1
masthead
16. února 1913.
3
masthead
Přoha „Národních Listů“ k čísla e.
6
article
OBSAH:
J. V. želízko: Z činnosti východního oddílu Amund
senovy antarktické výpravy.
Školstvi: F. V. Moravec: Suahy a práce učí
telstva měšťanských škol.
ženské hnutí: Olga Stránská: Poličské pa
triotky. — Drobností.
Literatura.
F V Moravec
Suaha
Stránská
7
article
Bibliografie
Bibliografie
1 V. ZELIZKo-
8
title
Z činnosti východního oddíl
Amundsenovy antarktické
Amundsenův
10
article
Ti, kteří sledovali průběh Amundsenov
výpravy k jižní točně, seznali, že se uvedené
mu badateli jednalo v první řadě o to, dostat
se pokud možno co nejrychleji k vytknutému
cíli, což ostatně sám Amundsen již v prvníc
svých telegramech doznává.
V těchto zprávách obsaženy byly i ně
které vědecké výsledky cesty, jmenovité ob
jevy zeměpiené, jichž bylo na této pouti po
tud dbáno, pokud ovšem čas Amundsenov
dovoloval.
Jakkoli jsme tedy již dříve ve stručnost
věděli vše pozoruhodné, co se vztahovale
k Amundsenově výpravě, nebylo nám tou do-
bou ještě ničeho známo o osudu odbočné ex-
pedice, podniknuté do Země krále Eduarda
VII. za vedení námořního důstojníka Christia
na Přestruda, jehož Amundsen jmenoval veli-
telem expedice.
Jelíkož výsledky této cesty skýtají taktéi
nejednu zajímavou kapitolu, neváháme zde
nich blíže pojednati.
Když, jak známo, Amundsen opustil z
října 1911 stanoviště výpravy na pobřeží Vel
rybí Zátoky, nastoupiv se čtyřmi druhy přímy
pochod k jižní točně, zůstal prozatím na po
břeží, v „domově Framu“, poručík Prestru
s Lindströmem, Johansenem a Stubberudem
Prestrud měl nařízeno, vydati se pak záhy
po odchodu Amundsenově do Země krále
Eduarda VII., již měl dle možnosti podrobně
prozkoumati. Potom žádána od něho přesn
mapa Velrybí Zátoky, jejíž okolí měl taktéž
náležitě probádati. Konečně mu bylo uložen
udržovati stanoviště „domov Framu“ — po-
kud možno v pořádku, pro případ druhého
přezimování.
Prestrud nastoupil cestu 8. listopadu 191:
v průvodu Johansenově a Stubberudově
kdežto Lindström jako samovládce a poustev-
ník zůstal ve stanovišti.
Amundsenův
Eduard
Amundsen
Fram
Prestr
Lindström
Johansen
Stubberud Prestrud
Eduard VII
Johansenův
11
article
Cesta na východ k Zemi krále Eduarda
VII. dála se ale velikou oklikou, neboť bylo
napřed nutno, zastaviti se u zásobiště na 80
jižní šířky. Zde totiž byly uloženy zásoby po
travin a větší část jiných osobních potřeb, ja-
kož i důležité aparáty. Proto brala se uve-
dená trojice zprvu přímým směrem k jihu, se
dvěma sáněmi a šestnácti psy
Dne 12. listopadu v poledne dosaženo
zásobiště, v němž nalezena zpráva oddílu
Amundsenova, ubírajícího se k jihu. Za tři dn
potom pokračovala expedice Prestrudova
k východu. Ve vzdálenosti devíti kilometru
od zásobiště stanula na půdě dosud nikým ne-
dotčené. Pochod trval celé čtyři dni za stří-
davé mlhy a slunečna a dál se po mírně zvlně.
né jednotvárné sněhové pláni bez konce, kte-
rá nezměnila se ani na 158. meridanu.
Eduard
Amundsenův
12
article
Když bylo 16. listopadu dosaženo asi 200
km. v přímé vzdálenosti ku pobřeží, a fádní
jednotvárnost kraje zdála se ještě daleko ši-
roko nemíti žádného konce, obrátil se Pre-
strud znovu k severu. Cesta z počátku dost
pěkně ubíhala, ale později obrovské sněhov
závěje další pochod značně ztěžovaly. Proto
když se konečně Prestrudovi objevila temná
hladina Rossova moře, byla to vítaná změn-
oproti té věčně bílé ploše, po níž se expedice
nedávno v délce 550 km. ubírala.
Výprava Prestrudova zřídila na pobřež
zásobiště, věnovala se zde lovu tuleňů a vy
konala některá nutná pozorování a měřeni
načež pokračováno v cestě.
