1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v neděli 25. května 1913.
Praha
4
article
Naranní a večerní Hiaty
předpláci se
v Praze v zdminirtracti
na měslo. . . . . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . 6 K —b
s dvojí denáškouo
na měeie. . . . . . 2 K
na čtvrt leta . . . . 7 K 62h
ve fliálkácha
na měsio . . . . . 9 K 80
na měn., Poštona
na čtvrt ista . . . . S K en
a dvoji zásílkou
na měsíeo
e ri: : kS
Dnešní číslo pro Prahu jest o 18
stranách, s přílohou pro venkov
o 22 stranách.
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 26. května v ob-
vyklou hodinu polední.
Praha
5
article
Srbům a Bulharům v dějinné
chvíli.
Srbům a Bulharům v dějinné
chvíli.
Naší přátelé na Balkáně těžce nesou.
že se více nezabýváme srbsko-bulharským
sporem. Nikdo však, doufáme, nebude po-
chybovati, že bychom rádi tak činili, kdy-
by byla nejmenší naděje, že dovedeme ja-
kýmkoliv způsobem pomoci bratrskému
rozřešení rozporů, které nás všechny v Če-
chách naplňují těžkým zármutkem a nej-
většími obavami o budoucnost Slovanstva.
Ale my nemůžeme nic jiného dělati, než
obraceti se k jihoslovanským bratřím
prosbami, aby nezapomínali, že jsou Slo-
vané a čím jsou Slovanstvu povinni. To
však, zdá se, už málo účinkuje... Vášně
dostoupily takové míry, že je potřebí ji-
ných argumentů, a zrovna ty jsou nám ne-
dostupny. Zejména Srbové ohrožují celou
svou budoucnost, ale to ukázati jim mohou
jiní, než my, jež naše politika zahraniční
přivádí v položení naprosto nepřirozené.
které nedovoluje nám říci, co všichni má-
me na srdci. Vážní lidé v Srbsku i Bulhar-
sku vědí, co znamenal by pro veškeré Slo-
vanstvo bratrovražedný boj o válečnou
kořist: naprosté znesvěcení posvátného
nadšení slovanských národů, kterým pro-
vázelo balkánské národy v boj, o němž
nikdo netušil, jak slavně skončí, ránu do
tváří těm milionům upřímných Slovanů,
kteří se třásli o jihoslovanské junáky jako
o vlastní syny a bratry, všem těm, kteřís
bezpříkladným nadšením pomáhalí, čím
mohli... Ne o nás se jedná, ač my za-
pomněli na svou Matici, na své obranné
jednoty, na miliony, které Němci nasbírali
na lov českých duší v Roseggerově fondu,
ale o ty ubohé Slováky, o zapadlé vesnice
v Krasu, které s nadšením dávaly poslední
groš, o naše Jihoslovany, s kterými děly
se pravé divy slovanského obrození, is
těmi, kteří posud Slovanství se vyhýbali.
Srba
Bulhar
Němec
Roseggerův
Slovák
Jihoslovan
Balkán
Srbsko
Kraso
6
article
Což ti všichni za svou lásku zasluhují, aby
po celý život s bolestí a sklamáním musíli
vzpomínatí na nejsvětější okamžik svého
velkého slovanského nadšení? Mohli tu-
šiti a očekávati, že se v odpověď na tolik
čisté bratrské lásky najdou na Balkáně
ohavná péra, která s odporným hrdopyš-
stvím dovedou psáti o — Slovanstvu?
V nejmučivějším snu nemohli sníti, že
tam po slavném vítězství nad Turky bude
prolévána slovanská krev za to, že je kdo
Srb nebo Bulhar, nebo že ta vesnice má
být srbská nebo bulharská..
Rusko-polský spor je neštěstím Slo-
vanstva — ale ten je výsledkem staleté
historie, s tím zvykli jsme si už počítati.
a v krásné jednotě jihoslovanské na po-
čátku války doufali jsme najíti neodolatel-
né kouzlo, kterým se dovedou zhojiti i roz-
jitřené rány rusko-polské. Ale nyní s hrů-
zou vidíme spor o kořisť, jakoby bylo ne-
šlo o světodějnou myšlenku osvobození
uhnětené slovanské ráje od staletého uti-
skování půlměsícem, nýbrž o nejobyčejněj-
ší dobývačnou válku, a báti se musíme, že
každá možnost vnitřního sjednocení Slo-
vanstva zničena bude tímto ošklivým spo-
rem na nedozírnou dobu!
