1
masthead
5. listopadu 1905.
2
masthead
I. Přiloha „Národních Listů
Přiloha
6
article
Svoboda a sloh.
Svoboda a sloh.
Jednota pro dostavení dómu svatovít-
ského vypsala veřejnou soutěž na projekty k ma-
lířské výzdobě kaple sv. Jana Kř. v chorovém
věnci kathedraly. Její výsledky uvidíme po No-
vém roce. Až do té doby soutěž může zajímati
jen ty, kteří buď přemítají o tom, mají-li sej
zůčastnit, anebo ty, kteří snad už chodí s ou
těžkem. Tak se děje skoro vždy v případech
obdobných, ačli podmínky konkurenční netisní
tak, že umělci nejdříve sborově usilují o jieh
zvrácení, aneb aspoň nápravu. Tentokráte však
stává se ono vypsání zajímavým už teď, i mimo
obec umělců tvořících.
Od počátku obnovy dómu pražského, tedy
po čtyřicet asi let, byla stavební huť hradčan-
ská, a Jednota s ní, pravou tvrzí uměleckého
konservatismu. Co zakladatelé Jednoty zamý-
šleli: uchrániti kostel od zkázy, do níž se ka-
thedrála řítila, vrátiti jí při tom původní, ničím
neposkvrněnou podobu a potom stavbu doplniti
ve vzhledu a duchu čírnáctého stoleti, to jejich
nástupci věrně nadále zachovávali. Václav Pe-
řina z Čechorodu byl k tomu přiveden vlaste-
neckou láskou k české starobylosti; Joseí
svatý
Kř
Václav pe
Čechorod
Jednota
7
article
Kranner romanticko-archaeologickým přesvědče-
ním umělce. Josef Mocker upevnil toto přesvěd-
čení zmnožením věených poznatků, opřel je o
širší známosť goliky, nežli jakou jeho předchůdce
mohl míti. Vše to šlo dlouho za obecného sou-
hlasu. Autorita Hradčan byla tak velká, že lidé
cituplnější a prozíravější jenom v ústraní proje-
vovali nespokojenost s přílišným formalismem
nové části a litovali, že purismus vede si při-
liš bezohledně vůči umění negotickému. Teprve
po smrti Mockerově, jejíž čas spadá témět
v jedno s novým hnutím v architektuře u nás.
zvedl se odpor silněji a hlasitěji, odpor proti
krajnostem konservatismu ve formě a úzkoprso-
sti v myšlenkách vůdčích. Vypsaná soutěž je
jeho velkým vítězstvím.
V dómu svatovitském stojí dnes věci asi
takto: Kamil Hilbert, třetí stavitel dómu nové
řady, přisvojil si právo umělců goliky, právo
přivésti v daném rámci a na cestě přirozeně
postupujícího vývoje uplatnit své osobní schop-
nosti, síly a tvořivosti umělecké, dokud ještě na
stavbě je k tomu místo. K nové umělecké vý-
zdobě plastické vyzváni byli sochaři, aby ve
veřejné soutěži naznačili svoje ideje, ale až do-
sud mlčky nebo výslovně se na nich žádalo.
aby se dostavili s návrhy ve stylu golické pla-
stiky. Chrám se vší svojí novou výpravou zevně
i vně měl zůstati hradem učeného stylu. Každě
vybočení z jeho mezí pokládáno téměř za zne-
svěcení posvěcené starobylosti v nové roucho
oblěknuté. Dnes ale v pátém odslavci soutěžného
řádu čtete s podivem i radostí: »Sloh malby
figurální se přesně neurčuje, jelikož se nežádá
similace gotické.«
Svoboda uměleckého svědomi je tim prokla
mována. Stavitel dómu a umělecké oddělení Je-
dnoty otevírají silnému umění vstup, kdežto
dřive propouštěli jen stylistické komposice, ne-li
stylistická cvičení.
