Ročník XXXXIX.

V Praze, v sobotu I. května 1909.

Číslo 120.

Ma rannl a večerní listy předplání se v Pruze v administrnci na Eičsle,- na čtvrt leta . . . . S K —1 a dvojí donáškou na měsic. . . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K ds ve fliálkách: na měsic, . . . . . 2 K 30h Poštou: na měslo. . . . . . na čtvrt iota : . . . 9 K 6 drojí zásilkou na měsin. Ba čtvrt iota: . . : i k d

Dnešní čislo pro Prahu le o 24 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pondělí dne 3. května v obvyklou hodinu polední.

Květy a jahůdky. Plnými hrstěmi květů ozdoboval před seda ministerstva v řeči své, v první poveliko- noční schůzi rady říšské proslovené, úspěchy a výsledky nového, energičtějšího postupu za- hraniční polítiky, takže se z jasu toho až mžitky v očích dělaly, ale opojení to nemělo dlouhého trvání. Na pyšném keři zahraničné politiky bar. Aehrenthala dozrálo od konc měsíce října v r. 1906, tedy po necelých dvou a půl letech i ovoce chuti více než přitrpklé. Již pocítí především veškero poplatnictvo a ze řad jeho zvláště široké vrstvy lidové a stav střední. Formální úspěch politiky zahraničné spočívající v uznání annexe zemí po třicet le již okupovaných, jehož provedení, počítáme-li měsícem říjnem m. r., vyžadovalo půl leta času, půl leta vzrušujícího rozčilování, hrozi vých konfliktů a zvýšené pohotovosti armádní. spojen byl totiž s takovými finančními ná- klady, že tím byla porušena nejen rovnováha mezi příjmy a výdaji státními, ale že se sta spolu podnětem dalšího, vlastně teprve po- čínajícího soupeření mezinárodního, jehož konečné účty dnes se pouze jenom dají tušiti.

Čilejší politika zahraniční neprojevuje se totiž jenom horlivějším napřažením sil orgánů ministerstva věcí vnějších, ale musí se přin i vydatněji používati finančních i jiných pro- středků státních a což zvláště padá na váhu. musí se branné síly rozmnožovati přiměřeně vzrůstu sil mocností soupeřících, což vše, roz počteno-li je na dobu delší, znamená takový vzrůst břemen, že i státy nepopíratelně bohate ociťují se v podobných poměrech záhy před nesnadno řešitelnými problémy finančními Tak na př. nevůle trvající od poslední války mezi Francií a Německem vedla k onomu obrovskému napjetí sil obou stran, k neko- nečnému zbrojení a rozmnožování branných sil jak na souši tak na moři, pod nímž celá Evropa již téměř po čtyři desetiletí sténá a jež zvláště v obou zmíněných státech dospělo za ozbrojeného míru ke stavu nesnesitelnému. tak že na obou stranách se počínají vyskyto- vati apoštolové »zblížení«, z nichž jeden a sice trancouzsKý senator d'Estournelles de Con- stant tyto dny se odhodlal až i k veřejnému vystoupení v Derlíně, kdež přednášel o vý hodách sblížení francouzsko německého!

Pravil mimo jiné: Vyjímaje válku obran nou, jest válka za dnů našich dobrodruž- stvím nejméně populárním; ve válce mohou i veliké státy vše ztratiti. A přece se jen chystáme pro válku, ale válku, již nikdo nechce; či spíše to není ani válka, ani mí ale tak zvaný o zbrojený mír. Počíná se poznávati, kam ozbrojený mír vede; vede v různých směrech k nejhorším katastrofám, anarchti, k diktaturám v republikách a ku převratům v monarchiích. Příliš mnoho sil přichází takto na zmar v obou zemních . . Ovoce ozbrojeného míru stejně těžce se zažívá všude, kde cíle zahraničné politiky nelze jasně vystihnouti, kde mimořádné pod nikání vzbuzuje pocity řevnivosti a ohrože- ných zájmů; kde zahraničná politika ne- snaží se dospěti rychle k nálezitému vy jasnění. U nás se dnes ráz zahraničné politiky charakterisuje — energičtějším postupem První ukázky její podány na Balkáně, na blízkém Východě; další její snahy směřují dle slov předsedy ministersáva rovněž na Východ, kam poneseme — kulturu a zá- padní civilisaci, věci to, jež od válek křižá ckých počínaje způsobily veliké množství strašných útrap všemu lidstvu a jež dnes za rostoucího uvědomění na obrovitém Východě vedou všude k myšlence naprosté emanci pace od kořistivých Evropanů!

