2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
10. srpna 1913. Číslo 218.
4
article
zemí. Mezi ostatními lidmi, sedícími na lep-
ších místech, byl dále nápadný obrovskou po-
stavou a hlubokým vzdycháním, které vydával
již od začátku koželuh Weiss; neboť mu bylo
vyprávěno, že věc špatně dopadne, a on byl
jako máslo měkký, a vášnivý přítel divadla.
Blízko něho seděla vdova po dovozníkovi Ka-
rolina Tretterová, jež měla za sebou životní
tragédii, neboť její zemřelý manžel upadl do
rukou vášnivé švadleny a byl rozhlášen za
otce dítěte, které se z tohoto poměru naro-
dilo, a zničil tím štěstí dvacetiletého manžel-
ství, ač ho pak smrt vysvobodila záhy od vě-
domí viny. Ve vdově utkvěl nekonečný bol
nle také úžasný smysl pro vše hříšné, a před-
vídala každou nepravost, takže by byla př
každém rozdílení cen dostala nanejvýš po-
chvalné uznání. Okamžik byla zaujata proti
lékárnickému přiručímu Elfingerovi, a sledu-
jíc jeho kukátko, sbírala částečné a celé pode-
zřelé důvody. Ze známějších měšťanů je dluž-
no zmíniti se ještě o kloboučníkovi Zehet-
maierovi, který všude a vždy, kdy jen mohl
nadával na šlechtu a vyléval na přednosti ro-
dové demokraticky leptající louh. V přízemí
stáli méně zámožní a především mladí lidéa
tělocvičný spolek „Praotec Jahn“ dostavil se
v plném počtu, pročež bylo možno zříti také
zámečnického tovaryše Antonína... Bez ku-
kátka viděl každé hnutí rysů v obličeji panny
Bětušky a proto vrhal kolem sebe nejchmur-
nější pohledy a žhnul jimi sametovou vestu
lékárnického příručího Elfingera. V sále pivo-
varu „u Jehněte“ nebyl tedy nedostatek vášní
a citů, a slova našeho národního básníka
mohla padati na zoranou půdu. Opona se vy-
hrnula a všechny zraky obrátily se k jevišti
Sám pan ředitel Weindl představoval hudeb-
níka Millera, jeho žena Marie hrála střídavě
Weiss
Jahn
Antonín
Weindl
Miller
Marie
Ka
5
article
Lady Milfordovou a Millerku. Jako nádherná
milostnice vévodova měla župan s velkými
květy a pozlacené plesové střevíce; jako
Millerka přehodila si přes ramena temný šáh
a šourala se po jevišti v plátěných střevících
Také tónem dovedla dobře odlišiti obě ženy
a hned předváděla před světly vznešenou buj-
nost a hned měšťáckou bytost. Slečna Teresie
Weindlová hrála tlumeně Luisu, a to bylo pro-
spěšné, neboť švy jejího šatu zažívaly pod
bujným poprsím beztak zlý večer. Syn ředi-
telův, pan František Weindl, přišel jako Fer-
dinand, a působil jako milovník právě tak
jako voják dělostřeleckými botami a žlutým
knírem. Ačkoli byly ostatní úlchy obsazeny
méně vhodně, neboť zvláště tajemníku Wur-
movi překážel nápadný zašpičatělý břich, bá-
seň působila ihned na uměnímilovné obecen-
stvo. Hrubá slova hudebníka Millera libila se
a sílila měšťanské sebevědomí, a když se pal
objevil předseda Walter se svou neřestnou na-
dutostí, neslo se mručení od první řady až ke
dveřím sálu.
Milfordová
Millerk
Weindlová
Luisa
Weindl
Miller
Walter
Fery
Wur
6
article
„Měšťácká potvora,“ řekl. Kloboučník
Zehetmaier se vztekle zasmál a stateční mlád
ci z „Praotce Jahna“ se protahovali.
„Že se dvoří měšťácké potvoře, že jí před-
stírá cit, to jsou věci, jež jsou dle mého ná-
zoru odpustitelné, maluje-li jí pošetile na zed
vážné úmysly — tím lépe.
Bylo tomu tak? Což musí sloužit po-
čestné měšťanské děti za zábavu? Všichni se
zlobili; nejvíce Antonín. Znal jednoho tako-
vého, který říkal lichotky a měl zálusk n
krásné dívky.
Rozhorlení se v sále uklidnilo, když se
mohli dvornímu maršálkovi Kalbovi vysmí-
vati — žvatlavému junkerovi a hloupým před-
sudkům, a vážná rozmluva Ferdinandova
s otcem ukazovala, že i v tomto domýšlivén
stavu jsou pořádní lidé.
