1
masthead
1. května 1909.
2
masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha ,Národních Listů“k č. 120.
4
article
Na palubě „Thalie“
Na palubě „Thalie“
(Velikonoce na moři! — Hote! »Bal
kán« v Terstu. — Čeští účastníe
plavby.)
Koho příznivý osud nebo snad i týravá
choroba jedinkráte zanesly na palubu parníku
brázdícího hladinu mořskou, nezbaví se již touhy
po opětné pouti široširou a bezednou říší Posei
donovou. Neboť jen tam, na nekonečně plán
vodní, dýšete nejvolněji a nejšťastněji, vzdáleni
všeho třesku a rmutu pozemního.
Po třech lelech ociťuji se poznovu na pa-
lubě parníku rakouského Lloydu, tentokráte na
lodi obchodní, jako byla »Bosnia«, kterouž jsem
se plavil r. 1906 podél břehů dalmatských, ale
parniku přepychového, jediného z celé flotty
Lloydové, určeného jenom ku plavbám zábavným,
výletním, na palubé »Thalie«.
Lloyd
Hot
Bala
Terst
5
article
O několik neděl dříve nezdálo se mi o tom
štěstí. Pojednou však, zeela z nenadání, zazněla
přátelská otázka: »Nechtěl bys letošní veliko-
noce zažili na moři?« — Jsou otázky, na něž
místo odpovědi vyvalite oči. Tak jsem odpověděl
i já v prvém okamžiku. — »Nu,« znělo pokra-
čování, »Thalia pořádá velikonoční výlet na
Středozemní moře. Sicilie, Malta, Kandia, Pi-
raeus. Athény, Korint — to jsou tentokráte její
stanice. Prvého dubna vypluje z Terstu, šest-
náctého se vráti do přístavu. Pluješ s námi ?«
Malta, Kandia, Alhény — kdo jen čitalo
těchto bodech, komu jména tá byla po celý
život pouhými toliko pojmy bez určité představy.
a kdo se do smrti nenadál, že by jen okem
spatřil ty kolébky starých kultur a věkodějných
zápasů: náhle až hlava se mu zamotá při po-
myšlení, že by měl uzříti mista mnohatisíciletých
památek a nohou na ně vstoupiti
»0, jel bych, s radosti, avšsk nutno uvá-
žiti některé okolnosti, zejmena — —«
»Všechno jest uváženo a vyřízeno, kabiny
vyhledány a objednány, zde na příklad listek
pro tebe, číslo 46, téměř v samém středu lodi,
koje nejméně pohyblivá v případě nepokojného
moře — bude nám veseleji, pojede-li nás více —
Vyzvání takového rázu sotva snáší námitek
Bylo vyřízeno. Velikonoce na moři !
středozemní moře
Sicílie
Kandia
Atény
Korint
Terst
Alhéna
6
article
Přichystali jsme se jako k severní točně
Ani kožich nechyběl v obširném kufru. Zažil
jsem již, jak tam na slunném jihu dovede mra-
ziti, uhodi-li nepohoda, a na palubě rychlopar
níku fiči skoro vždy. Tak tedy koncem března
vydali jsme se do Terstu, s přestávkou na nocleb
v Sblzihale. Zavedeno sice v poslední době ne-
přetržité spojení rychlikové s Terstem, vyjedete
dnes o páté hodině odpůldne z Prahy a jste
zejtra o půl dvanácté dopoledne v Terstu, avšak
tato jízda osmnácti a půl hodiny přece jen po-
někud unavuje. Není-li naprosto nutna pro úsporu
času, lépe rozděliti cestu na dva dny. A Selzthn
je skoro v samé polovině. Dorazite tam po osmé
večerní, když jste byli ráno o půl osmě rychli-
kem z Prahy vyjeli. V hotelu u dráhy pohodln
i levně přespíte, druhý den o desáté vstoupíte
do vlaku a jste o osmě v Terstu.
V Terstu očekával nás vytopený pokoj ho-
telu »Balkánu«, velikolepého podniku slovan-
ského. Ohromná ta budova na Piazze della cn-
serma pojímá v sobě hotel, výbornou restau
raci i kavárnu s množstvím časopisů slovan
ských. Krom toho umístěna v »Balkáně« slo-
vinská tiskárna, spořitelna, Sokol, divadlo, pé
vecký spolek. Veliké plakáty v průčelí oznamo
valy provozování Šubrtova »Dramatu čtyř chu
dých stěn« na nejbližší neděli, na týden pak
později koncert řízený Nedbalem.
Vyspavše se, spěchali jsme především
ku přístavu, uvidíme-li »Thalii«, na jejíž pa-
lubu máme zejtra vstoupiti. A hle, tu ve spoustě
všelikých jiných plavidel ční při molu »Sanitae
vysoký, bílý parník; jak se blížíme, rozezná-
váme kukátkem nápis »Thalia« na přídě.
