1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v neděli 27. dubna 1913.
Praha
3
masthead
v drobnem prodej
5
article
Baranni a večerní liasty
předplácí se
v Praze v administrn
na tertieta . . . . S K =
s dvoji donáško
ne Eěrloja. . .
kel
na měslo "o ALlálkácho
ndslo. Poštous
na rP íeta : : : :
minie dvojí zásmik
ert o ia t
tre
zen
Dnešní číslo pro Prahu jest o 20
stranách, s přílohou pro venkov
o 24 stranách.
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 28. dubna v ob-
vyklou hodinu polední.
ALlálkácho
Praha
6
article
Rozpaky evropské diplomacie.
Rozpaky evropské diplomacie.
Od chvíle, kdy rozlétla se světem zvěst
o dobytí Skadru mečem Černohorců, obrá-
til se zájem evropské veřejnosti k londýn-
ské „besedě“ velvyslanců pěti velmo
evropských. Zcela přirozeně. Neboť zte-
čením pevnostních hradeb skaderskýcha
tarabošských postavila malá, avšak sporá
Černá Hora vůli svou činem nejráznějším
odpor naprostý proti vůli a vetu všech pěti
velmocí evropských. Nedbala domluv ofi-
cielního Ruska, nedbala not. zákazů a blo-
kády a vzala si turecký Skader, poněvadž
toho žádal životní její zájem, poněvadž
nemohla tuto strašnou osman-
skou pevnost při hranicích
svých zůstavit barbarským nepřátelům
svým — Arnautům, od nichž by se nemohla
pro věky nadíti dobrého sousedství, nýbrž
jen věčného příkoří, a nebezpečného ohro-
žování lidu svého. Vyložila tyto své obavy
a důvody nutné sebeobrany dávno velmo-
cem, důvěřujíc v jejich moudrost a sprave-
dlivost.
Černá Hora
Rusko
7
article
Než, tyto vynesly nález, Černé Hoře
zhola nepříznivý, přiřknuvše
Skader jednomyslně budoucí, dosud ne-
existující „autonomní Albanii“, následkem
čehož zapovídaly Černé Hoře důtklivě,
aby ho neobléhala a nedobývala z rukou
— Turků. Proto všechen svět po pádu
Skadru byl zvědav a dychtiv, jak se nyní,
po verdiktu Bellony, na Taraboši velmoci
evropské rozhodnou a to tím více, poně-
vadž chrabrý král Černé Hory, za jednos
národem svým, pevně prohlásil, že se do-
bytého Skadru za žádnou cenu nevzdá, děj
se co děj.
Nuže, dnes víme ze zpráv londýn-
ských, že v páteční schůzi velvyslanců
svých, velmoci evropské sice znovu ve-
spolně prohlásily pevný svůj úmysl, aby
Skader zůstal městem příští Albanie bez
ohledu na to, že ho Černohorci se zbraní
v ruce vítězně dobyli — avšak že se
naprosto neusjednotily na tom,
jak a kým má býti Černohorcům
vyrván z rukou.
Rakousko navrhlo, aby se proti Čer-
né Hoře zakročilo ostřejšími donu-
covacími prostředky nežli jest pouhá lodní
blokáda pobřeží černohorského-
Žádalo, aby mocnosti provedly vůli
svou buď pospolitým vojenským
zakročením proti Černé Hoře, anebo
aby Rakousko s Italií, nebo Rakou-
sko samo bylo od nich tou exekucí pově-
řeno.
Turek
Bellon
Skader
Černohorec
Albánie
Černá Hora
Rakousko
8
article
Avšak zpráva „Reuterovy kanceláře“
ani slovem nenaznačuje, že by
ostatní velmoci byly na tyt
ostré návrhy přistoupily, na-
opak, vysvítá z ní, že Rakousko se
svýminávrhy na páteční konfe-
renci velvyslanců propadlo
Sděluje, že usnesení konference přístal
na tom, vyrozuměti v několika dnech krále
Mikuláše úřadně, že musí se Skadru vzdá-
ti a mezitím pokračovati v blokádě a dáti
velitelům lodí nové příkazy, aby blokáda
byla zostřena v blokádu dokonalou“.
