3
masthead
18. srpna 1901. Číslo 227.
4
article
— v této zběsilosti je methoda. Ta pak není z nich,
není jejich, je momentem sekunderním, je pro-
duktem methody politiky vídeňské, která couvla
roku 1889 před německými nacionály, vlastními
dětmi staroliberálů, jako couvla r. 1899 pře
Všeněmci, přímými potomky německých na-
cionálů. Pokud koncentrování se na zad vůči
stupňovaným útokům a rozmachům německého
výboje, podníceného úspěchy a vymoženostmi,
jež mu v okamžicích slabosti byly přiznány k
škodě naší, jsou tolikéž na úkor a újmu ži-
votním interesům monarchie — o tom nechat
usoudí, kdož byli postaveni na stráž těchto zá-
jmů. Náš bol a naše nespokojenost plyne z po-
zorování, kterak onen tlak německý, tlak odstře-
divý, tlak odpudivý nenaráží ve středu na od-
por, ale čerpá tam posilu ze shovívavosti, ba
z povolnosti mu prokazované a že tento tlak
je větším, účinnějším, moenějším a též úspěš-
nějším nožli souhrn veškerých zřetelů ostatních.
V naléhání na speciálního ministra německého
za kabinetu, který je vykonavatelem vůle něm-
cké a který,povýšív tuto vůli na samojedinou
rozhodkyni nad veškerým národním, politickým
a kulturním a státním životem, dal se v područí
a zajejí její, spatřujeme pouze průvodní zjev
zbujnělosti menšiny, které státní autorita sama
pomohla k veslu.
5
article
Ministr takový nabízen Němeům, nežli na
stolen kabinet Körbrův. Ovšem za podmínek a
poměrů podstatně jiných, nežli za jakých do-
máhají se ho nyní.
Ministerstvo, které jest u vlády, nebyl
hotovo hned. Naopak, strojil je premier dlouho
Již v památných dnech srpnových r. 1899, kdy
bez vědomí hr. Thuna povolán byl bar. Chlu
mecký do Išlu a kdy zrušení jazykových vý
nosů bylo věcí rozhodnutou. K aktu tomu do-
poručen byl dr. Körber. Též on povolán d
Išlu a sestavoval kabinet. Ale kombinace s ním
rozbila se, protože žádal, aby nařizením, klerým
pozbudou dočasně, t. j. do zákonné úpravy ja-
zykové platnosti, výnosy Gautsehovy, ponechána
byla dočasně, se stejným neurčitým terminem
vniterní čeština. Z téže příčiny stroskotals
projekt, postaviti v čelo nové vlády prinee
Alfreda Liechtensteina, který prohlásil, že ujati
by se nemohl úřadu, kdyby se jazykové výnosy
prostě smazaly »ersatzlos und ohne Recompen-
sation« a kdyby do svého kabinetu nemohl
vzíti dva Čechy. Leč protičeský proud již vy-
dal parolu, že zrušení jazykových výnosů státi
se musí zbedingungslos« a »schlankwegs«. Byl
lo slíbeno Němeům a sliby se musí plniti
Marně varovaly před tím osoby, tenkrát
vzaté na potaz, mezi nimi baron Dipauli, před-
povídajíce s matematickou určitostí českou ob
strukei a připomínajíce, že vyrovnání s Uhrami
bez Čechů nemá většiny. Rady a výstrahy těchto
mužů byly hrachem na stěnu házeným. Dr.
Thun
Körber
Liechtenstein
Čecho
Dipaout
Išlu
Marna
Uhry
6
article
Körbra sprostiti nemůže historie viny. Jakkoli
zám postihl dobře, že nelze právo českého ja-
zyka, ve vniterním úřadování již prováděné
zhola zničit, a jakkoli později nejednou se vy-
slovil, že se tak nemělo stát, protože tím zne-
možněn všeliký východ ze svízelů a z tisně,
předloňským převratem způsobených, jakkoli
nepokrytě byl proti naprosté kapitulaci, která
byla prostě přikázána hr. Clarymu (vyznale se
tento důvěrníkům českým: »Jsem úplně ne-
vinen — nalezl jsem dánou situsci«), přece
proti lepšímu přesvědčení vniternímu stals
členem mezivládí, pověřeného vyhlazením vni-
lerní češtiny. Ještě méně pak dra. Körbra spro-
stiti může historie viny, že nie neučinil, aby se
odčinila do dnes křivda, kterou pro budoucí
politiku rakouskou pokládal trámem, na přič
položeným přes její cestu, ba že loni, právě
tento čas, nemoha vymoci na českých poslan-
ních závazný a positivní slib, že zastaví ob-
strukci, zabloudil na nejodiosnější klikatinu
dějin Rakouska v ústavní jeho éře, na křižo-
ratky drobné persekuce a dal trestem za nepo-
volnost českou drem. Böhmem-Bawerkem a baro-
nem Spensem stihati poslední zbytky vniterní
češliny. Na nejméně pak sprostí historie dra.
