ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 4cb1ec20-8f4f-11dd-a490-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 45 celkem · entity: person 105, place 39, org 10, work 3
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
10. srpna 1913. Číslo 218.
4 article
zemí. Mezi ostatními lidmi, sedícími na lep- ších místech, byl dále nápadný obrovskou po- stavou a hlubokým vzdycháním, které vydával již od začátku koželuh Weiss; neboť mu bylo vyprávěno, že věc špatně dopadne, a on byl jako máslo měkký, a vášnivý přítel divadla. Blízko něho seděla vdova po dovozníkovi Ka- rolina Tretterová, jež měla za sebou životní tragédii, neboť její zemřelý manžel upadl do rukou vášnivé švadleny a byl rozhlášen za otce dítěte, které se z tohoto poměru naro- dilo, a zničil tím štěstí dvacetiletého manžel- ství, ač ho pak smrt vysvobodila záhy od vě- domí viny. Ve vdově utkvěl nekonečný bol nle také úžasný smysl pro vše hříšné, a před- vídala každou nepravost, takže by byla př každém rozdílení cen dostala nanejvýš po- chvalné uznání. Okamžik byla zaujata proti lékárnickému přiručímu Elfingerovi, a sledu- jíc jeho kukátko, sbírala částečné a celé pode- zřelé důvody. Ze známějších měšťanů je dluž- no zmíniti se ještě o kloboučníkovi Zehet- maierovi, který všude a vždy, kdy jen mohl nadával na šlechtu a vyléval na přednosti ro- dové demokraticky leptající louh. V přízemí stáli méně zámožní a především mladí lidéa tělocvičný spolek „Praotec Jahn“ dostavil se v plném počtu, pročež bylo možno zříti také zámečnického tovaryše Antonína... Bez ku- kátka viděl každé hnutí rysů v obličeji panny Bětušky a proto vrhal kolem sebe nejchmur- nější pohledy a žhnul jimi sametovou vestu lékárnického příručího Elfingera. V sále pivo- varu „u Jehněte“ nebyl tedy nedostatek vášní a citů, a slova našeho národního básníka mohla padati na zoranou půdu. Opona se vy- hrnula a všechny zraky obrátily se k jevišti Sám pan ředitel Weindl představoval hudeb- níka Millera, jeho žena Marie hrála střídavě
Weiss Jahn Antonín Weindl Miller Marie Ka
5 article
Lady Milfordovou a Millerku. Jako nádherná milostnice vévodova měla župan s velkými květy a pozlacené plesové střevíce; jako Millerka přehodila si přes ramena temný šáh a šourala se po jevišti v plátěných střevících Také tónem dovedla dobře odlišiti obě ženy a hned předváděla před světly vznešenou buj- nost a hned měšťáckou bytost. Slečna Teresie Weindlová hrála tlumeně Luisu, a to bylo pro- spěšné, neboť švy jejího šatu zažívaly pod bujným poprsím beztak zlý večer. Syn ředi- telův, pan František Weindl, přišel jako Fer- dinand, a působil jako milovník právě tak jako voják dělostřeleckými botami a žlutým knírem. Ačkoli byly ostatní úlchy obsazeny méně vhodně, neboť zvláště tajemníku Wur- movi překážel nápadný zašpičatělý břich, bá- seň působila ihned na uměnímilovné obecen- stvo. Hrubá slova hudebníka Millera libila se a sílila měšťanské sebevědomí, a když se pal objevil předseda Walter se svou neřestnou na- dutostí, neslo se mručení od první řady až ke dveřím sálu.
Milfordová Millerk Weindlová Luisa Weindl Miller Walter Fery Wur
6 article
„Měšťácká potvora,“ řekl. Kloboučník Zehetmaier se vztekle zasmál a stateční mlád ci z „Praotce Jahna“ se protahovali. „Že se dvoří měšťácké potvoře, že jí před- stírá cit, to jsou věci, jež jsou dle mého ná- zoru odpustitelné, maluje-li jí pošetile na zed vážné úmysly — tím lépe. Bylo tomu tak? Což musí sloužit po- čestné měšťanské děti za zábavu? Všichni se zlobili; nejvíce Antonín. Znal jednoho tako- vého, který říkal lichotky a měl zálusk n krásné dívky. Rozhorlení se v sále uklidnilo, když se mohli dvornímu maršálkovi Kalbovi vysmí- vati — žvatlavému junkerovi a hloupým před- sudkům, a vážná rozmluva Ferdinandova s otcem ukazovala, že i v tomto domýšlivén stavu jsou pořádní lidé. „Opásej se vší svou anglickou pýchou — já tě zavrhuji — já německý jinoch. Tu „Praotec Jahn“ volal výborně a tle- skal tvrdými dlaněmi, že se opona musila zno- vu a znovu zdvihati. „Jak jste spokojen?“ ptal se učitel Furt ner.