Avšak co platí všecky tyto citové ar-
gumenty štvavým listům a lidem, kterým
štvaní je řemeslem a povoláním, nebo pro-
středkem k dosažení moci za jakoukoliv
cenu!
Turek
Srb
Bulhar
Balkán
7
article
Bohužel že neštvali nadarmo. My už
dlouho dostáváme listy s líčením událost.
přímo úžasných, při jichž čtení stydla krev
Nechtěli jsme jich uveřejňovati, ale s nále-
žitým přeháněním uveřejňoval je nepřátel
ský tisk, který se nedovedl udržetí radostí
jak se boří tam dole slovanská hradba,
jak možno bude z tohoto bratrovražedné-
ho boje ustrojiti politiku, jež navždy od-
straní hrozné nebezpečí slovanské, které
jim všem leželo jako můra na duši, od ně-
meckého říšského kancléře do posledního
německého žurnalisty. Ale je-li jen část
toho pravda, pak se tam staly strašné hří-
chy na Slovanství. A Srbové hřešili nejví
sami na sobě, když se svými štvavými ra-
dikálnými listy dali strhnouti k největšímu
poškození vlastní věcí.
Jestli chtěli, aby se Bulhaři mohli
ukázati k nim velkodušnými, aby mohl
vyjíti jim vstříc bez velikých obtíží u bul-
harských Makedonců, kteří tak velkou ú-
lohu hráli a hrajou v politickém životě
bulharském, pak měli v obsazených jimi
zemích ukázati, jak rozumějí slovanskému
bratrství, měli viděti v každém Bulharu
bratra, nechati každému víru a národnost.
a tak dokázati, že pod srbským panstvím
možno bude každému zůstati při své víře
při svých tradicích a při své národnosti
Měli dokázati, že Srb a Bulhar jedno jsou
— pro všecku budoucnost. Bulhaři vědí.
jak těžko je určiti, ku které kdo národ-
ností v Makedonii patří, a neklamali by
se o nevyhnutelném mravním účinku poli-
tického panství srbského na Makedonce,
u nichž posud jen agitace rozhodovala, ke
komu se přidají, ale vědomí, že mohou
zůstati Bulhary, míti své školy, své osvě-
tové organisace bylo by jim upokojením.
Srba
Bulhar
Makedonec
Srb
Makedonie
8
article
Srbští vojínové, kteří tak skvěle do-
kázali své hrdinství proti Turkům, že se
jim všichni Slované s takou radostnou pý-
chou obdivovali, mohli proti Bulharům ve
sporných krajích býti méně bojovnými.
A jak škodili Srbsku pro budoucnol
Balkánská otázka daleko není rozřešena.
V boku zřizují Srbům Albanií s otevřeně
doznaným účelem, aby byla stálou hrozbou
Srbsku; a tu chtěji míti ještě v týlu nepřá-
telské, rozvášněné Bulharsko? Což srbští
šovinisté opravdu nedovedou mysliti na
zítřek, na budoucnost svého národa?
Nezdá se jim, že je vážným zájmem
Srbska, aby Bulhaři byli a zůstali přímými
sousedy Albánska, a měli tak přímý zájem
na balkánské otázce? Ovšem pod pod-
mínkou, že se nyní Srbové a Bulhaři do-
hodnou, a že pro všechnu budoucnost zú-
stanou věrnými spojenci.
Turek
Slovan
Bulhar
Srba
Srbsko
Albánie
Bulharsko
9
article
Srbští šovinisté mohli by konečně také
vzpomenouti, jak těžce hřeší svou bezohled-
nou vášnivostí na svých vlastních bratrech
za Dunajem. Ti dali Šlovanstvu krásný pří-
klad slovanské solidárnosti v chorvatsko-
srbské koalici. Chorvaté upřímně sdružili
se se Srby, poněvadž uvěřili, že Srbové
nikdy nebudou chtíti ničeho chorvatského
— a Srbové chorvatští dojista nikdy je ne-
sklamou. Ale jakou nedůvěru budou roz-
sívati v srdcích chorvatských všichni ne-
přátelé koalice, ukazujíce na poměry srb-
sko-bulharské? Má býti jižní Slovanstvo
zase rozštěpeno a rozerváno jako dřív
Není potřebí býtí obzvláštním prorokem
aby se mohlo s apodiktickou jistotou říci
že taková rozervanost nejvíce uškod
Srbům.
