2
masthead
V Praze, v neděli dne 18. srpna 1901.
Praha
4
article
Na vrnní a odnol. listy
e přijni (Naučný Obzort! v
středu a „Literárni Hlidku
v pátek) předplácí ses
Vraze v administraei
na měel
n čtvrt lets. . . . . 6 K —
s dvoží denáškoa
no
na nitei
na čtvti leta
iKsnk
ve Blialkácha
2 K 80h
na měsíc . . . . . .
Pošton:
Ba měsle . . . ..
na čtvrt lefa
dvojí zštilkou
na viěee
ko
Literárni Hlidka
5
title
Onešní čislo pra Prahu Je o 18 stranách.
Praha
6
article
Dozrálo k žatvě?!
Dozrálo k žatvě?!
Šestinedělní naše polemika proti filipice
brněnské, boskovické, jevíčské, pražské, ví-
deňské ano i peštské, v záležitosti morav-
ského vyrovnání podniknutá, jeví se nám
dnes při vzpomínce na ty takřka nepře-
hledné sloupce článků a úvab, od nás věci
věnovaných, jako velice poučný výlet po
českomoravských krajích, jimž vyplněny le-
tošní politické ferie, takže nabyly povahy
nejkrušnější kampaně.
Nezapomenutelné pohledy zažili jsme
touto plavbou po proudu smiřovaček morav-
ských, počínaje d'Elvertovým pokrytectvím
v jeho řeči sněmovní, kterouž vlastně vy-
vřela bystřina slavného moravského »smíru
národního« a replikou dra. Žáčka, kterouž
učiněn marný pokus, zastaviti proudy vyrov-
nací dískuse v samých počátcích.
Naopak vody smiřovaček hrnuly se z pod-
zemí stálého vyrovnacího výboru stále ručeji
i marné bylo i lomení rukama nad tím, co
d'Elvert svojí neopatrnou sněmovní emfasi
nastrojil i pokusy, zatlačiti pohromu nazpět.
Elvertův
Elvert
7
article
Pěkné věci to vyplovaly na vrch: nečeská,
nelidová většina moravských Čechů s »kon-
servativně klerikálním přívažkem«, smluvně
nezaručeným, jejíž horendnost bratrským
zrakům moravským ukázali jsme hned
v prvním týdnu červencovém u porovnání
s jich dobrým právem na spravedlivý vo-
lební řád s absolutní lidovou většinou, vět
šina mimo to denaturovaná vetem národ-
ních kurii, národnostní voličský ka
tastr, zaručující Němcům menšinové za-
stoupení způsobem v dějinách parlamentních
nebývalým a konečně největší monstrum,
kteréž kdy politická hlava zrodila, železná
kráva německé menšiny v obnosu čtvrtiny
celé sněmovny a jednoho mandátu, první to
případ, kdy volební řád zajistiti má někter
straně jistý minimální počet mandátů. Dosti
toho bylo na začátek i stačilo, že na výkřik
úžasu z Prahy nad tím úžasným českým
sebezapomenutím našich Moravanů, nad tím
šošovičným 5obchodem s jich prvorozenstvím
v zemi, objevilo se na moravské straně cosi
jako žíhání studu nad těmito objevy z ná
rodního stanoviska věru stydkými
Čecho
Němec
Praha
8
article
Nechütenství z vyrovnaček přepadlo oba
vůdčí orgány moravské. »Lidové Noviny«
rozezleny volbou do zemského výboru slibo-
valy nejen rozkotání společného klubu, ale
chápajíce tenkrát (dne 11. července) zcela
správně, že »německá strana ve stálém vy-
rovnacím výboru daleko zůstala od
meze, kterou našim požadavkům
připoušti dobré právo tříčtvrt-
nové většiny obyvatelstva«, pro-
hlašovaly, že »zpupným diktátem d'Elver-
tovým dán českým poslancům oprávněný
důvod k okamžitému přerván
vyrovnacího dohodování«. »Mor
Orlice« živě téhož dne odmítala zodpověd-
nost za »punktační vyrovnání« a téže zod-
povědnosti vzdávaly se později i »Selsk
Listy« také jmenem katolické strany české
dospěvše k velice prudkému útoku na české
zástupce ve vyrovnacím výboru výtkou nej
neslušnějších soukromých cílů a honby za
osobním prospěchem. Brněnským dopisem
pražské »Politik« vylíčovány (dne 12. čer
d ' Elver
Morava Orlice
9
article
vence) moravské smiřovačky jako politická
farce, jako veselý výjev z trhů v Temeši
anebo Miškolci. Zdálo se skutečně, že se
moravské smiřovačky octnuly na sotnách,
ba na umrlčím prkně, zvláště po generální
zpovědi poslance dra. Perka v »Hlasech
z Hané« o početí smiřovaček s drem. Ské-
nem . ..