Kranner
Mocker
Mockerův
Hilbert
Svoboda
Hradčany
8
article
Kranner a Mocker dobře se vyznali v sy-
stému a tvarosloví gotické architektury. Byli ve
své práci důslední a přesní, jak jen slohové
znalosti jejich doby připouštěly a žádaly. Co
oni kreslili, navrhovali a řemeslníky dávali pro-
váděti, souhlasilo do pismene s jejich přesvěd-
čením a zámyslem. Mocker, kterému teprve
vlastně připadl úkol starati se také o plastickou
a maliřskou výzdobu chrámu, byl jako pravý
architekt své doby vzdělán převahou intelek-
tuslně a vědecky v oboru architektury. Jebo
malíři a sochaři s ním však nebyli s to držeti
stejný krok. Ani Seqnens, ani Lhota, ani Swerts
a ještě měně Levý, Šimek nebo Myslbek ne-
dovedli býti ve svých pracích tak golicky
věrni jako byl on v architektuře. Maliři se o to
pokoušeli marně; sochaři málo aneb vůbec ne.
Kranner
Mocker
Seqnens
Swerts
Levá
Šimek
Myslbek
Lhota
9
article
Kdyby Lyl Mocker býval s to převésti, je vše
chny do svého obzoru, byly by malby v kapli
lobkovické nebo sv. Anny musily vypadat jako
ony v kapli svatováclavské nebo na Karlštejně
nebo v křižově chodbě v Emausích: jakýsi prd-
měr jejich gotických individualit, jako se on
držel středu mezi Matyššem z Arasu a Petrem
Parléřem. Pro sochařské práce mohl odkázati
na mnohem řídčí vzory, na Parléřova sv. Vá-
clava, na sv. Jiří bratří Klusenbachů, na Ma-
donnu v kostele týnském. Ale oni sochaři měli
už svůj styl, jejich umělecké vychování šlo jiným
směrem nežli Mockrovo, nemohli se proto podle po-
velu přeměniti k vůli jedné sošce nebo dvěma. Ma-
liři byli podajnější a poslušnější, protože umělecky
slabší, ale ani jejich výkony neshodují se se
slohem a duchem české malby čtrnáclého věku.
Jan Swerts si vůbec do svého stylu nedal mlu-
vit Zde se tedy snahy o dodržení slohu histo-
rického proti vůli zúčastněných stroskotávaly
buď z části buď na dobro. Pod tlakem stylové
theorie vznikly pak v kaplích kathedraly malby,
jež dusí v sobě každé svěžejší hnutí, každý
rys osobnosti, byl-li tu jaký, a váznou na pol
cestě k vytčenému cíli. Všechno je na nich
z druhé a třetí ruky.
Nynější soutěž otvírá okna zdravému, vol-
nému vzduchu. Vyžaduje umělecký výtvor a ne
umělý výrobek a zcela zřetelně zříká se poža-
davku, který, jak zkušenost ukázala, nemoh
být nikdy cele splněn.
Lyl Mocker
Anna
Matyšš
Petro Parléř
Parléřův
Jiří
Klusenbach
Swerts
Karlštejn
Emausy
Ma
Aras
10
article
Všechna dřívější snaha utkvívala v krátko
dechém přesvědčení, že umělecký a krasocitný
soulad, spojitá harmonie součástí není jinak
možna, nežli v úzkém rámci jednoho a léhož
historického slohu, ano vlastně jen v jedné jeho
krátkodobé nuanci. Oči venku bloudíci mohly se
ovšem přesvědčiti o pravém a přečastém opaku.
