ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 5474f3a0-7108-11dc-b92f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 49 celkem · entity: place 59, person 95, org 21, work 31
1 masthead
Strana 10
2 masthead
NÁRODNÍ LINTY
3 masthead
17. ledna 1904.
4 masthead
Císlo 17.
5 article
to bylo tehdy) — neznamenající ovšem, aby- chám přestali povídati — ale aby hiudba zahrála nějakou skočnou. Z tleskajících tanečníků nepomýšlí nikdo na tanec — všichni pohližejí na osiřelého „Ven- elíka“, samojediného na palandě. Tento po hlučném zatleskání téměř vyleí ze své pósy „dřímajících naculenců“, chopí se svých housliček nad hlavou mu visících — kvap- ně sedne — smyčcem zaklepá poprvé — podruhé (nedbaje ostatních) — a spustí známou svého času: Onehdy polkal jsem vám na ulici rozkočné dítě — že jsem šel náhodou sám chylla mne ve svoje sítě — Hraje dál a dál, hraje sám a sám — a sálem se všecko dusí smíchem. Nehrají jenom jeho housle, ale i kobylka a pražec — hraje i cele jeho tělo — nahoru — dolů — semo — tamo. Zdá se v každém okamžení, že skutalí se s pa- landy jako zralá sliva; — každý posluchač jest už téměř namožen smíchem a dobrá polovička dostala škytavku. Ale „Venelík“ hraje stále, hraje celou dušt — jedině duše vede ho od repetice k repetici, k „da capo“ a k „fine“ — ale jeho oči jsou za- klíženy — — a on docela pěkně, klidně a spo- kojeně — — spí — — a při tom chrápe jako spravedlivě namožený muzikant — —- Dohrál. Zase týmž gestem pověsil housle — sáhl po litru (k němuž i ve spánku pamatoval si cestu) — napil se notně — dřepl na lavicí — a spí dále — Tu už se nedovedl nikdo zdržeti. Za burácejícího smíchu a volání: „Hurá Výborně! Opakovat!“ — probouzí se „Venclik — jediný a nikdy více nenahraditelný „spíci virtuos“ na housle — — protírá si oči — kouká po palandě — nikdo z muzíkantů tam není,ti válejí se jeden přes druhého kolem a pod pa- landou kopajíce, tleskajíce a volajíce: „Výbor- ně! Opakovaaat! — —
Opakovaaat
6 article
Po vylíčeném právě intermezzu náš Pavlík pilně tančil a zapřádal nitě hovoru se slečnou Růženkou. Zvěděl mnohá dobrá data: Kde slečna v Plzni bydlí, že málokdy chodí na procházku (po čemž promluvil k ni učenou dissertaci o pro- spěšnosti pohybu ve volné přírodě — a rozumi se, že nabídl se jí za průvodce) — a jiné a jině pro mladé lidi důležité a pro staré zcela zbytečne zprávy a zprávičky. „Slečna se dobře baví — pan Květ by s zasloužil vyznamenání za svoji roztomilou pů- sobnost,“ vyrušil mladý a již asi zamilovaný pá- rek pan kaplan Smrčka. „A jak vám to spolu sluší, však se mně jaksí zdá — — staří známí?“ „Ale — velebný pane! Nepodezřivejle vždyť jsem zde ještě nikdy nebyla,“ bráníse na oko rozhněvaná Růženka. „Vždyť já to tak zle nemyslím, jen co je pravda — jako dvé hrdliček! Ale stran té star známosti jsem myslil v Plzni, ne?“ „Vás nikdo z ničeho neusvědčí — ale v jiného hned! Ale také na vás dojde, velebný pane — ba že dojde,“ ujal se Květ apologie své Rů- ženky, která hořela ve tváři jako makový květ A dobře jí slušel ten nevinně vzbuzený růměnec na ličkách. Na smířenou jeden taneček — smím-li pro- sit? s kajícím úsměvem žadonil pan kaplan.