Nejbližší okolí posledního stanoviště sky
talo podobný obraz jako u „domova Framu
ve Velrybí Zátoce, pozůstávajíc taktéž z množ
ství vyvýšenín a rozdrásaných ledových masa
Za nedlouho objevil se na východě ne
jasný horský pruh, jehož směr stanoven da
lekohledem na jihovýchod. V pásu tom shle
dán kapitánem Scottem v mapě zakreslený
„horský řetěz“
Prestrudova družina musila dříve obejit
rozervaný ledový komplex, načež zamířila ke
vzpomenutému horskému pruhu. Několik dn
pronásledovala badatele sněhová vánicea
množství záludných rozsedlin pod sněhem
ukrytých velelo k největší opatrnosti na po-
chodu.
Prestrudův
Fram
Scott
Rossův moře
km
13
article
Dne 28. listopadu ustalo povětří, vzduch
se vyjasnil, takže bylo možno dobře rozeznati
moře v dáli na severozápadě. Následující den
měl již Prestrud za sebou značný kus polo-
ostrova, jehož severní cíp Scott označil jak
„Kap Colbeck“. Nadmořská výška, která ny-
ni 300 m. činila, byla dostatečným důkazem
že cestovatelé kráčeli již po pevnině, přes to.
že ještě ledem pokryté.
Počátkem prosince výprava stanula přec
dvěma skalnatými, z části jen zasněženými
vrcholky, které, jak se ukázalo, již Scott r
1902 s paluby „Discovery“ pozoroval. Pre-
strud je také nazval „Skalami Scottovými“
Pozůstávaly výhradně z hodnín archaických
jako z granitu, krystalinické břidlice a j. Pre-
strud sice pátral bedlivě v okolí po nějakých
zkamenělinách, ale bez výsledku. Litoval
jen, že neměl tolik štěstí jako kdysi Norden-
skjöld a Andersson, kteří v antarktidě obje-
vili řadu vzácných zkamenělin, pocházejících
z jurské periody. Těmito nálezy bylo dokázá-
no, že také v těchto ledových oblastech bu-
jela kdysi bohatá a pestrá květena.
Snaha Prestrudova byla ale v jiném smě-
ru odměněna, když se mu podařilo zjistiti zá-
stupce flory žijící, třeba že formy dosti primi-
tivní. Byl to hustý mech, který pokrýval ně
která místa skalin a jehož původ bylo nesnad-
no uhodnouti, zde v Zemi krále Eduarda VII.
uprostřed nekonečného sněhového moře.
Dle soudu Prestrudova byli prý to asi
ptáci, kteří do těchto končin mech zaneslia
jichž hojná hnízda se zde mezi balvany nachá-
zela. Krátce po první Prestrudově vycházce
ke „Scottovým skalám“ zhoršilo se počasí tou
měrou, že nebylo ani pomyšlení na další ce-
stu k východu.
Scott
Kap Colbeck
Scott r
Scottová
Norden
Andersson
Eduard
Pre
Discovery
14
article
Několik dní zuřila nepřetržitá sněhová
bouře, takže vysoké závěje zakryly úpln
stan cestovatelů, kteří pak byli v něm odká-
záni k úplné nečinnosti.
Za poslední tři dni bylo zde vůbec kon-
statováno více srážek, nežli za celých dese
měsíců u „domova Framu“. Sníh se sypal těž-
ký a vlhký, promočiv stan, oděv i spací pytle
K vůli rozmanitosti změnil se časem sypký
sníh ve velkou tvrdou krupici. Když jí byl
poledne naplněn hrnec k vůli získání vody
k vaření, podobala prý se tato poloroztálá
massa ságu. Ledové krystaly, sypající se na
stěny stanu, vydávaly zvuk, který uvnitř pří-
pomínal na sykot ventilu velkého parního
kotle. Lomoz ten byl tak silný, že se obyva-
telé stanu mohli dorozumívati toliko křikem
Když pak nastala konečně příznivější po-
hoda a badatelům se podařilo zbaviti stan
sněhu, podniknut nový výlet ke „Scottovým
skalám“, kdež několik zajímavých partií ofo-
tografováno. Na geografická a meteorologická
pozorování nebylo ovšem také zapomenuto.
„Scottovy skály“ nebyly sice žádným
zvláště význačným horstvem, dosahujíce pou-
ze asi 500 m. výšky, ale Prestrud byl přece
jen prvním smrtelníkem, který jich vrcholky
dostoupil a na nejvyšším bodu norskou vlajku
vztyčil. Rovněž i podrobnou zprávu o svých
objevech Prestrud mezi kamením zanechal.
Sotva že toto vše vykonáno, hustá mlha
zahalila celou krajinu a nová sněhová bouře
se rozpoutala.
Mnohodenní nucený pobyt Prestrudův v
těchto antarktických končinách nadobro zha-
til plán další jeho cesty na východ.
Fram
Scottová
Scottův
Prestrud
15
article
Značný úbytek potravin, jež nyní sotva
že stačily na zpáteční cestu k „domovu Fra-
mu“ a nejisté vyhlídky na vydatný lov tuleňů
z jichž masa by bylo možná doplniti proviant
jakož i jiné okolnosti přinutily Prestruda k ná
vratu, který nastoupen 9. prosince.
