ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 60dc12d0-8f3f-11dd-997e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 45 celkem · entity: person 115, place 27, org 12, work 19
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NARODNÍ LISTY.
3 masthead
16. února 1913. číslo 46.
4 article
ženýma, klopýtaje jako opilec. Večer, v ho- dinu, kdy se bazary rozzařují, zastavil se před prostorným výkladem, v němž skvěla se ve světlech celá kupa látek a ozdob, dlou- ho se díval na dvě botky z módrého atlasu. lemované labutěnkou. „Znám kohosi, jehož by tyto botky velmi rozradovaly,“ pravil si s úsměvem; a nevzpomínaje si již, že drobná žena je mrtva, vešel, by je koupil. Prodavačka uslyšela v zákrámí mocný výkřik; přiběhla a ucouvla strachem, uzřevši před sebou muže, jenž se podepíral o pult hleděl na ni bolestně s tupým výrazem. Jed- nou rukou držel modré botky, lemované la- butěnkou, a nastavoval druhou ruku, celou zkrvácenou, s výškrabky zlata za nehty. To je, paní, legenda o člověku se zlatým mozkem. Přes své vzezření fantastické povídkyje tato legenda pravdivá od začátku až do kon- ce... Ve světě jsou ubozí lidé, kteří jsou od- souzení žíti ze svého mozku a platí krásným ryzím zlatem, svoji míchou a substancí za nej- nepatrnější věci v životě. Je to pro ně každo- denní bolest; a pak, když jsou sytí utrpení..
5 article Oči srdce.
Oči srdce. Napsal Luciano Zůccoli. Z knihy „La com pagnia della Leggera“ přeložil dr. V. Jiří na. Nakladatel mne požádal, abych napsa profil Claudia Sismonda, slavného romano- pisce, který zemřel před rokem v Římě: pro- fil umělce a profil člověka. Byl jsem velmi důvěrný s Claudiem Sis- mondem; kdykoli se chystal vydati nový ro- mán, zval mne stále k obědu a k večeři; když jsem o něm napsal ve svém listu, vzal mne vždy s sebou na malou cestičku a hradil všechny výlohy. Byla to opravdu škoda, že Claudio Sis- mondo vydával pouze jednu knihu za rok v posledním čase dokonce jen po dvou, p třech letech! Kdyby byla jeho literární plod- nost stejně vyvinutá jako cit vděčnosti, byl bych jedl, píl a cestoval celý život a neutrati ani haléře. Zmiňují se o tom proto, abych ukázal, že jsem měl o Claudiovi jasné a přesné míněnít věděl jsem, co platil jako umělec i jako muža znal jsem dobře jeho život; mohl jsem o něm psáti věcně i svědomitě. A přece, když do- končil jsem profil umělce, vnikla mi do duše nedůvěra, dříve než jsem se vyzbrojil na pro- fil člověka. Znal jsem ho: měl jsem o něm určité mí- nění; ale pronikl jsem k opravdovému zřídlu. abych mohl podati úsudek správný a poctivý? Nebylo zde nikoho, kdo mohl lépe než já znáti a posouditi jej jako člověka, jsa s nim sblížen svazkem mnohem důvěrnějším, než jaký bývá mezi dvěma spisovateli? A tak rychle jako se dostavila pochyb- nost, napadl mne i způsob, jak ji odstraniti. Obědval jsem několikráte v domě Sismondově a byl jsem tak šťasten, že jsem seznal rozkoš- nou choť slavného romanciera; večeřel jsem též s Claudiem několikráte v masopustní no a ocitl jsem se po boku dvěma z jeho přítel- kyň: Igenii Morelliové, zvané „Malafede“ (Ne- věra) a Renatě Gasperiniové.
