2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
27. dubna 1913. Číslo 114.
4
article
džin — —
ské dřevěné město, marno utíkat tomu, všude
nás to dohoní — myslím si v duchu.
Křižovali jsme tak skoro hodinu ulicemi
a uličkami, vyšli kdesi na kopec a ocitli se
v domě. Na dvorku plno lidí, v předsíní plno
lidí a zase všichni tak děsně mlčí. Dlouhá
lmavá chodba, na konci jizba, plna na tatami
vedících lidí. Není tu také světla; elektrický
proud je požárem přerušen a jiné světlo se
nsi bojí dnes rozsvítit, když hrůza požáru jim
nad hlavou plyne. A není ho ani třeba. Rudá
zář je i zde s námi, všemi skulinami vniká do
Jizby: v jejím svitu rozeznávám tu naše děti.
5
article
Oka San a Oba San (maminku a babičku).
V zahradě vichr zuřivě klátí stromy, hvízdá
a skučí nám kolem oken až hrůza. V přiru-
dlém šeru jizby všichni schouleni, hlavy sklo-
něny až na kolena; a monotonním hlasem
zpívá Oba San modlitbu k bohu ohni: Sambo
dajko džin — Sambo dajko džin — Sambo
dajko džin — — vždy hlasitěji a hlasitěji, ja-
koby skučení vichřice přehlušiti chtěla. Těsně
vedle mne malý Jošíro Čau, oholenou hla-
vičku skloněnu až k zemi, sepiaté ručky nad
ní, násilným šepotem ze sebe vyráží —
Sambo dajko džin — Sambo dajko džin — Je
to totéž dítě, které jsem zvykla vidět vždy
a usměvavou, šťastnou tváří a vždy jen ke
„džú-džitsu“ vábící? — Namu ami Daibutsu
Sama — Namu ami Daibutsu Sama — —
spustila chvílemi Oba San jinou. — Leč víchr
zuří dále, záře se nemenší. — Veliký Buddha
jakoby neslyšel — „o, modlete se k svému
bohu, snad ten pomůže,“ prosí mne Oba San
a hned zase vpadá do svého: Sambo dajko
džin — Sambo dajko džin — Sambo dajko
Bylo již bílé ráno, když se vichr začal
mírnit a z Omašírokanu došla zvěst, že bě-
hem noci oheň došel až těsně k nám a pak
že se dal jiným směrem, jak jej točící se vichr
vedl. K polednímu jsme se vrátili; našli dům
spustošený jako po ohni a s mnohými věcmi
jsme se již neshledali, jak je přirozeno za ta-
kových okolností.
San
Nam
Sam
Daibutsu
Sambo
6
article
Požár zuřil celých osm hodin a stráví
část, která sama o sobě tvoří velké město.
Byloť před tím skoro dva měsíce bezdešťno.
slunce po celou dobu hřálo od rána až do ve-
čera, domy byly tedy krásně vysušeny
dobře hořely. Zuřivý vichr oheň rozsíval tak
horlivě, že i dobrému opatření bylo by za
těžko bojovat s nim. Leč odpomoc byla vel-
mi nedostatečná; stříkaček málo a krátké,
vody málo po ruce. Polícejní mužstvo, koman-
dované na pomoc, bylo vysíleno a usilovné
práce neschopno, protože několik dní trvající
pouliční výtržnosti proti odstoupivšímu pre-
mierovi knížeti Katsurovi vyžadovaly mnoho
mimořádné služby. Prostředky byly snad do-
statečny k udušení menšího ohně: s možností
tak velikého požáru nebylo počítáno, jak se
zdá. Poslední takový požár byl před čtvrtsto-
letím a náhodou také ve čtvrti Kanda.
