3
masthead
17. ledna 1904.
5
article
to bylo tehdy) — neznamenající ovšem, aby-
chám přestali povídati — ale aby hiudba zahrála
nějakou skočnou.
Z tleskajících tanečníků nepomýšlí nikdo na
tanec — všichni pohližejí na osiřelého „Ven-
elíka“, samojediného na palandě.
Tento po hlučném zatleskání téměř vyleí
ze své pósy „dřímajících naculenců“, chopí se
svých housliček nad hlavou mu visících — kvap-
ně sedne — smyčcem zaklepá poprvé — podruhé
(nedbaje ostatních) — a spustí známou svého
času:
Onehdy polkal jsem vám
na ulici rozkočné dítě —
že jsem šel náhodou sám
chylla mne ve svoje sítě —
Hraje dál a dál, hraje sám a sám — a sálem
se všecko dusí smíchem. Nehrají jenom jeho
housle, ale i kobylka a pražec — hraje i cele
jeho tělo — nahoru — dolů — semo — tamo.
Zdá se v každém okamžení, že skutalí se s pa-
landy jako zralá sliva; — každý posluchač jest
už téměř namožen smíchem a dobrá polovička
dostala škytavku.
Ale „Venelík“ hraje stále, hraje celou dušt
— jedině duše vede ho od repetice k repetici,
k „da capo“ a k „fine“ — ale jeho oči jsou za-
klíženy — — a on docela pěkně, klidně a spo-
kojeně — — spí — — a při tom chrápe jako
spravedlivě namožený muzikant — —-
Dohrál. Zase týmž gestem pověsil housle —
sáhl po litru (k němuž i ve spánku pamatoval si
cestu) — napil se notně — dřepl na lavicí —
a spí dále —
Tu už se nedovedl nikdo zdržeti.
Za burácejícího smíchu a volání: „Hurá
Výborně! Opakovat!“ — probouzí se „Venclik
— jediný a nikdy více nenahraditelný „spíci
virtuos“ na housle — — protírá si oči — kouká
po palandě — nikdo z muzíkantů tam není,ti
válejí se jeden přes druhého kolem a pod pa-
landou kopajíce, tleskajíce a volajíce: „Výbor-
ně! Opakovaaat! — —
Opakovaaat
6
article
Po vylíčeném právě intermezzu náš Pavlík
pilně tančil a zapřádal nitě hovoru se slečnou
Růženkou. Zvěděl mnohá dobrá data: Kde slečna
v Plzni bydlí, že málokdy chodí na procházku
(po čemž promluvil k ni učenou dissertaci o pro-
spěšnosti pohybu ve volné přírodě — a rozumi
se, že nabídl se jí za průvodce) — a jiné a jině
pro mladé lidi důležité a pro staré zcela zbytečne
zprávy a zprávičky.
„Slečna se dobře baví — pan Květ by s
zasloužil vyznamenání za svoji roztomilou pů-
sobnost,“ vyrušil mladý a již asi zamilovaný pá-
rek pan kaplan Smrčka.
„A jak vám to spolu sluší, však se mně
jaksí zdá — — staří známí?“
„Ale — velebný pane! Nepodezřivejle
vždyť jsem zde ještě nikdy nebyla,“ bráníse
na oko rozhněvaná Růženka.
„Vždyť já to tak zle nemyslím, jen co je
pravda — jako dvé hrdliček! Ale stran té star
známosti jsem myslil v Plzni, ne?“
„Vás nikdo z ničeho neusvědčí — ale v
jiného hned! Ale také na vás dojde, velebný pane
— ba že dojde,“ ujal se Květ apologie své Rů-
ženky, která hořela ve tváři jako makový květ
A dobře jí slušel ten nevinně vzbuzený růměnec
na ličkách.
Na smířenou jeden taneček — smím-li pro-
sit? s kajícím úsměvem žadonil pan kaplan.
Pavlík
Růženka
Smrčka
Květa
Plzeň
7
article
„Prosím — ale musíte smir zachovávat —
„Slibuji! A za pokutu ukládám své kapse,
že nedostane nic od oddavek tuhle našeho Pa-
vlíka se slečnou Růženou Rázskou.“
Jistě by se nebyli shodli, ale že v témž
okamžiku slavný „spící virtuos“ dal znamenía
zvuky rozkošného valčíku „Slovanská Lípa
samovolně nutily ke shodě — — dlouho se ne-
rozmýšleli.
