3
masthead
18. srpna 1901
5
article
přívětivého soudního zřízence. Hoch, učiněný
andilek, pilný, zvedený a nemluvný, byl v ob-
chodě; děvče — škoda, že tu nemám její po-
dobiznu! — děvče bylo jako serafín, mělo
velké modré oči, a rusý pletenec vlasů, tlustý
jako moje rule, a když pobíhala po naší za-
hrádce, vypadäla jako slečny, které vystupujív
operách. Nešla jednou do Barcelony s matkou,
aby některý mladik za ní nešel. Míěla milence,
řádného mladíka, který se měl brzy státi léka-
řem. To se tak tutlalo mezi ní a matkou ; já
se tvářil, jakobych nic neviděl — byla to do-
brovolná slepota otcův, kteří zůstavují svůj vliv
na konec. Ach, pane, jak šťastni jsme byli!«
Nicomedovi se hlas chvěl stále vícea
modrá očka zvlhla. Neplakal, ale tlusté tělose
mu otřásalo záchvěvy ditěte, které se namáhá,
aby zmohlo své slzy.
Nicomed
Barcelona
6
article
»A tu se dal nějaký bídák chytit; odsou-
dili jej k smrti a nastala mi povinnost v době,
kdy jsem již skorem zapomněl, čím jsem. Byl
to den! Půl města mne poznalo, když jsem
vkročil na popraviště a novináři, z nichž
jsou někteří — promiňte — horší moru, vy-
pátrali můj životopis a popsali mne a rodinu
moji v obšírných článeích, jakobychom byli ně-
jaká nevídaná zvířata, a podotkli s obdivem,ž
vypadáme docela tak, jako slušní lidé.
Přivedli nás do mody. Ale byla to moda
Sousedé zavírali dvéře a okna, jakmile mne spa-
třili a, ač je město veliké, poznali mne vždy
ihned a nadávali mi. Jednou jsem přišel domů
a shledal, že je žena jako šilena. Děvčel
Děvče!.. Spatřil jsem je v posteli, obliče
strhaný, zelenavý — a byla taková hezoučká
— a jazyk bíle povlečený. Otrávila se — otrá-
víla se sirkami a snášela kruté bolesti po dlouhé
hodiny a mlčela, jen aby se jí dostálo pomo i
pozdě. .. a bylo pozdě!“ Den na to byla
mrtva .. . Chudák, byla statečna. Milovala celou
duší medika a já sám četl list, kterým se sní
loučil navždy, proto že zvěděl, či je deerou.
7
article
Neoplakal jsem ji, neměl jsem času. Světse
na nás řítil, neštěstí se hrnulo se všech stran
klidná domáenost, kterou jsme si utvořili, pa-
dala na nás. Syna měho ... i syna mého vy-
hnali z obchodu a marně hledal službý či po-
moci u přátel. Kdo by se stýkal se synem ka-
tovým? Ubožák! Jakoby si byl mohl vybrati
otee, než přišel na svět! Co za to mohl ten
dobrák, že jsem jej zplodil já? Trávil celý den
doma, skrývaje se před lidmi v koutě zahrádky
smutný a nevšímavý ode dne smrti sestřiny !
»Nač myslíš, Antoníne?« ptával jsem se ho
»Tatínku, myslímá na Anitu.«
Obelhával mne. Myslil,jak jsme se krutč
zmýlili, pokládajíce se pol nějaký čas za rovné
s druhými a dopouštějíce se opovážlivosti —
že jsme chtěli býti šťastni. Ta rána byla hro-
zna; nebylo lze zmoci se po ní. Antonín
zmizel!
»A nezvěděl jste již o svém synu ?« řeki
Yáněz, dojat tou smutnou historií.