Böhm
Bawerk
Rakousko
7
article
Körbra viny za to, že protiprávní stav državy
jazyka našeho ve státní správě, umenšené fer-
mamem, diktovaným německou revoltou prodlu-
žuje na status quo a nezměněné a nedotknutelné
zachování jeho povznesl na hlavní maximu své
nepolitické politiky, své nečinné činnosti, pro
něž našel klamavý štít s nápísem: »Vášn
prostá vytrvalost.«
Po episodě Wittkově dr. Körber vzal n
svoje bedra břímě, se které nebyla jeho mohut-
nost. Hned po propuštění hr. Clara pomýšlel
na ministerstvo částečně parlamentní. Na takové.
jaké měl hr. Taaffe. Příměsi ze sněmovny po-
slanecké dáti chtěl ráz koalice en miniature.
Jeden Polák, jeden Čech a jeden Němec měl
representovati veliké strany. Bilinski, Kaizl
Prade.
Netřeba tajití, co tehdy chystal a co nepo-
vedlo se v příčině ani jediného ze jmenovaných
politiků.
Wittkův
doktor
Körber
Claro
Taaff
Polák
Čo
Němec
Bilinský
Kaizl
Prade
Netřeba
8
article
Bývalý ministr financí a nynější guvernér
banky rakousko-uherské chtěl vzili za vděk
porfefeuilem ministra haličského. Dr. Körben
měl jej již získána tak, že o jeho jmonování
nebylo téměř pochyby. Než Němci strašili jej —
a s úspěchem. Odmítnouti Bilinského, již an-
gažovaného, nebylo možno. Povolán p. Jaworski
na pomoc a ten pomokl. Dal odhlasovati v parla-
mentní komisi kola polského, že nemá žádný
poslanec polský vslupovati do kabinelu byro-
kratického, poněvadž by tím klub byl vázán.
Biliúski podrobil se votu tomu, které stalo se
ad hoc jedině za tím účelem, aby se dostal
p. dr. Körber z trapných rozpaků. Toto volum
však nevadilo p. Jaworskému několik dní po-
zději, když jednalo, se o to, pro Prada najiti
křeslo v presidiu. Vicepresident dr. Pietak ustoupil
mu a postoupil za to na minisťra polského,a
přece byl parlamentářem jako Bilinski a členem
parlamentní komise klubu polského jako Bilin-
ski. Zase na novo se potvrdil výrok P. Greutra
Kolo polské má výsadu, podle které se může
o věci několikrát usnášet a pokaždé — jinak.
doktor
Körben
Němec
Bilinský
Jaworský
Körber
Pietak
Bilin
Prado
9
article
Polská třetina parlamentního triumvirátu byl
tím uklizena.
Ještě kratší byla procedura s drem. Kai
zlem. Dr. Körber zkoušel napřed terrain. Po-
žádal jednoho prostředkovatele, aby jeho jme-
nem nabídl mu portefeuille financí. Dostal ne-
prodleně odpověď: S takým posláním k dru
Kaizlovi jíti nemohu a nepůjdu, přotože jest
odmítnutí předem jisto, Klamete se o dru. Kai-
zlovi, myslíte-li, že touží býti zase ministrem,
jen aby byl ministrem. Nepřidáte-li ke svému
vzkazu, že jej eheete panovníkovi navrci zá-
stupcem Čechů v korunní, radě, cenný objekt
pro český národ, pakadra. Kaizla raději ne-
zvete.« »Ten objekt se již najde potom, « mlnil
dr. Körber. »Tak my již nehrajeme, « namít
důvěrník, »na slihy my nic nedáme. Opakuji:
pro svoji osobu pouze, nemáli české věci vze-
jili nějaký prospěch z oběti jeho, — dr. Kaiz
portefeuille nepřijme.«
emě
doktor
Körber
Kaizl
Čecho
Kaiz
Kai
Kai zlo
10
article
Člen panské sněmovny, který byl mini-
strem, vypravoval, že když byla řeč o povolání
českého ministra krajana, císař kněmu se pro-
nesl: »Nerozumím uslavičnému nalehání českých
novin na ministra bez ressortu. Čechové
mají právo na ressorty a dostanou je
také.« Zdali pokus dra. Körbra, získati pro
svůj kabinet dra. Kaizla, souvisel s těmito ná-
zory, nemůžeme říci. Ale jisto je, že již v lednu
r. 1900 soustředil svoje úsili na t. zv. malou
koalici, na jmenovanou trojici, kterou byl by
rád dodal své vládě povahy poloparlamentní.
Zbyl ještě p. Prade. Také s ním bylo vše
smluveno, vše ujednáno. Ale když o to jed-
nalo se, by německé strany se prohlásily s ním
solidárními a převzaly za výhody a za vše, co
se pro ně stalo, také závazky, daly budoucímu
premierovi odpověď zamítavou. Zkusil potom
ještě vnutiti jim jiného ministra, také dvorního
radu Czyhlarze, ale pokaždé řekly: »Necheeme
ho.« Až p. Körber nabažil se handrkování toho
a řekl: »Nechtějí-li, tož uděláme konec.«
Po půldruhém roce vynořil se plán s ně-
meckým ministrem opět na povrch. Za letní
prázdně a při nedostatku jiné aktuálnosti rozlila
se rozprava o něm do širokých proudů. Byla
sice hodně mělkou, ale neroztratila se dosu
v písku.
