2
masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha„Národních Listů“ k č. 210.
4
article
Diplomat.
Diplomat.
Napsal F. Cleme ns.
5
article
Ministr seděl za psacím stolkem zamyšlen
okusoval držátko od péra.
„Mr. Wilsing v přijímacím pokoji“, ohla
šoval vkročivší lokaj.
Ministr bezmyšlenkovitě kývl hlavou, ale
hned mrzutě povstal s křesla a šel příchozímu
v ústrety. Mr. Wilsing byl pravou kopií nyní již
šedivého mínistra. Byl to hezký, mladý člověk
s velkýma, inteligentníma očima, plnýma hu-
moru.
„Dobré jitro, strýčku!“ pozdravoval vesel
stařika, podávaje mu ruku.
Ministr Gordon dotekl se jeho prstův-
„S čím zase přicházís“, otázal se zlostně
„Přece jsem ti včera určitě řekl, že více peně
dáti nemohu.
Mladý člověk lhostejně se posadil do křesla
a filosoficky odvětil: „Jitro je večera moudřejší.
Nechei tě zbaviti příležitosti, abys udělal dobrý
skutek a preto přicházím opakovati svoji prosbu
Včera jsi nebyl v dobré míře, dnes ..
„Dnes jsem třikrát více rozmrzen nežli vče-
ra“, zabručel ministr Gordon. Proto se raději ne
namáhej! Když dostáváš pět tisíc dolarův služby
kromě bytného, mohl by's dobře vycházet. Pro
žiješ nad své prostředky, proč se scháziš s dá
mami, které činí příliš veliké nároky?
„Jsem mlád, drahý strýče, a ty dámy mn
uznávají za krasavce. Vždyť také ty ...
„Mlč! Nechci ničeho slyšeti. Teď je ti třice
let. Proč se neženíš, jako všichni pořádní lidé
a neuděláš konec těm všelijakým mládeneckým
kouskům??
Allan Wilsing vyskočil rozčilen.
„Strýče! Ty's projevil geniální myšlenku!“
zvolal mladý muž. „Bohužel, že jsem ji nupře
pojal já. To je příčina, pro kterou tě pronásle
duji po třetí. Umínil jsem si skutečně oženiti se
Chceš mne teď vyslechnouti?
„Ty — se chceš oženit?“ tázal se udivene
ministr
„Ano, a víš, koho si chci vzít?
Wilsing
Gordon
6
article
„To bude zajímavo zvěděti.
„Decru tvého dobrého přítele Paula . . .“
„Miss Silvii?
od odí něr
nu
„Zdá se, že ti dokazuji opak toho. Není-
toto důkazem, pak nevím, jak tě přesvědčiti. Sil
via je krasavice, je bohatá, hodná jako anděl —
či jsem mohl lepší nějakou si vybrati?
„Ty ovšem ne, ale — ona! Velice pochy
buji, že dosáhneš svolení.
„Klamete se, strýče. Mám na to záruku.
„Zdá se, že si mne chceš dobírat?“
„Docela nikoli. Mám skutečně její svolení
ale nikoli jejího otce, k tomuto si myslím, žem
dopomůžeš ty.“
„Já? Jakým způsobem? Mám se za teb
přimluviti u svého přitele? To je docela zby
tečné. Scudím, že v tomto případě bude jednat
jenom dle svého uznání.“
„Jsem o tom úplně přesvědčen. To již
osvědčil, když mi vzkázal, že proti mně ničehe
nemá ...-
„Můj milý, ty máš více štěstí, než...
„Rozumu a zásluh, chceš řici“, skočil mu
do řeči synovec. „Budiž tomu tak, ale, bohužel,
úctyplný stařec mi položil dvě podmínky.
„Dvě podmínky?“
„Ano. A ty podmínky abych splnil, můžei
mi pomoci jenom ty.
„A jaké pak jsou to podmínky?
„Ačkoli moje dluhy u přirovnání s věnem
které mám dostati, činí malý pakatýlek, přece
starý podivín žádá, abych je úplně zaplatil. Po-
tom abych dostal slušné místo ve státní službě.
z kterého bych jako muž byl s to uživiti ro
dinu.