Pavlík Růženka Smrčka Květa Plzeň
7 article
„Prosím — ale musíte smir zachovávat — „Slibuji! A za pokutu ukládám své kapse, že nedostane nic od oddavek tuhle našeho Pa- vlíka se slečnou Růženou Rázskou.“ Jistě by se nebyli shodli, ale že v témž okamžiku slavný „spící virtuos“ dal znamenía zvuky rozkošného valčíku „Slovanská Lípa samovolně nutily ke shodě — — dlouho se ne- rozmýšleli. Pan kaplan na slíbenou pokutu své kapse — zapomněl. To dokazuje okolnost, že za ko- pulaci pana inženýra Pavla Květa se slečnou Růženou Rázskou obdržel celou korunovou „stovčičku“ — kdo pak dnes rád nebéřel Ostatně Růženčin tatínek měl pro svého je- dináčka připravenou hezkou knížečku, znějíeí na pěknou sumíčku — ani vám neřeknu kolik jen tolik — že tak s polovicí jejího obsahu byl bych také spokojen — — —
Rázska Pavel Květa Růženčin
8 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Rýma v divadle, Velmi časové thema o kašlání a smrkán v divadle projednává všestranně a zajímavě Er nest Blum ve svých „Vzpomínkách vaudevil „V zimě se chodí více do divadla než v létě,“ píše, „a přece jest zima přirozeným ne- přítelem divadla. Zima, děšť, bouře, sníh, ná- ledí nepovzbuzují právě k návštěvě divadla a pak obyčejně panuje v zimě rýma, jež lidské bytosti ponouká, aby se živily raději pastilkami proti kašli než dramatickou literaturou. Zůstává-li rýma doma, jde to ještě, ale vede-li ji chtíč po zábavě do divadla, překážejí její kašel a kýchání při představení všemožným způsobem. Před několika dny přišel jsem do divadla, jež nechei jmenovat, nebeť jest to zajisté divadlo, kde se nejvíc kasle, bezpochyby je to tam specialitoul
Blum
9 article
Diváci, kteří neměli rýmu, nerozuměli z kusu jediného slova, a poněvadž již nevěděli, kterak strávit čas, počali rovněž kašlat; konečně kašlali též herci, hudebníci a napověda. Toliko já — přiznávám se ke své hanbě — zachoval jsem mlčení, jež tuto nebylo na místě; ostatně jsem to na cestě k domovu nahradil, neboť jsem musil na celé cestě od divadla až ke svému bytu ký- chati tak, že se můj drožkář obával, že mu kýcháním porazím koně.“ Za své divadelní kariéry býval jsem jak snad všichni moji kollegové obětí rýmy, jež mi nezřidka zabila mé nejkrásnější effekty. Měl jsem duchaplnou průpovídku, libozvučnou větu vyciseloval neodolatelné vyznání lásky a z pra- vidla v takovémto okamžiku propukl všeobecný kašel jako nějaký výbuch. Vzpomínám si, kteral v jakéms dramatě, jež provozováno v divadle Ambígu, na němž jsem spolupracoval, bylo ne- zbytně třeba delšího výkladu, aby se porozumělo situnci. V den prvního provozování však počalo právě na tomto místě celé hlediště kašlat a druhého dne ráno pravilo se v kritikách: „Kus je snad dobrý, ale má vadu: není dosti jasný.“ — Nejpodivnější jest, že následujícího dne a ve dnech příštích ozvaly se týž kašel a kýchání,
Ambíg
11 article
tak že jsem pravil svému spolupracovníku „Bylo by snad nejlépe, kdybychom svůj výklad podali při jiné přiležilosli, neboť zdá se, že se osud proti tomuto prohlášení spikl.“ — A vskutku jsme je přeložili jínam. Avšak kašel kýchání čekaly vždycky, až na ně došlo, (ak že zase nebylo ničemu rozumět. Musím ostatně po- dle pravdy doznat, že onoho šťastného večera kdy obecenstvo naše prohlášení konečně slyšelo kus zdál se ještě méně srozumitelný než před tím. Dlužno doznat, že se dříve v divadleeh kašlalo víc než dnes, neboť tehdaž se v di- vadlech topilo méně; v divadlech na boulevar- dech ohřivali se diváci tím, že se tlačili k sobě a ze všech sil tleskali. Nebylo také nijakou vzácností, že paničky braly s schou hrnky s uhlím a ohříváčky. Vzpomínám si, že jsem se kdysi jednoho večera v divadle Funembules dopusti malého darebáctví. Panovala sibířská zima, obe- censtvo v hledišti mrzlo a já měl nohy jak ram- pouchy; vedle mne seděla panička, jež si spoko- jeně a šťastně hřála nohy na ohříváčku, naplně- ném horkým popelem. V přestávce opustila pa- nička svoje sedadlo. Neváhal jsem, zmocnil se ohříváčku a abych jej měl pouze pro sebe, usedl jsem co možná nejrychleji na jiné místo. Když se nebohá panička vrátila, stropila, jak si můžete pomyslit, velký rámus a sháněla se důrazně po svém ohříváčku. Já se ani nehnul, neboť jsem byl šťasten, že mi je konečně na nohy teplo. Po skončeném představení, když mi již ohříváček nebyl pranic platen, poněvadž byl vychladlý. zvítězila však moje vrozená poctivost. Odevzdal jsem ohříváček billetářce, řka: „Tu je ohříváček nějaká stará dáma jej zapomenula pod svým se- dadlem. Vraťte jí ho.“ — A billetářka upřela n mne pohled, jakoby chtěla říci: „Jsou přece ještě poctiví lidé na světě!
