ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 3a726a30-75a6-11dc-8350-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 29 celkem · entity: person 59, place 7, work 1
1 masthead
9. srpna 1908
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha„Národních Listů“ k č. 210.
3 masthead
Strana 9.
4 article Diplomat.
Diplomat. Napsal F. Cleme ns.
5 article
Ministr seděl za psacím stolkem zamyšlen okusoval držátko od péra. „Mr. Wilsing v přijímacím pokoji“, ohla šoval vkročivší lokaj. Ministr bezmyšlenkovitě kývl hlavou, ale hned mrzutě povstal s křesla a šel příchozímu v ústrety. Mr. Wilsing byl pravou kopií nyní již šedivého mínistra. Byl to hezký, mladý člověk s velkýma, inteligentníma očima, plnýma hu- moru. „Dobré jitro, strýčku!“ pozdravoval vesel stařika, podávaje mu ruku. Ministr Gordon dotekl se jeho prstův- „S čím zase přicházís“, otázal se zlostně „Přece jsem ti včera určitě řekl, že více peně dáti nemohu. Mladý člověk lhostejně se posadil do křesla a filosoficky odvětil: „Jitro je večera moudřejší. Nechei tě zbaviti příležitosti, abys udělal dobrý skutek a preto přicházím opakovati svoji prosbu Včera jsi nebyl v dobré míře, dnes .. „Dnes jsem třikrát více rozmrzen nežli vče- ra“, zabručel ministr Gordon. Proto se raději ne namáhej! Když dostáváš pět tisíc dolarův služby kromě bytného, mohl by's dobře vycházet. Pro žiješ nad své prostředky, proč se scháziš s dá mami, které činí příliš veliké nároky? „Jsem mlád, drahý strýče, a ty dámy mn uznávají za krasavce. Vždyť také ty ... „Mlč! Nechci ničeho slyšeti. Teď je ti třice let. Proč se neženíš, jako všichni pořádní lidé a neuděláš konec těm všelijakým mládeneckým kouskům?? Allan Wilsing vyskočil rozčilen. „Strýče! Ty's projevil geniální myšlenku!“ zvolal mladý muž. „Bohužel, že jsem ji nupře pojal já. To je příčina, pro kterou tě pronásle duji po třetí. Umínil jsem si skutečně oženiti se Chceš mne teď vyslechnouti? „Ty — se chceš oženit?“ tázal se udivene ministr „Ano, a víš, koho si chci vzít?
Wilsing Gordon
6 article
„To bude zajímavo zvěděti. „Decru tvého dobrého přítele Paula . . .“ „Miss Silvii? od odí něr nu „Zdá se, že ti dokazuji opak toho. Není- toto důkazem, pak nevím, jak tě přesvědčiti. Sil via je krasavice, je bohatá, hodná jako anděl — či jsem mohl lepší nějakou si vybrati? „Ty ovšem ne, ale — ona! Velice pochy buji, že dosáhneš svolení. „Klamete se, strýče. Mám na to záruku. „Zdá se, že si mne chceš dobírat?“ „Docela nikoli. Mám skutečně její svolení ale nikoli jejího otce, k tomuto si myslím, žem dopomůžeš ty.“ „Já? Jakým způsobem? Mám se za teb přimluviti u svého přitele? To je docela zby tečné. Scudím, že v tomto případě bude jednat jenom dle svého uznání.“ „Jsem o tom úplně přesvědčen. To již osvědčil, když mi vzkázal, že proti mně ničehe nemá ...- „Můj milý, ty máš více štěstí, než... „Rozumu a zásluh, chceš řici“, skočil mu do řeči synovec. „Budiž tomu tak, ale, bohužel, úctyplný stařec mi položil dvě podmínky. „Dvě podmínky?“ „Ano. A ty podmínky abych splnil, můžei mi pomoci jenom ty. „A jaké pak jsou to podmínky? „Ačkoli moje dluhy u přirovnání s věnem které mám dostati, činí malý pakatýlek, přece starý podivín žádá, abych je úplně zaplatil. Po- tom abych dostal slušné místo ve státní službě. z kterého bych jako muž byl s to uživiti ro dinu. „Docela dobře. To je mu podobno. A tu ovšem se naskytuje první kámen úrazu. Synovec se opět velkodušně rozložil v kře sle a spekojeně si zapálil doutník. „Myslís? Nemám tě za tak ukrutného. „Mne?“ tázal se překvapený minist. „Ovšem — tebe. Nedovolíš přece, aby je- diný syn tvé milé sestry propásl tak výbornou parti. „Jinými slovy: mám zaplatit všecky tvoje dluhy?“ nv