Pouhá annekční episoda zůstavila p sobě a to nejen na bližším Východě jitřivé ostny žárlivosti a znemožní snad na dobu dosti dlouhou obnovení opravdu přátelských a sousedských styků. S tímto stavem bude tedy i v další budoucnosti nutno počítati. z něho budou vyrůstati nové a nové po- třeby, ač již to, co nyní jakožto finančn stránka tohoto směru ve plod uzrálo, vy- slovuje se okrouhlou potřebou úhrady 500 mil. K annekčních nákladů, vyslovuje se po- žadavkem obrovských čtyř obrněnců, jež pohltí sumu dalších 200 mil. K a vysloví se dále zvýšenými požadavky na výzbroj a roz- množení branných sil, jež mů vojenská správa již od r. 1902 na jednacím pořadu a kteréž se zatím, následkem změněných po měrů, následkem čilejšího postupu v zahra ničné politiky dle veškeré pravdě podobnost ještě o leccos rozmoží. Stavba nových obrněnců soustavy an- glických Dreadnoughtů má se dle zprávy válečného loďstva provésti do čtyr let, tai že tím zatížen bude společný rozpočet v nej bližších letech ročně asi 50 mil. K. Ježto jak annekční tak tyto náklady budou opatřeny na úvěr, snadno si lze vy- počisti, jaké obtížení úrokové tu přibude v státním rozpočtu a jak praveno, v tom ne- jsou ještě obsaženy náklady, jež bude vyža- dovati zavedení dvouleté služby aktivní v armádě a náklady očekávaného zvýšení počtu nováčků a pod.

Ministr finanění ve svém výkladu, kte- rýž tak ostře osvítil rub zářného obrazu, v řeči p. předsedy ministerstva vylíčeného, ohlásil již také prostředky, jimiž finanční správa bude se snažiti čeliti, zle obrožené rovnováze státních příjmů, a vydání. Sáhne se prostě k rozmnožení státních příjmů zvý- šením daní z piva, z lihu, z dědictví, tarií ních poplatků za dopravu zboží v úhrnné sumě na 110 mil. K ročně !. Všecky tyto zvýšené požadavky., berní těžce dolehnou zvláště na široké vrstvy konsu- mujícího obyvatelstva, na stísněný střední stav, zkrátka na vrstvy, kteréž již i tak vedou těžký zápas o svou hmotnou existenci. Roz- množení vzpomenutých daní zasáhne všecek hospodářský život a způsobí nové zdražení nejhledanějších každodenních potřeb. Takovýto obrovský vzrůst daní spotřeb ních zapadne do veliké tísně hospodářské nejslabších kruhů obyvatelstva, aniž by bylo dohledno, odkud mají kruhy ony čerpat zdroje nových příjmů; aniž by bylo pravdě- podobno, že obchodní a průmyslová konjunk- tura se v čas tak zdárně polepší, že vy kouzlí rychle zvýšení povšechného blahobytu Máme-li na mysli na př. naše obchodní styky s Východem, rostoucí zmatky v Tu- recku, řeže v asijských oblastech tohoto mohamedánského státu, stejné zmatky v Persii tu dle vší pravděpodobnosti dá se spíše oče- kávati další pokles vývozu do končin oněch a tudíž i ochromování průmyslové a obchodní činnosti. A nedosti toho; za propuklé nyní krise uherské počínají se i tam množiti hlasy kteréž usilují o rozmnožení překážek posa- vadního odbytu výrobků ze zemí k této po lovině soustátí pocházejících. Tu poskytuje malou útěchu výklad ví deňského, zahraničnímu ministerstvu blízkého listu, že Rakousko se svými nejnovějšími fi nančními plány na zvýšení daní spotřebních