Ovšem mnozí a vážní Srbové bojí se
bulharské expansivnosti a šovinistických
plánů bulharských ohledně panství na Bal-
káně, a proto myslí také na strategické
posice budoucího území srbského. Ale proti
každému takovému nebezpečí je jadrným
lékem upřímná dohoda v nynější chvíli,
uzavření pevné smlouvy spojenecké, poli-
tické a hospodářské pro všechnu budouc-
nost, jakož i vzájemná garancie o naprosté
svobodě národnosti i víry v obou státech.
Nebezpečnou je nynější chvíle, kdy
jsou ještě nervy napjaty válečnou horečkou
budoucnost bude klidnější a bude plna
docela jiných politických problémů.
Chorvat
Srba
Dunaj
Bala
10
article
Ale i bulharským šovinistům je potře-
bí říci upřímné, otevřené slovo. Když dva
bratrští národové s napjetím všech sil po-
třeli společného nepřítele, který je po sta-
letí mučil a týral, pak po historickém ví-
tězství divně vypadají advokátské sporyo
uzavřené smlouvě, která takové vítěz-
ství nepředpokládala. Nutno býti velko-
dušným. Bulharsko i Řecko chtěly po pře-
rušení londýnských jednání ještě něčeho
docíliti, jen Srbsko nemohlo ničeho více
očekávati a přece ochotně pomáhalou
Odrinu. Bulharům nemísila se Evropa váž-
ně do toho, co smějí z dobytého území po-
držeti, a Silistrii ustoupili ne tak pod tla-
kem Evropy, nýbrž protože nechtěli války
s Rumunskem, ačkoliv dojista sami sejí
nebáli. Srbové však zaplatili těžce, že
jsou Slované. A na to neměli by Bul-
haři přece jen zapomínati. Snad celý národ
bulharský není složen ze samých p. Rado-
slavovů, který tak ochotně odkryl dopiso-
vateli „N. Fr. Presse“ své neslovanské
srdce — alespoň co jsme viděli na cestě
Bulhar
Srba
Slovan
Bulharsko
Řecko
Srbsko
Evropa
Silistrie
Rumunsko
11
article
Bulharskem po sjezdu sofijském opravdo-
vého, dojemného slovanského nadšení bul-
harských mužů, žen i dětí nikdy nevymizí
z vděčné naší paměti, a proto snad dovede
cítiti se Srby, co musili vytrpěti za to, že
jsou Slovany. Bulhaři mají nyní k moři ně-
kolik cest svobodných a Srbové, kteří pro
veškeren svůj hospodářský život potřebují
moře jako plíce vzduchu k dýchání — od-
kázáni budou na dralu, vedoucí Alban-
skem, ohrožovanou Albanci, dráhu, jejíž
směr dojista nebude určován zájmy srb-
skými. Ale kromě této velkodušnosti, kte-
rá opravdu sluší národu lépe, než trvání
na písmeně smlouvy, neměli by také Bul-
haři zapomínati na to, že v otázce Soluna
je zbytečno dávati Srbům možnost, aby
mezi spojenci vybírali, místo aby se přidal
k nejbližšímu bratrskému slovanskému ná-
rodu, jak by to bylo jedině přirozeno.
To všecko jsou však otázky přítomno-
sti, ale bylo by velkým proviněním na
vlastních zájmech, kdyby také Bulhaři ne-
myslili na budoucnost.