Čecho
Kaizl
Prade
Körber
panská sněmovna
Czyhlarz
11
article
Jedni řekli: Je nezbytným. Druzí: Je
zbytečným. Jiní: Bylo by ponížením pro ně-
mecký národ, kdyby spokojil se ministrem bez
odboru jako »inferiorni« národové český
polský. Ve skutečnosti bylo by těžko naji
mezi Némci ve sněmovně člověka, jenž by
všem vyhovoval a měl, alespoň pro persona,
důvěru všech. Ani kdyby sáhl dr. Körber nejdál
na levo. Všeněmcům, jako favoritům, byl by
vhod, jen kdo by měl jejich cejch. Pan Prade,
který 30. ledna 1899 měl v parlamentě řeč
velkoněmeckou zcela v genru jejich, byl jimi
prohlášen za psance a vzdal se, podlehnu
jejich honbě, vicepresidia sněmovního a hned
také nároků na ministra německého. V resignaci
své doporučil za tohoto poslance z Alp. Dosu
jsme se domnívali, že ministry vybírá si chef
kabinetu. Ale z Liberce byli jsme poučeni, že
za vlády p. Körbrovy má právo presentační,
pokud jde o německého ministra, pan Jindřieh
Prade, bývalý agent pojišťovací společnosti
»Germania«. Že pak toto právo si osobuje
vykonává nikoli v zákulisí, ale veřejně, a žese
to snáší jako samozřejmá věc, je svědectvím,
jak již pokročil rozvrat v rozdělení kompoteneí.
Körber
Prade
Körbrův
Jindřieh
Alpy
Liberec
12
article
Stači připomenouti, že z podobného, mnohem
menšího motivu, s vážných míst bylo před lety
vysokorodému ministrpresidentu praveno: »U vás
jak víděti, vládne se již na ulici «
Bylo v parlamenté veřejhým fajemstvím,
že vedle Prada je kandidátem nejvážnějším
prof. Lorber. Kdyby všichni Némci dohodili se,
že německým ministrem má býti stoupenee
z alpských zamí, byl by jediným. Není ted
poslancem. Ale to nebylo by mu na škodu.
Řeklo by se: jest úřadnikem a má tedy kvali-
ſikaci pro vládu mimoparlumentní.
Když koaliee neslavné paměti dělila se v li-
stopadu r. 1893 o dědictví Taaffovo, německé
levici dány k disposici ressorty dva. Finance
vzal si Plener ml. Byla by ráďa zabrala vnitro
pro bar. Widmana, fir. Hohenwart však ohlási
casus belli. Tak zbyl obchod. Již měl jej dr.
Haliwich. Ale v poslední chvili dr. Plener roz-
hodl jinak. Pravil, že by ohrozilo jednotu le-
vice, kdyby oba portefeuily vzalí si Němciz
Čech a že je nutno, by druhý dostal Něme
z Alp. Byl to hr. Wurmbranď 3). Jako tenkrále,
také nyní Seveřané resignuji na prospěch bratř
z jihu.
Lorber
Taaffův
Plener
Widman
Hohenwart
Haliwich
doktor
Alpy
Prado
Němcizstán Čechy
13
article
Jenže k jednomyslné dohodě veškerých
stran německých o společném vyslanci do ka-
binetu je daleko. Ba je vyloučena. Však vidě
svět, jakou řevnivostí soukmenovců pronásledo-
ván byl napřed hr. Gleispach, potom dr. Bärn-
reither a jak nejbližší přátelé z vlastní strany jim
ztrpčili život a jak hr. Khuenburg, Plener, Wurm-
brand, Baernreither i Prade stali se nemožnými
nesnášelivostí svých lidí. Arnošt Plener v letec
osmdesátých chlouba všech Němců, roku 1895
prehnouti musil z veřejností, pronásledován klet-
bami nacionálů, že zradil němeetví, zůsťav mi
nistrem ještě, když přes odpor jeho byla celjská
položka zařaděna do rozpočtu. A nestanul hněv
ani před prahem jeho bytu. Bylť obviňován, že
zůstal, protože tomu chtěla jeho choť. Stihl pak
stejný osud Prada již za to, že ministrem býti
mohl. O, jak se důkladně změnily časy ! Jindy
rostla vážnost poslance mezi Němci, byla-lio
něm zmínka, že je ministerský kandidát. Dnes
je mu přihanou.
Bärn
Khuenburg
Plener
Wurm
Baernreither
Prade
Němec
14
article
Když koalice, vybudovaná na troskách vo-
lební opravy Taaffovy, vzala bídně za své, bar.
Chlumecký a hr. Hohenwart, otec jejl, byli po-
voláni na dvorní hrad. A tu pravil císař k tehdej-
šímu předsedovi poslänecké sněmovny: »Vaše
strana je nepolepšitelnou. Jako Kronos pozřel
vlastní děti své, tak vaše strana ničí vlastní
kabinety, od Auersperga po Plenera.« Baron
Chlumecký stál něm. Mlčel a souhlasil.