Kloboučník Zehetmaier Jahn Antonín Ferdinandov
7 article
„Opakuji, co jsem vždy říkal,“ odvěti vrchní soudce Trollmann, „je to přehmat ře- ditele. Tento kus je psán pro docela jiné obe- censtvo a budí tu jen jisté pudy. Říkám, že to není pro Dürnbuch. Tito lidé nedívají se na to jako na historickou věc, ale vtahují událo- sti do přítomnosti. Všiml jste si pošetilého smíchu, když vystoupil dvorní maršálek?“ Furtner kývl souhlasně hlavou a předse- vzal si, použiti něco z těchto hledisek pro svou kritiku. Začalo druhé jednání a pani Weindlová zaujímala v květovaném županě půvabné postoje a ukazovala Dürnbucher- ským, jak chovají se krásné ženy, které svá- dějí naše knížata na scestí a jejichž choutky musíme my poddaní platiti. Pravda, tato lady byla dobrosrdečná a nechtěla přijmouti kle- notů, které byly zaplaceny štěstím sedmi tisíc poddaných. Nikdo nemůže vhoditi dukáty na- cpaný váček do klobouku komorníkova vzne- šeněji, než to učinila paní Weindlová, ale její štědrost neudělala dojmu. Hlučné výborně. výborně z hloubi sevřeného srdce se cevalo. když komorník odmítl opovržlivě velký obnos Byla to vdova po dovozníkovi, Karolina Tret- terová, a když se po ní obraceli, kývala prudce hlavou, aby dokázala, že trvá na svém souhlasu a ctí muže, který nechce ničeho míti od darebných žen. Vždyť znala tento druh musila se jen trpce smáti, když paní Weindlo- vá nechtěla již nositi ve vlasech kletbu země a chtěla výnos svého šperku rozděliti chudým Podvod! Z nádherného salonu knížecí milenky šl se zase k hudebníkovi Millerovi a Dürnbuchšt- zatajovali dech, když na dobré lidi doléhal zlý osud.
Weindlová Karolina treta Weindlo Miller Dürnbuchšt
8 article
Koželuh Weiss utíral si s čela, jakmile opona spadla na výjev nejdrzejšího utlačování velké kapky potu a všichni ostatní otřesen mlčeli. Jen lékárnický příručí musil ukázati, ž nezaměňuje hru se skutečností; vstal a še k panně Bětušce a dosáhl na ní toho, že i ona vypukla nad zarmouceným posluchačstvem v nanejvýš Irivolní smích. Antonín to viděl a vzal s sebou do tře- liho jednání sžíravý hněv, který nehodil se pravděpodobně k tomu, aby poctivého mlá- dence ochladil. Jaké to byly kolem stažené obličeje. Jak cítil se každý ohrožen ve svém štěstí, když se mohly díti na světě takové věci a všecko se spiklo proti věrné lásce! Také tvrdí mužové, kteří dávno uklidnili své bouřné city v manželství, musili plakati, když Luisa psala osudný dopis, který diktoval mízerný tajemník. Koželuh Weiss byl úplně zlomena svíral své obrovské ruce a nechal kanouti bez- mocně slzy, a jelikož duševní muka byla na jevišti vždy horší, nezadržoval již ani jediného vzdechu a pracoval tak strašně z nitra na ve- nek, že to tvořilo strašlivý doprovod k Lui- sinu zníčení. Pádnými kroky spěchala tragedie ku pře- du. Nikdo neposlouchal hřmění osudu tak bo- lestnýma ušima jako Antonín, který zřel stále víc a více ve Ferdínandovi von Walter svůj obraz a který byl úplně v takovém postavení a okolnostech, aby s ním skřípal zuby proti zradě lásky. „Kluku! Není-li již čista! Kluku Užíval-lis tam, kde jsem já zbožňoval! hýřil kde jsem se cítil bohem! Bylo by ti, kluku. lépe, abys jel do pekla, než aby tě můj hněv potkal v nebi! Jak daleko přišel's s dívkou? Přiznej sel“ Ha, ty vyfintěný dvorní maršále, ale ne ty napomádovaný a navoněný lékárnický pří- ručí, teď nabité pistole a kapesník mezi tebe a Antonína a měl bys, ty babo, poděkovat bohu, že dostaneš jednou něco do palice!