„Docela dobře. To je mu podobno. A tu
ovšem se naskytuje první kámen úrazu.
Synovec se opět velkodušně rozložil v kře
sle a spekojeně si zapálil doutník.
„Myslís? Nemám tě za tak ukrutného.
„Mne?“ tázal se překvapený minist.
„Ovšem — tebe. Nedovolíš přece, aby je-
diný syn tvé milé sestry propásl tak výbornou
parti.
„Jinými slovy: mám zaplatit všecky tvoje
dluhy?“
nv
Paul
Silvia
Rozum
Synovec
7
article
„Uhodl's.“ ne
„Vyhodit oknem dvacet tisíc dolarů?“
„Proč vyhodit? Vrátím ti je všecky po
svatbě. Ostatně to neobnáší dvacet tisíc.
„Nu, v každém případě málo do toh
chybí.
„Naopak: pětadvacet tisíc! Potom, cos
týče státní služby — potřebuješ náměstka před-
nosty oddělení se služným pěti tisíc dolarů. Koho
lepšího najdeš na to místo, nežli mne?
Teď už si sedl i sám ministr, ale docelo
proti vlastní vůli.
„Ty's nesvědomitý člověk — to tak ještěl“
pravil zkormouceně.
„Strýče, ty opovrhuješ svým vlastním ro-
dem“, spustil mladý člověk, směje se. „Ale je
ti velikomyslně odpustím také to, co mi hodláš
říci. Ostatně mi dostačuje i toto; ty jši předpo
jat. Pro odpověď si přijdu po druhé, až budei
v lepší míře.
S těmi slovy vstal a udělal několik kroků
směrem ke dveřím.
Gordon z nenadání vyskočil a synovce za-
držel.
„Počkej, počkej ještě minoutku!“
„Třeba celou hodinu, bude-li libo.
Allan se znovu vrátil do svého křesla.
Ministr v zamyšlení několikráte prošel po
pokoji.
„Tvoje žádost je nesvědomitá“, pravil ko-
nečně polohlasitě.
„Nepopírám, ale uvaž sám: ty's svoboden
a já jsem jediným tvým dědicem.
„Ale, až po mé smrti.
„Která, jak doufám, dá na sebe dlouho če
kati.
„Ať je tak nebo jinak — tvá žádost je ne
svědomitá. Nemám ani nejmenší chuti vyho-
věti jí. Ale nalézá se přece v mezích možnosti
Co se tkne druhé podmínky, tu...“
„Ta je snáze splnitelna, není-li pravda? Máš
na presidenta ministerstva značný vliv. Řekneš-li
že mu na to místo doporučiš schopného člověk
je jisto, že to přijme.“
Gordon
Allan
8
article
„Dosud ještě — ano. Ale za několik dn
nikoli.
„Proč to
„Protože už pak nebudu ministrem.-
„Co to znamená? Co? Chceš jíti na o
počinek?“ doptával se Allan nedůvěřivě.
„Nikoli, nechci jiti, ale — stane se tak.
„To není možno!
„I president, dosavadní můj přítel, stane
mým odpůrcem.
„Což se to dá myslit?“
„Poslyš — musíš zvěděti všecko. Za něko
lik dní to beztoho přestane býti tajemstvím, ježto
se to octne ve všech novinách.
Ministr si sedl opět na své místo a utřel
na čele vystouplý pot. „Před dvacíti lety,“ po-
kračoval pak v řeči, „také jsem pojal úmysl ože-
niti se. Předmětem mé lásky byla herečka miss
Hallmurová. Otevřeně se přiznám, že jsem se
do ní tak zamiloval, až jsem docela ztratil hlavu
a byl jsem sehopen nadělati všemožných hlou-
postí! V té době jsem jí napsal několik listů.
v nichž jsem jí neprozřetelně sdělil nejtajnější
tajnosti své duše. Tehdy nynější president byl
pouhým poslancem. Třebas náležel k téže stra-
ně jako já, přece jsme se rozeházeli v míněnícn.
