ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 5189b310-8d6e-11dc-9454-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 25 celkem · entity: person 43, place 29, org 2, work 2
1 masthead
1. května 1909.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha ,Národních Listů“k č. 120.
3 masthead
Strana g.
4 article Na palubě „Thalie“
Na palubě „Thalie“ (Velikonoce na moři! — Hote! »Bal kán« v Terstu. — Čeští účastníe plavby.) Koho příznivý osud nebo snad i týravá choroba jedinkráte zanesly na palubu parníku brázdícího hladinu mořskou, nezbaví se již touhy po opětné pouti široširou a bezednou říší Posei donovou. Neboť jen tam, na nekonečně plán vodní, dýšete nejvolněji a nejšťastněji, vzdáleni všeho třesku a rmutu pozemního. Po třech lelech ociťuji se poznovu na pa- lubě parníku rakouského Lloydu, tentokráte na lodi obchodní, jako byla »Bosnia«, kterouž jsem se plavil r. 1906 podél břehů dalmatských, ale parniku přepychového, jediného z celé flotty Lloydové, určeného jenom ku plavbám zábavným, výletním, na palubé »Thalie«.
Lloyd Hot Bala Terst
5 article
O několik neděl dříve nezdálo se mi o tom štěstí. Pojednou však, zeela z nenadání, zazněla přátelská otázka: »Nechtěl bys letošní veliko- noce zažili na moři?« — Jsou otázky, na něž místo odpovědi vyvalite oči. Tak jsem odpověděl i já v prvém okamžiku. — »Nu,« znělo pokra- čování, »Thalia pořádá velikonoční výlet na Středozemní moře. Sicilie, Malta, Kandia, Pi- raeus. Athény, Korint — to jsou tentokráte její stanice. Prvého dubna vypluje z Terstu, šest- náctého se vráti do přístavu. Pluješ s námi ?« Malta, Kandia, Alhény — kdo jen čitalo těchto bodech, komu jména tá byla po celý život pouhými toliko pojmy bez určité představy. a kdo se do smrti nenadál, že by jen okem spatřil ty kolébky starých kultur a věkodějných zápasů: náhle až hlava se mu zamotá při po- myšlení, že by měl uzříti mista mnohatisíciletých památek a nohou na ně vstoupiti »0, jel bych, s radosti, avšsk nutno uvá- žiti některé okolnosti, zejmena — —« »Všechno jest uváženo a vyřízeno, kabiny vyhledány a objednány, zde na příklad listek pro tebe, číslo 46, téměř v samém středu lodi, koje nejméně pohyblivá v případě nepokojného moře — bude nám veseleji, pojede-li nás více — Vyzvání takového rázu sotva snáší námitek Bylo vyřízeno. Velikonoce na moři !
středozemní moře Sicílie Kandia Atény Korint Terst Alhéna
6 article
Přichystali jsme se jako k severní točně Ani kožich nechyběl v obširném kufru. Zažil jsem již, jak tam na slunném jihu dovede mra- ziti, uhodi-li nepohoda, a na palubě rychlopar níku fiči skoro vždy. Tak tedy koncem března vydali jsme se do Terstu, s přestávkou na nocleb v Sblzihale. Zavedeno sice v poslední době ne- přetržité spojení rychlikové s Terstem, vyjedete dnes o páté hodině odpůldne z Prahy a jste zejtra o půl dvanácté dopoledne v Terstu, avšak tato jízda osmnácti a půl hodiny přece jen po- někud unavuje. Není-li naprosto nutna pro úsporu času, lépe rozděliti cestu na dva dny. A Selzthn je skoro v samé polovině. Dorazite tam po osmé večerní, když jste byli ráno o půl osmě rychli- kem z Prahy vyjeli. V hotelu u dráhy pohodln i levně přespíte, druhý den o desáté vstoupíte do vlaku a jste o osmě v Terstu. V Terstu očekával nás vytopený pokoj ho- telu »Balkánu«, velikolepého podniku slovan- ského. Ohromná ta budova na Piazze della cn- serma pojímá v sobě hotel, výbornou restau raci i kavárnu s množstvím časopisů slovan ských. Krom toho umístěna v »Balkáně« slo- vinská tiskárna, spořitelna, Sokol, divadlo, pé vecký spolek. Veliké plakáty v průčelí oznamo valy provozování Šubrtova »Dramatu čtyř chu dých stěn« na nejbližší neděli, na týden pak později koncert řízený Nedbalem. Vyspavše se, spěchali jsme především ku přístavu, uvidíme-li »Thalii«, na jejíž pa- lubu máme zejtra vstoupiti. A hle, tu ve spoustě všelikých jiných plavidel ční při molu »Sanitae vysoký, bílý parník; jak se blížíme, rozezná- váme kukátkem nápis »Thalia« na přídě.