Srba
Bulhar
Bulharsko
Slovan
Soluna
12
article
Němci netajilí se těžkým zklamáním
jež jim připravila porážka Turecka.A
Němci nejsou z těch, kteří se tak lehce
poddávají. Zabezpečili si vliv na dráhu
bagdadskou, spokojili se místo přístavu
perském zálivu Alexandrettou v moři stře-
dozemním a dobrodušným slibem Ruska
dáti jim spojení z bagdadské dráhy do Per-
sie, nebojí se více anglického odporu a ce-
lou silou vrhnou se na energickou práci
aby si zabezpečili Malou Asii a udělaliji
silnou pod tureckým nebo — německým
praporem. Dnes jsou k Bulharům plni ohle-
dů, poněvadž jsou dál, a poněvadž mají na-
ději, že by Bulhaři mohli rozbíti slovanský
kruh od Černého moře k albanským hrani-
cím, když už se podařilo zabrániti, aby ne-
šel až k Adrii, ale že by jim Bulhaři k srdc
přirostli víc, než ostatní Slované, tomu
přece v Bulharsku sotva kdo bude věříti
Jedinou pevnou ochranou, aby se německá
vlna nepřevalila přes Balkán, jedinou pev-
nou zárukou, že zmizejí velkoněmecké
snahy o německém vlivu přes Rakouskoa
Balkán do Malé Asie, jež by musily zname-
nati těžkou pohromu samostatnosti všech
slovanských národů, kteří snaze této jsou
v cestě, je pevná jednota srbsko-bulhar-
ská a sice nejen proto, že by představovala
velikou moc vojenskou, nýbrž také proto,
že by byla nedocenitelnou mravní oporou
jižním Slovanům rakouským a vzácným
příkladem jednoty všem Slovanům ostat-
ním. A přes vnitřně jednotné Slovanstvo
nelze přejíti k dennímu pořádku ..
Němec
Bulhar
Adrie
Slovan
Turecko
perský záliv
Rusko
Asie
Bulharsko
Balkán
Rakouskoa Balkán
13
article
Proto myslíme, že také v Bulharsku
zvítězí hlas srdce i rozumu, že Bulhaři vy-
jdou vstříc Srbům, a že najde se střední
linie, která by oběma umožnila žíti v trva-
lé bratrské shodě a v pevném spojenství,
politickém i hospodářském. Také Bulha-
rům dojista na tom záleží, aby v očích
ostatního Slovanstva neukázali se nesmí-
řitelně neústupnými. Dovedli býti vždy
více bezohlednými, než také nám bylo pří-
jemno, ale my všichni věděli, že jdou Bul-
haři za velikými cíli, a ta tvrdá bezohled-
nost byla nám alespoň zárukou konečného
vítězství nad odvěkým utiskovatelem. Ale
dnes, když zvítězili, přáli bychom si tro-
chu slovanské dobroty a srdečnosti.
Dej Bůh, abychom se nesklamali.
Bulhar
Srba
bůh
Bulharsko
14
article
Srbové i Bulhaři našli opravdové státníky,
kteří dovedli oba národy sraziti v nepře-
možitelné šiky, jež celý svět naplnily ob-
divem. Kéž ti, kteří národy své vedlik
skvělým vítězstvím, dovedou je také spo-
jiti k další společné práci, k nerozlučné
jednotě, k bezpečné ochraně vlastní i k
záštitě všeho Slovanstva! Velikost národů
neukazuje se jen v krvavých bojích — také
v mužném sebezapření, kde vyžadují toho
veliké cíle národů, za kterými spějí. Přáli
bychom si, aby nám jihoslovanští národové
byli zářivými vzory nejen v hrdinné udat-
nosti, s kterou radostně dovedli obětovati
své životy za osvobození svých bratří, ný-
brž také v oné imponující umírněnosti,
která je nejlepším důkazem vyspělosti,
nutné k udržení toho, co krví dobyto, av
bratrské smířlivosti, které je tolik potřebí
všem Slovanům. Srbové a Bulhaři majív
rukou budoucnost Slovanstva. Slovanstvo
buď jim bude na věky žehnati, anebo bude
je dlouho, dlouho — proklínati. Srbové
těžko mohou hledati svou budoucnost mi-
mo Slovanstvo, a také bulharský národ
dojista nezapomněl, že za své osvobození
a svou velikost děkuje potokům prolité
slovanské krve a nejčistšímu slovanskému
nadšení.
Srba
Bulhar
15
article
Jednotliví politikové mohou překvapiti
svět svou cynickou bezohledností k Slo-
vanstvu, ale bulharský národ tak hluboce
slovansky cítí, že by snad možno bylo dělati
tu a tam protislovanské intriky, ale naděje
Němců, že by se Bulharsko trvale mohlo
V drobném prodejte
ranní číslo o sobě
en e
večerni
. . na s
Ve filiálkách na venkově
ranní čisle
večerní
lnseráts
platí se hotově napřed.