Antonín
Anita
8
article
»Ano, za čtyři dny. Vylovili jej pod Ba
celonou; byl zapleten do sítí a všecek napuchlý
a znetvořený . Další uhodnete . . . Žena,
chudák stará, chřadla, jakoby ji děti volaly za
sebou; a já, špatný, zatvrzelý chlap, jsem tu
byl sám, nadobro sám a ani nemám útěchy ve
sklenici, protože, opiju-li se, přijdou oni, roz-
umíte, oni, ti moji pronásledovníci a div mne
nepřipravi o rozum svými vlajícími rubáši,v
nichž poletují jako ohromní krkavci a já div z
toho nemám smrt. .. A přece nemám k nim
nenávisti. Div se nedám do pláče, když je vidím
na popravišti. Ale jiní lidé mi ublížili a kdyby
se všichni ti lidé změnili v člověka jedinéhoa
kdyby všichni ti neznámí, kteří mne připravil
o moje miláčky svým povržením a nenávisti
svojí, měli jedině hrdlo a zákon mi je ode-
vzdal... ach, s jakou rozkoší bych jim je
stiskl. .. s jakou rozkoší . . .9)
Vykřikuje to, vstal a mával rukama, ja-
koby zatáčel neviditelný šroub. To již nebyl ten
bojácný, přitloustlý, naříkavý člověk. V očích
jeho svítily rudě jiskry jakoby krvavé skvrny,
knír se zježil a postava jeho vypadala větší,
jakoby divoký dravec, který v něm dřímal, se
teď probudil a tyčil se mocně ve svém vězení.
9
article
V žalářním tichu se ozývalo stále jasněji
bolestné blekotání z dolejšího žaláře:
»Ot — če náš, — jenž .. . jsí na ne . ..
besích ...«
Don Nicomedes ho neslyšel. Přecházel zu-
řivě světnicí, až pod jeho kroky duněla podlaha,
která byla stropem jeho oběti. Konečně si všiml
jednotvárného toho nářku.
»Ten chudák běduje,« zašeptal. »Asi mu
ani nenapadne, že jsem zde nad jeho hlavou.e
Usedl skličeně a trval mlčky. dlouhou
chvíli, až jej přiměly myšlénky jeho, jeho touh
po obraně, že promluvil:
»Hleďte, pane, vím, že jsem člověk špatný
a že mnou lidé povrhají právem, ale dráždí
mne ten nedostatek logiky. Je-li to, co konám.
zločinem, ať odstraní trest smrti a já pojdu
někde v koutě hlady jako pes. Ale je-li nut-
ným zabíjeti k vůli klidu lidí dobrých — proč
mají ke mně nenávist? Státní zástupce, který
žádá za hlavu zločincovu, nebyl by ničím beze
mne, který jen poslouchám; všichni jsme ko-
lečky téhož stroje a ví bůh, že zasloužíme téže
úety, neboť já jsem vykonavatelem . . . a slou-
žím už třicet let.«
Otakar
bůh
10
article
čiloval Angličany, neboť drobné ty literky zdály
se jim symbolem pohrdání, jež jim bylo údělem
v Transvaalu.
Mezi předměty vystavenými v museu nalé-
zaly se revolver Jamesonův a sedlo pověstného
dobrodruha. Avšak pozornost poutaly relikvie
mnohem starší. Byla tu na př. bible Pieta Re-
tiefa. Piet Retief byl původem Francouz a jme-
noval se vlastně Rétif. Farma jeho byla nejdále
pošinutým stanoviskem burských osadníků. Usadil
se se ženou a dětmi uprostřed Zulů, aby vzdě-
lával půdu a choval dobytek. Když nastala první
sklizeň prosa, přepadli Zulové farmu, spoutali
Pieta Retiefa a přinutili jeho manželku, aby jim
upravila hojnou porci jahelníku, posypaného
»bílým medem«, jak nazývali cukr. Při tom
netajili se úmyslem, že po kvasu farmu vyplení
obyvatele usmrtí a seberou sklizeň i dobytek.
Manželka Pieta Retiefa jim to překazila, přiml-
sivši do cukru, jímž posypala jahelník, hojně
jedu, jehož na farmě užíváno proti divoké zvěři.
Angličan
Jamesonův
Francouz
Zulu
Transvaal
Piet Re
11
article
Všichni Zulové zahynuli a Piet Retief a jeho
statečná žena je pohřbili. Poněvadž však ne-
zbytně musili očekávati pomstu soukmenoveů
zavražděných, opustil Relief se svou rodinou
farmu a usadil se v krajině hustěji obydlené,
kde nebyl již odkázán sám na sebe. Bible, jež
později uložena do musea v Pretorii a jež byla
zároveň rodinnou kronikou, byla po celý jeho
dobrodružný kočovný život věrnou jeho prů-
vodkyní.