„To nic není!“ soptí dnešní „Neue Fr.
Presse“. „Tu novinku, že má vykliditi Ska-
der, slyšel král Mikuláš již několikráte,
aniž by se byl po ní i jen ohlédl, a čeho
sobě dělal z posavádní relativní blokády,
víme také. A proto ani absolutní blokáda
neoloupí ho o klidný noční spánek v novém
sídelním městě — černohorském Skadru.
V říšském sněmu německém prohlásil
včera státní tajemník Jagow: Již před
delší dobou usnesly se velmoci, že Skader
má náležeti k Albanii. My, i jiné velmoci,
prohlásily nyní opětně, že na tomto
usnesení nic nemůže býti změněno okol-
ností, že černohorský král Skadru dobyl
Pro nás jest tato otázka „res judicata“
(„věcí rozsouzenou“). Poslední vysla-
necká konference usnesla se vyzvati krále
černohorského, aby město vyklidil. Kdyby
však toho Černá Hora neučinila, bude
rokováno o dalších krocích. Více
nemohu pro dnes sdělit.
Reuterův
Mikuláš
Neue
Skader
Rakousko
Francie . Presse
Albánie
Jagow
9
article
Tedy ani státní tajemník německý ne-
učinil o osudu návrhů rakouských zmínky
nejmenší. Diplomacie tváří se klidnou a
trpělivou. Nechce ještě horempádem vy-
sáhnout k válečnému násilí proti Černé
Hoře, obávajíc se patrně, aby z toho ne-
praskla její těžce získaná a udržovaná svor-
nost a z praskliny nevyšlehly plameny nej-
nebezpečnějšího požáru..
Ve Vídni čekají nyní na příští schůzi
velvyslaneckou, zdali v té se popojde proti
Černé Hoře o krok dále. Schůze ta koná
se zítra a bude jí předsedati snad již opět
sir Grev.
Pokud by se dalo soudit z mluvy ví-
deňského tisku na náladu rozhodujících
kruhů, tož by v těchto převládala roz-
mrzelost z tak pomalého tempa diploma-
tické konference londýnské. Za to tisk an-
glický, francouzský a ruský zrazuje ode
všeho unáhlení a doporučuje Rakousku
trpělivost.
„Duch konference jest takový“, pravil
dle zprávy Reuterovy jistý diplomat, „že
s trpělivostí, bohdá, vyvázneme kol
toho úskalí se zdravými údy“. V tisku
francouzském a ruském doufá se v kom-
promis. Za slušnou náhradu jiným územím
snad prý Černá Hora oželí Skadru. Ale
černohorský král se svýmí státníky odmítá
dosud co nejpevněji a nejrozhodněji každou
podobnou kompensaci. Jedině násilí prý
Černá Hora ustoupí, neboť krev není voda.
K násilné evakuaci Černohorců ze Skadru
pobádá Rakousko-Uhersko jedině ne-
svědomitý tisk německý, jenž
hoří netrpělivostí po exemplárním zkárání
Černohorců a nedbá, že rakouský kabínet
zaříkal se ještě nedávno, moudře, každé
agresivnosti vůči státům balkánským.
Poměrně rozvážněji vede si tisk ma-
ďarský, jemuž odvaha a pevnost krále
černohorského namnoze imponuje.
Reuterův
Černohorec
Černá hoře
Vídeň
Rakousko
Uhersko
Černohorec
10
article
Válka na Balkáně.
Válka na Balkáně.
Rakousko-Uhersko není spokojeno
s usnesením velvyslanecké konference
londýnské.
sneseno oznámiti všem velmocím, že
Rakousko-Uhersko uznává včerejší u-
snesení konference velevyslanců za na-
prosto nedostatečné a že s ním spoko-
jeno býti nemůže. Rakousko-Uhersko
trvati musí na bezodkladném vyřízenl
otázky skaderské a nemůže přijmouti
usnesení, které by znamenálo pouze dal-
ší průtah. Z té příčiny žádati musí o roz-
hodnutí, jež by zaručovalo, že skaderská
otázka rozřešena bude nejdéle do čtvrt-
ka příštího týdne. Jinak by rak.-uherská
vláda byla nucena sama učiniti opatření,
aby rozřešení toto bezodkladně způso-
bíla.