Koželuh Weiss Bětuška Antonín Luisa
9 article
Cítíš, Bětuško Warmbüchlerová, palčivé pohledy, které vylétají z temného přízemku na tebe a víš, cos učinila z toho tam? Nevě- děla toho a nemyslila na nic takového, nýbrž upínala své myšlenky za drtivých událostí n modrý hedvábný pás, který jí dnes pan Elfin- ger daroval. Ostatní dívky v sále stouplysi s Luisou před lady Milfordovou a říkaly jí tak důkladně své mínění, jak je pořádné měšťan- ské dítě musí takové ženštině říci, jde-lio nejmilejšího, ale Bětuška Warmbüchlerová myslila na modrý pás: a když spadla opona v sále bylo zase jasno, ohrnula opovržlivě nos nad plačícími lidmi a usmála se na pana El- fingera. Ano, ztracena! Nešťastnice, tys ztracena A žal hromadil se v sále pivovaru „u Je- hněte“ a doprovázel hudebníka Millera, když ličil dceři hrůzy sebevraždy a sterá srdce nutkalo to, říci běsnícímu majorovi o tom ne- šťastném dopisu pravdu a sterá srdce prosila Luisu, aby konečně zrušila vynucenou přísahu Mlčela však. A pak nesl se sálem hlubokýa dlouhý vzdech. Luisa byla mrtva. Zemřela otrávena limonádou.
Warmbüchlerová Elfin Luisa Milfordová El Miller Něva
10 article
Příliš pozdě křičel Ferdinand do oč kletby, příliš pozdě, jako vždy, zasáhla policie a zatkla bídáckého předsedu a ještě sprost- šího tajemníka Wurma. Opona spadla. Dürnbuchští vstávali a opouštěli sál avšak koželuh Weiss zůstal ještě zničen se- děti a lapal po vzduchu a vytíral modře čtver- covaným kapesníkem všechny stopy svéh duševního zápasu a odcházel poslední. Divác spěchali temnou chodbou na náměstí, kde se, oddechnuvše si, přesvědčili, že všecke stojí ještě na svém místě, rodné město, jejich zámožnost a rodinné štěstí. Nikdo nevšiml zámečnického tovaryše Antonína, který střeh z temného kouta dvéře a viděl, jak lékárni- cký příručí šel za pannou Bětuškou a zahnu do postranní uličky. Plížil se za nimi. Mezitím kráčel Furtne vedle Trollmanna a pravil, že ho báseň přece jaksi zaujala. „Ovšem,“ odvětil Trollmánn, já nechci naprosto zneuznati přednosti tohotc díla, ale lidé nejsou dosti vzdělaní, aby od- lišili pravdu od básně. Jsou v ní přece velice silné výpady. „Miníte dvorního maršálka Kalba? „Miním zvláště zásady a úlohu, která s dává hráti vévodovi.
Ferdinand Wurm Weiss Antonín Bětuška Kalba
11 article
„Ale snad bývaly dříve poměry méně spo- řádané? „Dříve! To je právě to. Já vidím histo- rické pozadí, vy ho vidíte též. Ale osfatn jsou štváni.“ „Ano, ano,“ pravil Furtner, „v tomto ohledu vám musím dáti za pravdu. „Dnes, kdy beztak každá autorita...“ Trollmann otevřel domovní dvéře- „Kdy beztak každá autorita... tedy do brou noc, pane učiteli. „Dobrou noc, pane vrchní soudce!“ Furtner šel zadumaně domů a uvažoval kterak by tuto úvahu mohl použíti v úvodu A mezitím stalo se u plotu Warmbüchle- rovic cosi, co obavy Trollmannovy potvrzo- valo. Elfinger rozloučil se s Bětuškou a kráče domů tak lehce, jak jen může kráčeti jinoch jemuž dívka slíbila v polibcích věc nedovole- nou. Poskakoval a zdvihal nos vítězně k hvězd- nému nebi a vyzýval měsíc, aby svítil ještě na jednoho takového zpropadeného chlapíka může-li. Tu se ozvalo stůj. Antonin vyskočil a chytil příručího za vá- zanku-lavaliere a vložil mu prsty na ohryzek Jak se třese, zbabělec! Jak daleko příšel s dívkou? A tvrdá zámečnická pěst bila bezohledně a níčila hromadu krás a rvala zdobné ka deře a uváděla stoličky v nepořádek. „Na mou květinu mi nesmí hmyz lézt nebo ho takhle, a takhle a zase takhle roz- mačkám.“ A hodil ho do lískového křoví, že z příručího a obrazu božího byl modře a ze- leně napuchlý ubožák. A tak bylo jasno, že Friedrich von Schille působil na nynější Dürnbuch příliš vášnivě.
