2
masthead
NÁRODNÍ LISTY-
3
masthead
5. listopadu 1905. Číslo 305
4
article
Nu — to už jsem jej já také milovala
z celé své duše.
A jeho dívka, ta s těmi modrými, chladnými
zraky, přiznala se mně jednou — to ještě ne-
věděla, že chci jej z moci její vyprostiti —
že ho vlastně nemiluje, ale že jí působí rozkoš,
viděti člověka toho, za kterým se tolik jiných
děvčat ohlíží a vzdychá, u svých nohou.
Ale pak, když seznala stav věcí, plakala, za-
přísahala mne, prosila a vidouc mne chladnou
lhostejnou, vyhrožovala, ale už nezvítězila.
Věřte mi — to děvče bylo jako Stuckova
Medusa.
Nemíním ji ale tímhle vypravováním po-
mlouvati. Prostě vypravuji jenom, co jsem pro-
žívala a co se stalo. Snad jsem tehdy nejednaln
také správně. Ale stalo se už.
Svědomi mně nečinilo výčitek — vždyť jsem
viděla Mirouše docela šťastného, jeho oči už ne-
byly tak smutny, byl klidnějším a chuť do studií,
prve naprosto vymizelá, znovu se dostavovala.
Mne najednou stihla bolestná rána: smrt
otce i matky. Snad bych byla tenkráte sešílela
litostí a bolem, kdybych byla neměla lásku Mir-
kovu. Ta mně sílila v nejtrudnějších dobách
Dnes jsem docela šťastna. Na rodiče světlá
upomínka je mým talismanem proti nízkostia
zlu. Životní rány mne otužily, že jsem dnes
schopna, třeba celému světu se postaviti čelem,
jestliže drzou rukou by mně chtěl roztrhati moje
štěstí — moji lásku. A až zapadnou velkonoční
svátky do bezedna minulosti, stanu se Mirkovou
ženou a vám zůstanu upřímnou sestrou.
Skončíla a podala mu ruku.
Stuckův
Medusa
Mirkův
5
article
Stiskl ji dojat vypravováním jejím, závidě
tomu šťastnému Mírkovi.
„O, proč on ji nepoznal dříve!
Den se už sklonil, šero vystupovalo z údolí
a rozkládalo svoje šedé peruti po kraji, když se
rozloučili.
On cestou domů přemýšlel o všem a divi
se nejvíce — sobě.
Divil se, že v jeho hrudi ten bolestný zma-
tek docela se utišil, že nežádá si té krásné by
tosti už jako ženy, a že je docela spokojen tím
co mu její duše poskytla.
Když mu řekla, že je nevěstou, myslil že
sešílí a dnes?
Má v duši jasno a čisto. Vášeň vyprchale
z pocitu, který chová ke své nové, krásné pří-
telkyni.
Chodival s ní každý týden, jak slíbila a těši
se na tu chvíli jako děcko.
Nebála se ho už. Z jeho očí nešlehal více
plamen žádosti, ale jenom úpřímný obdiv a láska.
Dni se rodily v krvi červánků a koupaly ve
vůni nových květů a zapadaly bez nářku do stínů
minulosti. Stromy a keře samý už zelený list.
trávníky zpestřeny lučními květy, voněly nejvíce
jitrocelem a než se kdo nadál, byly tu Veliko-
noce.
Minuly i ty jako krátký sen a najednou byl
tu den, kdy mu řekla:
„Tož, příteli, víte, že se pozejtří vdávám,
Zejtra přijede Mirko. Rád by vás poznal, ale
nikoli proto, že mně nevěří. Viďte, že půjdete
se mnou na nádraží, jemu naproti?“
Hnulo se v něm opět cosi bolestného a di
vokého. Byl by nejraději vykřikl bolestí, ale hned
se přemohl a ač nerad, svolil, že půjde.
Zatleskala radostně rukama.
„Těšíte se?“ tázal se smutně.
Mirka
6
article
„Zdali se těším? Nevýslovně! Tak dlouh
jsem toho hocha neviděla!
„A odjedete a já tu zůstanu sám. Není mne
vám líto?.
Zarazila ji jeho otázka, znějící jako smutná
výčitka.
Což ho dosud nevyléčila? Jak by jí to bylo
Zastavila se a vážně na něho pohleděla.
„Příteli,“ zahovořila srdečně, „příteli, co
mám vám odpověděti na ta slova? Řekla bych
nejraději: tak pojďte s námi! Vím však, že takový
návrh byl by nemístný, poněvadž vy ho přijati
nemůžete. Jste vázán pouty na zdejší kraj, od-
kud, věřte, za jiných okolností bych nikdy ne-
odcházela. Tak to všecko zde miluji! Matka
vaše by se utrápila, kdyby vás musila postrádati.
