Ročník XXXXV.

V Praze, v neděli dne 5. listopadu 1905.

Číslo 305.

Na ranní a odpol. listy předplácí so: v Praze v administrači na měsíe za čtvrt leta . . . . s dvají donáškou na měsí na čtvít leta . . . . ve filialkácht na měsíc . . Pošton: a měsie . . . .. el ns čtvrti leks s dvojí zásilkou va měa n r. . . k

Dnešní číslo pro Prahu le o 24 stranácl.

Pozor na nebezpečnou nástrahu! Dvanácti hlasy proti našim devíti za- mitli tedy spojení pp. velkostatkářia Němci hned v první schůzi volební komise sněmu království českého naše ná- vrhy na zavedení všeobecného rovného práva volebního pro sněm český, tak že jich neuznali hodnými ani podrobné debaty! Svorně setu postavili proti nám pp. Pergelt, Baerenreither, Rieger, Seifert, Peschka, Prade, kn. Lobkovie. kn. Fürstenberg, hr. Fr. Thun, Schreiner, hr Sylva Taroucca a Damm. Před tim neopomenuli ovšem němečti poslanei úpěnlivo interpellac! pp. Peschky a Zulegra požá- dati v plném sněmu místodržitele, aby je »všemi prostředky« moci státní (tedy po případě i bodáky a děly, výminečnými stavy stanným právem) zabezpečil proti všeli- kému nátlaku a terroru češké sociální demo- kracie. — Tím ovšem není ještě osud našich návrhů o všeobecném rovném právu definitivně rozhodnut; neboť přehlasovaná naše menšina zajisté vznese otázku minoritním votem na soud plného sněmu, ač nepřestřihne-li Sudičk vídeňská raději dříve nitku jeho ubohého života, jako činívala vždy, kdykoliv se věci v Čechách přiostřily k vážnému rozhodnutí. — Odpravivší takto zatím »státnicky« hladce nejnepohodlnější sobě otázku, německo-feudální většina komise volební ustanovila na program zejtřejší (pondělní) schůze své všeobecné roko- vání »0 zemském zřízenií« — to jest o návrhu našem (dra. Herolda) na obs až- nou a velikou reformu oktrojírky Schmerlingovy z 26. února 1861v duchu rozumné svézákonnostia samosprávy království českého, — a pak o předloze vládní na rozdělení sněmu v národní volební kurie, i doplňujícím ji návrhu Bachmannově na roz- dělení zemského výboru v sekce německou českou . ..

Podle celého složení této komise, v němž národ náš je odsouzen do menšiny pouhě tře- tiny a podle ukázky smýšloní, jež sdružuje tu koaliční většinu pp. Schreinera, Sylvy Taroucey a Pergelta, můžeme býti předém připraveni na pohřeb autonomistického návrhu našeho, kdežto předloha vládní, o národnízhkuriích volebních stane se nepochybně Eridiným jablkem, o něz- povede se zápas mezi německo-feudál- ními spojenei samými, ač-li se pře noc ještě němečti pokrokáři (eppingrovci) s ně- meckými nacionály (pradovci) nedobodnoua nesmíří. Jak známo, byly letošního jara ještě všechny německé strany Gautschovým slibem, že jim po vůli navrhne rozdělení sněmu ve vo- lební kurie německou, českou a velkostatkář- skou, všichni úplně spokojeni. Tento na- prostý souhlas všech německých klubv konstatoval tehda výsloeně a bez odporu vůdce německých nacionálův ve schůzi klubu svého dne 24. května t. r. Avšak od Vesny do podzimu si to nejen Všeněmci, nýbrž i němečtí pokrokáři, s p. drem. Eppingremv čele — jinak rozmyslili. Pojednou jim ten dar

německé národní volební kurie, zajišťující jim úplnou samostatnost při všech volbách do zemského výboru, do správy všelikých ústavů zemských a do všech komisí — je pouhou mi- zernou almužnou, ba „kamenem místo chleba“ , pánové požadují německou národní kurii s právem vata a předehozí národ- ni rozhraničení okresův, jinak prý nesvolí k žádné reformě Schmerlingova volebního řádu, ani k té Gautschově, třebas jim nabízela 112 man- dátův a nám Čechům pouhých 140 mezi 503 sněmovníky. Podtrhněme to německé „prý“, které zdůraznil vůdce německých pokrokářův svou řečí sněmovní ze dne 20. října t. r. a nad to ještě svým návrhem, aby se celá opravní smiřevací akce Gautschova pro svou bozvýhled- nost odročila ad calendas graec as, a přestalo se na tom, že by se prozatím hodila nespokojenému lidu kosť té čtvrté „všeobecné kurie“ s její 36 mandáty.