„Opásej se vší svou anglickou pýchou —
já tě zavrhuji — já německý jinoch.
Tu „Praotec Jahn“ volal výborně a tle-
skal tvrdými dlaněmi, že se opona musila zno-
vu a znovu zdvihati.
„Jak jste spokojen?“ ptal se učitel Furt
ner.
Kloboučník Zehetmaier
Jahn
Antonín
Ferdinandov
7
article
„Opakuji, co jsem vždy říkal,“ odvěti
vrchní soudce Trollmann, „je to přehmat ře-
ditele. Tento kus je psán pro docela jiné obe-
censtvo a budí tu jen jisté pudy. Říkám, že
to není pro Dürnbuch. Tito lidé nedívají se na
to jako na historickou věc, ale vtahují událo-
sti do přítomnosti. Všiml jste si pošetilého
smíchu, když vystoupil dvorní maršálek?“
Furtner kývl souhlasně hlavou a předse-
vzal si, použiti něco z těchto hledisek pro
svou kritiku. Začalo druhé jednání a pani
Weindlová zaujímala v květovaném županě
půvabné postoje a ukazovala Dürnbucher-
ským, jak chovají se krásné ženy, které svá-
dějí naše knížata na scestí a jejichž choutky
musíme my poddaní platiti. Pravda, tato lady
byla dobrosrdečná a nechtěla přijmouti kle-
notů, které byly zaplaceny štěstím sedmi tisíc
poddaných. Nikdo nemůže vhoditi dukáty na-
cpaný váček do klobouku komorníkova vzne-
šeněji, než to učinila paní Weindlová, ale její
štědrost neudělala dojmu. Hlučné výborně.
výborně z hloubi sevřeného srdce se cevalo.
když komorník odmítl opovržlivě velký obnos
Byla to vdova po dovozníkovi, Karolina Tret-
terová, a když se po ní obraceli, kývala
prudce hlavou, aby dokázala, že trvá na svém
souhlasu a ctí muže, který nechce ničeho míti
od darebných žen. Vždyť znala tento druh
musila se jen trpce smáti, když paní Weindlo-
vá nechtěla již nositi ve vlasech kletbu země
a chtěla výnos svého šperku rozděliti chudým
Podvod!
Z nádherného salonu knížecí milenky šl
se zase k hudebníkovi Millerovi a Dürnbuchšt-
zatajovali dech, když na dobré lidi doléhal
zlý osud.
Weindlová
Karolina treta
Weindlo
Miller
Dürnbuchšt
8
article
Koželuh Weiss utíral si s čela, jakmile
opona spadla na výjev nejdrzejšího utlačování
velké kapky potu a všichni ostatní otřesen
mlčeli.
Jen lékárnický příručí musil ukázati, ž
nezaměňuje hru se skutečností; vstal a še
k panně Bětušce a dosáhl na ní toho, že i ona
vypukla nad zarmouceným posluchačstvem
v nanejvýš Irivolní smích.
Antonín to viděl a vzal s sebou do tře-
liho jednání sžíravý hněv, který nehodil se
pravděpodobně k tomu, aby poctivého mlá-
dence ochladil. Jaké to byly kolem stažené
obličeje. Jak cítil se každý ohrožen ve svém
štěstí, když se mohly díti na světě takové věci
a všecko se spiklo proti věrné lásce! Také
tvrdí mužové, kteří dávno uklidnili své bouřné
city v manželství, musili plakati, když Luisa
psala osudný dopis, který diktoval mízerný
tajemník. Koželuh Weiss byl úplně zlomena
svíral své obrovské ruce a nechal kanouti bez-
mocně slzy, a jelikož duševní muka byla na
jevišti vždy horší, nezadržoval již ani jediného
vzdechu a pracoval tak strašně z nitra na ve-
nek, že to tvořilo strašlivý doprovod k Lui-
sinu zníčení.
Pádnými kroky spěchala tragedie ku pře-
du. Nikdo neposlouchal hřmění osudu tak bo-
lestnýma ušima jako Antonín, který zřel stále
víc a více ve Ferdínandovi von Walter svůj
obraz a který byl úplně v takovém postavení
a okolnostech, aby s ním skřípal zuby proti
zradě lásky. „Kluku! Není-li již čista! Kluku
Užíval-lis tam, kde jsem já zbožňoval! hýřil
kde jsem se cítil bohem! Bylo by ti, kluku.
lépe, abys jel do pekla, než aby tě můj hněv
potkal v nebi! Jak daleko přišel's s dívkou?
Přiznej sel“
Ha, ty vyfintěný dvorní maršále, ale ne
ty napomádovaný a navoněný lékárnický pří-
ručí, teď nabité pistole a kapesník mezi tebe
a Antonína a měl bys, ty babo, poděkovat
bohu, že dostaneš jednou něco do palice!