Vím, jak vás miluje. Vy, až já odjedu, vy se
zamilujete, budete šťasten — musíte doufat. Ne-
smíte ztráceti naděje. Budu na vás vzpomínak
jako na bratra rodného. Zdali pak vy si také
vzpomenete? A nikdy už nebuďte smuten. Těším
se, že se ještě několikráte v životě uvidíme.
Podali si ruce. Zvala ho, aby jistě zejtra
přišel na nádraží.
Slibil, ale už jaksi nejistě.
Rozešli se.
Díval se za ní jako tehda, když s ní poprve
byl mluvil. Dlouho se díval, dokud nezmizela
jeho zrakům.
Ohledla se několikráte a bylo ji divno, že
tak dlouho se za ní dívá. Ale což — neměla
dnes myšlenky na nic jiného, než na svého hocha.
Vždyť už tak dlouho naň čekala. Celých pět let.
Druhý den, den před svatbou, chystala se
na nádraží. Těsně před odchodem přišel veřejný
posluha, nesa krabici a dopis. Obé jí odevzdal
Rozevřela dychtivě psaní.
9
article
Četla
Má jasná hvězdo!
Nepřijdu na nádraží. Nemohu. Odpusťte mi.
Vím, že jsem sláb, hanbím se za to, ale tím
nestávám se silnějším. K šílenství by mne možná
přivedl ten okamžik, kdy bych uzřel vás v náručí
vašeho ženicha.
Bouří ve mně všecko, jako tehda, když jste
mi řekla, že jste nevěstou.
Byl to tenkrát hrozný boj! Děsný délkou
svého trvání. Myslil jsem, že sám nad sebou
jsem zvitězil a zalím — není tomu tak.
Nesmím vás už viděti. Včera jsem vás
viděl naposledy.
Buďte šťastna a vzpomeňte někdy na toho
který vás tolik, tolik miloval ...
S bohem!
10
article
Váš nešťastný
Váš nešťastný
Jindřich.
NB. Posluha odevzdá vám nepatrnou pa-
mátku, již vám posílám.
A ona?
Teprve druhý den, když přijela z kostela už
jako žena svého Mirouše, otevřela krabici přine-
senou jí posluhou.
Dříve nemohla. Lítost jí zaplavila celou duši.
Lilost nad tím nešťastníkem. A mladá paní ocí-
tivši se na chvíli sama zaplakala nad ním.
V krabici našla krásné, třídílné zrcadlo. —
Byl-li ten dárek příhodným? Nepřemý šlela o tom.
Ba, zrcadlo ani neotevřela, aby se v něm ne-
uviděla. Napadlo jí, že by v těch lesklých plo
chách spatrila tvář Jindřichovu.
Jindřich
Jindřichov
11
article
Hrst plevele.
Hrst plevele.
Od Irmy Geisslovy.
Resignace.
Kouzelný větřík hraje v hebounkém list
mladých stromů svatou píseň. Je sváteční den-
Sváteční den klidu a slunečna, klidný den pří-
rody. Přede mnou rozloženo pestré pole kvetou
cího máku a vrchy nad polem v slunci odpočívají
Jak dlouho potrvá ten klid a to slunečno?
Jak dlouho bude ten sklonek léta? Skláním
hlavu v smutku, v předtuše žalu přírody i lidí.
A přece nezbývá jiného než odevzdání, byo
se před tím zoufalo i rouhalo.
Nezbývá, než resignace.
Záhada.
Bůh ví, proč se mysl tak opřádá sny, když
nejvíce slunko žehne a vůně kvetoucích lánů
opájí smysly. Což nebývá sen taktéž blízko, když
tyto zelené pláně jsou bílé a tyto šelestící stromy
jsou stříbrným jíním zatíženy a motýla nevidět
kmitati se a ptáka neslyšet šveholiti? Tedy
v jasu mysl noří se do vzpomínek na chvíle
chmurné?
O, záhado lidská! O člověče neklidný, ne
spokojený, roztoužený! V létě zápasíš s před-
stavami ledovců a za mrazu hyneš touhou po
jižní pohodě. A v neštěstí těšíš jiné i sebe a ve
štěstí vzpomínáš, jak jsi plakal!...?
Geisslův
bůh vědět
13
article
Ten šumot nevylíčitelný!
Co vše v něm skryto jest — co v něm zpívá
hraje, žije. Není pravdou, že ticho je vrcholem
krásné povětrnosti! To ticho připomíná až příliš
mrtvo a nehybno smrti!
Nevyhýbám se obrazům úpadku a zanikání
avšak ticho nemám, nemám ráda. Neboť jest
netoliko předzvěstí toho oněmění smrtelného
neodvratného zániku, leč také zřím v něm obraz
nečinnosti všeliké, života nečinného a to jest
strašné! To je mrtvola živá. To je poloha mrtvoly
v rakvi, tvora, jenž ví, že je živ, a přece ne-
může se vzchopiti, nemůže protestovati prot
tomu zmrtvění. Ovšem, kdyby opravdově chtěl
mohl by pracovati. Ale ta nechuť, to je ta smrt
Nuže, ať žije šelest, pohyb, ruch a třeba racho
a bouře!