Nejinak vedlo by se německému ministru.
Člověk by se mohl založiti nevíme oč, že byl
by dříve z kabinetu nežli v kabinetu. Neměl
*) Udála se tenkráte příhoda velice žertovná. Ně-
meckým žurnalistům na dotaz, kdo bude ministrem
obchodu, nebude-li jím tajemník obchodní komory li-
berecké, sděleno, že to bude poslanec, v jehož jmeně
nalezají se dvě »e«. Takových měla levice několik
Baernreither, Beer, Exner, Sehwegel, Pesz.
by podpory ani všech tří skupin německé strany
lidové: liberální, všeněmecké a křesťansko-soci-
ální. Natož ostatních klubů. Všeněmcům, jichžto
politiku provozovati nemůže žádný ministr ra-
kouský, byl by lotrem a zločincem na všemáteř
Germanii, všem ministerským kandidátům leviee
— a těch je hodná legie — sokem, jenž mus
býti potřen co nejdříve. Dr. Körbrovi by přines
místo hlasů všech, odpor všech.
Taaffův
Hohenwart
Kronos
Auersperg
Plener
Baron Chlumecký
Baernreither
Beer
Exner
Sehwegel
Pesz
doktor
Körbr
poslänecký sněmovna
obchodní komora li
15
article
Postulát, aby vedle dra. Rezka a dra
Pietaka zasedal v radě ministerské delegát
Němců, jenž by staraí se jedině o národn
zájmy jejich, je podporován zvláště tvrzením,
že od r. 1880 byly v Rakousku vlády slovan
ské. Tato historieká lež se epe čtenářsstvu domá-
eímu i zahraničnímu dvacet let a není žádné
báje tak směšné, by nenalezla víry.
Pohleďme plaše jen na slovanské ty vlády
V kabinetě Tanffově 1879—1893 zasedal
bar. Pražák do r. 1892, Ziemialkowski a potom
Zaleski a jako ministr financí Dunajewski o
r. 1881 do r. 1891. Jediný ressort mě
Polák — justici dáti Pražákovi definitivně,
neodhodlal se hr. Taaffe — všecky ost atní
Němiei.
V koalici (1893—1895) byli dva Poláci
Madejski a Jaworski; onen byl ministrem vy
učování. Jediný ressort měl Polák
všechny ostatní Němi eti.
Ve vládě Badenově (1895—1897) nalezal
se tři Poláci: napřed jen dva Badeni a Bilinski,
potom Rittner. Onino měli ressorty. Dva porte-
feuilly měli Poláci — v šle chn
ostatiní Něm ci.
V ministerstvě Thunově (1898—1899) by
jeden Čech s ressortem a jeden Polák bez porte-
feuilu. Jeden ressort měl Slov an,
všechny osťatnií Němi ei.
Doďáno budiž ještě, že v provisoriu Kiel
manseggově, Gautschově a Wittkově neměl žádný
Slovan žádného ressortu
Billance obou desetiletí »českých a slovan-
ských«, »protiněmeckých« je náramně jedno-
duchou. V době těch to dva ceti l e
byli dva Poláci a jie den Čel ch' mi-
nistry řínane! 15 let.
Rezek
Pietak
Němec
Zaleski
Dunajewski
Polák
Taaff
Madejski
Jaworský
Badenův
Bilinský
Rittner
Thunův
Čo
Gautschův
Wittkův
Slovan
Rakousko
Pražák
Německo
Kiel
16
article
Takovým je ve světle historické skutečnost
a pravda »poslovaňující« systém, pod nímnž úp
prý Němci rakoušti již na třetí desetileti.
V celé době oné, vyjímaje tři, blyl
všichni členové výkanné mo
Němei. Také v oné době, k terá vy-
hlašováma za přáte lskou náro d'ů m
neněmeckým, za epochu rosvi nél h o
práva, státní moc a správu ve svý ch
rukách měli Němci a zpupný ka te-
gorřcký imperativ, že ji mi ná l'e ž
prvenství a vedení, nem ulsí se te-
prve prováděti — ten jes t ji ž pro-
veden. Německý primat je tra dilclí
odniž neuchýlilo se Rakoulsko a n
po r. 1866, ani po r. 1879, ani po
r. 1895. Pořád a pořáde tkví a trčí do přítom-
nosti blud, který je negaci celé strukturyi tohoto
státu a který je ponižením většiny jeho oby-
vatel, že povoláni, by vládli jiným a všem ostat-
ním, jsou jediní Němci, odsouzeni, by jich po-
slouchali, všicei druzi. Tento blud dr. Körber
ještě utvrdil, upevnil a posvětil. Kdyby jej roz-
množil povoláním zvláštního německého ministra,
jsou dnové parlamentu vídeňského sečteni. Mohli
bychom se tázati, koho by takový ministr
zastupoval? Ale neptáme se po osobní legiti-
maci. Tážeme se: co by tam zastupoval?