Furtner Trollmannův Bětuška Antonina Schill
12 article Opojná jižní noc.
Opojná jižní noc. Historka z denníku cestovatele Dalmaci. Napsal Frant. Petr Jaro bylo v rozpuku, když jsem stál jed- nou večer na velkém molu splitského přísta- vu. Jižní noc vydechovala opojné vůně, obloha zářila nespočetnými miliony třpytivých hvězdiček. Naslouchal jsem písni přístavu. Racho- cení jeřábů, houkání parních sirén, výkřiky popěvky italských rybářů a šumot lodníc šroubů, vše splývalo v mohutnou symfonii Bavil jsem se barevnou hrou tisíců světel čer- vených, zelených a bílých, které zrcadlo pří- stavu odráželo a zmnohonásobujíc je ve svých drobounkých vlnkách, proměňovalo v tro- barevně zářící mravenčí rej. Byl jsem sám a bylo mi čekati ještě mno- ho hodin k odjezdu parníku. Odjížděl až ve tři hodiny v noci. Pozoroval jsem chvíli nádhernou jachtu boháče, který na svých cestách navštívil Split. Na její palubě pobíhali lodníci, svinovali plá- těné střechy nad přední palubou a s pravidel- ně přerývaným řinčením kladkových řetězů strojili jeřáb k nakládání uhlí. Na zádi lodi zářila okna salonu. Zahleděl jsem se na ně a pozoroval, jak na jejich te- nounkých záclonkách pohybují se stíny osob Snažil jsem se uhodnouti, co se v tom saloně děje, jak asi dámy přepychově oděné i muž bohatí a hrdí dávají se obsluhovati mlčelivým lokaji.
Dalmac František Jara Split
13 article
V tom uslyším své jméno. Ohlédnu s překvapen. Vedle jachty zakotven stojí pěkný dvoustěžník mého dobrého přítele. Podivno: tak mne zaujal lesk boháčovy jachty, že jsem ani nespozoroval vedle stojící plachetní lodi. na které jsem na Jaderském moři ztrávilv milém přátelství s jejím kapitánem dva krás- né měsíce. Poskočil jsem radostně a přeběhl houpající se prkno, které sloužilo za lodni můstek. Přivítání bylo veselé, otázky a odpo- vědi neměly konce. Zasedli jsme na zádi lodí na stočených lanech a při dobrém víně a právě upečené rybě vypravovali jsme si svoje osudy od posledního rozloučení. V milém roz- hovoru ubíhala chvíle za chvílí. Měl jsem však nyní mnohem blíže n očích okna salonu na zadní palubě jachty Osvětlena již nebyla — společnost sešla již asi do kajut... V tom se potichu otevřely dvéře salonu, a v nich stanula elegantní dáma. Chvíli jakoby se rozmýšlela. Pak za sebou zavřela dvéře a usedla v temném stínu na zádi lodi. Temno mi nepopřávalo čísti v je- jím obličeji, ale co chvíli zazářily její oči jako malé hvězdičky. Byl jsem jako magnetisován a nepozorně jsem sledoval vypravování kapi- tánovo. Rozmrzel se konečně mou netečností kterou si neuměl vysvětliti a dal rozkaz lod- níkům, aby chystali plachty k odplutí. V tom se neznámá zvedla a vrátila se do ralonu. Bylo mí, jako bych se probudil ze sna. Vitr se sesiluje? Je přízniv směru kapitánovy plavby na ostrov Hvar? Ano, ano!