15
article
Kalíšek bílý, jehož nikdo nezná!
Bílý, vonný, podoben karafiátu, stál na mezi
sám jediný se svým sourozencem na jedné stopce
— a nikdo nevěděl, jak se jmenuje. Jest to
možno? Tolik škol, tolik knih a tolik vnímavých
mozků a výmluvných úst a není zde nikoho,
kdo by podal vysvětlení? Jest to možno?
Ano . ..
Nábožně vyznávám, že příroda jest ne-
vyčerpatelná, nevylíčitelna, nedobádatelna.
Ano,
Oddech.
Ta rozloha širá! Kde nalézti přibližnou ná
Hradu v těsných příbytcích roztouženému okul
Jak nabýti křídel fantasie v těšném a sevřeném
všedním žití!
Nevíte?
Z volnosti čerpáme, volnost do sebe přijí-
máme a tu si ji uzavřeme. Neohraničená rozloha
tvoří vznešenou náladu, jež vlévá do duše od-
vahu budoucího odpoutání. Do dna nitra uklá-
daný odpočinek zakotví tam sílu ku příštímu na-
máhání, sílu téměř neuvěřitelnou.
Budiž požehnáno oddechnutí, budiž po
žehnán odpočinku!
Kalíšek
16
article
Sentimentalism.
Sentimentalism.
A přece...
V pohledu na ty lány svěží a bujné, naty
hvozdy temně zelené, na ta údolíčka utěšená —
na to skvostné zbarvení celku a jímavý dojem
celého milého půvabného zákoutí, jež není je-
diným — kterých je tak mnoho — jedno krás-
nější druhého, po těch našich drahých Čechách...
přece, ach přece jímá nás v pohledu na ten
zemský ráj nesmírný strach a děsná úzkost:
Aby někdy nenastala chvíle hrůzy a dopu-
štění božího, aby ten zbožňovaný národ náš ne-
upadl do rozevřené číhající propasti hloub
hloub, jako Drahomíra dle nepravdivé snad po-
věsti, a padal a padal až by zapadnul a země
za ním se zavřela ..
Jímá nás nesmírný strach a děsná úzkost
Drahomír
Čechy
18
article
Ten ruch, ten chvat všeho — proč? jenom
proč? Ženci spěchají s vázáním, aby úrodu před
blízkým snad deštěm dostali pod střechu, ptáci
se sletují a radí v hejnech o příštím odletu, obe-
censtvo tuto v místních lázních — to nemocné
i zdravé — spěchá aby rychle bylo hotovo s lá-
zeňskou svačinou, procházkou — vším. . . A
proč? Na co spěchají ti lidé? V čem se bojí opo-
zditi? Jest viděti při všem a ve všem a všudy
ten horečný chvat — proč?
Filosofie učí, že božství je klidno. Bůh, jenž
všecko ví, jehož nemůže nic překvapiti, jenž je
velebný a nikdy se nedá uchvátiti hněvem a ja-
koukoli vášní, bůh, jenž vše odpustil a je smířen
a vyrovnán, jenž je beze skvrny a porušení, čistý.
svatý a dokonalý. Dokonalé božství je klidné ..
Člověk směřuje k dokonalosti, má-li kn
tak daleko, jako ke — klidu, zbývá mu ještě
daleká, předaleká cesta!
20
article
Mech. . .!
Ten starý, mnoho pamatující mech! Po-
táhne-li strom, nádobu, odstraňujeme ho a ob-
roste-li sedátko, útes skalný, zbožňujeme hol
A přece je týž, jen z podmínek životních vzniklý
k vůli nikomu z libůstky a k vůli ničemu z mali-
cherného ohledu. Už tím je — ctihodný!
Aspoň tomu kdyby se přiučili lidé, býti
jednati z vnitřní potřeby, ne podle korouhvíčky
mody, komanda, zvyku a zlozvyku.
A přece zase, když jedeme plnou parou za
svým sobectvím, zastaviti se i před lezoucím
mravenečkem dobra bližního svého, z čistého
útlocitu!
Mech
22
article
Bože můj, je-li přece zúčastněn na blahu
bližních ten horoucí plamen naší touny?!
Křídla tužeb vznášejí se až nad vysoká oblaka
a bolí téměř, bolí. A život měl by letět jako
hluchý a slepž kolem a dál od nás a měl by
naše drahé zůstaviti prahnoucí, neukojené v ne-
štěstí a pláči?
O, pak chci oči zavřiti a neotevřítí jieh
více.