Leč téhož dne (20. července) přinesla
pověstná redakčni podloudnice vídeňská »In-
formatioh« ujištění, že všechno zříkání se
vyrovnacího výboru se strany lidových vůdců
na Moravě jest pouhým bliktrem, že ve vy-
boru vytrvají, a tři dny potom ohromil dr
Žáček v Boskovicích politický svět sensačním
playdoyerem smiřovaček, prohlásiv jich pře-
rušení za nerozumný čin, jehož se moravští
Češi nesmějí dopustiti, ačli se nechtějí vy
dati v posměch celého světa, neboť uskute-
čnění českých práv na Moravě mohlo by prý
se státi jenom zázrakem, i nezbývá prý jim
tedy než smlouvat s Němci, dokud je naděje
na zdar, Řečto, o níž »Neue Freie Presse-
poznamenala, že v ní dr. Žáček »se vší ote-
vřeností dovodil, že jest Čechům vyrovnání
na Moravě nalehavější potřebou nežli Něm-
cům«. Rázem se změnila situace, zasýchají-
cím smiřovačkám proklestil dr. Žáček novou
prorvu, zjednal nové přítoky, vyhloubil nové
řečiště a šumně řítily se vlny »smíru« zase
v před. Boskovická řeč Žáčkova provedla
na páteři »Moravské Orlice« obdivuhodný
ortopedický výkon, jí následovaly ostatn
listy punktační a tónem zvláště v klerikálním
tisku rozkaceným pustily se do obrany smi-
řovaček, i věru dlužno doznati, že málo-
která věc spásy na Moravě hájena s ta-
kovým zápalem, jako tato bez-
pečná jistota českého národního
zakleti!
Perk
Čech
Němec
Čecho
doktor
Žáček
Žáčkův
Temeš
Haná
Ina
Morava
Boskovice
Německo
moravský Orlice
čněný český práv na Morava
Neue Frei Presse
10
article
Od té chvíle rychle měnila se situace
shonem sledoval střet a chvat válečných scén.
my octli se v nejprudší palbě pomocných
tiskových zástupů, kteréž přispěchaly Brnu
na pomoc v divé a nanejvýš charakte
ristické směsici: »Politik«, »Bohemia«.
»Vaterland«, »Neue Fr. Presse«, »Fremden-
blatt«, »Tagesbote« »Neue Zeit«, »Mähr
Tagblatt« a »N, Wr. Tagblatt«.
Pěkní to laneknechti pohromadě, jež spo
jila »vznešená ideje národního smíru«, tato
největší a nejpokrytečtější lež, jaká jen ve
smiřovačkách těchto vyslovena býti mohla
Co jsme my v tomto dělostřeleckém zá
pase vykonali u vědomí své veřejnému dobru
národa zodpovědné povinnosti, ukázala třet
fáse boje protipunktačního, označená zná-
mým usnešením volebního výboru strany
lidové na Moravě, aby lidoví zástupci bez
odkladně vystoupili z vyrovnacího výboru.
odjezdem vynikajícího politika německo- libe
rálního k vídeňské vládě o vyslání vládní
stříkačky na Moravu, návratem dra. Strán-
ského a nejvýdatnějším činem protipunkta-
čním uveřejněním zvláště d' Eivertova doku-
mentárního materiálu vyrovnacího, z něhož
vyšla celá ta nevýslovná bída českého po-
stavení ve vyrovnacím výboru na jevo.
Neue
Pěkný
Eivertův
Brno
Francie . Presse
Morava
Bohemia
Neue Zeit
strana lidový na Morava
Mähr Tagblatt
11
article
Marna byla současná boskovické ještě
horoucnější řeč dra. Žáčka v Jevíčku proslo-
vená, osud smiřovaček byl zpečetěn, 10.a
11. paragraf d'Elvertova operátu působi
v posici českých punktátorů jako dynamitový
výbuch, událost, že na tento německý » ná-
vrh« smíření národností na Moravě mohl
býti podán ještě nějaký český »protinávrh«
na místě okamžitého vystoupení z vyrovna-
cího výboru, působíla na veřejné svědomí
české spíš palčivě než ukájivě. Zkrátka, na
místě, kde stál hrdinný šik tiskových obranců
objevil se vysoký sloup dýmu a prachu, na-
svědčující úprku z boje. A když se čmoud
slehl, zastali jsme na místě ještě jen »Mor.