V těch listech ke své škodě jsem si dovoli
otevřeně vyjadřovati své myšlenky o presiden-
tovi a kdyby se mu to dostalo k uším, stal by
se jistě mým nejzarytějším odpůrcem.“
„Ano — ale proč pak to musím vědět?“
„Poslyš jen dále! Na to jsem se rozešel
s miss Hallmurovou, ježto jsem seznal, že v
krásné skořápce vězí špatné jádro. V posledn
době se spustňla a tu — nedávno — dostanu
od ní dopis, v němž mi vyhrožuje, že uveřejn
všechny mé dopisy v novoyorských novinách,
nekoupím-li je od ní za ... za dosti slušnou
Allan zlostně máchl pěstí ve vzduchu.
„Proklatá žena!“ zvolal. „Tobě ovšem ne
zbývá, než vyhověti její žádosti?“
„To bych také udělal bez rozmyšlení, kdy
by její požadavek nebyl tak přemrštěný“.
Allan
Hallmurová
9
article
„Kolik pak žáda?
„Ne méně než padesát tisíc dollarů.“
„Oho! Což se zbláznila!“ zvolal Wilsin
naplněn hněvem.
„O nikoli. Ona předobře ví, co dělá. On
ví, že mi nezbývá, než padnout nebo splniti jeji
žádost. Záhada je v tom, že moje jmění neni
tak veliké, jak se obecně soudí. V poslední době
jsem mnoho ztratil na železničních akciích
padesát tisíe dolarů v přílomné době tvoří znač-
nou část mé jistiny.“
„Mám za to, že možno smluvit se s ni.
„Nemyslím. Chytrá ta žena dobře ví, že
strana nám nepřátelská zaplatí jí ten obnos bez
rozmyšlení v nadějí, že můj pád bude značnou
ranou pro naši stranu, což by straně protivne
přišlo velmi vhod právě teď před volbami. Hall-
murová vyhrožuje, nevyhovím-li její žádosti do
tří dnů, že odevzdá mé listy měmu protivníku
nebo nepřátelskému nám listu. Znám dobře její
charakter. Nevykoupím-li od ní do té doby těch
listů, budu je čist příští neděli v novinách.“
„Toť zrovna dábel!“ Allan dupl zlostně
nohou. „Divím se jenom, že jich nepoužila
dříve.“
„Já také. Domnívám se, že je našla teprv
nedávno.
„Možná, že jimi toliko vyhrožuje a že jiel
nemá ve skutečnosti?“
Ministr se hořce usmál. „Mám bohužel dů-
kazy o opaku,“ pravil s povzdechem. „Otiskla
je na hektografě a poslala mi z každého jednu
kopii. Snad aby mi připomněla jejich obsah
ježto jsem mohl zapomenout, jak poznamenala
ve svém listě.“
„A což je obsah těch listů tak kompromitu
„Posuď sám. V jednom z listů, nač jsem
zeela zapomněl, nazval jsem nynějšího presi
denta pijavicí bez mozku — narážel jsem na
jeho buldogovou fysiognomii, vytýkal jsem mu
chování ševcovského tovaryše a tak podobné
Ještě více, nazval jsem ho tam přímo tulpasem.
Wilsin
Hall
Allan
10
article
Synovec se nemohl zdržeti smíchu.
„Docela po zásluze!“ poznamenal k tomu
„Dobře je se ti smáti. Jak jsem já byl hlou-
pým, když jsem důvěřoval takové intrikánce
Teď jsem v jejích rukou.
„A nepokoušel jsi se zmocniti se dopisů ja
kýmkoli jiným způsobem?
„Před dvěma dny, když se procházela
v ústředním parku, přepadli ji — ovšem ná
hodou — dva tuláci a prohledali ji. Ale na-
darmo. Listů u ni nebylo. Kromě toho jsem při
nutil přístupného konfidenta, aby v noci v jejh
nepřítomnosti prohlodal její byt v hotelu a da
jsem ji stopovati, nemá-li druhého bydliště.“
„A opět bez výsledku?“
„Opět. Je tuze honěná. Bezpochyby, že je
skryla v bezpečném místě. Teď jde o rozhod
nutí platiti — nebo padnout.
Synovec zádumčivě pokyvoval krásnou
svojí hlavou.
To znamená, že vyklopíš padesát tisíe d
larů?“
„Ne a třikrát ne!“ vzkřikl Gordon zlostně
„Peněz nedám. Raději zažádám na odpočinek
Padesát tisíc dolarův! To je celé jmění a zatím
jiného východu není.