Šubrtův
Nedbal
Terst
Praha
Balkán
Sokol , divadlo
Piazz della cn
7
article
Zdánlivě odpočívá zcela nehybně, jako ve spaní.
ale uvnitř jest plno ruchu a chystání. I na bo-
cích parniku visí tu a tam plavčící, zavěšen
na lanech, a drhnou, natírají a šperkují lod
která zítra vytáhne kotvy, aby své pasažéry
vyvezla na moře Středozemní a zažila tam
s nimi »velikonoce na moři«.
Byli jsme snad ze všech účastníků první
kdož jsme překročili můstek s mola, abychom
se otázali zřízenců, kdy můžeme na loď dopre-
viti svoje zavazadla. Odpověděno nám, že třeb
již zítra dopoledne. Odpoledne ve tři hodiny
»Thalia« vypluje.
Poslední den března zlrávili jsme prohlíd-
kou Terstu, při čemž skoro pouhou náhodou
shlédli jsme, jak rozluštil Terst otázku podobnou
o jakou v Praze již po léta se jedná, totiž prů
kopu do části města, oddělené vysokým návr
ším. *) Terst učinil tak vysokým a širokým tu-
nelem i schodištém nad tunelem. Podminky te-
rénu jsou tam arci jiné a Praze přec jen lépe
bude slušeti volný průkop se stafáží zelených.
křovinatých strání
V jídelně »Balkánu« setkali jsme se o po
lednách s krajanem lékařem, který rovněž zejtra
vypluje s větší společností českou zas do Egypta
parníkem »Seramis«, velikým to černým pla-
vidlem, jež jsme pak taky v přístavě zahlédli
Plavby této účastní se taky dvorní rada prol
Goll. Jiný krajan, dvor. rada prof. Pavlik, tou
dobou již v Egyptě mešká.
Večer spěchali jsme na nádraží jižní, aby
chom uvítali dra. Přemysla Šamala s chotí.
kteří přijíždějí do Terstu přes Videň. S nakla-
datelem Beaufortem, který přijede až zejtra
o poledni, setkáme se teprv na palubě. Dr. Šu-
pich s choti přibude od Opatije, a tak s přite-
lem Albrechtem Chválou a moji maličkosti bude
nás na »Thalii« krajanů sedm.
Ještě tedy poslední nocleh na pevnině —
a zejtra již budeme odpočívati na kolébavých
lůžkách »Thalie«.
Goll
profesor
Pavlik
Šamal
Beaufort
Šu
Albrecht
Terst
Praha
Balkán
Egypt
Videň
Opatije
8
article
(Čtvrtek 1. dubna. — Obzor se za-
chmuřuje. — Vstup na »Thalii«. —
Trubačský pozev do jidelny. —
Lodní diner. — Siréna. — Setkán
v noční mlze. — Šťastné vyhnu tí.
Malá horečka nedočkavosti, očekávání, při
tom stálé pozorování meteorologické, zraky všech
*) Galleria di Montuzza — Via Silvio Pellico.
přes tu chvíli upírají se na oblohu a bloudí po
obzoru. Jitro se probudilo překrásné, ale k po-
ledni pozbývá daleký obzor mořský určitých
hranic, splývá s mléčným oparem, slunce ukrývá
se chvilemi za bílými mraky, hladina Adrie
s počátku modrá zatemňuje se. Účty v Balkáně
vyrovnány, doprava zavazadel na palubu naři-
zena ke druhé hodině s poledne. Před poled-
nem zaměřujeme do restaurace Antica Bonavia
ve spleti úzkých, páchnoucích uliček starého
Terstu za municipalitou, kde lze pojísti čistě
dle receptu kuchyně italské. My však sestavu-
jeme jídelní svůj listek po vkuse vídeňském
nebo pražském nebo jihoněmeckém — jak
chcete. Z opatrnosti, abychom v poslední chvlli
před plavbou žaludkům nějak neublížili. Antica
Bonavia jest proslulá restaurace, pokrmy i nápoje
zde jsou výborny a ceny nepřemrštěny. Již ce-
stou potkáváme i zde v restauraci nalézáme
zjevy očividně turistické, cizinecké, a hádáme,
kdo z nich jsou asi taky pasažéry našeho par
níku. Neomýlili jsme se — později na palubě
shledali jsme se s nimi.
