ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 435a0320-78f7-11dc-a27b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
Chunky — 48 celkem · entity: person 89, place 37, org 8, work 6
1 masthead
5. listopadu 1905.
2 masthead
I. Přiloha „Národních Listů
Přiloha
3 masthead
k číslu 305.
4 masthead
Strana 13.
5 title
Výtvarné uměni.
6 article Svoboda a sloh.
Svoboda a sloh. Jednota pro dostavení dómu svatovít- ského vypsala veřejnou soutěž na projekty k ma- lířské výzdobě kaple sv. Jana Kř. v chorovém věnci kathedraly. Její výsledky uvidíme po No- vém roce. Až do té doby soutěž může zajímati jen ty, kteří buď přemítají o tom, mají-li sej zůčastnit, anebo ty, kteří snad už chodí s ou těžkem. Tak se děje skoro vždy v případech obdobných, ačli podmínky konkurenční netisní tak, že umělci nejdříve sborově usilují o jieh zvrácení, aneb aspoň nápravu. Tentokráte však stává se ono vypsání zajímavým už teď, i mimo obec umělců tvořících. Od počátku obnovy dómu pražského, tedy po čtyřicet asi let, byla stavební huť hradčan- ská, a Jednota s ní, pravou tvrzí uměleckého konservatismu. Co zakladatelé Jednoty zamý- šleli: uchrániti kostel od zkázy, do níž se ka- thedrála řítila, vrátiti jí při tom původní, ničím neposkvrněnou podobu a potom stavbu doplniti ve vzhledu a duchu čírnáctého stoleti, to jejich nástupci věrně nadále zachovávali. Václav Pe- řina z Čechorodu byl k tomu přiveden vlaste- neckou láskou k české starobylosti; Joseí
svatý Kř Václav pe Čechorod Jednota
7 article
Kranner romanticko-archaeologickým přesvědče- ním umělce. Josef Mocker upevnil toto přesvěd- čení zmnožením věených poznatků, opřel je o širší známosť goliky, nežli jakou jeho předchůdce mohl míti. Vše to šlo dlouho za obecného sou- hlasu. Autorita Hradčan byla tak velká, že lidé cituplnější a prozíravější jenom v ústraní proje- vovali nespokojenost s přílišným formalismem nové části a litovali, že purismus vede si při- liš bezohledně vůči umění negotickému. Teprve po smrti Mockerově, jejíž čas spadá témět v jedno s novým hnutím v architektuře u nás. zvedl se odpor silněji a hlasitěji, odpor proti krajnostem konservatismu ve formě a úzkoprso- sti v myšlenkách vůdčích. Vypsaná soutěž je jeho velkým vítězstvím. V dómu svatovitském stojí dnes věci asi takto: Kamil Hilbert, třetí stavitel dómu nové řady, přisvojil si právo umělců goliky, právo přivésti v daném rámci a na cestě přirozeně postupujícího vývoje uplatnit své osobní schop- nosti, síly a tvořivosti umělecké, dokud ještě na stavbě je k tomu místo. K nové umělecké vý- zdobě plastické vyzváni byli sochaři, aby ve veřejné soutěži naznačili svoje ideje, ale až do- sud mlčky nebo výslovně se na nich žádalo. aby se dostavili s návrhy ve stylu golické pla- stiky. Chrám se vší svojí novou výpravou zevně i vně měl zůstati hradem učeného stylu. Každě vybočení z jeho mezí pokládáno téměř za zne- svěcení posvěcené starobylosti v nové roucho oblěknuté. Dnes ale v pátém odslavci soutěžného řádu čtete s podivem i radostí: »Sloh malby figurální se přesně neurčuje, jelikož se nežádá similace gotické.« Svoboda uměleckého svědomi je tim prokla mována. Stavitel dómu a umělecké oddělení Je- dnoty otevírají silnému umění vstup, kdežto dřive propouštěli jen stylistické komposice, ne-li stylistická cvičení.