Hvar
14 article
Rozloučil jsem se s kapitánem a vystoupi na břeh. Brzo byly plachty vytaženy, loď od- poutána od železných kruhů, zarachotil ko- tevní řetěz, hlavní plachta se nadmula větrem a tma pohltila obrysy lodí. Jen červené a ze- lené světlo, vzdalující se rychle na houpavých vlnách, se loučilo ještě se mnou, zastavujíc se na okamžik v pevných bodech. Pohlédl jsem naposled na krásnou jachtu... S Bogom.— šel jsem k druhému molu, kde právě při- stál parníček, plující z Trogiru. Prohlížel jsem si z dlouhé chvíle vystupující pasažéry. Ne- naleznu mezi nimi známého, který by mi ukrá- til několik hodin čekání na odjezd parníku? I ta naděje mne sklamala. Jen cizí lidé vystoupili, a já rozmrzen, rozhodl jsem se jiti do některé kavárny v přístavě. Jdu. Přede mnou kráčí elegantně oděná dáma. Je asi ci- zinka. Chvíli sledují její pěknou postavu lehký a pružný chod. A ne, ne! Předešel jsem ji, aniž bych aspoň pohledem byl zavadil její obličej. Zapaluji si cigaretu a ihned ji od- hazují do moře. Za mnou se rozlehl měkký ženský smích Obrátil jsem se překvapen. Magické oči ne- známé dámy z jachty byly na mne upřeny Poznal jsem je, o, ihned jsem je poznal! Zasmála se ještě jednou, vycenivši na mne bílé zoubky. — „Nudíme se, nudíme,“ opakovala s úsměvem, upírajíc na mne oči Mluvila chorvatsky, ale s přízvukem cizím často chybujíc. „Kdo by se nenudil! Když povážíte, vele- ctěná, že mám právě touhu po společnosti na těch několik hodin před odjezdem parníku — a nemohu nalézti nikoho, kdo by mi pomohl zmírnit můj osud,“ odpověděl jsem.
Trogir
15 article
„Chcete to zkusiti se mnou? Mám tako dvě hodinky nudy v zásobě,“ pohlédla na mne, přimhuřujíc oči. Za několik okamžiků procházeli jsme s již jako staří přátelé kolem loděnic. Naše rozmluva byla velmi živá. Seznamovali jsme se navzájem, vypravujíce si o svých osudech. Nebyla šťastna se svým mužem, bohatým Špa- nělem z jižní Ameriky. Nyní si trochu volněj oddechla, tyran zůstal při svých obchodech a jí dovolil na jachtě navštíviti rodnou zemi Došli jsme ke vratům Kataliničova parku Z tmavé aleje linula se nám vstříc těžká vůně růží, bezu a jasmínu. Zastavili jsme se a naslouchali sladkému zpěvu slavíků. Ruka dotkla se ruky, její žhavé tělo přimknulo se ke mně. Rozběhli jsme se tmou zahrady a klesli na kterési mramorové lávce. Omdléval jsem rozkoší její lásky, kte- rou halila sametová tma našeho zákoutí. „Budu věčně tvá, dragi moj,“ šeptal horkým svým dechem. „Opustím domov, opu- stím všecko a budu jen tvá sladká milenka.“ Kolik různých plánů proběhlo našimi ústy, jak pěkně jsme si představovali budoucnost! Ude- řila dvanáctá s věže splitského dómu. Zdvihli jsme se a šli ku přístavu. — „S bohem vrátím se v půl hodině, abych tě již nikdy ne- opustila!“ — Vstoupila na loď. Stál jsem dlouho a če- kal. Potom cosi jako nedůvěra vkrádalo se v moje myšlenky. Zhasla světla všech okének kajut a stroj počal pracovati, jakoby jachta měla odjetí v několika minutách. Čekal jsem více než hodinu a stále jasněji cítím, že lod se chystá k odjezdu. Přistoupil jsem blíže k lodi a zavolal na námořníka, který cosi kutil na zadní palubě.