Šťastná
Gallerio Montuzza
Pellico
Adrie
Balkán
Terst
Antico Bonavia
9
article
Ke druhé hodině jsme na molu, tu čeká
sluha z »Balkánu« se zavazadly. Sjíždějí se po-
vozy s účastníky plavby, jiní přicházejí pěšky.
omnibusy a voziky skládají a vyvršují tu bari-
kády tlumoků a velikých »námořních« kufrů
zvláštního podélného, nízkého tvaru. Ruch
hlomoz nevylíčitelný. Halas a řev lidí skládají-
cích na molu, směsice výkříků na lodi nad
můstkem. Doprovod sluhů hotelních přestává
tu, nesměji s námi přes můstek až na palubu.
to jest privilejem posluhů s červen ými čepicemi
v přístavě, za to nejsplě, že při přistávání par-
níků Lloydových přitahují je tlustýmí lany silou
dvacíti, třiceti párů rukou k molu a vsouvají
těžké můstky na kolách s mola na paluby.
Jsme na palubě. V čele zástupu ca me-
rierů (stewartů, čišníků) prohlíží capo ca-
meriere (vrchní stewart) naše plavební listky
podřízený cameriere uvádí nás do kabin. Na
každé kabině v kovovém rámečku trčí již bílý
lístek se vtištěným jménem cestujícího. Pořádek
na lodi jest vzorný. Kabiny jsou vyvétrány
lůžka připravena a zastřena čistými záclonami,
niklová umyvadla v úzkých vysekých skřiních —
viditelná teprv po stisknutí knofliku — lesknou s
jako střibro. Pod lůžky několik šuplíků na prádlo
a na šaty, v koutku uzounká skřínka na nej
nutnější oděv. Nad lůžky síťky na všeliké dro-
botiny. Světlo vniká malým okrouhlým okén-
kem, jebož sklo v mosazném rámci je nanejmí
centimetr silné, aby odolalo všem nárazům roz-
bouřených vln mořských.
Halas
Lloydová
Balkán
ca Irier
10
article
Ryehle odkládáme deštníky, hole, kukátka
a čím ještě jsme ověšeni, a spěcháme na pa-
lubu promenádní, odkud jest pohodlný, povýšený
pohled na molo a na přístav. Na mole shro-
máždil se zatím zástup divákův. Provázejí zraky
každého nového výletníka, vzhlížejí k bokům
na paluby bílé Thalie. Každé vyplutí lodi vzbu-
zuje nejen obyčejnou zvědavost, ale i jistý
tklivý dojem. Tu stojí v plné slávě své, z
chvili zdvihne kotvy, odrazí — ale zdali se
také šťastně navráti?
Schyluje se ke třeti hodině, parní roura
Thalie vyráží náble nehorázný zvuk, podobný
zaječení strašlivé nějaké nestvůry předpotopní.
Znamení všem účastníkům plavby, kdekoli jeste
meškají, aby spěchali na palubu. Zaječení to
odráží se moenou ozvěnou od monumentálních
budov na nábřeží a na velikém náměstí u pří-
stavu. Na přídě lodi rachotí obrovský řetěz ko-
tevní, navinovaný parním strojem na hřídela
zvedající kotvu. V prostrannějším koutě prome-
nádní paluby sešikovala se lodní kapela a spou-
šti veselý pochod. Jednotliví opozdivší se pasa-
žeři spěchají o překot na loď. Parní roura vy
ráží podruhé ohromující hukot, končící hvízda-
vým zaječením do vzduchu, Barikády zavazadel
zmizely s mola, všechna již pohltila Thalie
Kotva již se vynořila z vody, již je pevně za
věšena. Lodní kapela notuje druhý pochod
Tlupa posluhů dole na mole klade ruce n
bradlení můstku, aby jej na povel stáhla na
molo. Tu od nábřeží vjíždí na molo povoz
tryskem přiváží opozdilého, posledního účastníka.
Zastavuje před můstkem, s vozu vystupuje vy
soký muž brunátné tváře a klidně kráčí přes
můstek.
Thalie
11
article
»To je hrabě Šternberk«, praví kdosi vedle
mne. A byl to skutečně říšský poslanec Vojtěch
Šlernberk. Přišel v poslední minutě jak Angli
čan, zcela jist, že nezmešká. Přešel můstek.
parní roura zaječela po třetí, s paluby řině
třetí pochod, jeřáb lodní nadzdvihl konec můstku.
deset posluhů na mole zatáhlo za konec druhý
— a spojení s pevninou přerušeno. Pod zádí
lodi zašumělo to náhle, jako když se moře
vaří, šroub se vířivě otáčí, celé těleso Thalie
zachvivá se, kormidelník manevruje, kapitán na
můstku svém sklání se k mluvné rouře a dává
povely do strojirny na dně lodi, mezera mez
Thalií a molem rozšiřuje se, diváci z dola mávají
klobouky a volají na shledsnou, cestující na palub
opětují pozdravy a mávají šátky — molo, přístav,
Terst ponenáhlu se vzdalují. Vyplouváme do
šíra a do lehké mlhy, která se snáší kolkolem
jako hustší a hustší závoje v divadelní férii
což nejednoho z nás, nezvyklého častým
plavbám, naplňuje jistou tesklivostí. Tento po-
čátek plavby není právé nejslibnější.