Bož
23
article
Bilý měsíe-
Bilá
24
article
Veliký, bílý měsíc v úplňku nad černým
lesy! Jak úchvatný pohled, jak jímavý a krásný.
Vždycky mi šlehne hlavou myšlenka — vi-
dím-li toto nebeské těleso v plné slávě stříbe-
ného jeho lesku, jak to bude, jak mi bude a
kde asi budu, až tento bílý měsíc po druhé bude
svítit v úplňku ..
To mi napadá skoro vždy. A často pak
vzpomínala jsem s pláčem na zašlé čtyřnedělí.
že tenkráte bylo mi lépe.
Jak bylo asi před mnohými obdobími mě
síce, před mnohými a mnohými roky, kdy mne
zde ještě nebylo — nebylo nadšeného zraku
mého zde, jenž se mu obdivuje?
A jak bude za dlouhá — dlouhá léta, až
mne zde už dávno — dávno nebude, avšak mě-
síc bílý v úplňku stále bude se vraceti nad
obrubu černých našich lesů ??
25
article
Mateří douška.
Mateří douška.
Cosi tajuplného zavonělo z meze, skláním
se — závrať mne pojímá, srdce chvatně bije —
ach, toť ona, toť myrha, kadidlo nejvzácnější
toť dech drahých bytostí, dech mateřské lásky
Dýcháš na mne, vzpomínko mého dětství
obraze mé zbožňované matky, celá poesie měho
dívčího mládi!
Vím už, proč se chvěji, když Ee mně za-
voníš — ona mívala tě ve svém oděvu i p-
mátkách, vím již, proč jsi mi tak drahá a proč
tě tak miluji, ó mateří douškol
26
article
Vrchol.
Vrchol.
Planá růže na svahu lesním, plna pla-
noucích šipků — co by řekla, kdybychom se
jí ptali a kdyby mohla odpověděti — kdy se
ta růže cítila šťastnější, zdali z jara, kdy okou-
zlovala osamělé chodce svým svítivě v slunei
bílým květem a snivou, čarovnou vůní — anebo
dnes, kdy ovoce šípku už dozrává?
Novíme, co si planá růže snad myslí a jal
by odpověděla, zajisté však je nyní spokoje-
nější, než z jara. Vždyť po práci odpočinek la-
hodí a po dovršení životního úkolu jdeme rádi
spat. Vidouce, že nežili jsme marně, co jiného
bychom cítili, nežli štěstí?
28
article
Nevím, kdo vyřkl poprvé: „Panenské
břízy“. Avšak vyslovil pravdu. Žádný strom
není tak podoben dívce, činí-li se porovnání
mezi stromy a lidmi. Tak bílý, tak něžný svým
hebounkým šelestem, tak jemný svým nedů-
tklivým listovím, tak útlý, štíhlý, spanilý není
žádný stromí
Břízy jsou jako dívky s bujnou korunou —
hlavinkou s třepotavou kadeří — s tou snivou
hlavou mládí, kde to šepotá a zpívá všemi ja-
zyky v básních a zkazkách dumavých i sma-
vých, kde to víři nepochopitelnými plány a pro-
jekty, kde to šumí a pláče srdeelomnými tou-
hami —!
Co snů a nadějí, ce zklamání i žalu vane
z vašich písní — 6, rozšelestěně, bílě, panen-
ské břízy!...
29
article
Loučení.
Loučení.
Podivno, v polovici srpna proč mám stále
představu loučení na mysli!
Vždyť slunce hřeje tak palčivě, květinje
takové nádherné bohatství, ptsků tolik víří ve
vzduchu, motýlů, koníčků, evrčků celá hejna
a celé jich koncerty a kopce se zelenají, aleje
šumí, vše tak bujné a veselé.
Ten větřík, jenž letí od strniště, skličuje
svým ostrým chladery a svým smutným kvilem,
to kvítí je výsluha po velikém hodu léta, mezi
ptáky pohřešuji ty nejlepší pěvce — kromě
božího skřivánka, jenž jest neunavný, lány polí
sesivěly, či jsou do tmava zorány, révy na be-
sídkách už se nezelenají, už jsou rudě do
krvava a koruny alejí jsou strakaté a po západě
zahaluje se údol smutečním závojem mlhy. Je
ticho takové divné a zvedne-li se vítr, těká ne-
pokojně sem tam a jakoby vzlykal!
Loučeň
30
article
Ještě šumění.
Ještě šumění.
Dříve jsem se ptávala, o čem šumí ty naše
černé lesy? O čem dumají, o čem zpívají roz-
šelestěné vrcholky — o čem jen, o čem?!
Nyni už se neptám. Jest marno teprve se
ptát, nedovtipím-li se. Nepociťuji-li sama ni
čeho, marno všechno vykládání.