Kataliničův jižní Amerika
16 article
„Čuješ, brate, řekni mi, odjede jachta z přístavu?“ „Co je ti po tom?“ — zněla odpověď. — „Hleď si svého „Ale aspoň mi něco udělej k vůli, nezů- stanu dlužen, tvoje gospodarica“ — — avšak nedomluvil jsem, neboť chlap se sehnul, zdvihl cosi, a mohutný proud otevřeného lodního hydrantu stihl mou ubohou postavičku. Skoči jsem rychle k útěku, ale jaště dobrých pade- sát kroků mne zalévaly proudy slané vody, chechtot námořníků z jachty provázel mne ještě dále... Již jsem pochopil. Byl jsem na kůži promočen. Moje zlost proměňovala se v bezmocný vztek, když jsem vzpomněl na prošlé sladké chvíle vášně. šel jsem. Z otevřených dveří krčmy „U císaře Dio- kletiana“ zazněl veselý italský popěvek. Vý- buch zdravého smíchu zaburácel po něm. Mži- kem rozhodl jsem se utopiti svou zlost ve víně. Vstoupil jsem a zasedl u malého stolku. Na malém podiu zpívaly a tančily Siciliánky. číšník mi přinesl baňku kaštelského vína Rozehřálo mne rychle, pil, jsem je velikými doušky. Jižní noc! O, smyslná noc! Jachta, žena Španěla z jižní Ameriky! Opojná, smysl- ná jižní nocil „Eh co, lépe tak jak je! Užil jsem dobro- družství, měl jsem býti spokojen .. Víno konalo svou povinnost. V hodince jsem byl v nejlepší náladě. Smál jsem se hla- sitě s ostatními sprostým námořnickým vti- pům a... chvílemi jsem utkvíval pohledem na dívce, která stála za pultem a upřeně mne pozorovala. Nemýlil jsem se. Nyní již podruhé se vý- znamně usmála. — A pak odešla zadními dveřmi do síňky. Vzchopil jsem se směle a vy- šel za ní. Čekala mne v tmavé síňce a přivi- nula se těsně ke mně, šeptajíc zmateně a váš- nivě. V tom však rozlétly se dvéře. Kavárník rozlíceně mne uchopil medvědími tlapami jedním smýknutím mne hodil do místnosti, kde jsem padl do rukou jeho hostům. „Smilujte se!“ — Bránil jsem se slabě, nebylo možno.
Siciliánka Španěl jižní Amerika
17 article
Všichni bili, pěstmi bili, do hlavy, do tváří. do zad. Horká krev mne zalila, ztratil jsem vědomí. Hrubé zaklení a kopance mne probudily ze mdloby. Mariňák byl skloněn nade mnou, oběma rukama mnou třásl. Ležel jsem na chodníku nedaleko krčmy, odkud mne vyho- díli. Těžce jsem povstal, a soucitný voják mne dovedl k nejbližšímu stojanu vodovodu, kde jsem si smočeným kapesníkem omýval krev s bolavých tváří. Studená voda mne poněkud osvěžila. Poděkoval jsem vojákovi a bral jsem se smutně k městu. Dříve byl jsem jen mokrý nyní jsem mokrý a ztlučen a — bez klobouku? Pro boha! Nový klobouk zůstal v krčmě. Kráčel jsem chabým krokem tmavými uli- čkami, rány mne pálily. V záhybu uličky svíti jako majáček světlo zapadlé kavárny. Stanui jsem a rozmýšlel se: vejdu, nevejdu? — Vešel jsem. Tuto krčmu jsem znal již dříve. Její maji- telka schovávala pro mne pašovaný tabák který mi nosili přátelé „Zagorci“. V přízem byla kavárna, v prvním patře měla majitelk „casino“, t. j. ještě poněkud veselejší míst- nost. Všecky stoly v přízemí byly obsazeny. Moji pozornost upoutala společnost, sedící při dlouhém stole u dveří. Černí osmahlí námoř- níci popíjeli víno a hlasitě se bavili. Byl dle všeho všichni posádkou jedné lodi. Seděli dle hodnosti. Starý kormidelník v čele stolu a nejmladší, asi dvanáctiletý umazaný plav- čík, na dolním konci. Mluvili řecky. Rozhlížel jsem se, kde bych umístil svou zmučenou figuru. Starý Řek trochu poodsednul a mlčky uká- zal na prázdnou židli vedle sebe. Usedl jsem tedy u jejich stolu.
Řek
18 article
Starý mne chvíli pozoroval, pak nalil sklenku vína a podal mi. Tukli jsme si na zdraví a vypili do dna. Chvíle. Rozmluvu za- počal starý, jak se sluší. Lámanou italštinou pověděl, že jsou posádkou čtyřstěžňové lodi že přijeli z Marseillu a nakládají cement. Pak se ptal, proč jsem tak zamazán a potlučen. Snažil jsem se mu popsati svoji nehodu. Všich- ni poslouchali s pootevřenými rty, mezi nimiž se blýskaly křídově bílé dravčí zuby. Když jsem končil vypravování o ranách stržených v krěmě „U císaře Diokletiana“, zaleskly s starému oči a ostatní nespokojeně zamručeli. „A dívky, pravíš, že jsou tam?“ ptal se starý. „Zpívají italské kuplety a tancují mez obecenstvem,“ odvětil jsem. „Tam půjdeme!“ rozhodl rázně starý.A všichni pochvalně přikývli. „A tomu spratkov důkladně vyděláme kůži, aby se naučil být uctivým k cizincům. Všem zazářily oči chtivostí a touhou po rvačce. Neměl jsem mnoho chuti k novému dobro- družství, věru. Ale nezbývalo mi než připojit se k výpravě do tmavé noci jako rota spi- klenců. Čím více jsme se blížili ke krčmě, tín více mizela moje odvaha, až před krčmou zml zela úplně. Ale musil jsem vejíti první: strkal mne ku předu tak jako devět švábů svého vůdce. Když mne spatřil krčmář ve dveřích, ro- zehnal se ihned po mně. Zůstal však neroz- hodně státi, vida za mnou osmahlé tváře mých nových přátel. Usedli jsme ke stolu. Starý po- ručil šampaňské a obratným klepnutím hrdla láhve o hranu stolu uvolňoval zlatý nápoj Z jedné, druhé, třetí... šesté láhve třaskaly střepy uražených hrdel vesele o strop. Dívky zatančily ohnivý siciliánský tanec, při kterém moji přátelé prozrazovali hlasitými výkřiky svou životní radost.