Koželuh Weiss
Bětuška
Antonín
Luisa
9
article
Cítíš, Bětuško Warmbüchlerová, palčivé
pohledy, které vylétají z temného přízemku
na tebe a víš, cos učinila z toho tam? Nevě-
děla toho a nemyslila na nic takového, nýbrž
upínala své myšlenky za drtivých událostí n
modrý hedvábný pás, který jí dnes pan Elfin-
ger daroval. Ostatní dívky v sále stouplysi
s Luisou před lady Milfordovou a říkaly jí tak
důkladně své mínění, jak je pořádné měšťan-
ské dítě musí takové ženštině říci, jde-lio
nejmilejšího, ale Bětuška Warmbüchlerová
myslila na modrý pás: a když spadla opona
v sále bylo zase jasno, ohrnula opovržlivě nos
nad plačícími lidmi a usmála se na pana El-
fingera.
Ano, ztracena! Nešťastnice, tys ztracena
A žal hromadil se v sále pivovaru „u Je-
hněte“ a doprovázel hudebníka Millera, když
ličil dceři hrůzy sebevraždy a sterá srdce
nutkalo to, říci běsnícímu majorovi o tom ne-
šťastném dopisu pravdu a sterá srdce prosila
Luisu, aby konečně zrušila vynucenou přísahu
Mlčela však. A pak nesl se sálem hlubokýa
dlouhý vzdech. Luisa byla mrtva. Zemřela
otrávena limonádou.
Warmbüchlerová
Elfin
Luisa
Milfordová
El
Miller
Něva
10
article
Příliš pozdě křičel Ferdinand do oč
kletby, příliš pozdě, jako vždy, zasáhla policie
a zatkla bídáckého předsedu a ještě sprost-
šího tajemníka Wurma. Opona spadla.
Dürnbuchští vstávali a opouštěli sál
avšak koželuh Weiss zůstal ještě zničen se-
děti a lapal po vzduchu a vytíral modře čtver-
covaným kapesníkem všechny stopy svéh
duševního zápasu a odcházel poslední. Divác
spěchali temnou chodbou na náměstí, kde
se, oddechnuvše si, přesvědčili, že všecke
stojí ještě na svém místě, rodné město, jejich
zámožnost a rodinné štěstí. Nikdo nevšiml
zámečnického tovaryše Antonína, který střeh
z temného kouta dvéře a viděl, jak lékárni-
cký příručí šel za pannou Bětuškou a zahnu
do postranní uličky.
Plížil se za nimi. Mezitím kráčel Furtne
vedle Trollmanna a pravil, že ho báseň přece
jaksi zaujala. „Ovšem,“ odvětil Trollmánn,
já nechci naprosto zneuznati přednosti tohotc
díla, ale lidé nejsou dosti vzdělaní, aby od-
lišili pravdu od básně. Jsou v ní přece velice
silné výpady.
„Miníte dvorního maršálka Kalba?
„Miním zvláště zásady a úlohu, která s
dává hráti vévodovi.
Ferdinand
Wurm
Weiss
Antonín
Bětuška
Kalba
11
article
„Ale snad bývaly dříve poměry méně spo-
řádané?
„Dříve! To je právě to. Já vidím histo-
rické pozadí, vy ho vidíte též. Ale osfatn
jsou štváni.“
„Ano, ano,“ pravil Furtner, „v tomto
ohledu vám musím dáti za pravdu.
„Dnes, kdy beztak každá autorita...“
Trollmann otevřel domovní dvéře-
„Kdy beztak každá autorita... tedy do
brou noc, pane učiteli.
„Dobrou noc, pane vrchní soudce!“
Furtner šel zadumaně domů a uvažoval
kterak by tuto úvahu mohl použíti v úvodu
A mezitím stalo se u plotu Warmbüchle-
rovic cosi, co obavy Trollmannovy potvrzo-
valo.
Elfinger rozloučil se s Bětuškou a kráče
domů tak lehce, jak jen může kráčeti jinoch
jemuž dívka slíbila v polibcích věc nedovole-
nou.
Poskakoval a zdvihal nos vítězně k hvězd-
nému nebi a vyzýval měsíc, aby svítil ještě
na jednoho takového zpropadeného chlapíka
může-li.
Tu se ozvalo stůj.
Antonin vyskočil a chytil příručího za vá-
zanku-lavaliere a vložil mu prsty na ohryzek
Jak se třese, zbabělec! Jak daleko příšel
s dívkou?
A tvrdá zámečnická pěst bila bezohledně
a níčila hromadu krás a rvala zdobné ka
deře a uváděla stoličky v nepořádek.