Ovšem že věkovité hvozdy naše vypra-
vují a zpívají a že toho nikým nelze na lidský
jazyk přeložiti, i že se toho positivně nikdo ne-
Avšak tušiti mnoho nebo všechno může
vnímavé, vřelé srdce. Naslouchati hlasům pří-
rody, a vycítění toto tlumočiti hudbou, malbou,
liniemi a překrásným seskupením slov — čili
básní. Různý je výraz, ale jediné jest umění.
doví.
31
article
Marnivost.
Marnivost.
Jsme si jisti, že mnohým lázeňským ho-
stům zatanula na mysli otázka, jak vypadá to
půvabné okolí — po létě. Mnozí snad si po-
myslili následující, ač se to do opravdy ne
Jabloň překrásná, košatá, ozdobená rudo-
zlatým ovocem, plná síly a vnady, posteskla si
družce méně vynikající, skromnější, nečiní
nároků na obdiv a uznání lázeňského obecen-
stva, nudícího se a žádostivého sensace: „Ach.
sestro, kéž žádná z těch roztomilých dama
nikdo z těch zajímavých pánů sem nezavilaji
pozdě na podzim.
„Proč pak?“ odvětila zakrnělá jabloňka.
„Až divoký vítr strhá se mne poslední listy
a budu zde státi holá, oloupená, ubohá a smutná
— kéž mne nikdo z mých bývalých obdivo-
vatelů v mém úpadku neuzřil“
Toto byl by řekl člověk, ale strom toho
34
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Rozmary chvilkových boháčů.
Náhlé nabyti velkého jmění, jemuž člověk
jest nezvyklým, má za následek nezvyklé, po-
divně výstřelky a vrtochy. Vypravuje se na pří-
klad o durhamském uhlíři, jenž, nabyv po svém
strýci sumy 20.000 doll. z Australie, koupil s
párek slonů od kočující menažerie, dal sise
strojiti velký kočár, do něhož slony zapřahl
vyjel si se ženou a dětmi, projížděje ulicemi
města tak dlouho, než zastaven byl policií. Pe-
níze probil za šest měsíců, zvláště v dostihách
a nyní jest z něho opět nepatrný uhlíř, jenž
raduje se z hubeňoučké mzdy týdenní v uhlír
ské ohradě.
V pařížských literárních kruzích dosud jest
v živé paměti případ kdysi populárního fran-
couzského novellisty. Zbohatnuv z výtěžku dvou
nebo tří děl, která šla na dračku, koupil si au-
tor palác v Italii, villu na Rivieře, zámek ve
Skotsku a velký dům na Champs Elysées v Pa-
říži. Touha jeho unášela jej po dosažení čet-
ných zámků, jaké údělem jsou princům z ro-
mánů. Jmění mladého muže brzy se rozpadlo
v nivec a novellista nemohl platit velké dluby
Jednoho dne bez hluku zmizel a později by
poznán v něm arabský obehodník a pán čet
ných karavan, udržujíeích obchod mezi Harra-
rem a Jibutilem
Novellista, který adoptoval vhodné arabské
jméno, stál vysoko v přízni krále Menelika.
Avšak plicní neduh skončil krátce jeho kariéru,
která pestrostí a dobrodružstvím předčila každý
román, jenž novellista před tím byl napsal.
Rozmara
Jibutil Novellista
Menelik
Austrálie
Riviera
Skotsko
Champs Elysées
doll
Monitor palác
35
article
Jinou vrtošivou bohstou ženou byla špa-
nělská dáma z Badajozu, která vyhravši 200.000
dollarů z manilské loterie, vydala se tajně na
cestu do Paříže, opustivši manžela a dítky, aniž
je o svých cestovních cílech uvědomila. Za osm
měsíců vrátila se domů bez vindry, avšak s tři-
ceti obrovskými kufry, jichž obsah zakoupen za
vyhrané peníze. Nakoupila v Paříži drahocenné
šaty, jemné prádlo, šněrovačky, klobouky a to
vše u nejznámějších obchodů. To vše uloženo
bylo ve třech čtvrtinách kufrů. Ve zbytku uloženy
byly okrasy, líčidla, umělé vlasy, pomůcky k na-
bytí souladné postavy atd. Až na to, že byla
po několik měsíců nejvíce vyfinténou dámou
v Badajozu, panička měla pramalý užitek ze
svého štěstí.
Ještě více marnotratným a výstředním byi
ruský šlechtic, který za rok prohrál dědictví
obnosem 6,000.000 rublů a zachráněn byl pře
úplnou zkázou podivnou náhodou. Za svého
blahobytu nechal si totiž vylepiti svou ložniei
několika sty papírovými rubly, jež pak tvořily
všechno jeho jmění.
Skončil jako učitel hudby v poměrné nouz
v Paříži.