Jak známo, prohlásil na ručest místodržite hr. Coudenhove, že by vláda konečně, „v nej- horším případě“ i s tímto plánětem zavděk vzala, ale za to vůdce německých nacionálov Prade rozhodně se tomu Eppingrovu nápadu opřel a v řeči své, dne 20. m. m. ve sněmu pronešené, bez mučení se přiznal, jakou cenu nesmírnou má pro věc německo-nacionálni Gantschova ta končese, rozdělující po- nejprv sněm český v kurie národni, ně meckou a českou. Byť prý nebyly ty kurie zatím nadány ještě právem veta, však to prý již je ve- likým ternem pro Němce, že se konečně sněm království českého dělí dle zásady närodnosti na kurii německou a českou vedle velkostat kářské: „Nebot tím se myšlenka roz- dělení poprvé vtěli do zřízen země české“ — upozorňoval Prade dů- tklivě všecky pravé, národně cítici Němee. stejně jako místodržitel hr. Cou- denhove, který, klada osnovy vládní na stůl sněmovny, pravil dne 20. m. m. k Něm- cům doslovně: „Jakmile jednou zřízení ná- rodních kurií volebních zapusti své kořeny, doulá vláda, že bude zřízeníto ještě dalšího vývoje schopno.

Jest samozřejmo, jakého: do kurií veto- vých, kterými byla by uzákoněna neodvratná a nedaleká roztržka, paralysa a z- huba celého sněmu království če- ského. — To je také zcela jasno důvtipu, za- žraného toho trhače jednoty země české, libe- rockého německého nacionála Prada a proto vztahuje dychtivě po té německé volební kurii Gautschově oběma rukama jako po losu, ve kterém tuší hlavní výbru pro věe Němců v Če- chách. Byť se mu také nezamlouvala dopo- drobna volební oprava Gautschova, byťjí vyčítal, že měla Němeům aspoň ještě pět man- dátův přidat nad těch 112, které jim štědří — spokojil by se s ní, přijal by ji jen, kdybychom my Češi tak prohloupili, abychom za ni svolili k rozdělení sněmu českéhe v kurie dle národnosti, nechť jen prozatím v kurie ná- rodní. Nepochybuje, že dosáhnou-li jednou vi- tězství tohoto principielního po- žadavku svého, dostanou-li s naším svo- lením do zemského zřízení jednou princi rozvodu a rozdělení sněmu českého na kurii německou a českou — už mají partii proti nám vyhránu. „Ztraceno ptáče, pakli i jen z

jediný drápek uvízne“ — a ztra- cena budejednota země, pak-li by poslanci čeští v čas nepostřehli, co se za tou. na pohled nevinnou a bezzávadnou myšlenkou národních kurií volebních pro veškeré volby sněmovní — vlastně tají. Neviděli-li ne- bezpečí skrytého úkladu dříve — řeč vůdce ně- meckých nacionálův, kterého právem poklá- dáme za jednoho z nejdůvtipnějších a tedy nej- nebezpečnějších nepřátel věci české, musíla jim otevříti oči. Tento odpůrce vi, co čmí, když- s veškerou vehemenci potírá odkládaet návrh Eppingrův jako chyhu a hloupost e sta- noviska německo-národního zájmu, poněvadz prý se zavedením IV. všeobecné kurie pak na desítiletí odsune rozdělení sněmu dle národ- ností — tento nejpřednější a nejdůle- žitější cíl Němeův. Vzpomeňme si, kte- rak místodržitel hr. Coudenhove ve své řeči (dne 20. října t. r. tolikéž vý slov- ně označil rozdělení sěmu če- ského v kurie národní za hlevn hřeb celé akce vládní a — napověděli jsme poslancům našim zajisté dosti, aby ne- mohli býti ani na okamžik v pochybnosti, jak se mají vůči této solidaritě stanoviska něme- ekých nacionálův a vlády Gautschovy zejtra po- staviti k té vládní předloze o zavedení ná- rodních kurií do zřízení zemského, čili po česku, o rozdělení sněmu českého na sněmik český a německý, určený k smrti nedaleké jako jisté. Jestli kdy, a jestli kde: zde plali: prin- cipiis obstal“