Katsur
Kanda
7
article
Kanda je jednou z nejlepších čtvrtí To-
kia a jsou tu soustředěny skoro veškeré
školy. Veliká část jich ovšem lehla popelem
Kanda je také známým střediskem knihkupe-
ckých obchodů, neboť literaturu zde podpo-
ruje hlavně studentstvo. Japonci si nepotrp
na zakládání domácích knihoven; kniha se
přečte a prodá. Ve shořelé části byly celé
ulice antikvárních obchodů, dostavenička pro-
dávajících a koupěchtivých. Byly vždy plny
studentstva. Japonské obchody jsou po celé
šířce do ulice otevřeny a konu libo, může ve-
jít a zboží prohlédnout, ať koupí nebo ne. Dle
toho knihkupecké obchody, zvláště antikvár-
ní, jsou jako čítárny. Knihy jsou rozloženy na
stolech uprostřed a nastaveny v policích ko-
lem dokola. Vejdeme, prohlédneme, cose
nám zdá přítažlivým, někdy koupíme za ně-
kolik senů dobrou knihu, někdy nekoupíme
nic a jdeme dále. Mnohý student jde tak
z krámu do krámu a ztráví celé hodiny pro-
čítáním knih, které si třeba koupit nemůže.
A teď celé ulice takových obchodů shořely
a knihy budou patrně dražší.
Japonec
KIA
8
article
Oheň vypukl v budově Armády Spásy.
kde bydlilo 41 studentů. Jeden z nich spa
tak tvrdě, že ho hlomoz, ohněm způsobený
neprobudil; byl zapomenut a uhořel. V ulici
kde oheň začal, bylo popáleno nebo padající-
mi domy zraněno na 90 osob; mnohé tal
těžce, že druhý nebo třetí den zemřely.
Plukovník Armády Spásy prohlásil hned
že oheň nemohl vzniknouti jinak, než úmysl-
ným zapálením: leč nikdo nebyl usvědčen.
ba ani polapen a v lidu převládá přesvědčení.
že v domácnosti důstojníka, odkud první pla-
meny vyšlehly, byla převržena lampa. Kře
sťanství se zde dosud ujímalo jen velmi zvol
na a tímto jistě mnoho na oblibě ztratilo. Je
tu plno misionářů z Anglie i Ameriky, Ar.
máda Spásy pilně pracuje, pořádá průvody
po Tokiu s bubnováním, zpěvem a kázáním
a výsledky jsou nepatrné. Snad je to tím, že
osoby misionářů, hlavně amerických, a jich
způsob žití i jednání s lidmi více odpuzuje
nežli vábí.
Trosky na spáleniští dohořívaly a kouříly
ještě druhého dne pozdě do noci. Pohořelých
ujali se přátelé, žijící v jiných čtvrtích, mnohé
umístila obec ve školách a jiných budovách.
Zahájeny hned sbírky peněžité i potravin.
Mnohé obchody vyslaly ještě téhož dne celé
řady vozíků s balíky a vlajkami, nesoucími
nápisy, že je to pomoc pro pohořelé. Domky
byly většinou pojištěny a některé pojišťovac
společnosti mají tolik závazků, že jsou úplně
zničeny.
A za krátko po požáru zavládl na spále-
ništi čilý stavební ruch. Dřevěný dům snadne
shoří, ale snadno je zase postaven. Za ne-
dlouho bude tam zajímavá podívaná na nové
město dřevěných domků, které jsou tak hezké
na pohled, v nichž žíti je tak příjemno a ne
bezpečno zároveň.
Kře
Anglie
Amerika
Tokio
Ara
9
article
Zahradní slavnost.
Zahradní slavnost.
Vlašsky napsala Paola Lombrosová.
Přel. H. Hackenschmied.
Vlašsko
Paola Lombrosová
H Hackenschmied
10
article
Když markýzové di Cacciaselva koupili
Villu Maril v bezprostředním sousedství Villy
Antonietty, neměla paní Antonietta Vaglie-
rová, choť barona Vagliera a majitelka Villy
Antonietty, pokojné chvilky. Ve vzdálenosti
pouhých padesáti kroků, za jednoduchou za-
hradní zdí míti markýze a markýzu, jaké
štěstíl Neboť zajisté nebyla vyloučena mož-
nost, že by se nyní mohla vplížiti — byt
nějakými zadními rátky — přímo do srdce
aristokracie.
Třeba pomýšleti na prostředky a cesty
aby se navázaly styky. Ale jak? Kde vzíti
záminku, aby pozvala tyto aristokraty a pře-
devším aby jim poskyla jakousi představu
o své vlastní ceně a svém vlastním bohatství?