Paul Silvia Rozum Synovec
7 article
„Uhodl's.“ ne „Vyhodit oknem dvacet tisíc dolarů?“ „Proč vyhodit? Vrátím ti je všecky po svatbě. Ostatně to neobnáší dvacet tisíc. „Nu, v každém případě málo do toh chybí. „Naopak: pětadvacet tisíc! Potom, cos týče státní služby — potřebuješ náměstka před- nosty oddělení se služným pěti tisíc dolarů. Koho lepšího najdeš na to místo, nežli mne? Teď už si sedl i sám ministr, ale docelo proti vlastní vůli. „Ty's nesvědomitý člověk — to tak ještěl“ pravil zkormouceně. „Strýče, ty opovrhuješ svým vlastním ro- dem“, spustil mladý člověk, směje se. „Ale je ti velikomyslně odpustím také to, co mi hodláš říci. Ostatně mi dostačuje i toto; ty jši předpo jat. Pro odpověď si přijdu po druhé, až budei v lepší míře. S těmi slovy vstal a udělal několik kroků směrem ke dveřím. Gordon z nenadání vyskočil a synovce za- držel. „Počkej, počkej ještě minoutku!“ „Třeba celou hodinu, bude-li libo. Allan se znovu vrátil do svého křesla. Ministr v zamyšlení několikráte prošel po pokoji. „Tvoje žádost je nesvědomitá“, pravil ko- nečně polohlasitě. „Nepopírám, ale uvaž sám: ty's svoboden a já jsem jediným tvým dědicem. „Ale, až po mé smrti. „Která, jak doufám, dá na sebe dlouho če kati. „Ať je tak nebo jinak — tvá žádost je ne svědomitá. Nemám ani nejmenší chuti vyho- věti jí. Ale nalézá se přece v mezích možnosti Co se tkne druhé podmínky, tu...“ „Ta je snáze splnitelna, není-li pravda? Máš na presidenta ministerstva značný vliv. Řekneš-li že mu na to místo doporučiš schopného člověk je jisto, že to přijme.“
Gordon Allan
8 article
„Dosud ještě — ano. Ale za několik dn nikoli. „Proč to „Protože už pak nebudu ministrem.- „Co to znamená? Co? Chceš jíti na o počinek?“ doptával se Allan nedůvěřivě. „Nikoli, nechci jiti, ale — stane se tak. „To není možno! „I president, dosavadní můj přítel, stane mým odpůrcem. „Což se to dá myslit?“ „Poslyš — musíš zvěděti všecko. Za něko lik dní to beztoho přestane býti tajemstvím, ježto se to octne ve všech novinách. Ministr si sedl opět na své místo a utřel na čele vystouplý pot. „Před dvacíti lety,“ po- kračoval pak v řeči, „také jsem pojal úmysl ože- niti se. Předmětem mé lásky byla herečka miss Hallmurová. Otevřeně se přiznám, že jsem se do ní tak zamiloval, až jsem docela ztratil hlavu a byl jsem sehopen nadělati všemožných hlou- postí! V té době jsem jí napsal několik listů. v nichž jsem jí neprozřetelně sdělil nejtajnější tajnosti své duše. Tehdy nynější president byl pouhým poslancem. Třebas náležel k téže stra- ně jako já, přece jsme se rozeházeli v míněnícn. V těch listech ke své škodě jsem si dovoli otevřeně vyjadřovati své myšlenky o presiden- tovi a kdyby se mu to dostalo k uším, stal by se jistě mým nejzarytějším odpůrcem.“ „Ano — ale proč pak to musím vědět?“ „Poslyš jen dále! Na to jsem se rozešel s miss Hallmurovou, ježto jsem seznal, že v krásné skořápce vězí špatné jádro. V posledn době se spustňla a tu — nedávno — dostanu od ní dopis, v němž mi vyhrožuje, že uveřejn všechny mé dopisy v novoyorských novinách, nekoupím-li je od ní za ... za dosti slušnou Allan zlostně máchl pěstí ve vzduchu. „Proklatá žena!“ zvolal. „Tobě ovšem ne zbývá, než vyhověti její žádosti?“ „To bych také udělal bez rozmyšlení, kdy by její požadavek nebyl tak přemrštěný“.