Ještě celé tři dni zápasili cestovatelé
s vichřicí a vánicí, ale za stávajících poměrů
nesmělo se s návratem již déle otáleti. Dne
11. prosince večer, po tuhém boji s polární
přírodou, rozbit tábor ve vzdálenosti 90 km.
jihozápadně od nedávného cíle expedice.
Následující den uraženo v devíti hodi-
nách při nastalé příznivé změně počasí 46 km.
bez jakékoli zvláštní námahy pro lidi i zví-
řata. Krátce na to ubírala se výprava v blíz-
kosti posledně zřízeného zásobiště, které ale
ku přání Johansenově pro neschůdnost cesty
a delší zacházku pominuto.
V polovici prosince, když zbývalo ješte
asi 36 km. k „domovu Framu“, byly již potra-
viny skoro úplně vyčerpány.
Po šťastném návratu do Velrybí Zátok
nalezen zde jediný obyvatel a dohlížitel „do-
mova Framu“ Lindstróm stížený dočasnou
slepotou, jíž si utržil na nedávné vyjíždce, za-
pomenuv si vzíti na cestu sněžných brejlí
Právě se vrátivší kamarádí jej za krátko ale
úplně vyléčili.
Jeden den stačil zcela Prestrudovi k od-
počinku a k různým menším přípravám. smě-
řujícím k vykonání druhého úkolu Amundse-
nem stanoveného, totiž ku prozkoumání dlou
hého, východně ležícího ramene Velrybí Zá
toky. Za tím účelem podniknut byl pětidenn
výlet, ve kterémžto čase probádány poměry
ledu i pevniny ve vzdálenosti 49 km. od zim-
ního stanoviště. Zde naskytla se účastníkům
příležitost, seznati z blízka působení obrov-
ské přírodní sily, jevící se v rozdrcení pev-
ného ledového pancíře ještě pevnějšímí skal
ními vrstvami.
Johansenův
Fram
km
16
article
Dalším úkolem Prestrudovým bylo pro-
zkoumání jihozápadního cípu Velrybí Zátoky
a jejího sousedství, což vyžadovalo osmidenn
sáňkové výpravy. Uvedený badatel k nema-
lému překvapení shledal, že zdejší ledová
plocha pozůstávala z množství malých, vodní-
mi rameny pravidelně rozdělených ostrůvků
Tyto jednotlivé ledové masy nenacházely se
v nižádném pohybu, přes to, že hloubka vody
dosahovala na některých místech až 360 me-
trů. Prestrud soudil, že se zde nalézala sku-
pina nízkých ostrovů nebo mělčiny. Ledové
ostrůvky, zvedající se pozvolna nad hladinu
vodní, dosahovaly asi 30 m. výšky
Právě po ukončení těchto výzkumů vrá-
tila se „Fram“ z Buenos Aires k Velrybí Zá-
toce, odkudž měla po návratu Amundsenov
z jižní točny všechny účastníky expedice od-
vézti do vlasti. Tou dobou kotvíla v blízkost
také žaponská výzkumná loď „Kainan Maru“o
vrátivší se ze Země krále Eduarda VII.
Za pobytu ve Velrybí Zátoce sledovár
byl také bedlivě život tvorstva, který byl
zvláště v době antarktického léta neobyčejně
čilý. Mnoho zábavy a nejzajímavější pozoro-
vání skytal několik hodin trvající rej zástupu
velryb asi o třiceti kusech, hejna pinguínů
tuleni, jichž zastoupeno je v těchto krajinách
několik druhů a j.
Tyto přírodovědecky tak zajímavé a cen-
né výjevy byly kinematograficky zachyceny
a tvořily také skvělý doprovod Amundseno
vých nedávných přednášek.
Fram
Eduard
Buenos Aires
Kainany Maro
Itr
17
article
Školství.
Snahy a práce učitelstva měšťanských
škol.
Vžilým pravidlem každého boje kultur-
ních lidí jest: nemstíti se dětem. Tim-
to pravidlem neřídí se však ti, kdož obstruke
znemožňují zákonodárnou a správní činnos
ve věcech školských do té míry, že nové po-
třebné školy se nezakládají, přeplněné třídy
nerozdělují a že vůbec ve školství národním
zahostila se příšerná stagnace, při níž i velm
naléhavé úkoly školské zůstávají na obecnou
škodu nerozřešeny.
Této stagnace nezůstala ušetřena ovšem
ani česká škola měšťanská. Ačkoliv podle
klíče národnostního jsme za Němci pozadu
ještě o 29 českých měšťanských škol a ješta
až doposud jsou dva české okresy, ve kterých
přese všechna zákonitá ustanovení není do-
sud ani jediné dívčí školy měšťanské, byla
v uplynulém roce zřízena všeho všudy jedna
měšťanská škola divčí a to v Týně nad Vlt.