se nalezá v dobré společnosti, že jak v Ně- mecku tak v Anglii se chystají k podobným opatřením. Ale zapomíná se při tom, že jsou to země s nejvyvinutějším průmyslem, se zahraničním obchodem rozměrů přímo závratných, s vývoznými tržišti světovými — což všecko způsobuje, že porovnání užité co do Anglie a Německa jest více než jedno- stranné a že opravdu kulhá velmi zle ! Pouhé finanční opatření na prospěch státní pokladny, aniž by se současně zjed nala možnost, aby se rozmnožily i hospodář ské zdroje obyvatelstva, aniž by se rozmno- žily a povznesly naše zahraničné trhy — jest podnikání přímo povážlivél Posavadní formální annekční úspěch čilejší zahraničné politiky tyto zdroje a pra meny nejen neotevřel, spíše se leckter z nich v poslední době ještě více zkalil. Odkud tedy možno nadíti se hospodář- ského polepšení a zvelebení, jež by byle s to umožniti obyvatelstvu nésti nová, zvý- šená berní břemena, bez nichž se státní po kladna a velmocenská politika nemohou prý obejíti? Toť otázka, na níž jest nemožno dát uspokojivou odpovědi Nalezne ji lidový parlament?

Zhýčkané Slovanstvo (Profesor pražské německé univer- sity pro nové slovanské vysoke školy.) V poslední době množí se projevy Němco o požadavcích, které rakouští Slované plným právem vyslovují ve příčině nových slovanských vysokých škol. Po nepřátelském, avšak ubohěm projevu Sauerově přihlásil se jako druhý k slovu nejmenovaný rakouský profesor vysoko- školský v lednové příloze časopisu „Münchnen Neuoste Nachrichten“ a jako třetí o tomto tha- malu se rozepsal v únorovém a březnovém čísle mnichovských „Hochschul-Nachrichten“.. profe sor hygieny na pražské německé universitě Fer dinand Hue'ppe. Jak projev Sauerův , Huleppův stejně i onen, který učinil nejmeno vaný profesor universitní, jsou původu praž ského a jest záhodno na argumentací i závěry jejich blíže poukázati a kde třeba, na pravou míru je úvésti právě tak, jak se stalo s famos- ním pamfletem prorsktora Sauera, jenž však 1. obhájení svých tvrani do dnešního dne se ne přihlásil, ač obžaloba na něbo vznesená rozší řena byla v řečích české, německé a francouz ské po celé Evropě.

Autora onoho anonymního článku hledat dlužno asi na právnické fakultě německé univer sity v Praze. Obsah článku dotýká se však vie Jihoslovanů a Italů, protože požadavek druh české university nehodil se do rámce argumen tace pisatelovy, jak bude ukázáno Dle názoru pisatele má některá národnos skutečné právo na vlastní universitu, vyhovi-li těmto třem podmínkám: předně dosáhl-li národ vysokého stupně kultury a vzdělání a má-li po ruce vědeckou literaturu ve vlastním jazyku, z druhé je-li národ postačitelně početně silný, aby větší počet posluchačů se dal očekávati a za třel je-li týž národ dostatečně poplatný; není-li po- platnost poměrná s nákladem na universitu, nen tu dán právní nárok, protože jiná národnost vý lchy z většího dílu by platití musíla . . . Protože pak Jihoslované nevyhovují již první podmánce. Italové pak druhé a třetí, nemají prý žádného práva na vlastní universily. Pokud Čechove oněm podminkám vyhovují, úmyslně ve své ne- upřímnosti pisatel zcela zamlčel a již předem se zřekl zkoumati kriticky nároky Čechů na dru- hou universitu z toho lichého důvodu, protože prý jsou v přítomné době nejméně akutní. Jest nesporno, že u myslících Němců tíntc

způsobem pisatel požadavku českému velic prospěl, neboť mlěky uznal plnou oprávněno jeho, neodváživ se uvésti ani jedinou námitk v celém svém pojednání proti němu. V druhé polovině článku horlí se proti ne německým universitám (jihoslovanské a italské z těchto důvodů: jsou nadbytečné a škodlivé a sice škodlivé státu, německému národu, dosa vadním, zvláště německým universitám a Italůn a Slovincům samotným. Celá tato řada důvodů pisatelových, vyjímaje poslední, má svůj zákla v egoismu německém, který považuje německou nadvládu nad slovanským Rakouskem za svou državu a úmyslně zaměňuje prospěchářství Něm- ců s prospěchem celého státu. Poslední důvod že by universita u méně četně zastoupeného ná roda uškodila jeho zájmům kulturním a vzdě- lavacím, jest směšným vynálezem pisatele — profesora německé university! Či jsou na škodu národů university v Nizozemsku, Belgii, Dánsku Švédsku, Anglii, Francii a Italii, kde všude při padá jedna universita průměrně asi na 1,300.00 obyvatel, či škodí sedm universit malému tř milionovému Švýaarsku , či uškodila česká uni versita českému národu?