Předplacení a innerty přijíma
sdministrace v Marinnské ul.,
Tam nacházeji se těž
redakce, tiskárna a sxpadiee
„Národnich Listů“
Rukopisy se navraneií
Bulharsko
Marinnský ulice
16
article
postaviti do řad nepřátel Slovanstva, jsou
přece snad marny. A proto prosíme a za-
klínáme odpovědné vůdce obou národů, aby
nedali se zviklati kříkem šovinistů, aby ne-
zapomínali na budoucnost vlastních národů
i Slovanstva, povolili druh druhu, a uzavřeli
na věčné časy pevnou spojeneckou smlouvu,
politickou i hospodářskou, a zaručili sobě,
že příslušníci obou národů v obou státech
mají míti vždy naprostou možnost, žíti
vlastním životem národním. Jak šťastným
by bylo veškeré Slovanstvo, kdyby mohlo
Srbům i Bulharům s celou tou láskou,
kterou jim dokázalo v době války, žehnati
také jako skvělým vzorům slovanské sná-
šenlivosti, opravdového slovanského bratr-
Karel Kramář.
ství!
50 let české Besedy v Liberci.
„Dějiny české Besedy v Liberci jsou svědo-
etvím, že musili bychom my Češí navyknout
sobě mnohou a mnohou nepěknou vlastnost,
než bychom dovedli vyvěst něco podobného
činům libereckých Němců. Vyštvali nám Be-
sedu z bytu jejího, nechali ji žebrat přede
dveřmi o přístřeší, a spolek inteligentních
Čechů, poněvadž té „české holotě““ nikdo a
nikdo nechtěl domu svého propůjčit, musí se
scházet ve skromné veřejné hospůdce.
Srba
Bulhar
Kramář
Němec
Čecho
Liberec
17
article
Nebohá ta česká Beseda v Líberci! Ani
nikoho nenapadne, kdo kráčí strmou třídou
Friedlandskou, že zde v tom domě, na kterém
je německý nápis: „Weinstube zum Ungar“.
mohl by být asyl libereckých Čechů. Černá
tabule s oznámeními u vchodu, české časo-
pisy na stolech, Přecechtělovy a Farského
obrazy po stěnách ovšem pak hned po do-
mácku na Tebe působi. Člověk je tu brzy
doma a mezi svými. Známo, že musili úřad-
nici železniční z české Besedy vystoupit na
vyšší rozkaz nerozumných zuřivců těchže lidí,
kteři nyní budou žádat subvenci z autonom-
ních českých kapes. Jeť v Liberci arci ještě
dosti jiné inteligence české, úřadníků v to-
várnách, učitelů na školách, znáte ale jistý
ten druh českých povah, který skryje vlaste-
nectví pod sedmerý zámek, jakmile hrozi
sebe menší nepřijemnost; znáte ten strach
před ztrátou sebe menší skývy chlebal
Jan Neruda.
Ungar
Čecho
Přecechtělův
Neruda
Líberec
18
article
Neruda navštívil Čes. Besedu libereckou 2. říj-
na 1865, připojiv k tomuto datu v besední „knize
hostů“ svůj podpis: JJan Neruda, spisovatel z Pra-
hy. Dojmy z této návštěvy uveřejnil ve dvou feuil-
letonech Národních Listů z 8. a 12. října 1865. Ač
přijetí mladého spisovatele v Besedě nevybočilo
z mezí sousedského českého pohostinství, přec jen
dostalo se asi Nerudovi pozorného a vlídného při-
vítání od členů besedních, neboť cítil se v Besedě
„hned po domácku“. Ovzduší českého hovoru,
sdílnost a líčení strastí, s nimiž mladý spolek vstu-
poval na trnitou cestu nejisté budoucnosti, na sto-
lech vyložené české časopisy, černé prkno se spol-
kovými zprávami a záznamy výboru, české obrazy
po stěnách — to vše po procházce nevlídným te-
hdy městem zaujalo rázem mysl i srdce bystrého
a citlivého básníka.