A tak za celá dvě poslední leta přibyly pouze
dvě a to nutné měšťanské školy: v Kozla-
nech a Týně. Smutná bilance v době, kdy
všude proniká přesvědčení o potřebě veliké-
ho rozhojnění měšťanských škol a kdy koneč-
ně uznává se za nezbytno, aby veškeré mlá-
deži, nejen v městech, ale i po venkově zpří-
stupněny byly měšťanské školy zřízením po-
třebných měšťanských škol újezdních, aby
nemusily děti, jako dosud se děje, konati do
měšťanské školy až dvě hodiny cesty.
Týn nad Vltava
18
article
Může-li co těšiti v trudné nynější době
stagnace, jest to neutuchající, ba rostoucí vo-
lání po nových měšťanských školách, jejich
důležitost všude, všemi vrstvami lidovýmije
uznávána a vděčně oceňována. Měšťanská
škola již tak se vžila a osvědčila v praxi ži-
votní, že jest třeba jen klidné činnosti sně-
movní, aby organisace školství národního byla
doplněna ve smyslu kulturního a školského
programu českého učitelstva, kde žádáno, aby
uzákoněny byly obvody neboli újezdy, v nichž
všechny děti po úspěšném vychození nižš
obecné školy zákonitě byly by povinny do-
cházeti do vyšší školy ohecné t. j. újezdn
školy měšťanské.
Na opuštěném poli školské legislati-
vy nevyrostlo pro měšťanské školy ani kvi-
tečku. Proto tím radostněji uvítáno bylo, že
aspoň školská administrativa vyhověla přán
učitelstva měšťanských škol a povolila dív-
kám návštěvu chlapeckých škol měšťanských
V malých obcích, kde je toliko škola chlape-
cká, umožňuje tak hospitace dívek, zatím jen
na zkoušku povolená, že mohou i dívky na-
býti vyššího obecného vzdělání. Zemská ústř
jednota učitelů měšť. škol nezmeškala chvíl
a vykonala v době sněmovní nečinnosti zá-
služný čin, vymohla-li u správy školní včasné
povolení řečené hospitace. Dostalo se tal
malým městům a městečkům výhody, že ta-
mější dívky doma nabudou vzdělání měšťan-
skou školou poskytovaného, a přece obcín
těm vzejdou jen zcela nepatrné náklady, ja-
kých žádá opatření zvláštního vyučováni tělo-
cviku a ručním pracím.
organizace školství národní
19
article
Sluší poznamenati, že učitelstvo mešťan
ských škol ochotně se dobré této věci ujalo
třebas mu očividně přibylo práce. Ovšem bylo
nutno uvážiti, není-li hospitace prospěchu
vlastních řádných žáků tuze na újmu. Alet
bylo jednáno najisto opatrně, získáno-lí svo-
lení k hospitaci jen na školách, kde je ve tří-
dě méně než 50 chlapců a jen do 50. Arci ře-
čená hospitace je jen výpomocí z nouze. Ale
i tak je význam těchto „koedukačních“ mě-
šťanských škol nemalý; neboť jsou výborným
propagačním popudem a to nejen pro doplňo-
vání neúplné dosud sítě dívčích měšťanskýc!
škol nynějšího útvaru, ale i pro budoucí,
vskutku koedukační školy újezdní.
20
article
Jiná neméně záslužná snaha učitelstva
měšť. škol nesla se k vybudování čtyřtřídní
školy měšťanské. šlo zatím ovšem jen o za-
bezpečení učebných kursů (čtvrtých tříd). —
Kutnohorský řed. Schmidt, který zvláště
pilně věnoval se této otázce, jakož i starost
Jednoty odb. uč. Petr Skalický, který zřizo-
vání a zabezpečení čtvrtých ročníků horlivě
propagoval, zvláště na sjezdu Svazu českých
měst král. Českého, zasluhují plného uznání
že zastali se důrazně učebných těch kursů
jimž pořád hrozí pohroma z neporozumění
nedostatku ochoty a hmotné i mravní podpo-
ry. Je dost ku podivu, že i sama vídeňská
školská správa projevila značné nepochopeni
pravého významu tohoto dosud nejvyššíh
stupně školy národní, bránila-li tak příkře
unáhleně a neorganicky přestupu absolventi
svrchu řečených kursů do obchodních akade-
mií, škol kadetních a j., ačkoliv jí musí byt
patrno, že dosud mladý útvar kursů těch an
se ještě řádně nevžil, v organisaci školské ne-
upevnil a proto bez silné mravní a ovšem
bezpečné mravní podpory je na dlouho ješte
ohrožen.