Kranner Mocker Mockerův Hilbert Svoboda Hradčany
8 article
Kranner a Mocker dobře se vyznali v sy- stému a tvarosloví gotické architektury. Byli ve své práci důslední a přesní, jak jen slohové znalosti jejich doby připouštěly a žádaly. Co oni kreslili, navrhovali a řemeslníky dávali pro- váděti, souhlasilo do pismene s jejich přesvěd- čením a zámyslem. Mocker, kterému teprve vlastně připadl úkol starati se také o plastickou a maliřskou výzdobu chrámu, byl jako pravý architekt své doby vzdělán převahou intelek- tuslně a vědecky v oboru architektury. Jebo malíři a sochaři s ním však nebyli s to držeti stejný krok. Ani Seqnens, ani Lhota, ani Swerts a ještě měně Levý, Šimek nebo Myslbek ne- dovedli býti ve svých pracích tak golicky věrni jako byl on v architektuře. Maliři se o to pokoušeli marně; sochaři málo aneb vůbec ne.
Kranner Mocker Seqnens Swerts Levá Šimek Myslbek Lhota
9 article
Kdyby Lyl Mocker býval s to převésti, je vše chny do svého obzoru, byly by malby v kapli lobkovické nebo sv. Anny musily vypadat jako ony v kapli svatováclavské nebo na Karlštejně nebo v křižově chodbě v Emausích: jakýsi prd- měr jejich gotických individualit, jako se on držel středu mezi Matyššem z Arasu a Petrem Parléřem. Pro sochařské práce mohl odkázati na mnohem řídčí vzory, na Parléřova sv. Vá- clava, na sv. Jiří bratří Klusenbachů, na Ma- donnu v kostele týnském. Ale oni sochaři měli už svůj styl, jejich umělecké vychování šlo jiným směrem nežli Mockrovo, nemohli se proto podle po- velu přeměniti k vůli jedné sošce nebo dvěma. Ma- liři byli podajnější a poslušnější, protože umělecky slabší, ale ani jejich výkony neshodují se se slohem a duchem české malby čtrnáclého věku. Jan Swerts si vůbec do svého stylu nedal mlu- vit Zde se tedy snahy o dodržení slohu histo- rického proti vůli zúčastněných stroskotávaly buď z části buď na dobro. Pod tlakem stylové theorie vznikly pak v kaplích kathedraly malby, jež dusí v sobě každé svěžejší hnutí, každý rys osobnosti, byl-li tu jaký, a váznou na pol cestě k vytčenému cíli. Všechno je na nich z druhé a třetí ruky. Nynější soutěž otvírá okna zdravému, vol- nému vzduchu. Vyžaduje umělecký výtvor a ne umělý výrobek a zcela zřetelně zříká se poža- davku, který, jak zkušenost ukázala, nemoh být nikdy cele splněn.
Lyl Mocker Anna Matyšš Petro Parléř Parléřův Jiří Klusenbach Swerts Karlštejn Emausy Ma Aras
10 article
Všechna dřívější snaha utkvívala v krátko dechém přesvědčení, že umělecký a krasocitný soulad, spojitá harmonie součástí není jinak možna, nežli v úzkém rámci jednoho a léhož historického slohu, ano vlastně jen v jedné jeho krátkodobé nuanci. Oči venku bloudíci mohly se ovšem přesvědčiti o pravém a přečastém opaku. o omezenosti této theorie a to i na uměleckých výtvorech minulých dob, ale za stolem vyse- zené a z kněh vycezené poučky stály výše nežli mluva zjevů ve skutečnosti stále živé. Konečně i hrůzovládě oné formalistní theorie odzvání tato soutěž. Urbanova dekorace kostela vyšehradského velmi výmluvně a pře- svědčivě učinila v ní průlom a jakoby v jejich důsledcích činí se — v řádu soutěžném — podmínkou, aby výzdoba figuralní byla v kom- posici monumentální a církevní, a aby svým maliřským podáním rámci vážného gotického dómu úplně se přizpůsobila. První čásť poža- davku nemusila být stipulována zvláště. Rozumi se sama sebou za všech okolnosti a v každé době. Druhou část bylo bohužel třeba ještě pro
Urbanův
11 article