o omezenosti této theorie a to i na uměleckých
výtvorech minulých dob, ale za stolem vyse-
zené a z kněh vycezené poučky stály výše
nežli mluva zjevů ve skutečnosti stále
živé. Konečně i hrůzovládě oné formalistní
theorie odzvání tato soutěž. Urbanova dekorace
kostela vyšehradského velmi výmluvně a pře-
svědčivě učinila v ní průlom a jakoby v jejich
důsledcích činí se — v řádu soutěžném —
podmínkou, aby výzdoba figuralní byla v kom-
posici monumentální a církevní, a aby svým
maliřským podáním rámci vážného gotického
dómu úplně se přizpůsobila. První čásť poža-
davku nemusila být stipulována zvláště. Rozumi
se sama sebou za všech okolnosti a v každé
době. Druhou část bylo bohužel třeba ještě pro
Urbanův
11
article
tentokráte zvláště vytknouti. V krátce i ona
stane se podmínkou mlčky ujednanou. Dnes
musila být zvláště pověděna, noboť Jednota pro
dostavění chrámu cítila nutnost veřejně uvésti
ve známost, že opouští dosavadní své konser-
vativní a formalistní stanovisko a že její porota
bude vážiti v projektech vnitřní jejich harmoni
s místem, prostorem, plochou a architektoni-
ckými liniemí.
Zajisté že i to jest požadavek stylu, avšak
se stanoviska uměleckého a ne z nařízení ar
cheologie. To je v pravdě moderní a není třeba
strachovati se, že do kaple sv. Jana Kř. vnikne
jaká extrava gance »moderny«.
Otevírá-li se, aneb aspoň umožňuje umění
z ducha a citu doby vyváženému vstup do
chrámu, vyzývá-li se k tomu pokrok a ne zpá-
tečnictví nebo ztrnulost, nečiní Jednota nie ji-
ného, nežli co církev vždycky činila. Až do
počátku minulého věku bylo umění chrámov
ve všech částech a do všech konců stále jen
pokrokové. Na jeho poli sváděny byly všechny
vítězné bitvy uměleckého vývoje a jenom jako
podivné anomalic objevují se diletantské snahy
v 17. stol. o golické pokračování San Domenieu
v Bologni nebo, jako zvláštnosti psoudogotické
dekorace 18. štol. v Sedlci, Roudnici a Kladru-
bech: Teprve devatenácté století sestrojilo si
theorie o zvláštním slohu církevním a myšlen-
kový pochod romantismu objevil gotiku jako
sloh specificky kostelní a prokiamoval její samo-
vládu, nie toho nedbaje, že sám střed křesťan-
ského světa, Řím, je takořka bez ní a že ani
římské kostely ani římská kurie nestála o styli-
sující Nazarenisty.
svatý
Kř
Bologna
Sedlec
Roudnice
Kladr
Řím
Sana Domenieo
12
article
Řeknete: bylo by romanských dómů, goti-
ckých katedrál, basiliky sv. Petra v Římě, ko-
stela sv. Míkuláše v Praze, kdyby církevní po-
žadavky vůči umění bývaly té strachuplné tra-
dicionalnosti, jakou si oblibily kruhy kostelnív
naši době? Vyneslo to jen dvojí škodu. Ko-
stelu a umění. U nás zejmena. Místo umělců
dostavovali se a dostavují dosud k práci jen
praklikové, více méně zruční nápodobitelé
opakovači, nejčastěji řomeslníci. Druhdy co
kostel, to výtvor umělecký. Od té doby, co se
počalo klásti pravověrné vyznání historicko-slo-
hové výše, nežli tvoření umělecké, staly se ko-
stely sehránkou neladu a nevkusu.
Karel B. Mádl.
= Navé publikace redakci télo rubriky zaslané
XI. zpráva kuratoria průmyslového musea císaře
a krále Františka Josela I. pro východní Čechyv
Chrudimi za rok 1904. V Chru-limi. Nákl. průmysl.
musea 1905.
Kalda Josef. Ogaři. Obrázky z moravského Va-
lašska. Slobálkou Jar. F ilipí a. V Praze, J. Pelel.
1905. — 80.