Pan kaplan na slíbenou pokutu své kapse
— zapomněl. To dokazuje okolnost, že za ko-
pulaci pana inženýra Pavla Květa se slečnou
Růženou Rázskou obdržel celou korunovou
„stovčičku“ — kdo pak dnes rád nebéřel
Ostatně Růženčin tatínek měl pro svého je-
dináčka připravenou hezkou knížečku, znějíeí
na pěknou sumíčku — ani vám neřeknu kolik
jen tolik — že tak s polovicí jejího obsahu byl
bych také spokojen — — —
Rázska
Pavel Květa
Růženčin
8
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Rýma v divadle,
Velmi časové thema o kašlání a smrkán
v divadle projednává všestranně a zajímavě Er
nest Blum ve svých „Vzpomínkách vaudevil
„V zimě se chodí více do divadla než
v létě,“ píše, „a přece jest zima přirozeným ne-
přítelem divadla. Zima, děšť, bouře, sníh, ná-
ledí nepovzbuzují právě k návštěvě divadla a
pak obyčejně panuje v zimě rýma, jež lidské
bytosti ponouká, aby se živily raději pastilkami
proti kašli než dramatickou literaturou. Zůstává-li
rýma doma, jde to ještě, ale vede-li ji chtíč po
zábavě do divadla, překážejí její kašel a kýchání
při představení všemožným způsobem. Před
několika dny přišel jsem do divadla, jež nechei
jmenovat, nebeť jest to zajisté divadlo, kde se
nejvíc kasle, bezpochyby je to tam specialitoul
Blum
9
article
Diváci, kteří neměli rýmu, nerozuměli z kusu
jediného slova, a poněvadž již nevěděli, kterak
strávit čas, počali rovněž kašlat; konečně kašlali
též herci, hudebníci a napověda. Toliko já —
přiznávám se ke své hanbě — zachoval jsem
mlčení, jež tuto nebylo na místě; ostatně jsem
to na cestě k domovu nahradil, neboť jsem musil
na celé cestě od divadla až ke svému bytu ký-
chati tak, že se můj drožkář obával, že mu
kýcháním porazím koně.“
Za své divadelní kariéry býval jsem jak
snad všichni moji kollegové obětí rýmy, jež mi
nezřidka zabila mé nejkrásnější effekty. Měl
jsem duchaplnou průpovídku, libozvučnou větu
vyciseloval neodolatelné vyznání lásky a z pra-
vidla v takovémto okamžiku propukl všeobecný
kašel jako nějaký výbuch. Vzpomínám si, kteral
v jakéms dramatě, jež provozováno v divadle
Ambígu, na němž jsem spolupracoval, bylo ne-
zbytně třeba delšího výkladu, aby se porozumělo
situnci. V den prvního provozování však počalo
právě na tomto místě celé hlediště kašlat a
druhého dne ráno pravilo se v kritikách: „Kus
je snad dobrý, ale má vadu: není dosti jasný.“
— Nejpodivnější jest, že následujícího dne a
ve dnech příštích ozvaly se týž kašel a kýchání,
Ambíg
11
article
tak že jsem pravil svému spolupracovníku
„Bylo by snad nejlépe, kdybychom svůj výklad
podali při jiné přiležilosli, neboť zdá se, že se
osud proti tomuto prohlášení spikl.“ —
A vskutku jsme je přeložili jínam. Avšak kašel
kýchání čekaly vždycky, až na ně došlo, (ak že
zase nebylo ničemu rozumět. Musím ostatně po-
dle pravdy doznat, že onoho šťastného večera
kdy obecenstvo naše prohlášení konečně slyšelo
kus zdál se ještě méně srozumitelný než
před tím.
Dlužno doznat, že se dříve v divadleeh
kašlalo víc než dnes, neboť tehdaž se v di-
vadlech topilo méně; v divadlech na boulevar-
dech ohřivali se diváci tím, že se tlačili k sobě
a ze všech sil tleskali. Nebylo také nijakou
vzácností, že paničky braly s schou hrnky s uhlím
a ohříváčky. Vzpomínám si, že jsem se kdysi
jednoho večera v divadle Funembules dopusti
malého darebáctví. Panovala sibířská zima, obe-
censtvo v hledišti mrzlo a já měl nohy jak ram-
pouchy; vedle mne seděla panička, jež si spoko-
jeně a šťastně hřála nohy na ohříváčku, naplně-
ném horkým popelem. V přestávce opustila pa-
nička svoje sedadlo. Neváhal jsem, zmocnil se
ohříváčku a abych jej měl pouze pro sebe, usedl
jsem co možná nejrychleji na jiné místo. Když
se nebohá panička vrátila, stropila, jak si můžete
pomyslit, velký rámus a sháněla se důrazně
po svém ohříváčku. Já se ani nehnul, neboť jsem
byl šťasten, že mi je konečně na nohy teplo. Po
skončeném představení, když mi již ohříváček
nebyl pranic platen, poněvadž byl vychladlý.
zvítězila však moje vrozená poctivost. Odevzdal
jsem ohříváček billetářce, řka: „Tu je ohříváček
nějaká stará dáma jej zapomenula pod svým se-
dadlem. Vraťte jí ho.“ — A billetářka upřela n
mne pohled, jakoby chtěla říci: „Jsou přece
ještě poctiví lidé na světě!
Funembule
12
article
Jodnou — jen jednou? — byl divadeln-
kašel, vraždící kusy zbraní v rukou sokyně.