tentokráte zvláště vytknouti. V krátce i ona stane se podmínkou mlčky ujednanou. Dnes musila být zvláště pověděna, noboť Jednota pro dostavění chrámu cítila nutnost veřejně uvésti ve známost, že opouští dosavadní své konser- vativní a formalistní stanovisko a že její porota bude vážiti v projektech vnitřní jejich harmoni s místem, prostorem, plochou a architektoni- ckými liniemí. Zajisté že i to jest požadavek stylu, avšak se stanoviska uměleckého a ne z nařízení ar cheologie. To je v pravdě moderní a není třeba strachovati se, že do kaple sv. Jana Kř. vnikne jaká extrava gance »moderny«. Otevírá-li se, aneb aspoň umožňuje umění z ducha a citu doby vyváženému vstup do chrámu, vyzývá-li se k tomu pokrok a ne zpá- tečnictví nebo ztrnulost, nečiní Jednota nie ji- ného, nežli co církev vždycky činila. Až do počátku minulého věku bylo umění chrámov ve všech částech a do všech konců stále jen pokrokové. Na jeho poli sváděny byly všechny vítězné bitvy uměleckého vývoje a jenom jako podivné anomalic objevují se diletantské snahy v 17. stol. o golické pokračování San Domenieu v Bologni nebo, jako zvláštnosti psoudogotické dekorace 18. štol. v Sedlci, Roudnici a Kladru- bech: Teprve devatenácté století sestrojilo si theorie o zvláštním slohu církevním a myšlen- kový pochod romantismu objevil gotiku jako sloh specificky kostelní a prokiamoval její samo- vládu, nie toho nedbaje, že sám střed křesťan- ského světa, Řím, je takořka bez ní a že ani římské kostely ani římská kurie nestála o styli- sující Nazarenisty.
svatý Kř Bologna Sedlec Roudnice Kladr Řím Sana Domenieo
12 article
Řeknete: bylo by romanských dómů, goti- ckých katedrál, basiliky sv. Petra v Římě, ko- stela sv. Míkuláše v Praze, kdyby církevní po- žadavky vůči umění bývaly té strachuplné tra- dicionalnosti, jakou si oblibily kruhy kostelnív naši době? Vyneslo to jen dvojí škodu. Ko- stelu a umění. U nás zejmena. Místo umělců dostavovali se a dostavují dosud k práci jen praklikové, více méně zruční nápodobitelé opakovači, nejčastěji řomeslníci. Druhdy co kostel, to výtvor umělecký. Od té doby, co se počalo klásti pravověrné vyznání historicko-slo- hové výše, nežli tvoření umělecké, staly se ko- stely sehránkou neladu a nevkusu. Karel B. Mádl. = Navé publikace redakci télo rubriky zaslané XI. zpráva kuratoria průmyslového musea císaře a krále Františka Josela I. pro východní Čechyv Chrudimi za rok 1904. V Chru-limi. Nákl. průmysl. musea 1905. Kalda Josef. Ogaři. Obrázky z moravského Va- lašska. Slobálkou Jar. F ilipí a. V Praze, J. Pelel. 1905. — 80. O zajíčkovi. Povídka pro malé i velké děli S obrazovou výzdobou Jaros ava Filipla. V Praze J. Pelcl. — 8e.
Petro Míkuláš Mádl Josel Josef Pelet J Pelcl Řím Praha ko moravský Virginie kuratorium průmyslový muzeum císař Čechyv Chrudim
13 article Školská hlídka.
Školská hlídka. Nový řád školní a vyučovací. F. V. Moravec.
F V Moravec
14 article
Další desideria učitelstva v otázce školního řádu týkala se zapomínané a přece velice důle žité oblasti praktické paedagogiky: péče o děti Učitelstvo si přálo, opírajíc se o svůj školský a kulturní program, aby výchově sirotků, dět opuštěných a zanedbaných věnována byla ve školním řádě zvlástní pozornost, a vskutku nový řád školní ve své čtvrté hlavě a to v §§ 212.a 220. obsahuje mnohá nová, cenná ustanovení, která nepostrádají volikého významu i když ne- splňují všech přání, v tomto oboru vyslove- ných. n Jest již jakýms pokrokem v našich pomě- rech, zdůrazňuje-li se vážnost a důležitost otáz- ky poručnické, která u nás byla řešena na- mnoze jen se stanoviska hmotného a ho- spodářského prospěchu sirotků. Zatím odkazuje nový řád školní veškoru příslušnou pěči opatrovnickému soudu, jemuž přisluší do- hlédati k rodičům, poručníkům, opatrovníkům. přisvojitelům a pěstounům (§ 212.). Novéa přiznivé ustanovení tkví ve výslovném stanovení kompetence školy zakročiti u místní a okresní školní rady, ba přímo i u soudu opatrovnického o nápravu, shledá-li učitelská konference, že děti potřebují ochrany (§ 216.), jmenovitě když rediče neb jejich zástupci nekonají svých po- vinností vzhledem ke školní návštěvě, když zanedbávají výchovu ditěte, když nedbají své povinnosti podporovati škol u plnění jejího úkolu, zejmena když jest patrno, že vliv rodiny školní výchově překáži (§ 214.). Tato ustanovení jsou způsobilá, budou-li dobrými, podrobnými nařízeními zemské školní rady (§ 220.) doprovozena, vykonati mnoho do- brého ve prospěch výchovy sirotků a opuště- ných; neboť zmocňují školu, aby účinně za- kročovala ve prospěch dokonalé výchovy těch dětí, o něž mnohdy nikdo řádně se nestaral.