Jako bylo dobře odpověděno v pátek na- šinci, že nikdy nemohou svolit k roztržení země české, poněvadž národ český byl by ztracen. pozbyv přirozených hranic télo vlasti své, kt- rých brání od tisíciletí proti přiboji dravých sousedův: rovněž tak odpoví bohd zejtra naši poslanci, že vůč vyzrazeným trharím obmyslům Všeněmcův německých nacionšlů naprosto nemohou připustit ani tomu natržení jed- noty sněmu a království českého, jaké by bylo zahájeno rozdělěním sněmu v národn volební kurle ždle plánů Pradových Gautschových za assistence neprozíravých »našich« velkoststkářjv.

Tak to nepüjde. Ve čtvrtek večer odehrála se ve Vídni demon strace ve prospěch všeobecného rovného hlaso vacího práva, kteréž obvyklým způsobem zúčast- nila se též policie. A jakkoli se tam nesešla ani čtvrtina lidí, co jich táhlo ulicemi praž- skými v deň otevření českého sněmu, vzbudil manifeslace rozruch takový, že sankvinikověv politice dnes už hlásají, že otázka opravy vo- lebního řádu již je rozhodnuta, koruna že schvá- lila také v Cislajtanii princip všeobecného hla- sovacího práva, tak že nezbývá nic jiného již, než jak při této opravě zabezpe- čiti Němcům tolik mandátů, a by jako třetinná minorita i nadále měli ve vídeňském parlament většinu nad zástupei národů ostat- ních, jež tvoří v tomto státě tre- tiny dvč. O nic jiného prý již nejde. Týž politický švindl, jenž proveden by Schmerlingem v rámci representace zájmové, má býti nyní proveden na prospěch nepřiroze- ného, nesprávného, nespravedlivého panství ně meckého se všeobecným a »rovným« hlaso vacím právem.

Němci by — tak dočítáme se aspoň ve všech jejich listech — oběma rukama přijali všeobecné hlasovací právo, kdyby nebyla tím ohrožena jejich nadvláda aneho dle páně Gau- tschových slov »historickým vývojem oprávněné postavení národů, již prý mají právo býti ve vídeňském parlamentě zrovna tak zastoupeni. jako individua a jednotlivé společenské vrstvy.« »Neue Fr. Presse«, jež připadla na » spás- nou« myšlenku urovnat konflikt maďarský do- mluvou vídeňského parlamentu s pešťským a jež geniální touto myšlenkou sobě a několika »zvlášt vynikajícím státníkům« dělá reklamu, má ná- hodou ještě času dost, zabývati se neméně ak- tuální otázkou, jak ukonejšiti v nebezpečný pohyb uvedené »massy« a přes to, že z po- čátku velice odmítavě chovala se oprotí agitaei v zájmu všeobecného rovného hlasovacího práva, dnes již slevuje asi zrovna tak, jako pan baron Gautsch. Dnes by se se všeobecným, rovným atd. hlasovacím právem spřátelila, kdyby prove- deno bylo tím způsobem, aby Němci mohli i na dále rozhodovati dle své chuti o osudech tohoto státu. Však marné namáhání v tomto směru, Jako příval bouře zaburácí Němcům v od- pověď na drzý tento jejich požadavek odpověd veškerého demokratického světa v této říši ne, nel Nynější rozruch pro zvrácení dosavadníeh shnilých volebních řádů nemá pouze podkla sociální, nýbrž z větší ještě části národní a my Če- chové nemáme nejmenší příčiny tajiti se tím, že vztýčili jsme prapor všeobecného rovného hlasovacího práva právě tak z důvodů národ- ních jako v zájmu společenské spravedlno sti.