Zajímavým kusem v tomto museu byl též
podivný kalendář, vynalezený nějakým starým
strekkerem«, kočovným majitelem stád. V museu
nalezal se též dopis z r. 1795, z posledních
dnů holandského panství v Kapsku. Dopis, jejž
psal jakýs Bur ze Swellendamu své »drahé
vroucně milované manželce«, vypravuje o na-
stávajících bojích s Angličany, kteři prostřed-
nictvím komisaře vyzvali obec, aby kapitulovala
a konči následovně: »Jakožlo dobrá matk
pečuj o naše dítky, nevrátím-li se více.« Dopis
mohl býti právě tak psán r. 1901.
Zulu
Pretorius
Angličan
Kapsko
12
article
Mezi zbraněmi, chovanými v museu v Pre-
torii, bylo mimo jiné plechové dělo, jež si byl
Burové zrobili k oblehání Rustemburgu. Obležen
počalo v prosinci r. 1880, posádku města tvo-
řila skotská pěchota pod velením setníka Auchin
lecka.
Dne 24. prosince 1880 objevili se Burov
před městem a žádali jmenem vlády jiho-
africké republiky, aby se vzdalo. » Neznám
žádné vlády tohoto jmena,« odpověděl anglický
důstojník. Tehdáž osobovala si Anglie svrcho
vanost nad celým Transvaalem. Hodinu poté
zahájili Burové střelhu a Angličané pozorovali
s úžasem, kterak se blíží ku pevnosti dělo, ta-
žené volským potahem — byla to vlastně pa-
rodie děla. Skládalo se z několika plechových
válců, opatřených železnými obruči. Vynálezcem
jeho byl burský kovář, jenž je s otcovskou
hrdosti vezl do pole. Koule byly kamenné.
Burová
Rustemburg
Burov
Angličan
Pre
africký republika
Anglie
Transvaal
13
article
Toto dělo poslaveno nejprve 2000 metrů ode
tvrze, ale kule tak daleko nedoletovaly; zapřa-
ženi tedy volci znovu k dělu, jež dovlečeno
až na 600 metrů, ale tu vypovědělo úplně
službu. Avšak po několika dnech objevilo
se dělo znovu, vypálilo šest ran a bylo
nanovo umlčeno. Kovář však na novo
spravil svoje dělo s neobyčejnou houževna-
tostí a docílil šťastně tolik, že mohlo vy-
střeliti 30 koulí po sobě, ani prasklo. To bylo
setníku Auchinleckovi příliš, svolal všechny svoje
vojáky a tázal se jich, kdo by s nasazením
vlastního života chtěl vyhoditi do povětří burské
dělo. Hlásili se všichni bez výjimky a vybrán
jakýs John Meadow, aby dílo provedl. Opatřen
dvěma dynamitovými patronami, vplížil se John,
přesírojen za dřevoštěpa, do tábora burského,
kde se vydával za mírumilovného člověka, jenž
byl Angličany ztýrán. Kdykoli Burové musili
spravovat svoje pochroumané dělo — a to bývalo
skorem každodenně — postavali proti anglické
tvrzi jakožto »optický klam« velkou kládu, po-
bitou plechem, aby takto Angličanům zakryli
slabosti svého slavného děla. Tato kláda byla
Kovář
Auchinleck
Meadow
John
Angličan
Burová
14
article
Meadowovi záhubna. Považoval břevno plechem
pobité za pravé dělo, připližil se v noční tem-
notě a natáhl hodinový stroj na zapálení dyna-
mitové patrony. Chvili na to vyletěl i s kládou
do povětří. A plechové dělo burské druhého
dne k nemalému ustrnutí Angličanů, kteří byli
příliš záhy jásali, zahájílo opět svoji činnost.
stavy z rodičů vzrůstu zcela normálního a naopak
mívají rodičové obrovské postavy děti, jež nikterak
nevynikají pad prostřední vzrůst.
= O strašení bakteriemi vyslovil se prot.