Funembule
12 article
Jodnou — jen jednou? — byl divadeln- kašel, vraždící kusy zbraní v rukou sokyně. Drama, o němž vám budu vypravovat, odehrá- valo se ve Velké Opeře. Zpěvačka, jež kdysi bý- vala slavná (mohl bych udat její jméno1), jejíž hlas však s přibývajícím stářím pozbyl svěžesti. byla nanejvýš nešťastna, že jí byla jedna z jejích hlavních úloh odňata a svěřena talentované za- čátečnici. Ve svém vzteku — možno si pomysliti cos hroznějšího, než starou zpěvačku, když do- stane vzíek? — připadla na dábelskou myšlen- ku: měla strýce, jenž 23 hodiny z 24 prokašlal, a sice kašlal tak hrozně, že se až okna otřásala — byl to kašel Kruppův! Onoho večera, kdy za- čátečnice měla vystoupit, poslala stará zpěvačka svého strýce do divadla a opatřila mu místo právě uprostřed hlodiště. Když mladá začátečnice započala svoji velkou arii, ve které, jak znalci soudili, měla bývalou majitelku role porazit o několik délek, počal strýc kašlat! Každou libo- zvučnou notu provázel strýc ne tak libozvučným záchvatem kašle a když došlo na koloratury, do- stal strýc tak hrozný záchvat, že světla na lustru zhasla a že všechno v hledišti povstalo a volalo: „Ven!“ — Ale strýci to ani nenapadlo. Vždyt nikdy před tím ještě nebyl kašlal v tak dobré společnosti! Rozumí se, že obecenstvo z celé velké arie nešťastné začátečnice neslyšelo ani jediné noty, a o nic jiného staré zpěvačce nešlo! Avšak její zlomyslnost přece jen neměla úspěchu, neboť v následujících aktech dosáhla mladá za- čátečnice v jiných velkých ariích značného úspěchu, aniž strýc jen jediněkrát zakašlal. Hudba měla na něho blahodárný, konejšivý vlivá usnul!...
Kruppův Vždyt Drama
13 article
= Petr Veliký a výzkumy v severní Asti. Z Po trchradu se oznamuje: Petr Veliký jevil značné úča- stenství pro zeměpisné prozkoumání své rozsáhlé říše, zegmena pokud se týče prozkoumání území v Si- biři a zjištění jejich rozlohy na východ, totiž otázky zda-li Asie souvisi s Amerikou čili nic. Tato otá zka rozlušténa byla teprve tři léta po smrti Petra Velkého ale myšlénka k jeho podniku a instrukce k tomu vy- dané pocházejí od cara, jenž je sám vypracoval v roce svého úmrtí 1725, kdy se Behring vydal na cestu. Méně známa však jest výprava, kterou Petr Veliký vyslal již dříve, jež měla týž úkol jako Behring a jejímiž veliteli byli Jevrejnov a Lužin r. 1719, Ani Nordenskjoeld, jemuž takto neušel žádný z jeho předchůdců ve výzkumech severní Asie, nezmiňuje se o ní, za to podává některé zprávy o ní spis K. H.
Veliká Petro Velký Behring Jevrejnov Lužin Asti Asie Amerika
14 article
Bnera „Zásluhy Petra Velikého o rozšíření zeměpis- ných vědomostí.“ Zeměpisná společnost londýnská vydala nyní v prosincovém čísle svého „Geographical Jeurnalu“ faksimil poslední instrukce, kterou Petr Veliký dal na cestu oběma badatelům, před odjezdem jejich z Petrohradu a opatřil ji vlastnoručními poznám- kami a opravami. Instrukce tato zní následovně: „Odeberete se do Toholska a opatřivše si průvodce. proniknete do Kamčatky a ještě dále, podle pokynů. jež jste již dostali, při čemž budete zaznamenávat do map končiny, kde Amerika se stýká s Evropou. Co se lýče vaší cesty do Tobolska, byl dán veškerým místním úřadníkům v Sibiři rozkaz, aby vás opatřili koni, průvodčími a vším ostatním, čeho by vám bylo třeba.“ — Car nahradil v textu nesmyslné slovo „Ev- ropa“ slovem „Asie“ a co se týče pořizování map. doložil: „Což třeba provésti velmi pečlivě, nejen od jihu k severu, ale též od východu k západu; vše musí býti pečlivě zaznamenáno v mapě.“ — Výprava teh- dejší nemohla provésti svůj úkol; dostalať se pouze k ostrovům Kurilským.