Šternberk
Šlernberk
Angl
Terst
12
article
Rozcházíme se po palubě, vylézáme po
strmých schůdkách na palubu vyšší i nejvyšší.
prolézáme jednotlivé prostory lodní, jidelnu.
salon pro kuřáky a pro korespondenci, bar čili
salon restaurační, snažíme se orientovati s
všemi směry na lodi, která na celých šestnáct
dní bude naším domovem, noclehárnou, ho-
stincem. A Thalia skulečně jest velikým plo-
voucím hotelem, v němž pranic nechybl. Na
všechno pohodlí tu pamatováno. Je tu lékal
s lékárničkou, studené i teplé koupele z moř-
ské vody, je tu bradýř, poštovní sehránka na
dopisy, které se při každé zastávce dopravují
na nejbližší poštu, a vysoko nad námi na sto-
žárech napjaty jsou dráty Marconiova telegrafu
Ke čtvrté hodině — Terst zmizel dávno
za námi v lehké mlze, zmizel i půvabný zámek
Miramare — obchází promenádní palubu trubaě
kapely a vytrubuje.
»Proč ten vlastenec vytrubuje?« tážis
druha.
Právě kráčel mimo, i zastavil, otočil se
vysvětluje ochotně:
Marconiův
Terst
Miramar
13
article
»Vašnosti, to svolávám na čaj . . .«
Inu pro pána, aby tu mezi muzikanty ne-
byl taky nějaký Čech !
»A to jste tu sám, pane sousede ?«
»Dva jsme tu, vašnosti, ještě houslista pri
mista — taky krajan.«
Hned nám bylo na lodi ještě veseleji.
Sestupujeme tedy do jídelny. Tam již s
shromažďuje společnost, samé neznámé tváre,
camorierové roznášejí čaj i kávu, podávají
k tomu housky, máslo, suchary, kakes, mar-
melády.
Po tomto prvním občerstvení na ledi po-
znovu se rozbíháme na všechny strany. Nejvice
nás vábí paluba promenádní, kde vychýleni
přes bradlení pozorujeme moře. Není dnes
modré, jako bývá Adria za jasného dne slu-
nečného. Slunce skryto za mraky a hladina
mořská je sivá i tmavozelená až do hněda. Se
zádi paluby díváme se na hejno racků, kteri
nás vytrvale provázejí plovouce nám ve vzduchu
skoro nad hlavami. A chvílemi se ozývá
chechtot jejich, jakoby si o nás navzájem vy-
právěli.
Čas uplývá, o půl sedmě ozývá se opětné
troubení na palubě, První vyzvání k obědu.
který se tu podává o sedmé. Paluby se vy-
prazdňují, všichni cestujíci mizejí v kabinách,
aby se ustrojili k dineru. Ke snídani ráno i do
poledne, k lunchi o jedné hodině i ke svačině
můžete se dostaviti v cestovním oděvu a treba
v holinkových botách, ale večerní diner vyža-
duje úboru salonního. O sedmě hodině troubí
trubač podruhé, a v tom okamžiku camerierové
vnášejí do jídelny již polévku. A teď plníse
jídelna pány ve fracích nebo ve smokingu,
v bilých vestách a s bílými nákrčníky, v bez-
vadných lakýrkách, a dámy objevují se v toale-
tách až i plesových, ověseny perlovými náhrdel-
níky, zářici množstvím briliantů. Zasedáme ke
stolům jako přikovaným na podlahu, do křesel
otáčivých sice, ale spodkem taky připevněných.
Čo
Adrie
Ina
14
article
Vylíčení dineru musím odložiti na chvlli
pozdější. Jeho aranžmá a celý průběh je témět
kus režisérské práce, jako na divadle.
Při tomto prvním obědě na palubě Thalie
položen jest na každý stůl seznam účastníků
plavby. Je nás celkem pětašedesát krom velitel
a důstojníků i lékaře. O sto a přes stovku měně.
než nás býti má, neboť Thalia pojme celkem
171 cestujících. Avšak letošní účastenství utrpélo
předcházejícím válečným hlomozem. Mnohý
úzkostlivější setrval doma, a mnohý krom toho
snad byl odstrašen i první zastávkou výletní.
zastávkou — v Messině. Nejen že obraz hrozné
zkázy sám o sobě není lákavý, sle přes tu
chvili chvěje se tam půda pod nohami, a na
spadnuti je toho v Messsně stále ještě dosti.