Orlici« v obranné posici, a vzduchem přes
českomoravskou vysočinu zasvistl k nám
partský otrávený šíp . ..
»Dnes jest právě tak jisto, že
ve vyrovnávací akci moravské
bude se pokračovati, jako že
po sněmovních volbách v Čechách
pomýšlí se už nyní na vyrovná-
vací akci souběžnou,« tak zní před-
včerejší poslední argument, vyrovnací ultim
ratio »Mor. Orlice«. Takové tahanice bylo
zapotřebí, než kápla božskou tato licoměr
nice, kteráž s touž maskou ochechule ještě
dne 26. července obviňovala nás, že roz
vinujeme proti moravským smiřovačkám »nej
větší říznost a energii, abychom odvrátil
pozornost od českoněmeckých
smluv a námluv v Čechách.«
Tenkráte nás podezřívala matrona smi
řovacího lupanaru moravského z ničemnosti,
dnes se vysmívá naší »ůžasné prý nein
formovanosti ve věcech vlastn
strany.« Volíme rozhodně raději
osud druhý, neboť je čestný, i když
je suposice »Mor. Orlice« pravdivou.
Žáček
Elvertův
Mor
Orlik
Marna
Jevíčko
Morava
Čechy
Orlice
12
article
Narážky, kteréž se o »souběžné akci
vyrovnací na Moravě i v Čechách« vyskytují
od samých počátků protipunktačního boje
kteréž vzaly počátek v našich výtkách mo
ravskému vyrovnacímu separatismu, později
pak vzaly na se formu dokladů a souhlasu
vůdčích kruhů národní strany svobodomy
slné s moravskými smiřovačkami, shněteny
konečně v přímé tvrzení, hrotem přímo mez
obě naše oči namířené. Tato rána musí být
odražena, zvláště pro výklady a komentáře
kterýmiž se provází postavení naše v tomto
okamžiku.
Vynasnažíme se, abychom byli co možná
srozumitelnými. V očich každého poctivce,
sledujícího naše jednání od řeči d' Elvertovy
až po dnes, je to práce zbytečná, jako
v ústech jeho otázka, jak se v každém pří
padě hodláme zachovati. Pravíme i prosíme
aby nás slyšel kde kdo, že, i kdyby
bylo možno, aby strana, kteráž před
desíti lety bezpříkladným vzedmutím veškeré
národní energie, co jí lid český obrovským
rozmachem své české duše byl schopen, po-
třela punktace staročeské, jichž nepoměrně
zhoršenou odliku vidíme dnes na Moravě
budovati, jakožto prý vzor souběžné punk-
tační akce v Čechách, pravíme, že
kdyby bylo možno, aby národní strana
svobodomyslná podala ruku ku provedení
rozdělení království českého, k zavedení kuri
do zřízení tohoto království, k zavedení veta
v těchto kuriích, »Národní Listy« dra.
Julia Grégra to neučiní nikdy
Jaké truchlivě směšné a trpce urážlivé ná-
pady mají o nás ti různí piskoři v českém
rybníce novinářském! Což jest i jen mysli
telno, abyehom po punktační kampani minu
lého desítiletí, v níž jsme zdesateronásobil
své síly k odvrácení nejenom katastrofy, vý
znamem svým morálním i materiálním svým
effektem rovnající se bělohorské pohromě
Elvertův
Grégr
Morava
Čechy
13
article
nýbrž i hanby, jaké není v dějinách
našich zas příkladu, a jaké nový sou-
běžný příklad a vzorek konstruuje »Mor
Orlice« také v Čechách, jest možno, aby
chom k něčemu podobnému přihlíželi klidně
Po těchto šesti nedělích, v nichž neuply-
nulo takřka dne, ba ani půl dne, kde bychom
nebyli věžili důvod na důvod, jeden druhého
nerozbornější, že se na Moravě vedou dohody
o nejstrašnější pohromu, jaká se moravským
Čechům může přihoditi. Po těch bezpočetných
výstrahách, že moravským narovnáním pod
ráží se noha protipunktační oposici v Čechách.
po těch právě v posledních dobách obnove-
ných bojích za svatou, trojnásob svatou ne-
dělitelnost české vlasti naší? Zajisté ze
nikoli!