Které důvodné právo Němců čeká ještě svého
splnění? Žádné. Více nežli nasycena — přesy-
cena je německá minorita v Rakousku. Budiž
dr. Körber varován, aby nežli slunce vzejde
nezničila ho, dle ruské průpovědi, vosa. Budiž
varován co nejdůtklivěji před pokračováním na
cestě nastoupené. Naše účty s ním za první rok
nové sněmovny jsou uzavřeny. Nejsou-li vy-
rovnány, máme my nedoplatek u něho, ne
on u nás. Aby posunul směr ještě více na levo.
nestrpíme. Aby stavu přítomnému délkoueo
největší vtiskoval pečeť oprávněnosti, nesneseme.
Němec
Rakoulsko
doktor
Körber
Rakousko
17
article
Aby odstavoval také důležitosti kulturní, nedo-
volíme. Dr. Körber nemá nic, co by napravoval
na straně německé, na straně české všecko. Nejen
on, ale celý stát. Nemůže a nebude prospívat
nebude skonsolidován a zabezpečen zárukami d
budoucna, dokud nebudou Němci stlačení a ná
rodové neněmečtí povznesení k oné míře práv
a jejich platnosti, kteráž oněm a tém náleží
Justitia distributiva čeká pořád ještě v Rakousku
na svého vykonavatele. Pan dr. Körber jím nenl.
Politické zprávy domácí.
Poláci haličtí a Rusko.
Rozmluva berlinského dopisovatel »Hom.
BpeM.« s Polákem kmetem p. Jackovskýmz
Poznaňska o věcech polských a slovanských,
v našem listu již podaná, učinila, jak vidno,
hluboký dojem na Poláky haličské. Jedny listy
ji otiskují bez poznámky, jiné o ní uvažují.
»Glosu Narodu« líbí se myšlenka pana
Jackovského o federaci západních a jižních
Slovanů jakožto hradbě proti Německu. Listu
se zdá, že v žurnalistice ruské nastal jakýsi
náhlý obrat tím, že uznává právo západnícha
jižních Slovanů na zachování jejich individuál-
ností, jež prý staři ruští slavjanofilové chtěl
stopiti v ruském moři.
S potěšením bereme na vědomí, že i P-
láci haličtí ocitají se v náladě, která bohdá je
přivede, že se naučí na Rusko klidně divat. A
se tomu naučí, přestanou v něm viděti strašáka.
Jinak nemůžeme připustiti, že by se byl v ru-
ské žurnalistice stal jakýsi náblý obrat ve pro-
spěch západního Slovanstva a jeho národních
individuálností. Ruská žurnalistika píše o sna-
hách západního Slovanstva již dávno příznivě.
doktor
Körber
Němec
Justitia
Polák
Jackovský
Rakousko
Rusko
Německo
Homa
Slovan
18
article
Vyjimku činila pouze prvá leta po zklamání,
které Rusku připravil berlínský kongres a pe-
rioda řádění Stambulova v Bulharsku, kdy Ru-
sové přirozeně pozbýti museli důvěry nejen
k Bulharům, nýbrž i jiným Slovanům. Také
zájmu pravdy musíme ruskou žurnalistiku vzll
v ochranu naproti narčení, že vůbec někdy
byla pro poruštění Slovanů. Snaha ta nikdy s
neobjevila ani v ruské žurnalistice, ani u ruské
vlády. Důkazem je, že Rusko s nesčíslnými
obětmi založilo jižním Slovanům samostatné
státy a dalo jim podmfnky samostatného du-
chovného rozvoje, což se rovná ochraně jejich
národní individuálnosti. Co byle mezi Ruskem
a Polskem, je něco jiného. To netřeba vykládat
Polákům.
Rovněž je křivdou, tvrdrli se o starých
slavjanofilech, že byli nepřáteli slovanských
individuálností. Nikoli, oni byli pro prohloubení
těchto individualností až na kořen slovanské
samobytnosti. V polském táboře přece nevl, ž
M. N. Katkov nebyl žádným představitelem ru-
ského slavjanofilstva.
Polský hlas o souboji Wolf contra
Prade.
»Nowa Roforma« praví, že program Wolfův
jako Pradův jde příliš daleko, aby mohl být
uskutečněn, avšak program Pradův může být
aspoň potud přetřásán, že Češi mohou býti svolni
poskytnouti Němcům jisté kautely k ochraněo je-
jich národnosti, když by Čechům navrácen byl
vnitřní úřadní jazyk. Program Všeněm-
cův o státním jazyku nikdy a n
kdy přijat býti nemů že.
Bulhar
Polák
M N Katkov
Wolf
Prade
Wolfův
Pradův
Čech
Němec
Čecho
Rusko
Bulharsko
Polsko
Slovan
Now Roforma
19
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 17. srpna.
Rakousko-italské soupeření
o Balkán a Srbové.