Máme dost toho již, aby ve staré vlasti naší. kde jsme většinou, roztahovali se potomci ně- meckých kolonistů a za pomoci vždy nám ne- přátelské Vídně nás, velikou většinu v zemi, olupovali o právo a činili z nás ošlapek a obět politického i hospodářského vyssávání. Jste v zemi i v říši menšinou a tou státi se musíte také v parlamentě, neboť proto právě horuje lid pro princip všeobecného rovného práva hlasovacího, že pokládá je za záruku spravedlivého zastoupení, a parlament z voleb takých vzešlý je věrný, nefalšovaný obraz ná- rodních, politických i společenských poměrů v zemi. Proto s největší rozhodností odmítáme jakýkoli pokus zfalšovati obraz ten a podvod- nými úklady porušiti othický obsah chystané re- formy na úkor pravdy a práva. Je-li pravdou co Němci o sobě a své kul- turní povýšenosti tvrdí, potom domohou se touto svou duchovní převahou vedoucího místa v řadě ostatních národů, jichž domovem tato říše. k tomu není umělé číselné převahy jejich zá- stupeů třeba. S touto myšlénkou musí se zpřá- telit a vpravit se v neodvratný osud čiselné men- šiny. Povoliti jim nádavek na průměrné volební právo ve formě jakékoli, nebylo by ničim jiným než protržením principu, o který tu jde, a na to-li čekají, čekaji marně; neboť tolik vzdorua sily, tolik citu pro právo v neněmeckých náro- dech jako ve vrstvách z rovného volebního práva vyloučených je véru ještě, aby jakýkol pokus v tomto směru překazily V drobném prodeji: ranní čí-lo o sobě . . . za 8h . . . nazh odpolední Ve filialkéch na venkověo ranní číslo. . . . . . . . . . . . . Bh oápolední: InserAt plati ze hotově papřed. Předplacení a inserty přijímá ndminl- strace v Mariauské ullci č.3. Tama nachězalí se těž redakce thakárna a czpedíce „Národnich Lidtu“. Rukopisy so navraceji

Žádných privilegií, ani ve překonané dávno instituci kurie velkostatkářské, ani v obchodních komorách, ani v radě zemědělské — nýbrž čisté, neporušené volební právo individua zůstane he- slem všech, kteří vůli mají, aby ku pokrytému stolu politickými právy povoláni byli ti, již nu- ceni jsou dosud v koutě se tlačiti. S nejodváž- nější energii oprou se jakékoli německé výsadě také ti, již nechtějí dále trpěti, a by jednostranně protežovaný náro na úkor všech ostatních provozoval v tomte státě neblahé panství své. Je dost už periody útisků a obvyklé prostředky a prostředečky, jimiž německá Vídeň udržovala dosud Němce v posici přivilegovaných, dnes již minou se účin- kem. Tolik na zprávy o tom, jak otázku vše- obecného volebního práva chtěl by provésti baron Gautsch.

Politické zprávy domácí. V Praze, 4. listopadu. (K situaci vnitř- ní.) Vynikající člen polského kola sděluje k si- tuaci v „N. W. Journ.“, že události ruské prohlášení všeobecného volebníno práva za vládní princip v Uhrách posunuly otázku vo- lební reformy do popředí také v Rakousku. „Bohužel — praví polský politik — čtvrteční, nade všechnu pochybnost neobratné chování vi- deňské policie zostřilo situaci do krajnostia ztížilo klidné rokování o volební opravě v par- lamentě. To přesvědčení musejí míti i v kruzích rozhodujíeích a krvavou řež policie mezi ne- ozbrojenými demonstranty a bezbrannými chod- ci musejí uznati za osudnou chybu. Není vyloučeno, že tato neobratnost vídeňských poli- cejních orgánů vyžádá si další oběti. V nej- bližších dnech započnou konference minister- ského předsedy s vůdci stran. Poněvadž vláda v otázce volební opravy bude dbáti iniciativy parlamentu a bude ochotna postupovati v do- rozumění s parlamentními stranami, bude vo- lební otázka vzata na přetřes již při těcht po- radách bar. Gautséhe s vůdei stran.