Drama, o němž vám budu vypravovat, odehrá-
valo se ve Velké Opeře. Zpěvačka, jež kdysi bý-
vala slavná (mohl bych udat její jméno1), jejíž
hlas však s přibývajícím stářím pozbyl svěžesti.
byla nanejvýš nešťastna, že jí byla jedna z jejích
hlavních úloh odňata a svěřena talentované za-
čátečnici. Ve svém vzteku — možno si pomysliti
cos hroznějšího, než starou zpěvačku, když do-
stane vzíek? — připadla na dábelskou myšlen-
ku: měla strýce, jenž 23 hodiny z 24 prokašlal,
a sice kašlal tak hrozně, že se až okna otřásala
— byl to kašel Kruppův! Onoho večera, kdy za-
čátečnice měla vystoupit, poslala stará zpěvačka
svého strýce do divadla a opatřila mu místo
právě uprostřed hlodiště. Když mladá začátečnice
započala svoji velkou arii, ve které, jak znalci
soudili, měla bývalou majitelku role porazit o
několik délek, počal strýc kašlat! Každou libo-
zvučnou notu provázel strýc ne tak libozvučným
záchvatem kašle a když došlo na koloratury, do-
stal strýc tak hrozný záchvat, že světla na lustru
zhasla a že všechno v hledišti povstalo a volalo:
„Ven!“ — Ale strýci to ani nenapadlo. Vždyt
nikdy před tím ještě nebyl kašlal v tak dobré
společnosti! Rozumí se, že obecenstvo z celé
velké arie nešťastné začátečnice neslyšelo ani
jediné noty, a o nic jiného staré zpěvačce nešlo!
Avšak její zlomyslnost přece jen neměla úspěchu,
neboť v následujících aktech dosáhla mladá za-
čátečnice v jiných velkých ariích značného
úspěchu, aniž strýc jen jediněkrát zakašlal.
Hudba měla na něho blahodárný, konejšivý vlivá
usnul!...
Kruppův
Vždyt
Drama
13
article
= Petr Veliký a výzkumy v severní Asti. Z Po
trchradu se oznamuje: Petr Veliký jevil značné úča-
stenství pro zeměpisné prozkoumání své rozsáhlé
říše, zegmena pokud se týče prozkoumání území v Si-
biři a zjištění jejich rozlohy na východ, totiž otázky
zda-li Asie souvisi s Amerikou čili nic. Tato otá zka
rozlušténa byla teprve tři léta po smrti Petra Velkého
ale myšlénka k jeho podniku a instrukce k tomu vy-
dané pocházejí od cara, jenž je sám vypracoval v roce
svého úmrtí 1725, kdy se Behring vydal na cestu.
Méně známa však jest výprava, kterou Petr Veliký
vyslal již dříve, jež měla týž úkol jako Behring a
jejímiž veliteli byli Jevrejnov a Lužin r. 1719, Ani
Nordenskjoeld, jemuž takto neušel žádný z jeho
předchůdců ve výzkumech severní Asie, nezmiňuje
se o ní, za to podává některé zprávy o ní spis K. H.
Veliká
Petro Velký
Behring
Jevrejnov
Lužin
Asti
Asie
Amerika
14
article
Bnera „Zásluhy Petra Velikého o rozšíření zeměpis-
ných vědomostí.“ Zeměpisná společnost londýnská
vydala nyní v prosincovém čísle svého „Geographical
Jeurnalu“ faksimil poslední instrukce, kterou Petr
Veliký dal na cestu oběma badatelům, před odjezdem
jejich z Petrohradu a opatřil ji vlastnoručními poznám-
kami a opravami. Instrukce tato zní následovně:
„Odeberete se do Toholska a opatřivše si průvodce.
proniknete do Kamčatky a ještě dále, podle pokynů.
jež jste již dostali, při čemž budete zaznamenávat
do map končiny, kde Amerika se stýká s Evropou.
Co se lýče vaší cesty do Tobolska, byl dán veškerým
místním úřadníkům v Sibiři rozkaz, aby vás opatřili
koni, průvodčími a vším ostatním, čeho by vám bylo
třeba.“ — Car nahradil v textu nesmyslné slovo „Ev-
ropa“ slovem „Asie“ a co se týče pořizování map.
doložil: „Což třeba provésti velmi pečlivě, nejen od
jihu k severu, ale též od východu k západu; vše musí
býti pečlivě zaznamenáno v mapě.“ — Výprava teh-
dejší nemohla provésti svůj úkol; dostalať se pouze
k ostrovům Kurilským.
