělené
božství, »jakás přeupřímná upřímnost, ježto
všamo dosáhá, a nelze se jí i jednomu obvi-
nouti,« neboť »sila pravdy jde na všecky
strany.« Aby jen pravdu hlásaly spisy jeho,
poddává je k opravení mistrům přátelům, pod-
řizuje se církvi a škole pražské, byť neprvnímu
lepšímu »ledačís hlavě«. Proniká pověry své
doby, zamítá i soudy »boží« (ordálie) i léčení
žehnáním, napsáním, čarami, odkazuje nemocné
lékařům; vykládá zázraky jako rychlení přiro-
zeného pochodu anděly.
Jest pokrokový a snášelivý iu
víře, nezaháněje ni pohany ni židy ni bludaře
z cesty ke spasení. Sám v sobě vyrovnaný
protiv mezi vírou a vědou prostý, s třízli vý
bez vášní a všeho přehorlování současného
ani od kláštera ani od přepjatého odřikání s
světa neslibuje spasení, odkazuje každého n
vlastní »úzkou cestu«, totiž »v pravdě dle svého
stavu živu býti, ni v čem z míry nevyjdoue,
nie křivdou dosíci nežádajíc;« spravedliv
odlišuje dobré a zlé, a jen tyto káře.
Statečný Štítný nejen opírá se závisti-
vým, pyšným a hrdým latinským mistrům, pří-
lišnostem pražských kazatelův, ale i králům
Lucemburkům, velké berni na zemi uvalujícím
a vystupuje zmužile za pražské obnovitele
církve.
Jest veliký nejen svými spisy, ale tak
svou povahou ušlechtilou.
Lucemburk
21
article
»Podobá se alpě, která přívětivými rolemi
zahradami a osadami k zemi se přimyká, kdežt
svým vrcholem vznešeným s nebem se snoubí.e
(Wenzig).
Česká škola v červenci r. 1901.
Dne 1. »Život« přináší úvahu »O intelekluálnícl
snahách učitelstva škol měšťanských« a výstrahu
Horského pro zrak »Pozor na děti!« — V »Časopise
učitelek« M. Vítková v čl. »Naše akce dotazníková-
snímá výsledky její v tom, že dokázala instituci uči-
telek v sociální nutnosti a sblížila je s učiteli. —
»Škola měsťanská n živnostenská« uvádí »Usnesení
školské komise«, přináší »Předpis o přijímání žáků
do vyšší školy průmyslové a do školy mistrovské-
a čl. »Absolventi měšťanských škol na c. k. stální
průmyslové škole v Praze.«
Dne 2. »Školský obzor« přináší k sítuaci služ-
ného hlas venkovského učitelstva »Pane, zůstaň
s námi, neb se připozdívá!«, na adresu Nového kultu
čl. »Učitelstvo a politika« a z učit. života »Smrt«
»Podle písma«; v »Moravské hlídce« časový obrázek
»O činnosti místní školní rady při obsazování míst
učitelských«. — Na sněmu král. českého posl. Šťastný
a soudr. navrhují změnu zákona o školném.
Wenzig
Horský
M Vítková
Praha
Český škola v červenec
školský komise
22
article
Dne 3. »Učitel« přináší čl. »Nesmrtelné památce
Mistra Jana Husa«, dále čl. »Úprava služného učitel-
stva« a »Pense dle návrhu zemského výboru«; dále
v něm »Sbírka hlasův o úpravě platův učitelských“.
— »Posel z Budče« přináší úvahu »Ke dní 6. čer-
vence« a čl. o návrhu platův učit. od zemsk. výboru
»Sestupně až k potupě«. — Na sněmu mark. morav-
ského posl. Hůlka mluví pro zájmy obecné školya
požadavky učitelstva; sněm schvaluje resoluci posl.
Chlumeckého pro české školy měšťanské v Hranicích.
Dne 4. sněm král. českého přijímá návrhy roz
počtové komise o zlepšení platů podučitelům a uči-
telům V. a IV. tř. od 1. ledna a resoluci o nových
příjmech zemských též pro zvýšení služného učitel-
ského. — Sněm markr. moravského schvaluje změnu
zákona o ustanovování učitelův a počítání doby k vy-
měření přídavků dle služebního stáří. — »Učitelské
noviny« posuzují zemského výboru »Návrh zákona
o služném« a přinášejí jeho osnovu. — »Beseda uči-
telská« v čl. »Školní rada pro země koruny Svato
václavské« vítá připravy pro Svaz učitelstva česko
slovanského a přináší »Glosy ke mravní výchověe
v »Metodické přiloze«, čl. J. Harapata, »Úkol rost-
linných květů«. — »Komenský« přináší čl. J. Bal
hara »Skolní sešity« vzhledem k ministerskému do-
tazu červnovému o jich jakosti a úpravě.