Balkán
Rakousko
Uhersko
RakouskoUhersko
11
article
Situace zahraniční.
Situace zahraniční.
Z Vídně, 26. dubna.
(Zvl. telef. zpr. „Nár. Listal
Ze zdejších kruků diplomatie-
kých dostalo se nám dnes těchto informací-
„Stav věcí v prošlém týdnu pohříchu se ne-
zlepšíl. Všechny velmoci sice ubezpečují, že
trvají na usnesení londýnském, podle kterého
město a pevnost Skader a také Taraboš při-
padnouti mají Albánsku, avšak pokud se týče
provedení stanoviska toho, podobá se, že vel-
moci evropské mají úmysl prodlužovati dosa-
vadní, krajně pomalou a dosud bezvýslednou
taktiku. To vychází na jevo z příhod, jež udály
se na včerejší vyslanecké konferenci lon-
dýnské, o kterých dosud zpráv autentických
není, vyjímaje jednu, že tam návrh Ra-
kouska, by užito bylo proti Černé Ho-
ře opatření rozhodnějšího, dote
chvíle přijat nebyl.
„Nebezpečí, které spočívá v novém prů-
tahu této věci, záleží blavně v tom, že tento
postup by mohl v Rakousku způsobiti dojem,
jakoby ostatní mocnosti chtěly plány monar-
chie rakousko-uherské zkřižovati. Takovým
způsobem mohla by říše rakousko-uherská
býti zatlačena do — samo s ťa t né
zvláštní akce, která tady ve Vídni jest
všem lidem rozmyslným tím nesympatič-
tějši, jelikož veškerá politika, zachovávaná
monarchií rakousko-uherskou od prvopočátku
nynější krise balkánské, čelila k tomu, nevy-
stoupiti proti žádnému státu a národu balkán-
skému aggressivně, na druhé straně však také
z toho důvodu, že nepoměr mezi vojen-
skou mocí monarchie rakousko-uher-
ské a mezi vojenskou mocí malé země, jakou
je Černá Hora, kdyby došlo k uplatnění této
převahy a přesily Rakouska, nebylo by žád-
ným uspokojením politické a vojenské ctižá-
dosti rakousko-uherské říše a také by jím po-
kládáno býti nemohlo.
Skader
Taraboš
Vídeň
Rakousko
12
article
Záleží tedy nyní jedině na Evropě, by jed-
nala rychle a takovým jednáním zabránil
samostatné a zvláštní akci rakousko-uherské
říše, akci, jež by mohla míti za následek
ještě komplikacejiné. Co se týče ko-
nečně kompensací pro Černou Horu za Ska-
der, o kterých za dnů posledních byla řeč v li-
stech francouzských a ruských, jsou kompen-
sace takové vyloučeny, dokud nebude záleži-
tost skaderská urovnána.“
Z Londýna, 26. dubna. (K. k.) „West-
minster Gazette“ chválí Rakousko-
Uhersko, že osvědčilo velkou zdrželivosta
přineslo značné oběti. Kdyby mocnosti ne-
splnily své závazky, byl by zníčen celý ob-
tížně dobytý výsledek a společná akce na za-
chování evropského míru byla by pro tuto ge-
neraci ztracenou věcí. Morální právo není
West
Evropa
Londýn
RakouskoUhersko
13
article
vždy na straně malých národů. Zmíněný časo-
pis varuje před příliš dlouhým protahováním
akce mocností, soudí však na druhé straně, že
Rakousko-Uhersko může si dovoliti vývinouti
rozumnou trpělivost, poněvadž ny-
nější situace je definitivně vyjasněna.
Skaderská otázka.