Šubrtův Nedbal Terst Praha Balkán Sokol , divadlo Piazz della cn
7 article
Zdánlivě odpočívá zcela nehybně, jako ve spaní. ale uvnitř jest plno ruchu a chystání. I na bo- cích parniku visí tu a tam plavčící, zavěšen na lanech, a drhnou, natírají a šperkují lod která zítra vytáhne kotvy, aby své pasažéry vyvezla na moře Středozemní a zažila tam s nimi »velikonoce na moři«. Byli jsme snad ze všech účastníků první kdož jsme překročili můstek s mola, abychom se otázali zřízenců, kdy můžeme na loď dopre- viti svoje zavazadla. Odpověděno nám, že třeb již zítra dopoledne. Odpoledne ve tři hodiny »Thalia« vypluje. Poslední den března zlrávili jsme prohlíd- kou Terstu, při čemž skoro pouhou náhodou shlédli jsme, jak rozluštil Terst otázku podobnou o jakou v Praze již po léta se jedná, totiž prů kopu do části města, oddělené vysokým návr ším. *) Terst učinil tak vysokým a širokým tu- nelem i schodištém nad tunelem. Podminky te- rénu jsou tam arci jiné a Praze přec jen lépe bude slušeti volný průkop se stafáží zelených. křovinatých strání V jídelně »Balkánu« setkali jsme se o po lednách s krajanem lékařem, který rovněž zejtra vypluje s větší společností českou zas do Egypta parníkem »Seramis«, velikým to černým pla- vidlem, jež jsme pak taky v přístavě zahlédli Plavby této účastní se taky dvorní rada prol Goll. Jiný krajan, dvor. rada prof. Pavlik, tou dobou již v Egyptě mešká. Večer spěchali jsme na nádraží jižní, aby chom uvítali dra. Přemysla Šamala s chotí. kteří přijíždějí do Terstu přes Videň. S nakla- datelem Beaufortem, který přijede až zejtra o poledni, setkáme se teprv na palubě. Dr. Šu- pich s choti přibude od Opatije, a tak s přite- lem Albrechtem Chválou a moji maličkosti bude nás na »Thalii« krajanů sedm. Ještě tedy poslední nocleh na pevnině — a zejtra již budeme odpočívati na kolébavých lůžkách »Thalie«.
Goll profesor Pavlik Šamal Beaufort Šu Albrecht Terst Praha Balkán Egypt Videň Opatije
8 article
(Čtvrtek 1. dubna. — Obzor se za- chmuřuje. — Vstup na »Thalii«. — Trubačský pozev do jidelny. — Lodní diner. — Siréna. — Setkán v noční mlze. — Šťastné vyhnu tí. Malá horečka nedočkavosti, očekávání, při tom stálé pozorování meteorologické, zraky všech *) Galleria di Montuzza — Via Silvio Pellico. přes tu chvíli upírají se na oblohu a bloudí po obzoru. Jitro se probudilo překrásné, ale k po- ledni pozbývá daleký obzor mořský určitých hranic, splývá s mléčným oparem, slunce ukrývá se chvilemi za bílými mraky, hladina Adrie s počátku modrá zatemňuje se. Účty v Balkáně vyrovnány, doprava zavazadel na palubu naři- zena ke druhé hodině s poledne. Před poled- nem zaměřujeme do restaurace Antica Bonavia ve spleti úzkých, páchnoucích uliček starého Terstu za municipalitou, kde lze pojísti čistě dle receptu kuchyně italské. My však sestavu- jeme jídelní svůj listek po vkuse vídeňském nebo pražském nebo jihoněmeckém — jak chcete. Z opatrnosti, abychom v poslední chvlli před plavbou žaludkům nějak neublížili. Antica Bonavia jest proslulá restaurace, pokrmy i nápoje zde jsou výborny a ceny nepřemrštěny. Již ce- stou potkáváme i zde v restauraci nalézáme zjevy očividně turistické, cizinecké, a hádáme, kdo z nich jsou asi taky pasažéry našeho par níku. Neomýlili jsme se — později na palubě shledali jsme se s nimi.