Úsudek jeho, jak patrno z obou feuilletonů.
nevyzněl tuze lichotivě pro liberecké „Bieder-
mairy“. Jak by se Neruda vyslovil dnes, po pa-
desáti téměř letech, o německé kultuře? Jistě ne
lichotivěji..
JJan Neruda
List
Neruda
Če
19
article
Dnes nenašel by tam již české Besedy v po-
druží. Její věrní postavili ji důstojný přibytekv
náhradu za všecky ústrky, jichž zakusila za půl
století. Česká Beseda vlastně budova Národního
domu, jenž jest majetkem České Besedy, jest stře-
diskem všech českých spolků libereckých a ohni-
skem osvětových snah liberecké menšiny.
Ani obrazů Přecechtělových a Farského,o
nichž Neruda se zmiňuje, nespatřili bychom jižv
besedních místnostech. Za neustálého stěhování
z bytu do bytu ztratily sej také v archivu besed-
ním chybí mnohý z listinných dokladů, které oži-
vily by při dnešním významném jubileu leckterou
vzpomínku na události prošlých let i na čelné
osobností a korporace národní, jež vystihly již při
začátcích České Besedy dalekosáhlý význam její
pro existenci příslušníků našeho národa v „nejně-
mečtějším“ městě království (erste reindeutsche
Stadt Böhmens).
Tak padesátileté jubileum besední vyvolává
hřejivou vzpominku na Františka Palackého, na JJ.
Ev. Purkyni, na Uměleckou besedu, na Svatobor
a Měšťanskou besedu pražskou (mimo velikou řa-
du předních osobností a korporací, jichž jmén ne-
Přecechtělův
Farský
Neruda
Palacký
Eva
Purkyně
Svatobor
národní dom
Stadt Böhmen
Jj
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 24. května.
5— (Kronika.) Neradno podceňovat
význam formy. Slupka sic nedá ještě jádro
a forma nedá obsah, ale přece forma mluví
vždycky za obsah. Kolikrát člověk utrpě
těžkou křivdu, že neblahým zevnějškem od-
pudil od sebe právo.
S knihami jako s lidmi.
Před dvaceti lety odložili jste knihu.
Odstrašila vás slohem. Chtivě obraceli jste
listy, zkoušeli sem a tam odstavce, stránky
jste načínali. Snad někde přece budete
stržení proudem? Nešlo to. Věty hrbolaté
výraz lopotný, slovo ke slovu namáhavě
vázáno, celek neladný, neskladný.
— Zač pak může stát obsah, je-li forma
tak chatrna? řekli jste si.
Nezaujati nijak, odložili jste knihu.
Po dvacetí letech náhoda zase vámi
přívála do rukou.
Opět obracíte lísty.
Vskutku, velmi chatrná forma! Hle
jaké věty! Dech uvázne, nežli pronikneš
k myšlénce! Těžko rozeznat, která část ke
které patří!
— Radvaňskému, člověku nervós ním,
výhradným, skoro poctickým pokrmem opo-
jenému a v řečech i pohybech výstřednímu,
tváře snědé a řídkým jen popelavým vou-
siskem obrostlému, který zdál se, že vlastně
od vzduchu žije, neboť měl za to, že vý-
znamem nové víry zcela nedůstojné mrzké
své tělo krmiti a se napájeti, připadal toho
roku vyšlý epos Slovackého »Król duche
jakožto vrchol nejen poesie, nýbrž i lidské
moudrosti vůbec . ..
Hrozná větal A ještě vybrána z krat-
ších a snadnějších. Jiné vlekou se dýcha-
vičně přes celé stránky.
Cizá výchova, cizé školy a nedostatel
zlastního duchovného života kdysí tak mrza-
čivě působily na českou spisovnou praxi
Možno-li se zálibou se pouštět do takové
četby?
Praha
21
article
Nedivite se už, že tenkrát před dvacet
lety nedovedla vás kniha upoutat.
Dnes je jinakl
Dvacet let naučilo vás jinak pohlíže
na věci života. Dovedete sic ocenit hladkost
formy a snad lépe než před tím, ale forma
sama přestala už dávno obluzovat, nebo
svádět váš úsudek. Poznáváte sic starý ne-
japný sloh, ale něco vás pudí, neohlížet se
tuze po těch tretách. Čtete a čtete. A ku
podivu! Už jste knihu neodložili. Přečetl
jste s plným zájmem všecky čtyří tlusté —
svazky.