Petro Veliký Veliká Cara Eva Petrohrad Toholsko Kamčatka Evropa Tobolsk Sibiř Asie Vocal Jeurnal
15 article
= K úmrtí Jenna Lčona Gárěmsa, slavného ma- líře francouzského, oznamuje se z Paříže: Když sluha v neděli ráno vešel do ložnice mistrovy, nalezl Ge- růmea na loží mrtvého. Stařec skorem osmdesátiletý stížen byl v noci ochrnutím srdce a tvář jeho jevila tak veselý klid, že se sluha domníval, že spí, opět potichu odešel a teprve, když dávno minula doba, kdy pán jeho z pravidla vstával, pokusil se znovu, probuditi jej. Krásné a klidně, jako tato tichá smrt, bylo životní dílo Gérömeovo, stálé, pozvolné, radostné vydáváni síly záhy dozralé a bezpečného umění. Ačkoli místr až do posledních let kolísal mezi malířstvím a sochař- stvím a v obou těchto oborech byl stejně dovedný pracovník, neujímalo toto kolísání ničeho ze svěžest radostného jeho tvoření. Ačkoliv se mu dostávalo vše- možných úřadních pocta vyznamenání, zůstával přece v jádru svém bohěmem až do nejvyššího stáří věčně mladým, byl též upřímným soudruhem mladých umělců a účastnil se i jejich zábav s takou čilostí, že když as před pěti léty objevil se na maškarni zábavi jako gardista z doby Napoleona I., domnívali se, že je mu ne víc než třicet pět let. Až do posledních lei posílal do každého salonu v polích Elysejských nový obraz, někdy i několik obrazů, mnohdy obrazy a so- chy zároveň. V sochařství vystupoval jaksi jako revo- lucionář, pěstuje se zálibou mnohobarevnou plastiku První jeho dílo toho druhu, „Bellona“ ze slonoviny a bronzu 1872, nesetkalo se v Salonu s úspěckem, ale mistr, jenž byl tehdáž již deset let professorem n škole výtvarných umění, se proto příliš nermnoutil
Lčon Gárěmsa Bellon Paříž profesor můj škola výtvarný uměný
16 article
Pracoval klidně dále v učebních siních a v atelieru ale nevzdal se své myšlenky a průběhem vytvořil velký počet drobných sošek bronzových nebo ze slonoviny a bronzu anebo z různobarevného mramoru, tak na pe jezdecké sošky Napoleona I., Tamerlena atdd. Bera v první době své umělecké činnosti látky svoje zvláště z antického světa řeckého neho římského, přiblížil se po několika cestích do krajů východních k látkám orientálským. Z první periody jeho umění jsou po- zoruhodny „Fryné před soudci, „Římský trh s otro- ky“ a různé výjevy z pronásledování křestanů. Jednou z jeho posledních větších prací byla „Tanočnice s koulí“, nahá ženská postava, tančíci mezi lidskými hlavami, při čemž se opět osvěděil jakožto dokonaly technik a důmyslný pozorovatel. Zholovil také po mmník pro Bojišlě u Waaterloo, orla s přeraženým kří- dlem, truchlícího na rozstříleném skalisku. Na pamálku vslké bouře. Z Londýna se oznamuje: Památný den pro nás jest 19. lede letošního roku, kdy po dvousté konán bude vše obecný kajícný a postní den po velké bouři, jež zu- řila ve hlavním městě Velké Britanie. Orkán zuřil celý týden a dosáhl 27. listopadu 1703 svého vrchole. Dle zpráv z kronikářů byla tehdáž hotová spousta.
atdd Fryné Tanočnice Londýn Velká Británie Bojišl u Waaterloo Napoleon I
17 article
Tašky, cihly, trámy a kusy železa řítily se na ulic a toliko sraženými komíny bylo 21 osob usmrceno. Na TTemži pelopilo se skorem tisíc barek. Před pří- stavem zničeny tři válečné lodě s veškerou posádkou. a as 1500 lidí nalezlo smit ve vlnách. Když bouře konečné povolila, byl málo který z obyvatelů, jež by neželel smrti některého ze svých příbuzných. Sko- rem všichni byli za bouře utrpěli těžké ztráty a nové stavby a opravy poškozených domů byly tím obtíž- nější, jelikož tašky a cihly byly dosáhly ceny šestero- násobně. Královna Anna nařidila, aby devatenáctý leden 1704 byl v celé zemi dnem postním, kdy každý se měl kát a vzdáti díkůčinění. Snad ještě více než královna Anna přispěl knihkupec Josel Paylor, aby památka na bouři utkvěla v mysli obyvatelstva lon- dýnského. Z vděčnosti za to, že zachráněn byl z ne- bezpečí, věnoval chrámu v Little Wild streetu kapitál z jehož úroků měl býti placen honorář za každoroční kázání o bouři. Talo kázání konána byla skorem po dvě století každého roku, až před nedávnem zbořen chrám za účelem rozšíření ulice.
Anna Josel Paylor Tala Little Wild
18 article
= O kanibalismu v konžském státě podává zprávu dopis zámořské missionářské společnosti londýnské ze Stanley Poolu. Missionáři Howell, Frame a dva jejich kollegové líčí v něm případ lidožroutství, jejž zpozoro- vali na břehu Konga s missionářského parníku „Good- will“. Kapitán chtěl jednoho večera zakotvit u jakés vesnice, kde byl již často přistál. Tu jim připomenuli dva belgičtí důstojníci konžského státu na břehu, že tam nesmí zakotvit, poněvadž vojsko konžského státu bojuje s obyvatelstvem vesnice. Čtyři missionáři spa- třili na břehu ležicí mrtvoly lidské, z nichž něk ten byly již rozsekány a připraveny k snědku. Černošský konžský voják vlekl právě dvě lidské nohy, kdežte jiný voják jinou lidskou nohu strkal do koše. Jiní ne- unlformovaní domorodci jim pomáhali. „Goodwill“ plu dále do Basoka, kdež věc oznámena konžským úřadům Vyšetřování bude provedeno v Leopoldvillu nebo Borně. V konžské armádě slouží četní domorodci z ka- nibalských kmenů, kteří jako vejáci neodkládají svoje zvyky a mnozí důstojníci se neodvažují, zakročit proli lidožroutství svého mužstva.