Norton v jednom londýnském časopise s největším
důrazem, označiv ty, kdož neustále mluví o bakte-
riích, za nejhorší druh nudných žvanilů, kteří jsou
pohromou lidstva. Tito lidé vidí všude bakterie, v
vzduchu i na zemi, ve vodách i pod zemí. Varuj
nás, abychom nejedli ústřic, poněvadž někdy obsa-
hují smrtonosné zárodky. Cukr označují jakožto po-
travinu naprosto nezdravou, pohěvadž jest schopen
vssávat mikroby. Celer, zejmena surový, jest ještě
horší než ústřice atd. Jest konečně jedno, zemřeme-li
požitím bacillů anebo zhyneme-li ze strachu před
nimi hladem. Professor Norton spatřuje v bakterio-
logické manii nebezpečí, neboť svádí svoje přívržence
do bařiny, z níž lze těžko vyváznouti. Nemělo by
se nikterak zapomínat, že mikroskopický život pře-
vahou je člověku prospěšný a že druhy mikrobů, jež
jsou ve spojení s nemocemi, jsou počtem poměrně
skrovny.
Angličan
Norton
Celera
63
article
Každou neděli a svátek koncert. Výtečné velko-
popovické pivo a ležák. Plzeňský prazdroj“, víná všcho
druhu, výtečná kuchyně, vždy čerstvé ryby. K použit
pánům hostům obrovský rybník, dvě velké ovocné za-
hrady, tři kuželníky, kulečník, lodičky, koupelny. V ne-
příznivém počasí obrovský sál vždy připraven. O hojnou
přízeň prosí v hluhoké úcté Gustav Stejskal, býv.
restaur. Měšťanské besedy v Praze a „Feslové“ na
Král. Vinohradech
11407
18560
Stejskal
Fesl
Král
Praha
Vinohrady
74
article
Týništi n. Orl.,
Týništi n. Orl.,
s pěknými restauračními místnostmi, novými hostin-
nými pokoji, velikým representačním sálem, spolko-
vými místnostmi „Čtenářské besedy“, divadlem, sklepy.
stájemi a ostatním příslušenstvím pronajme se
řádnému odborníku, jehož choť jest výbornou k-
chařkou. Po případě může býti přijat ž rodberně
19701
osvědčený výčepník.
Bližší zprávy podá majitel OTTO PITTER
v Týnlšti nad Orlici-
Pro zdejší úřadovnu jedné společ-
nosti pojlěťující na život hledá se mladší,
19801
zručný a intelligentní
Pitter
Orlický
Týnlšť nad Orlice
75
article
Různě zprávy.
Různě zprávy.
Burské museum v Pretorii.
Bylo teď bezpochyby Angličany zničeno,a
také před válkou sotva as kdo v Evropě věděl
o jeho existenci a přece bylo to museum po
svém způsobu zajímavé. Toto historické mu-
seum neobsahovalo mistrovská díla umění,
nýbrž toliko prosté památky ze všech dob
hrdinných bojů lidu burského, ale tyto památky
právě svou prostotou měly cos velkého, impo-
nujícího. Pařížský žurnalista, jenž měl příležitost
viděti toto museum ještě před válkou, podává
o jeho sbírkách zajímavou zprávu. Nad veho-
dem musea, jenž měl značnou podobnost se
vchodem do mausolea neb do vězení, byl nápis
»Staats-Museum« a »Ingang«, u východu pak
velikými literami »Uit« a pod tím písmem
zcela drobným »Out«. Tento rozdil velmi roz-
*) Ve Španělích odpravují tak zvanou garrotou
odsouzenec se posadí na sedaďlo, kat mu vloží ko-
lem krku žele znou sponu, stáhne ji ze zadu šrouben
Angličan
Španěl
Pretorie
Evropa
burský muzeum
dema muzeum
76
article
Překladatel.
a zardousí jej-
= O návětěvě u Slenkiewicze přináší za-
jímavou zprávu americký časopis »Outlook«. Auton
nemůže ani vypovědět, jaké nadšení cítí polský ná-
rod vůči svému miláčku a pln obdivu popisuje pře-
krásné panství, jež darovali Poláci básníku k jeho
25letému jubileu; překrásný zámeček s 300 jitry
půdy, v němž veškeré práce provedeny byly polskými
řemeslníky zdarma. Avšak nejoblíbenějším románem
autorovým v Polsku není »Ouo vadis«, jenž vzbudil
mnohem větší nadšení v Anglii, kdež náboženské
romány těší se velké oblibě, nýbrž trilogie »Ohněm
a mečem«, »Potopa« a »Pan Volodyjowski«, kdež
Sienkiewicz líčí osudy své vlasti barvami nejohni-
vějšími. Ostatně považuje autor sám za nejlepší své
dílo romány »Rodina Polanieckých« a »Bez dogmatu«
S nadšením líčí Američan půvabný zjev dcery Sien
kiewiczovy, jež jest dokonalým obrazem své zesnul
matky, jejíž smrt způsobila básníku tak krutou bo-
lest. Sienkiewicz — vypravuje autor článku — na-
lézá se tou dobou v zenithu své mužné a básnické
síly. Jest jedním z nejroztomilejších lidí, srdečný
důvěrný, dvorný; někdy ovšem také zdrželivý, ale
vždy skromný a bez pretensí. Jest prostřední postavy.