Toužili jste dávno po věrném zobra-
zení českého života let třicátých a čtyřicá-
tých minulého věku. Takový rámec, aby se
v něm zračil život společenský své doby
možno-li, vedle prvních rozpuků vědomi ve-
řejného a národního, také jakýs obraz du-
chovného vývoje jedincova. Paměti J. V
Friče plnou měrou odpovídají těm poža-
davkům.
Doba romantiky byla v plném rozkvětu.
— Doba zvláštního obrození! Nejen
básníkům a politikům, i myslitelům a věd-
cům se zdálo najednou lehko, aby jednotlivec
všecky vznešené pravdy a ideály shrnul
v mysli a uplatnil v životě! A ke všemu,
že netřeba ničeho, než upřímného nadšení,
mužného přesvědčení a trochu té vytrva-
losti . . .
Hrdina Pamětí sám je představitelem
své doby. Všecku bytost má vyplněnu její
ideálem. Přispět k obrození a povznesení
národa! Neví sice ještě, jak svému úkolu
dostojí, ale rozhodně nějakým činem velkým
a slavným. Ani oběť vlastního života nesm
jej lekat. Už na škole mladý hoch uzavírá
idejné svazky a pečetí je přátelskými přísa-
Frič
22
article
Eaměti J. V. Friče. V Praze 188.
Eaměti J. V. Friče. V Praze 188.
hami. Cíle a tužby sice nejasné, za to forma
fantastická, plná dojemné symboliky.
Mladí přátelé na rozchodnou loučí s
spolu za tajemných obřadů.
— Nakoupil jsem plný šátek hroznů na
trhu, ty jsme spolu rozmačkali, procedili
šťávu do rudé sklenice a pili na věčné
bratrství. On pak naleznuv mezi svým krá-
mem jakýs prsten, rozlomil ho ve dví, každý
z nás půl schoval . ..
Tak romantikou překypuje všecko my
šlení a konání. Děti si hrají s pestrou látkou.
Však než se nadáš, hra jde do opravdy
Život, hra. Vše záleží na vzorku, jaký se
A vzory náš romantism neměl malé.
— Vlastni průpravou k mé krisi duševnt
byl Byron. Jeho rekové staly se mými ide-
ály, učili mne pohrdat světem a věnovat
se službě lidskosti . ..
Záhy, mladý muž, zprotivuje si všední
život. Vidí před sebou jediné spasné roz-
hodnutí: vyváznout z něho. A jedinou po-
vinnost: připravit, uchystat, začít nový ži-
vot. Nový, lepší život, rozumí se. Jakýa
který? To se ukáže. Zatím, pro synka ze
spořádané zámožnější rodiny nastává nej-
bližší starost, nejvíc nalehavá, odbýt na ško-
lách nezbytné zkoušky. Pro prázdniny slíbii
mu otec pěknou cestu. Podivá se na Rýn,
do švýcar, tam kde mezi skalami a ledovci
také Byronův Manfred trávil své velké chvíle.
— Zamýšlel jsem svléci v sobě starého
směšně malicherného člověka a začít odtud
život mladistvého — Titána . ..
Titanství, nadměrný zápas! Jaký ideál
Jaké heslol
Zatím, jak už bývá, věci přišly jinak.
Zkoušky nedopadly dobře. Z cesty nebylo
nic. Všednost hrozila pohltit mladou duši.
Byl blízek zoufalství. Poznával, že se mus
něco stát. Třeba, k něčemu se rozhodnouti
K čemu? Brzo uzrálo v mladíku rozhod-
nutí. Uteče z domu.
J V Frič
Byron
Byronův
Manfréd
Praha 188
Rýn
23
article
vyskytl.
— Za týden loučil jsem se už s vlastí
odhodlán, nespatřit ji nikdy víc, nebudu-li
se moci vrátit jednou jako všemocný, samo-
vládný pán, alespoň svých vlastných osudů.
Až potud průběh životopisu podobá se
jiným jako vejce vejci. Kolik mladíků, po-
mateno četbou, provedlo své klukovské
osloviny. Opatří se nějak cestovným a do-
kud drobné stačí, trvá i romantická ná-
lada. Pak první náraz, srdce padá do kalhot,
plány se vykouřily a schlíplí mladí hrdinové
vraceji se kajícně k domácí disciplině.