„Rozhodně není. Ostatně,“ pokusil se Wi
sing obnoviti dřívější rozhovor, „a co je s mým
pětadvaceti tisíci dolarů?“
Ministr vzkypěl zlostí. „Jaká to nestyda
tost! Což nevidíš, v jak kritickém postavení se
nalézám?
„Co mně dáš, dostaneš zpět.“
„Nebudou ti k ničemu, ježto potřebuješ
také místa.
„Ano, místo musím dostat. Hm
Allan si narazil na hlavu klobouk a dal se
směrem ke dveřím. Po půl minutě se zase
vrátil.
„Strýče! Připadl jsem na něco.“
„Co? Nač jsi připadl?
„Na prostředek k tvému vysvobození. Ne
budeš platiti ani pensu.“
Strýc zůstal jako omráčen
„Není možná, takového prostředku není!
Ale synovec se tvářil tak vítězoslavně, že
inistrovi bezděky vzplanula naděje.
„Vím, ty's chlapík. Allane, ale v tom
případě ...
Synovec
Gordon
Allan
13
article
„S herečkou si zahrajeme kousek,“ zasmál
se Allan. „Ale ty musíš zaplatit moje dluhy
opatřiti mně místo.
„Ovšem, ovšem. Ale jak pak to cheei
udělat, jak toho chcuš dosíci?
„To je moje tajemství. Ty se musíš spoko
jiti pouze tím, že napíšeš té osobě laskavé psa
níčko, v němž ji poprosíš za odkládací lhůtu na
týden.
Dáš-li jí při tom na jevo, že jí tím ne
vznikne žádná škoda, přijme-li tvé podmínky
přijme zajisté tvůj návrh.
„O vom jsem téměř přesvědčen. Ale aťm
nevyvedeš nějakou nenapravitelnou hloupost?
Synovec se sebevědomě usmál.
„Myslil jsem, že mne lépe znáš. To zn
mená, že souhlasíš s mým plánem?“
„Ano, ale rozumí se, že počítám, že mi ty
peníze oplatiš.
„O tom můžeš býti ubezpečen. Mám třice
tisíc dluhů.
„Pět a dvacet.
„Třicet tisíe,“ pravil synovec významně
„K čemu bych tě klamal v příčině svýcl
dluhů?“
„Hm! Ale mám za to, že není třeba se bát
dalšího vzrůstáni?
„Upokoj se. Dva a třicet tisíc — je toh
nanejvýše. Pak — místo náměstka přednosly
oddělení se šesti tisíci služného.
„S pěti tisíci jsi pravil.
„Strýče, buď tak hodný a povol šest tisie
Už jsem dal výraz své velikomyslnosti tím, že
jsem přešel s dvaceti na dva a třicet tisíc —
bude to tedy šest tisíc, pravda-li?
„Co s tebou dělní, buďsi po tvém, bez toh
se ti nepodaři vyplniti slib.
„To uvidiš. Napiš psaní. Potřebuji týdenn
lhůty. A dej mně opis listů.
„K čemu to?
„Potřebuji ho. Myslím, že při rozhovore
s tou osobou jsi se nekompromitoval nějakou ne
opatrností.
„To tak ještě! Všechno je psáno psacín
strojem a bez podpisu.
„V takovém připadě je to výborné. Na shle
danou!“
Ministr hleděl za synovcem, pokyvuje př
tom hlavou.
Allan
Dáša
Synovec
14
article
„Co ten šibeničník si asi vymyslil?“ prav
sám sobě. „Já do opravdy nevidím cesty, kudy
ven. Jen aby mi něco ještě nevyvedl.
Porozmýšlev trochu, sedl Gordon a napsn
miss Hallmurové list smluveného obsahu.
Brzy na to odpověděla mu herečka velm
přátelským listem, bezpochyby v naději na bo
hatou kořist výkupem listů.
Uplynuly dva, tři, čtyři dni. Allan se ne
ukazoval u strýce. Ještě nikdy Gordon neočeká
val návštěvu synovcovu s takovou netrpělivostí
ale očekávání bylo marným. Ministr proň poslal
psal mu, ale mr. Wilsing nedával odpovědi.