„Na mou květinu mi nesmí hmyz lézt
nebo ho takhle, a takhle a zase takhle roz-
mačkám.“ A hodil ho do lískového křoví, že
z příručího a obrazu božího byl modře a ze-
leně napuchlý ubožák.
A tak bylo jasno, že Friedrich von Schille
působil na nynější Dürnbuch příliš vášnivě.
Furtner
Trollmannův
Bětuška
Antonina
Schill
12
article
Opojná jižní noc.
Opojná jižní noc.
Historka z denníku cestovatele Dalmaci.
Napsal Frant. Petr
Jaro bylo v rozpuku, když jsem stál jed-
nou večer na velkém molu splitského přísta-
vu. Jižní noc vydechovala opojné vůně,
obloha zářila nespočetnými miliony třpytivých
hvězdiček.
Naslouchal jsem písni přístavu. Racho-
cení jeřábů, houkání parních sirén, výkřiky
popěvky italských rybářů a šumot lodníc
šroubů, vše splývalo v mohutnou symfonii
Bavil jsem se barevnou hrou tisíců světel čer-
vených, zelených a bílých, které zrcadlo pří-
stavu odráželo a zmnohonásobujíc je ve svých
drobounkých vlnkách, proměňovalo v tro-
barevně zářící mravenčí rej.
Byl jsem sám a bylo mi čekati ještě mno-
ho hodin k odjezdu parníku. Odjížděl až ve
tři hodiny v noci.
Pozoroval jsem chvíli nádhernou jachtu
boháče, který na svých cestách navštívil Split.
Na její palubě pobíhali lodníci, svinovali plá-
těné střechy nad přední palubou a s pravidel-
ně přerývaným řinčením kladkových řetězů
strojili jeřáb k nakládání uhlí.
Na zádi lodi zářila okna salonu. Zahleděl
jsem se na ně a pozoroval, jak na jejich te-
nounkých záclonkách pohybují se stíny osob
Snažil jsem se uhodnouti, co se v tom saloně
děje, jak asi dámy přepychově oděné i muž
bohatí a hrdí dávají se obsluhovati mlčelivým
lokaji.
Dalmac
František
Jara
Split
13
article
V tom uslyším své jméno. Ohlédnu s
překvapen. Vedle jachty zakotven stojí pěkný
dvoustěžník mého dobrého přítele. Podivno:
tak mne zaujal lesk boháčovy jachty, že jsem
ani nespozoroval vedle stojící plachetní lodi.
na které jsem na Jaderském moři ztrávilv
milém přátelství s jejím kapitánem dva krás-
né měsíce. Poskočil jsem radostně a přeběhl
houpající se prkno, které sloužilo za lodni
můstek. Přivítání bylo veselé, otázky a odpo-
vědi neměly konce. Zasedli jsme na zádi lodí
na stočených lanech a při dobrém víně a
právě upečené rybě vypravovali jsme si svoje
osudy od posledního rozloučení. V milém roz-
hovoru ubíhala chvíle za chvílí.
Měl jsem však nyní mnohem blíže n
očích okna salonu na zadní palubě jachty
Osvětlena již nebyla — společnost sešla již
asi do kajut... V tom se potichu otevřely
dvéře salonu, a v nich stanula elegantní dáma.
Chvíli jakoby se rozmýšlela. Pak za sebou
zavřela dvéře a usedla v temném stínu na
zádi lodi. Temno mi nepopřávalo čísti v je-
jím obličeji, ale co chvíli zazářily její oči jako
malé hvězdičky. Byl jsem jako magnetisován
a nepozorně jsem sledoval vypravování kapi-
tánovo. Rozmrzel se konečně mou netečností
kterou si neuměl vysvětliti a dal rozkaz lod-
níkům, aby chystali plachty k odplutí. V tom
se neznámá zvedla a vrátila se do ralonu.
Bylo mí, jako bych se probudil ze sna. Vitr se
sesiluje? Je přízniv směru kapitánovy plavby
na ostrov Hvar? Ano, ano!
Hvar
14
article
Rozloučil jsem se s kapitánem a vystoupi
na břeh. Brzo byly plachty vytaženy, loď od-
poutána od železných kruhů, zarachotil ko-
tevní řetěz, hlavní plachta se nadmula větrem
a tma pohltila obrysy lodí. Jen červené a ze-
lené světlo, vzdalující se rychle na houpavých
vlnách, se loučilo ještě se mnou, zastavujíc
se na okamžik v pevných bodech. Pohlédl jsem
naposled na krásnou jachtu... S Bogom.—
šel jsem k druhému molu, kde právě při-
stál parníček, plující z Trogiru. Prohlížel jsem
si z dlouhé chvíle vystupující pasažéry. Ne-
naleznu mezi nimi známého, který by mi ukrá-
til několik hodin čekání na odjezd parníku?