Jiným výstředníkem v mrhání peněz a způ-
sobu života byl syn bohatého maďarského cu-
krovarníka. Mladý muž dal si postaviti budovu
římského Colosea na jednom ze svých statků
a sestupoval do areny, napodobuje starověké
vladaře. Oblečen jako gladiator a ozbrojen krát-
kým římským mečem, utkával se v boji se lvy.
tygry a medvědy, platě za ně až po 5000 dol-
larech, kteréžto peníze v půlhodinových zába-
vách byly zmařeny. Maďarské úřady učinily ko-
nec těmto divokým hloupostem a mladík, dokud
stačilo mu bohatství, obklopil se obyčejným
cirkem.
Zemřel tragicky na pokraji bankrotu, poživ
jedu při divokých hodech na rozloučenou
k nimž sezval své sousedy a nájemniky.
Badajoz
Paříž
36
article
= Italská královna-matka vrátila se před ne-
dávnem z cesty po Švýcarech, Německu, Hollandsku
a Francii. Vykonala ji automobilem za 39 dní ve
společnosti dvou dvorních dam a markýza Guicciola
a konečným cílem bylo Stupiniggi. Česta vykonána
velmi hladce a příjemně. Komická událost přihodila
se cestujícím při jízdě Švýcarskem, kde, jak známno,
již po delší dobu vypověděli válku automobilům.
V zájezdní hospodě podle evianské silnice krátilo si
několik venkovanů dlouhou chvíli koulením do ku-
želek. Jakmile spatřili přijíždějící automobil, zatáhli
silnici lanem a bidly a žádali, aby společnost za-
pravila pokutu, neboť prý automobil prudce ujížděl,
takže ohrožoval bezpečnost chodců. Královnino okolí
proteslovalo proti požadavku tomu, zvláště již z t
příčiny, že žádaný obnos byl přemrštěn. Avšak na-
darmo. Když pak četníci, kteří sem cestou dospěli,
následkům venkovanů neodporovali, jakkoli jeden
z nich královnu zcela určitě poznal, složil konečně
markýz Guicciola požadovaný obnos 120 franků po-
kuty, jenom aby se společnost mohla alespoň s mísla
hnouti. Podotknouti dlužno, že by se bylo v Hollanu-
sku cestujícím jinak dařilo, neboť místní lid jest proti
automobilům tak rozezlen, že málokdo z cestujících
sportsmanů vyvázne se zdravými údy, projede-li ze-
mí. Proto také učinila hollandská vláda opatření, aby
každý soukromý automobil provázen byl vehiklem,
jenž obsazen jest několika četníky, majícími za úče
bděti nad útoky podrážděného lidu. Četníkům pak
odváděti se musí za průvody takové zvláštní honorář.
Guicciola
Německo
Hollandsko
Francie
Švýcarsko
37
article
= Zelené mládí. Před několika dny přibyl do
Paříže z Italie námořní kadet Luighi Saltari k ná-
vštěvě příbuzných, kteří jej zavedli do jednoho z vět-
ších šantánů. Mladý muž neměl do té chvíle ještě
nikdy příležitosti, aby byl ovzduší místností toho
druhu poznal, i byl jasem a leskem zařízení přímo
unešen. Zvláštní však pozornost věnoval zelený mla-
díček jedné ze zpěvaček, po jejiž adrese pátral tak
dlouho, až ji zjistil a druhého dne umělkyni navštivil
v bytě, přinášeje jí obrovskou kytici čarokrásných
květin. Zpěvačce působila věc nemalou švandu i při-
jímala hold kadetův s úsměvy na rtech. Ubohý Luigh
Saltari měl za to, že si získal přízně i srdce sličné
ženštiny a tak doslavil se druhého dne s kyticí zas
Ale třetího dne sdělila s ním chansonesa, že si ná-
vštěv jeho více nepřeje, naopak, že jej žádá, aby j
více neobtěžoval... V pondělí vlezla kadetovi vě
do hlavy i ztropil na ulici hlučný výstup, začež byl
zatčen a odveden do policejní úřadovny, kdež musil
slíbiti, že zpěvačku nechá pro příště na pokoji a že
jí více nenavštíví. Za této podmínky byl také z ko-
misařství propuštěn. Konec historky však byl ne-
málo tragický: sotvaže zělený mladík opustil míst-
nost policejní úřadovny na Quai aux Fleurs, pospíši
ke břehu Seiny a vrhl se střemhlav do proudících vln
Veškeré pokusy o jeho zachránění zůstaly marným
a za hodinu potom vytažena byla z Teky jeho
mrtvola.