Allan Hallmurová
9 article
„Kolik pak žáda? „Ne méně než padesát tisíc dollarů.“ „Oho! Což se zbláznila!“ zvolal Wilsin naplněn hněvem. „O nikoli. Ona předobře ví, co dělá. On ví, že mi nezbývá, než padnout nebo splniti jeji žádost. Záhada je v tom, že moje jmění neni tak veliké, jak se obecně soudí. V poslední době jsem mnoho ztratil na železničních akciích padesát tisíe dolarů v přílomné době tvoří znač- nou část mé jistiny.“ „Mám za to, že možno smluvit se s ni. „Nemyslím. Chytrá ta žena dobře ví, že strana nám nepřátelská zaplatí jí ten obnos bez rozmyšlení v nadějí, že můj pád bude značnou ranou pro naši stranu, což by straně protivne přišlo velmi vhod právě teď před volbami. Hall- murová vyhrožuje, nevyhovím-li její žádosti do tří dnů, že odevzdá mé listy měmu protivníku nebo nepřátelskému nám listu. Znám dobře její charakter. Nevykoupím-li od ní do té doby těch listů, budu je čist příští neděli v novinách.“ „Toť zrovna dábel!“ Allan dupl zlostně nohou. „Divím se jenom, že jich nepoužila dříve.“ „Já také. Domnívám se, že je našla teprv nedávno. „Možná, že jimi toliko vyhrožuje a že jiel nemá ve skutečnosti?“ Ministr se hořce usmál. „Mám bohužel dů- kazy o opaku,“ pravil s povzdechem. „Otiskla je na hektografě a poslala mi z každého jednu kopii. Snad aby mi připomněla jejich obsah ježto jsem mohl zapomenout, jak poznamenala ve svém listě.“ „A což je obsah těch listů tak kompromitu „Posuď sám. V jednom z listů, nač jsem zeela zapomněl, nazval jsem nynějšího presi denta pijavicí bez mozku — narážel jsem na jeho buldogovou fysiognomii, vytýkal jsem mu chování ševcovského tovaryše a tak podobné Ještě více, nazval jsem ho tam přímo tulpasem.
Wilsin Hall Allan
10 article
Synovec se nemohl zdržeti smíchu. „Docela po zásluze!“ poznamenal k tomu „Dobře je se ti smáti. Jak jsem já byl hlou- pým, když jsem důvěřoval takové intrikánce Teď jsem v jejích rukou. „A nepokoušel jsi se zmocniti se dopisů ja kýmkoli jiným způsobem? „Před dvěma dny, když se procházela v ústředním parku, přepadli ji — ovšem ná hodou — dva tuláci a prohledali ji. Ale na- darmo. Listů u ni nebylo. Kromě toho jsem při nutil přístupného konfidenta, aby v noci v jejh nepřítomnosti prohlodal její byt v hotelu a da jsem ji stopovati, nemá-li druhého bydliště.“ „A opět bez výsledku?“ „Opět. Je tuze honěná. Bezpochyby, že je skryla v bezpečném místě. Teď jde o rozhod nutí platiti — nebo padnout. Synovec zádumčivě pokyvoval krásnou svojí hlavou. To znamená, že vyklopíš padesát tisíe d larů?“ „Ne a třikrát ne!“ vzkřikl Gordon zlostně „Peněz nedám. Raději zažádám na odpočinek Padesát tisíc dolarův! To je celé jmění a zatím jiného východu není. „Rozhodně není. Ostatně,“ pokusil se Wi sing obnoviti dřívější rozhovor, „a co je s mým pětadvaceti tisíci dolarů?“ Ministr vzkypěl zlostí. „Jaká to nestyda tost! Což nevidíš, v jak kritickém postavení se nalézám? „Co mně dáš, dostaneš zpět.“ „Nebudou ti k ničemu, ježto potřebuješ také místa. „Ano, místo musím dostat. Hm Allan si narazil na hlavu klobouk a dal se směrem ke dveřím. Po půl minutě se zase vrátil. „Strýče! Připadl jsem na něco.“ „Co? Nač jsi připadl? „Na prostředek k tvému vysvobození. Ne budeš platiti ani pensu.“ Strýc zůstal jako omráčen „Není možná, takového prostředku není! Ale synovec se tvářil tak vítězoslavně, že inistrovi bezděky vzplanula naděje. „Vím, ty's chlapík. Allane, ale v tom případě ...