15 article
Tím i naznačen směr a rozsah výchovné akee školní v tomto oboru, neboť přiznává se školo jaksi právo odborné, paedagogické in- stance, která oprávněna i také ven ze siní škol- ních a ze školního mechanismu zasáhnouti ve svém vlastním, výchovném odboru. Má-li však tato dobrá, ale pouze tneoretická stránka no- vých ustanovení míti blahodárných výsledků praktických, bude nutno, aby škola vstoupilav živý styk s autonomií a lidumilným občanstvem. Snad zjistí škola nutnost, aby sirotci, děti opu- štěné a zanedbávané, byly odevzdány řádným rodinám. I bude nutno zříditi korporace vý- chovné (výchovné rady, sirotčí rady), kter budou míti povinnost převziti za řádnost řeče- ných rodin zodpověslnost. Bude potřebí interes o dokonalou výchovu rozšířiti na veškeru intel- ligenci a utvořiti nejen z učitelův, ale i z lé- kařů, duchovních správčů a soudců výchovné rady, jejichž úkolem bude vykonávati paedago- gický dozor nad výchovou mládeže, zvláště pak zjišťovati tělesně nebo duševně abnormální děti, k normální výchově školské nezpůsobilé. děti mravně zpustlé, osiřelé a opuštěné nebo zanedbané. Bude dále potřebi bedlivě zjišťo- vati, potřebí-li kde odejmutí moci oteovské, zři- zevati po obcích lidumilné sbory, které maj miti péči o děti vůbec a osiřelé a zanedbané zvláště. Nový řád školní a vyučovámí dotýká se těchto velepotřebných sírotčích a výchovnýeh rad v § 219. vyslovuje očekávání, že školn
16 article
správci a učitelé institucím těm budou napomá- hati a jim potřebné zprávy co najochotněji po- dávati. O tom nemůže býti pochybnosti, ale jiná pochybnost vzniká, zda totiž vskutku bu- deu „okolnosti“ a „poměry“ vždy tak příznivy. aby volání školy po ochraně a dokonalé domáci výchově mohlo býti reálně vyhověno. Řád školní a vyučovací stále jen ve své čtvrté hlavě, jednající o péči o děti, „o če- kává“, že dobrovolné filantropické jakés in- stituce všechnu tu péči o děti vykonají radostně a bezplatně, „očekává“, žé zřídí se útulky ohřivárny, spolky pro nadilky, pro stravován mládeže, „očekává“ dále, odevzdá se dítě do polepšovny, spolky na ochranu dítek atd., ale nikde nenaznačuje, kterak si praktické splněn těchto svých krásných a slibných „očekávání“ představuje. Dokud stát ponechává zemi v tak neutě šeném finančním stavu, že musí se platit školní plat, dokud není ani tolik peněžních pro- středků, aby naše školy byly řádně vypraveny vším, čeho nezbytně k vyučování potřebují, do- kud prohlašuje se usilování paedagogického světa po zakupování všech učebných pomůcel všem dětem, vůbec usilováni po naprosté bezplatnosti všeho vyučování za hotovou utopii dokud nenasyta militarismus shltne každé sou- sto, po klerém školství hladově dychtí, dotud myslim, 1 v tomto oboru veřejné péče o dět- bude „od chtění ke skutkům cesta daleká“ a sebe slibnější ustanoveni budou jen: „slova slova, slova“.