Konečně ještě nelze nepronésti několik slov k oné kupecké třetí podmínce pisatelově, dle které dostane ten či onen tolik kultury, kolik zaplatí. Proti tomu bylo již jednou v odpovědi profesoru Sauerovi napsáno toto: Univer- sitní profesor nemá činiti kulturu předmětem ob- chodu. Kultura se neprodává. Na kušturu mo právo lidstvo celého světa a kdo kulturu chce popřáti pouze bohatým, ať se jedná o jednotlive- neb národy, jedná barbarsky. V daném případě však i tato podmínka pisatelova jest plnou mě rou splněna, neboť Čechové i Slovinci pouze no základě daně z krve a daní nepřímých maj úplné právo na své nové university a to zajisté právo větší, než chudé Tyrolsko, Štyrsko a Bu- kovina. Přihlédněme nyní ku projevu druhému, ve kterém široce a dlouze vykládá prof. Huepp o kulturních potřebách Rakouska! Článekstento pokud pojednává o všeobecných zásadách vyso kých škol a jich nutných opravách, sluší ozna čiti za seriosní a kdyby si byl ušetřil profesn Hueppe řadu zbytečných invektiv proti Slo vanstvu a proti Čechům zvláště, byl by dokázal, že patří mezi spravedlnější posuzovatele těcht otázek.

Avšak Sauerův pojem zhýčkané česk university našel rozšíření a možno říci generali- sování u Hueppeho, jenž objevil v Rakousku „zhýčkané Slovanstvo“. Předstupte n soud veřejnosti jako svědkové vy Slovinci, Sr- bové a Chorvaté, vy Čechové a Slováci, vy Ru- sové i vy Poláci, kteří dohromady tvořite 619 obyvatelstva státu a sdělte smutné sice, ale pravdivé důkazy své, státem zaviňované bídy důkazy svého odstrkování v každé složce životn státního občana, zvláště však odstrkování v pří- čině kulturních potřeb, sdělte, že bojujete do úmoru o každou potřebnou školu nejen střední neb dokonce vysokou, nýbrž i obecnou a ně- mecký universitní profesor Hueppe bude usvědčen z nepravdomluvnosti a odmrštěn s svým objevem „zhýčkaného Slo van- stva“. Z invektiv Hueppeových dlužno dále odmitnouti některé aspoň z těch nejsmělejších. Na dvou místech opakuje Hueppe otřepanou dávno vyvrácenou namitku, že stát nemá ani prostředků ani plnocenných učitelů, aby druhou českou univeřsitu mobl zaříditi, a že Čechové jsou sotva s to skutečně úplně schopné učitele i jen pro jednu universitu opatřiti; pro dvě uni- versity prý jistě nikoliv! Připouštějíce, že Hueppe může míti pravdu, když tvrdí, že se „s polovice podařilo německé profesury po stačitelně, částečně velmi dobře obsaditi“ a zd žujíce se paušálního úsudku o kvalifikaci věde cké práce českých profesorů, kterýžto soud jes V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . za 6t vočerni . . . . . . . za dk Ve flišlkách na venkově ranní člslo . . . . . . . vočerní . . . . . . . . 5h lnncráts platí se hotově napřed Předplacení a inserty jímá sdministrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí sa těl redakce, Hizkárna a ezp odia „Národnich Listů Rukopiay se novracsjí