Synovec Gordon Allan
13 article
„S herečkou si zahrajeme kousek,“ zasmál se Allan. „Ale ty musíš zaplatit moje dluhy opatřiti mně místo. „Ovšem, ovšem. Ale jak pak to cheei udělat, jak toho chcuš dosíci? „To je moje tajemství. Ty se musíš spoko jiti pouze tím, že napíšeš té osobě laskavé psa níčko, v němž ji poprosíš za odkládací lhůtu na týden. Dáš-li jí při tom na jevo, že jí tím ne vznikne žádná škoda, přijme-li tvé podmínky přijme zajisté tvůj návrh. „O vom jsem téměř přesvědčen. Ale aťm nevyvedeš nějakou nenapravitelnou hloupost? Synovec se sebevědomě usmál. „Myslil jsem, že mne lépe znáš. To zn mená, že souhlasíš s mým plánem?“ „Ano, ale rozumí se, že počítám, že mi ty peníze oplatiš. „O tom můžeš býti ubezpečen. Mám třice tisíc dluhů. „Pět a dvacet. „Třicet tisíe,“ pravil synovec významně „K čemu bych tě klamal v příčině svýcl dluhů?“ „Hm! Ale mám za to, že není třeba se bát dalšího vzrůstáni? „Upokoj se. Dva a třicet tisíc — je toh nanejvýše. Pak — místo náměstka přednosly oddělení se šesti tisíci služného. „S pěti tisíci jsi pravil. „Strýče, buď tak hodný a povol šest tisie Už jsem dal výraz své velikomyslnosti tím, že jsem přešel s dvaceti na dva a třicet tisíc — bude to tedy šest tisíc, pravda-li? „Co s tebou dělní, buďsi po tvém, bez toh se ti nepodaři vyplniti slib. „To uvidiš. Napiš psaní. Potřebuji týdenn lhůty. A dej mně opis listů. „K čemu to? „Potřebuji ho. Myslím, že při rozhovore s tou osobou jsi se nekompromitoval nějakou ne opatrností. „To tak ještě! Všechno je psáno psacín strojem a bez podpisu. „V takovém připadě je to výborné. Na shle danou!“ Ministr hleděl za synovcem, pokyvuje př tom hlavou.
Allan Dáša Synovec
14 article
„Co ten šibeničník si asi vymyslil?“ prav sám sobě. „Já do opravdy nevidím cesty, kudy ven. Jen aby mi něco ještě nevyvedl. Porozmýšlev trochu, sedl Gordon a napsn miss Hallmurové list smluveného obsahu. Brzy na to odpověděla mu herečka velm přátelským listem, bezpochyby v naději na bo hatou kořist výkupem listů. Uplynuly dva, tři, čtyři dni. Allan se ne ukazoval u strýce. Ještě nikdy Gordon neočeká val návštěvu synovcovu s takovou netrpělivostí ale očekávání bylo marným. Ministr proň poslal psal mu, ale mr. Wilsing nedával odpovědi. „Ten větroplach mne klame,“ pravil zlost ně Gordon. „Zojtra uplyne lhůta a já — já jsem tam. Není možná. Nedá-li o sobě ten taškář vě děti do zejtrka, musim se podrobiti hrozné nut- nosti. Ministr s těžkým vzdechnutím usedl do kře sla a bezmyšlenkovitě se jal prohlédati sloupee právě došlých novin „New-York-Tribune“. „Čert aby to vzal!“ zvolal pojednou. „C to? Bude konec světa?“ Spatřil v záhlaví velké stati své jméno, natištěné velkými literami. „To znamená, že je po všem. Ta podlá ženština jistě vyplnila svoji hrozbu, nevyčkavši týdenní lhůty. Snad dostala od protivné strany také tak velký nebo ještě větší obnos. Gordon v smrtelné hrůze upustil noviny na kolena a upřel oči bezúčelně před sebe. Ale za několik minut ho přemohla zvěda vost a on vzal opět noviny do ruky. Chtěl věděti co vlastně uveřejňovala miss Hallmurová. Mož ná, že pro začátek uveřejnila nějaké jenom ne vinné psaní, aby mu nahnala strachu. „Z měho života. Autobiografie ministra Ja mesa Gordona,“ začal čísti ministr. „Co to zna mená? To nemohou býti listy.