spolek pro nadilka
17 article
Požadavku veškorého učitelstva, aby hlavní prázdniny na školách obecných měšťanských vesměs všude trvaly tak dlouho. jako na školách středních, vyhověl nový řád školní a vyučovací zúplna. Bylo věru absurd- nosti neomluvitelnou, bylytli prázdníny pro děti škol národních uměřeny kratší než pro do- spělejší žáky škol středních; neboť pravý vý- znam prázdnin vězí po přednosti v hygieně ač také důvody paedagogické, hospodářské i kli- matické mluvily u nás pro delší prázdmny na školách národních. Ale mechanický konservatismus, s jakým nazíráno na naše školství elementární, dlouho nechtěl pochopiti, že právě mladší žáci měli by míti prázdniny delší. A když i konečně uznávány důvody theoretické, byla tu obava před veřej- ným míněním, aby prodloužení prázdnin nevy- kládalo se za pouhou koncesi — učitelům. Byl to nejtvrdší oříšek! Na štěstí dala se obava před „veřejným míněním“ zavčas odstraniti. Na dva- náct set petic zaslaných našimi místními školními radami a obecními zastupitelstvy, mluvilo zře- telně. Také dříve zahájená akce petiční místních školních rad v Sobotce a Kamenici velmi úspěšně připravila situaci, a když také klub svobodomysl- ných poslanců na radě říšské zcela energicky a vytrvale požadavku učitelstva se zastal, a když český zemský ústřední spolek učitelský s kolle- giálními organisacemi — i těmi, pro něž vý- hoda upravení prázdnin řádem vyučovacím ne- může nabyti platnosti, poněvadž příslušné z em- ské zákony uměřují tam jen šest neděl prázdnin — znovu a znovu požadavek úpravy hlavních prázdnin zdůrazňoval, bylo konečně přání učitelstva vyhověno a stanoveno, že školní rok trvá deset měsíců, a že na hle vní prá zd- niny připadají dva měsíce.
Sobotka Kamenica
18 article
Nedorozumění jakés vzniká ze stylisace dru- hého odstavce § 53. Praviť se tam: „když však na jednotlivých obecných školách bývá prázdno o pařízených svátcích podle kalendáře starého i nového letopočtu, trvá školní rok na těchto obecných školách deset a půl měsíce; na hlavní prázdniny připadá pak měsíc a půl.“ Tomuto odstavci sluší rozuměti tak, že nutno důraz dáti na spojku i, t. j. že na těch školách, kde prázdno je o sváteích dle kalendáře řehořovského a také dle kalendáře julianského, tedy patrně v kraji- nách s obyvatelstvem vyznání katolického i pravoslavného, mají býti prázdniny kratší, po něvadž slaví se na př. dvoje vánoce, dvoje veliko noce a pod. Učitelstvo i rodičové očekávají nyní bez- pečně, že zemská školní rada použije svého práva, daného § 56., a stanoví také váno ční prázdniny na školách obecných a měšťanských shodně s prázdninami na školách středních. K to- mu dává ostatně podnět a takořka vyzývá k tomu nový řád školní třetím odstavcem § 56., kde se ustanovuje, že mají ve spojení se všeobecnými prázdnými dny dány býti také volné všední dni, aby všecky školní místnosti důkladně, jak nařízeno, mohly býti vyčištěny. Po Vánocích, kdy jediný prázdný den všední dosud je povolen, není arci možno za tento jediný den čištění provésti. I lze očekávati, že také vánoční prázdniny budou na všech školách obecných, měštanských i střední ch stejně vymezeny. Zápis do tříměsíčního kursu industriálního bude dne 13. a 14. listopadu v ind. škole Anny Šestákové na Král. Vinohradech, Šafaříkova ul. č. 1. I. posch „Učitelského Přehledu“ vyšlo na Horách Kutných II. roč. čís. 2 s literárními příspěvky Jos. Kožíška (Vyšší vzdělání učitelstva), dra. Eug. Mušky, dra. Em. Semeráda, K. II. Hilara aj.
Vánoce Šesták Král Kožíšek Semerád Hilar Praviť Šafaříkův Kutná II
23 article Provolání.