Jakýsi vynikající státní hodnosta vyslovil se o téže věci redaktoru „Zeitu“. I dle jeho mí- nění vášně jsou vzbuzeny a nedají se již vpra- viti v meze. Nevěří sice, že dojde na vše- obecnou stávku, ale i bez ní jest polo- žení velmi ošklivé. Volební otázka bude půso- biti nepřiznivě na dělnost parlamentu. Všichni radikální živiové se spojí a proti nim vláda nemá platné opory v nynějším rozeklaném par- lamentě. Pověsti o otřeseném posta- vení kabinetu má za přemrštěné, ale po- stavení vlády stalo se rozhodně obtížným. Bar. Gautsch neužije v nouzi prostředků, „ústavně ne zcela nezávadných“ a podá ihned demissi, ukáže-li se, že nemůže dojiti cíle přímou ce- stou zákona. Dle nynějšího stavu věcí jest se obávati, že takový okamžik není příliš vzdá- lený. Pro požadavky volebního práva jedině oprávněným forem je parlament. Bude-li si po- slanecká sněmovna přáti, aby se opět jednalo o volební opravě, stane se to. Ale vláda prý se terrorisovati nedá a proto nelze očekávati, že sama v nejbližši době podá novou předlehu volební. Též. dr. Ebenhoch uveřejňuje v „Kons. Korr.“ pessimistickou úvahu c příštím zasedání říšské rady. Obává se, že se v poslanecké sně- movně může snadno nalézti většina pro Schö- nererův návrh stran rozluky s Uhrami. Vláda

FEUILLETON. V Praze, 4. listopadu 1905. 6.— (Kronika.) Co den, co chvíle roz žehá svoje světla! Chcete-li vidět, siluace je stále osvětlena. Onehdy byl veliký den na sněmě. Den ná- vrhů! Vláda podává návrh, strany podávají ná vrhy. Co podáno, třeba uvésti, hájit. Obvykl klání a sedání. Zápas řečníků. Pozorně vyslechnuty vývody českého řč níka. Doporučoval český návrh na změnu ne spravedlivých poměrů. — Nemá-li sněm dost sil a chuti, aby ná- vrh přijal a provedl, pak bude lépe, aby po- držely pravdu massy lidu, jež onehdy slanuly před branami sněmovny, aby dnešní vrstvy ná- rodů ustoupily a ponechaly práci živlům svě žejším . . . končil řečník pozvednutým hlasem. Hlučný potlesk na českých lavicích. Řečník mluvil českým posluchačům ze srdce. Druhý den listy přinesly řeč proloženým písmem. Vše- cka veřejnost si libovala obsah. Jsme zase jednou velmi spokojeni sam sebou! A dále? Co bude dále? — Bude náš český návrh na opravu po měrů přijat a proveden? — Ani zdání — Snad tedy potom ustoupí dnešní zá stupci sněmovní, aby udělaly místo jiným »svě žejším«? — Nikdo neustoupíl — A proč nebude spravedlivý český návrh přijat? — Protože by přinesl posilu nám Čechům a to nemohou naši odpůrci dopustitl — Proč by nemohli? — Protože je tak v přírodě parlamentního stroje. Strana je tu, aby hájila svoje zájmy ne zájmy svého — odpůrce. — A což jiné vrstvy »svěžejší«, kdyb přišly ? — Nebude v tom lépe. Vždycky budou v parlamentě strany a nikdy jedna strana ne může dopustit, aby sesílila — protější. — Věděli jsme tedy napřed, že náš spra- vedlivý návrh nebude přijat?

— Věděli jsme. Čiyřicet let už tak podáváme ve sněmovně své spravedlivé ná vrhy . .. Pěkný kolovrátek! Sněm má svůj jednací pořádek, musí o ně- čem jednat, třeba mu předkládat návrhy. Před- kládáme návrhy, mluvime řeči, které jdou z duše všem vlasteneckým posluchačům, tleskáme řeč- nikům a těšíme se, musí to tak všecko být Tak provozujeme svou »národní politiku«, sv »boj za nezadatelná práva« už po čtyřicet A zejtra? Co bude zejtra? Co učiní sněm? Nie neučiní. Přijdou zase jiné věci na řadu, jiné návrhy na jednací pořádek. A po čase, z rok, až se chvíle dostaví, podáme zase nový návrh na spravedlivou »úpravu poměrů«. A ro se s rokem sejde . .. — A návrh?