Zůccoli doktor Jiří Sismonda Claudius Sisa Claudio Sisa Claudius Morelli Gasperini Řím dům Sismondov
6 article
Proč jsem se nevyptal oněch tří žen, kte- ré viděly a soudily mého přítele očima srdce a které jistě by mi sdělily nějakou cennou no- vinku, vypravovaly významný příběh jeho života? Ta myšlenka se mi zalíbila. Zaťukala na mne, když jsem vycházel z kavárny Aragno v ulici delle Convertite, kde vždy stává ko- čár; hned bez úvah jsem do něho vskočil řekl kočímu adresu paní Sismondové. Zatím co kůň klusal, blahořečil jsem sám svému ná- padu: žena je bytost psychologická par ex- cellence; od tří inteligentních žen, jako jsou Sismondo, Morelli a Gasperini, dovím se hoj- ných zpráv a přesných úsudků. Já jsem již porušen literárními názory a společenskými předsudky; ale ženy jsou toho všeho prosty ženy posuzují očíma srdce. Bůh ví, proč mne ty „oči srdce“ dojí- maly ... Vůz zastavil: já vyskočil a rozkázal ko- čímu, aby na mne počkal. Když stoupal jsem po schodech k pan Sismondové, běžel dolů horempádem její malý hošík, Torquato, jemuž služka sotva stačila Bylo mu šest let; zastavil se a poznal mne. „Dobrý den,“ oslovil jsem ho. „Pamatu- ješ se na mne? „Ano,“ odvětil. „Ty jsi ten, co nosí čo- koládu. Kdysi nosíval jsem mu čokoládová cu krátka, aby nás nerušil, když mi jeho otec předčítal výňatky ze svých prací. „Je matinka doma?“ otázal jsem se h směje se. Natáhl nahé nožky, setřásl si s čeha plav kučery a zeptal se: „Kde jsou?“ „Kde jsou? Kdo? „Cukrátkal“ „O, promiň! Dnes jsem jich nepřinesl! Ne věděl jsem, že tě potkám. Služka chtěla pokárati Torquata, ale or se na mne zamračil a nepozdraviv, šel dolů „Matinka je doma,“ řekl. Pak když už byl dole, téměř na prahu domovních dveří, dodal; „Jdi ji navštíviti. Pije horkou vodu.“ Horkou vodou mínil čaj, k němuž cíti Torquato nevýslovný odpor.
Sismondová Sismondo Morelli Gasperini Torquato delle Convertite Aragno bůh vědět
7 article
„Děkuji!“ zvolal jsem za ním. „Na shle- danou. Neuznal mne za hodna odpovědi: pro ně byl jsem „ten, co nosí čokoládu“, a bez čoko- lády jsem nebyl nic, méně než nula. Blíže se k salonku paní Sismondové za- slechl jsem několik akordů na klavír, a když jsem vstupoval na práh, zazněly první zvuky časového valčíku. Scházely dva měsíce do roku od smrti Claudiovy; paní šatila se ještě smutečně. Bílá pleť a její pružné tělo vynikalo lépe v čer- ném a velmi jednoduchém obleku. Seděla za klavírem; vedle ní stál mladý pán v redin- gotu. Na pohovce, kouře, seděl jiný pán, taitu, také mladý. U okna třetí pán, v redin- gotu, rovněž mladý.
Sismondová Claudiův
8 article
První, když spatřil, že jsem vstoupil, n- klonil se trochu k ženě a něco jí pošeptal přerušila hned valčík, vstala a vyšla mno vstříc. „Jak dlouho již jste mne nepoctil návště vou!“ uvítala mne zdvořile. A představila pány: hrabě Marco de Brünner, hrabě Ercole Norberti, hrabě Adolf Lovieri. Tři hrabata; to nebývalo nikdy vidětv domě Sismondově. Dokud Claudio žil, býval u něho jen spisovatelé a novináři; ale vdova si umínila obklopiti se vznešenými lidmi věru měla pravdu. Poprosila mne, abych si usedl a zmínil se o knize, již jsem psal o Claudiovi. Řekl jsem jí, že účel mojí návštěvy je ten, abych vyslechl od ní nějakou příhodu a opravil lec- které zprávy. „Učiním tak velmi ráda,“ zvolala. „Jse vám zcela k službám.. Myslil jsem, že tři hrabata odtáhnou a že budu moci hned začíti s otázkami. Ale nikdo se nehnul a paní pokračovala v rozhovoru s hrabětem de Brünner o stagioně v divadle Costanzi. Hrabě Norberti poprosil za chvíl paní, aby dokončila valčík, který přetrhl můj příchod; vrátila se ke klavíru, jsouc doprová- zena hrabětem Lovierím, který zaujal opě své místo. Po valčíku přehrála paní skoro celé poslední jednání „Toscy“; pak přinesl komor- ník „horkou vodu“ a množství sušenek.