I ta naděje mne sklamala. Jen cizí lidé
vystoupili, a já rozmrzen, rozhodl jsem se jiti
do některé kavárny v přístavě. Jdu. Přede
mnou kráčí elegantně oděná dáma. Je asi ci-
zinka. Chvíli sledují její pěknou postavu
lehký a pružný chod. A ne, ne! Předešel jsem
ji, aniž bych aspoň pohledem byl zavadil
její obličej. Zapaluji si cigaretu a ihned ji od-
hazují do moře.
Za mnou se rozlehl měkký ženský smích
Obrátil jsem se překvapen. Magické oči ne-
známé dámy z jachty byly na mne upřeny
Poznal jsem je, o, ihned jsem je poznal!
Zasmála se ještě jednou, vycenivši na
mne bílé zoubky. — „Nudíme se, nudíme,“
opakovala s úsměvem, upírajíc na mne oči
Mluvila chorvatsky, ale s přízvukem cizím
často chybujíc.
„Kdo by se nenudil! Když povážíte, vele-
ctěná, že mám právě touhu po společnosti na
těch několik hodin před odjezdem parníku —
a nemohu nalézti nikoho, kdo by mi pomohl
zmírnit můj osud,“ odpověděl jsem.
Trogir
15
article
„Chcete to zkusiti se mnou? Mám tako
dvě hodinky nudy v zásobě,“ pohlédla na
mne, přimhuřujíc oči.
Za několik okamžiků procházeli jsme s
již jako staří přátelé kolem loděnic. Naše
rozmluva byla velmi živá. Seznamovali jsme
se navzájem, vypravujíce si o svých osudech.
Nebyla šťastna se svým mužem, bohatým Špa-
nělem z jižní Ameriky. Nyní si trochu volněj
oddechla, tyran zůstal při svých obchodech
a jí dovolil na jachtě navštíviti rodnou zemi
Došli jsme ke vratům Kataliničova parku
Z tmavé aleje linula se nám vstříc těžká vůně
růží, bezu a jasmínu.
Zastavili jsme se a naslouchali sladkému
zpěvu slavíků. Ruka dotkla se ruky, její žhavé
tělo přimknulo se ke mně. Rozběhli jsme se
tmou zahrady a klesli na kterési mramorové
lávce. Omdléval jsem rozkoší její lásky, kte-
rou halila sametová tma našeho zákoutí.
„Budu věčně tvá, dragi moj,“ šeptal
horkým svým dechem. „Opustím domov, opu-
stím všecko a budu jen tvá sladká milenka.“
Kolik různých plánů proběhlo našimi ústy, jak
pěkně jsme si představovali budoucnost! Ude-
řila dvanáctá s věže splitského dómu. Zdvihli
jsme se a šli ku přístavu. — „S bohem
vrátím se v půl hodině, abych tě již nikdy ne-
opustila!“ —
Vstoupila na loď. Stál jsem dlouho a če-
kal. Potom cosi jako nedůvěra vkrádalo se
v moje myšlenky. Zhasla světla všech okének
kajut a stroj počal pracovati, jakoby jachta
měla odjetí v několika minutách. Čekal jsem
více než hodinu a stále jasněji cítím, že lod
se chystá k odjezdu. Přistoupil jsem blíže
k lodi a zavolal na námořníka, který cosi
kutil na zadní palubě.
Kataliničův
jižní Amerika
16
article
„Čuješ, brate, řekni mi, odjede jachta
z přístavu?“
„Co je ti po tom?“ — zněla odpověď. —
„Hleď si svého
„Ale aspoň mi něco udělej k vůli, nezů-
stanu dlužen, tvoje gospodarica“ — — avšak
nedomluvil jsem, neboť chlap se sehnul, zdvihl
cosi, a mohutný proud otevřeného lodního
hydrantu stihl mou ubohou postavičku. Skoči
jsem rychle k útěku, ale jaště dobrých pade-
sát kroků mne zalévaly proudy slané vody,
chechtot námořníků z jachty provázel mne
ještě dále... Již jsem pochopil.
Byl jsem na kůži promočen. Moje zlost
proměňovala se v bezmocný vztek, když jsem
vzpomněl na prošlé sladké chvíle vášně. šel
jsem.
Z otevřených dveří krčmy „U císaře Dio-
kletiana“ zazněl veselý italský popěvek. Vý-
buch zdravého smíchu zaburácel po něm. Mži-
kem rozhodl jsem se utopiti svou zlost ve
víně. Vstoupil jsem a zasedl u malého stolku.
Na malém podiu zpívaly a tančily Siciliánky.