vynášen na foru světově vědecké soutěže nikolív s nectí pro českou práci, odmítáme rozhodně námitku nedostatku akademického dorostu pro druhou univarsitu. Celá fakulta lékařská a philo- sopbická, částečně i právnická, mohou býti kte- réhokoliv dne v Brně obsazeny kvalifikovanými silami, aniž by česká mateřská universita po- zbyla veškerého svého dorostu učitelského. Profesor Hueppe dotýká se ještě na jed- nom místě svých českých kolegů větou, proti které není třeba ani důvodů uváděti, protože křičí chauvinismem nejpustšího německo-radi- kálního plátku. Věta zní: „Dostane-li Němec ná- sledkem povolání neb vynikajících vědeckých neb praktických výkonů vyznamenání, dostan též Čech vyznamenání, aniž by byl hnul i jen prstem. Poctiv svou pozorností profesory, nezapo- míná Hueppe ani na absolventy česk. vys. škol, vrhaje jim ve tvář urážku, že nejsou jinde ku po- třebě a že hodí se pouze pro české území. Kdy- by se k profesoru Hueppeovi dostavili tyt síce absolventů české university i techníky, kteří půscbí v cizině i v samém Německu a něme- ckém území v Čechách a protestovali proti jeho nespravedlivému tvrzení, jistě by byl v úzkýeh a bez rady. Konečně málo rytířsky sluší příslušníku vel kého národa německého a universitnímu profe- soru volati opětovně na Čechy vídeňskou vládu aby „prostředky moci učinila Čechům zjevným že „království české“ jest částí velkého Rukou- ska“ (str. 118) a na jiném místě volati do Ber- lína, aby říšsko-německá pohitika nespouštěl více s očí Čechy (str. 117). Toť přece možn nazvati neoprávněnou denunciací a brutalitou zároveň! Profesor pražské německé university svolá ke své pomoci Vídeň a Berlin a tomu ehce pak říkati rytířský, rovný, čestný boj s Čechy!

Tolik aspoň o nájezdech prof Hueppeho. Nyní přistupme k věcnému obsahu, pokud otá zek nových slovanských vysekých škol se týkál Zde pozoruhodným jest to faktum, že praž- ský německý profesor uznává oprávněnost no- vých slovanských vysokých škol a sice drube české fakulty právnicko-státovědecké, druhé če- ské fskulty ohilologické a podobně asi složené akademie ruské a s důrazem odmítá požadavky jakékoliv nové německé vysoké školy, jakožto nepotřebné. Uznají-li prý Čechové, že barva černožluta a Rakousko se svými nadřízenými požadavky ještě existují, „jsou oprávněni, a sic zvláště aby se ulehčilo přetižen unive«sitě v Praze, žádati, aby jim bylo pojištěno vzdělání potřeb- ných soudců, národohospodářů učitelů druhou českou právnicko- stítově leckou fakultou a druhou philologiekou fakultou.“ Takto slo- ženou akademií by mohly býti požadavky Čechů dostatečně upokojeny a „Němei by neměli příčin na skutečnou potřebu rs- stringované požadavky Čechů po- tírati neb kompensaci žádati.“ Tímto projevem přiblížil se Hueppe na půl cesty požadavku českému. My žádáme tři nové fakulty, on uznává potřebu a oprávněnost jedné (právnické) a druhé částečně (philologi- cké), z ohledu šetrnosti vypustiv část přírodo- vědeckcu fakulty filosofické. Uznal-li však po- třebu philologické části fakulty filosofické pro výchovu učitelů středoškolských, diviti se jest. že jako lékař zapomněl na učitele oborů přírodo- vědných. Jistě profesor Hueppe tuto námitku uzná- vá a proto možno říci, že proti českému poža davku z nových fakult povoluje fakulty dvě. Jedná se tedy ještě o fakultu třetí, léka řskou a jest zvláštní, ale vysvětlitelné, že právě tute českou fakultu — profesor německé lékařské fakulty neuznává za potřebnou.