Konečně jedné noci napadla paní Anto-
niettu šťastná myšlenka: ž aby tak uspořá-
dala pick-nick pro děti alpské kolonie, nebo
zahradní slavnost: byla by to nádherná příle-
žitost ku pozvání všech majitelů vil. A když
přizve markýze, aspoň jim ukáže, jak byli Va-
glierové velkomyslní a k chudině dobročinní.
jak kde kdo v místě, purkmistrem počínaje
má je u veliké vážnosti, i jak jest jim závi-
děno, že mají takovou vilu a takovou za-
hraduí
Paní Antonietta určila pro slavnost příšt
neděli a po celý týden byla všecka zaneprázd-
něna návštěvami, psaním dopisů a přípravami.
Pozvala čtyřicet osob, všecky, jež čítala
ke crému společnosti; blahobyt a nádher
domu Vaglierova měly se ukázati za každou
cenu v nejlepším, imponujícím světle. V so-
botu vyžádala si udání přesného počtu dětí
učitelka jí oznámila, že jich přijde pětačty-
řícet.
Cacciaselvo
Villa
Villa Antonietta
Vaglier
Antoniett
Anta
Virginie
Antonietta Vaglie
Vaglierov
11
article
Pět-a-čtyřicet! Toť opravdu trošíčku
mnoho — pomyslíla si; inu ovšem, tací lidé
nebývají zvyklí skromností. Jakoby bylo nutně
třeba přivésti mi sem všechny ty děti do jed-
noho! Nyní ovšem už nezbývá, než tvářiti se
k tomu co nejradostněji.
Ostatně dlužno míti opatrnou péči, aby
si milé dětičky žaludky nezkazily. Běda, kdy-
by se lahůdkami příliš zmlsaly, aby se poton
nestaly vyběračnými v jídle. Proto dá jim po
kousku chleba a po uzence, pak trochu čer-
vené sladké vody k pití, a toho budou míti a
po krk.
Za to však byla odhodlána rozhodně ne
skrbliti na občerstvení pro hosty.
„Už ať to stojí, co stojí,“ řekla si pan
Antonietta, „ukáži jím, že máme peníze a že
nejsme žádní parvenuové.“
Vybrala všechno své stříbro, své nejkrás-
nější stolní náčiní z Flanderska a křišťálové
sklo z Čech, z Mílána a z Tunisu od Barattiho
objednala přebohatý výběr jídel a lahůdek
mezi jinými: obrovský tort a la Chanilly crě-
me, celé hory drobného pečíva a zákusků.
vábně obložených chlebů, ozdobných košíčků
se sladkými pamlsky a nejjemnějšími nadíva-
nými cukrovinkami, pyramidy nejkrásnějšího
ovoce a kalichovité sklenice s rozmanitým
zavařeninami a zmrzlinou.
Vskutku, byl to buffet, že ani v králov
ském zámku nemohli by ho s větší nádherou
a marnotratněji vypraviti. Dojem jeho byl tal
knížecí, že když paní Antonietta viděla nyn
vedle této tak přepychově vyšňořené tabule
koš, přichystaný pro děti, který tak vtíravě
páchl uzenkami, pocítila neurčitou, křiklavou
nesrovnalost.
Antoniett
Čechy
Tunis
Baratti
12
article
„Tento česnekový zápach jest odporný.
řekla kuchařce; „vyneste ten koš do kuchyně
a nechte jej tam až do poslední chvíle; po-
tom pro něj vzkážu.
Oblékla dva chasníky z hospodářství d
odložených fraků svého muže a postavila je
tam jako sluhy, potom přelétla celek zkouma-
vým pohledem a usoudila s uspokojením, že
dojem není špatný. Konečně musil si její muž
ještě jednou zopakovati řeč, která končila
tímto vzletným obratem: „A tak jako přítom-
nost těchto vzácných hostí, tak i naše láskou
posvěcená snaha přispěje blahodárně k tomu, by
v těch útlých dětských srdcích vzkličil, vzrostl
a utěšeně zkvétal záhy vštěpovaný v ně cie
úcty a lásky k oněm důležitým třídám vedou-
cím, proti nimž bodrý lid náš ustavíčně jest
podněcován. Ať žije Italie! Ať žije král!