Hus
Hůlka
Chlumecký
Svata
J Harapat
Komenský
har
Budeč
Hranice
23
article
Dne 5. sněm král. českého jedná o služném
učitelském; zpravodaj Schwarz vykládá, že komise
školní v návrhu zemského výboru posunula hranici
pro aktivní přídavek k místům s 8000 obyvalelia
jednotné služné pro školy měšťanské stanovila 2000
korun, nárok na kvinkvenálku k roku způsobilosti
učitelské a náklad na přídavek okresům; poslanec
Gebler mluví proti návrhu a pro školu říšskou; posl.
Anýž, Racher, Legler a Zedtwitz po krátkých prohlá-
šeních vzdávají se slova; posl. Zedtwitz a Pražák
mluví pro dvojí služné na školách měšťanských, proti
němu Legler a Švarz; tito obhájili návrh komise
zde i kvinkventálky od roku způsobilosti proti Zedt-
witzovi a Pražákovi; sněm přijímá znění Leglerovo
z nepůsobení učitele dle povinnosti, dostal-li důtku
nebo trast disciplinární; posl. Zedtwvitz, Pacher-
Legler, Adámek (též proti Janouškovi), Eppinger.
Scharf, Fournier mluví k návrhu o přídavcích aktiv
ních, jenž se přijímá ve znění komise ; taktéž návrh
o době platnosti a úhradě nového zákona, k čemuž
mluví a navrhují změny Pacher, Peschka, Niklfeld
sněm přijímá resolucí Peschky o poskytnutí zemi
příjmů od vlády již r. 1903 a schvaluje celý návrh
v druhém čtení.
Dne 6. sněm král. českého přijímá ve třetim
čtení zákon o služném učitelském; posl. Anýža
soudruzí dotazují se místodržitele po malicherném
nesprávně odůvodněném vyšelřování uč. F. Bukule
k příčinění místního faráře. — »Český učitel« posu-
zuje tísnivý návrh zemského výboru »Zvýšení služ-
ného« a přináší neshodná ustanovení zákonitá v čl.
Schwarz
Gebler
Anýž
Racher
Legler
Zedtwitz
Pražák
Zedtwvitz
Pacher
Adámek
Janoušek
Eppinger
Scharf
Fournier
Peschek
Niklfeld
24
article
»Turnaj paragrafů našich školních zákonů, čili ukázka.
jak mladší staršího, silnější slabšího potírá«; líč
jak »40 let služby« u učitelů se prodlužuje a poměry
učitelů matičních v čl. »Učitelé soukromých škol
osnova školského zákona zemského výboru«; žádá
»Upravení remuneraci za vyučování nepovinnym
předmětům-
Dne 7. sociální demokraté ve Vídni pořádají
šest volebních schůzí proti návrhu Koliskovu.
Dne 9. na sněmu markr. moravského dolazuje
se posl. Ševčík a soudr. místodržitele po nezrušení
zbytečné německé školy měšťanské v Jevíčku. —
»Školský obzor« přináší čl. »Úprava platův učitel-
ských ve sněmu« a v »Besedách« aesthetická kázání
»Visitační hostina«; v »Moravské hlídce« úvahu
»Vláda tmy na jižní Moravě« a zprávu »0 krajinské
schůzi pokrokového učitelstva v Eřerově.«
Dne 10. na sněmu markr. moravského poslanee
Pražák a sondr. dotazují se po zneužívání polici
k odvádění dětí českých rodičů z měšťanské školy
české v Mor. Ostravě; posl. Hůlka referuje o učit.
zákoně disciplinárním, který se schvaluje i po pro-
hlášení místodržitele Žerotína, že vláda si přeje jeho
odkladu, proti čemu mluví posl. Perek, Zoebl, Ší-
lený, Koudela a d'Elvert; posl. Kulp žádá, by zem-
ský výbor zvláště školským potřebám českého lidu
pozornost věnoval. — »Posel z Budče« přináší cha-
rakteristiku »Učitelský den na sněmě« satyrou »Řeč,
kterou měl zástupce panstva, a sedláků zakonččiti
český sněm«, úvahu B. Šplíchala »Domáhejme se
změny ve vydávání školních zpráv a vysvědčení«;
doporučuje Hyšmanovy a Mojžíšovy knížku »Návště-
vou v dílnách. — »Učitel doporučuje »Svaz českého
učitelstva« a upozorňuje na »Dvě vady školní mlá-
deže« v chudobě myšlénkové a lenosti mysticí.