FEUILLETON. 5— (Kronika.) Má či nemá náš živo nírodní nějský smysl a účel? Otázka je polo žana. Čekáte na odpověd. Zastupitelstvo města Breznice obrátilo se k Národní radě s vlasteneckou tužbou. Ať poví Národní radal — Které jsou té chvile potřeby národa najvíce důležité? Třeba to vědět! Těžké časy nadešly. Třeba, aby každý člen národa stál na svém místě a konal svou povinnost. A kdo mí povinnost konat, musí ji dříve znát ! . .. — Nezná snad členstvo národa svou po- vinnost? — Nezná! Aspoň množství ji nezná Není diva! Tolik hesel víří vzduchem ! Každý stav každý zájem, každá strana jinak vykládá potřeby národa. Jak se v tom vyznat! Třeba, aby někd povolaný povznesl hlasu ! Ať poví Národní rada eo třeba . .. Zraky jsou dychtivě obráceny naznačeným směrem. Kterak odpoví vrchní orgán národníh colku? Máte-li se přiznat? Chováte jistou obavu. Troufáte si předvídat kterak odpověď dopadne. Nedopadne dobře Národní rada ku položené otázce vůbec — ne- odpovl. Jakž by mohla odpovědit ! Národní rada je sbor zástupců národních stran. Nejdůležitěje potřeby národa chcete znáti? Každá strana jinak na věc pohlíží. Nelze docilit jednotné odpovědi. — Proč pak nelze ! Možno hlasovat! Ten onan názor převládne, vělšina rozhodne . .. A společnému orgánu je odzvoněno — Jak toe Znáte to! Vždycky to tak chodí! Strana přehlasovaná zvedne odpor, vypoví součinnost. odvolá své zástupce . . . Nelze jinak ! Národní rada má takové zřízení! Chce-li zůstat hezky pohromadě, nesmí se dotýkat otázek, o kterýeh se názory rozcházejí. A to jsou právě národní otázky — nejdůležitější. A co je platen tělesu vrchní orgán, který ve chvili nejvíce nalehavé — vypoví službu V Praze, 1. května.

Žalostná situace! Strany jsou v národě nutny. Veřejný živo nedá se bez nich myslit. Je to abeceda veřej ného života. Život má své zájmy a strany za- stupují určité zájmy. Od svého zájmu stran ustoupit nesmí, nemá-li přestat býti stranou. — A zájem celku? Co je s tím? Má přece i celek svůj určitý zájem ! Kterak jeo něj postaráno ? . . Zájem celku zůstává — ve vzduchu! Je spornou otázkou stran. Strany se spolu spoří. jedna druhé ustoupit nesmí a zájem celku vy- dán zatím na pospas živlům. Ať si trhá n něm kus po kuse, komu libo ! . .. Znamenité zařízení! A proto marně bude čekat zastupitelstv vlastenéčkého města na svoji odpověď. Národní rada na základě svého ústrojí odpovědět ne- může. A jiného orgánu svých vrcholných zájmo — nemáme. Bytost národa je ohrožena nikoli nedostat- kem sil — těleso šestimilionové! — ale jiným nedostatkem! Kde je naše schopnost, své slly — zřídit?

Národní rada je vlastenecký sbor. Sama uznává potřebu mohutné celonárodní instituce. Co chvili v tom smyslu obrací se k veřejnost výmluvnými manifesty. O posledních sváteíeh zase veřejnými listy horlivě napomínala — Aby každý z nás přímo i nepřímo hor livě pomáhal, vybudovati potřebné zřízení stvořiti společnou autoritativnou instituci celo- národní! . .. Velmi chvalně připomenuto! Není pochyby, celek národa zůstane sláb ku stálé mdlobě odsouzen, dokud jeho velký zájem nebude ústrojně opatřen. A což jiného smi a musí býti předním a hlavním úkolem celonárodního orgánu, než aby se nejdůležitěj- šími zájmy a otázkami národa pilně za- býval, nikoliv se jim z daleka a pozorně vyhýbal! Jinými slovy, skutečná všená- rodní instituce, má-lí opravdu býti silnou oporou celonárodního zájmu, musí být volná. nezávislá na zájmech jiných. — Aha! Ústrojně o ddělit zájem celku od zájmů stran! Chcete snad vylo u čit strany z národního celku? ..

Bláhovost! Strany nelze vylučovat, maj svou přirozenou existenci v tělese. Co však třeba od sebe odloučit jsou různé organické funkce! Ve zdravém těle nesmí orgán orgánu překážet, nesmí jedno ústrojí být s druhým spleteno, oko s uchem, ruka s nohou, noha s hlavou! Kde se ústrojí zapletla, nastává po- rucha funkcí, celek je spoután, zmrzačen, ne- může ku předu. Ejhle obrázek našeho ústrojenství! Tak jsme byli dosud zřízeni ! Ústrojí cel- kové změtěno s ústroji — jednotlivých částí Funkcionáři celku zároveň funkcionáři stran Možno-li zároveň plně dostáti oběma úkolům Zájmy celku a zájmy stran často se sráží, pro tínají se, vylučují na vzájem ! Kterak zastáv obě funkce a nezanedbávat jednu na úko druhé? Divte se pak, jestli celek často nemoh s místa! A skoro nikdy ! — A přece v životě všecko souvisí Každý z nás je nějakým stranníkem! A všíckn [zároveň jsme členy národa ! ..