To bylo, jen aby markýze ukázala, že
nejsou ani radikály, ani horlivými republi-
kány.
Prvním, kdo přesně o třetí hodině se do-
stavil, byl zástup dětí s učitelkou v čele —
přihnaly se se zvědavýma očima a s nosiky
ve vzduchu větřícími, jako vyhladovělá vlčata.
Za čtvrt hodiny přišla paní Antonietta
dolů, aby je s milostivým úsměvem uvítala.
Pozdravila učitelku, nicméně nevybídla ji, aby
se posadila, aby snad si nepočínala příliš „dů-
věrně“
Dostavily se trochu záhy, pomyslíla si
zlostně, přes to, že hodinu jim sama určila.
Teprve ke čtvrté hodině počínali se ob-
jevovati „praví“ hosté: pan purkmistr, notář
a ostatní pozvaní, jen paní markýza ještě
scházela.
Antoniett
Italia
13
article
Děti zpívaly, konaly prostocviky a tělo-
cvičné hry, deklamovaly básně a — dostá-
valy hroznou chut k jídlu. Zatím paní An-
tonietta ani dost málo nemyslila na ně, byla
zaneprázdněna výhradně očekáváním pan
markýzy. Přece zajisté i z vlastní zahrady
mohla slyšeti, že hosté byli již zdel
Konečně přiběhne jeden z pseudosluhů.
„Paní markýza je tu! Paní markýz
je tu!“
Všichni s paní Antoniettou v čele, která
rozechvěním velikého okamžiku byla zrudla
v obličeji až do fialova, pospíchali paní mar-
kýze v ústrety, hoši, postavení do dvou dvoj-
stupů, pozdravovali po vojensku.
„Toto jsou naši malí hosté,“ představo-
vala paní Antonietta. „Jsou to dětí alpské
kolonie, miláčci všech.“
Jest půl šesté: miláčci zapěli naposledy
a zopakovali básně.
„Ponechejme jim nyní volnost, aby po-
svačili,“ řekla paní Antonietta. „Paní markýza
bude zatím tak dobrotiva a podívá se na
vodomety v naší zahradě, jsou velmi podobny
oněm ve ville Pallavícinů v Pegli.
Celá společnost se vzchopila.
„Vy zatím dohlédněte, pane doktore,
prohodila paní Antonietta na odchodu, „aby
se dětem podalo občerstvení; ubozí broučkové
jistě asi jsou již hladoví.“
Pan doktor, statný muž a zdejší okresn
lékař, s mladou učitelkou alpské kolonie po-
kukuje zamilovaně navzájem na sebe, pospí-
chá všechen šťasten svým úkolem, aby rozkaz
okamžitě vykonal. Jako blesk octl se u sku-
piny učitelek a dětí, které stály s prázdnými
žaludky před pokrytým, vábně páchnoucím
stolem.
„Tož vzhůru, dítky, vesele! A s chutí do
tohol“ povzbuzoval doktor, který na svou.
Antonietta
Antoniett
14
article
Šachový klub Klub šach. král. Otevření
Smíchov.
Vyšehrad.
1. Dr. Kvíčala O Richter
2. Engler
1 Inž. Grössl
3. Dr. Musil 1/4 Kuželka
4. Inž. Mareš 1 Čermák
5. Dlouhý 1/4 Votruba
6. Dr. Petříček Ú Roland
7. Kosterka 1 Cafourek
8. Dr. Honzák i Svačina
velkou radost objevil několik lahví muškáto-
vého vína. „Řekněte, zdali jste dostali už
někdy takových báječných božích dárků pod
nos?“ A jal se krájeti tort.