Petro Veliký
Veliká
Cara
Eva
Petrohrad
Toholsko
Kamčatka
Evropa
Tobolsk
Sibiř
Asie
Vocal Jeurnal
15
article
= K úmrtí Jenna Lčona Gárěmsa, slavného ma-
líře francouzského, oznamuje se z Paříže: Když sluha
v neděli ráno vešel do ložnice mistrovy, nalezl Ge-
růmea na loží mrtvého. Stařec skorem osmdesátiletý
stížen byl v noci ochrnutím srdce a tvář jeho jevila
tak veselý klid, že se sluha domníval, že spí, opět
potichu odešel a teprve, když dávno minula doba, kdy
pán jeho z pravidla vstával, pokusil se znovu, probuditi
jej. Krásné a klidně, jako tato tichá smrt, bylo životní
dílo Gérömeovo, stálé, pozvolné, radostné vydáváni
síly záhy dozralé a bezpečného umění. Ačkoli místr
až do posledních let kolísal mezi malířstvím a sochař-
stvím a v obou těchto oborech byl stejně dovedný
pracovník, neujímalo toto kolísání ničeho ze svěžest
radostného jeho tvoření. Ačkoliv se mu dostávalo vše-
možných úřadních pocta vyznamenání, zůstával přece
v jádru svém bohěmem až do nejvyššího stáří věčně
mladým, byl též upřímným soudruhem mladých
umělců a účastnil se i jejich zábav s takou čilostí, že
když as před pěti léty objevil se na maškarni zábavi
jako gardista z doby Napoleona I., domnívali se, že
je mu ne víc než třicet pět let. Až do posledních lei
posílal do každého salonu v polích Elysejských nový
obraz, někdy i několik obrazů, mnohdy obrazy a so-
chy zároveň. V sochařství vystupoval jaksi jako revo-
lucionář, pěstuje se zálibou mnohobarevnou plastiku
První jeho dílo toho druhu, „Bellona“ ze slonoviny
a bronzu 1872, nesetkalo se v Salonu s úspěckem, ale
mistr, jenž byl tehdáž již deset let professorem n
škole výtvarných umění, se proto příliš nermnoutil
Lčon Gárěmsa
Bellon
Paříž
profesor můj škola výtvarný uměný
16
article
Pracoval klidně dále v učebních siních a v atelieru
ale nevzdal se své myšlenky a průběhem vytvořil velký
počet drobných sošek bronzových nebo ze slonoviny
a bronzu anebo z různobarevného mramoru, tak na pe
jezdecké sošky Napoleona I., Tamerlena atdd. Bera
v první době své umělecké činnosti látky svoje zvláště
z antického světa řeckého neho římského, přiblížil
se po několika cestích do krajů východních k látkám
orientálským. Z první periody jeho umění jsou po-
zoruhodny „Fryné před soudci, „Římský trh s otro-
ky“ a různé výjevy z pronásledování křestanů. Jednou
z jeho posledních větších prací byla „Tanočnice
s koulí“, nahá ženská postava, tančíci mezi lidskými
hlavami, při čemž se opět osvěděil jakožto dokonaly
technik a důmyslný pozorovatel. Zholovil také po
mmník pro Bojišlě u Waaterloo, orla s přeraženým kří-
dlem, truchlícího na rozstříleném skalisku.
Na pamálku vslké bouře. Z Londýna se
oznamuje: Památný den pro nás jest 19. lede
letošního roku, kdy po dvousté konán bude vše
obecný kajícný a postní den po velké bouři, jež zu-
řila ve hlavním městě Velké Britanie. Orkán zuřil
celý týden a dosáhl 27. listopadu 1703 svého vrchole.
Dle zpráv z kronikářů byla tehdáž hotová spousta.
atdd
Fryné
Tanočnice
Londýn
Velká Británie
Bojišl u Waaterloo
Napoleon I
17
article
Tašky, cihly, trámy a kusy železa řítily se na ulic
a toliko sraženými komíny bylo 21 osob usmrceno.
Na TTemži pelopilo se skorem tisíc barek. Před pří-
stavem zničeny tři válečné lodě s veškerou posádkou.
a as 1500 lidí nalezlo smit ve vlnách. Když bouře
konečné povolila, byl málo který z obyvatelů, jež by
neželel smrti některého ze svých příbuzných. Sko-
rem všichni byli za bouře utrpěli těžké ztráty a nové
stavby a opravy poškozených domů byly tím obtíž-
nější, jelikož tašky a cihly byly dosáhly ceny šestero-
násobně. Královna Anna nařidila, aby devatenáctý
leden 1704 byl v celé zemi dnem postním, kdy každý
se měl kát a vzdáti díkůčinění. Snad ještě více než
královna Anna přispěl knihkupec Josel Paylor, aby
památka na bouři utkvěla v mysli obyvatelstva lon-
dýnského. Z vděčnosti za to, že zachráněn byl z ne-
bezpečí, věnoval chrámu v Little Wild streetu kapitál
z jehož úroků měl býti placen honorář za každoroční
kázání o bouři. Talo kázání konána byla skorem po
dvě století každého roku, až před nedávnem zbořen
chrám za účelem rozšíření ulice.
Anna
Josel Paylor
Tala
Little Wild
18
article
= O kanibalismu v konžském státě podává zprávu
dopis zámořské missionářské společnosti londýnské ze
Stanley Poolu. Missionáři Howell, Frame a dva jejich
kollegové líčí v něm případ lidožroutství, jejž zpozoro-
vali na břehu Konga s missionářského parníku „Good-
will“. Kapitán chtěl jednoho večera zakotvit u jakés
vesnice, kde byl již často přistál. Tu jim připomenuli
dva belgičtí důstojníci konžského státu na břehu, že
tam nesmí zakotvit, poněvadž vojsko konžského státu
bojuje s obyvatelstvem vesnice. Čtyři missionáři spa-
třili na břehu ležicí mrtvoly lidské, z nichž něk ten
byly již rozsekány a připraveny k snědku. Černošský
konžský voják vlekl právě dvě lidské nohy, kdežte
jiný voják jinou lidskou nohu strkal do koše. Jiní ne-
unlformovaní domorodci jim pomáhali. „Goodwill“ plu
dále do Basoka, kdež věc oznámena konžským úřadům
Vyšetřování bude provedeno v Leopoldvillu nebo
Borně. V konžské armádě slouží četní domorodci z ka-
nibalských kmenů, kteří jako vejáci neodkládají svoje
zvyky a mnozí důstojníci se neodvažují, zakročit proli
lidožroutství svého mužstva.