„Ten větroplach mne klame,“ pravil zlost
ně Gordon. „Zojtra uplyne lhůta a já — já jsem
tam. Není možná. Nedá-li o sobě ten taškář vě
děti do zejtrka, musim se podrobiti hrozné nut-
nosti.
Ministr s těžkým vzdechnutím usedl do kře
sla a bezmyšlenkovitě se jal prohlédati sloupee
právě došlých novin „New-York-Tribune“.
„Čert aby to vzal!“ zvolal pojednou. „C
to? Bude konec světa?“ Spatřil v záhlaví velké
stati své jméno, natištěné velkými literami.
„To znamená, že je po všem. Ta podlá
ženština jistě vyplnila svoji hrozbu, nevyčkavši
týdenní lhůty. Snad dostala od protivné strany
také tak velký nebo ještě větší obnos.
Gordon v smrtelné hrůze upustil noviny na
kolena a upřel oči bezúčelně před sebe.
Ale za několik minut ho přemohla zvěda
vost a on vzal opět noviny do ruky. Chtěl věděti
co vlastně uveřejňovala miss Hallmurová. Mož
ná, že pro začátek uveřejnila nějaké jenom ne
vinné psaní, aby mu nahnala strachu.
„Z měho života. Autobiografie ministra Ja
mesa Gordona,“ začal čísti ministr. „Co to zna
mená? To nemohou býti listy.
Gordon
Allan
NewYork
15
article
Ministr si oddychl, jak mu ulevilo. Ale o-
kud a kde vzala „Tribune“ jeho autobiograřii
Vždyť on žádné jaktěživ nepsal, musí to bjt
tudíž podvod. Gordon se vzrůstající zvědavostí
četl dále. Je-li to však podvod, musí pocházeti
od blízké osoby, která zná dobře nejtajnější při
běhy jeho života. Byly tam některé hříchy mla-
dosti, o nichž kdysi vypravoval, ale jenom
v úzkém kroužku přátel a důvěrných známých,
Gordon
16
article
Všechno se shodovalo se skutečností, také po
pis jeho studentských let i začátky jeho politické
kariéry. A tu — náhle vyskočil jako kdyby ho
byl jehlou píchl — je tu narážka na jeho po
měr k miss Hallmurové. Jat zvědavostí naklonil
se opět nad noviny a v následujícím okamžiku
zahořel jako oheň. IIleďme! Zde všechny jeho
neopatrné výrazy v psaních, ale obaleny v do-
cela jinou formu, v níž toliko nejničemnější ne
přítel by mohl najiti něco odsouzení hodného
ve formu, v níž výrazy docela pozbyly původ
ního významu. On sám vypravoval, jak se to
stalo, sám nikoli bez humoru popisoval svůj bý
valý poměr k nynějšímu předsedovi ministerstva.
kterého tenkrát vůbee nedovedl oeeniti. V tu
dobu byl zaslepen, docela zaslepen, jinak by
nemohl v sobě chovati pocit, hraničící s nená
vistí k tomu člověku a nemohl by jím opovrho
vati. Z důvodů kuriosity se rozhodl připome-
nouti si ty nedůstojné, nerozumné výrazy, kte-
rých si dovolil užiti o slavném muži v listech —
a ke komu? K bývalé své milence miss Hallmu-
rové a zároveň varuje ctěné čtenáře před nepro
zřetelnými přenáhlenými úsudky v politice
radí jim, aby napřed důkladně si rozmyslili, n
se o někom vyjádří. Jakým dle toho musí b
charakterem náš ministr- president, lze usoudi
z okolnosti, že dovedl člověka, který jej proná-
sledoval svou nenávistí, postupně přeměnil
v nejoddanějšího přitele, ctitele i stranníka —
a mnoho ještě psaného v tom smysle.
IIledět
17
article
Ministr Gordon utřel si pot, který mu by
na čelo vystoupil. Hlasitě a těžko oddychoval.
ale postupně jeho rozčilený obličej se měnil
vrásky na čele mizely, sám se začal usmívati
když stať přečetl do konce, odhodil noviny, vy-
skočil z křesla a s nepřiměřenou svému věku
živostí udělal, jal ýsi bystrý akrobatický pohyb
a hlasitě zajásal.