Brünner Ercole Lovieri Claudio Claudius Norbert Costanz
9 article
Pili jsme čaj a při tom jsem zpozoroval že počet sušenek, jež hrabě de Brünner uto- pil v horké vodě, byl téměř nespočetný. Ho- vor se rozvíjel velmi živě; vypravoval jsem poslední světské klepy, které hrabě Lovier obvinil z nepřesnosti a opravil s velkou zna- lostí. Konečně jsem povstal a paní chtěla mn doprovoditi až do předsíně. „Přijdu jindy,“ řekl jsem skláněje se abych jí políbil ruku. „Potřebují sebrati něko- lik příhod ze života, neboť chci napsatí více než profil umělce, profil muže . .. „O muže!“ zvolala paní. „Ale já neznám příběhu jeho života ... Jako muž, ostatně, dá se načrtnouti třemi slovy: dobrý, štědrý věrný .. Podíval jsem se na ni: byla rozkošná zdálo se, že omládla a oči jí zářily. „Dobrý, štědrý a věrnýl“ opakoval jsem Uklonil jsem se a vyšel ze dveří. Když jsem vstoupil do vozu, který mě mne dovézti k Ignii Morelliové, zvané „Ma- lafede“, zaslechl jsem okny domu Sismondova ještě „Toscu“ a věta Intanto io mucio disperato (a zatím umírám zoufalý) bzučela mí v uších celou cestu. Byl jsem trochu na duchu pokleslý a ne- věděl jsem jasně příčinu; snad proto, že jsem nepřinesl malému Torquatovi cukrátek; snad proto, že jsem pochopil, že moje návštěva byla velmi nevhodná; snad proto, že paní Sismon- dová, která je přece dobrou matkou a bývala znamenitou ženou, téměř již nejevila sto čerstvé bolesti. „Dobrý, štědrý a věrný!“ opakoval jsem si stoupaje po schodišti domu, v němž bydlela Igenia. „Ženy posuzují očima srdce ..
Brünner Lovier Morelli Sismondův Sismon dová Ma
10 article
Igenia sotva se na mne pamatovala. Byla to velká blondýna, trochu namalovaná, ale ne bez půvabu. Jsouc připravena k vycházce, upravovala si před zrcadlem ohromný klo- bouk s plochým krajem, který velmi dobře slušel na zlaté a bohaté spoustě vlasů. „Ne, nevyrušujete mne“ — řekla mladá žena, dívajíc se na mne v zrcadle. — „Musím jíti ven, ale mohu vám věnovati čtvrt ho- dinky. Čeho si přejete? „Přišel jsem pohovořiti si s vámi o Clau- diovi Sismondovi ...? „O!“ pronesla chladně. Sedla si vedle mne na pohovku a čekala ale když ušlyšela příčínu mé návštěvy, dala se do smíchu. „Chcete slyšetí nějaký příběh?“ zvolala „Opravdu, sotva pamatují se na Claudia. By tak bezvýznamný! Říkali, že psal hezky možná. Nevím o tom, protože čtu jen fran- couzské knihy. Ale to je jisté, že jako mu neznamenal nic. „Nebyl dobrý?“ otázal jsem se „Dobrý? Jako všichni muži!... Kdyby byl zlí, ukázaly by jim ženy dveře. „Nebyl štědrý? Igenia Morelliová pohleděla na mne stáhla obočí. „Co míníte?“ otázala se. „Chtěl jsem říci, byl-li štědrý ve vyššín smyslu toho slova, totiž ochotný ku promfjení nepřítel veškeré nízkosti, neschopný nečest- ného jednání . . Čelo Igenie se uhladilo a mladá kráskas usmála. „Možná — řekla. — Ale mně neměl c odpouštěti, a neměl příležitosti býti ke mně podlý nebo nečestný. Byl tedy asi štědrý dle vašeho názoru; ale já si toho nikdy nepo- všimla, protože jsem na tom neměla zájmu. „Byl věrný?“ — pokračoval jsem. Igenia Morelliová vstala a šla k zrcadlu připevnila si sponu na ňadrech, velký sma- ragd, obklopený démanty.