Luighi Saltari
Paříž
Seina
Quai aux Fleurs
Teka
38
article
= Malé příčíny, velké následky. Okolnost, že
dva neznámi muži na nároží chicagské ulice
náhodou do sebe vrazili, zavdala podnět — — ke
vraždě. V chicagské nemocnici leží mrtvola 35lelého
domovníka, kdežto 25letý vozka John Holten nalézá
se pro vraždu ve vazbě. Obvod městský, kde se zmí-
něná vražda přihodila, jest znám pod jménem „hust
lržnice“ a policie má tam stále plné ruce práce. V ne-
děli dopoledne, kdy tamní irské obyvatelstvo spěchal
do katolického kostela sv. Bernarda, zastavovali se
četní chodci na ulici a pozorovali dva muže, kteří se
křížkovali; jeden z nich byl nápadně velký a silný
Mimo to držel v ruce pohrabáč, kterým malého od-
půrce škádlil a tím jej na nejvyšší stupeň rozlobil
Náhle se velikán rozpřáhl a zasadil odpůrci pěstí
tak prudkou ránu, že nebožák klesl k zemi a narazil
hlaveu o kamennou dlažbu. Potom útočník prchl. Na
pokřik žen, které byly svědkyněmi tohoto surového
útoku, přichvátal na místo detektiv, načež byl Smith
ve stavu bezvědomí dopraven na záchrannou slanici.
kde záhy na to zemřel. Holten byl později zatčena
nčkoliv tvrdil, že jednal v sebeobraně, byl bez při-
puštění záruky ponechán ve vyšetřovací vazbě.
= Boj ve sklepě. Ze zlosti nad tím, že mu Sa-
dovský několik odběratelů odloudil, vplížil se ob-
chodník s ledem Michael Silate minulou neděli do
sklepa Sadovského ve Filadelíii a železnými kleštěmi
bušů do svého konkurenta tak dlouho, až klesl bez
sebe k zemi. Lidé na ulici zaslechli křik napadeného
i zavolali policistu v domnění, že se jedná o vraždu.
John Holten
svatý . Bernard
Smith
Michael Silate
Sadovský
chicagský ulice
Holten
39
article
Policista vnikl do sklepa, kde klopýti přes bezvědo-
mého Sadovského a mezitím; co se E němu sklonií;
aby jej prohlédl, Silate z temného sklepa vyběhl na
ulici. Byl později vypátrán ve sklepě sousedního do-
mu, kde se ukrýval a byl zatčen. Lékař nemocnice
ve Fordhamu Sadovského vzkřísil a obvázal mu rány,
takže zraněný zotavil se do té míry, že se mohl po-
zději odebrati k soudu a na Silata podati žalobu pro
útok. Soudce odkázal obžalovaného pod zárukou 1000
dollarů k dalšímu procesu.
= Obrázek z velkého měsia. V ballimorském
hospitále nalézají se v lékařském ošetřování dvě dít-
ky, u nichž jeví se známky chronického alkoholismu.
Jsou to 20 měsíců stará Josefina Clairova a 5let
Markéta Kellyova. O oba případy zajímají se lékali
Janeway a Smith. Dne 20. října dopravil policista
do hospitálu malou Josefinu i s její ošetřovatelkou
Julií Zahovou. Policista potkal Zahovou na ulici, když
nesla dítě v náručí a byla opilou. Kolem ní tísnil se
zástup lidí a někteří tvrdili, že chtěla dítko zavraždit.
Strážník Zahovou zatkl, ale žena byla v takovém
stavu, že musila býti dopravena do hospitálu, kde
se dosud nalézá. U dítěte bylo pak zjištěno, že jest
stiženo alkoholismem v nejvyšším stupni. Též pří-
pad Kellyové jest neobyčejný. Do hospitálu dopravila
ji matka, která na to zmizela a není známo, kde se
nyní zdržuje. Stav nebohého dítěte jest velmi kritický.
194/1105.
Sadovský
Clairův
Kellyův
Smith
Zahová
HOSPITÁLU
41
article
Šachy-
Pořádá J. Rašovs ký.
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský,
Uh. Ostrohi, Morava.
J Rašovs
J Rašovský
Morava
42
article
Úloha čís. 195.
P. K. Traxler, Veselí
I. cena v úlohové soutěži „Nár. Listů“
K Traxler
Veselý I
43
article
Mat ve 3 tazích.
Úloha číslo 196
O. Krobshofer, Mnichov
II. cena v úlohové soutěži „Nár.
O Krobshofer
Mnichov
45
article
Mt vo 3 tazích
Mt vo 3 tazích
Úloha čís. 197
L. Vetešník, Osyky
III. cena v úlohové soutěži „Nár. Listů“.
L Vetešník
Osyka III
46
article
Mat ve 3 tazích.
47
article
Úlohová soutěž »Národních Listů«.
Na dané thema došlo 175 úloh! Počet jistě ne-
očekávaný! Soudcové p. St. Trčala, redaktor šach, ru-
baik v „Lid. Novinách“ a v „Neděli“ a pořadatel této
rubriky J. Rašovský rozhodli následovně
I. cenu P. K. Traxler ve Veselí,
II. cenu O. Krobshofer v Mnichově
III. cenu L. Vetešník, Osyky.
Čestná uznání:
1. Ag. Corrias, Ozieri,
2. L.. A. Knijers, Amsterodam,
3. O. Kunětický, Praha
Podrobný referát o úlohách vyjde v prosinci, a
vráti se redaktor této rubriky z vojenského cvičení.