»Toč se a vrč můj kolovrátku. Parlament je kolbiště slova. Všimněte si. slovo hraje v našem národním životě zvláší úlohu! Národ nebyl probuzen ze staletého spánku nějakým činem. Děj probuzení by účinkem tichého slova. Ba, ani ne živého slova, které se sděluje od úst k ústům, ale pouhým jeho symbolem, takořka mrtvou p ís- menou. Začátky naše byly zcela literárnl Národ ještě nežil, ještě nebyla národní spo- lečnost, ale už měl národ svoji — literatura Podivný zjev ! Jinde život přináší literaturu, nám — literatura musila teprv stvořiti život. Odtud zvláštní stav, v jakém národně trváme. Jako jedinci jsme zcela normální, rozumíme životu, máme zdravé smysly a dovedeme svoj prospěch dobře rozeznat od cizího. Jako ná- rod jsme — somnambulové, podléháme sug gesci, z dání považujeme za skutečnost, s lo v béřeme za čin. Čtyřicet let jsme žili svůj politický život na řečništích, na schůzích lidu, na táborech, na hromadách, ve sloupeích novin a v parlamentě. Všude bylo plno zvučného slovu a to nás oma- movalo. Poslouchali jsme pěkné řeči, četlí pěkné články, plné vlasteneckého vzletu, nebo rozhoř čení nebo hněvu a měli jsme radost, jak si čile »politieky vedeme«. Pořádali jsme manifestace.

sestavovali resoluce, dávali do novin výmluvná prohlášení, opatřená zvučnými podpisy, sváděly bitvy a bouře slova v parlamentě a slavili svoje řečníky, jako hrdiny vítězného postupu. Úspěchy svých řečníků považovali jsme za své národn úspěcby*) a zdálo se nám, že si ve všem jak náleží vedeme. Někdy se dokonce přihodilo, že bouří parlamentu smeteno celé ministerstvo s po- vrchu. A pak už naše radost neznala mezí. Přišlo nové ministerstvo a stará historie začala znovu, ale to nám pranie nevadilo. Úspěch by přec tak zřejmý! Jen konečné výsledky byly. ovšem, tak chatrny ! A proto jsme se navzájem zuřivě napadali. Jeden druhého jsme vinili. Měl jsme v zemi většinu jako Čechové, v říši jako Slované, mrzelo nás, že při tom všude hrajeme roli menšiny, říkali jsme si, že se to musí ko- nečně změnit. Čtyřicet let »činnosti« národní tal minulo a — nezměnilo se nic. Zvláštní hypnósa! Dosud nám vězí ve všem národním těle. Hypnósa slova, které platí — za čin.

Má se někde něco stát? Žádá se nějaký skutek rozhodný? Hned je po ruce ochotný hor livec: — Počkejte ! Zejtra mám řeč tam a tam Promluvím o tom ! Poslechněte si ! . .. Anebo se stala někde křivda, dokonce urážka národní. — Počkejte, posvítím na to, jak náleží Napíšu o tom — do novin! Anebo se cítí někde určitá potřeba živolní neodkladná. Pomoc je tu, — Víte co? Uspořádám o tom — před nášku!... To bude něco! Poslechli jsme si řeč, přečtli článek, pose- děli si na přednášce a máme dojem, žese »něco stalo«. Na nějaký čas máme pokoj. At zase přijde jiná řeč, přečteme jiný článek, vy sedíme jinou přednášku. Tak den ke dni, rok k roku, pokolení za pokolením. Řečníků, písařů tiskařů, přednášejících se hemží na všech stra- nách. Jsme nejmludší mezi kulturními národy ale už se u nás mluví o literární — hyper produkci. Ozývají se nářky. Mnohem více se píše *) Jindy zase úspěchy zpěváků, pianistů, hou slistů, ba i cyklistů a footbalistů, úspěch kohokoliv kdo přiběhl a věděl kde zmáčknout klapku a jak s roztočit řehtačku reklamy — samý národní úspěch Božinku, jen nějaké slovo, jméno nějaké, z dání — pak už je dobře.