V poslední době Rakousko-Uhersko a Itale
vystoupily naproti sobě jako zjevní soupeřio
Balkán. Zajímava je, že toto soupeřství veřejně
vypuklo v otázce vzdálenější, albánské. Z toho
vysvítá, že rakousko-uherská politika jiné, terri-
toriálně sobě bližší otázky považovala již z
vyhrané, když tu v Italii prohlásili, že nikterak
nedopustí, aby Rakousko-Uhersko opanovalo al
bánské pomoří, protože by to znamenalo zá-
hubu východního italského pobřeží. Podobně
prohlásili v Rakousko-Uhersku, že bez albán-
ského pomoří nemohou býti, protože by to zna-
menalo ztrátu Dalmacie.
Srba
Italos
Praha
Rakousko
Balkán
RakouskoUhersko
Italia
Dalmacie
20
article
nečně i tento klášter sv. Prokopa osud zrušení.
— Ačkoliv spatřůjeme za dnešní doby pouze
sešlé trosky někdejšího slavného zřídla zářivé
osvěty, a ač hrabivá ruka oloupila klášter o vše,
co činilo jej tak velebným, přece při pohledu
na překrásná okenní žebra nejčistší gotiky a př
vstupu na posvátná místa vnitřku, travou hustě
zarostlá, zalétáme v duchu, plni úcty, v slavnou
mínulost tohoto svědka české slávy a želím
tragického jeho osudu.
Městečko Szava samo o sobě jest velm
půvabné s utěšenou polohou v blízkosti roz-
sáhlých lesů. Má filiální kostel sv. Martina po
ohni roku 1842 nově vystavěný, farní školu,
lázně a j. Krajina v okoli Sázavy je divukrásná
a připomíná namnoze vznešené partie krko-
nošské. Z důvodů těch bývá Sázava již od le
vyhledávána Pražany jakožto místo k letnímu
pobytu nadmíru vhodné. Lze očekávati, že zří-
zením místní dráhy vzkvete měrou nemalou,
zvláště pokud se týče obchodu a průmyslu
jest si jen přáti, aby zachovalo si ryze český
svůj ráz i pro dny příšti.
Asi po pětiminutové zastávce dal se náš
vlak opět do pohybu. Štihlé vížky kostelaa
daleko viditelné oblouky někdejších oken klá-
šterních pozvolna ztrácely se za hustými koru-
nami kaštanové aleje zámecké a za krátko tratilo
se celé městečko v dálce, rýsujíc se toliko kon-
turami význačných budov, jejichž věžíčky vy-
čnívaly z modrých lesů. Řeka v těch místech
jmenovitě v dobé sucha podobá se spíše potoku,
či horské bystřině, jejíž průzračné vody omýlaji
kolosální balvany k řečišti různo nakupené.
Szava
Martino
Pražan
Sázava
21
article
Partiemi ponejvíce pahorkatými a skalnatými
ubihá tu dráha celou řadou kratších tunelů,
divočinou nejvýš romantickou se širými komplexy
vysokých olšin a lískových křů, které v jasu
stoupajícího slunce zdály se nám z oken kupé
jakoby z bronzu vytepané. V nejbližší chvili
vozy železniční naklonily se prudce na levý bok
a blýštící se hladina vodní mizela nám s očí.
Dráha v těchto místech oddaluje se od řeky,
neopouští ji však, nýbrž přímočárně téměř po-
stupuje podle nesčetných záhybů řečištního
koryta, které tudy vine se jako had v podobe
sploštělého S. Po obou stranách trati spatřujeme
roztomilé vísky a samoty, tu jakoby přilepené
na zarostlých, vřesovitých návrších, tu zase
rozhozené v romantických údolích. Vyhtížíme
z oken vagonu opojení vnadamí přírody, která
tu hýři téměř svými šperky, rozvěsujíc je po
skalách i výmolech, tu seskupujíc, jinde opět
daleko do pasek rozestavujíc věkovité sosnya
borovice.
Letmo mijíme půvabnou samotu Sedliš tě,
obklopenou návršími hojně jehličím porostlými.
Od Sedliště vrací se dráha opět k toku Sázavy
a postupuje dále po levém břehu krajem skal-
natým, v němž hukot syčící lokomotivy mocně
rozráží se o ostrá pobřežní skaliska, nedávno
teprv expansivní silou dynamitu rozervaná,
před tím příkře do řeky spadající. Vyhlédneme-li
z okna kupé zpět, objeví se zrakům naším za-
jímavá podívaná na trať v prapodivných za-
táčkách se vinoucí, i zříme za sebou celou řadu
tunelů, kterými jsme právě projeli. Je opravdu
těžko orientovati se v tomto skalním labyrintu.
Sedliště
Sázava
22
article
Řeka jakoby s námi hrála rozpustilou »za-
vádečku«.
Nejbližší stanicí jsou Rataje-Přívlaky
Vlak staví tu opatrně na dosti značném sklonu.
Ve stanici vítá nás vzhledná budova nádražní.