„Ale,“ osmělil se namítnouti jeden z im-
provisovaných sluhů — „nemělo by se po-
čkati na milostivou?“
„I kde pak! Vždyť mne sem sama po-
slala,“ ujistí jej doktor a klidně pokračuje ve
svém počínání. „Vy dostanete první,“ a podá
vrchovatý talíř mladé učitelce — „a vy,
potom ty a ty — tak chutě, honem, děti!“
Nádherné místrovské dílo Barattiovo
zmizí okamžitě v lačných hrdlech maličkých.
doktor
Kvíčala
Richter
Engler
Grössl
Musil
Mareš
Čermák
Petříček
Kosterka
Cafourek
Honzák
Svačina
Smíchov
Vyšehrad
Dlouhý
Ing
Votruba
Ú Roland 7
15
article
Za tortem mizí drobné pečivo a zákusky,
vzácné cukrovinky, ovoce... Jak živy nebyly
by si mohly děti představiti takových hodů,
takového jásotného hýřeníl
Tu jeden vylizuje tvářemi svůj talíř, tam
jiný hltá pochoutky plnými ústy dávě se té-
měř z obavy, aby mu jiný neuzmul kousku o
úst. Jeden zvláště malý lopotí se, aby zbytek
tortu vecpal do kapsičky své kazajky, jiný
odnáší svou kořist stranou, opět jiní vcházejí
ve směnné vyjednávání, aby okusili také z po-
choutek svých kamarádů... Zkrátka v deseti
minutách zeje tu prázdný stůl, z celé nádherné
výpravy jeho nezbylo ani kapky v lahvích,
ani drobtu na talířích nebo podnosech — vše
jest to tam ..
Rozjaření dostoupilo svého vrcholu. Děti
rozohněné požitím vína zpívaly, tančily i rvaly
se. Očka jim zářila, oblíčeje takřka hořely.
zdálo se, že v těchto deseti minutách všechny
děti nápadně ztloustly. Každý okamžik propu-
kalo „hurrá“ jako rakety z jejich hrdel.
„Jak ti maličcí jsou rozjařeni!“ prav
markýza poslouchajíc z dálky jejich smích.
16
article
„Patrně svačína výborně příspěla k jejich do-
brému rozmaru.
„Přeje si paní markýza, abychom se nyní
vrátili a podívali se na ně? Beztoho sami také
již potřebujeme malého občerstvení.?
Když paní Antonietta uzřela z dálky tak-
to vyplenčný stůl, nechtěla věřiti svému zra-
ku. Odtrhla se od společnosti, aby pospíšila
blíže a vyrazila všecka bez sebe: „Probůh.
co se to zde stalo?
V nejbliížším okamžiku rozvine se horečný
rozhovor mezi sluhy, kuchařkou a doktorem.
vzájemné obviňování a sebe obhajování. Slove
„koš“ prohozeno alespoň dvacetkrát na té
oné straně, až konečně kterási z horlivějšíck
služek odběhne a přinese jej z kuchyně. JJest
úplně netknut se svými pětačtyřiceti kousky
chleba a tolikerýmiž uzenkami. Opodál se za-
stavivší společnost pohlíží s kradmými úsmě-
vy na tuto scenu.
Mladá učitelka je tak polekána mrzutou
nehodou, způsobenou alpskou kolonií, že
rychle chce nastoupiti zpáteční cestu, a děti
co možná rychle seřazeny do dvojstupu, defi-
lují s obličejí zjasněnými bohatou hostinou.
jaké zajisté nedostane se jim tak brzy a v ta-
kové hojnosti.
Paní Antonietta se snaží, aby vyložila
svým hostům osudné qui pro quo. Žtratila na-
dobro hlavu, ale ať si jen někdo též představ
— tort sám stál pětatřicet lir a drobného pe-
čiva a zákusků bylo neméně než šest liber —
a toho krásného ovocel
Věru, jak je to jen možné, že tohle vše
mohly ty děti snísti! A co paní Antoniettě
bylo už vůbec nepochopitelno: jak jen se
mohly domnívati, že to vše, taková jídla, byle
zde připraveno pro něl
Dělnický klub šachist
Smíchov . . . ..
šach. klub Dobruský
B-team
Klub šachistů Král
Vyšehrad
Šach. klub Dobruský
A-team . . . . ,
Šachový klub Smí
chov
Dělnický klub šachistů
v Praze . . . . .
Klub šachistů Vršo-
vice . . . . . .
Antoniett
Věra
Antonietta
Smíchov
Praha
Vršo
Dobruský B
klub Dobruský Ateam
Král Vyšehrad
19
article
Mat ve 2 tazích.