Diocletianus Marseille
19 article
Jedna z dívek přišla vybírat. Začala nejmladšího, umouněného plavčíka. Položil korunu na její tác, rozhlédl se plaše kolema — obejmul ji. Jeho ruce chtivě a spěšně blou- dily po jejím pěkném těle, hladily její prsy, boky, kolena — avšak dosti! Vyvinula se z jeho objetí a obrátila se s tácem k jeho sou- sedovi. A přesně totéž se opakovalo po řadě u druhého, třetího — u všech mých společ- níků. Jen starý kormidelník nepožádal od- měny za svou korunu. Pili jsme mnoho a již jsem zapomínal proč jsme vlastně přišli do krčmy. Najednou šeptá mi do ucha starý: „Až zaplatíme, hled odskočiti ke dveřím, uvidíš pěkný tanec! Jen nezapomeň na klobouk!“ Zaplatil všecko. Krčmář vkládal spoko- jeně peníze do náprsní kapsy. Na ten oka- mžik jsem čekal. Zdvihl jsem se jakoby nie a kráčím volným krokem ke dveřím. Došel jsem k nim, uchopil za kliku, ale v tu chvíl strašný jek otřásl celou krčmou. Obrátil jsem se bleskurychle ve dveřích a pohleděl dovnitř starý nemilosrdně bije krčmáře, který leží na zemi pod ním. Zahlédl jsem jen krčmářův obli- čej, celý zalitý krví. Kolem zuří bitva ostat- ních. Moji druzí se drží jako vlci. Umouněný plavčík stojí na stole a láhev po láhví hází na krěmářovy spojence. V koutě za barikádou židlí vřískají na smrt uděšené dívky Někdo do mne ze zadu vrazil. Úhnul jsem se. Policisté s tasenými šavlemi vnikli do místnosti. Vyklouzl jsem nepozorovaně, při- razil dveře a běžel jsem do tmy přístavu — za mnou rozléhal se ryk bojujících a raně- ných ..
Krčmář
20 article
Tisknu si do čela svůj nový klobouk. Parník odjíždí ve tři hodiny — přijdu právě v čas! S bogom, Splite grade! S bogom, opojná jižní nocil Čís. 505. 19/,13. Sachy. Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II., Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“. Úloha čís. 980. (Originál.) Pravoslav Tichý, Král. Vinohrady
Tichá Král Split Praha marianský ulice II
24 article
Zprávy šachové. Česká Třebová. Klub šachistů Důra v České Třebové pořádal ve dnech od 27. čer- vence do 2. srpna malý sjezd šachistů, spojený s přípravným turnajem pro sjezdové turnaje mlado- boleslavské. Přihlášek došlo proti všemu očeká- vání velmi mnoho a také kvalitativně byl hlavní turnaj velmi silně obsazen, neboť neméně než ze zúčastněných hrálo již na turnajích v cizině Průběh turnaje byl vysoce napínavý, neboť rozdí mezi jednotlivými hráči (až na poslední dva, jak i z tabulky je patrno) byl zcela nepatrný a roz-
Český Třebová
41 article
Weber hodl tudiž výsledek jedne, neb dvou partií vlastně celé pořadí vítězů. Prvé ceny (100 K) dobyl K. Opočenský (Šach. klub Dobruský Praha), jemuž patrně uherský training dobře posloužil; o II. a III. cenu (50 + 30 K) dělí se M. Gargulák (Brno) a F. Šubrt (8. kl. Charousek, Ml. Boleslav), o dalši ceny pak dělí se J. Koloušek (Š. K. Důras, Čes. Třebová). F. Krtička (Š. K. Kladno). A. Pokorný (Š. K. Dobruský, Praha) a R. Stokláska (š. K. Du- ras, Čes. Třebová), bez ceny vyšel mistr J. Dobiáš, jenž po celou dobu turnaje nebyl valně dispo- nován