Šťastná Gallerio Montuzza Pellico Adrie Balkán Terst Antico Bonavia
9 article
Ke druhé hodině jsme na molu, tu čeká sluha z »Balkánu« se zavazadly. Sjíždějí se po- vozy s účastníky plavby, jiní přicházejí pěšky. omnibusy a voziky skládají a vyvršují tu bari- kády tlumoků a velikých »námořních« kufrů zvláštního podélného, nízkého tvaru. Ruch hlomoz nevylíčitelný. Halas a řev lidí skládají- cích na molu, směsice výkříků na lodi nad můstkem. Doprovod sluhů hotelních přestává tu, nesměji s námi přes můstek až na palubu. to jest privilejem posluhů s červen ými čepicemi v přístavě, za to nejsplě, že při přistávání par- níků Lloydových přitahují je tlustýmí lany silou dvacíti, třiceti párů rukou k molu a vsouvají těžké můstky na kolách s mola na paluby. Jsme na palubě. V čele zástupu ca me- rierů (stewartů, čišníků) prohlíží capo ca- meriere (vrchní stewart) naše plavební listky podřízený cameriere uvádí nás do kabin. Na každé kabině v kovovém rámečku trčí již bílý lístek se vtištěným jménem cestujícího. Pořádek na lodi jest vzorný. Kabiny jsou vyvétrány lůžka připravena a zastřena čistými záclonami, niklová umyvadla v úzkých vysekých skřiních — viditelná teprv po stisknutí knofliku — lesknou s jako střibro. Pod lůžky několik šuplíků na prádlo a na šaty, v koutku uzounká skřínka na nej nutnější oděv. Nad lůžky síťky na všeliké dro- botiny. Světlo vniká malým okrouhlým okén- kem, jebož sklo v mosazném rámci je nanejmí centimetr silné, aby odolalo všem nárazům roz- bouřených vln mořských.
Halas Lloydová Balkán ca Irier
10 article
Ryehle odkládáme deštníky, hole, kukátka a čím ještě jsme ověšeni, a spěcháme na pa- lubu promenádní, odkud jest pohodlný, povýšený pohled na molo a na přístav. Na mole shro- máždil se zatím zástup divákův. Provázejí zraky každého nového výletníka, vzhlížejí k bokům na paluby bílé Thalie. Každé vyplutí lodi vzbu- zuje nejen obyčejnou zvědavost, ale i jistý tklivý dojem. Tu stojí v plné slávě své, z chvili zdvihne kotvy, odrazí — ale zdali se také šťastně navráti? Schyluje se ke třeti hodině, parní roura Thalie vyráží náble nehorázný zvuk, podobný zaječení strašlivé nějaké nestvůry předpotopní. Znamení všem účastníkům plavby, kdekoli jeste meškají, aby spěchali na palubu. Zaječení to odráží se moenou ozvěnou od monumentálních budov na nábřeží a na velikém náměstí u pří- stavu. Na přídě lodi rachotí obrovský řetěz ko- tevní, navinovaný parním strojem na hřídela zvedající kotvu. V prostrannějším koutě prome- nádní paluby sešikovala se lodní kapela a spou- šti veselý pochod. Jednotliví opozdivší se pasa- žeři spěchají o překot na loď. Parní roura vy ráží podruhé ohromující hukot, končící hvízda- vým zaječením do vzduchu, Barikády zavazadel zmizely s mola, všechna již pohltila Thalie Kotva již se vynořila z vody, již je pevně za věšena. Lodní kapela notuje druhý pochod Tlupa posluhů dole na mole klade ruce n bradlení můstku, aby jej na povel stáhla na molo. Tu od nábřeží vjíždí na molo povoz tryskem přiváží opozdilého, posledního účastníka. Zastavuje před můstkem, s vozu vystupuje vy soký muž brunátné tváře a klidně kráčí přes můstek.
Thalie
11 article
»To je hrabě Šternberk«, praví kdosi vedle mne. A byl to skutečně říšský poslanec Vojtěch Šlernberk. Přišel v poslední minutě jak Angli čan, zcela jist, že nezmešká. Přešel můstek. parní roura zaječela po třetí, s paluby řině třetí pochod, jeřáb lodní nadzdvihl konec můstku. deset posluhů na mole zatáhlo za konec druhý — a spojení s pevninou přerušeno. Pod zádí lodi zašumělo to náhle, jako když se moře vaří, šroub se vířivě otáčí, celé těleso Thalie zachvivá se, kormidelník manevruje, kapitán na můstku svém sklání se k mluvné rouře a dává povely do strojirny na dně lodi, mezera mez Thalií a molem rozšiřuje se, diváci z dola mávají klobouky a volají na shledsnou, cestující na palub opětují pozdravy a mávají šátky — molo, přístav, Terst ponenáhlu se vzdalují. Vyplouváme do šíra a do lehké mlhy, která se snáší kolkolem jako hustší a hustší závoje v divadelní férii což nejednoho z nás, nezvyklého častým plavbám, naplňuje jistou tesklivostí. Tento po- čátek plavby není právé nejslibnější.