Z Berlína, 26. dubna. »Vos s. Ztg.
oznamuje z Petrohradu: Ze srbské strany na-
vrhují, aby Černá Hora byla odškodněna
přenecháním pobřežního pruhu p ř
ústí Drinu až po jezero skader-
ské, za kteréžto odškodnění mohla by
Skader přenechat Albansku. Je naděje, že
návrh tento bude pro Rakousko-Uhersko
přijatelným kompromisem.
Ruský zahraniční úřad potvrzuje ve sdě-
leních inspirovaným listům, že zabrání Ska-
dru nemůže měnit nic na usnesení lon-
dýnské velevyslanecké konference a Rusk
trvá ve příčině Skadru na svém dřívějším
stanovisku.
Z Petrohradu, 26. dubna. (K. k.) No-
viny zabývají se již otázkou territoriální
kompensace Černé Hoře. »Ruskaja Mol-
va« považuje takový kompromis za jediné
vychodisko. »Birž. Vědomostí« při-
znávají, že kategorický požadavek, aby Ska-
der byl vyklizen, musil by býti provázen
kategorickým aktem. »Rěč« přináší infor-
maci z diplomatických kruhů, dle níž moc-
nosti jsou zajedno v tom, že pád Skadru
nezpůsobí žádné změny hledisk velmocí. Jde
nyní o to, jak má býti usnesení mocností
uskutečněno.
Vos
Ztg
Černá
Skader
Albansko
Rusk
RakouskoUhersko
Berlín
Petrohrad
Černá hoře
Ruskij mol
14
article
Odvolání bulharského vojska a j. ze
Odvolání bulharského vojska a j. ze
Soluna.
Ze Soluna, 26. dubna. (K. k.) Ústup
bulharského vojska odtud do Sěresu začal
včera odjezdem dělostřelectva. Dnes budou
odvezeny všecky vojenské věci, střelivo a
archivy. Současně odtáhne pěchota. Bulhar-
ský poštovní a telegrafni úřad, jakož i ná-
rodní banka zavrou své úřadovny. Také
bulharské vojsko z Langasy ustupůje k Sě-
resu.
(Viz poslední zprávy.)
Bulhar
rodný banka
15
article
Bulharsko-srbská dohoda.
Bulharsko-srbská dohoda.
Do stísněné nálady ve slovanských du-
ších, kterou vzbuzovalo rozdmychávání sporu
bulhársko-srbského, zazněla osvě ž ujfe
zpráva, že obě spojené moci jiho-
slovanské se dohodly o rozdělen
zabranýchúzemi. Jistě nebylo ani třeba
tolik povyku, který se rozlehl v jihoslovan-
ských novinách, když se ukázala potřeba změ-
nit únorovou smlouvu z r. 1912 mezi Srbskem
a Bulharskem tak, aby Srbí za zvýšenou po-
moc ve válce byli odměněni zvětšením jich
údělu v západní Makedonii. Kdyby na jihu
nepracovala příliš rozvášněná žurnalistika,
nebylo by se do veřejnosti dostalo tolik pře-
hnaných zpráv o vzájemných křivdách. Co
hřích tajit, staly se patrně některé přehmaty,
ale jistě peccatur intra et extra muros, na
obou stranách. Za takových poměrů bylo úko-
lem vlád obou spojených států vzájemné ste-
sky vyslechnout a hledat cestu smíru a veřej-
nost měla čekat na výsledek obapolného vy-
šetřování. Vlády vykonaly svou povinnost.
Byla ustavena bulharsko-srbská komise, která
měla vyšetřit, co je pravdy na stížnostech
bulharského obyvatelstva na levém břehu
Vardaru proti srbským okupačním orgánům.
Srbsko
Bulharsko
Makedonie
Vardar
16
article
a s
večmn čislo . sone
Ve fliálkách na venkově
veeer. . . . . . : e
Inseráty
plati se hotové napře
dopscn. Pjím
Tam nacházají ao tée
odako tiskárna, k srpedlee
Rukopiny so novraca
17
article
Členem této komise, která tyto dni skončila
svou činnost, byl i náčelník bulharského štábu
makedonského vojenského gubernátorstva,
major Mustakov.