číšník mi přinesl baňku kaštelského vína
Rozehřálo mne rychle, pil, jsem je velikými
doušky. Jižní noc! O, smyslná noc! Jachta,
žena Španěla z jižní Ameriky! Opojná, smysl-
ná jižní nocil
„Eh co, lépe tak jak je! Užil jsem dobro-
družství, měl jsem býti spokojen ..
Víno konalo svou povinnost. V hodince
jsem byl v nejlepší náladě. Smál jsem se hla-
sitě s ostatními sprostým námořnickým vti-
pům a... chvílemi jsem utkvíval pohledem na
dívce, která stála za pultem a upřeně mne
pozorovala.
Nemýlil jsem se. Nyní již podruhé se vý-
znamně usmála. — A pak odešla zadními
dveřmi do síňky. Vzchopil jsem se směle a vy-
šel za ní. Čekala mne v tmavé síňce a přivi-
nula se těsně ke mně, šeptajíc zmateně a váš-
nivě.
V tom však rozlétly se dvéře. Kavárník
rozlíceně mne uchopil medvědími tlapami
jedním smýknutím mne hodil do místnosti, kde
jsem padl do rukou jeho hostům. „Smilujte
se!“ — Bránil jsem se slabě, nebylo možno.
Siciliánka
Španěl
jižní Amerika
17
article
Všichni bili, pěstmi bili, do hlavy, do tváří.
do zad. Horká krev mne zalila, ztratil jsem
vědomí.
Hrubé zaklení a kopance mne probudily
ze mdloby. Mariňák byl skloněn nade mnou,
oběma rukama mnou třásl. Ležel jsem na
chodníku nedaleko krčmy, odkud mne vyho-
díli. Těžce jsem povstal, a soucitný voják mne
dovedl k nejbližšímu stojanu vodovodu, kde
jsem si smočeným kapesníkem omýval krev
s bolavých tváří. Studená voda mne poněkud
osvěžila. Poděkoval jsem vojákovi a bral jsem
se smutně k městu. Dříve byl jsem jen mokrý
nyní jsem mokrý a ztlučen a — bez klobouku?
Pro boha! Nový klobouk zůstal v krčmě.
Kráčel jsem chabým krokem tmavými uli-
čkami, rány mne pálily. V záhybu uličky svíti
jako majáček světlo zapadlé kavárny. Stanui
jsem a rozmýšlel se: vejdu, nevejdu? — Vešel
jsem.
Tuto krčmu jsem znal již dříve. Její maji-
telka schovávala pro mne pašovaný tabák
který mi nosili přátelé „Zagorci“. V přízem
byla kavárna, v prvním patře měla majitelk
„casino“, t. j. ještě poněkud veselejší míst-
nost.
Všecky stoly v přízemí byly obsazeny.
Moji pozornost upoutala společnost, sedící při
dlouhém stole u dveří. Černí osmahlí námoř-
níci popíjeli víno a hlasitě se bavili. Byl
dle všeho všichni posádkou jedné lodi. Seděli
dle hodnosti. Starý kormidelník v čele stolu
a nejmladší, asi dvanáctiletý umazaný plav-
čík, na dolním konci. Mluvili řecky. Rozhlížel
jsem se, kde bych umístil svou zmučenou figuru.
Starý Řek trochu poodsednul a mlčky uká-
zal na prázdnou židli vedle sebe. Usedl jsem
tedy u jejich stolu.
Řek
18
article
Starý mne chvíli pozoroval, pak nalil
sklenku vína a podal mi. Tukli jsme si na
zdraví a vypili do dna. Chvíle. Rozmluvu za-
počal starý, jak se sluší. Lámanou italštinou
pověděl, že jsou posádkou čtyřstěžňové lodi
že přijeli z Marseillu a nakládají cement. Pak
se ptal, proč jsem tak zamazán a potlučen.
Snažil jsem se mu popsati svoji nehodu. Všich-
ni poslouchali s pootevřenými rty, mezi nimiž
se blýskaly křídově bílé dravčí zuby. Když
jsem končil vypravování o ranách stržených
v krěmě „U císaře Diokletiana“, zaleskly s
starému oči a ostatní nespokojeně zamručeli.
„A dívky, pravíš, že jsou tam?“ ptal se
starý.
„Zpívají italské kuplety a tancují mez
obecenstvem,“ odvětil jsem.
„Tam půjdeme!“ rozhodl rázně starý.A
všichni pochvalně přikývli. „A tomu spratkov
důkladně vyděláme kůži, aby se naučil být
uctivým k cizincům.
Všem zazářily oči chtivostí a touhou po
rvačce.