Šternberk Šlernberk Angl Terst
12 article
Rozcházíme se po palubě, vylézáme po strmých schůdkách na palubu vyšší i nejvyšší. prolézáme jednotlivé prostory lodní, jidelnu. salon pro kuřáky a pro korespondenci, bar čili salon restaurační, snažíme se orientovati s všemi směry na lodi, která na celých šestnáct dní bude naším domovem, noclehárnou, ho- stincem. A Thalia skulečně jest velikým plo- voucím hotelem, v němž pranic nechybl. Na všechno pohodlí tu pamatováno. Je tu lékal s lékárničkou, studené i teplé koupele z moř- ské vody, je tu bradýř, poštovní sehránka na dopisy, které se při každé zastávce dopravují na nejbližší poštu, a vysoko nad námi na sto- žárech napjaty jsou dráty Marconiova telegrafu Ke čtvrté hodině — Terst zmizel dávno za námi v lehké mlze, zmizel i půvabný zámek Miramare — obchází promenádní palubu trubaě kapely a vytrubuje. »Proč ten vlastenec vytrubuje?« tážis druha. Právě kráčel mimo, i zastavil, otočil se vysvětluje ochotně:
Marconiův Terst Miramar
13 article
»Vašnosti, to svolávám na čaj . . .« Inu pro pána, aby tu mezi muzikanty ne- byl taky nějaký Čech ! »A to jste tu sám, pane sousede ?« »Dva jsme tu, vašnosti, ještě houslista pri mista — taky krajan.« Hned nám bylo na lodi ještě veseleji. Sestupujeme tedy do jídelny. Tam již s shromažďuje společnost, samé neznámé tváre, camorierové roznášejí čaj i kávu, podávají k tomu housky, máslo, suchary, kakes, mar- melády. Po tomto prvním občerstvení na ledi po- znovu se rozbíháme na všechny strany. Nejvice nás vábí paluba promenádní, kde vychýleni přes bradlení pozorujeme moře. Není dnes modré, jako bývá Adria za jasného dne slu- nečného. Slunce skryto za mraky a hladina mořská je sivá i tmavozelená až do hněda. Se zádi paluby díváme se na hejno racků, kteri nás vytrvale provázejí plovouce nám ve vzduchu skoro nad hlavami. A chvílemi se ozývá chechtot jejich, jakoby si o nás navzájem vy- právěli. Čas uplývá, o půl sedmě ozývá se opětné troubení na palubě, První vyzvání k obědu. který se tu podává o sedmé. Paluby se vy- prazdňují, všichni cestujíci mizejí v kabinách, aby se ustrojili k dineru. Ke snídani ráno i do poledne, k lunchi o jedné hodině i ke svačině můžete se dostaviti v cestovním oděvu a treba v holinkových botách, ale večerní diner vyža- duje úboru salonního. O sedmě hodině troubí trubač podruhé, a v tom okamžiku camerierové vnášejí do jídelny již polévku. A teď plníse jídelna pány ve fracích nebo ve smokingu, v bilých vestách a s bílými nákrčníky, v bez- vadných lakýrkách, a dámy objevují se v toale- tách až i plesových, ověseny perlovými náhrdel- níky, zářici množstvím briliantů. Zasedáme ke stolům jako přikovaným na podlahu, do křesel otáčivých sice, ale spodkem taky připevněných.