V předsini jídelny, v prostoru, z něhož vede
ozdobné schodiště do salonů výše položených
na promenádní palubu, hraje po dobu stolování
smyčcový orkestr lodní kapely, asi dvanáct mužů,
a přednášl velmi pěkně arie i celé ouvertur
operní, valčíky a všelikou směs. Skvělé osvětlení
sálu žárovkami, kvějinová výzdoba na stolech.
nádherné toslety dam, blesk drahokamů, občasné
zavanutí jemných voňavek, šumný hovor několi-
kera jazyků, kmitání uniformovaných camerierů.
zvuky hudby a k tomu lehké kolisání podlahy
pod námi — vše to působí zvláštním dojmem
Messina
15
article
Hrudníky jakoby se šiřily, neboť plice několika-
hodinným dýcháním svěžího, slaného vzduchu
mořského na palubě již se propraly. Zapomí
náme na starosti, jež jsme nechali tam daleko
za sebou, doma, bezděčně se poddáváme nové.
neznámé rozkoši dočasného přístřeší svého, tě
šíce se na dny budoucí, kteréž nám mají při-
nésti vzácné podívané a nepoznané dosud zku-
šenosti., Jen chvilemi zalehne do všeho toho
veselého šumu nálada tesklivější — to když s
ozve táhlý zvuk lodní sirény nahoře kdesi nad
námi. Neboť zatím se bylo setmělo, mlha zhoustla
a siréna houká v určitých přestávkách stále. Je
to zcela jiná tonina než jakou zahoukla parní
roura třikrát v přístavě na znamení vyplutí. Zne
to varovně, výstražně a zároveň jako v obavě
možné nehody. Konečně však i tomu uvykáme
a oddáváme se jistému upokojení. Houkáme li
tak do noci a vstříc jakémukoli případnému
setkání, zdá se každá nehoda vyloučena, tak
soudíme.
Stolování trvalo asi hodinu, camerieři pod-
nášejí odraženou vodu v bronzových miskách
na oplaknutí prstů i rtů po jídle a sladkém de-
sertu, jidelna se prázdní a celá společnost vy-
hrnula se o patro výše, kde ve schodišti podá
vají dva camerieři černou kávu v miniaturních
čískách. To je denní zakončení večerního oběda.
V tomto útulném prostoru lze již kouřit, zde
se scházejí malé skupiny, jež společně se byly
vydaly na výpravu od samého počátku, nebos
poznenáhlu seznamují lidé stejného jazyka
příbuzných zájmů. Tu zaznívá hovor český, ně-
mecký, vlašský, chorvatský, maďarský i fran-
couzský a do všeho veselý, bezstarostný smici
ženský.
jítsert
16
article
Popili jsme kávy, spěcháme do kabin pro
svrehníky i zimníky a vycházíme pak na pro
menádní palubu. Temné moře šplouchá pod
námi, vystřikujíc nám chvílemi krůpěje až do
tváří, a černá noc pluje kolem nás — — —
Nikoli, není to černá noc, bohužel. Je
bílá! Mlha nás obklopuje se všech stran.
jakobychom pluli mlékem, běloba mlhová čn
do nedozírné výše a staví se nám v cestu, že
s přídy lodní není viděti ani na padesát kroků
Siréna Thalie houká stále nyní v přestávkách
kratších než dříve.
»Co znamená to houkání?« táže se pani-
čka poblíze nás chotě svého, zírajíc úzkostlivě
do bílé zátopy kolkolem.
»Je to signál, ženuško — signál komukoli
kdo by nám byl v těchto vodách na blízku
Neboť lucerny na stožárech nejsou daleko vi
ditelny.«
»A pluje nám tu kde cosi na blízku?«
»Nevíme, taky nevidíme. Lépe by bylo, aby
neplulo . . .« — — —
Hodiny plynou, je desátá večerní, s přídy
zaznívá slabý a tesklivý zvuk lodního zvonu,
znamení výměny stráže.
Tam na konci přídy, v ostrém úhlu lod-
ního zobce choulí se při bradlení čtyři postavy.
čtyři mladí námořníci, jen hlavy jim vyčnívají
přes obrubu, a zraky jejich uplrají se do sedivé
17
article
noci před námi. Jsou to Chorvati, a je to naš
noční stráž.
A teď, několik minut po desáté, jedvaže
doznělo houknutí naší sirény, ozvalo se blízko
před námi, v přímém téměř směru, jímž Thali
po vlnách se sune, táhlé houknutí sirény jiné.
s cizí, avšak neviditelné lodi. Houknutí nevrlé.
jako hněvivé. V zápěti tomu houká znova naše
siréna a hned houká i siréna plavidla cizího.