Koliskův
Ševčík
Hůlka
Perek
Zoebl
Ší
Koudela
Šplíchal
Hyšmanův
Mojžíšův
Vídeň
Jevíčko
Morava
Eřerov
Ostrava
Žerotín
Budeč
Návště
svaz český učitelstvo
d ' Elvert
25
article
Dne 11. »Český učitel« přináší povzbuzení
»Učitelskému dorostu«, líčení sněmovního zasedánío
služném »Osm hodin ve sněmovně« a pokyny »Naše
ženitba«. — »Beseda učitelská« k rozhodnutí sněmu
o učitelském služném přináší článek »Na úsvitě lepší
budoucnosti. — »Učit. Noviny« otiskují »Zprávu
zemského výboru v záležitostech úpravy platů uci-
telů při školách obecných a měšťanských«.
Dne 122. »Komenský« přináší úváhu K. Buzka
»O školní tísni« a K. Šmídka »Paedagogický rozhled
na konci 19. století« a J. Kojeckého »Názory hr. L.
N. Tolstého o vzdělání«. — V Praze končí čtvrtý
městský nápravný kurs pro mládež nevýřečnou, jenž
dosud mluvu napravil 108, velmi zlepšil 28, zlepšil
27, nezlepšil 31 dítkám.
Dne 15. »Život« přináší úvahu A. Vlčka »Jak
povznésti výchovu v rodině a ve škole« a čl. »Uni-
versitní extense«. — »Škola měšťanská a živnosten-
ská« posuzuje »Památné usnesení sněmu« o učit.
služném a přináší kritické poznámky »Zkoušky způ-
sobilosti učitelské pro školy měšťanské«. — »Časo-
pis učitelek«, »Po sněmovním zasedání« a čl. M.
Antošové »O nevidomosti barev«; ve »škole mateř-
ské« mimo básně a písně »Hovor o kupci«.
Dne 16. »Národ a škola« přináší čl. »Učitelská
svépomoc« a L. A. Hrázděry úvahu »Starejme seo
změnu nynějšího pravopisu českého !« — »Skolský
obzor« přinaší úvahu »O našem postupu« a o cha-
rakteru »V tomto znamení zvítězíš« a feuileton »De-
finitivním podučiteleme; v »Moravské hlidce« Kaňá-
kova řeč »Obsah, snahy a cíle pokrokového hnutí
učitelstvu moravském«.« — Sněm vévodství Slez-
ského povoluje 2400 K na kurs pro učitele k léčení
koktavých dítek.
Komenský
K Buzek
K Šmídek
Paedagogický
J Kojecký
L N
Tolstý
A Vlček
Uni
M Antoš
Hrázděra
Praha
26
article
Dne 17. Sněm vévodství Slezského vyřizuje
dlouho odkládaný návrh nového zákona o právních
poměrech učitelstva dle něhož bude je platiti země,
přijímá návrh posl. Stratila, by přesazení z příčin
služebních byly učiteli udány důvody a zamítá návrh
zákonu »Kvíčalova«,
Dne 18. »Učitelské noviny« posuzují »Nový
zákon«.
Dne 19. »Komenský« přináší úvahu »K našl
organisaci«
Dne 20. »Učitel« přináší referát F. Mertyz
Mossa »Tělesná výchova mládeže« a úvahu F. Bed-
náře »Tážící se žák ve škole budoucnosti«; doporu-
čuje Kranichovy »Přehledy z věd přírodních« a Do-
lenského »Mladého Čecha«.
Dne 24. »Posel z Budče« přináší úvahu o dů-
vodech pro podučitele »Potřebují temnosti, aby se
zdáli světli«, čl. »Jak má býti zákon o úpravě platů
proveden«, odsudek »Učenost a zkušenost na ústa-
vech učitelských« k První zprávě c. k. ústavu učite-
lek v Brně a čl. V. Kostka »Komenský a názorné
vynčování«.
Dne 25. »Učitelské noviny« vykládají, jakou
budoucnost budou míti »Vdovy a sirotci po učitelích
dle nového zákona«. — »Beseda učitelská« navrhuje
»Stipendia Ústř. spolku pro studující syny a dcery
učitelů venkovských« a v čl. J. Klimenta »Zdrava
mysl v zdravém těle!« lázně říční v Praze výhradně
pro šk. mládež; přináší čl. »Jak promlouvati ve škole
měšťanské o důležitých proměnách lučebních s
zvláštním zřetelem k domácí potřebě dívčí« a F.
Stratil
Kvíčalův
Komenský
F Mertyz Mossa
Kranichův
Čecho
J Klimenta
Budeč
Brno
Praha
27
article
Meinicha »Slovo o hříštích pro mládež školní«;v
»Melh. příloze« čl. »Elektrojev pozlátkový, elektrofor,
leydenská láhev«.