Howell Fram Kong Borna Basoka Stanley pool Goodwill
19 article
= Jakou cenu má láska manželova. Mrs. Louisa Langová v New-Yorku páčí si lásku svého manžela na 100.000 dollarů. Tolik žádá si náhrady ve své ža- lobě proti hraběnce Sáře V. Kezterhazyově, poněvad prý jí odcizila jejího manžela. Žalovaná hrahěnka. rozená miss Carrollova z Baltimoru, čílá již na 7 jar, kdežto manžel, jehož prý odloudila, jest toliko B5letý. Hraběnka jest skorem po dvacet let vdovou. Mr. Lang pochází ze Švýcarska a oženil se s ny- nější svou manželkou v únoru minulého roku. Mrs. Langová tvrdí, že se její manžel v srpnu minulého roku seznámil s hraběnkou Eszterházyovcu a že o té doby uvázl v jejích osidlech. Hraběnka připouští. že mr. Langa v létě minulého roku ošetřovala za jeho nemoci v Deerparku, Maryland, že se však nikterak nepokusila aby získala jeho lásku, kterou si jeho manželka tak přesně páčí na 100.000 dollarů. = Zajímavá operace. V pařížské společnosti chi- rurgů podával dr. Guisez zprávu o operací muže, jenž byl spolkl hřebík. Hřebík vězel v plicích a dřívější po- kusy při podobných nehodách končily většinou smrtí. Když v tomto případě všechny jednodušší methody neměly výsledků, vpraven pacientovi do průdušky dutý válec, jímž břebík pomocí magnetu mohl býti vytažen. Mezi operací byl vnitřek hrudníku pacientova prozářen Roentgenovými paprsky, takže lékaři do- konale mohli viděti na práci. Operace, jež sotkala se s dokonalým úspěchem, trvala toliko 5 minut.
Langová V Kezterhazyův Carrollův Mister Lang Eszterházyovcu Hřebík NewYork Baltimore Švýcarsko Deerpark Maryland
20 article
= Ohrožené střadověké pamálky. Ze Spolefa do- chází zpráva, že část středověkých městských hradeb se sřítila a že též tamní dóm jest ohrožen. Spolet jest jedno z nejslarších a nejznamenitějších mě v Umbrii a mělo v ranném středověku značný poli lický význam, jakožlo sídlo langobardského vévodství Z télo skvělé periody města pocházejí také jeho nej- důležitější umělecko historické budovy, hrad založený Theoderichem Velikým, dóm, jehož stavbu započal roku 617 vévoda Theodolaplus a la gubardská hra- dební zed. Vědělo se již dávno, že všechny tyto sta- vební památky hrozí sesutím, avšak z nedbalostia z nedostatku peněžních prostředků nemehly býti pod- niknuty restaurační práce. Sesutý kus hradební zdí nalezá se v nejbližším sousedství dómu a nyní mají býti ihned započaty stdie, aby aspoň tato budova zachráněna byla před zkázou. Dóm spoletský ozdo ben jest překrásnými freskami, jichž tvůrcem byl Filippo Lippi, jeden z nejslavnějších quatirocentistů = Dětšli zvědové. O zajímavém používšní hy pnotismu v Habeši podává zprávu »Gazetle Médicale« Občas vybere se tam určitý počet dětí ve věku nej méně dvanácti let, jež se vychovávají na »labaše“ čili objevitele zločinců tím, že se s nimi konají tak dlouho hypnotické pokusy, až upadnou v hypnotický spánek a nabývají schopnosti objevovati zločince.
Theodolaplus Lippi Gazetle Médicale Spolef Spoleto Umbria Habeš
21 article
Onehdy založen byl oheň v Adis-Abebě a způsobil značné škody. Na žároviště povolán byl »la- baša« a uveden v hypnotický spánek. Hoch dal se ihned do rychlého běhu směrem k Hararu. Běžel 16 hodin, aniž jediněkráte zastavil, aby si od- dechl. Rychlost jeho byla tak značná, že ani bě- houní z povolání nemohli mu stačit. Nedaleko Ha- raru zpozorovali, kterak huch dal se postranní ce- stou a běžel na pole, kde klidně pracoval jakýs sedlák, jehož hoch chytil za paži. Muž ten vskutku se v znal, že oheň založil. — V jiném případě šlo o loupežné přepadení v okolí Adis Abely. Labaša uveden na místo zločinu a uspán. Vydal se ihned na cestu, navštívil několik chrámů, různé podezřelé domy a položil se konečně na prahu chýže, jejíž majitel sedlák, právě nebyl přítomen. Jakmile se sedlák vrátil, byl zatčen. Zapřísahal se sice, žeje nevinen, avšak byl přiveden k negušovi, jenž ho po- drobil přísnému výslechu a sedlák se přiznal, že zločin spáchal. Vyšlo na jevo, že zločinec navštívil po řadě všechna ona místa kam dítě bylo spěchalo, až konečně trýzněn vyčitkami svědomí, klesl na prahu své chýže.