Rázem všichni pasažeři se všech konců pa-
luby shromáždili se na přidě, poulíme zraky
v před, nic však nevidíme. Jenom ze zvuku
houkadla druhého rozeznává ucho, že cizí lo
se blíží. Thalia zmírňuje rychlost, jistě zmírňuje
rychlost i parník neviditelný. Sirény obou plavi-
del houkají nyní téměř nepřetržitě, kratšími neb
delšími zvuky. Neznalec nerozumí, co tyto různé
výbuchy žalostných zvuků znamenají, ale jsou
to nepochybné signály, naznačující, jak a kudy
se má loď lodi vyhnouti.
Pojednou vynořila se z mlhy před nám
nikoli loď, toliko dvě světla vysoko na nevidi
telných stožárech, červené a zelené. Loď pod
nimi jest utopena v neproniknutelné temnotě
mlhy. Ta světla jsou téměř vedle sebe, což zna-
čí, že míři přimo proti nám. Zatím však již si-
gnely byly vykonaly svou povinnost a náhle obě
světla cizí lodi oddalují se od sebe, cizí lod
manevruje, kormidlo z bralo jiným směrem, lod
se natáčí na přič, zaměřuje velikým obloukem
na levo kolem nás, již jí máme po levém boku
Thalia učinila pohyb »pravo v příč» — a ob
parníky v neveliké vzdálenosti od sebe míjejí se
Ještě okamžik, a světla cizí lodi utápějí sev
mlze za námi v levo — —
Snad každému z účastníků vydralo ser
prsou hluboké oddechnutí. Nebýti na lodích hou-
kadel, snad byla srážka nevyhnutelna. Tak zspon
usuzujeme my neznalci.
Chorvat
18
article
Takový jest význam lodních sirén. Jsou pr
vhodnější pro vyvarování nehodám než elektri-
cké reflektory, kteréž prý v podobné mlze ne-
jsou daleko viditelny a ředitelům vlastní lod
jen vadí ve volném výhledu v před.
Malé toto rozčilení zahnalo nám jestě na
chvíli chuť ke spaní. Dlouho přecházeli jsme po
palubě, naslouchajíce tříštivému šumotu rozrá-
žených vln a hledice do mlhy. A tu náhle vy
houpl se z mraků nad námi měsíc a zatřpytila se
i tu a tam hvězda. Jaká podivná hra na nekone-
čných lánech moře a nebe! Miha i měsíc zá
roveň. Zjev nebeského souputníka uklidnil nás,
k půlnocí odcházeli jsme s paluby, do svých
kabin. Lodní stroj pod námi duněl, veliké tělo
parníku zachvívalo se a v povných svorech rou-
bení, strojů i podlah ozývalo se chvilemi luská
ní, siréna houká dále do šíra žalné zvuky své
jež domirají na dalekých, dalekých vlnách,
konečně i toto houkáni nás ukolébává po vš
denní únavě ve spánsk.
A když jsme se z rána před šestou probu-
dili, uvital nás nejkrásnější slunečný den páteční
2. dubna.
Fprilon.
19
article
Je tomu již dávno ...
Je tomu již dávno ...
Pohádka. Napsala Ant. Fischerovk.
Je tomu již hodně dávno, ale přece byla
kdysi země krásná jako ráj, takže svatí a světice
boží rádi na zemi prodlévali, a někdy i arch-
andělé si zaletěli k odpočinku do našich zele-
ných hájů.
Nejčastěji ze všech býval na zomi svatý
Petr; opouštěl často své stanoviště u brány ne
beské, a položiv se na měkkém koberci lučiny
pozoroval zálibně pruhy modrých pomněnek ko
lem měnivých vod potoka.
Zdály se mu modřejší, než azur, kterým
letěl, a milejší než blankyt nebeský, protože
tam stále přicházely nové duše, kterým bylo
nutno nebeskou bránu otvírati, kdežto na zemí
na lučině se to tak pohodlně odpočívalo a ne
rušeně spalo!
V nebi si ale začali svatí povídat, že je svat
Petr na zemi víc, než v nebi, a že duše zemře-
lých často stojí před branou nebeskou ve veli
kých zástupech, nuceny vyčkávati jeho návratu
Jednou, když se svatý Petr vracel, spatřil n
svém místě v bráně anděla Gabriola, který úko
jeho zastával a usměvavě mu hrozil; potom mu
pokynul, aby vstoupil do nebe.
„Co pak se to děje?“, pomyslil si svatý
Petr a poslušně vstoupil.
Předvedli ho k Pánu Kristu a ten se h
tázal: „Milý Petře, pověz, kde pak se touláš tak
často?“
„Na zemi, Kriste!“ odpověděl svatý P t
upřimně.