Dne 28. v Miletíně odhaluje se pomník tvůrc
»Kytice« K. J. Erbenovi, vydavateli spisů Stítnéhoa
Husa, pro českou výchovu velevýznamných, sběrateli
písní, bájí a pověstí národních, českou mládeží hojně
čítaných. — Národní dělnictvo vídeňské na schůzi v
Prateru protestuje proti zákonu Koliskovu.
Dne 30. »Školský obzor« přináší úvahy J. Olavy
»Organisace sebevzdělání«, »Jak žíti« a feuiletonem
klerikální satiru »Ve znamení milostivého léta«; v
»Morav. hlídce« čl. »Ke schůzi delegátů«, kritika
»Mravně náboženské názory Ústř. spolku učit. na
Moravě« a »Nový disciplinární řád pro učitelstvo na
Moravě«.
Dne 31. »Český učitel« vyřízení otázky služného
učitelského věnuje úvahu »Po bojí« a sjezdům učit.
kolegů čl. P. Skaláka »Po — ? — letech«; dále při-
náší úvahu »Honorář v paedagogické literatuřea
naše podnikání«, zprávu F. J. Pulpána »Cestovatel-
ský ruch v učitelstvu o minulých prázdninách«a
kritiku »Klerikální ústavy učitelské«; doporučuje
Wimmrovy » Rozpravy z oboru botaniky obecné« a
Hrnčířovo »Patero dílu světa«.
Erben
Koliskův
Olav
P Skalák
F J Pulpán
Wimmrův
Hrnčířův
Patera
Miletín
Prater
Morava
28
article
Státní vyšší gymnasium v Mladé
Bolcslavi navštěvovalo do konce školního roku
1900—1901 300 studujících; I. a II. tř. byly rozdě-
leny v pobočky. Podle národnosti byli 3 N mci,
1 Francouz, ostatní všichni Češí; podle víry byli
2 evangelíci, 15 bylo israelitů, ostatní náboženství
římsko-katolického. Vysvědčení s vyznamenáním ob-
drželo 87 studujících (to jest 29%), vysvědčení třídy
I. 200 (67%), vysv. třídy II. 6 (20), tř. III. 1 (1/2%)
oprava z jednoho předmětu po prázdninách povolena
šesti žákům. Výsledek v každém ohledu uspokojivý.
Maturitní zkoušky konaly se ve dnech 26.—28. čer-
vna 1901 za předsednictví c. k. dvor. rady a zem.
šk. inspektora pana Vojt. Kotsmícha; z 19 abítu-
rientů, kteří se podrobili zkoušce ústní, uznáno 5 do-
spělými s vyznamenáním, 12 dospělými, dvěma po-
volena oprava po prázdninách. Na rozmnožení kni-
hovny a učebných sbírek vydáno K 1507.20. Stipen-
dií požívalo 15 studujících v úhrnné sumě K 3704. 60
od spolku na podporování chudých studujících do-
stávalo 26 žáků 60 obědů té odně; na šatstvo,
učebné knihy dáno chudým žákům 132 K. Zdravotní
stav sboru professorského a všeho studentstva byl
velmi příznivý. Na úvodním místě šk. programu jest
katalogu knihovního díl IV., sestavený prací prof.J.
Wegra.
Pochvalné uznání vyslovila okresní školní
rada ve Dvoře Králové p. Lecpoldu S tocké mu,
učiteli při měšťanské škole dívčí v Jaroměři za píli
a svědomitost u vyučování školním, za pěstování
vzorné kázně a za velmi dobrý prospěch žakyň. —
Slečna Zofie Kunšťátova, učitelka ve Smířicích,
obdržela od okresní školní rady ve Dvoře Králové
pochvalné uznání za dosažený velmi dobrý prospěch
a vzornou kázeň školní mládeže.
Francouz
profesor
J Wegr
Kunšťátův
Dvůr Králové
Jaroměř
Kotsmích
29
article
Sportovní věstník.
Sportovní věstník.
Athletika a sportovní hry.
** Sportovní klub »Slavia« v Praze oznamuje
proposice závodu o »Mistrovslví zemí ko-
runy české ve hře kopané pro rok 1901
a ž 1902. Úvádí se
Mistrovství jest přístupno amateurským muž-
stvům ze zemí koruny české.
Hráči musí býti v zemích koruny české 6 měsíců
usedlí; žádný hráč nesmí v zápasech těchto hráti
ve dvou mužstvech.
Mužstvo poražené odstupuje, a nesmí dále bráti.
Pořad urči »Slavia« po skončení přihlášek.
Mistrovství odehrají se na vlastním hřišti »Sla-
vie« v Praze na Letné, aneb na hřišti »Slavii« usta-
Praha
Letná
sportovní klub
Slavia