O zajíčkovi. Povídka pro malé i velké děli
S obrazovou výzdobou Jaros ava Filipla. V Praze
J. Pelcl. — 8e.
Petro
Míkuláš
Mádl
Josel
Josef
Pelet
J Pelcl
Řím
Praha
ko
moravský Virginie
kuratorium průmyslový muzeum císař
Čechyv Chrudim
13
article
Školská hlídka.
Školská hlídka.
Nový řád školní a vyučovací.
F. V. Moravec.
F V Moravec
14
article
Další desideria učitelstva v otázce školního
řádu týkala se zapomínané a přece velice důle
žité oblasti praktické paedagogiky: péče o děti
Učitelstvo si přálo, opírajíc se o svůj školský
a kulturní program, aby výchově sirotků, dět
opuštěných a zanedbaných věnována byla ve
školním řádě zvlástní pozornost, a vskutku nový
řád školní ve své čtvrté hlavě a to v §§ 212.a
220. obsahuje mnohá nová, cenná ustanovení,
která nepostrádají volikého významu i když ne-
splňují všech přání, v tomto oboru vyslove-
ných. n
Jest již jakýms pokrokem v našich pomě-
rech, zdůrazňuje-li se vážnost a důležitost otáz-
ky poručnické, která u nás byla řešena na-
mnoze jen se stanoviska hmotného a ho-
spodářského prospěchu sirotků. Zatím
odkazuje nový řád školní veškoru příslušnou
pěči opatrovnickému soudu, jemuž přisluší do-
hlédati k rodičům, poručníkům, opatrovníkům.
přisvojitelům a pěstounům (§ 212.). Novéa
přiznivé ustanovení tkví ve výslovném stanovení
kompetence školy zakročiti u místní a okresní
školní rady, ba přímo i u soudu opatrovnického
o nápravu, shledá-li učitelská konference, že
děti potřebují ochrany (§ 216.), jmenovitě když
rediče neb jejich zástupci nekonají svých po-
vinností vzhledem ke školní návštěvě, když
zanedbávají výchovu ditěte, když nedbají
své povinnosti podporovati škol u
plnění jejího úkolu, zejmena když jest patrno,
že vliv rodiny školní výchově překáži
(§ 214.).
Tato ustanovení jsou způsobilá, budou-li
dobrými, podrobnými nařízeními zemské školní
rady (§ 220.) doprovozena, vykonati mnoho do-
brého ve prospěch výchovy sirotků a opuště-
ných; neboť zmocňují školu, aby účinně za-
kročovala ve prospěch dokonalé výchovy těch
dětí, o něž mnohdy nikdo řádně se nestaral.
15
article
Tím i naznačen směr a rozsah výchovné akee
školní v tomto oboru, neboť přiznává se školo
jaksi právo odborné, paedagogické in-
stance, která oprávněna i také ven ze siní škol-
ních a ze školního mechanismu zasáhnouti ve
svém vlastním, výchovném odboru. Má-li však
tato dobrá, ale pouze tneoretická stránka no-
vých ustanovení míti blahodárných výsledků
praktických, bude nutno, aby škola vstoupilav
živý styk s autonomií a lidumilným občanstvem.
Snad zjistí škola nutnost, aby sirotci, děti opu-
štěné a zanedbávané, byly odevzdány řádným
rodinám. I bude nutno zříditi korporace vý-
chovné (výchovné rady, sirotčí rady), kter
budou míti povinnost převziti za řádnost řeče-
ných rodin zodpověslnost. Bude potřebí interes
o dokonalou výchovu rozšířiti na veškeru intel-
ligenci a utvořiti nejen z učitelův, ale i z lé-
kařů, duchovních správčů a soudců výchovné
rady, jejichž úkolem bude vykonávati paedago-
gický dozor nad výchovou mládeže, zvláště pak
zjišťovati tělesně nebo duševně abnormální
děti, k normální výchově školské nezpůsobilé.
děti mravně zpustlé, osiřelé a opuštěné nebo
zanedbané. Bude dále potřebi bedlivě zjišťo-
vati, potřebí-li kde odejmutí moci oteovské, zři-
zevati po obcích lidumilné sbory, které maj
miti péči o děti vůbec a osiřelé a zanedbané
zvláště.