Běžel Labaša Adis Ábel
22 article
= Lolerie v Italii. Z Říma se oznamuje: Ita- lové antické loterie svých předků značnou měrou zdokonalili. Dnes čítá italská vláda hru loterie k nej- výnosnějším zdrojům příjmů. Drobné měšťans vo, obyčejně velmi chudé a dělníci, žijící ze dne na den, sázejí náružívě do lolerie. Vydávají často peníze, jež se jim pak nedostávají, aby dětem koupili chleba, v naději, že vyhrají ambo, jež jim vynese 300krát, terno, jež dá 4000krát, anebo quaterno, jež dá 60.000krát vsazený peníz a až do soboty odpoledne lěší se zlatými sny. Lolerní ředitelstva jsou v Bari, Benátkách. Florencii, Neapoli, Palermu, Římě Turině. Finanční výsledky italské loterie pro vládu jsou násled jící: V letech 1870—1880 vsazeno bylo 699 millionů lir a stát vyplatil 411 millionů lir vý- her. Od roku 1880—1890 vsazeno 510 millionů lir a vyplaceno 427 millionů výher. Od roku 1890—1900 vsazeno 688 millionů lir a vyplaceno 374 millionů lir. Roku 1901 vsszeno 65 mžilionů lir a vyplaceno 26 millionů výher. Je viděl, jak značný zisk má stát z malé loterie. A k tomu jest tam, kde obyvalelstvo jest nejchudší, loterie nejvýnosnější. Důkazem toho jest Neapolsko = Zlořády v řeckých vězeních. Přítel našeho listu píše nám z Athen: Řecká vězení jsou pra- zvláštní ústavy, nemají, vyjímaje turecká a čínská, na celém světě podobných. Státní správa se o jejich zařízení nikdy nestarala, poněvadž se vůbec o nie nestará, ale lídumilové věnovali mnoho millionů, by je moderně zařídili. A v Athénách jeden z těchto vystavěl velmi nádherné vězení na památku svých finančních úspěchů v Turecku, odkud se mu poda- Hilo utáci, dříve než přišla na jevo jeho činnost, která mu několik millionů vynesla. Lid ho nazývá dobro- dincem, poněvadž neokradl Řeky, nýlirž Turky a lidi jiných národností, jak se poládnému vlastenci sluší.
Řek Turek Řím Bari Benátky Florencie Neapol Palermo Turin Neapolsko Atény Turecko Athena
23 article
Rtecká vězení jsou přeplněna, ale nedostačil by jieh dvojnásobný počet, kdyby soudy mohly zatknoui tisíce lidí, na které vydaly zatykače. Mnozí z nich unikli za hranice nebo se potloukají v osadách, kde není policie, pod ochranou příbuzných a přátel ostatní pak procházejí se veřejně po ulicích, nebo p- živají protokce poslanců a vlivných polilických osob inmunity. Kdyby se z omylu některý velitel polici nebo četnictva pokusil zatknouti je, byl by hned jako rušitel obecného míru a nesnášelivý člověk přesazen
24 article
do jiného okršku. Tak se stalo, že v jednom kraji bylo za jeden rok dvacet policejních velitelů zaměněno, pončvadž chtěli zalknouti vlivného při volbách velko- statkáře, kterého soud zatykačem pronásledoval. Te- prve jedenadvacátý velitel se osvědčil svědomitým a mírumilovným a zamhouřil obě oči, když s ním a soudcem hrál v karty, by je oba neviděl. Jest to však neoprávněná antipathie těchto obžalovaných proti vazbě ve vězení, neboť vazba není na újmu cti, dle všeobecného mínění, neprovedl-li odsouzený nějaký hloupý kousek, kterým by se osvědčil býti hlupákem. Kromě toho poskytují řecká vězení taká pohodlí a zábavy, mají-li uvěznění peníze, jakých si na svobodě ani nemohou dopřáti a podávají příleži- tost ke vzdělání, jakého by ani nedosáhli na athén- ské universitě, která má zvláštní patent pro výrobu advokálů, lékařů a podobných učenců bez lámání si hlavy a namahání. Lepší vězňové, pod kterými se vyrozumívaji všichni, kteří mají peníže, nebo pochá- zejí z lak zvaných lepších rodin, bez ohledu na pře- stupek nebo zločin, který spáchali, stravují se sami a obyčejně chodí se jen ve dne do vězení vyspat, kdežto noc slráví buď doma, buď v kavárnách a hostincích, buď v chantanech. Že se někdy na těchlo výletech nových přestupků dopoustějí, rozumí se samo sebou. ale ty se dají obyčejně zamlčeli, neboť nemožno po- dezřívati poctivého člověka, který sedi nevinně ve vězení, že se v tu dobu dopustil něčeho zlého v městě
25 article