„Výborně! Velkolepě! To byl jediný pro
středek, kterým nohl býti odražen útok na m
namířený. Bylo třeba jej připraviti, uvědomi
o tom, že ta ženská ze zloby chce uveřejniti ony
dopisy. Ta bude zuřit, až si přečte ten článel
a sezná, že teď její listy nemají pražádné zeny!
V tu chvíli se otevřely dvéře a vešel Allan
Wilsing. „Nu, jak strýče, jsi spokojen či nejsi?
tázal se s úsměvem.
Ministr objal svého synovce a tak horouen
jej přitiskl k sobě, že v mladém člověku se za-
stavil dech.
Gordon
Wilsing
18
article
„Allane! Drahý můj hochu! To . . . to je
mistrovský čin. Skutečně to byl jediný východ
z kritického postavení mého. Snad tu bylo tež
risiko, ale zdá se, že tím se záležitost tatc
skončí.“
„Už je skončena!“ vykřikl vílězoslavně s
novec. „Celé město je nadšeno, čtouc tvé star
úsudky i sám president se smál z celé duše.
„Odkud pak to víš?
„Odkud?“ Allan se vážně rozložil v křesle
zapálil si doutník, který si bezobřadně vzal ze
stříbrné skřínky, postavené na strýcově psacím
stolku. „Či myslíš, že bych se odvážil k tako
vému kroku bez předchozího pozorování? Sán
jsi pravil, že „Tribune“ nejedenkráte od tehe
požadovala tvůj vlastní životopis. Na tom jsen
sestavil celý svůj plán. Znal jsem důkladně vše
chny stránky tvého života lépe, než si myslíš
i ty nejintimnější, a mohl jsem tedy sepsat
obstojnou biografii tvým jménem. Po nedlouhén
přemýšlení dal jsem se do práce. Ve třech dnech
jsem byl hotov. Nežli jsem uveřejnil tu stať, vy
žádal jsem si audienci u předsedy ministerstva
sdělil jsem mu tvůj úmysl, že ehceš vydati svoje
vzpomínky a některé listy a otázal jsem se ho
ovšem tvým jménem, nebude-li nie namítat
proti tomu, když ve vzpominkách se zmíniš
o vašem dřivějším poměru. President proti tomu
nenamítal ničeho. Pro jistotu přečetl jsem mu
některá místa z listů, ovšem v té formě, kterou
jsem jim hodlal dáti. Mohu tě ubezpečiti, že s
smál až slzel. Vždyť všechno na světě závisín
formě a jak se co podává. Na to jsem se vyda!
do redakce „Tribune“, kdež se chopili měh
rukopisu oběma rukama. Dostal jsem zaň slušný
honorář. Mám za to, že je to mým majetkem
strý če ?
„Samo sebou se rozumí — a kolik je
toho?
„Dva tisíce.
„Oho! Zasloužil si's je, milý Allane.
Ministr podal upřímně synovci ruku.
„A teď doufám, strýče, že splníš svo.
Allan
19
article
„To se ví a — veskrze. Místo máš. Dluhy
za tě zaplatím a můžeš mi, Allane, vrátiti jenon
dva a dvacettisíc, deset tisíc ti daruji na důka
svého uznání.
Ministr však se velice zmýlil, domnívaje se
že po těch slovech dojatý synovec se mu vrhno
do náruče.
„Strýče, ty's byl a zůstaneš skrblikom,
zvolal zlostně synovec. „Mizerných deset tisíe
když jsem ti zachránil padesát. Chtěl jsemt
říci, že se spokojím s polovicí toho obnosu.
Ty's byl a zůstaneš otrapou, Allane, je
co je pravda — v tobě se skutečně tají zárodky
neduživého diplomata. Místo, kterého si přeješ,
hodí se co nejvíce ke tvým vlohám. Nu tak bu
diž! Načitáš mi šestnácí tisic. Co nyní strhuješ
bude ti kdysi chyběti v dědictví.“
Vešedší lokaj podal ministrovi list.
„Od Hallmurové!“ vesele zvolal Gordon
kdy- jej byl přečetl. „Teď už mi nabízí listy
za pět tisíc. Nabídnu jí pět set dollarův.