Nový řád školní a vyučovámí dotýká se
těchto velepotřebných sírotčích a výchovnýeh
rad v § 219. vyslovuje očekávání, že školn
16
article
správci a učitelé institucím těm budou napomá-
hati a jim potřebné zprávy co najochotněji po-
dávati. O tom nemůže býti pochybnosti, ale
jiná pochybnost vzniká, zda totiž vskutku bu-
deu „okolnosti“ a „poměry“ vždy tak příznivy.
aby volání školy po ochraně a dokonalé domáci
výchově mohlo býti reálně vyhověno.
Řád školní a vyučovací stále jen ve své
čtvrté hlavě, jednající o péči o děti, „o če-
kává“, že dobrovolné filantropické jakés in-
stituce všechnu tu péči o děti vykonají radostně
a bezplatně, „očekává“, žé zřídí se útulky
ohřivárny, spolky pro nadilky, pro stravován
mládeže, „očekává“ dále, odevzdá se dítě do
polepšovny, spolky na ochranu dítek atd., ale
nikde nenaznačuje, kterak si praktické splněn
těchto svých krásných a slibných „očekávání“
představuje.
Dokud stát ponechává zemi v tak neutě
šeném finančním stavu, že musí se platit
školní plat, dokud není ani tolik peněžních pro-
středků, aby naše školy byly řádně vypraveny
vším, čeho nezbytně k vyučování potřebují, do-
kud prohlašuje se usilování paedagogického
světa po zakupování všech učebných pomůcel
všem dětem, vůbec usilováni po naprosté
bezplatnosti všeho vyučování za hotovou utopii
dokud nenasyta militarismus shltne každé sou-
sto, po klerém školství hladově dychtí, dotud
myslim, 1 v tomto oboru veřejné péče o dět-
bude „od chtění ke skutkům cesta daleká“ a
sebe slibnější ustanoveni budou jen: „slova
slova, slova“.
spolek pro nadilka
17
article
Požadavku veškorého učitelstva, aby
hlavní prázdniny na školách obecných
měšťanských vesměs všude trvaly tak dlouho.
jako na školách středních, vyhověl nový řád
školní a vyučovací zúplna. Bylo věru absurd-
nosti neomluvitelnou, bylytli prázdníny pro
děti škol národních uměřeny kratší než pro do-
spělejší žáky škol středních; neboť pravý vý-
znam prázdnin vězí po přednosti v hygieně
ač také důvody paedagogické, hospodářské i kli-
matické mluvily u nás pro delší prázdmny na
školách národních.
Ale mechanický konservatismus, s jakým
nazíráno na naše školství elementární, dlouho
nechtěl pochopiti, že právě mladší žáci měli by
míti prázdniny delší. A když i konečně uznávány
důvody theoretické, byla tu obava před veřej-
ným míněním, aby prodloužení prázdnin nevy-
kládalo se za pouhou koncesi — učitelům. Byl
to nejtvrdší oříšek! Na štěstí dala se obava před
„veřejným míněním“ zavčas odstraniti. Na dva-
náct set petic zaslaných našimi místními školními
radami a obecními zastupitelstvy, mluvilo zře-
telně. Také dříve zahájená akce petiční místních
školních rad v Sobotce a Kamenici velmi úspěšně
připravila situaci, a když také klub svobodomysl-
ných poslanců na radě říšské zcela energicky
a vytrvale požadavku učitelstva se zastal, a když
český zemský ústřední spolek učitelský s kolle-
giálními organisacemi — i těmi, pro něž vý-
hoda upravení prázdnin řádem vyučovacím ne-
může nabyti platnosti, poněvadž příslušné z em-
ské zákony uměřují tam jen šest neděl
prázdnin — znovu a znovu požadavek úpravy
hlavních prázdnin zdůrazňoval, bylo konečně
přání učitelstva vyhověno a stanoveno, že školní
rok trvá deset měsíců, a že na hle vní prá zd-
niny připadají dva měsíce.