Provolání. Spolek „Minerva“ v Praze, jenž pro dívčí sv gymnasium v krásných místnostech, kterých blaho- volností slavně rady král. hlav. města Prahy bez- platně užívá, má čtyři učebny a může následkem toho prvou třidu osmitřídní školy své otvírati je jednou za dvě léta, usnesl se, že se vynasnaží, aby si získal osm učeben a tím možnost otvírati prvou třídu každoročně. K tomu cíli zahajuje všeobec- nou sbírku mezi skutečnými přáteli pokrokua vzdělanosti, aby výtěžek její přispěl k žádoucímu rozšíření a trvalému zabezpečení dívčího gymnasia „Minervina“ pod vlastním přístřeším. Spo- lek obrátil se vřelou prosbou především ke hlavním podporovateli školy své, ke slavné městské radě krá- lovské Prahy, obrací se však i k uvědomělé společ- nosti české vůbec srdečným vybídnutím, aby přispěla k dílu, jež onde ke cti všem původcům svým. „Mi- nervě“ jest třeba pomoci všestranné, neboť, přispě- je-li jí, jak doufáme, slavná městská rada realitou. zbude jí hraditi velký náklad buď na novostavbu neb na přestavbu budovy starší, na opatření všech míst- ností nábytkem a jiné potřeby inventární, kromě toho že se celkový výdaj na vydržování školy zvýší nut- ným rozmnožením stálého učitelstva.
Minerva Minervina Praha spo
24 article
Prosíme tudíž všechny, komu záleží upřímně na kulturním pokroku, jehož jest „Minerva“ ne pou- hým heslem, ale skutkovým stělesněním, aby hřivnou byť skromnou, ale ochotně danou, rozmnožili jistinu, klerou zakládáme k účelům výše uvedeným, nazvavše ji: Poklad Minervin. Dobrovolné, nevynucené buďtež dary a dárky, jež věnují přesvědčení příznivci a štědří mecenášové pokladu tomuto jednou pro vždy byť se to stalo i v několika menších splátkách. Ne- žádáme darů od lidí, nepřejících v srdci svém účelu „Minervy“, žádáme si naopak, aby těmito dary a dárky se projevili ti, kdož opravdově horují a se snaž pro pokrok moderní vzdělanosti v národě českém chceme se jmenovitě přesvědčiti, jak vážně ze srdce a z přesvědčení mluvila ona čásť veřejnosti české, která právě nedávno důrazně vybízela „Minervu“. aby častějí olvírala prvou svou třídu. Nyní jest dána příležitost všem lidem dobré vůle, aby účinně osvěd- čili nejkrásnější své zásady. Prosíme slavnou redakci tohoto listu, aby v ru- hrice národních sbírek laskavě otevřela sloupec pro „Poklad Minervin“ a příspěvky pro něj přijímala uveřejňovala, „Minerva“ sama s díky bude přijímati dobrolivé dary v kanceláři své, v přízemku budovy obecných škol u sv. Štěpána, a uveřejňovali je v ně- kolika časopisech. Zprávy o výsledcích svého vy- nasnažení bude často podávati té vážené veřejnosti našinské, která samostatnou silou svépomoci již tolik velkého, požehnaného dobra vykonala pro statečný náš národ a bohdá vykoná i pro jeho dcery, věnující se pod štítem „Minerviným“ osvětě, vědě a ušlechtilé práci duševní. „Minerva“, spolek pro ženské studium v Praze.