di Sismond Claudius Morelliová
11 article
„Věrný! — opakovala. — Na to zeptejte se jeho ženy!“ Pak nastala pomlčka. Igenia se pohnula a v uchu mne zalehtalo šustění jejích hedváb- ných spodniček. Zamířila ke stolku, vzala la- kovanou krabíci a z ní dvě papírosy: jednu mně podala, druhou si zapálila a vypustivš kouř chřípěmi, vyslovila závěr. „Věřte mi, byl to bezvýznamný muž. Ne- vím, jak můžete načrtnouti jeho profil a co vůbec chcete o něm říci. Slibuji vám, žesi přečtu vaší práci, protože jsem zvědava, jak ho vymalujete.“ Vstal jsem a podal jí ruku. „Chcete jíti se mnou?“ nabídla mi. „Byl bych velmi šťasten, ale mám schůz- ku,“ odmítl jsem. „Tedy na shledanou! Zazvonila a nařídila panské, aby mne vy- provodila. Zůstala státi prostřed salonku rozloučila se se mnou pokynem hlavy jako dáma velkého světa. rv Sedě v kočáru, pokusil jsem se sebrat své dojmy, ale bylo to nemožné. Měl jsemv srdci pouze velký údiv. Jak rychle se zapo- míná na mrtvé a jak nesprávně posuzujeme živé! Instinktivně jsem hvízdal tiše: O dolci baci, o languide carezzel. ( sladké polibky, únavné mazleníl) a ta lehká hudba nepřestala mne pokoušeti, dokud jsem se neocitnul před Renatou Gas- periniovou, v její malé světničce, skromně za- řízené, velmi vymydlené a plné slunce. Renatě bylo dvacetpět let. Byla tmavo- vlasá švadlenka. Měla na kolenou živůteka šila. Sedl jsem si jí naproti na žídli s vy- bledlým povlakem. Mladice vyslechla slova, jež jsem už řekl paní Sismandové a Igenii. „Jak krásné to byly časy!! — prohodila potom a chopila se zase práce. — Vše vítr roznesl, je konec! ... Ticho: slyšel jsem jen sotva zachytitelný šramot jehly propichující látku. Renata pra- covala s úžasnou rychlostí.
Věrná Ted Gas Renata Sismandová Igenie
12 article
„Všemu je konec! — opakoval jsem. — Ubohý Claudiol“ „O, Claudio!... Claudio chtěl své smrti Psal příliš mnoho a nadmíru se bavil. Ří- kala jsem mu to denně.“ „Ale byl tak dobrýl“ „Dobrý! — zvolala Renata, pozdvihnuvšt černou hlavu, a dívala se na mne velikýma očima, jež se široce rozevřely. — Vidím, že jste ho neznal. Byl to prostě démon!... Žár- livý, tvrdohlavý, zlostný, podivín, rozmarný! Dala se zase do práce, navléknuvši nit do ouška jehly. „Důsledky lásky! — prohodil jsem. — Ostatně byl velmi štědrý.. „Výborně! — řekla Renata ironicky. — Velmí štědrý; nikdy mně nehrozilo nebezpečí že mně přinese kytičku nebo koupí krabičku cukrovinek. Musila jsem sama jej poprositi „Toť je pochopitelné — přerušil jsem ji — Musil mysliti na tolik věcí! Ale byl aspoř věrný!“ Dívka odpověděla mi stříbrným smíchen a ukousla nit. „O, ano, věrný! Nežertujte! — řekla. — Podváděl svoji ženu se mnou, a právě v po- sledních dnech jsem se dověděla, že také mne klamal s jinou, s blondýnou. Krásný druh věrnosti, mlčte! ... Pichla ještě několikráte jehlou a pak vstala.
Claudio Renata Velmí Musil Pichl
13 article
„Jsem hotova — oddechla si. — Pracuji od rána od šesti... Věřte, mluvím nerada zle o mrtvém, ale chcete-li napsati, že Claudio byl dobrý, štědrý a věrný, rozesmějete vše- chny, kdož ho znali! . .. „Promiňte — přerušil jsem ji. — Když jsem vyslovil jméno Claudio, zvolala jste Jaké krásné to byly časy! Ale byl-li Claudi zlý, jak mám si vysvětliti váš stesk? „Krásné časy, jistě! Zprvu, byla jsem mladší, a to nebylo zásluhou Claudiovou, sou- hlasíte? A pak chodila jsem velmi často do divadla a pak na večeři. „S Claudiem!...“ — poznamenal jsem. Dívka neodpověděla: přinesla si pannu z vrbových proutků, navlékla na ni právě do- šitý živůtek, a obrátila se ke mně: „Podívejte se, jak dobře příléhá!“ „Jako ulitý.“ — odpověděl jsem. Pak jsem vstal. „Odcházíte?“ — zeptala se dívka „Ano, slečno. Mám schůzku. „Tedy na shledanou a poslyšte: nenapí- šete nic z toho, co jsem vám řekla? Neuve- dete mého jména?“ „Co si myslíte?... zvolal jsem. — Jsemí bůh mlčelivosti, Arpocratesl „Dobrá! Na shledanou, pane Autocratel řekla dívka se smíchem a zavřela za mnou dvéře.