Mat ve 2 tazích.
V šachové rubrice »Dělnických listů«, ze dne
19. dubna 1913 čteme následující: »V pražském
neodvislém denníku »Samostatnost« setkáváme se
vedle stálé nedělní rubriky šachové i ve feuilleto-
nech Dykových častěji se zajímavými causeriemi
šachu věnovanými. Jiné české listy dosud tolik
nevyspěly, aby pochopiti mohly, že také v umění
šachovém spočívá jakýsi smysl kulturního činitele.
jejž nelze přezírati.« — Pane kolego —. ouha! Již
dávno před vznikem »Samostatnosti« přinášely
»Národní Listy« feuilletony ze života šachového
a to z péra téhož mistra O. Důrasa, který tento-
kráte poskytl své zajímavé »Dojmy a vzpomínky na
gambitový turnaj v Opatii 1912« k uveřejnění
»Samostatnosti«. Byly to zejména — pokud se do-
vedeme upamatovati — feuilletony o turnajích
v Norimberku 1906, Petrohradě 1909, San Seba-
stianu 1911 a m. j. I v různých zprávách přináší-
vají »N. L.« občas črty ze života šachového. »Sa-
mostatnost« je v tomto směru proti jiným listům
ovšem ve značné výhodě, neboť redaktorem její
zábavné přílohy je známý spisovatel p. V. Dyk.
sám výborný šachista, který podobné causserie
sám může si napsati, nebo příspěvkům jiných místa
poskytnouti.
Poslední kolo soutěže o memorial dra
Jana Dobruského přineslo zajímavý match
mezi Šachovým klubem Smíchov a Klubem Šachi-
stů král. Vyšehrad. Prvý z něho vyšel jako vítě
v poměru 5 : 3 a obsadil tudiž v soutěži druhé
místo za A-teamem Šachovního klubu Dobruský
odkázav Kl. š. Vyšehrad na třetí místo. Čtvrté
místo zajistili si junioři Š. klubu Dobruský, pora-
zivše v úterý Dělnický klub šachistů v Prazev
poměru 5 : 3.
Děl. klub šach. Šachový klub Otevře ní
Praha. Dobruský B.
1. Zářecký 1 Černý
2. Sika
0 Mitovský
O Kokšál
3. Liling
1 Páral
4. Hájek
Tesák 1/4 Tereba
6. Watters 0 Vilka
7. Kraus 12 Dr. Vávra
Dykův
O Důrasa
V Dyk
Dobruský
Klement
Zářecký
Mitovský
Kokšál
Páral
Hájek Tesák
Kraus
doktor
Vávra
Opatie
Norimberk
Petrohrad
San Seba
Vyšehrad
Praha
Šachův klub Smíchov
klub Šachistus král
team Šachovní klub Dobruský
1 Černá
Tereba
21
article
0 Havlik
zvolen jednohlasně p. JUDr. Jan Kvíčala, místo-
předsedou p. JUDr. Adolf Dušek, členy výboru
pp. K. Unger, E. Richter, JUDr. K. Meisner, Jos.
Moravec a O. Tykač, náhradníky pp. V. Sůra, V.
Říha a J. Tarabec, revisorem p. V. Kornia.
Dále projednány tři návrhy výborem Ú. J. .
š. valné hromadě předložené. Po krátké debatě
byly návrhy vesměs schváleny a odkázány výboru
ku provedení. Uvádíme stručně znění: 1. Výboru
Ú. J. Č. š. se ukládá, aby do sjezdu v Ml. Bole-
slavi vypracoval nový turnajový a hrací řád; 2.
aby neprodleně vešel ve styky s ostatními šacho-
vými svazy, na základě jichž by již turnaje v Ml.
Boleslavi event. mohly býti mezinárodní: 3. aby
co nejdříve vypracoval nové vzorné stanovy pro
zakládající se kluby. Přijat dále návrh, jejž jmé-
1 Hra 4 jezdců.
O Francouzská hra.
Caro-Kaun.
O Angl. pěšc. hra.
Angl. pěšc. hra.