Minerva Štěpán Praha
25 article Letos vyšly
Letos vyšly mým nákladem a jsou na skladě vo všechi knihke u pectviel tyto spisy pro mládeži Z naší minulosti. Národní povídky a pohádky Napsal I. K. Hraše. Druhé opravené vydání. Se obrázky. Za 1 K 10 h. (Obsah: Zlatý věk. Radobyl Propadlý rytíř. Jeseň pod Krasíkovem. Žižkův stůl Zrádcové. Sťastný Váša Pastýř a hadi. Svatoň. Voj- slav a trpaslící.) Dvanáct pohádek. Napsala Božena Němcová. 12 obrás ky. Za 2 K 40 h, skvost. váz. 3 K. (Obsah; O zlatém kolovrátku. O sedmí krkavcích. O třech zlatých pérech. O vodní paní. O mluvícím ptáku. žive vodé a třech zlatých jabloních. O zlatém vrchu. O dobrých kmotřinkách. O zlé matce. O ptačí hlav a srdci. Auděl strážce. O čertové švakrovi. O divo tvorném meči.) Tři pohádky. Napsala Božena Němcová. Se 3 ob- rázky. Za 1 K, skv. váz. 1 K 60 h. (Obsah: Jak Jaromil k štěstí přišel. O Maryšce. O Popelce.) Hodná macecha. Obraz ze života pro malé i velké děti. Napsal 1. Ježek. Druhé opravené vydání. Z 1 K 15 h. (Obsah: I. Cestou. II. „S Pánem Bohem“ III. Rodinná krouika. IV. Na výletu. V. U strýčka VI. Před svatbou. VII. Po bitvé. VIII. Na jahody IX. Z paseky domů. X. Shledání.) Z lásky sesterské. Povídka pro mládež. Napsal Al. Dostál. Za 1 K 10 h, skv. váz. 2 K 10 h. (Ob- sah: I. Tichá domácnost. II. Dopis. III. Návrat otcův. IV. V zimě. V. Bez matky. VI. V práci starostech. VII. V lese. VIII. Ztráta. IX. O žních.
K Hraše Žižkův Sťastný Váša Svatoň Němcová Jaromil Maryška Ježek Dostál Krasíkov Ob zlatý vrch U strýček VI
26 article
X. U hrobu matčina XI. Pochvala. XII. V pokušení XIII. Do práce. XIV. Nemoe v domé. XV. Na zku- šené. XVI. Odplata vychování.) O hmyzožraveích. Sestavil K. Starý. Za 56h váz 76 h Z dětského života. Drobné povídky a pohádky Napsala Božena Studničková. Se sedmi obrázky. Za 1 K, skvost. váz. 1 K 60 h. (Obsah: Že to netrefiš Lysý dědoček. Jaroslávkův nejšťastnější den. Helen- čin smutný den. Jak upřímnost Lidunku zachránila Misalka. Čo způsobila lež. Andulčin starý kamarád Divoké radosti působí žalosti. Andilek. Učiněnou škodu máme nahraditi. Za panenku dostala „sesli- čku“. Jak se jelen Bělince odsloužil. O Podivinkovi Jak se Mařenka stala Rusalkou.) Maatčin odkaz. Povídka pro mládež dospívající Napsal F. 1. Andrlik. Za 1 K 10 h. (Obsah: I. Děsiné zvěsti. II. Smutný den. III. Raněný praporečník. Iv Zkušenosti praporečníkovy. V. Vzpominky z mládí VI. Odkaz. VII. Za povinností. VIII. Kam se dě Josef? IX. V bezpečí. X. Na cestě k dom ovu. X Po vůli matčině. XII. Staří známí. Dr. Frant. Bačkovský, knihkupec v Praze. 23183
K Stará Studničková Jaroslávkův Lidunka Misalka Čo Andulčin Bělinka Mařenka Iva V Vzpominka Josef doktor František Bačkovský Praha
29 article Dva tance
Dva tance Sbory pro mužské hlasy Č. 1. Opustila mne divčina. P'olka. Č. 2. Nedám, nedám, nedám ti hubičku. Mazurka. Č. 1. Partitura a hlasy K 2.40 netto Jednotlivé hlasy á . —. 30 Č. 2. Partitura a hlasy a „ 2.40 „ Jednotlivé hlasy a „ —. 30. Dvě nové rozkočné skladby v slohu národním. Salvy potlesku následují po každém pro- vedení. Pro pp. učitele a ředitele kůrů! Dvacett nahčahnínk
Mazurek
43 article Franc. díla prodáno za rok 85.000.
Franc. díla prodáno za rok 85.000. Denník her KOMORNE. Napsal Ootaves Mirbenu. Cena 2 K 60 h „Národní Listy“ píší: Impertinence, ironie a natu- ralistická bezohlednost v líčení nejchoulostivějších věcí vyznačují ráz románů, povídek a dramat Mírbeaua, jehož nejznámější román „Memoiry komorné“ dosáhl sensačního úspěchu, byl hltán obecenstvem, jež mělo asi více smyslu pro pornografické půvaby díla nežli pro trpkou a anarchistickou filosofli autora, již vzbu- 24029 dilo nadšení Tolstého a Gorkého.
Franc Ootaves Tolstý Gorký Komorne Memoira komorná