Tolik, co se týče stanoviska »Národních
Listů«, kteréž vymezujeme jen k vůli dotazům
veřejnosti české a jejím tázavým zrakům po
nás obráceným po poslední události v punk
tační kontroversi naší s Moravou. Činíme tak
ovšem s výslovnou podmínkou daného pří
padu možnosti, že by národní strana svo-
bodomyslná byla účastna na domnělých pří
pravách k souběžné punktační akci. I cítíme
po té stejně vroucně i vřele svo
povinnost, vysloviti své pře
svědčení, že podobná možnos
je na prosto vyloučena a že se
můžeme zajisté obmeziti na
označení uvedeného výroku »Mo-
ravské Orlice« za nejbidnějš
klep, jaký kdy v českém časopise byl uve-
řejněn. To jest naše pevné mínění, i neznáme
nic pevnějšího než naději, že nikdy z lo-
meno nebude. Podlým štváčům však,
kteří toto prohlášení učinili naprosto ne-
zbytným, pravíme s největším klidem a roz-
hodností. Je-li to, co se na Moravě děje vzo-
rem něčeho, co se v prosinci a lednu díti má
v Čechách, nechť považují naše jednání a sta-
novisko v moravských smiřovačkách rovněž
za vzor našeho jednání — v prosinci av
lednu a měsících následujících!
Čecho
Morava Orlice
Čechy
Morava
14
article
Německý ministr.
Z Vídně, 17. srpna.
Německý ministr.
Z Vídně, 17. srpna.
(Pův. dopis »Nár. Listů«.)
Také ve Vídni, v městském divadle, které
lehlo popelem, provedeno bylo známé drama
Emila Augiera »Rodina Fourchambaultova.«
Nikoli bez úspěchu. Ale když bylo nějaký čas
na repertoiru, pam Adam Müller Gutenbrunn.
který současně působil v reklamačním bureau
hlavního telegrafního úřadu vídeňského, psal
stati o maďarisaci Němců zalitavských a chtě
udělati z Vídně, co z ní nelze udělati: městc
divadelní, jako z ni nelze udělati město něme-
cké, a který je teď ředitelem jubilejního měst-
ského divadla vídeňského, uznal, že hra fran-
couzského autora není celou, není úplnou. Sedl
si tudíž a doplnil ji novou, několikaaktovou,
kterou nazval »Rodiny Fourchambaultovy konec.«
Nepochodil. Kritikové rozlítili se naň. Podobá
se — pověděli mu — zedníkovi, jemuž nezdá
se dóm ve slohu romanském dovršeným a jenž
doplniti jej chce gotickou věžičkou.
Na pana Adama Müllera upomíná pan
MUDr. František Kindermann návrhem, vělšinou
německo-lidové strany podporovaným, aby se
kabinet p. dra. Körbra rozmnožil německým
ministrem — jinak že není dokonalým. Rozdíl
je pouze ten a to podstatný, rozhodujíci, že
Augier
Fourchambaultův
Müller
zalitavský
MUDr
Kindermann
Vídeň
15
article
V drohném prodejít
ranní číslo o sobe
od poledni
.. . . na z
Ve sllalkách na venkově-
ranní číslo. . . . .
odpelední . . . . . . . . 5h
Inserá ty
platí se hotevě sapřeš
Předpláeení a inserty přijtmá sdminl-
strace v Marisnské ulici č. s.
Tam nacházaší se též redske
Uskárna s ezpedice „Národnich Listá“
Rukopisy se nevracaji-
vláda svým složením a svými skutky
rozhodně německá přibrati si má ještě
ministra německého. Skoro dva roky jest aktiv-
ním ministerstvo nynější. Jeho chef je první
podepsán na kapitulaci ze dne 19. října roku
1899. Jeho ministři justice a financí z úřado
a soudů vypleňují sebe nepatrnější stopu vni-
terni češtiny jako nebezpečné nákazy. Jeho
ministři financí a vyučování — oba Němei
z markrabství — maři všechno úsilí po morav-
ské universitě, jen aby zachovali německý rán
Brna. Všechny ressorty nalezaj
se, jak bylo za vlád ústaváckých
v rukou Němců, tak že tužba na
cionála, vyslovená minulou so-
botu v Mostu n. Murou, aby ce lí
režim byl německým, je fakticky
splněna. Vládne se již druhý
skoro rok jen s Němci a jen pre
Němce, vládne se bez Slovanů a proti Slo-
vanům, vládne se celá dvě léta zjevně prot
Národnich
Němec
Marisnský ulice
Brno
Most
Mura
Slovan
Inserý
16
article
Čechům — a tu přicházejí němečtí lidovci
volají: Ještě není přemíry a výlučnosti něme-
cké v exekutivě dost, ještě není klička kolem
českého krku zadrhnuta dost — musí přijíti
německý ministr ad hoc, který by ně
mecký systém nynější zbarvil ještě víc
na germánsko. A hlasy ty se ozývají
v době, kdy správa věci německých v našem
království a tím také cislajtánských připadne
straně, ktorá vrci chce do Alldeutschlandu
nejen Piekertem a Herbstem sestrojené t. zv.