„Zbůhdarma. Neodpovídej ji vůbec!“ pravi
Allan. „Těch pět set dej mně, já koupím za n
pěkný náramek pro svoji drahou Silvii.
Za pět minut měl mlad, diplomat pět se
dollarů v ruce a vesele se ubíral k zlatníkov
pro náramek své nevěstě.
slib?
Allan
Gordon
Silvia
Hallmurová
20
article
Duchapřítomnost.
Duchapřítomnost.
Vesnická humoreska — Napsal P. Fink
Bylo to v zlaté době, kdy pověstný podni
katei dr. Henry Bethel Stroussberg tak roztomile
hospodařil na krásném Zbirožsku. Dodnes při
pldá všem jako zářicí meteor, jenž neočekávan
objeviv se na všedním obzoru domácím, roz
hodil kolem sebe náhlý, intensivní jas a sřítiv
se pak s obrovské výše, zůstavil po sobě na
mnaze zklamání a dav chmurných upomínek.
Ano, s příchodem kavalíra toho jakoby Ště-
stěna kouzelným proutkem byla se dotekla ce
léh, kraje. Neobvyklé výdělky, přečetné stavby
a výnosné práce rojily se všude jako houby p
dešti a pravá záplava zlata rozlila se náhle mez
udivený lid. A tak, kdo jen poněkud mohl
chtěl, uhospodařil si lecjaký ten přobytečný
groč, nejvíce ovšem solští synkové a povoznie
všebo druhu
Toliko Frantík Nejezchleba, mladík jina
řádný a přičinlivý, syn vyhlášeného lakoty
člona obecního zastupitelstva v S., v přiznivé
této době neměl štěstí nadbytek. Nezdar a jenom
nezdar věšel se mu při všem na paty, nechť se
i činil, seč síly stačily. Nejhůře pak bylo právo
před posvícením.
Kdo ví a zná, čím světu jsou malínský
křen, znojemské okurky a pardubický perník
ví také najisto, čím bylo mladé chse s—ské po-
svícení. Domácí i přespolní synkové tužili se
a sháněli o překot, toliko v duši Frantíkově byl
neveselo, ba bylo tam nad obyčej pusto.
Kapsy zely příšernou prázdnotou, udržujíee
násilně zoufalou melodii v strunách zarmouce
ného srdce a mladá mysl hochova zmítala sebou
jako v horečce samým přemýšlením, odkuda
kde nabrati pomoci a peněz?
Nedivno tudíž, že bojné zásoby obilné n
sýpee otcova statku nedávaly mu nikterak po-
koje a že bujná fanlasie spřádala si k nim ne
ustále zapovězené cestičky. Nouze láme železo
a plodi překvapující vynalézavost.
P Fink
doktor
Stroussberg
Nejezchleb
Frantíkův
21
article
Starý Nejezchleba nebyl však také z dneš-
ních a právě lakota jeho umožnila mu záhy se
znati různé praktiky Frantíkových druhů, jimi
tito čas od času k lacinému groši pomoci sobe
se snažili.
Frantik znal otce dobře a věděl, co by a
při dopadnuti násleďovalo. Leč mladá krev ča
sem ráda si povyskočí a i ten nejtrpělivější be
ránek ffěkdy veseleji si zadupá.
Těžký je a byl od jakživa proti přírodě boj
Veškery pokusy ve směru tomto nadobro vždy
selhaly, vyvolávajíce účinek právě opačný. Tal
i nemistná lakota a přísnost starého Nejezehleby
postovala jen Frantíkovu chuť po zapovězené
ovoci. A v poslední chvíli i sama šťastná ná-
hoda dostavila se ku pomoci
Otec nucen byl zúčastniti se jakési schůze.
matka zaskočila na okamžik též na táčky a tak
zůstal Frantik v domě zcela sám.
Bylo to v samý posvícenský podvečer, jenž
kýval naň v mysli vábnými zvuky čarovné
hudby, při níž tak rádo zapomíná se všedníeh
slarostl.