Z nových oprav uvnitř života české školy
měšťanské jest vyznačiti především nově
učebné osnovy, které letos vešly v platnos
i ve třetím ročníku. Jistě znamenají určitý
pokrok přes to, že dalo by se ještě ledaco
namítati, zvláště pokud jde o rozvržení učív
na jednotlivé třídy. Ovšem sluší si uvědomiti
že osnovy nikdy nejsou a nebudou dílem do-
konaným a zcela dokonalým; avšak čím ny-
nější podstatně vynikají na svoje zastaral
předchůdce, je jejich rámcový ráz, povšechný
text, nevylučující individualisaci učitelovy
práce, ba umožňující onen detailní výběr uči-
va, který určován jest nejen individuálním
disposicemi učitelovými, ale také zvláštním
poměry místa.
Schmidt
Skalický
svaz český město král
21
article
Mnohem více než sebe pečlivěji vypra-
cované učebné plány prospělo by reformě
vnitřního života měšťanské školy, kdyby uči-
telé nebyli jako dosud tak krutě vysilován
přemírou krajně únavné, těžké práce. Má-
vskutku učitelstvo na měšťanské škole praco-
vati tak intensivně, jak toho zvýšené modern
potřeby kulturní a hospodářské vyžadují, po-
tom nezbývá, než aby na měšťanské škole
třech třídách ustanoveni byli vedle ředitele
katechety čtyři odborní učitelé, jak tomu
do jisté míry jest již na školách dívčích, kde
již čtyři učitelky ustanoveny jsou a to tři o-
borné a jedna industriální
Tyto i jiné, zde v úzkém rámci tomuto
článku vyměřeném neuvedené žádoucí refor
my školy měšťanské dají se uskutečniti jer
změnami dosavadních, hrubě zastaralých zá
konů. Jednota učitelů měšť. škol pilnou prae
přípravila vše, čeho třeba k jednání ve sbo-
rech zákonodárných. Podle jejího návrhu při-
jata byla v podstatě na sjezdu Svazu českých
měst osnova zákona zemského o školách mě-
šťanských, výborně odůvodněná po stránc-
právní mag. radou JUDrem. Fr. Horákem
po stránce paedagogické odb. učitelem J. o
František
svaz český město
22
article
Černým. Avšak při nedělnosti sněmovní všech-
ny ty krásné náměty reformní zatím zůstá-
vají — bohužel — nepoužity. Stane-li se všal
sněm dělným, nebude lze přes vážné ty ná-
vrhy přejíti, jakož vůbec budoucího sněm
čeká mnoho velmi naléhavé a nadále neod-
kladné práce právě v oboru legislativy škol-
ské, velmi již zaostalé.
Ale přede všemi jinými reformami v
správě, organisaci a učbě řešiti jest na děl-
ném sněmu nejzákladnější reformu školy ná-
rodní vůbec a ovšem i školy měšťanské, t.
ona reforma, kterou má býti zabezpečena
hmotná existence učitelská. Učitel krajně roz
trpčený, o sousto chleba zápasící, síly sve
vedlejším výdělkem vyčerpávající, znchodno
cený a strádající nemůže býti pravým učite
lem, jakého naše škola při svých zvýšených
požadavcích potřebuje.
A právě starost o vysvobození učitelstv
z bídy hmotné vyčerpává takřka všechny síly
nejlepších pracovníků, stojících v čele učitel
ských organisací. I je věru na podiv, že př
veškeré té rozčilující práci stále nová zkla
mání rodíci, je ještě v českém organisova-
ném učitelstvu tolik nadšení pro školu, jej
reformu a rozvoj, jak je patrno na př. z prac
jednoty učit. měšťanských škol.
Černá
23
article
Tato ideovost českého učitelstva je zá
rukou našeho národního pokroku. Ve svízelne
době kruté hmotné tísně, v době rozčilují
cího očekávání, bude-li konečně bídě odpo
moženo, zachovává si české učitelstvo svoi
ideály a bez únavy horlí pro pokrok školský
Vízme jen všechnu tu práci literní, při vydá
vání výborných učebnic v Komeniu, ve Věst-
níku a jeho odborných přílohách, vzpomeňme
horlivé propagace pro zřizování měšťanských
škol, pilné účasti v akcích Svazu slovanskéh
učitelstva, zvláště jednání předsedy P. Ska-
lického, který horlí pro měšťanskou školu
v Bělehradě, kde k žádosti ministra osvěty
Ljuby Jovanoviče objasňuje podrobně vý-
znam, účel i organisaci měšťanské školy ..
Uvědomíme-li si všechny ty snahy a prá-
ce učitelské, musíme jen želiti, že tolik ener-
gie a času vyčerpávati musí učitelstvo vlek
lým, nekonečným jednáním o zlepšení mate
riálního postavení. Co tu obtíží je překoná
vati! A při jednání o úpravu platů učitelů
škol měšťanských je akce tím obtížnější a slo-
žitější, čím neupravenější jsou zákony o or-
ganisaci školy měšťanské. I při největším
úsilí zůstávají pak mnohé otázky nerozřešeny
Tak bylo by třeba zvláštních ustanovení o za-
tímních učitelích odborných, substitutech in-
spektorských nynějších i bývalých (kterýmžt
po právu měla by se léta v substituci ztráven
započítávati pro definitivu), o pensijním za-
jištění učitelů přecházejících s míst definitiv-
ních na zatímní, o započítávání fakticky ko-
nané služby při nároku na výslužné a j. v.