Telegrafické zprávy o dohodě mezi Bul-
harskem a Srbskem uvádějí, že Srbsko jest
ochotno ustoupit Bulharům města Skoplji,
Ochridu a Bitolji. Čeká se též dohoda
mezi Bulharskem a Řeckem o Solun. Při této
zprávě, která přišla z Vídně oklikou přes Pa-
říž, bude nutno asi opravit jméno města „Sko-
plje“. O Skoplji mezi Srby a Bulhary nebylo
sporu, poněvadž i v únorové smlouvě Skoplie
uvádí se mezi budoucími srbskými městy.
Patrně jde tu o záměnu města Skoplie
(Csküb) s městem štiplje (lštib), které leží
jižněji v oblasti bulharské.
Mustakov
Bulhar
Srba
Srbsko
Skoplja
Ochrid
Bulharsko
Řecko
Vídeň
Sko
Skoplie
18
article
Potvrdí-li se dosavadní zprávy, znamenalo
by to, že sporná oblast, o které se ani v úno-
rové smlouvě nedohodli, byla rozdělena tak.
že hranice mezi Bulharskem a Srbskem půjdou
od Küstendilu rozvodím mezi řekami Pčinou
a Krivou přes Ovčí Pole. Na bulharské straně
zůstane Kratovo a Kriva Palanka, na srbské
Skoplje a Kumanovo. Podle dosavadních zpráv
není dosti jasno, komu připadne Veles, kte-
rý je právě na rozhraní obou národnostních
živlů. Od Velesu hranice povedou asi přes
Babu planinu k Ochridskému jezeru, takže
Bitolie. Ochrida, Kruševo zůstanou na bul-
harské straně, Struga, Dibra, Tetovo na stra-
ně srbské. Podle dosavadních zpráv nelze též
určit, komu bude patřit Prilep. Prof. Cvijič
tvrdí, že hranice srbského živlu zahýbají už.
jižněji pod sám Prilep. U Ochridského jezera
se Bulhaři asi vzdali Strugy, kterou chtěli
získat, poněvadž tam se narodili sběratelé
bulharských národních písní, bratří Miladi-
novi. Ochrida má jaksi hístorické právo bul-
harské, poněvadž tam bývalo bulharské kní-
žectví. Srbí kdysi podle zpráv „Trgovinského
Glasniga“ chtěli, aby hranice byly posunuty
na západ od Küstendilu ke Džumaji, odtud
přes Strumici a Doiran k Solunu. Tento návrh
bylo by bývalo těžko uskutečnit, poněvadž
převážná většina obyvatelstva tohoto území
hlásí se k bulharskému exarchátu a jest pod
vlivem bulharské kultury. Hranice, stanovené
v nynější dohodě, v celku nejvíce odpovídaií
hranicím obou národností, jak je určuje běle-
hradský profesor Cvijič, znamenitý znalec
balkánských zeměpisných a národopisných
poměrů. Cvijíč také upozorňuje, že Bulhar-
sko nemusí příliš skoupě se dívat na každý
konfek sporného národnostního území na zá--
padě, poněvadž na východě nabývá území
které je více než z polovice osídleno Turky a
Řeky
Kratův
Veles
profesor
Cvijič
Bulhar
Struga
Miladi
Trgovinský Glasnig
Turek
Bulharsko
Srbsko
Kruševo
Struga
Dibro
Tetovo
Džumaja
Kriva Palanka
19
article
Černá Hora na prahu nové
budoucnosti.
Černá Hora na prahu nové
budoucnosti.
(Rozmluva s čer
20
article
m finančním
ministrem S. Drljeviče m)
Bělehrad, 23. dubna.
Na bělehradských ulicích jásot a ples. Davy
proudí, tančí kolo. Pijí na slávu Černé Hory.
Sedím s černohorským finančhím ministrem p.
S. Drljevíčem v pokoji „Grandhotelu“. Po-
otevřeným oknem doléhají k nám výkřiky, zvuky
hudby. Dvakrát, třikrát zaproudí to hlučněji, pře-
ruší náš hovor i donutí přistoupiti k oknu.