Veselý kousek provedl jeden můj známý, který byl odsouzen na tři léta do vězení, poněvadž poranil těžce v hádce revolverem svého příteje. Jelikož měl peníze a dohře se choval, svěřil mu správce vězení klíče růz- ných oddělení a dovolil mu zotaviti se v noci mimo vězení. Ten večer zavřev všechny dvéře, odcházel s klíčí na procházku a vracel se pravidelně časně ráno, by si po nočním namahání odpočinul. Jednoho však dne marně ho očekával správce. Hodiny ubihaly a vězňové tloukli na dvéře, hulákajíce a nadávajíce poněvadž nedostávali snídani. Po klíčníku však ani památky. Správce, strachující se před vzpourou, běhá ode dveří ke dveřím a pokouší se upokojiti své cho- vance, ale marně. Konečně spasí ho přivolaný zá- mečník, který otevře dvéře, ale sotva že chovanci do- sáhli svobody, vrhli se na správce a nabili mu tak, že byl dlouho nemocen a byli by ho ulloukli, kdyby ho nebyla spasila vojenská stráž. Téhož osudu dostalo se však i panu klíčníkovi, když ho večer policie při- vedla zpět jako ztracenou ovečku. Potkala ho tu noc nohoda. Serval se v jednom hostinci se svými druhy a byl od policie zatčen. Celá záležilost byla polom po- ilačena, neboť oba vinníci, správce a klíčník, pyli do- statečně od svých svěřenců potrestáni a nebylov zájmu státní správy pošpiniti čestné jméno tak vzor- ného ústavu. Nejoblíbenější zábavou vězňů jest hra v karty, která proto ve všech vězeních kvete tak, ž možno je považovati za vyšší učiliště v karbanictví
klíčník
26 article
Hazardním hrám dávají chovanci přednost a mnený z nich prohrál v kartách nejen velké peníze, ale i celé jmění. Při kartách, jak se samo sebou rozumí, nesmí chyběti víno nebo jiné alkoholické nápoje a následkem toho povslávají pravidelně mezi vězni a potom mezi nimi a strážci krvavé rvačky. Bez těch nemine ani jeden týden. Poslední neděli povstala jedna v Athe- nách a druhá v Pyrgu. V tomto vězení dosáhla t- kových rozměrů, že se nejprvé tři hráči těžce a dva lehce noži a jinými předměty poranili a vče ve vě- zení rozbili a polom poranili dva vojáky stráže, kleř se pokoušeli zjednati pokoj. Hráči byli nejen opilí vínem, ale i opojení kouřením rozčilujícího afroditi- ckého hašiše. Požívání hašiše jest největším zlořádem řeckých vězení a ujalo se u velké části mládeže, kterou zhoubněji otravuje než kouření opia. Vláda dovolila vyrábění jeho v Recku, poněvadž jest výnosné a jest mnoho obchodníků, kteří ho tajně vyvážejí do Tu- recka a do Egypla, kde jest přísně zapovězen. Ne- třeba nám zvláště podotýkati, že také zlořády jsou jen proto možné, poněvadž správa vězení a jejich strážcové jsou nesvědomiti a dopomáhají z osobního zisku vězňům k novým přestupkům. Proto se i ne- smíme diviti, že se v Řecku přestupky a zločiny každodenně množí a vzmáhají a morálnost klesá.
Egypl Řecko
27 article
= Carneglovy nadace. Za minulého roku vydal známý millionář americký Carnegic na nadace, jak ve své vlasti tak v cizině, ne měně než 4,200.000 doll Jakkoli je to suma ohromná, není to ještě ani čtvrtina úhrnné sumy, již byl rozdal od té doby, co se dal na dráhu veřejné dobročinnosti. Jeho vlast Skotsko jeho adoplivní vlast Spojeně státy, jakož zcela přiro- zeno, hyly jím nejštědřeji obdarovány. Avšak také jiné země byly účastny jeho dobročinnosti. Podle při- bližného odhadu připadlo na Spojené stály přes 13 millienů l. st., na Skolsko přes 3 milliony l. st., na Anglii i Wales as 300.000 I. st., načež následuje Hol- landsko, Kanada, Irsko a Kuha s podobnými sumami. V Londýně daroval Carnegie na veřejné knihovny skor 200.000 1. sl. Z nadací ve Skolsku jsou nejznámější „Education Trust“ a dary učiněné v poslední době rodnému městu Carnegiovu, Dunfermline, jež dostalo panství v ceně 1/2 millionu I. st. na zařízení a vy- držování parku pro zolavení, zábavy a poučení pra- cujících tříd. Avšak při veškeré své štědrosti nedá se Carnegie nikterak oklamati. Provádíť svoji dobročin- nost způsobem zcela obchodnickým. Plalí si orga- nisovaný štáb, jenž má na starosti toliko provádění veřejných darů. Práce není nikterak snadná. Za jediný týden na příklad projednal Carnegie žádosti pěti měst a povolil jim na veřejné knihovny přes 40.000 1. st. Šachy- Pořádá J. Rašovský Veškeré dopisy adresovány budtež: J. Rašovský. Uh. Ostroh, Morava.