Claudio Claud Claudiův Claudius Ted Autocratel
14 article
Byl jsem skleslý; tentokráte opravdu skleslý. Opakoval jsem si úsudky tří žen, kte- ré nejlépe znaly mého přítele, a viděl jsem že bych musil napsati a doložiti tento ná- črtek: „Claudio Sismondo byl dobrý, štědrý věrný, bezvýznamný, žárlivý, tvrdohlavý zlostný, podivínský, rozmarný, lakomý a pro- radný. Vrátil jsem se domů pěšky. Z ulice Monte bello, kde bydlila Renata, do ulice del Ba- buino, kde zůstávám, není tak blízko, a cestou uvažoval jsem jen o špatném výsledku vyptá- vání. Ty ženy jistě ho soudily očima srdce. ale tím uvrhly mne do velkých rozpaků. Musil jsem čekati, až uplynul týden, pro- tože postava, jak ji vymalovaly ženy, zastí- nila a mlhou zatáhla obraz Claudia, tak jak já ho viděl, jakým ve skutečnosti jistě byl Rozhodl jsem se, že napíši to, co já si o něm myslil, a za měsíc po rozmluvě s oněmi dá- mami spatřil prolil Claudiův denní světlo Všichni říkali, že jsem zfalšoval povahu svého přítele a psal strojeně. Všichni kriti- kové se chvástali, že jen oni znaji opravdo- vého Sismonda, člověka i umělce, který s ničím nepodobal tomu, co já vylíčil. Paní Sismondová poslala mi lístek s le- dovým „p. r. Igenia, kterou jsem potkal jednou večer v divadle Olympia, řekla mi, že jsem dobře udělal, sepsav tolik lží, protože vždy se slušt ctití mrtvé. Renata, ta mi vůbec nepoděkovala na pozdrav. Pomyslil jsem si, že tak všichni žijeme, že právě tak málo vzájemně se známe: stíny. kráčející vedle stínů, záhady mezí záhadami
Sismondo Renata Musil Claudius Sismondová Igenio Monte Olympia
18 article
Hrána v soutěži o Dobruského memoriál. Bílý: K. Opočenský. Černý: J. Hašek ml Š. k. Dobruský B-team. Š. k. Vršovice. 1. e2—e4 c7—e5 [18. 12—f4 Dd8—cs 19. 14—15 c7—c5 2. Jg1—13 Jb8—c6 3. Jb1—c3 Jg8--f6 20. Vf1—13 c5— c4 4. Sf1—b5 Sf3—b4 21. Ví3—h3 c4xíd3 22. Dh5—h7+ K28—k7 5. 0—0 0—o d7—d6 23. Se3—ho Ve8— g3 6. d2— d3 24. Jg6—h8j K17—18 7. Sc1—g5 Sb4xc3 De8—c5 Jc6—e? 25. Vh3—3 8. b2xc3 Kf8—e7 9. Jí3—h4 Jf6—d7 26. Kg1—bl Ke7—ds 17— f6 10. Ddl—h5 27. Sh6x« g7 Kd8—c7 Kg3—h8 11. Sb5——c4- 28. Sg — fet Jď7—bo 29. Vg3X g8 De5xc3 12. Sg5—e3 13. Se4 — 17 Sc8—d7 30. Va12 gi d3xc2 14. S17—g6 h7—h6 31. Sí6 —g5 Va8xg8 Jb6—c4 15. Se3xk ho 32. Dh7x gs Je7xg6 černý se 15. Sh6—e3- Kh8 —gs vzdal. Ví8— 17. Jh4xgo
Dobruský K Opočenský Černá J Hašek dh Jg Jc sh Sí jh Vršovice Virginie Dobruský B g 7 Kd 8 Jďarsko 7 Kh 8 e 5 c 5 2 c 3 Jg 8 c 4 4 Sf 1 b 5 Sf d 3 24 Sb 4 xc h 5 27 kg Sb 5 c 4 c 4 15
19 article
Zprávy šachové. Praha. Soutěž o »Memoriál dra. Jan Dobruského« byla zahájena ve čtvrtek 13 února zápasem B-teamu Šach. klubu Dobruský s Klubem šachistů Vršovice. Výsledek podáv následující přehled: Šach. kl. Dobru- Šach. klub Vršo- ský B. vice. 1. Opočenský 1 Hašek ml. . .o Dušek . . . . 1 2. Černý . . . o Čermák. . . . 3. Milovský . Chmelař . . .o 4. Kokšál. . .i Svoboda . . .o 5. Páral . . . .1 6. Tereba . . .i Nepivo da . . o Dvořák . . . .o 7. Vilka . . . .i Hašek st. . . 0 Španělská hra 8. Dr. Vávra .1
Dobruský Opočenský Hašek Dušek Kokšál Páral Tereba Dvořák doktor Vávra Praha Vršovice Dobruský šach . klub Vršo