Čo Adrie Ina
14 article
Vylíčení dineru musím odložiti na chvlli pozdější. Jeho aranžmá a celý průběh je témět kus režisérské práce, jako na divadle. Při tomto prvním obědě na palubě Thalie položen jest na každý stůl seznam účastníků plavby. Je nás celkem pětašedesát krom velitel a důstojníků i lékaře. O sto a přes stovku měně. než nás býti má, neboť Thalia pojme celkem 171 cestujících. Avšak letošní účastenství utrpélo předcházejícím válečným hlomozem. Mnohý úzkostlivější setrval doma, a mnohý krom toho snad byl odstrašen i první zastávkou výletní. zastávkou — v Messině. Nejen že obraz hrozné zkázy sám o sobě není lákavý, sle přes tu chvili chvěje se tam půda pod nohami, a na spadnuti je toho v Messsně stále ještě dosti. V předsini jídelny, v prostoru, z něhož vede ozdobné schodiště do salonů výše položených na promenádní palubu, hraje po dobu stolování smyčcový orkestr lodní kapely, asi dvanáct mužů, a přednášl velmi pěkně arie i celé ouvertur operní, valčíky a všelikou směs. Skvělé osvětlení sálu žárovkami, kvějinová výzdoba na stolech. nádherné toslety dam, blesk drahokamů, občasné zavanutí jemných voňavek, šumný hovor několi- kera jazyků, kmitání uniformovaných camerierů. zvuky hudby a k tomu lehké kolisání podlahy pod námi — vše to působí zvláštním dojmem
Messina
15 article
Hrudníky jakoby se šiřily, neboť plice několika- hodinným dýcháním svěžího, slaného vzduchu mořského na palubě již se propraly. Zapomí náme na starosti, jež jsme nechali tam daleko za sebou, doma, bezděčně se poddáváme nové. neznámé rozkoši dočasného přístřeší svého, tě šíce se na dny budoucí, kteréž nám mají při- nésti vzácné podívané a nepoznané dosud zku- šenosti., Jen chvilemi zalehne do všeho toho veselého šumu nálada tesklivější — to když s ozve táhlý zvuk lodní sirény nahoře kdesi nad námi. Neboť zatím se bylo setmělo, mlha zhoustla a siréna houká v určitých přestávkách stále. Je to zcela jiná tonina než jakou zahoukla parní roura třikrát v přístavě na znamení vyplutí. Zne to varovně, výstražně a zároveň jako v obavě možné nehody. Konečně však i tomu uvykáme a oddáváme se jistému upokojení. Houkáme li tak do noci a vstříc jakémukoli případnému setkání, zdá se každá nehoda vyloučena, tak soudíme. Stolování trvalo asi hodinu, camerieři pod- nášejí odraženou vodu v bronzových miskách na oplaknutí prstů i rtů po jídle a sladkém de- sertu, jidelna se prázdní a celá společnost vy- hrnula se o patro výše, kde ve schodišti podá vají dva camerieři černou kávu v miniaturních čískách. To je denní zakončení večerního oběda. V tomto útulném prostoru lze již kouřit, zde se scházejí malé skupiny, jež společně se byly vydaly na výpravu od samého počátku, nebos poznenáhlu seznamují lidé stejného jazyka příbuzných zájmů. Tu zaznívá hovor český, ně- mecký, vlašský, chorvatský, maďarský i fran- couzský a do všeho veselý, bezstarostný smici ženský.
jítsert
16 article
Popili jsme kávy, spěcháme do kabin pro svrehníky i zimníky a vycházíme pak na pro menádní palubu. Temné moře šplouchá pod námi, vystřikujíc nám chvílemi krůpěje až do tváří, a černá noc pluje kolem nás — — — Nikoli, není to černá noc, bohužel. Je bílá! Mlha nás obklopuje se všech stran. jakobychom pluli mlékem, běloba mlhová čn do nedozírné výše a staví se nám v cestu, že s přídy lodní není viděti ani na padesát kroků Siréna Thalie houká stále nyní v přestávkách kratších než dříve. »Co znamená to houkání?« táže se pani- čka poblíze nás chotě svého, zírajíc úzkostlivě do bílé zátopy kolkolem. »Je to signál, ženuško — signál komukoli kdo by nám byl v těchto vodách na blízku Neboť lucerny na stožárech nejsou daleko vi ditelny.« »A pluje nám tu kde cosi na blízku?« »Nevíme, taky nevidíme. Lépe by bylo, aby neplulo . . .« — — — Hodiny plynou, je desátá večerní, s přídy zaznívá slabý a tesklivý zvuk lodního zvonu, znamení výměny stráže. Tam na konci přídy, v ostrém úhlu lod- ního zobce choulí se při bradlení čtyři postavy. čtyři mladí námořníci, jen hlavy jim vyčnívají přes obrubu, a zraky jejich uplrají se do sedivé
17 article