Howell
Fram
Kong
Borna
Basoka
Stanley pool
Goodwill
19
article
= Jakou cenu má láska manželova. Mrs. Louisa
Langová v New-Yorku páčí si lásku svého manžela
na 100.000 dollarů. Tolik žádá si náhrady ve své ža-
lobě proti hraběnce Sáře V. Kezterhazyově, poněvad
prý jí odcizila jejího manžela. Žalovaná hrahěnka.
rozená miss Carrollova z Baltimoru, čílá již na 7
jar, kdežto manžel, jehož prý odloudila, jest toliko
B5letý. Hraběnka jest skorem po dvacet let vdovou.
Mr. Lang pochází ze Švýcarska a oženil se s ny-
nější svou manželkou v únoru minulého roku. Mrs.
Langová tvrdí, že se její manžel v srpnu minulého
roku seznámil s hraběnkou Eszterházyovcu a že o
té doby uvázl v jejích osidlech. Hraběnka připouští.
že mr. Langa v létě minulého roku ošetřovala za jeho
nemoci v Deerparku, Maryland, že se však nikterak
nepokusila aby získala jeho lásku, kterou si jeho
manželka tak přesně páčí na 100.000 dollarů.
= Zajímavá operace. V pařížské společnosti chi-
rurgů podával dr. Guisez zprávu o operací muže, jenž
byl spolkl hřebík. Hřebík vězel v plicích a dřívější po-
kusy při podobných nehodách končily většinou smrtí.
Když v tomto případě všechny jednodušší methody
neměly výsledků, vpraven pacientovi do průdušky
dutý válec, jímž břebík pomocí magnetu mohl býti
vytažen. Mezi operací byl vnitřek hrudníku pacientova
prozářen Roentgenovými paprsky, takže lékaři do-
konale mohli viděti na práci. Operace, jež sotkala se
s dokonalým úspěchem, trvala toliko 5 minut.
Langová
V Kezterhazyův
Carrollův
Mister
Lang
Eszterházyovcu
Hřebík
NewYork
Baltimore
Švýcarsko
Deerpark
Maryland
20
article
= Ohrožené střadověké pamálky. Ze Spolefa do-
chází zpráva, že část středověkých městských hradeb
se sřítila a že též tamní dóm jest ohrožen. Spolet
jest jedno z nejslarších a nejznamenitějších mě
v Umbrii a mělo v ranném středověku značný poli
lický význam, jakožlo sídlo langobardského vévodství
Z télo skvělé periody města pocházejí také jeho nej-
důležitější umělecko historické budovy, hrad založený
Theoderichem Velikým, dóm, jehož stavbu započal
roku 617 vévoda Theodolaplus a la gubardská hra-
dební zed. Vědělo se již dávno, že všechny tyto sta-
vební památky hrozí sesutím, avšak z nedbalostia
z nedostatku peněžních prostředků nemehly býti pod-
niknuty restaurační práce. Sesutý kus hradební zdí
nalezá se v nejbližším sousedství dómu a nyní mají
býti ihned započaty stdie, aby aspoň tato budova
zachráněna byla před zkázou. Dóm spoletský ozdo
ben jest překrásnými freskami, jichž tvůrcem byl
Filippo Lippi, jeden z nejslavnějších quatirocentistů
= Dětšli zvědové. O zajímavém používšní hy
pnotismu v Habeši podává zprávu »Gazetle Médicale«
Občas vybere se tam určitý počet dětí ve věku nej
méně dvanácti let, jež se vychovávají na »labaše“
čili objevitele zločinců tím, že se s nimi konají tak
dlouho hypnotické pokusy, až upadnou v hypnotický
spánek a nabývají schopnosti objevovati zločince.
Theodolaplus
Lippi
Gazetle Médicale
Spolef
Spoleto
Umbria
Habeš
21
article
Onehdy založen byl oheň v Adis-Abebě a způsobil
značné škody. Na žároviště povolán byl »la-
baša« a uveden v hypnotický spánek. Hoch
dal se ihned do rychlého běhu směrem k Hararu.
Běžel 16 hodin, aniž jediněkráte zastavil, aby si od-
dechl. Rychlost jeho byla tak značná, že ani bě-
houní z povolání nemohli mu stačit. Nedaleko Ha-
raru zpozorovali, kterak huch dal se postranní ce-
stou a běžel na pole, kde klidně pracoval jakýs
sedlák, jehož hoch chytil za paži. Muž ten vskutku
se v znal, že oheň založil. — V jiném případě šlo
o loupežné přepadení v okolí Adis Abely. Labaša
uveden na místo zločinu a uspán. Vydal se ihned
na cestu, navštívil několik chrámů, různé podezřelé
domy a položil se konečně na prahu chýže, jejíž
majitel sedlák, právě nebyl přítomen. Jakmile se
sedlák vrátil, byl zatčen. Zapřísahal se sice, žeje
nevinen, avšak byl přiveden k negušovi, jenž ho po-
drobil přísnému výslechu a sedlák se přiznal, že
zločin spáchal. Vyšlo na jevo, že zločinec navštívil
po řadě všechna ona místa kam dítě bylo spěchalo,
až konečně trýzněn vyčitkami svědomí, klesl na
prahu své chýže.