Kitzingen. IV. kongres bavorské jed- noty šachové byl zde konán ve dnech 19. a 27. července. V mistrovském turnaji odnesli prv dvě ceny vlastně cizinci a to: A. Duhm, Švýca z Badenska a inž. Hrdina z lnšpruku. Turnaj ten byl dvoukolový a výsledek byl: Duhm 21/%, Hrdin 2 a Köhnlein 11/2. Hlavní turnaj, hraný ve dvo rovnocenných skupinách po deseti hráčích stal se pro nás zajímavým účastí krajana J. Baro- cha z Inšpruku. V prvé skupině bylo pořadí Olson a Strassl 61/2, Huber, Schmitt a Kollert 5. Otto 41/4. Palitzsch 4 atd., v druhé skupině dr- Dyckhoff 7, Baroch, Schapiro a Kunstmann ú. dr. Thoenes 41/2, dr. Degel 4 atd. První vítězové dr. Dyckhofí a Strassl (Olson odstoupil) sehrají spolu později užší match o putovní cenu prince- vladaře bavorského. Příští kongress r. 1915 bude v Řezně, další r. 1917 v Inšpruku.
Weber K Opočenský šach M Gargulák F Šubrt Charousek J Koloušek Š K Důras Čes F Krtička Š K A Pokorná Š K Dobruský R Stoklásek J Dobiáš A Duhm Švýca Ing Olson Huber Schmitt Kollert Baroch Schapiro Kunstmann doktor Thoenes Degel Dyckhofí Strassl Brno Boleslav Praha Badensko Bara Řezno Inšpruk Dobruský Praha Dyckhoff 7
42 article
Praha. Šachovní klub »Dobruský bude v sjezdových turnajích v Mladé Boleslavi velmi silně zastoupen, neboť dosud přihlásili se pp. L. Prokeš. F. Treybal, dr. Vítkovský. Opo- čenský, Mitovský, Židlický a Havlík a další při- hlášky, zejména také do skupinového turnaje budou asi ještě následovati. Šach. kl. »Dobruský upozorňuje na výslovné ustanovení výboru Ústř. jednoty českých šachistů, dle něhož mohou s turnajů v Ml. Boleslavi zúčastniti pouze ti šachi- sté, kteří budou do 10. srpna přihlášeni za členy Ú. J. Č. š. Kdo dnes ještě stane se členem Šach kl. »Dobruský« bude ještě přihlášen k Ú. J. Č. a bude se moci zúčastniti sjezdu v Ml. Boleslavi Přihlášky přijímají se v hodinách odpoledních v klubovní místnosti v kavárně Louvre. Police n. Met. Klub šachistů v Polic n. Met. sehrál dne 6. a 27. července dva hro- madné zápasy s Českým kroužkem šachistů v Brou- mově, jež oba vyhrál. Prvý v poměru 4: 1, druhý Kladno. Šachový klub Kročehlav utkal se dne 13. července opět se svým starým rivalem Šachovým klubem Kladno a zví- tězil v poměru 51/2 : 314. Scheweningen. Stav smíšeného turnaje po XII. (předposledním) utkání: Alechin 111/2, Ja- novski 10, dr. Olland 8. Breyer a Yates 734. Lasker 7, te Kolsté 6, Englund 51/2. Geus, Loman a Mieses 5. Speyer 4 a Schelihout 3.
Dobruský L Prokeš F Treybal doktor vítkovský Mitovský Židlický Havlík Ú J Č Breyer Yates Loman Mieses Praha Mladá Boleslav Opo Boleslav Louvre Met Brou Kladno Kročehlavy Lasker Englund Speyer Šachovní klub klub Kladno te Kolsta
45 article Leský bezvadný a dokonalý výrobek
Leský bezvadný a dokonalý výrobek tekutý krém na cídení a leštění stolních příborů. nádobí, klik, štítů, vah, závaží, klenotů a veške- rých kovových součástek na nábytku, oknech, dveřích, kočárech, autech atd. Výrobci; Beneš a Lakomý, luč. tov. Brno. Cididla na kovy, nabizena bez jména výrobe nejsou česká
Beneš Lakomá Brno