Přívlaky jsou ves blíže levého břehu Sázavy as
o 19 číslech, vynikající spíše polohou než vlast-
ními nějakými přednostmi. Poslední stanice,
starobylé Rataje, leží před námi. Snášíme, zatím
co vlak pronikavě brzdí skrovná svá zavazadla.
věnujíce zvláštní pozornost nabytému kodaku
který v nitru svém chová vzácnou kořist ama
térskou. — Nemohu se zdržeti, abych ředitelstvu
dráhy nevytkl v těchto místech velikou nepří-
stojnost, která cestujícím jako velmi nemilá pře-
kážka v cestu se staví. Vlak ve stanici Pr-
vlaky před dlouhým tunelem zastavuje se toliž
skoro na dvě hodiny (l); chceme-li tedy dostati
se dráhou do Hrazených Rataj, nutno čekati na
pokračování jízdy do 1312. hod. Interval to za-
jisté trochu veliký, zvláště v místě dosti bezvý-
znamném a celkově fádním. Proto všichni pasa-
žeři, kterým nohy slouží, ovšem nejvýš rozhoř-
čeni, opouštějí před tunelem vlak a odebírají se
do Rataj — pěšky. I my učinili jsme tak po
příkladu jiných, nechtějíce nemoudře zmařiti
drahý čas. Chopili jsme svá zavazadla a dali se
na cestu. Úzká stezka vede přikře do strmého
kopce, kterým zmíněný již tunel je prokopán.
Tento kopec musili jsme při slunci vysoko již
stojícím přelézti, abychom se dostali ke konci
tunelu, od něhož vede přes řeku nový, železný
Rataj
Přívlaky
23
article
most. O humor a narážky nebylo cestou nouze
Mnohý z turistů ulevoval svému bolu rázným
slovy a tak dospěli jsme asi po 10minutové
chůzi k rybárně. Nová překážka: přívoz. Když
i tuto šťastně jsme překonali, dali jsmese
v pravo serpentinou a asi po čtvrt hodině vítala
nás již baňatá věžice chrámu ratajskéhose
zámkem a starobylou baštou. Kapesní náš orloj
ukazoval 4 na 11. hod. V Ratajích musili jsme
vyčkati do 412. hod. spojení ke Kácovu, k ně-
muž vede odtud zvláštní odbočka. Tím naskytá
se nám příležitost věnovati městečku zvláštní po-
zornost a poohlédnouti se po občerstvení. Došli
jsme do útulného hostince »na Radnici«, kdež
ponechali jsme zavazadla v uschování až na
nedotknutelný kodak, který s vyměněnou cifkou
filmovou nové konati měl služby. V hostinci do-
stalo se nám vítaného občerstvení, jakož i ne-
zbytných pohlednic, jimiž oblažili jsme přátele
a známé. Na to vydali jsme se na poul
městem.
Rataj
Kácov
Kodak
24
article
Hrazené Rátaje jsou pěkné, velmí
vhodně na návrší situované městečko s hrad-
bami dílem dosud zachovalými, dílem poboře-
nými, rozprostírající se na pravém břehu Sá-
zavy. Pozornost naši upoutal nejprve chrám
sv. Matouše r. 1691 ve skvostném vlaském
slohu nově zbudovaný, dále zámek roku 1675
v nynější podobě zřízený, jindy hrad Pirk-
štein zvaný, r. 1724 ve faru změněný s
okrouhlou, dosti vysokou baštou, která nyní za
zvonici slouží. Pěkná radnice vévodí vzhled-
nému náměstí s farní školou vystavěnou roku
1825. Městečko jeví patrný ruch stavebnía
opravňuje jmenovitě nyní po zřízení místní
dráhy k nejlepším nadějím. Občané ratajští
jsou dle všeho značně probudilí a doufají
pevně v nově zvolené obecní zastupitelstvo, jak
z řeči několika bodrých Ratajanů v hostinci
souditi se dalo.
Momentní závěrka zázračného kodaku po-
sunula se asi desetkrát a celé téměř Rataje
odnášeli jsme v pitvorném tom pouzdře před
očima udiveného dorostu ratajského. Osvěživše
se v hostinci dobrým obědem a novou sklín-
kou piva, odebrali jsme se k primitivní za-
stávce a za nedlouho seděli jsme jíž ve stisně-
ném kupé lokální dráhy Rataje—Kácov.: Prů-
vodčí vydal nám lístky, přirazil vozová dvířka
Matouš
Rataj
Pirk
Kácov
25
article
parostroj chraplavě zapískl a Rataje ztrácelyse
za návrším.
Odtud tepry mluviti lze o vlastním Po-
sázaví. Mista, kterými vlak nás unáší jsou
ta, která označil jsem z počátku jako neznámá
širší veřejnosti. Šlernberk navštěvován byl oby-
čejně směrem od Benešova, tak že tyto partie
směrem od Rataj zůstávaly vždy stranou. O
Zastávky Rataje opouští vlak opětně řeku
již velice mělkou a asi po deseti minutové jízdě
hustým lesem směřuje zpět k řece a pak ujíždí
stále podle břehu ku Šternberku.