Sobotka
Kamenica
18
article
Nedorozumění jakés vzniká ze stylisace dru-
hého odstavce § 53. Praviť se tam: „když však
na jednotlivých obecných školách bývá prázdno
o pařízených svátcích podle kalendáře starého
i nového letopočtu, trvá školní rok na těchto
obecných školách deset a půl měsíce; na hlavní
prázdniny připadá pak měsíc a půl.“ Tomuto
odstavci sluší rozuměti tak, že nutno důraz dáti
na spojku i, t. j. že na těch školách, kde prázdno
je o sváteích dle kalendáře řehořovského a také
dle kalendáře julianského, tedy patrně v kraji-
nách s obyvatelstvem vyznání katolického i
pravoslavného, mají býti prázdniny kratší, po
něvadž slaví se na př. dvoje vánoce, dvoje veliko
noce a pod.
Učitelstvo i rodičové očekávají nyní bez-
pečně, že zemská školní rada použije svého
práva, daného § 56., a stanoví také váno ční
prázdniny na školách obecných a měšťanských
shodně s prázdninami na školách středních. K to-
mu dává ostatně podnět a takořka vyzývá k tomu
nový řád školní třetím odstavcem § 56., kde se
ustanovuje, že mají ve spojení se všeobecnými
prázdnými dny dány býti také volné všední
dni, aby všecky školní místnosti důkladně, jak
nařízeno, mohly býti vyčištěny. Po Vánocích, kdy
jediný prázdný den všední dosud je povolen, není
arci možno za tento jediný den čištění provésti.
I lze očekávati, že také vánoční
prázdniny budou na všech školách
obecných, měštanských i střední ch
stejně vymezeny.
Zápis do tříměsíčního kursu industriálního bude
dne 13. a 14. listopadu v ind. škole Anny Šestákové
na Král. Vinohradech, Šafaříkova ul. č. 1. I. posch
„Učitelského Přehledu“ vyšlo na Horách Kutných
II. roč. čís. 2 s literárními příspěvky Jos. Kožíška
(Vyšší vzdělání učitelstva), dra. Eug. Mušky, dra. Em.
Semeráda, K. II. Hilara aj.
Vánoce
Šesták
Král
Kožíšek
Semerád
Hilar
Praviť
Šafaříkův
Kutná II
23
article
Provolání.
Provolání.
Spolek „Minerva“ v Praze, jenž pro dívčí sv
gymnasium v krásných místnostech, kterých blaho-
volností slavně rady král. hlav. města Prahy bez-
platně užívá, má čtyři učebny a může následkem
toho prvou třidu osmitřídní školy své otvírati je
jednou za dvě léta, usnesl se, že se vynasnaží, aby
si získal osm učeben a tím možnost otvírati prvou
třídu každoročně. K tomu cíli zahajuje všeobec-
nou sbírku mezi skutečnými přáteli pokrokua
vzdělanosti, aby výtěžek její přispěl k žádoucímu
rozšíření a trvalému zabezpečení dívčího gymnasia
„Minervina“ pod vlastním přístřeším. Spo-
lek obrátil se vřelou prosbou především ke hlavním
podporovateli školy své, ke slavné městské radě krá-
lovské Prahy, obrací se však i k uvědomělé společ-
nosti české vůbec srdečným vybídnutím, aby přispěla
k dílu, jež onde ke cti všem původcům svým. „Mi-
nervě“ jest třeba pomoci všestranné, neboť, přispě-
je-li jí, jak doufáme, slavná městská rada realitou.
zbude jí hraditi velký náklad buď na novostavbu neb
na přestavbu budovy starší, na opatření všech míst-
ností nábytkem a jiné potřeby inventární, kromě toho
že se celkový výdaj na vydržování školy zvýší nut-
ným rozmnožením stálého učitelstva.