Živela Crna Goral hlučí ulice.
A my hovoříme o tom, co Černou Horu čeká
v zejtřcích, jaké jsou výhledy její na prahu nové
budoucnosti.
Ministr, jenž jest mlád, vyličil mi především
situaci bojiště. Pád Skadru byl nevyhnutelným.
jakmile padl Malý Taraboš. Dobytí Velkého Ta-
raboše, jenž dominuje nad Skadrem, bylo už jen
S Drljevič
Davy
Goral
Bělehrad
Černá Hora
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praz e, 26. dubna.
š. — (Kronika.) Na šumné projevy
evropského koncertu a hrozivé kroky spoje-
ných velmocí už před sto lety mnoho nedali
Tenkrát na Francii přikvačil veliký převrat
věci společenských řádů se příčily a ježily
trůn byl ohrožen, bylo nebezpečí, aby účin
idejných třaskavin, nepřekypěl hranice země.
Velmoci zlekány, odhodlaly se zakročit.
— Jakmile silná branná moc zabuší
na vrata, však už lomozivé, převratné živly
uvnitř se vzpamatujíl doufalo se.
Naděje zklamala nadobro.
Na podzim r. 1792 vojska velmocí pře-
kročila Rýn. Velitel spojenecký, vévod
z Brunšvíku, řízný válečník, vydal prokla-
mací k obyvatelům Francie. Sršela jiskry
plameny
— Kdo se opováží to a to, tak či tak
ucítí pěsť válečného práva. Životy budou
utraceny, příbytky strhány, spáleny. Bude-l
na Tuillerie podniknut útok a sebe menší
násilí způsobeno, příkladný trest a krvavá
pomsta pro věčné časy stihnou v zápětí. ...
Atakdále.
Lid v Paříži nebyl právě naladěn pro
takovou četbu. Manifest spojenců prohlášen
za urážku. A na tu třeba odpovědět.A
ne snad písemně! Druhého dne stečen
Tuillerie, trůn starých Bourbonů povalen do
prachu. A co se spojených vojsk dotýče.
rozeznaly velmoci až dost pozdě vlastn
čertovinu.
Akce velmocí už tehdy trpěla vadou—
špatných informací.
Čteme dnes o hrozných »zvěrstvech«.
jakých prý se v kraji dopouštěla vojska
Balkánců. Ani to není nové. Podobným tá-
nem pojednávala veřejnost evropská před sto
léty o vojskách republikánských. Jakým asi
právem, vidět ze zprávy současníka, očitéh
szědka, Je hodnověrný muž a milovník
Bourbon
Balkánec
Francie
Rýn
Brunšvík
Paříž
22
article
Z Vídně, 26. dubna. (Zvl. teleg. „N
L.“) Na kompetentních místech bylo u-
Vídeň
N L
23
article
pravdy. Účastnil se výpravy do Francie jako
dobrovolník v řadách pruských. Pravda, co
se dotýče zástupců veřejného mínění své
doby, není právě velikých jejich ctitelem.
— Kdyby naši němečtí novináři a ma-
zalové do almanachů dovedli chladněji posu-
zovat Novofranky, píše, a dovedli srovna
věci s docela obdobným chováním Němců
kdyby hned od počátku nebyli je prostě za
Kanibaly vydávali a hluboko snižovali, pak
byla by dojista i knížata německá a jich
ministři mohli zachovati trochu jasnějšíh
rozhledu ..
A něco dále:
— Mám jistě v opovržení francouzské
lupiče a zatracuji barbařinu, kterou ve Fale
prováděli, sám jsem Falcan, ale vpády a lou-
pežné zájezdy Němců do Lotarink a šam-
paně také nemohu chválit. Buď každému
tolik práva, co mu patří . . .)
Arci, kdyby se každému opravdu do-
stávalo tolik práva, co mu patří, kam by s
vlastně poděly Dějiny? Neboť, medle, c
jiného jsou Dějiny, ne-li věčný boj lidí
s lidmi, národů s národy o práva, která
nedostávají, ačkoli jim patří?