Běžel
Labaša
Adis Ábel
22
article
= Lolerie v Italii. Z Říma se oznamuje: Ita-
lové antické loterie svých předků značnou měrou
zdokonalili. Dnes čítá italská vláda hru loterie k nej-
výnosnějším zdrojům příjmů. Drobné měšťans vo,
obyčejně velmi chudé a dělníci, žijící ze dne na den,
sázejí náružívě do lolerie. Vydávají často peníze, jež
se jim pak nedostávají, aby dětem koupili chleba,
v naději, že vyhrají ambo, jež jim vynese 300krát,
terno, jež dá 4000krát, anebo quaterno, jež dá
60.000krát vsazený peníz a až do soboty odpoledne
lěší se zlatými sny. Lolerní ředitelstva jsou v Bari,
Benátkách. Florencii, Neapoli, Palermu, Římě
Turině. Finanční výsledky italské loterie pro vládu
jsou násled jící: V letech 1870—1880 vsazeno bylo
699 millionů lir a stát vyplatil 411 millionů lir vý-
her. Od roku 1880—1890 vsazeno 510 millionů lir a
vyplaceno 427 millionů výher. Od roku 1890—1900
vsazeno 688 millionů lir a vyplaceno 374 millionů
lir. Roku 1901 vsszeno 65 mžilionů lir a vyplaceno
26 millionů výher. Je viděl, jak značný zisk má stát
z malé loterie. A k tomu jest tam, kde obyvalelstvo
jest nejchudší, loterie nejvýnosnější. Důkazem toho
jest Neapolsko
= Zlořády v řeckých vězeních. Přítel našeho
listu píše nám z Athen: Řecká vězení jsou pra-
zvláštní ústavy, nemají, vyjímaje turecká a čínská,
na celém světě podobných. Státní správa se o jejich
zařízení nikdy nestarala, poněvadž se vůbec o nie
nestará, ale lídumilové věnovali mnoho millionů,
by je moderně zařídili. A v Athénách jeden z těchto
vystavěl velmi nádherné vězení na památku svých
finančních úspěchů v Turecku, odkud se mu poda-
Hilo utáci, dříve než přišla na jevo jeho činnost, která
mu několik millionů vynesla. Lid ho nazývá dobro-
dincem, poněvadž neokradl Řeky, nýlirž Turky a lidi
jiných národností, jak se poládnému vlastenci sluší.
Řek
Turek
Řím
Bari
Benátky
Florencie
Neapol
Palermo
Turin
Neapolsko
Atény
Turecko
Athena
23
article
Rtecká vězení jsou přeplněna, ale nedostačil by jieh
dvojnásobný počet, kdyby soudy mohly zatknoui
tisíce lidí, na které vydaly zatykače. Mnozí z nich
unikli za hranice nebo se potloukají v osadách, kde
není policie, pod ochranou příbuzných a přátel
ostatní pak procházejí se veřejně po ulicích, nebo p-
živají protokce poslanců a vlivných polilických osob
inmunity. Kdyby se z omylu některý velitel polici
nebo četnictva pokusil zatknouti je, byl by hned jako
rušitel obecného míru a nesnášelivý člověk přesazen
24
article
do jiného okršku. Tak se stalo, že v jednom kraji bylo
za jeden rok dvacet policejních velitelů zaměněno,
pončvadž chtěli zalknouti vlivného při volbách velko-
statkáře, kterého soud zatykačem pronásledoval. Te-
prve jedenadvacátý velitel se osvědčil svědomitým
a mírumilovným a zamhouřil obě oči, když s ním
a soudcem hrál v karty, by je oba neviděl. Jest to
však neoprávněná antipathie těchto obžalovaných
proti vazbě ve vězení, neboť vazba není na újmu
cti, dle všeobecného mínění, neprovedl-li odsouzený
nějaký hloupý kousek, kterým by se osvědčil býti
hlupákem. Kromě toho poskytují řecká vězení taká
pohodlí a zábavy, mají-li uvěznění peníze, jakých si
na svobodě ani nemohou dopřáti a podávají příleži-
tost ke vzdělání, jakého by ani nedosáhli na athén-
ské universitě, která má zvláštní patent pro výrobu
advokálů, lékařů a podobných učenců bez lámání
si hlavy a namahání. Lepší vězňové, pod kterými se
vyrozumívaji všichni, kteří mají peníže, nebo pochá-
zejí z lak zvaných lepších rodin, bez ohledu na pře-
stupek nebo zločin, který spáchali, stravují se sami
a obyčejně chodí se jen ve dne do vězení vyspat, kdežto
noc slráví buď doma, buď v kavárnách a hostincích,
buď v chantanech. Že se někdy na těchlo výletech
nových přestupků dopoustějí, rozumí se samo sebou.