Minerva
Minervina
Praha
spo
24
article
Prosíme tudíž všechny, komu záleží upřímně
na kulturním pokroku, jehož jest „Minerva“ ne pou-
hým heslem, ale skutkovým stělesněním, aby hřivnou
byť skromnou, ale ochotně danou, rozmnožili jistinu,
klerou zakládáme k účelům výše uvedeným, nazvavše
ji: Poklad Minervin. Dobrovolné, nevynucené
buďtež dary a dárky, jež věnují přesvědčení příznivci
a štědří mecenášové pokladu tomuto jednou pro vždy
byť se to stalo i v několika menších splátkách. Ne-
žádáme darů od lidí, nepřejících v srdci svém účelu
„Minervy“, žádáme si naopak, aby těmito dary a
dárky se projevili ti, kdož opravdově horují a se snaž
pro pokrok moderní vzdělanosti v národě českém
chceme se jmenovitě přesvědčiti, jak vážně ze srdce
a z přesvědčení mluvila ona čásť veřejnosti české,
která právě nedávno důrazně vybízela „Minervu“.
aby častějí olvírala prvou svou třídu. Nyní jest dána
příležitost všem lidem dobré vůle, aby účinně osvěd-
čili nejkrásnější své zásady.
Prosíme slavnou redakci tohoto listu, aby v ru-
hrice národních sbírek laskavě otevřela sloupec pro
„Poklad Minervin“ a příspěvky pro něj přijímala
uveřejňovala, „Minerva“ sama s díky bude přijímati
dobrolivé dary v kanceláři své, v přízemku budovy
obecných škol u sv. Štěpána, a uveřejňovali je v ně-
kolika časopisech. Zprávy o výsledcích svého vy-
nasnažení bude často podávati té vážené veřejnosti
našinské, která samostatnou silou svépomoci již tolik
velkého, požehnaného dobra vykonala pro statečný
náš národ a bohdá vykoná i pro jeho dcery, věnující
se pod štítem „Minerviným“ osvětě, vědě a ušlechtilé
práci duševní.
„Minerva“,
spolek pro ženské studium
v Praze.
Minerva
Štěpán
Praha
25
article
Letos vyšly
Letos vyšly
mým nákladem a jsou na skladě vo všechi knihke u pectviel
tyto spisy
pro mládeži
Z naší minulosti. Národní povídky a pohádky
Napsal I. K. Hraše. Druhé opravené vydání. Se
obrázky. Za 1 K 10 h. (Obsah: Zlatý věk. Radobyl
Propadlý rytíř. Jeseň pod Krasíkovem. Žižkův stůl
Zrádcové. Sťastný Váša Pastýř a hadi. Svatoň. Voj-
slav a trpaslící.)
Dvanáct pohádek. Napsala Božena Němcová.
12 obrás ky. Za 2 K 40 h, skvost. váz. 3 K. (Obsah;
O zlatém kolovrátku. O sedmí krkavcích. O třech
zlatých pérech. O vodní paní. O mluvícím ptáku.
žive vodé a třech zlatých jabloních. O zlatém vrchu.
O dobrých kmotřinkách. O zlé matce. O ptačí hlav
a srdci. Auděl strážce. O čertové švakrovi. O divo
tvorném meči.)
Tři pohádky. Napsala Božena Němcová. Se 3 ob-
rázky. Za 1 K, skv. váz. 1 K 60 h. (Obsah: Jak
Jaromil k štěstí přišel. O Maryšce. O Popelce.)