Nemůžeme než vysloviti upřímné přání
aby konečně již uvolnila se síla, jíž učitel-
stvu nutno vyčerpávati bojem za chléb, aby
cele věnována býti mohla škole, výchově dět
i lidu, ku prospěchu národaí
F. V. Moravec.
Jovanovič
F V Moravec
Bělehrad
Komenium
25
article
Poličské patriotky.
Poličské patriotky.
Nedávno byla podána veřejnosti z Poličky
zpráva o třech místních mecenáškách, jež na čtvr
milionu korun odkázaly na prospěch humanítních
potřeb královského tohoto města. Jsou to pan
Marie Baranová-Polcová, paní Anna Lisá, roz. Bie-
nová a paní Anna Lidmilová, roz. Martinová.
V galerii českých mecenášek přibyla tím troji-
ce vzácná, jež si munificencí svojí zabezpečila věč-
nou pamět v dějinách rodné své obce.
Úšlechtilý skutek poličských vlastenek je dů-
kazem o tom. že je v českých ženách hodně smyslu
pro humanitní potřeby obcí, na něž moderní řád
přenesl péči o sociální blaho občanů. Vážíme
tohoto činu českých žen a přejeme si, aby došel
hojného a možno-li soustavného následování.
každé obci české měl by býti vzor poličských patri-
otek vzpomenut a následován. Obce samy měly by
o to pečovat, aby známost o činu žen poličských
stala se všeobecnou a aby u zámožných, samostat-
ných žen vhodným způsobem bylo upozorněno, aby
nezapomněly na důležité sociální potřeby obce.
Mezi potřebami těmito na prvém místě uvésti
dlužno péči o ženy chudě, ku práci nezpůsobilé
choré. Ty jsou na tom v obci nejhůře, neboť nehodi
se k opatření ve veřejné nemocnici.
Stejně záslužno však by bylo, kdyby projevily
zámožné vlastenky lidumilným odkazem svůj živý
zájem také o ženy silné energie a se smyslem vy-
vinutým pro samostatnost. Pomoci takovýmto že-
nám-rodačkám, ať ve formě nadace studijní, nebo
cestovního stipendia — také to by mělo se stái
vhodným předmětem pro lidumilnost ušlechtilých
ženských obětavců.
Baranová Polcová
Lisá
Lidmilová
Martinová
26
article
Podpory rovněž zasluhují různé instituce, ma
jící za účel usnadniti výdělečné zaměstnání žen-
manželek a matek, jež zvláště stávají se potřeb-
nými v obcích průmyslových. Jsou to: útulky pro
matky-šestinedělky, pro kojence, opatrovny dět
a podobné novodobé útvary.
Také tyto instituce, obecně za prospěšné po-
kládané, odkládány jsou obcemi, jinak povinnostmi
přetíženými, na příležitostnou podporu z řad ob-
čanstva samotného. Jak rychleji šlo by se také tu
ku předu, bylo-li by možno získati horlivých mece-
nášek pro uskutečnění těchto institucí soustavněi-
ším propagačním úsilím našich obecních orgánů.
Vedle péče o notřebné ženy je to péče o po-
třebné děti, jež volá ženy k účinné a vydatné po-
moci A zase v prvé řadě jsou to děti osiřelé neb
rodičů chudých, jež ochrany potřebují. Sirotčine
a dětská nemocnice jsou ústavy, jež těmto sociál-
ním úkolům jsou určeny a na něž nutno proto upo-
zorniti.
O děti, zvláště duševně vyspělé, anebo pr
určité výrobní odvětví způsobilé, je postaráno růz-
nými nadacemi a cestovními stipendii ještě nej-
častěji a nejvíce a v tom ohledu není třeba vyvo-
lávati mimořádný zájem u našich lidumilek. Přes
to však bylo by záhodno, aby u příslušných úřadu
nadačních bylo zakročováno, aby liberálnějším
výkladem nadačních listů padly přehrady pohlaví
a aby za stejných podmínek umožněna byla zvlá-
ště u studliních nadání pro školy střední a vy-
soké konkurence studentek.
27
article
Upozorňuji na sociální povinnosti bohatých žer
českých ku potřebným ženám a dívkám v obci
ježto i po stránce humanitní žena v obci je za-
nedbávána a opomíjena, ač potřebuje ochrany
pomoci jistě stejně vydatné, ne-li větší a hojnější
nežli muž.