upřímných rysů a klídných způsobů. Mluví plynně
francouzsky i anglicky. Společnost jeho dětí a něko-
lika málo přátei jest veškeré jeho štěstí. Hlavní jeho
náruživostí jest lov. V tu dobu pracuje Sienkiewicz
na románu, jehož hlavním hrdinou jest král Jan So-
bieski a na romantické skladbě ze života Juliana
Apostaty.
Polák
Volodyjowski
Sienkiewicz
Polaniecký
Američan
kiewiczův
so
Apostata
Polsko
Anglie
Siena
77
article
= Podivný odkaz. Z Paříže se oznamuje
Sensační závěť hraběte de Pierrecourt, jenž chtěje
vypěstovati nové pokolení obrů, ustanovil ve své zá-
věti, aby město Rouen, jež učinil universálním dědi-
cem svého ohromného jmění, vyplatilo každoročně
věno 100.000 franků manželskému párku neobyčejně
velké postavy, stane se předmětem procesu o dědictví
Dědicové zesnulého, jimž následkem fantastického
jeho nápadu ušlo by 6—7 mišlionů, podali u soudu
protest proti závěti. Zástupce dědiců jest pevně pře-
svědčen, že k této konkurenci obrů nikdy nedojde a
že státní rada zakáže městu Rouenu, přijati odkaz.
»Neboť není nic nemorálnějšího, než podmínky této
závětě«, pravil právní zástupce k jednomu ze spolu-
pracovníků časopisu »Echo de Paris«. »Můžetesi
zajisté představit, že tito obři budou vstupovati ve
sňatek manželský, jen aby získali oněch 100.000 fr.
O lásce nebude ani řeči. Avšak tato závěť jest ještě
v jiném ohledu nemorální. Byla by to prémie na
chorobu, neboť všichni lékaři považují obrovský
vzrůst za nemoc; nazývají ji »akromegalií«. Doktor
Landouzy už dávno podal důkaz, že obři mají ná-
chylnost k úbytím«. — Ostatně nelze ani předpoklá-
dat, že by tímto způsohem bylo lze skutečně vypě-
stovati pokolení obrů. Pocházejíť lidé obrovské po-
jít Pierrecourt
Dědicová
Můžetesi
Landouza
Paříž
Rouen
echo jít Paris
96
article
Mradníke.
Mradníke.
Týž má býti s českou i německou kor-
respondencí, jakož i s německým tésno-
pisom důkladné obeznámen a musil by místo nej-
později 1, října t. r. nastoupiti
Nabídky pod značkou „Společnosť pojišťu-
jící na život 254 přijímá administrace toh. listu
na vhodném mistě Král. Vinohradu, zvláště
pro zubního lékaře, advokátni kanceláře
a pod. se hodíci, jest hned neb od času
k pronajmutí. Byt tento jest v I. patře,
sluneční strana, a sestává s 5ti pokojů,
kuchyně, koupelny, pokoje pro služebné
předsíně s plynovým osvětlením. Bližší sdělí ma-
19707
jitel domu
Pexider, materialist
na Král. Vinohradech, Palackého tř., 299
Král
Palacký třída
jitel dom Pexider
99
article
Dražba dříví.
Dražba dříví.
Dne 19. srpna t. r. o 9. hod. dopol. započne dle
ediktu c. k. okr. soudu na Žižkově ze dne 22. čer-
vence 1901 č. j. H. c. 404/1/1 veřejná dražba zásob
dříví stavebního a truhlářského do konkursní pod-
staty firmy Kryf Šlechta náležejících a sice v dřevní
ohradě na Žižkově (konec Poděbradovy třídy), na
kterouž dražbu se interessenti zvláště upozorňují.
Bližší vysvětlení podá advokátní kancelář podepsa-
ného správce na Ferdinandově tř. č. 24.
Poděbradův
Ferdinandův
Žižkov
Kryf Šlechta