úzavřené území německé, nybrž všechny země
koruny svatováclavské celé. Vývoj věcí, právě
naznačený, musil by mlti v zápětí opačnou kon-
strukci výkonné moci, nežli je nynější, musil
by míti samozřejmý následek směr, nynějšímu
směru vniterní politiky protichůdný, musil by
repulsivní silou působiti na zodpovědné státníky,
musil by vzbuditi reakci v počínání všech
činitelů konstitučních, jakého jsme svědky od
předloňska, musil by vyburcovati jejich bdělost
a svědomí, — kdyby v Rakousku dělo se, coje
přirozeno, nutno a nezbytno v interessu celku.
Čecho
Herbst
Rakousko
17
article
Důvěra v návrat rozmyslu a spravedlnosti je
v národě našem po tom, čeho doznal, otřesena
co nejhloub a pohled na vše, co se trpí ne-
toliko, alebrž podporuje, lid český naplňuje ne-
změrným žalem a nevýslovnou trpkostí, kter
rostou, čím více tuchne víra, že stav trvající
bude plachou episodou, čím více jeví se u vlády
p. Körbrovy očividná snaha, provisorium ustáliti
v nekonečné definitivum a bezpráví na právec
jazyka českého proměniti v nadpráví německé—
ze zvyklosti a čím je patrnějším rozpoznání
státnického umění premiera nynějšího, umění,
které spočívá jedině v ustupování a strachu před
terrorem německým též v oborech nepolitických
do takových krajností, že by nebylo snad jinak
a hůře, kdyby portefeuilly měli sami ti, jichžto
prokuru vykonává dr. Körber co nejdůkladněji.
Není s podivem, že hrabivost oligarchie teuton-
ské, jím žívená, vztahuje spáry vždy výš a stále
dál in realibus et personalibus a že v novém
opraveném vydání německého programu kon-
fiskují se pro němectví zároveň celý kabinet
celý stát český. Třeba nedostává se jinde
logiky a důslednosti, třeba jinde pohřešujeme
evoluce — v politice Němců jsou. Reklamování
zemí českých pro všeněmecký bunt jest jen
další metou na dráze, na které krátkozrae
faktorové restaurací výhradného vniterního úřado-
vání německého půdu těchto zemí apretovali pro
choutky všepruskě. Je-li výbojné, vyzývavéa
útočné řádění výstředníků teutonských zběsílým
Körbrův
Körber
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Vlakem po nové dráze z Čerčan
do Kácova nad Sázavou
(Z feriální výpravy.)
Zahájením dopravy na dílči trati Nový Dvůr
nad Sázavou- Čerčany - Pišely, v pondělí dne
6. srpna t. r., odevzdána byla celá nová dráha
kolinsko-čerčanská svému účelu. Romantícké
nevšedními krásami přírodními oplývájící Po-
sázav! jest tody konečně úplně přístupno. Zbudo-
váním této dlouho hledané odbočky c. k. státní
dráhy otevřen nejpůvabnější díl středních Čech,
který tak dlouho tajil se, nepoznán širší veřej-
ností a jen nejodvážnějším turistům dovoloval
kochati se vnadami přirody, jimž daleko širok
po vlasti naší není rovných, a jaké marně byste
hledali v jiném směru v takové blízkosti Prahy
Nelřeba zajisté šiřiti slov o půvabech na-
šeho Posázavi. Je mnoho těch, kdož nedbajíe
ztráty času, obtiží cestovních, jaké kladöu kraje,
jež zachovaly si čistě a nedotknutě prvotní ráz
neporušenosti, vydali se do Posázaví, a ještě
více je těch, kdož v obšírných popisech a pou-
tavém líčení dověděli se o kouzlu skalnatých
strání Sázaviných. Odvážní turisté dospěli po
dlouhé, úmorné cestě nejdále na památný Štern-
berk, za nímž, chráněna neproniknutelnými
hvozdy a strmými skalami dřímala nejpůvab-
nější část Posázaví v panenské nedotknutelnosti,
dýchajíc sťerou vůní v divočinách, ve klerých
zaznívalo v jaře ničím nerušené, nepočitané
kukaččino volání, tříšuici se o strmá skaliska
pobřežní a tratící se s ozvěnou v hlubokých,
temných hvozdech.