Neměl jsem mnoho chuti k novému dobro-
družství, věru. Ale nezbývalo mi než připojit
se k výpravě do tmavé noci jako rota spi-
klenců. Čím více jsme se blížili ke krčmě, tín
více mizela moje odvaha, až před krčmou zml
zela úplně. Ale musil jsem vejíti první: strkal
mne ku předu tak jako devět švábů svého
vůdce.
Když mne spatřil krčmář ve dveřích, ro-
zehnal se ihned po mně. Zůstal však neroz-
hodně státi, vida za mnou osmahlé tváře mých
nových přátel. Usedli jsme ke stolu. Starý po-
ručil šampaňské a obratným klepnutím hrdla
láhve o hranu stolu uvolňoval zlatý nápoj
Z jedné, druhé, třetí... šesté láhve třaskaly
střepy uražených hrdel vesele o strop. Dívky
zatančily ohnivý siciliánský tanec, při kterém
moji přátelé prozrazovali hlasitými výkřiky
svou životní radost.
Diocletianus
Marseille
19
article
Jedna z dívek přišla vybírat. Začala
nejmladšího, umouněného plavčíka. Položil
korunu na její tác, rozhlédl se plaše kolema
— obejmul ji. Jeho ruce chtivě a spěšně blou-
dily po jejím pěkném těle, hladily její prsy,
boky, kolena — avšak dosti! Vyvinula se
z jeho objetí a obrátila se s tácem k jeho sou-
sedovi. A přesně totéž se opakovalo po řadě
u druhého, třetího — u všech mých společ-
níků. Jen starý kormidelník nepožádal od-
měny za svou korunu.
Pili jsme mnoho a již jsem zapomínal
proč jsme vlastně přišli do krčmy. Najednou
šeptá mi do ucha starý: „Až zaplatíme, hled
odskočiti ke dveřím, uvidíš pěkný tanec! Jen
nezapomeň na klobouk!“
Zaplatil všecko. Krčmář vkládal spoko-
jeně peníze do náprsní kapsy. Na ten oka-
mžik jsem čekal. Zdvihl jsem se jakoby nie
a kráčím volným krokem ke dveřím. Došel
jsem k nim, uchopil za kliku, ale v tu chvíl
strašný jek otřásl celou krčmou. Obrátil jsem
se bleskurychle ve dveřích a pohleděl dovnitř
starý nemilosrdně bije krčmáře, který leží na
zemi pod ním. Zahlédl jsem jen krčmářův obli-
čej, celý zalitý krví. Kolem zuří bitva ostat-
ních. Moji druzí se drží jako vlci. Umouněný
plavčík stojí na stole a láhev po láhví hází na
krěmářovy spojence. V koutě za barikádou
židlí vřískají na smrt uděšené dívky
Někdo do mne ze zadu vrazil. Úhnul jsem
se. Policisté s tasenými šavlemi vnikli do
místnosti. Vyklouzl jsem nepozorovaně, při-
razil dveře a běžel jsem do tmy přístavu —
za mnou rozléhal se ryk bojujících a raně-
ných ..
Krčmář
20
article
Tisknu si do čela svůj nový klobouk.
Parník odjíždí ve tři hodiny — přijdu právě
v čas! S bogom, Splite grade! S bogom, opojná
jižní nocil
Čís. 505.
19/,13.
Sachy.
Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež
adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II.,
Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Úloha čís. 980.
(Originál.)
Pravoslav Tichý, Král. Vinohrady
Tichá
Král
Split
Praha
marianský ulice
II
24
article
Zprávy šachové.
Česká Třebová. Klub šachistů Důra
v České Třebové pořádal ve dnech od 27. čer-
vence do 2. srpna malý sjezd šachistů, spojený
s přípravným turnajem pro sjezdové turnaje mlado-
boleslavské. Přihlášek došlo proti všemu očeká-
vání velmi mnoho a také kvalitativně byl hlavní
turnaj velmi silně obsazen, neboť neméně než
ze zúčastněných hrálo již na turnajích v cizině
Průběh turnaje byl vysoce napínavý, neboť rozdí
mezi jednotlivými hráči (až na poslední dva, jak
i z tabulky je patrno) byl zcela nepatrný a roz-
Český Třebová
41
article
Weber
hodl tudiž výsledek jedne, neb dvou partií vlastně
celé pořadí vítězů. Prvé ceny (100 K) dobyl K.
Opočenský (Šach. klub Dobruský Praha), jemuž
patrně uherský training dobře posloužil; o II. a
III. cenu (50 + 30 K) dělí se M. Gargulák (Brno)
a F. Šubrt (8. kl. Charousek, Ml. Boleslav), o dalši
ceny pak dělí se J. Koloušek (Š. K. Důras, Čes.