„Býváš tam velmi dlouho, pověz, co tan
děláš?“
Svatý Petr, jako všichni svatí, neuměl lha
a proto řekl ihned: „Ležím na lučině.
„Po colý ten čas?“ divil se Kristus a m
ličko se pousmál. „Jistě o něčem důležitém pře
mítáš?“
Svatý Petr se zastyděl a řekl nejistě: „Ano
Pane!
Petr
Krist
Kristus
Pan
20
article
„Přiznej se, o čem nejčastěji přemýšlís?
ptal se Kristus a opět se pousmál.
„Ze je tam tak ticho,“ řekl svatý Petr
zadumal se.
„Jdi v pokoji, Petře, obohatím tedy zemi,
řekl Kristus a zmizel v zástupu nebešťanů.
Svatý Petr se vrátil k bráně, požádal anděla
Gabriela, aby ještě chvilku za něho duše branou
propouštěl, a již letěl k zemi, aby uviděl, čin
byla obohacena, ale sotva poznal své milé zá-
tiší zemské, nebo vše bylo obdařeno hlasem
mluvou, zvířata, placivo, lidé, ba i ryby, voda,
stromoví! Zem hlučela všemi možnými zvuky
svatý Petr se zhrozil a rychle uletěl do nebe.
Dlouhým zvykem puzen zase se vrátil a po-
ložil se na měkké lučině. Pomněnky se krásně
modraly, ale potok bublal a ryby se žábami skře-
hotaly tak, že na spaní nebylo ani pomyšleníi
teprv, když poněkud přivykl těm jednotvárným
zvukům, začaly se mu klížiti oči. Lidstvo však
vyslalo svého mudrce, aby nebeského hosta uví-
tal a seznámil ho s krásami právě nabyté řeči.
Svatý Petr trpělivě poslouchal hodinu, ale když
zpozoroval, že se milý mudre chystá řečniti
dále, vstal, poděkoval a uchýlil se do lesů; tam
však vyli vlci, řvali lvi, přestěhoval se tedy do
hájů, ale i v těch štebetalo ptactvo a šuměle
stromoví. Celý zoufalý vrátil se do nebe a prosi
Krista, aby zrušil svoje nové dslo.
Kristus
Petr
Gabriel
Krist
21
article
„Milý Petře, což pak jsi nepřemítal o tom,
jak je na zemi přílišné ticho? Divím se, že nejsi
spokojen!?“, odpověděl Kristus a zase se po-
usmál.
„Sladce se mi tam odpočívalo,“ přiznával
se svatý Petr.
„Proč pak jsi to neřekl již dříve, Petře ?“,
pokáral ho Kristus a poslal bo zpět na zemi.
Dal skalám schopnost ozvěny a svatý Petr si
ulehl pěkně pod skálu a radostně se smál, kdyš
slyšel, jak každý zvuk věrně opakuje. Těšil se,
že se každý tvor brzy nasytí svého křiku a vráu
se ke krásné, nehlučné mluvě dřívější, ale zmýlil
se; lidé křičeli do skal a radovali se, když sly-
šeli ozvěnu svých slov a chodili houfně pod
skálu Petrovu, křičíce z plna hrdel: „Hu-hůl
Ha-hou!
Jen ryby, slyšíce svoje skřehotavě zvuky,
svolaly sněm a usnesly se, vrátiti se k tiché
přece výrazné mluvě očí a dotyků. Všechn
vodní zvířena přijala toho usnešení, jen žáby
odporovaly.
Petr
Kristus
Hu
Petrov
22
article
„Pro žáky je skřehotání dobré,“ řekly ryb
shovívavě, ale od těch dob je nezvaly na svoje
porady ani sněmy a žáby si založily vlastní
svoje sněmy na pokraji vod v bahně a přorušily
s rybami všecky styky, jakoby ani nebyly z jed-
noho vodního rodu. Žáby vyhlašovaly, že jsou
ryby hloupé, protože mlčí, a ryby zase, že jsou
žáby hloupé, protože skřehotají.
Když poznal svatý Petr, že jen ryby splnily
jeho očekávání, rozhněval se, pohlédl zoufule
k nebi a řekl:
„Teď jen ještě schází, aby byl blas da
i mračnům nad zemí!“
Sotvaže to dořekl, již se zablesklo a hrom
udeřil!
Svatý Petr se ulekl a rychle letěl nazpět
k nebeské bráně. Trpělivost jeho byla vyčer-
pána. Na zemi se už nevrátil a od těch časů
správně vykonával svoji povinnost, propouětěje
dušičku za dušičkou nebeskou branou. Nikdy
už nestával před ní zástup čekajících a svat
také — jeden za druhým — přestali zemi na-
vštěvovati, takže dnes svatého nepotkáš, kdybye
hledal sebe pozorněji!