Pišel
Nelřeba
Štern
Čerčany
Kácov nad Sázava
Nová Dvůr nad Sázava
Čechy
Praha
Posázaví
19
article
Dnes upaluje již těmi končinami supajie
ocelový oř, vlekoucí dlouhou řadu lomozicíeh
vagonů. Lesy hali se v hustý dým, a ulekané
srny i plaší bažanti prchají bázlivě do hloubi
lesů před pronikavým, nikdy neslyšeným hvizdolem
parní píšťaly. Zřízením lokální dráhy Kolin
Čerčany s odbočkou ke Kácovu otevírá se před
námi nový, nevystižný poklad přírodních půvabů
naší země.
Nelze slovy dosti vyličiti jímavé kouzlo
tišin sázavských, plných romantiky, bareva
nálad. Kdo přišel jednou v ta místa, kde nádherná
ruina dumavé Hlásky kraji vévodí, nezapomene
nikdy úchvatného toho dojmu a rád se sem
vrací. A Hláska chrání vehod do Posázaví vlast
ního, zdvihajíc ponuré své zdi v těch místech
která jsou jen nepatrným odleskem té vznešené
krásy, jež tají se směrem k Ratajům, ke Kácov
a Novému Dvoru.
Proto nelze se diviti, že puzen touhou po
znati tyto končiny, podnikl jsem v minulých
právě dnech s několika přáteli výlet po nové
dráze tam, kam před tím pro nepřístupnost
cestovní obtíže pronikal jsem toliko duchem. —
Nevím odkud ta náklonnost! Skoro již od dět-
ství lnu k utěšeným krajům Sázavy a po deset
let již rok co rok v parnu léta opouštím Prahu,
abych vydýchal v lesich posázavských velko-
městský prach a osvěžil se ve věčně zelených
hvozdech pryskyřičnou vůní. Proto měl jsem
dosti přiležitosti stopovati prvopočátky nov
dráhy, která počala se stavěti před dvěma léty
práce postupovala zvolna a přece rychle, nebo
dnes po dvou létech doprava byla již zahájena.
Rataj
Čerčany
Kácov
Posázaví
Praha
20
article
Zatoužil jsem tedy shlédnout parlie Sázavy
dosud mi neznámé. Za ranního ještě šera vsedl
jsem ve středu dne 7. srpna t. r. se dvěma
přáteli do lodice, kterou pořídili jsme si před
léty spíše pro zábavu než k účelu praktickému,
ač musím přiznati, že užívali jsme jí vice k da
lekým výletům po i proti vodě, než k rejděn
před lázeňskými budkami, zbudovanými okrašl-
vacím spolkem senohrabským pod patou Hlásky
při vtoku mnichovického potoka do Sázavy
Mohli jsme sice vsednoutí do vlaku v Čerča-
nech, edkud dráha počíná; ale majíce v úmyslu
užiti plnou měrou půvabného jitra srpnového
pak i z toho důvodu, že část trati od Čerčan
již z dob budování dráhy byla mi s dostatek
známa, pustili jsme se do nejbližší stanice
Hvězdonie — po vodě.
Jitro bylo okouzlující. Trojzubé, zvětral
výběžký šedých zdí Hlásky pozvolna nořily se
v zlatový purpur vycházejícího slunce, které
tiše vkrádalo se do lesů, zahalených v husté
páry. Keře, traviny i květy i písčité cesty třpy-
tily se rosou jakoby je démanty posel. Vzduch
čpěl mátou a pryskyřici a sváděl dýchadla k in-
tensivnější činnosti. Nebe bylo lehce zamodralé
a obráželo se v hladině Sázavy tichě a bez
pohnutí. Umístivše potřebná zavazadla totiž: ne-
zbytný fotografický apparát, cestovní tašku a tré
haveloků na přídi loďky, zasedli jsme k veslům
a po chvili brázdili jsme jíž jako křišťál čirou
Čerča
Čerčany
Hvězdonie
21
article
vodu, ve které prchaly na všechny strany ule-
kané rybky.