Hodná macecha. Obraz ze života pro malé i velké
děti. Napsal 1. Ježek. Druhé opravené vydání. Z
1 K 15 h. (Obsah: I. Cestou. II. „S Pánem Bohem“
III. Rodinná krouika. IV. Na výletu. V. U strýčka
VI. Před svatbou. VII. Po bitvé. VIII. Na jahody
IX. Z paseky domů. X. Shledání.)
Z lásky sesterské. Povídka pro mládež. Napsal
Al. Dostál. Za 1 K 10 h, skv. váz. 2 K 10 h. (Ob-
sah: I. Tichá domácnost. II. Dopis. III. Návrat
otcův. IV. V zimě. V. Bez matky. VI. V práci
starostech. VII. V lese. VIII. Ztráta. IX. O žních.
K Hraše
Žižkův
Sťastný Váša
Svatoň
Němcová
Jaromil
Maryška
Ježek
Dostál
Krasíkov
Ob
zlatý vrch
U strýček VI
26
article
X. U hrobu matčina XI. Pochvala. XII. V pokušení
XIII. Do práce. XIV. Nemoe v domé. XV. Na zku-
šené. XVI. Odplata vychování.)
O hmyzožraveích. Sestavil K. Starý. Za 56h
váz 76 h
Z dětského života. Drobné povídky a pohádky
Napsala Božena Studničková. Se sedmi obrázky. Za
1 K, skvost. váz. 1 K 60 h. (Obsah: Že to netrefiš
Lysý dědoček. Jaroslávkův nejšťastnější den. Helen-
čin smutný den. Jak upřímnost Lidunku zachránila
Misalka. Čo způsobila lež. Andulčin starý kamarád
Divoké radosti působí žalosti. Andilek. Učiněnou
škodu máme nahraditi. Za panenku dostala „sesli-
čku“. Jak se jelen Bělince odsloužil. O Podivinkovi
Jak se Mařenka stala Rusalkou.)
Maatčin odkaz. Povídka pro mládež dospívající
Napsal F. 1. Andrlik. Za 1 K 10 h. (Obsah: I. Děsiné
zvěsti. II. Smutný den. III. Raněný praporečník. Iv
Zkušenosti praporečníkovy. V. Vzpominky z mládí
VI. Odkaz. VII. Za povinností. VIII. Kam se dě
Josef? IX. V bezpečí. X. Na cestě k dom ovu. X
Po vůli matčině. XII. Staří známí.
Dr. Frant. Bačkovský,
knihkupec v Praze.
23183
K Stará
Studničková
Jaroslávkův
Lidunka
Misalka
Čo
Andulčin
Bělinka
Mařenka
Iva
V Vzpominka
Josef
doktor
František
Bačkovský
Praha
29
article
Dva tance
Dva tance
Sbory pro mužské hlasy
Č. 1. Opustila mne divčina. P'olka.
Č. 2. Nedám, nedám, nedám ti
hubičku. Mazurka.
Č. 1. Partitura a hlasy K 2.40 netto
Jednotlivé hlasy á . —. 30
Č. 2. Partitura a hlasy a „ 2.40 „
Jednotlivé hlasy a „ —. 30.
Dvě nové rozkočné skladby
v slohu národním.
Salvy potlesku následují po každém pro-
vedení.
Pro pp. učitele a ředitele kůrů!
Dvacett
nahčahnínk
Mazurek
43
article
Franc. díla prodáno za rok 85.000.
Franc. díla prodáno za rok 85.000.
Denník
her KOMORNE.
Napsal Ootaves Mirbenu. Cena 2 K 60 h
„Národní Listy“ píší: Impertinence, ironie a natu-
ralistická bezohlednost v líčení nejchoulostivějších věcí
vyznačují ráz románů, povídek a dramat Mírbeaua,
jehož nejznámější román „Memoiry komorné“ dosáhl
sensačního úspěchu, byl hltán obecenstvem, jež mělo
asi více smyslu pro pornografické půvaby díla nežli
pro trpkou a anarchistickou filosofli autora, již vzbu-
24029
dilo nadšení Tolstého a Gorkého.
Franc
Ootaves
Tolstý
Gorký
Komorne
Memoira komorná