noci před námi. Jsou to Chorvati, a je to naš noční stráž. A teď, několik minut po desáté, jedvaže doznělo houknutí naší sirény, ozvalo se blízko před námi, v přímém téměř směru, jímž Thali po vlnách se sune, táhlé houknutí sirény jiné. s cizí, avšak neviditelné lodi. Houknutí nevrlé. jako hněvivé. V zápěti tomu houká znova naše siréna a hned houká i siréna plavidla cizího. Rázem všichni pasažeři se všech konců pa- luby shromáždili se na přidě, poulíme zraky v před, nic však nevidíme. Jenom ze zvuku houkadla druhého rozeznává ucho, že cizí lo se blíží. Thalia zmírňuje rychlost, jistě zmírňuje rychlost i parník neviditelný. Sirény obou plavi- del houkají nyní téměř nepřetržitě, kratšími neb delšími zvuky. Neznalec nerozumí, co tyto různé výbuchy žalostných zvuků znamenají, ale jsou to nepochybné signály, naznačující, jak a kudy se má loď lodi vyhnouti. Pojednou vynořila se z mlhy před nám nikoli loď, toliko dvě světla vysoko na nevidi telných stožárech, červené a zelené. Loď pod nimi jest utopena v neproniknutelné temnotě mlhy. Ta světla jsou téměř vedle sebe, což zna- čí, že míři přimo proti nám. Zatím však již si- gnely byly vykonaly svou povinnost a náhle obě světla cizí lodi oddalují se od sebe, cizí lod manevruje, kormidlo z bralo jiným směrem, lod se natáčí na přič, zaměřuje velikým obloukem na levo kolem nás, již jí máme po levém boku Thalia učinila pohyb »pravo v příč» — a ob parníky v neveliké vzdálenosti od sebe míjejí se Ještě okamžik, a světla cizí lodi utápějí sev mlze za námi v levo — — Snad každému z účastníků vydralo ser prsou hluboké oddechnutí. Nebýti na lodích hou- kadel, snad byla srážka nevyhnutelna. Tak zspon usuzujeme my neznalci.
Chorvat
18 article
Takový jest význam lodních sirén. Jsou pr vhodnější pro vyvarování nehodám než elektri- cké reflektory, kteréž prý v podobné mlze ne- jsou daleko viditelny a ředitelům vlastní lod jen vadí ve volném výhledu v před. Malé toto rozčilení zahnalo nám jestě na chvíli chuť ke spaní. Dlouho přecházeli jsme po palubě, naslouchajíce tříštivému šumotu rozrá- žených vln a hledice do mlhy. A tu náhle vy houpl se z mraků nad námi měsíc a zatřpytila se i tu a tam hvězda. Jaká podivná hra na nekone- čných lánech moře a nebe! Miha i měsíc zá roveň. Zjev nebeského souputníka uklidnil nás, k půlnocí odcházeli jsme s paluby, do svých kabin. Lodní stroj pod námi duněl, veliké tělo parníku zachvívalo se a v povných svorech rou- bení, strojů i podlah ozývalo se chvilemi luská ní, siréna houká dále do šíra žalné zvuky své jež domirají na dalekých, dalekých vlnách, konečně i toto houkáni nás ukolébává po vš denní únavě ve spánsk. A když jsme se z rána před šestou probu- dili, uvital nás nejkrásnější slunečný den páteční 2. dubna. Fprilon.
19 article Je tomu již dávno ...
Je tomu již dávno ... Pohádka. Napsala Ant. Fischerovk. Je tomu již hodně dávno, ale přece byla kdysi země krásná jako ráj, takže svatí a světice boží rádi na zemi prodlévali, a někdy i arch- andělé si zaletěli k odpočinku do našich zele- ných hájů. Nejčastěji ze všech býval na zomi svatý Petr; opouštěl často své stanoviště u brány ne beské, a položiv se na měkkém koberci lučiny pozoroval zálibně pruhy modrých pomněnek ko lem měnivých vod potoka. Zdály se mu modřejší, než azur, kterým letěl, a milejší než blankyt nebeský, protože tam stále přicházely nové duše, kterým bylo nutno nebeskou bránu otvírati, kdežto na zemí na lučině se to tak pohodlně odpočívalo a ne rušeně spalo! V nebi si ale začali svatí povídat, že je svat Petr na zemi víc, než v nebi, a že duše zemře- lých často stojí před branou nebeskou ve veli kých zástupech, nuceny vyčkávati jeho návratu Jednou, když se svatý Petr vracel, spatřil n svém místě v bráně anděla Gabriola, který úko jeho zastával a usměvavě mu hrozil; potom mu pokynul, aby vstoupil do nebe. „Co pak se to děje?“, pomyslil si svatý Petr a poslušně vstoupil. Předvedli ho k Pánu Kristu a ten se h tázal: „Milý Petře, pověz, kde pak se touláš tak často?“ „Na zemi, Kriste!“ odpověděl svatý P t upřimně. „Býváš tam velmi dlouho, pověz, co tan děláš?“ Svatý Petr, jako všichni svatí, neuměl lha a proto řekl ihned: „Ležím na lučině. „Po colý ten čas?“ divil se Kristus a m ličko se pousmál. „Jistě o něčem důležitém pře mítáš?“ Svatý Petr se zastyděl a řekl nejistě: „Ano Pane!