A nyní, kdo by měl se o propagaci této sociál
ní lidumilnosti u zámožných samostatných žen n
českém venkově starati? Jsou to předevžím naše
ženské spolky a kluby, jimž tento úkol měl by
stále ležeti na srdci
Jsou to dále vzdělavací sbory, jež by za tín
účelem měly se postarati o skioptikonové před-
nášky o sociálních institucích domácích i cizích.
Jsou to konečně obce a jich sociální komise.
„Svaz českých měst“ měl by tuto otázku uvésti n
pořad svého jednání. Mnoho by prospěl také apel
„Zemské komise pro ochranu dítek“ a po případě
i oběžník vrchního zemského soudu, který by na
otázky tyto upozornil své podřízené pozůstalostní
a sirotčí úřady.
Myšlenka tedy je dána, jen třeba, aby pro-
vedení její nezapadlo tak, jako v jiných, podobně
všeobecně za důležité uznaných akcích
Ještě je jedna okolnost, která pro zavedení
soustavné akce má značnou důležitost. Sebrání
veškerých fakt sem spadajících. Myšlenka zaklá-
dati neb přispívati obci na to, aby mohla plniti
své humanitní úkoly není nová. Je mnoho žen
mnoho spolků, kde různá sociální zařízení a odkazy
žen existují, aniž by mnoho o tom veřejnosti bylo
známo. Tento materiál sebrati a veřejnosti před-
ložiti, bylo by prospěšno proto, že by mnohým
dán byl příklad a mnohé zařízení uskutečněno,
které dnes se neuskutečňuje, protože není známost
Olga Stránská.
o možnosti jeho.
Stránská
svaz český město
29
article
Ve Vídni otevřena byla letošním rokem za-
hradnická škola pro dívky. Významné a cenné při
této škole je, že je zbudována péčí a z prostředků
ženy, která již delší dobu a s láskou a obětavostí
připravovala toto dílo k dobru dívčího dorostu.
Stále roste počet dívek, hledajících zaměst-
nání, jednak, aby nalezly životní povolání, či aby
usnadnily rodičům starost o svou budoucnost a za-
opatření. Tato potřeba přivoďuje nadbytek silv
povoláních, dosud dívkám přístupných. Proto vel-
kou snahou ženských organisací jest domáhati s
toho, aby nová zaměstnání byla dívkám přístupna
a nová povolání se vytvářela. Je vždy ziskem, po-
daří-li se otevřiti nové cesty divkám a nové ústavy
k jich odbornému výcviku, zejména, je-li to za-
městnání, zdraví prospěšné a při tom i výnosné.
Škola, o níž je řeč, zaujímá nejen ústav, ale
i pozemky, potřebné ku pěstování květin, ovoce.
zeleniny ve volné půdě, ve skleníku i v bytě, pro
obchod i hospodářství.
Účelem jest úplný praktický i theoretický
výcvik pro zahradnické povolání i pro vlastní po-
třebu. Výcvik všeobecný vyžaduje dva ročníky, pro
jednotlivé obory zřízeny jsou kursy [ovocnictví, z-
linářství, zahradnictví, vázání kytic). Školné obnáší
360 K ročně, honoráře za kursy dle trvání a počtu
přihlášek. Předběžné vzdělání vyžaduje se šesti-
třídní lyceum neb složení zkoušky přijímací. Dále
nutno předložiti lékařské vysvědčení o zdravotní
způsobilosti. Řádné žákyně obdrží vysvědčení. Pr
výcvik učitelek jsou zvláštní ustanovení.
Tato data uvádím k vůli úplnosti. Avšak hlav-
ní, oč mi jde, je fakt, že škola zbudována byla že-
nou a tím otevřena nová cesta dívčímu dorostu
k samostatné existenci
Vídeň
30
article
Literatura.
Literatura.
Vajanský žurnalista (Sobrané diela Svetozára
Hurbana Vajanského, sväzok XI. „Doma i na ce-
stách“, nákladom Kníhtlačiarského účastinárského
spolku v Turčianskom sv. Martine 1912, str. 304.
cena 2.80 K.) Přes všechny výzvy a slibné náběny
k shodě československé převládá u nás stále ještě
vlažnost v chápání tohoto velikého úkolu, který si
vztýčila řada srdcí, planoucích ještě starým idea-
lismem našich buditelů národních. Stále ještě u nás
málo se slovensky čte, ačkoli tato lektura může
nám poskytnouti tolik osvěžení. Důkaz toho vidím
v případu přítomné knihy Vajanského: bez po-
všimnutí u nás zůstal tento nejnovější svazek se-
braných spisů slovenského básníka, ačkoli jeho ob-
sah je pro české čtenářstvo nanejvýš zajímavý.