Účastník spojenecké výpravy do Francie
před sto lety je přímo klassický svědek.
Okolnostmi doveden, poznal dobře obě strany.
Inteligent, znalý frančiny, hodil se veliteli
pruského sboru pro zvláštní úkol. S tajným
záměrem vypraven do nepřátelského tábora.
uvízl zde chtě i nechtě za šos, octl se ča-
sem v řadách bezkalhotníků, pocítil v týle
drápek hrůzovlády, vyvléknuv leda s nouzí
hrdlo zpod ostří už už namířené sekačky
Bystrý chlapík, má otevřený smysl pro vše
co se děje v levo, co v pravo a nemaje
proč lichotit zde, ani pomlouvat tam, povídá
pozoruhodné věci.
Mnohá srovnávka se nabízí, co kde
jak je dnes, co a jak bývalo před sto lety.
) Mag. F. Ch. Laughards Leben u. Schick
sale. Stuttgart. II. Band.
Němec
Mag
F Ch
Schick
Francie
Stuttgart
Laughard Leben u
24
article
Balkáncům těžko dnes upírat vojenskou zdat-
nost. Nacházejí se tedy jiné úhony. Tu prý
to, tu zase ono nebylo v pořádku. A přece
jde o věci na březích Marice nebo Vardaru,
jež do včerejška ještě byly turecké, asijské.
A břehy Rýna? Ty přec už celé tisíci-
letí dělily od sebe závod dvou nejchlubněj-
ších civilisaci!
A jaké věci se tu děly!
Vojska spojenců vytrhla za Rýn na
obranu evropského pořádku, ale sotva pře-
kročila veletok, ukázaly se povážlivé sla-
biny. Ani o dodávku potřeb nebylo posta-
ráno. Sehnán sice dobytek z okolních vesnie
na vrub válečné daně, však to bylo vše.
— Což byla platna vojáku libra mas
ze starých krav, když sotva po třech dnech
mu poskytnuto na den chleba! Hladověl. Nej-
lepší kusy dobytka ostatně cestou zase hned
prodávány — sedlákům
Stržené peníze, rozumí se, mizely v urči-
tých kapsách. Byl tehdy takový pořádek
v německých řadách. Zima, déšť, bláto, ne-
dostatečná výživa přinášely nemoce a jiné
horší strasti. Jen znamenitý duch ve vojště
mohl by překonat takové svízele a nesnáze.
Marika
Rýn
25
article
Zatím v řadách spojenců? Reptalo se, láte-
řilo, klelo. Kdež byl starý duch Velkého Be-
dřicha! Dávno už vyvětral z pruských pra-
porů. Vojáci z dešperace stávali se lupiči.
— Viděl jsem i generály zcela klidně
při ohni sedět a mlčky přihlížet, jak si vo-
jáci kradenou drůbež k snědku upravují . ..
Srážky s nepřítelem nedopadaly slavně.
Spojence pronásledoval zlý osud. Francouzů
bylo vždycky — více. A byli lépe ozbrojeni.
Pruský král, aby vojsku dodal odvahy, vedl
si velmi statečně. Vystavovnl se okázale
dešti kulí. Znamenitý příklad však mnoho
neprospíval. Vojáci odkázáni na svůj rozum
a svoji pověrčivost, vysvětlovali si svým
způsobem, co viděli.
Pisatel vyslechl rozmluvu dvou starých
hrdlořezů.
— Viděls starého, jak mu kulky kolen
hlavy fičely2 Aby, ho některá nezasáhla
Francouz
26
article
— Blázinku, železná kule krále netrefí.
— Co povídáš?
— Netrefí. Byl jsem v sedmileté, vím
to. Můžeš mi věřit. Korunované hlavy oby-
čejný kov se netkne.
— Jak pak? Kolik králů v boji už
padlo . ..
— Padlo, ale jakou kulí! Stříbrnou.
Starý Fricek míval kulek plné kapsy. Krá-
lům je hej, vystavovat se železnému dešti! . .
Vůbec nálada vojska byla tuze nebo-
jovná. Ukázalo se to za krátkého příměří.