Gordon Allan NewYork
15 article
Ministr si oddychl, jak mu ulevilo. Ale o- kud a kde vzala „Tribune“ jeho autobiograřii Vždyť on žádné jaktěživ nepsal, musí to bjt tudíž podvod. Gordon se vzrůstající zvědavostí četl dále. Je-li to však podvod, musí pocházeti od blízké osoby, která zná dobře nejtajnější při běhy jeho života. Byly tam některé hříchy mla- dosti, o nichž kdysi vypravoval, ale jenom v úzkém kroužku přátel a důvěrných známých,
Gordon
16 article
Všechno se shodovalo se skutečností, také po pis jeho studentských let i začátky jeho politické kariéry. A tu — náhle vyskočil jako kdyby ho byl jehlou píchl — je tu narážka na jeho po měr k miss Hallmurové. Jat zvědavostí naklonil se opět nad noviny a v následujícím okamžiku zahořel jako oheň. IIleďme! Zde všechny jeho neopatrné výrazy v psaních, ale obaleny v do- cela jinou formu, v níž toliko nejničemnější ne přítel by mohl najiti něco odsouzení hodného ve formu, v níž výrazy docela pozbyly původ ního významu. On sám vypravoval, jak se to stalo, sám nikoli bez humoru popisoval svůj bý valý poměr k nynějšímu předsedovi ministerstva. kterého tenkrát vůbee nedovedl oeeniti. V tu dobu byl zaslepen, docela zaslepen, jinak by nemohl v sobě chovati pocit, hraničící s nená vistí k tomu člověku a nemohl by jím opovrho vati. Z důvodů kuriosity se rozhodl připome- nouti si ty nedůstojné, nerozumné výrazy, kte- rých si dovolil užiti o slavném muži v listech — a ke komu? K bývalé své milence miss Hallmu- rové a zároveň varuje ctěné čtenáře před nepro zřetelnými přenáhlenými úsudky v politice radí jim, aby napřed důkladně si rozmyslili, n se o někom vyjádří. Jakým dle toho musí b charakterem náš ministr- president, lze usoudi z okolnosti, že dovedl člověka, který jej proná- sledoval svou nenávistí, postupně přeměnil v nejoddanějšího přitele, ctitele i stranníka — a mnoho ještě psaného v tom smysle.
IIledět
17 article
Ministr Gordon utřel si pot, který mu by na čelo vystoupil. Hlasitě a těžko oddychoval. ale postupně jeho rozčilený obličej se měnil vrásky na čele mizely, sám se začal usmívati když stať přečetl do konce, odhodil noviny, vy- skočil z křesla a s nepřiměřenou svému věku živostí udělal, jal ýsi bystrý akrobatický pohyb a hlasitě zajásal. „Výborně! Velkolepě! To byl jediný pro středek, kterým nohl býti odražen útok na m namířený. Bylo třeba jej připraviti, uvědomi o tom, že ta ženská ze zloby chce uveřejniti ony dopisy. Ta bude zuřit, až si přečte ten článel a sezná, že teď její listy nemají pražádné zeny! V tu chvíli se otevřely dvéře a vešel Allan Wilsing. „Nu, jak strýče, jsi spokojen či nejsi? tázal se s úsměvem. Ministr objal svého synovce a tak horouen jej přitiskl k sobě, že v mladém člověku se za- stavil dech.
Gordon Wilsing
18 article
„Allane! Drahý můj hochu! To . . . to je mistrovský čin. Skutečně to byl jediný východ z kritického postavení mého. Snad tu bylo tež risiko, ale zdá se, že tím se záležitost tatc skončí.“ „Už je skončena!“ vykřikl vílězoslavně s novec. „Celé město je nadšeno, čtouc tvé star úsudky i sám president se smál z celé duše. „Odkud pak to víš? „Odkud?“ Allan se vážně rozložil v křesle zapálil si doutník, který si bezobřadně vzal ze stříbrné skřínky, postavené na strýcově psacím stolku. „Či myslíš, že bych se odvážil k tako vému kroku bez předchozího pozorování? Sán jsi pravil, že „Tribune“ nejedenkráte od tehe požadovala tvůj vlastní životopis. Na tom jsen sestavil celý svůj plán. Znal jsem důkladně vše chny stránky tvého života lépe, než si myslíš i ty nejintimnější, a mohl jsem tedy sepsat obstojnou biografii tvým jménem. Po nedlouhén přemýšlení dal jsem se do práce. Ve třech dnech jsem byl hotov. Nežli jsem uveřejnil tu stať, vy žádal jsem si audienci u předsedy ministerstva sdělil jsem mu tvůj úmysl, že ehceš vydati svoje vzpomínky a některé listy a otázal jsem se ho ovšem tvým jménem, nebude-li nie namítat proti tomu, když ve vzpominkách se zmíniš o vašem dřivějším poměru. President proti tomu nenamítal ničeho. Pro jistotu přečetl jsem mu některá místa z listů, ovšem v té formě, kterou jsem jim hodlal dáti. Mohu tě ubezpečiti, že s smál až slzel. Vždyť všechno na světě závisín formě a jak se co podává. Na to jsem se vyda! do redakce „Tribune“, kdež se chopili měh rukopisu oběma rukama. Dostal jsem zaň slušný honorář. Mám za to, že je to mým majetkem strý če ? „Samo sebou se rozumí — a kolik je toho? „Dva tisíce. „Oho! Zasloužil si's je, milý Allane. Ministr podal upřímně synovci ruku. „A teď doufám, strýče, že splníš svo.