Třebová). F. Krtička (Š. K. Kladno). A. Pokorný
(Š. K. Dobruský, Praha) a R. Stokláska (š. K. Du-
ras, Čes. Třebová), bez ceny vyšel mistr J. Dobiáš,
jenž po celou dobu turnaje nebyl valně dispo-
nován
Kitzingen. IV. kongres bavorské jed-
noty šachové byl zde konán ve dnech 19. a
27. července. V mistrovském turnaji odnesli prv
dvě ceny vlastně cizinci a to: A. Duhm, Švýca
z Badenska a inž. Hrdina z lnšpruku. Turnaj ten
byl dvoukolový a výsledek byl: Duhm 21/%, Hrdin
2 a Köhnlein 11/2. Hlavní turnaj, hraný ve dvo
rovnocenných skupinách po deseti hráčích stal
se pro nás zajímavým účastí krajana J. Baro-
cha z Inšpruku. V prvé skupině bylo pořadí
Olson a Strassl 61/2, Huber, Schmitt a Kollert 5.
Otto 41/4. Palitzsch 4 atd., v druhé skupině dr-
Dyckhoff 7, Baroch, Schapiro a Kunstmann ú.
dr. Thoenes 41/2, dr. Degel 4 atd. První vítězové
dr. Dyckhofí a Strassl (Olson odstoupil) sehrají
spolu později užší match o putovní cenu prince-
vladaře bavorského. Příští kongress r. 1915 bude
v Řezně, další r. 1917 v Inšpruku.
Weber
K Opočenský
šach
M Gargulák
F Šubrt
Charousek
J Koloušek
Š K Důras
Čes
F Krtička
Š K
A Pokorná
Š K Dobruský
R Stoklásek
J Dobiáš
A Duhm
Švýca
Ing
Olson
Huber
Schmitt
Kollert
Baroch
Schapiro
Kunstmann
doktor
Thoenes
Degel
Dyckhofí
Strassl
Brno
Boleslav
Praha
Badensko
Bara
Řezno
Inšpruk
Dobruský Praha
Dyckhoff 7
42
article
Praha. Šachovní klub »Dobruský
bude v sjezdových turnajích v Mladé Boleslavi
velmi silně zastoupen, neboť dosud přihlásili se
pp. L. Prokeš. F. Treybal, dr. Vítkovský. Opo-
čenský, Mitovský, Židlický a Havlík a další při-
hlášky, zejména také do skupinového turnaje
budou asi ještě následovati. Šach. kl. »Dobruský
upozorňuje na výslovné ustanovení výboru Ústř.
jednoty českých šachistů, dle něhož mohou s
turnajů v Ml. Boleslavi zúčastniti pouze ti šachi-
sté, kteří budou do 10. srpna přihlášeni za členy
Ú. J. Č. š. Kdo dnes ještě stane se členem Šach
kl. »Dobruský« bude ještě přihlášen k Ú. J. Č.
a bude se moci zúčastniti sjezdu v Ml. Boleslavi
Přihlášky přijímají se v hodinách odpoledních
v klubovní místnosti v kavárně Louvre.
Police n. Met. Klub šachistů v Polic
n. Met. sehrál dne 6. a 27. července dva hro-
madné zápasy s Českým kroužkem šachistů v Brou-
mově, jež oba vyhrál. Prvý v poměru 4: 1, druhý
Kladno. Šachový klub Kročehlav
utkal se dne 13. července opět se svým starým
rivalem Šachovým klubem Kladno a zví-
tězil v poměru 51/2 : 314.
Scheweningen. Stav smíšeného turnaje
po XII. (předposledním) utkání: Alechin 111/2, Ja-
novski 10, dr. Olland 8. Breyer a Yates 734.
Lasker 7, te Kolsté 6, Englund 51/2. Geus, Loman
a Mieses 5. Speyer 4 a Schelihout 3.
Dobruský
L Prokeš
F Treybal
doktor
vítkovský
Mitovský
Židlický
Havlík
Ú J Č
Breyer
Yates
Loman
Mieses
Praha
Mladá Boleslav
Opo
Boleslav
Louvre
Met
Brou
Kladno
Kročehlavy
Lasker
Englund
Speyer
Šachovní klub
klub Kladno
te Kolsta
45
article
Leský bezvadný a dokonalý výrobek
Leský bezvadný a dokonalý výrobek
tekutý krém na cídení a leštění stolních příborů.
nádobí, klik, štítů, vah, závaží, klenotů a veške-
rých kovových součástek na nábytku, oknech,
dveřích, kočárech, autech atd.
Výrobci; Beneš a Lakomý, luč. tov. Brno.
Cididla na kovy, nabizena bez jména výrobe
nejsou česká
Beneš
Lakomá
Brno