20 article
Team »Dobruského« byl kompletní, »Vršovice měly 1 náhradníka. Hráno v kavárně Louvre; do- mácí měli při lichých prknech bílé kameny. V tomto týdnu budou sehrány tyto zápasy druhého utkání: Dne 18. února v 8 hod. večer v kavárně Akademické Dobruský A-team proti Dělnickému klubu šachistů v Pra e. Dne 20. února v 8 hod. večer v Akciovém pivovaře na Smíchově Dělnický klub šachistů na Smíchově proti 8. kl. Dobruský B-team a v neděli dne 23. února o 1/43. hod. odpol. v hostinci »Na Košumberku« ve Vršo- vicích š. kl. Vršovice proti Kl. šach. král. Vy- šehrad. Praha. Šachovníklub Dobruský v Praze koná dne 22. února v 7 hod. večer v restauraci »Číšnický dům« ve Smetanově ul. valnou schůzi členskou s tímto programem: 1. Čtení zápisu mi- nulé valné schůze. 2. Zprávy funkcionářů. 3. Volby výboru. 4. Návrhy výboru. 5. Volné návrhy. P valné schůzi koná se přátelský večer na oslav desetiletého trvání klubu. Hosté jsou vítáni.
Dobruský Klement Šachovníklub Dobruský Vršovice Louvre Smíchov Košumberk Vršo Praha Smetanův ulice Dobruský B akademický Dobruský Ateam
21 article
Nusle. Klub šachistů Nusle konal dne 26. ledna řádnou valnou schůzi v Riegrově ka- várně. Zvolen tento výbor: předseda architekt B Sochůrek, místopředseda dr. M. Berla, jednatel inž. Fr. Grössl (Král. Vinohrady, Moravská 40). pokladník G. Schaffer, knihovník R. Jandík, po- řadatel J. Kuželka, správce O. Votruba, revisoři A. Čermák a O. Schmeisser, náhradníci K. Kru- pička a J. Macoun. Klub má místnost v Riegrově kavárně v Nuslích, kdež schůzky konají se v ne- děli odpoledne a ve čtvrtek večer. Písek. Spolek českých šachistů mě valnou schůzi dne 28. ledna. Do výboru zvolen pp.: Fr. Hnyk předsedou, dr. F. Bláha místopřed- sedou. J. Vašátko jednatelem, A. Reiner, poklad- níkem. Spolek má místnost v hotelu »U zlatého kola«, kdež hraje se denně mezi 4.—7. hod. odpol Nový York. Národní turnaj americky byl skončen. I. Capablanca 11, II. Marshall 103 III. Jaffe 91/2. IV. Janowski 9.
Nusl Riegrův Sochůrek M Berl Ing František Grössl Král G Schaffer R Jandík O Votruba A Čermák O Schmeisser J Macoun doktor F Bláha J Vašátko A Reiner Janowský Riegrův Nusle Písek Nová York
32 article
Nový gumový podpatek „BERSON“ má právě barvu i tvar Vašeho koženého podpatku a jest vzorem zvlašť elegantní, jakostí nesmirně trvanlivý a jako pírko lehký. Nový gumový podpatek „BERSON“ chrání Vaše kožené podpatky před nešlapáním, udržuje obuvi Vaší trvale elegantní tvar a chrání, ježto jest ve mi pružným, Vaše čivy a Vaši míchu. Nesčetné, zcela bezcenné, konkurenční výrobky chtějí napodobením vzoru a podobně znějí- cím jménem P. T. obecenstvo uvésti v omyl. Pravý, nový gum. podpatek„BERSON“ jest vypraven v elegantním zlaceném kartoně na němž dá se zřetelně čísti slovo „BERSON“ Každý pravý, nový gu- mevý podpatek „Berson“ nese mimo to vedle uve- deno uznámku tovární. Žádejte výslovně gum. podpatek „BERSON“ dejte si jej jen od švého obuvníka a obchod- níka s obuví připevniti a odmítněte ve svém zájmu každý jiný výrobek. Závody „Berson“, Vídeň. VI.1.
Vaš Berson Vídeň