Allan
19 article
„To se ví a — veskrze. Místo máš. Dluhy za tě zaplatím a můžeš mi, Allane, vrátiti jenon dva a dvacettisíc, deset tisíc ti daruji na důka svého uznání. Ministr však se velice zmýlil, domnívaje se že po těch slovech dojatý synovec se mu vrhno do náruče. „Strýče, ty's byl a zůstaneš skrblikom, zvolal zlostně synovec. „Mizerných deset tisíe když jsem ti zachránil padesát. Chtěl jsemt říci, že se spokojím s polovicí toho obnosu. Ty's byl a zůstaneš otrapou, Allane, je co je pravda — v tobě se skutečně tají zárodky neduživého diplomata. Místo, kterého si přeješ, hodí se co nejvíce ke tvým vlohám. Nu tak bu diž! Načitáš mi šestnácí tisic. Co nyní strhuješ bude ti kdysi chyběti v dědictví.“ Vešedší lokaj podal ministrovi list. „Od Hallmurové!“ vesele zvolal Gordon kdy- jej byl přečetl. „Teď už mi nabízí listy za pět tisíc. Nabídnu jí pět set dollarův. „Zbůhdarma. Neodpovídej ji vůbec!“ pravi Allan. „Těch pět set dej mně, já koupím za n pěkný náramek pro svoji drahou Silvii. Za pět minut měl mlad, diplomat pět se dollarů v ruce a vesele se ubíral k zlatníkov pro náramek své nevěstě. slib?
Allan Gordon Silvia Hallmurová
20 article Duchapřítomnost.
Duchapřítomnost. Vesnická humoreska — Napsal P. Fink Bylo to v zlaté době, kdy pověstný podni katei dr. Henry Bethel Stroussberg tak roztomile hospodařil na krásném Zbirožsku. Dodnes při pldá všem jako zářicí meteor, jenž neočekávan objeviv se na všedním obzoru domácím, roz hodil kolem sebe náhlý, intensivní jas a sřítiv se pak s obrovské výše, zůstavil po sobě na mnaze zklamání a dav chmurných upomínek. Ano, s příchodem kavalíra toho jakoby Ště- stěna kouzelným proutkem byla se dotekla ce léh, kraje. Neobvyklé výdělky, přečetné stavby a výnosné práce rojily se všude jako houby p dešti a pravá záplava zlata rozlila se náhle mez udivený lid. A tak, kdo jen poněkud mohl chtěl, uhospodařil si lecjaký ten přobytečný groč, nejvíce ovšem solští synkové a povoznie všebo druhu Toliko Frantík Nejezchleba, mladík jina řádný a přičinlivý, syn vyhlášeného lakoty člona obecního zastupitelstva v S., v přiznivé této době neměl štěstí nadbytek. Nezdar a jenom nezdar věšel se mu při všem na paty, nechť se i činil, seč síly stačily. Nejhůře pak bylo právo před posvícením. Kdo ví a zná, čím světu jsou malínský křen, znojemské okurky a pardubický perník ví také najisto, čím bylo mladé chse s—ské po- svícení. Domácí i přespolní synkové tužili se a sháněli o překot, toliko v duši Frantíkově byl neveselo, ba bylo tam nad obyčej pusto. Kapsy zely příšernou prázdnotou, udržujíee násilně zoufalou melodii v strunách zarmouce ného srdce a mladá mysl hochova zmítala sebou jako v horečce samým přemýšlením, odkuda kde nabrati pomoci a peněz? Nedivno tudíž, že bojné zásoby obilné n sýpee otcova statku nedávaly mu nikterak po- koje a že bujná fanlasie spřádala si k nim ne ustále zapovězené cestičky. Nouze láme železo a plodi překvapující vynalézavost.