V duši ozvala se nám vznešená slova naši
národní hymny: »Zemský ráj to na pohled . ..«,
když brali jsme se krajem nekultivovaným.
v němž hojné bystřiny razí si cestu lesem.
oplakujíce omšené balvany svržené a temene
vysokých, fialově zbarvených strání, uzavírají-
cích úžlabinu s obou stran. Mohutní velikáni
lesní s větvemi bez pohnuti k zemi skloněnými,
vážně stojí tu po úbočí jako na stráži, pro-
plétajíce obnažené kořání kamenitou půdou,
bohatě zdobenou skupinami širokolistých kapra-
din a osladičů intensivní zeleně. — Průvodčl
hlásí stanici Šternberk. Vyhlédáme zvědavě
z oken a nadšeně kyneme starobylému hradu,
který trůní tu na strmé skále jako vlašťovčl
hnízdo k ní připevněn. Z lesů vyčnívají ob-
nažená skaliska a patu vrchu omývá jezem
zpěněná Sázava spěchající s větrem o závod.
Šlernberk
Rataj
Šternberk
Benešov
Šternberk
26
article
Neskonalé půvaby Posázaví v okolí Štern-
berka zmámily nás tou měrou, že ač měli jsme
jízdu zaplacenu až do Kácova, odhodlali jsme
se opustiti vlak a vydati se odtud po prohlídce
hradu ke konečnému eíli výpravy pěšky. Vy-
sloupili jsme tedy z vlaku a octli jsme se v ná-
draží, od hradu asi 10 minut vzdáleném. Vyšli
jsme ze stanice, za níž rozprostírá se nádherný
park s novým, elegantním hotelem, který zbu-
doval vlastník panství a v nájmu drží p. Mařán.
Přes železný most dali jsme se serpentinou
vzhůru do zámku. Pod námi rozkládalo se ma-
lebné podhradí, řada to roztomilých chaloupek
a nad námi v modru vysoko třepotali se kra-
hulíci. Stísněnost místa nedovoluje mi líčiti
úchvatné dojmy této cesty a rozepisovati seo
vnadách krajiny šternberské široce. Velkolepost
a rozsáhlost hradu nás překvapila, Šternberk
je prastaré sídlo hrahěcího rodu téhož jména.
Hrad vystavěl roku 1242 Zdislav z Divišova a
dle zvyku tehdejšího od znaku svého, osmi-
ramenné hvězdy, Šternberkem jej nazval. Na
hradě uzřeli jsme velebnou hradní kapli, velko-
lepou zasedací síň, čítárnu, obrazárnu a zají-
mavou pracovnu nedávno zesnulého hr. Zdeňka
ze Šternberka. V prvém poschodí na chodbě
srovnány leží starodávné kuše a houfnice. Par
kem vyšli jsme z hradu po mostě, který do ne-
dávna byl mostem padacím, do lesa, kdež
spatřili jsme dosti zachovalou hladomornu s
všemi její hrůzami.
Štern
Mařán
Zdislav
Zdeňka
Posázaví
Kácov
Šternberk
Divišov
27
article
Po prohlídce hradu i okolí, pokochavše se
čarokrásnou vyhlídkou, která s cimbuří do údoli
Sázavy se otvírá, vydali jsme se o 154. hodině
odpoledne na další cestu ke Kácovu. Pohoda
byla nejvýš příznivá. Slunce vysoko na nebi
stojící neuprosně bilo nám do zad, tak že bo-
haté krůpěje potu stékaly nám po tvářích. Údo-
lím sázavským, přidržujíce se neustále toku řeky,
postupovali jsme z volna ku předu, přelézajíce
zúmysla vysoké, mechem porostlé balvanya
smáčejíce horká svá chodidla v chladivých
vlnkách Sázaviných. Vysoké skály rostly tu
s obou stran téměř k nebi. Nad cestou sklá-
něly se bohaté větve listnatých i jehličnatých
stromů a nad námi úzkým pruhem klenulo s
pomněnkově modré, bezmračné nebe. Štětec ma-
lířův sotva vystihl by nesčíslné ty odstíny vše-
možných barev, nahromaděných tu rozmarnou
rukou přírody v seskupení nejkontrastnějšíma
přece plném vznešené harmonie. Nezapomenu
nikdy rozkošné této cesty, plné, ba přeplněně
novým a novým překvapením, které za každým
téměř pahrbkem tu čeká a duši vnímavou po-
vznáší.
Přátelé těkali různo po stráních, sbírajice
vzácné ukázky posázavské květeny. Zvláště
pěkné exempláry velikých dřevnatek, na pních
stromů přirostlých, velice se nám zamlouvaly.
ale pro nepřístupnost i značný objem, nožíku
našeho ušetřeny zůstaly. Vlny Sázavy tříštily s
o ostré hrany skalisek, unášejíce s sebou svižné
mřínky a duhově zbarvené hořavky, jichž celá
hejna po písčitém dnu se proháněla. Nepozoro-
vali jsme ani, příliš zaujati kouzlem kraje, že
blížíme se k cíli své cesty. Došli jsme do So-
běšína, poslední to železníční stanice před
Kácovem. Vlak dávno už oddychoval v neda-
lekém Kácově, zatím co my loudali jsme s
živou, nádhernou dekorací sázavského údol,
Sázava
Kácov