Propluvše šťastně peřejemi, dospěli jsm
k Staré Dubé. Ruina tato rozprostírá se n
levém břehu řeky v bezprostředním sousedství
kolejí nové dráhy. Želelj jsem nesčetných těch
rany kterých utrpěla vzácná tato památka zašlé
slávy zřízením nové trati. Okenní gotický oblouk
napolo stržen, překrásná brána skoro rumem
zasypána. Prvý to hřích, který spáchala ne-
úprosná civilisace v těchto místech.
Minuvše Starou Dubou, dopluli jsme s nej
větším úsilím k Poddubí, půvabné vesničee
s několika domky, roztroušenými po pravém
břehu, s mlýnem a starou pilou, vroubené luči-
nami a oživované klapolem mlýnských kola
hukotem jezu. Byl to notný kus práce, než po-
dařilo se nám proplést lodici kamenitým dnem
a převléci ji přes jez. Protože však nesměli
jsme ztratiti na čase, hodlajíce doraziti k vlaku,
nedbali jsme únavy ani obtíží. Usedli jsme
znovu k veslům a za krátko kotvili jsme v
Hvězdonicích, cíli to naší vodní výpravy-
Zde bylo nutno vyčkati příjezdu vlaku, který
staví tu dle jízdního řádu o 8. hod. 44 m.
Abych pokud možno úplně popsal novou
trat i území, kterým postupuje od počátku,
nutno zmíniti se o části křaje z Čerčan ke
Hlásce, kterou vodní cesta naše nechala stranou.
Ze stanice Čerčany-Pišely vleče se nová
trať po rovině nejprve osadou Lšttění, kdež
velký náš politik dr. Edv. Grégr rok za rokem
na své ville léto tráví. Lštění bylo původn
městečko, nyní ves na levém břehu Sázavy.
Duba
Pišel
doktor
Edv
Grégr
Stará Dubá
Hvězdonice
Čerčany
Lštění
22
article
Odtud postupuje trať stále po levém břehu skal-
natou partií okolo paty vysokého kopce se staro-
bylým, původním, románským kostelíkem sv
Klimenta »Hradiště« zvaným, zbytkemtu
někdejšího staroslovanského hradu Leštěna. Je-
douce dráhou, mijíme na pravém břehu právě
proti Hradišti se rozprostírající vísku Čtyřkoly
s novou, rozsáhlou továrnou na vatu a obvazy.
náležející p. J. Čížkovi. V těchto místech lze
již ze vlaku spatřiti po pravé straně za vsí
Javorníkem se táhnoucí koleje dráhy cís.
Klimenta
Javorník
víska Čtyřkoly
23
article
Frant. Josefa, probíhající hlubokými průkopya
odvážně se řítící po hřebenu vysokých, strmých
náspů. Dále unáší nás vlak okolo poplužního
dvora Zlenice s rozsáhlým arcivévodským
hřebčincem. Na protější straně přes řeku maje-
státně vévodí údolí zmíněná již Hláska, pů
vodně Zlenice zvaná, někdejší tvrz znamenitéh
právníka a znatele soudního řádu českéh
Ondřeje z Dubé,
Krajinu od Hlásky k Hvězdonicům, prvé
to stanici na trati směrem od Čerčan, vylíči
jsem s dostatek s hora, zmiňuje se o cestě
po vodě. Odtud tedy pokračuje vlastní vypra
vování,
Netrvalo dlouho a krátce po půl. 9. hod
přisupal do staniče očekávaný vlak. Sestával
malé, pitvorné lokomolivky, jaké vídáme na
dráhách lokálních, vlekoucí tři vozy, určené pro
osobní dopravu a jeden vůz nákladní. Opustil
jsme vzhledné nádraží, vsedli jsme do vagonu
výletníky hojně naplněného, parostroj zahvízde
a již ujížděli jsme rychlostí ovšem velice zre-
dukovanou ke Koceradům, Byl to dojem pra-
zvláštní, který ve mně vznikal, viděl-li jsem
oken vozu mihati se lesy a stráně, do podrobn
mi známé, patřil-li jsem na ubíhající cesty
jimiž tolikrát, znaveni, pěšky jsme se ubírali
nebo vracejíce se ze Sázavy v košatině po ka
mení jsme drkotali. Dnes jelo se nám to pan
sky, ač nesmím přehánět. Byl bych si časem
přál, aby byl strojvůdce zapnul »na vyšší«.