Francouzi znali dobře slabinu protější strany.
Na předních strážích nacházely se hromadně
podezřelé cedulky. Vyzývaly německé vojáky.
aby sběhli. Byly roztrušovány nepřátelskými
hlídkami. A mnohý statečný spojenec pod-
lehl lákadlu.
že jich nepadlo víc, pisatel vysvětluje
— Z našeho pluku pohřešeno v nepřá-
telské zemi sotva 30 mužů. Každý věřil, že
mír je už za dveřmi. Byla naděje, dostat se
brzo za pec. Kdyby dobráčkové byli tehdy
tušili, co na ně čeká, sázím život, celá tře-
tina byla by vzala nohy na ramena. Uvi-
děli jsme to roku 1793 na zpátečním po-
chodul . ..
Tak se měly věci v řadách spojenců.
Přes to vrchní vedení se naparovalo, jakoby
vládlo bezvadným mocenským strojem. Bývá
už taková slepota v místech, jež mají roz-
hodovat. A bída okolností byla přece dost
zjevna.
— Bylo mnohé vidět, kteři už neměli
ani pušky ani torby. Chudáci vlekli sotva
tělo. Král sám, vida ty vyhladovělé kostlivce.
radil jim, aby zbraň odhodili, že jim novou
opatří... Nemocní nakládáni na vozy jako
telata. Nikdo o ně nedbal. Zemřel-li který,
smeten prostě s vozu do příkopu. Mnohý
shozen i živ. Teprv v blátě bídně pošel.
Chcípat je neušlechtilé slovo, ale hodí se
docela ke způsobu, jak tu naši bratři o život
přicházeli .
Zpravodaj je otrlý chlapík, žádná citlivka.
ale má smysl pro spravedlnošt.
Fricek
Francouz
28
article
povědět, nerozpakuje se o slovo.
— Kdyby nás byli Francouzi tehdy do-
opravdy napadli, jak jsme v lese u Chatil-
lonu stáli, myslím, že bychom byli ztraceni
bývali . .. poznamenává.
Republikánská vojska cítila svoji pře-
vahu. S nepřítelem si leda pohrávala. Za-
jali jednou německého důstojníka, který se
svojí hlídkou statečně se bránil. Generál
Dillon poslal po zajatém list spojeneckému
veliteli, hessenskému landgráfu.
V listě byla obsažena kavalírská lekce:
— Vracím vám důstojníka, který se sta-
tečně držel, na důkaz, kterak si národ
Francouzů umí vážit mužného činu. Rád bych,
aby Vaše Jasnost uvažovala o tom, má-li
celý národ právo či nemá, dát sobě ústavu,
jakou za dobré uzná, a nikomu druhému
že do toho nic není . . . Vaše Jasnost
z Hessen-Casselu vypravil jste také svůj
sbor do Francie. Jako kníže obětujete své
poddané pro věc, do které vám nic není,
jako válečník, snad už poznáváte v jaké
rozpoloze jste se octl.
Není doloženo, jaký měla lekce u land-
gráfa osobní úspěch. JJisto je, rozpoloha voj-
ska byla trudná. Za to souperný postup na
francouzské straně nepostrádal pevné ele-
gance.
A bylo teprv na začátku velkých udá-
losti! Ještě neletělo světem jméno velikého
reka, jenž na svůj výstup teprv se chystal.
Rýn, tenkrát před sto lety, jako kdysi
za Césara, ještě jaks taks označoval hranici
národnostní. Co bylo na pravo, bylo něme-
cké, co na levo, aspoň příbližně. francouz-
ské. Měšťákům bylo hej. Střídali své vy-
znání vesele podle okolnosti. Na štěstí zpra-
vidla vyznali se v obou jazycích. Mohli
snadno přesedlávat. čí byla právě garni-
sona, k té straně se hlásili. S novou po-
sádkou obracelo se smýšlení města jako
rukavička. A tou dobou v Porýnsku stří-
daly posádky velmi často.
Francouz
Dillon
Hessen
Francie
Rýn
Porýnsko