P Fink doktor Stroussberg Nejezchleb Frantíkův
21 article
Starý Nejezchleba nebyl však také z dneš- ních a právě lakota jeho umožnila mu záhy se znati různé praktiky Frantíkových druhů, jimi tito čas od času k lacinému groši pomoci sobe se snažili. Frantik znal otce dobře a věděl, co by a při dopadnuti násleďovalo. Leč mladá krev ča sem ráda si povyskočí a i ten nejtrpělivější be ránek ffěkdy veseleji si zadupá. Těžký je a byl od jakživa proti přírodě boj Veškery pokusy ve směru tomto nadobro vždy selhaly, vyvolávajíce účinek právě opačný. Tal i nemistná lakota a přísnost starého Nejezehleby postovala jen Frantíkovu chuť po zapovězené ovoci. A v poslední chvíli i sama šťastná ná- hoda dostavila se ku pomoci Otec nucen byl zúčastniti se jakési schůze. matka zaskočila na okamžik též na táčky a tak zůstal Frantik v domě zcela sám. Bylo to v samý posvícenský podvečer, jenž kýval naň v mysli vábnými zvuky čarovné hudby, při níž tak rádo zapomíná se všedníeh slarostl. Času nebylo nazbyt a Frantík byl rychle rozhodnut. Suidivé oči předem zaletěly k pevně uzavřené sýpce, kde skrýval se značný pokla v podobě objemné hronmdy zlatoskvoucích zrn A mladík div nezajásal, když spatřil ve dveříeh patrně náhodou zapomenutý klíč, jejž star vždy opatroval, jako oko v hlavě Skokem ocitl se Frantik u zlaté hromady. naplnil s nevídanou zručností pytel krásnou pšenkou a stoupal s rozkošným břemenems schodů.
Nejezchleb Frantíková Frantíkův Frantík Skok Frantikum Tal
22 article
Avšak — nastojte V síni, odkud volný výhled ku sýpce se otvíral, vrzly náhle dvéře a ozval se známý krok Frantik se takřka zděsil a nohy pod ním div neklesly. Byl právě na posledním stupni, kdy s neomylnou jistotou zahlédl vracejícího se otee. Patrně starý Nejezchleba pohřešil zapome nutý klič a nechav schůzi schůzí, objevil se jevišti zločinu v prav, čas. Veházeje do sině zaslechl u sýpky těžké kroky, jež ale v tom oka mžiku počaly se rychle ztráceti Přiskočí blíže a — vídí syna, an vleče ja kýsi notný pytol vzhůru na sýpku. „He, Frantíku, co to? Kam s tím pytlem járku?“ zahromoval za synem Frantíka však mezitím opustila již „tře- savka“, neboť jekási zoufalá kuráž vnukla mu zvláštní nápad. „I vždyť znáte lidi,“ odpovídá se svreho- vanou naivností, „ělověk má doma dřinu a ještě s cizím aby se lopolil. Tuhle Vrzalů Tom ukradl tatikovi pytel pšenky a abych prý mu ji zatím, nežli ji kdesi střelí, u nás uschoval. Klč byl právě u sýpky a tak jsem to od něho vzal.
Nejezchleb Frantík He
23 article
Starý po tomto vysvětlení zbrunátněl a letě za synem: „Klidíš se mi s tím nazpěl, milionská duše Cež snad já mám sýpku ku přechovávání kra- dených včel? A nevíš-li, že přechovávač je rov zloději? Spatřím-li tě tady s podobnou věcí ještě jednou, vykreslím ti holí nezdárného Tomše zádech.“ Frantík při tomto výbuchu trochu se ošíval ale pak klidně řekl- „Nezlobte se, otče! Však jsem také soudil, že mně to za to stát nebude, dovíte-li se o tom Z přátelství však člověk nese kolikrát i vlastní kůži na trh. Ihned mu to donesu nazpět, nech to s ním dopadne jakkoliv. Otee ustoupil stranou, syn stoupal rychle dolů a hajdy — k Tomšovi. „Je to přece jen dobrý a poslušn; chlap,“ šeptal za ním starý. „Schválně jsem ten klič naň nastrojil, abych poetivost jeho vyzkoušel, nyní však zřejmě vidím, že není doposud, jako ta dnešní mládež. Ano, ta mládež; my jsme taei nebývali! Nu, až se navrátí, doslane i ode mne tentokráte nějaký ten zlaťák na pivo Vrzalů Tomeš z pouhého posuňku vyroz- uměl, oč jde, a pšenku ochotně uschoval. Za soumraku pak vyklopil za ni pokoutní obchodnik přiměřený obnos a tak mladý Nejezchleba měl tentokráte posvícení veselejší ostatních, k če- muž hlavně přispěl první vydařený tehoř. K omluvě Frantikově budiž však konstatován, že byl a zůstal také posledním.