Carneglův Kuh Carnegie J Rašovský Skotsko Anglie Kanada Irsko Londýn Carnegiovo Dunfermline Morava Education trust
33 article
POZNÁMKY: a) Po 13. ... Kb7 násl. 14. Ve5 f5 15. Vb5-+s silným útokem. b) Bezpečnější bylo as 14. . . . Sf6, i v tomto případš však zůstal útok bílého nebezpečným. c) Prohrává. Lepší bylo 16. . .. Kb8, načež bílý po 17. Ve8+- Scs! byl asi nucen věčným šachem re- misovati. (Jec- a Ja5-.) Útočné pokusy končily by vesměs pro bílého materiální nevýhodou. Na př. 18. Sa6 Sf4-+ 19. Kel! Je7! 20. Vch8 Dxab černý má převahu. Nebo 18. Je6+ Kb7 19. SXg5 Dg6+ 20. Kel! KXc6 21. VXc8? De7- 22. Kb71 atd. Po 21. Sb5+ Kb7 22. d5 s matovým útokem násl. Sg4 23. Sc6+- Ka6 24. Vb8? Dei- 25. Kf2 Dd2- 26. Kg3 De3- 27. KXg4 Jf6+a vyhraje. Zajímavou posici tuto doporučujeme studiu p. čtenářů. Partie čís. 15. Hrána v gambitovém turnaji ve Vídní 1903. Muziův gambit. Bílý: Miese e2—et 2. f2—4 3. Jg1—f3 4. Sfi—c4 5. 0—0 6. Sc4xo d5 7. Dd1xf 8. Dfsxcf 9. Sd5—b3 10. Kg1—hí 11. d2—d3 Praha. Vánoční turnaj klubu „Dobruský“ jest ukončen. Výsledek znázorňuje tabulka. Od sehrání II. turnu upušténo pro nedostatek času. Jména Enders J. Hruška J.. Kantský V. Rajský Al.. Sika T. . . . Unger K. . . Zmatlík K.- Klub hraje 2 korrespondenční partie s Českým spolkem šachovým v Plzni. Dosud učiněny následující tahy:
Kb Scs SXg KXc jít 7 Dei Muziův Sd Dobruský Enders Hruška Al Unger Sf Kb Vídeň Praha Plzeň Kb 7 19 Sb 5 + Kb 7 22 Ka 6 24 Dd 2 f 3 4 c 4
34 article
„Dobruský „Č. S. Š. Plzci“ „Dobruský“ d7—d5 1. d2—d4 1. e2—e4 87—e6 2. c2—c4 2. Jg1— f3 Jg8—f 3. Jb1—c 3. Sf! ——b5 Si8—e7 4. Sc1—g5 4. Sb5 — a4 5. e2—e3 5. d2—d Jb8—dz 6. Jg1—f3 6. c2— c3 b7—bé 7. Jbt—de 7. Sf1—ds Se8—bv 8. Sa4—b3 8. 0—0 c7—c 9. Jd2—fl 9. Va1—ci 10. Sb3—c2 Jf6—et 10. Dd1—e 11. Jf1—e3 Dl8xe7 11. Sg5)er 12. O—0 e6xd5 12. c4xd5 13. Vf1—e1 f7—f5 13. Vf1—di 14. h2—h4 c5—c4 14. Sd3—bí. 15. J13—h2 a7—a6 15. De2—c 16. Dd1—f 16. Jí3—d2 Va8 —ds 17. Je3—gí Monte Carlo. K turnaji připuštěni násl. mistři: Gunsberg, Marco, Maroczy, Marshall, Schlechter a Swi- derski. Podivně působí připuštění Gunsberga, kterýv posledních turnajích hrál bez úspěchu, na úkor Teich- manna, který jest zajisté jedním z předních mistrů V turnaji Riceově hráti bude více účastníků. Končící hra č. 2. Ve volné partii, hrané 26. prosince 1903 v Osykách, došlo po 21. tahu bílého k násl. postavení Černý: Lad. Vetešník.
Dobruský Plzec bé jít 7 O xd Marco Marocza Marshall Schlechter Sw Černá Vetešník Virginie Monte Carlo Osyka Č . S . Š d 7 Sf d jb 8 sa 4 e 2 e 4 87 e 6 2 c 3 e 7 4 g 5 4 Sb 5 Sf 1 c 7 c 9 Jf 6