ale ty se dají obyčejně zamlčeli, neboť nemožno po-
dezřívati poctivého člověka, který sedi nevinně ve
vězení, že se v tu dobu dopustil něčeho zlého v městě
25
article
Veselý kousek provedl jeden můj známý, který byl
odsouzen na tři léta do vězení, poněvadž poranil těžce
v hádce revolverem svého příteje. Jelikož měl peníze
a dohře se choval, svěřil mu správce vězení klíče růz-
ných oddělení a dovolil mu zotaviti se v noci mimo
vězení. Ten večer zavřev všechny dvéře, odcházel
s klíčí na procházku a vracel se pravidelně časně
ráno, by si po nočním namahání odpočinul. Jednoho
však dne marně ho očekával správce. Hodiny ubihaly
a vězňové tloukli na dvéře, hulákajíce a nadávajíce
poněvadž nedostávali snídani. Po klíčníku však ani
památky. Správce, strachující se před vzpourou, běhá
ode dveří ke dveřím a pokouší se upokojiti své cho-
vance, ale marně. Konečně spasí ho přivolaný zá-
mečník, který otevře dvéře, ale sotva že chovanci do-
sáhli svobody, vrhli se na správce a nabili mu tak,
že byl dlouho nemocen a byli by ho ulloukli, kdyby
ho nebyla spasila vojenská stráž. Téhož osudu dostalo
se však i panu klíčníkovi, když ho večer policie při-
vedla zpět jako ztracenou ovečku. Potkala ho tu noc
nohoda. Serval se v jednom hostinci se svými druhy
a byl od policie zatčen. Celá záležilost byla polom po-
ilačena, neboť oba vinníci, správce a klíčník, pyli do-
statečně od svých svěřenců potrestáni a nebylov
zájmu státní správy pošpiniti čestné jméno tak vzor-
ného ústavu. Nejoblíbenější zábavou vězňů jest hra
v karty, která proto ve všech vězeních kvete tak, ž
možno je považovati za vyšší učiliště v karbanictví
klíčník
26
article
Hazardním hrám dávají chovanci přednost a mnený
z nich prohrál v kartách nejen velké peníze, ale i celé
jmění. Při kartách, jak se samo sebou rozumí, nesmí
chyběti víno nebo jiné alkoholické nápoje a následkem
toho povslávají pravidelně mezi vězni a potom mezi
nimi a strážci krvavé rvačky. Bez těch nemine ani
jeden týden. Poslední neděli povstala jedna v Athe-
nách a druhá v Pyrgu. V tomto vězení dosáhla t-
kových rozměrů, že se nejprvé tři hráči těžce a dva
lehce noži a jinými předměty poranili a vče ve vě-
zení rozbili a polom poranili dva vojáky stráže, kleř
se pokoušeli zjednati pokoj. Hráči byli nejen opilí
vínem, ale i opojení kouřením rozčilujícího afroditi-
ckého hašiše. Požívání hašiše jest největším zlořádem
řeckých vězení a ujalo se u velké části mládeže, kterou
zhoubněji otravuje než kouření opia. Vláda dovolila
vyrábění jeho v Recku, poněvadž jest výnosné a jest
mnoho obchodníků, kteří ho tajně vyvážejí do Tu-
recka a do Egypla, kde jest přísně zapovězen. Ne-
třeba nám zvláště podotýkati, že také zlořády jsou
jen proto možné, poněvadž správa vězení a jejich
strážcové jsou nesvědomiti a dopomáhají z osobního
zisku vězňům k novým přestupkům. Proto se i ne-
smíme diviti, že se v Řecku přestupky a zločiny
každodenně množí a vzmáhají a morálnost klesá.
Egypl
Řecko
27
article
= Carneglovy nadace. Za minulého roku vydal
známý millionář americký Carnegic na nadace, jak
ve své vlasti tak v cizině, ne měně než 4,200.000 doll
Jakkoli je to suma ohromná, není to ještě ani čtvrtina
úhrnné sumy, již byl rozdal od té doby, co se dal
na dráhu veřejné dobročinnosti. Jeho vlast Skotsko
jeho adoplivní vlast Spojeně státy, jakož zcela přiro-
zeno, hyly jím nejštědřeji obdarovány. Avšak také
jiné země byly účastny jeho dobročinnosti. Podle při-
bližného odhadu připadlo na Spojené stály přes 13
millienů l. st., na Skolsko přes 3 milliony l. st., na
Anglii i Wales as 300.000 I. st., načež následuje Hol-
landsko, Kanada, Irsko a Kuha s podobnými sumami.