tiskne, vydává, nežli se čte! Více se mluví, řeční, přednáší, nežli se poslouchá, vnímáa jedná! Zavládla povážlivá hypertrofie slova! Chorobný, mdlobný stav, vysvětlujíeí všecku naši — malomoc. Co činit? Konečně, život nestojí. Příroda sama pra- covala. I v polospánku jsou stále činny v těle přírodní síly. Tak jsme znenáhla přece pokro- čili, život se rozšířil, máme už společnost, máme svůj svět, máme svoje výsledky práce ve všech oborech. Nějaký temný cit nám praví, že by t všechno dohromady musilo míti svoji váhu, dát nějaký souhrn, určitou velikou platnost. Něeo by se mělo stát ! Co pak? Dáme hlavy dohromady. Už je tu my- šlénka — Víte, co? Velký spolek utvoříme, všeobsáhlý, takový, aby obejmul všeckol — Spolek? Nemyslite, že doba spolkařská už minula? Nevidite, že většina spolků s ko- mírá neúčasti — členstva — Náš spolek bude něco zvláštního, vý- minečnéhol — Tedy spolek ! Dejme tomu ! A co bude spolek dělat? — Co bude dělat? . . . Počkejte ! . . . Spo- lek bude — vydávat spisy, brožury, letáky, bude pořádat . . . přednášky . .. Achich ! Jak vidět — začarované kolol

Jak tedy? Máme pohrdnout slovem ? Máme zavřit úsla. odhodit péra, rozbít tiskařské stroje, obrátit s zády k pariamentu? Nemělo by smyslu. Slovo je prostředek ži vota, živel kultury, nástroj pokroku. Nelze zříkao se slova. A parlament je vymoženost doby. Snad je parlament kolovrátek, snad sklamal mnohé očekávání, ale má jistě také druhou svoji stránku, užitečnou. Všichni národové hledí si parlamentu, naši odpůrci si ho hledí, také si ho musíme hledět. Ale něco je zřejmol Nesmíme se hypnotisovat slovem Nesmíme věřit a spoléhat, že náš osud na tom závisí, co se ujedná či neujedná — v parla- mentě. Nesmíme čekat, až naši odpůre v parlamentě snad přijmou návrh, který by nás posílil. Nesmime čekat, protože bychom se — nikdy nedočkali. A ještě něco je zřejmo Vedle slova musíme si hledět skutku. Sa- mi musíme přičinit, aby národní náš život se- sílil. A máli ten sesilit, třeba posilnit ideu ná- roda. Třeba se postarat, aby idea žila. Dosud idea národa žila jen v našich hlavách a srdelch. To není život, ale sen idey. Má-li idea žiti, třeba ji stělesnit, třeba ji učinit bytostí ústrojnou, postavit ji do života s tělem a kostmi. Idea nežije, nemá-li svého z řízenl. Co by byla idea státu, kdyby nebylo — státního zřízení? Jak existoval by stát, kdyby neměl svých zřízenců, kteří za něj myslí, jednají, pracují. Také idea národa má zapotřebí, aby byla zřízena. Kde obě idey, národa a státu, se kryjí, tam zřízení státní u ž je také zřízením národa.

Kde se nekryjí idey, tam idea národa má za- potřebí svého vlastního zřízení, nemá-li uvnitř státu — živořit. A zřízení je soustava zřízenců, kteři myslí, jednají, pracuji v duchu — Národ má své dobrovolné zřízenee, horlivé a ochotné pracovníky ! .. Má je národ a měl vždy, bohudiky. Však dobrá vůle a ochotenství stačí leda pro prvotní dobu, probuzeneckou. Jakmile život se rozšířil, millionové téleso v celé své oblasti se přihlá- silo k životu, nastávají potřeby, jež nelze zastati jedincům, pracujícím z pouhé ochoty, ve chvili dobré nálady a když — jiné po- vinnosti dovolí. Tu třeba velikého stroje, který pracuje pravidelně, účelně a soustavně, protože musi pracovati, protože je to ne už dobrá vůle a ochota, ale — povinnost a povolání. Myšlence velikého millionového tělesa třeba je ústrojí, kterým by dýchala a žila a opatřovala své potřeby. — Naši odpůrci také si nelámou hlavy nějaké zvláštní ústrojí pro svoji ideu ná- rodní. Kdo v boji čeká, až co odpůrce učiní, vzdává se předem. Naši odpůrci nemaji zapotřeb! zvlášť se namahat. Stát a všechen zjevný i skrytý život jeho stroje běží dosud kolejemi jejich idey. Náš úkol je, dostat ve- liký stroj do kolejí nových. Dílo veliké námahy, jakého se může podjíti jen silný. A nebudeme národně silni, dokud necháme ideu národa nezřízenu. Nemůže být silný v parlamentě, kdo nenl silný — mimo parlament.