Partie čís. 167.
Hrána v turnaji v Ostende.
Španělská hra.
Černý: Wol
Bílý: Leonhardt
c6—c5
15. Vat—el
67—e5
1. e2—e4
16. Jd4—e2?b) Jf6xe4l
Jb8—ce
2. Jgl—f3
17. Sb2xg7 c) Je4o d2
3. Sf1 — b5.
a7—a6
18. Dc2—b2!d) Jd2xfl
4. Sb5—a4
Jg8 — fe
19. Sg7—f6!e) Ve8—e7 lf)
d7—de
b7xKc6
20. Kg1—f1 Sd7— ce
6. Sb5xKc6--
e5xd4
21. f4—f5 Dd8—d7!g)
7. d2—d4
22. g2—g4 Va8—es
Ses—d7
8. Jfsxedá
23. Sf6xe7 Dd7xke7
9. b2—b
Sf8—e7
24. Db2—d2 De7—ht
10. Jb1— da
Vf8— es
25. Je2—f4 h) Ve8xkes
11. Sel—bz
26. Dd2xel Dh4xg
12. c2—c4 Se7— 18 a)
a bílý se vzdal.
Stanislav
Trčala
J Rašovský
P K Traxler
O Krobshofer
L Vetešník
Osyka
A Knijers
Černá
Sf
Mnichov
Amsterodam
Praha
Ostende
Selo
Lido
jít b
Leonhardt c
c 5 15
e 5 1
e 2 — e 4 16
Sf 1
Sb 5
Sb 5 xKc 6
d 7 8
Sf 8
e 7 24
jít 7
c 4
48
article
13. Dd1—c2 g7—g6
14. f2—f4 Si8—g7
Poznámky dle „Wiener Schachzeitung“
a) Všechny tyto tahy a posice jsou známy již z dří-
vějších turnajů.
b) Bílý domnívá se, že pěšec e kryt jest od zadu.
Správným bylo Jd4—13. Černý vyhrává však velmi
pěknou kombinací.
c) Pokus 17. Jd2xe4 Sg7Xb2 18. Je4x«d6 ztroskotá
na 18. Ve8xe2! vedle 19. Sb2—d4++- atd.
d) Kdyby bílý bral jezdce, měl by o pěšce méně úplně
bez útoku. Naproti tomu tah učiněný obsahuje
četné hrozby
Nejlépe. Na 19. Sf6—h8 následovalo by jednoduše
f7—f6. Po 20. Sh8xf6 Dd8—c8 21. Sf6—h8 brání
černý matovou hrozbu tahem Ve8—e7 a podrží zí-
skanou materiální převahu
Vynuceno, neboť 19. . . Dď8—c8 bylo by nyní chy-
bou pro 20. . . Sf6—h8; tím černý by vitězství
z ruky pustil.
Znamenité. Po 22. Sf6xe7 následuje Dd7Xf5++ 23.
Kf1—g1 Dí5—e4 a černý snadno vyhraje.
h) Po tahu Je2—g1 následoval by Sc6—g2-4.
Zprávy šachově.
Brno. V přípravném turnaji Spolku českých ša-
chistů v Brně dosáhl I. místa Brach. Následují St.
Trčala, dr. Nachtikal, Perna atd.
Praha. Hlavního iurnaje ve spolku »Dobr-
ském« súčastní se následující hráči: Anderle, Baroch,
Dobiáš, Dušek, Kautský, Kůra, Prokeš a Šerý. Hráti
bude každý s každým 2 partie. V prvém utkání vy-
hrál Dušek s Dobiášem, Anderle s kůrou, remisoval
Prokeš se Šerým.
K anglickočeskému zápasu přijími
přihláčky redaktor časopisu »Western Daily Mercury«
C. T. Blanshard, M. A. Totnes, England. Přihlášky
možno učiniti česky. Každý, kdo se přihlásí, obdrží
adresu soupeře. Hráti se budou jen 2 partie, 48 ho-
dín na jeden tah, vklad není. Bylo by si přáti, aby
naši dobří hráči se přihlásili, abyché m v zápase
čestně obstáli.
Sf
Dd
Xf
Brach
Stanislav
Trčala
doktor
Nachtikal
Anderle
Baroch
Dobiáš
Dušek
Kautská
Prokeš
Šerá
C T Blanshard
Totnes
England
Brno
Praha
Wiener Schachzeitung
spolek český šochistus v Brno
spolek » Dobr
western Daily Mercury
Xb 2
Sb 2 — d 4 + +atd