Petr Krist Kristus Pan
20 article
„Přiznej se, o čem nejčastěji přemýšlís? ptal se Kristus a opět se pousmál. „Ze je tam tak ticho,“ řekl svatý Petr zadumal se. „Jdi v pokoji, Petře, obohatím tedy zemi, řekl Kristus a zmizel v zástupu nebešťanů. Svatý Petr se vrátil k bráně, požádal anděla Gabriela, aby ještě chvilku za něho duše branou propouštěl, a již letěl k zemi, aby uviděl, čin byla obohacena, ale sotva poznal své milé zá- tiší zemské, nebo vše bylo obdařeno hlasem mluvou, zvířata, placivo, lidé, ba i ryby, voda, stromoví! Zem hlučela všemi možnými zvuky svatý Petr se zhrozil a rychle uletěl do nebe. Dlouhým zvykem puzen zase se vrátil a po- ložil se na měkké lučině. Pomněnky se krásně modraly, ale potok bublal a ryby se žábami skře- hotaly tak, že na spaní nebylo ani pomyšleníi teprv, když poněkud přivykl těm jednotvárným zvukům, začaly se mu klížiti oči. Lidstvo však vyslalo svého mudrce, aby nebeského hosta uví- tal a seznámil ho s krásami právě nabyté řeči. Svatý Petr trpělivě poslouchal hodinu, ale když zpozoroval, že se milý mudre chystá řečniti dále, vstal, poděkoval a uchýlil se do lesů; tam však vyli vlci, řvali lvi, přestěhoval se tedy do hájů, ale i v těch štebetalo ptactvo a šuměle stromoví. Celý zoufalý vrátil se do nebe a prosi Krista, aby zrušil svoje nové dslo.
Kristus Petr Gabriel Krist
21 article
„Milý Petře, což pak jsi nepřemítal o tom, jak je na zemi přílišné ticho? Divím se, že nejsi spokojen!?“, odpověděl Kristus a zase se po- usmál. „Sladce se mi tam odpočívalo,“ přiznával se svatý Petr. „Proč pak jsi to neřekl již dříve, Petře ?“, pokáral ho Kristus a poslal bo zpět na zemi. Dal skalám schopnost ozvěny a svatý Petr si ulehl pěkně pod skálu a radostně se smál, kdyš slyšel, jak každý zvuk věrně opakuje. Těšil se, že se každý tvor brzy nasytí svého křiku a vráu se ke krásné, nehlučné mluvě dřívější, ale zmýlil se; lidé křičeli do skal a radovali se, když sly- šeli ozvěnu svých slov a chodili houfně pod skálu Petrovu, křičíce z plna hrdel: „Hu-hůl Ha-hou! Jen ryby, slyšíce svoje skřehotavě zvuky, svolaly sněm a usnesly se, vrátiti se k tiché přece výrazné mluvě očí a dotyků. Všechn vodní zvířena přijala toho usnešení, jen žáby odporovaly.
Petr Kristus Hu Petrov
22 article
„Pro žáky je skřehotání dobré,“ řekly ryb shovívavě, ale od těch dob je nezvaly na svoje porady ani sněmy a žáby si založily vlastní svoje sněmy na pokraji vod v bahně a přorušily s rybami všecky styky, jakoby ani nebyly z jed- noho vodního rodu. Žáby vyhlašovaly, že jsou ryby hloupé, protože mlčí, a ryby zase, že jsou žáby hloupé, protože skřehotají. Když poznal svatý Petr, že jen ryby splnily jeho očekávání, rozhněval se, pohlédl zoufule k nebi a řekl: „Teď jen ještě schází, aby byl blas da i mračnům nad zemí!“ Sotvaže to dořekl, již se zablesklo a hrom udeřil! Svatý Petr se ulekl a rychle letěl nazpět k nebeské bráně. Trpělivost jeho byla vyčer- pána. Na zemi se už nevrátil a od těch časů správně vykonával svoji povinnost, propouětěje dušičku za dušičkou nebeskou branou. Nikdy už nestával před ní zástup čekajících a svat také — jeden za druhým — přestali zemi na- vštěvovati, takže dnes svatého nepotkáš, kdybye hledal sebe pozorněji!