S mladým Josefem Fričem bylo jinak
Opravdový zanícenec idey, od počátku uchy-
stán na svízel a zápas, je odhodlán, ne-
ustoupit.
Hluboce v paměť vtištěn chová Byronův
aforism:
— Překážky a obtíže jsou pařeništěm
velkých duchů a svoboda jedinou mateří
řídkých těch ctností, jakým se člověk hono-
sit může . ..
Tak podnícen, podniká mládec odhodlaně
osudný skok do prázdna. Vypravuje se do světa
bez peněz, bez vědomí a pomoci přátel, na
zdař bůh, hotov, zkoušet své síly a probíjet
se nejtěžšími okolnostmi. Jediného pečlivě
dbalý, spálit za sebou všecky mosty, aby
návrat nebyl možný. Doma všichni mají se
domnívat, že je mrtev.
Bylo kus vážné školy života v tom roč-
ním bezmála pobytu, jejž sedmnáctiletý ro-
mantik, synek zámožné rodiny, odchovaný
v pohodlí a blahobytu, strávil uprostřed víru
velkých měst, v Hamburku, v Londýně,
Paříži, odkázán na sebe sama ve chladné
cizině, živě se, jak právě náhoda přála,
z ruky do úst, přečasto hladem a mnohými
nedostatky strádaje.
Bylo vše nutným důsledkem idey, jejíž
službě se zasvětil. To věděl.
— Předsevzal jsem si svatosvatě, žeo
vytknutý úkol se pokusím, ani trudu ani
sebe prozaičtější práce nechci se štítit, ž
Frič
Byronův
bůh
Hamburk
Londýn
Paříž
24
article
dám se do školy života, kdež stůj co stůj
se chci vyznamenat . ..
Romantik, odchovaný literaturou, od po-
čátku své historie, vlastně už od dětsví,
vede pečlivě svůj Denník. Je mu věrným
průvodcem, vlastně jediným přítelem. Ukládá
v něm vedle přesných zpráv a dát svých
dobrodružstev i věrné zpovědi svých nálad,
záznamy sebezpytné, výlevy horovné.
— Nemohu vlastně ničeho pro sebe pra-
covati, podotýká za londýnského pobytu,
kde se živil výpomocnou prací v nějaké to-
várně. Při mizerné stravě v jednoduchém
kabátě, v roztrhaných botách, málokdy čisté
košili, s mrazem v srdci, s ničemnou nadějía
ztroskotanou vírou, slabý, malomocný tvor,
jemuž třeba se plazit, aniž má moc se roz-
létnout v nekonečný prostor a to on, polo-
bůh, chlapík s krkolomnými plány, s mohut-
nou, svatou vášní a láskou světobornou! Za-
styď se, červel . ..
Jindy sám sobě objasňuje svou mravně
společenskou situaci.
25
article
— Slávu nehledám v nepravostech, nýbrž
bych způsobil všemožně dobré. . . V době,
kdy začiná boj a třeba vyhledávat teprv
přikrou cestu pravdy, nikdo nemá práva.
vyhýbat se zápasům, stavět si klidné hnízdo
ve stěžních tonoucí a bouří zmítané lodi . ..
Celkem přál osud záměru mladických
tužeb. V Londýně poštěstilo se bludné duši,
najíti společnost, po které dávno srdce
práhlo. Octl se tu v kruhu polských emi-
grantů. Zde dověděl se, že vlastní jádro
emigrace nalezá se v Paříži, že je tam škola,
kde se tuží mysl i paže pro příští veliké
úkoly a že jsou tam i lidé, od nichž možno
mnohému se přiučit. S nejbližší náhodou,
která přála, svezl se do Paříže.
V Bábelu sekvanském, po dlouhém strá-
dání, vyjasňují se zase poměry dobrovolného
psance. Doma v rodině měli jej dlouho za
ztracena. Přísahal, nedat o sobě domovu ni-
žádných zpráv a přísaze věrně dostál, jenom
svému Denniku si stýskaje, Však do Paříže
Sláva
Londýn
Paříž
Bábel