1 Hra 4 jezdců.
O Francouzská hra
0 Skotská hra.
JUDr
Kvíčala
Dušek
K Unger
E Richter
K Meisner
Jos
Moravec
O Tykač
V Sůra
V Říha
J Tarabec
Bol
Cara
Kaun
Boleslav
Anglie
28
article
16 16
0:8 244:54
nem šachového odboru »Polabana« podal p. Ji
roušek, aby Ú. J. Č. Š. dle možnosti vypsala mezi-
klubovní korespondenění turnaj.
Po vyčerpání programu valné schůze sehrán
byl tombolový turnaj o dvou kolech, jehož zúčast-
nílo se celkem 36 hráčů. Prvé utkání určeno lo-
sem, v druhém utkání utkali se pak vždy vítězové
spolu a poražení také spolu. Ceny, jež byly pe-
něžité, věcné a knižní, obdrželi jen ti účastníci,
kteří docílili aspoň jednoho bodu. Byli to: Dr.
Kvičala, Moravec, Řichter, dr. Vítkovský, Mo-
stecký. Kuželka a Wertheimer 2 body. Roland,
Mitovský a inž. Grössl 11/2 bodu. Dlask, Kolár,
Macoun, Bečvář, Hašek, Fekete, Hromádka, Šípek.
Engler, Bousovský, Kautský (hrál 2. partii za p.
Jirouška), Lirš, Zeibrdlich, Švačina, Kraus a Ha-
vlík 1 bod.
Velká účast a zdařilý průběh tohoto turnaje
bude jistě výboru Ú. J. Č. š. pobídkou, aby po-
dobné, s šachovým programem spojené v ečery ča-
stěji pořádal. Snad dojde nyní také konečně
k uskutečnění myšlénky bývalého předsedy Ú. J.
Č. Š. p. B. Penížky, aby totiž byl uspořádán velký
zápas všech šachových klubů v Praze a v před-
městich.
Polaban
Kvičal
Moravec
Řichter
doktor
vítkovský
Wertheimer
Roland
Mitovský
Ing
Dlask
Kolár
Macoun
Bečvář
Hašek
Fekete
Hromádka
Šípek
Engler
Kautská
Jiroušek
Lirš
Zeibrdlich
Švačin
Kraus
Penížek
Praha
31
article
Ústřední jednota českých šachi stů
konala dne 19. dubna mimořádnou valnou schůzi.
aby doplněn byl výbor resignacemi zvláště v po-
slední době valně prořídlý. Z funkcionářů na valné
schůzi v Plzni r. 1911 zvolení se vzdali: pp. B.
Penižka, dr. A. Klír, J. V. Stefanydes, V. Kautský
P. Fr. Suchomel. J. Rašovský, E. Hosperger,
Matula, inž. Fr. Zvěřina a J. Pelikán. Schůzi byli
přítomní delegáti osmi klubů, jež zastupovali cel-
kem 249 členů.
Valná schůze byla zahájena jednatelem inž
F. Grösslem, načež k návrhu p. B. Židlického
zvolen zatímním předsedou p. dr. J. Kvíčala. Ze
zpráv funkcionářů přednášena pouze zpráva po-
kladní odstupujícím pokladníkem V. Kautským
Týž referuje, že od valné schůze v Plzni přijato
K 422.93, vydáno K 160.66, takže zbývá přebytek
K 262.27. Pak přikročeno k volbám. Předsedou
Jeho báječná znalost čístí lidský život
z daleka, každého překvapí, kdo mu
píše.
B Penižek
doktor
A Klír
Stefanydes
V Kautská
Suchomel
J Rašovský
E Hosperger
Matula
Ing
František
Zvěřina
J Pelikán
F Grössl
Židlický
J Kvíčala
Plzeň
37
article
Tisíce lidí všech stavů zí-
skalo již jeho radou. Vypočítává
jejich zvláštní schopnosti, uka-
zuje, kde jim kyne prospěch
kdo je jim přítelem a kdo ne-
přítelem, jakož i poukazuje na
dobré a špatné obraty jich ži-
vota.