Petr
23
article
Jak byl můj bratr vyvolán.
Jak byl můj bratr vyvolán.
Dánsky napsnl Gustav W ied. Přel. Cyrž Kredba
Řoditeli Aabymu se vedlo přímo mizerně.
Ale jednoho dne dočtli jsme se v novinách,
že 2 X 2 = 5 a to že Malému divadlu v Ber-
líně znamenitě pomohlo v periodě trochu mrtvé,
ostatně jsem tam dlel a byl přítomen promieře.
Ředítel chopil se naděje a psal mi, mohl-l
by onu práci dostati za lacinou tantiému a ne-
prokázal-li bych mu velikou službu tím, že bych
byl přitomen prvnímu provedení v jeho lelním
divadle v Tutiputu.
„Jelikož zdáte se býti miláčkem štěstěny,“
Eončilo jeho psaní, „doufám, že Vaše ctěná od-
pověď přinese záchranu mně i mé společnosti.
Mé srdce bylo jeho bolem tak dojato, že
jsem slíbil příjeti.
Ale je mi protivno, býti středem pozornosti
většího shromáždění a tudíž když se doba vy-
plnění slibu blížila, byl jsem překvapen nadbyt-
kem nepřemožitelné nervosity, která se jevila
náhlou úzkostí a stále se vracejíeím tlakem žalu-
dečním.
Gustav
Cyrž Kredba
24
article
Konečně, když se přiblížil den představení,
dostal jsem myšlenku, která mi úplně vrátila du-
ševní rovnováhu.
Pozval jsem si bratra.
Ředitel Aaby mne nikdy neviděl a můj
bratr je mi nápadně podoben; je snad jen o ně-
jaký kubický centimetr tělnatějšl.
Zaslal jsem mu přívětivé pozvání ke spo-
lečné cestě; přijal je s pohnutím.
„Gorme“, pravím mu, když jsme již seděli
v rychlíku do Tutiputu, „slyš, Gorme, tak a tak
se věci mají. Nesnesu toho, abych se stal stře-
dem pohnutlivého shromáždění. Nesnesu toho,
dostanu bolení hlavy a tlačení žaludku. Nuže,
poslyš můj plán: Docílí-li moje veselohra dnes
večer úspěchu a bude-li mne obecenstvo chti
vidět, ukážeš se mu na měm místě.“
Bratr pohlédl na mne překvapeně a neroz-
hodně řekl: „Hm, a co budu dělat?“
„Budeš se uklánět, a pokud možno, hledět
jako bez ducha.“
„To nemohu!“
„To můžeš zcela dobřel A pomysli si jen.
jaká to bude pro tobe upomínka, až do pozdního
stáří.
Gorm
Tutiput
25
article
„A — ano . ..
„Díky,“ řekl jsem a chopil se jeho ruky.
„Úmluva tedy platí. A dojde-li k fiasku, zmizím
docela nenápadně rychlíkem v jedenáct hodin
pěta čtyřicet.
„Kdyby Pánbůh dal, aby z toho byl
fiasko!“
„Ale prosím tě,“ řekl jsem.
Tak každý se svými myšlenkami jsme jeli
dále.
Při příjezdu do Tutiputu byli jsme uvítáni
ředitelem Aabym a jeho paní a obdarování rů-
žemi. Můj bratr přijal květiny a představil m
jako svého bratra.
„Asi za půl hodiny bude poslední zkouška.
pane básníku,“ hovořil Aaby, „a přikládám tomu
velikou váhu, poctí-li nás pan básník svou pří-
tomností.“
„Ano, ale ... ne, ale..“, mluvil můj brat.
„Aha, ovšem, nu, milý bratře, záležitosti, o kte-
rých jsem s tebou mluvil, obstarám sám. Sejde-
me se tedy asi v šest hodin v botelu Harmonie.
Gorm pohlédl na mne vyděšeně a vybuchl
„Ale ne přece... Což pak . ..
Reditel obrátil se ke mně: „Pane velko-
obehodníku,“ pravil (neboť jsem mu byl před-
staven jako velkoobehodník se šicími stroji,
„přijdete zajisté do divadla ?“
„Rozumí se samo sebou! Rozhodně! Docll
to úspěchu?“
„Zajisté! Jest již vyprodáno. Dovolil jsem
si tatiž oznámiti tiskem, že bude básník před-
stavení přítomen. Buďte bez starosti, několikeré
vyvolání!“
„Gratuluji!“, řekl jsem a kývl rychle hla-
vou: „Mějte se dobře.“ Načež jsem zmizel smě-
rem ku přístavu.
Můj bratr chtěl mne rychle následovat
„Nikoli, pane básníku, tudy půjdeme,“ pro
Aaby
Aho
Gorm