Neboť nevím, kdo by nechal přejíti bez ozvěny
spřizněnou sférou takový hluboce rozechvivajíc
akord zvuků, které jakoby vyváženy ze srdce ce-
lého slovenského národa, stoupají k nám z nitr
jeho důstojného představitele. Kdo se ponoří do
četby svazku „Doma i na cestách“, je již tím získán
úsilí o dobrou věc a plně připraven staví se do
řad vojáků, posilovaných ideou vzájemnosti na v-
pravě za společným cílem. Zdá se mi, že tato je-
diná kniha poskytuje celkový obraz zápasů a na-
dějí dnešního Slovenska, takže stačí i nejméně in-
formovanému našemu čtenáři k naplnění shody če-
sko-slovenské.
Vajanský
Sobraný
Hurban Vajanský
Slovensko
Vajanský
Turčianskom svatý . Martin 1912
31
article
My, národ, žijící politicky, svalující všechnu
zodpovědnost z dosahu vůle jednotlivcovy na be-
dra svých zástupců v parlamentě, ocitáme se pře
Slovenskem jako před jevištěm, kde velmi napí-
navá hra národního života skládá se z bezpočet-
ných episodních dramatických výstupů, kde jednot-
livci i celé masse připadá táž role oduševnělého
boje za nejsvětější práva lidskosti. Okřívámev
tomto neustálém napětí, z něhož se rodí neočeká-
vané činy, napojené nejčistší vírou v národní bu-
doucnost, probíráme se z malátnosti, vraždíci kaž-
dý junácký cit vznešeného odhodlání, abychom se
rozvzpomněli na podobnou někdejší periodu svého
vývoje a vžívali se vší vervou do někdejší své
vlastní národní existence. Pochopíme pak, jaký
pojem žurnalismu vzrůstá na pozadí slovenského
života. To není obyčejný žurnalism, jak se zrodil
a jak se mu rozumi na západě, ona v žurnálech
uložená literatura, která pro literární historii je
nahodilou snůškou málo cenného materiálu, nýbrž
obzvláštní denní služba ideálu, která svého pokor-
ného plnitele povyšuje na stupeň živého svědomí
celého národa, na stupeň hlasatele jeho nejvyšších
a nejsvětějších snah. V tom smyslu je žurnalistická
Slovensko
32
article
činnost Vajanského ústrojnou náplní jednoho veli-
kého úkolu životního, jehož vztýčení zatlačuje
všechny úkoly ostatní do pozadí, absorbuje jejich
plodné šťávy a dává tak vzejíti jednomu plně do-
zrávajícímu ovoci různosměrného úsilí. Přemítáme
v duchu: hle, co v nejpokročilejších státech vytkly
si za úkol celé vysoké ústavy, mající odchovati
žurnalistiku v nejširším rozsahu tohoto povolání,
zde dávno uskutečněno v představiteli malého ná-
roda, když nepříznivé podmínky zamezily každé
svohodnější specialisování úhrnného kulturního
úkolu na jednotlivé obory umění a vědy. Vajanský,
odpovědný redaktor, jenž za své články je žala-
řován maďarskou vládou, představitel slovenského
tisku, jejž důstojně representuje na novinářském
sjezdu, je zároveň kulturním a specielně i literár-
ním historikem svého národa, jenž uvažuje o minu-
losti, hledá v ní zákony kulturního vývoje a dospí-
vá k pevným nadějím v budoucnost, je konečně
korunou všeho: uměleckým kritikem, jenž b stř
prohlédá umělecké disposice svého národa a na-
dějím, z nich čerpaným dává vzkvétati na pozadí,
kde v mohutné perspektivě je načrtnut zře lně
a jasně celý vývoj lidského umění, celá esthetika.
Vajanský
33
article
Tak rýsuje se profil Vajanského žurnalisty v této
knize. Dramatická předehra „Z väzenia“ uvádí nás
do ovzduší politického vězení segedinského, kde
hrdinovi je se rváti s tragikomickou rolí, kterou je
mu mezi vězni většinou maďarskými hráti. Jako
na plátně, na něž se promitá řada světelných obra-
zů, míhají se tu směšné i tristní figurky maďar-
ských národovců, mezi nimiž praví Maďaři daleko
ustupují před uherskými židy a Němci. Se zájmy
kulturními neustávají se však mísiti autorovy osob-
ní zájmy literární a tak vzpomínky z jeho celo-
ročního pobytu v segedinském vězení r. 1893—1894
stávají se důležitým příspěvkem k jeho básnické
produkci, která tu nejednou doložena ve svém
vzniku. Druhá větší partie knihy je nazvána „Du-
brovník—Cetinie. Cestopisné náčrtky“, a upíná
svou pozornost hlavně k třetímu sjezdu
slovanských novinářů z mocnářství rakousko-
uherského v Dubrovníce. V rámci cestovních
dojmů, které konečně vybíhají v zájezd na Černou
Horu, jsou tu podávány všechny světlě i temné
zkušenosti z okamžiků tak slavnostních a tak po-
silujících národní vědomí příslušníka malého ná-
roda, vydaného na pospas nejúhlavnějším nepřáte-
lům. Vystupují tu i naši dobří známí, zvláště
Vajanský
Maďar
Němec
Černá Hora