Zajisté jsme všichni stranníky a nikdo si nedá upřit, že každý máme na mysli blaho národa ! Ale všichni jsme synové hmoty, všickni sami bytosti ústrojné a sily naše jsou obmezeny. Milujme každý svůj národ, ale o jeho cílech a cestách máme všickni různé názory. Ale také náro je bytost ústrojná a třeba dopřát, abys své zájmy podle zákona všeho ústrojenství vyřizovala. A život celku ústrojný, silný a zdravý není možný, než kdy každý zájem je opatřen svým orgánem, plně schopným své funkce volným a nezávislým! Máme všichni blaho ná roda na mysli, proto mu dopřejme — zdravého ústrojí ! Podminky všeho života Národní rada volá nás všecky k součin nosti. Národní rada má možnost a tudíž i po vinnost způsobit, aby slovo stalo se skutkem Národní rada nepotřebuje, než dát vypracova polřebný základ a zařídit vše, aby nová, svého úkolu schopná instituce vstoupila v život. Kde kdo má na mysli blaho národa, bude jí za to vděčen. — Jakže? Dnešní náčelný sbor má od stavit sama sebe a povolati na své místo ně- koho jiného ? Má to nějaký smysl Proč by nemělo smyslu! Všechen ústavný proces hromadných bytostí tak se ku předu héře. Zprvu předseda podle stáří, potom řádně zvolený předseda! Napřed sbor přípravný, pak vlastní povolaný orgán! Napřed ústrojí na rychlo stvořené, prozatímné, potom dokonalejší, trva lejší! Také Národní rada myšlena byla původně jako orgán — přípravný. Ještě před pěti lety na Sjezdu české samosprávy, příjala úkol, vy pracovat potřebný základ budoucího zřízení Zvláštní komisi uloženo vykonat potřebné práce. O činnosti »komise« ovšem nebylo dále slechu

— Přípravné práce ! Komise ! Základy ztl- zení! A bůh ví co! . . Jakoby slo o nějaký státní útvar ! . . A přece je známo, náš příst národní orgán nebude mít po ruce žádnou vý- konnou moc, žádné donucovací prostředkyo žádné věznice, bodáky. Pravda! Jeli řeč o tělese národa, o jeho silách, rozumi se těleso i síly mravné. Přist vrchní instance národní nemůže počitat na hrubé sily. Všecka její váha bude spočívati pouze v autoritě mravní. A právě proto její základ musí stát mímo všecku pochybnost organickou. Činnost orgánů nesmí být na vzájem paralyso- vána. Kdo má platně uvažovat o zájmech c elku, nesmí být vázán zřetelem, co by tomu řekl ten či onen zájem — strany. — A což strany? Nebude stranám proti srati váha a význam nové instituce? Jak by mohla a směla být proti srsti Strany samy se hlásí ke svému patriotismu, s- my mají na programu blaho celku. Třeba jim důvěřovat! Snad se vyskytne jedinec, kterému malomoc celku je vítána pro sobecký lov ! Však strana je mravní bytost. A smí-li ta zapřít mrav- ní zákon? Strany budou jistě žárlivě bdít, aby jedné na úkor druhé váhy nepřibylo, ale o sobě žádná nemůže si nepřáti, aby zmohutněl a váhy nabyl cele k. Silný celek, silné strany ! A čim lépe opatřena bude idea celku, tím volněji bude stranám, věnovati své síly zájmům své vlastní podstaty. Zastupitelstvo vlastenecké obce snad udive- no, zůstane-li jeho dotaz k Národní radě tento- krát bez odpovědi. Ať se potěší! Zcela bez důsledků snad přece nezůstane. Není samotna se svojí vlasteneckou tužbou Množství případů škody národní denně volá křičí: opatřte, co je nezbytno! A hlasy budou čím dál naléhavější. Konečně se dovolají skutkv Kapka za kapkou kámen vyhloubíl