Jeho popis minulých, při-
tomných a budoucích události
uvede Vás v údiv a prospěje
Vám. Vše, co k tomu potřebuje.
jest Vaše jméno (vlastnoručně
psané), jakož i dalum narozen
a pohlaví. Peněz není třeba. Od-
volejte se jednoduše na tento
list a vyžádejte si četbu na zkoušku zdarma
Pan Pavel Stahlmann, zkušený německý astro-
log v Horním Niewsadernu, praví:
„Hvězdočety, které mně pan prof. Roxroy vy-
stavil, odpovidaji zcela pravdě. Představují velice
důkladný, zdařilý kus práce. Poněvadž jsem sám
astrologem, vyšetřil jsem důkladně jeho planetárni
výpočty a údaje, i shledal jsem, že práce jeho jest
ve všech jednoilivostech dokonalá a on sám že
Jest s touto vědou úplně obeznámen. Pan profesor
Roxroy jest pravým přítelem lidstva; každý by
měl služeb jeho použiti, neboť se dá tím dociliti
velmi mnoho prospěchů.
Pavel Stahlmann
Roxroy
38
article
Baronka Blanquetová, jedna z nejtalentovaněj-
ších Pařížanek, praví:
„Děkuji Vám za můj úplný běh života, jenš
jest neobyčejně zevrubný. Již jsem brala radus
mnchými astrology, avšak nikdy neobdržela jsem
tak pravděpodobnou a tak úplně uspokojívou od-
pověď. Ráda chci Vás doporučiti a obeznámit
s Vaší obdivuhodnou vědou své přátele a známé.
Důstojný kněz G. C. Hasskarl Ph. D. prav
ve svém dopise prof. Roxroyovi:
„Jste zajisté největším specialistou a mistrem
ve svém povolání. Každý, kdo se s Vámi poradi.
bude obdivovati přesnost Vaši, životni předpovědi,
týkající se znalosti lídí, věci a Vašich rad. I ten
nejskeptičtější, když s Vámi jednou korespoudoval,
uchýlí se k Vám opět a opět o radu.
Chcete-li nabídky této použiti a obdržeti četbu
něm. na zkoušku, tedy zašlete jednoduše své plné
jméno, přesnou adresu, jakož i den, měsíc, roka
místo svého narození (vše zřetelně psáno), s udá-
ním, jste-li pán, paní neb slečna, dále opis násle-
21403
dujícího verše vlastní rukou:
Jest mocná Vaše rada,
hlas tisíců to hlásá;
chci štěstí mít a úspěch,
u Vás je moje spása.
Dle libosti možno přiložiti též 60 h ve znám-
kách na výlohy poštovného a psaní. Adresujte svůj
dopis, frankovaný 25 h, na Roxroy. Dept. 3042 E.
177a Kensington Hight Street, Londýn, W., Anglie
Blanquetová
G C
Hasskarl
pravit
profesor
Roxroy
Kensington Hight Street
Londýn
Anglie
42
article
Vydáváme novou knihovnu, novou nejen bibllogra-
ficky, ale 1 cílem e formou. Účelem jejím bude sblížiii
specialistu učence s tnielligeninímlalkem, vyhověti stále
pronikavější potřebě a poplávce po moderní literatuře
vědu demokrafisující novými prostředky popularisač-
ními, odstraňujícími všechnu přílěž a nepřístupný ap-
parét, vyhrazený bodání vědeckému.
K Jejímu řízení povolání a získání nejpřednější vědečíí
pracovníci čeští ze všech našich vědeckých kruhů.
Ve svazcích vyčerpávajících stručnou, ale obsažnou
a poutavou formou jednotlivá odvětví věd a umění
budou nejpovolanější naše odborná péra ukládali vý-
těžky vědeckého badání tak, aby čtenářstvo bylo udržo-
váno stále na svěží stopě nejnovějších vymožeností
Knihy naší sbírky mají poskytnoutí moder-
nímu čtenáři všecko, čeho je třeba ku ze-
všeobecnění jeho praktíckého životního
poznání, k docelení jeho světového názo-
ru a pří tom k prohloubení jeho vědomo-
stí - mají býti jakousí jeho „domácí uní-
versitou“.
Svazky, vždy ukončené, v pěkné moderní úpravě
v tuhé obálce, vázané, prodávají se