Petr
23 article Jak byl můj bratr vyvolán.
Jak byl můj bratr vyvolán. Dánsky napsnl Gustav W ied. Přel. Cyrž Kredba Řoditeli Aabymu se vedlo přímo mizerně. Ale jednoho dne dočtli jsme se v novinách, že 2 X 2 = 5 a to že Malému divadlu v Ber- líně znamenitě pomohlo v periodě trochu mrtvé, ostatně jsem tam dlel a byl přítomen promieře. Ředítel chopil se naděje a psal mi, mohl-l by onu práci dostati za lacinou tantiému a ne- prokázal-li bych mu velikou službu tím, že bych byl přitomen prvnímu provedení v jeho lelním divadle v Tutiputu. „Jelikož zdáte se býti miláčkem štěstěny,“ Eončilo jeho psaní, „doufám, že Vaše ctěná od- pověď přinese záchranu mně i mé společnosti. Mé srdce bylo jeho bolem tak dojato, že jsem slíbil příjeti. Ale je mi protivno, býti středem pozornosti většího shromáždění a tudíž když se doba vy- plnění slibu blížila, byl jsem překvapen nadbyt- kem nepřemožitelné nervosity, která se jevila náhlou úzkostí a stále se vracejíeím tlakem žalu- dečním.
Gustav Cyrž Kredba
24 article
Konečně, když se přiblížil den představení, dostal jsem myšlenku, která mi úplně vrátila du- ševní rovnováhu. Pozval jsem si bratra. Ředitel Aaby mne nikdy neviděl a můj bratr je mi nápadně podoben; je snad jen o ně- jaký kubický centimetr tělnatějšl. Zaslal jsem mu přívětivé pozvání ke spo- lečné cestě; přijal je s pohnutím. „Gorme“, pravím mu, když jsme již seděli v rychlíku do Tutiputu, „slyš, Gorme, tak a tak se věci mají. Nesnesu toho, abych se stal stře- dem pohnutlivého shromáždění. Nesnesu toho, dostanu bolení hlavy a tlačení žaludku. Nuže, poslyš můj plán: Docílí-li moje veselohra dnes večer úspěchu a bude-li mne obecenstvo chti vidět, ukážeš se mu na měm místě.“ Bratr pohlédl na mne překvapeně a neroz- hodně řekl: „Hm, a co budu dělat?“ „Budeš se uklánět, a pokud možno, hledět jako bez ducha.“ „To nemohu!“ „To můžeš zcela dobřel A pomysli si jen. jaká to bude pro tobe upomínka, až do pozdního stáří.
Gorm Tutiput
25 article
„A — ano . .. „Díky,“ řekl jsem a chopil se jeho ruky. „Úmluva tedy platí. A dojde-li k fiasku, zmizím docela nenápadně rychlíkem v jedenáct hodin pěta čtyřicet. „Kdyby Pánbůh dal, aby z toho byl fiasko!“ „Ale prosím tě,“ řekl jsem. Tak každý se svými myšlenkami jsme jeli dále. Při příjezdu do Tutiputu byli jsme uvítáni ředitelem Aabym a jeho paní a obdarování rů- žemi. Můj bratr přijal květiny a představil m jako svého bratra. „Asi za půl hodiny bude poslední zkouška. pane básníku,“ hovořil Aaby, „a přikládám tomu velikou váhu, poctí-li nás pan básník svou pří- tomností.“ „Ano, ale ... ne, ale..“, mluvil můj brat. „Aha, ovšem, nu, milý bratře, záležitosti, o kte- rých jsem s tebou mluvil, obstarám sám. Sejde- me se tedy asi v šest hodin v botelu Harmonie. Gorm pohlédl na mne vyděšeně a vybuchl „Ale ne přece... Což pak . .. Reditel obrátil se ke mně: „Pane velko- obehodníku,“ pravil (neboť jsem mu byl před- staven jako velkoobehodník se šicími stroji, „přijdete zajisté do divadla ?“ „Rozumí se samo sebou! Rozhodně! Docll to úspěchu?“ „Zajisté! Jest již vyprodáno. Dovolil jsem si tatiž oznámiti tiskem, že bude básník před- stavení přítomen. Buďte bez starosti, několikeré vyvolání!“ „Gratuluji!“, řekl jsem a kývl rychle hla- vou: „Mějte se dobře.“ Načež jsem zmizel smě- rem ku přístavu. Můj bratr chtěl mne rychle následovat „Nikoli, pane básníku, tudy půjdeme,“ pro
Aaby Aho Gorm