Frantík Tomeš Nejezchleb
24 title
Různé zprávy.
25 article
Přel. J. Kojecký.
J Kojecká
26 article
Soubojově historky. U příležilosti několik nekrvavých soubojů, které se v posledních měsícíci v Paríži konaly, uveřejňuje „Vila“ některé zábuvné soubojové historky. Když Eugen de Mirecourt prudce napadl staršího Dumasa v „Silhouelie“, obdržel vy- zvání od mladšího Dumasa. Solva však přišli k ostré- mu kritikovi svědkově, zavolal zvého malého synka Edgara. Objevil se malý capart, jehož ručka sotva dosáhla na kliku. „Poněvadž pan Dumas olec,““ pravil Mirecourt k vážným návštěvníkům s klidnou tváří, „zvolil si zástupcem svého syna, ačkoli je sám zdrá a silon, hodlám se také dáti zaslupovati svým synem. aby byt poměr stejný. Prosím, obratte se ve všem na něj.“ Paříž pak se tímte vyzváním bavila ještě několik dní. O Rochefortově souboji s Cassagnacem vypravuje se podnes. Příčinou byla polemika o P'annu Orleanskou. Rochefort byl při tom čokonce zrané kulí a praví se, že jen malý medaillonek Panny, jenz byl bez jeho vědomí zašit do kalhot. seslabil ránu Cassagnac obdržel ostalně pro své ostré poznámky často vyzvání. Dvakráte se zdráhal přijali souboj. Poprvé odmítl vyzvání svého bratrovce Lisagarave. který jej opět vyzval, solva že se zolavil z náslodků souboje, v němž jej Cassagnac zle spořádal. „Pane. odvětil Cassagnac na nové vyzvání, „probodal jsem vás již jako houbu. Svolil bych býti vaším odpůrcem, ale příčí se mi zpracovati vás na salám.“ Podruhé odmíll vyzvání, když jej provokoval Viktor Noir.
Eugen jít Mirecourt Edgar Dumas Rochefortův Cassagnac Lisagarave Viktor Noir Paříž Rochefort
27 article
„Mám volbu zbraní,“ pravil králce, „volím pravopis jste synem smrti!“ Třetí souboj, k němuž nedošle měl míti Cassagnac s „Diogenem“. Cassagnac byl v listě prudce napadea; rozzuřen přiběhl do redakce a zvolal na přítomně: „Pánové, s kým z vás se mu- sím biti?“ Reki lo však v tak žertovném hněvu, ž přítomní vybuchli ve smích. Claretie, jenž náležl k družině, zavolal vrátného, poručil mu naplnili prázůné pivní sklenice a pravil Cassagnacovi: „Sel- něle si, mladý muži, než si urízneme hlavu, pobavi- me se ještě.“ Za čivrt hodiny na to byl Cassagnac redaktorem „Diogena“ = Umělecka malba na obličeji. Jistý divadelní ředitel pařížský zpozoroval, že jen málo hereček do- vede se správně pro jeviště šminkovati a proto při- padl na myšlenku, svěřiti mladému malíři dozor nad kosmetickým oddělením divadla. Z počátku neodvážil se dobře vychovaný mladík býti příliš přísným ke svým svůdným žákyním, udílel jen tu a tam dobré rady, ubral trochu červeně z tváře, dodal příliš ma- tematicky taženým obočím přirozenějšího vzhled atd. Da mám se vše to velmi líbilo. Jednoho dne však nabídl se umělec, puzen reformátorskými duchiem, že jim pomaluje obličej štělcem a uvede malbu v sou- lad s jejich individualitou, úlohou i dekoracemi. Uči- něn pokus a výsledek byl překvapující. Pověst zdat- ného „kosmetika“ pronikla brzy i za hranice divadla a vypravuje se, že také mnohé dámy ze společnosti dávají si již od něho malovati obliče
Diogenés Cassagnac Claretie Selo
28 article
Hlasy z obecenstva Borové a lithnatné léčební zřídl
29 article SALVATOR
SALVATOR osvěděuje se při ohorobách ledvinových měchýřových, při dně, oukrovce, katar- rhalních afekcích- Přirodní železa prostá kyselka- Hlavní sklad v Praze má: Robert Ender Frant. Kunerle.
Salvator Ender František Praha