V Londýně daroval Carnegie na veřejné knihovny skor
200.000 1. sl. Z nadací ve Skolsku jsou nejznámější
„Education Trust“ a dary učiněné v poslední době
rodnému městu Carnegiovu, Dunfermline, jež dostalo
panství v ceně 1/2 millionu I. st. na zařízení a vy-
držování parku pro zolavení, zábavy a poučení pra-
cujících tříd. Avšak při veškeré své štědrosti nedá se
Carnegie nikterak oklamati. Provádíť svoji dobročin-
nost způsobem zcela obchodnickým. Plalí si orga-
nisovaný štáb, jenž má na starosti toliko provádění
veřejných darů. Práce není nikterak snadná. Za
jediný týden na příklad projednal Carnegie žádosti
pěti měst a povolil jim na veřejné knihovny přes
40.000 1. st.
Šachy-
Pořádá J. Rašovský
Veškeré dopisy adresovány budtež: J. Rašovský.
Uh. Ostroh, Morava.
Carneglův
Kuh
Carnegie
J Rašovský
Skotsko
Anglie
Kanada
Irsko
Londýn
Carnegiovo
Dunfermline
Morava
Education trust
33
article
POZNÁMKY:
a) Po 13. ... Kb7 násl. 14. Ve5 f5 15. Vb5-+s
silným útokem.
b) Bezpečnější bylo as 14. . . . Sf6, i v tomto případš
však zůstal útok bílého nebezpečným.
c) Prohrává. Lepší bylo 16. . .. Kb8, načež bílý po
17. Ve8+- Scs! byl asi nucen věčným šachem re-
misovati. (Jec- a Ja5-.) Útočné pokusy končily
by vesměs pro bílého materiální nevýhodou. Na př.
18. Sa6 Sf4-+ 19. Kel! Je7! 20. Vch8 Dxab
černý má převahu. Nebo 18. Je6+ Kb7 19. SXg5
Dg6+ 20. Kel! KXc6 21. VXc8? De7- 22.
Kb71 atd. Po 21. Sb5+ Kb7 22. d5 s matovým
útokem násl. Sg4 23. Sc6+- Ka6 24. Vb8? Dei-
25. Kf2 Dd2- 26. Kg3 De3- 27. KXg4 Jf6+a
vyhraje. Zajímavou posici tuto doporučujeme studiu
p. čtenářů.
Partie čís. 15.
Hrána v gambitovém turnaji ve Vídní 1903.
Muziův gambit.
Bílý: Miese
e2—et
2. f2—4
3. Jg1—f3
4. Sfi—c4
5. 0—0
6. Sc4xo d5
7. Dd1xf
8. Dfsxcf
9. Sd5—b3
10. Kg1—hí
11. d2—d3
Praha. Vánoční turnaj klubu „Dobruský“ jest
ukončen. Výsledek znázorňuje tabulka. Od sehrání II.
turnu upušténo pro nedostatek času.
Jména
Enders J.
Hruška J..
Kantský V.
Rajský Al..
Sika T. . . .
Unger K. . .
Zmatlík K.-
Klub hraje 2 korrespondenční partie s Českým
spolkem šachovým v Plzni. Dosud učiněny následující
tahy:
Kb
Scs
SXg
KXc
jít 7
Dei
Muziův
Sd
Dobruský
Enders
Hruška
Al
Unger
Sf
Kb
Vídeň
Praha
Plzeň
Kb 7 19
Sb 5 + Kb 7 22
Ka 6 24
Dd 2
f 3 4
c 4
34
article
„Dobruský
„Č. S. Š. Plzci“
„Dobruský“
d7—d5
1. d2—d4
1. e2—e4
87—e6
2. c2—c4
2. Jg1— f3
Jg8—f
3. Jb1—c
3. Sf! ——b5
Si8—e7
4. Sc1—g5
4. Sb5 — a4
5. e2—e3
5. d2—d
Jb8—dz
6. Jg1—f3
6. c2— c3
b7—bé
7. Jbt—de
7. Sf1—ds
Se8—bv
8. Sa4—b3
8. 0—0
c7—c
9. Jd2—fl
9. Va1—ci
10. Sb3—c2
Jf6—et
10. Dd1—e
11. Jf1—e3
Dl8xe7
11. Sg5)er
12. O—0
e6xd5
12. c4xd5
13. Vf1—e1
f7—f5
13. Vf1—di
14. h2—h4
c5—c4
14. Sd3—bí.
15. J13—h2
a7—a6
15. De2—c
16. Dd1—f
16. Jí3—d2 Va8 —ds
17. Je3—gí
Monte Carlo. K turnaji připuštěni násl. mistři:
Gunsberg, Marco, Maroczy, Marshall, Schlechter a Swi-
derski. Podivně působí připuštění Gunsberga, kterýv
posledních turnajích hrál bez úspěchu, na úkor Teich-
manna, který jest zajisté jedním z předních mistrů
V turnaji Riceově hráti bude více účastníků.
Končící hra č. 2.
Ve volné partii, hrané 26. prosince 1903 v Osykách,
došlo po 21. tahu bílého k násl. postavení
Černý: Lad. Vetešník.
Dobruský
Plzec
bé
jít 7
O xd
Marco
Marocza
Marshall
Schlechter
Sw
Černá
Vetešník
Virginie
Monte Carlo
Osyka
Č . S . Š
d 7
Sf
d jb 8
sa 4
e 2
e 4 87
e 6 2
c 3
e 7 4
g 5 4
Sb 5
Sf 1
c 7
c 9
Jf 6