František
Josef
Ondřej
Zlenice
Dubá
Hláska
Hvězdonice
Čerčany
Sázava
24
article
Některou chvíli vlekli jsme se v pravém slova
smyslu. Minuli jsme městečko Kocerady na
pravém břehu řeky se rozprostírající pod Ko-
morním Hrádkem. Z daleka již viděl
jsme cibulovitou věžici farního chrámu Nanebe-
vzetí P. M., který připomíná se již ve 14. sto-
letí, se skvostným oltářním obrazem Brandlovým
»Smrt sv. Františka Xav.« Přes řeku klenese
koceradský most železné, ellegantní konstrukce
Stanice Kocerady nachází se za městem
asi ve vzdálenosti 500 kroků. Vlak tu stanul
po odpojení nákladního vozu, zbaven nemilé
přítěže, hnul se opět ku předu. Do našeho kupé
vstoupili tu dva venkované s koši plnými živých,
pišticích kuřat. Dívali se kolem sebe udiveně,
sedali nejistě a zdálo se mi, že patrně poprvé
v životě ocitli se ve vlaku, který jevil zcel
patrné rozdíly s obvyklým jich žebřiňákem.
Od Kocerad počíná se údolí Sázavy odívat
v roucho divočejší. Stráně jsou tu strmé, hojně
smrčím a zakrslými jalovci porostlé, s boky
skalnatými. Poděl kolejí vleče se úzká cesta
plná bludných balvanů do řeky se traticích.
Brandlův
Xav
Kocerady
ko
Sázava
25
article
Nejbližší stanicí je Samechov (nový a starý),
půvabná vesnička na počátku rozlehlých hvozdů
sázavských. Železný oř náš neoddechl si ani
na chvíli a již znova »upalovali« jsme podle
řeky divoce proudící s dnem mělkým, plným
skelných strusek a kamenných úlomků. Minuvše
vísku Piskočely rozloženou ledabylo na
potoku, octli jsme se za krátko v zastávee
Sázava, nacházející se přímo u města a po
malé chvíli brzdil již vlak, vjížděje do větší
stanice zřízené proti sklárnám Kavalírovým,
Sázava-Černá Buda. Město toto známo je.
tuším, s dostatek, vynikajíc značným ruchem ob-
chodním i průmyslným. Kavalírovy velkolep
sklářské hutě s proslulou výrobou tabulového
skla a náčiní chemického, lihovar, pivovar, mlým
a kamenné lomy, ve kterých někdy dolováno na
stříbro a olovo, to vše tvoří známou slávu pů-
vabného tohoto místa. — Nesmíme ovšem
zmiňujíce se o dnešním vzhledu a přednostech
Sázavy, se stanoviska historického zapomenouti
na znamenitý sázavský klášter sv. Prokopa.
Kavalírův
zastávee Sázava
Sázava
Černá Buda
svatý . Prokop
26
article
Klášter tento nachází se v části města, le-
žící na pravém břehu řeky, kterážto část Čern
Buda sluje. Klášter sv. Prokopa, někdy bene-
diktinský, sousedí s kostelem, který byl r. 1687
na místě skvostné gotické basiliky, Husity zbo-
řené, ve formě jednodušší znovu zbudován.
Zbytky této znamenité stavby, štíhlé sloupy
s oblouky a s věží, dosud lze tu spatřiti.
Klášter, který nově vystavěn byl po ohni roku
1746 a slouží nyní za zámek a sídlo sázavské
vrchnosti, začal, jak známo, stavěti kníže Oldřich
roku 1032 pro poustevníka Prokopa, avšak te-
prve syn jeho Bretislav roku 1039 stavbu do-
končil. V klášteře konány byly služby boží až
do konce 11. stoleti v jazyku staroslovanském
i vynikal, vědou, uměním, osvětou a průmyslem
a působil blahodárně i na zvelebení hospodářstvé
a řemesel. Po mnohých trapných osudech byl
v dubnu roku 1421 klášter od Pražanů zbořen
a zboží jeho rozebráno. Na to v dobách pozděj-
ších byl obnoven a trval odtud až do r. 1746.
kdy podlehl nové zkáze ohněm. Brzy po ohni
dal tehdejší opat Anastasius Slančovský z pří-
spěvků dobrodinců klášter restaurovati v té po-
době, v jaké, ovšem v troskách, spatřujeme jej
podnes. Při znovuzřizování zmizely odtud všecky
památky, jež činily toto místo v pravdě úcty
hodným, jako: náhrobky a pomníky slavných
mužů, zde pohřbených. Roku 1785 potkal ko
Oldřich
Prokop
Pražan
Anastasius Slančovský
Čern Budo
svatý . Prokop