Času nebylo nazbyt a Frantík byl rychle
rozhodnut. Suidivé oči předem zaletěly k pevně
uzavřené sýpce, kde skrýval se značný pokla
v podobě objemné hronmdy zlatoskvoucích zrn
A mladík div nezajásal, když spatřil ve dveříeh
patrně náhodou zapomenutý klíč, jejž star
vždy opatroval, jako oko v hlavě
Skokem ocitl se Frantik u zlaté hromady.
naplnil s nevídanou zručností pytel krásnou
pšenkou a stoupal s rozkošným břemenems
schodů.
Nejezchleb
Frantíková
Frantíkův
Frantík
Skok
Frantikum
Tal
22
article
Avšak — nastojte
V síni, odkud volný výhled ku sýpce se
otvíral, vrzly náhle dvéře a ozval se známý krok
Frantik se takřka zděsil a nohy pod ním div
neklesly. Byl právě na posledním stupni, kdy
s neomylnou jistotou zahlédl vracejícího se otee.
Patrně starý Nejezchleba pohřešil zapome
nutý klič a nechav schůzi schůzí, objevil se
jevišti zločinu v prav, čas. Veházeje do sině
zaslechl u sýpky těžké kroky, jež ale v tom oka
mžiku počaly se rychle ztráceti
Přiskočí blíže a — vídí syna, an vleče ja
kýsi notný pytol vzhůru na sýpku.
„He, Frantíku, co to? Kam s tím pytlem
járku?“ zahromoval za synem
Frantíka však mezitím opustila již „tře-
savka“, neboť jekási zoufalá kuráž vnukla mu
zvláštní nápad.
„I vždyť znáte lidi,“ odpovídá se svreho-
vanou naivností, „ělověk má doma dřinu a ještě
s cizím aby se lopolil. Tuhle Vrzalů Tom
ukradl tatikovi pytel pšenky a abych prý mu ji
zatím, nežli ji kdesi střelí, u nás uschoval. Klč
byl právě u sýpky a tak jsem to od něho vzal.
Nejezchleb
Frantík
He
23
article
Starý po tomto vysvětlení zbrunátněl a letě
za synem:
„Klidíš se mi s tím nazpěl, milionská duše
Cež snad já mám sýpku ku přechovávání kra-
dených včel? A nevíš-li, že přechovávač je rov
zloději? Spatřím-li tě tady s podobnou věcí ještě
jednou, vykreslím ti holí nezdárného Tomše
zádech.“
Frantík při tomto výbuchu trochu se ošíval
ale pak klidně řekl-
„Nezlobte se, otče! Však jsem také soudil,
že mně to za to stát nebude, dovíte-li se o tom
Z přátelství však člověk nese kolikrát i vlastní
kůži na trh. Ihned mu to donesu nazpět, nech
to s ním dopadne jakkoliv.
Otee ustoupil stranou, syn stoupal rychle
dolů a hajdy — k Tomšovi.
„Je to přece jen dobrý a poslušn; chlap,“
šeptal za ním starý. „Schválně jsem ten klič
naň nastrojil, abych poetivost jeho vyzkoušel,
nyní však zřejmě vidím, že není doposud, jako
ta dnešní mládež. Ano, ta mládež; my jsme taei
nebývali! Nu, až se navrátí, doslane i ode mne
tentokráte nějaký ten zlaťák na pivo
Vrzalů Tomeš z pouhého posuňku vyroz-
uměl, oč jde, a pšenku ochotně uschoval. Za
soumraku pak vyklopil za ni pokoutní obchodnik
přiměřený obnos a tak mladý Nejezchleba měl
tentokráte posvícení veselejší ostatních, k če-
muž hlavně přispěl první vydařený tehoř.
K omluvě Frantikově budiž však konstatován,
že byl a zůstal také posledním.
Frantík
Tomeš
Nejezchleb
25
article
Přel. J. Kojecký.
J Kojecká
26
article
Soubojově historky. U příležilosti několik
nekrvavých soubojů, které se v posledních měsícíci
v Paríži konaly, uveřejňuje „Vila“ některé zábuvné
soubojové historky. Když Eugen de Mirecourt prudce
napadl staršího Dumasa v „Silhouelie“, obdržel vy-
zvání od mladšího Dumasa. Solva však přišli k ostré-
mu kritikovi svědkově, zavolal zvého malého synka
Edgara. Objevil se malý capart, jehož ručka sotva
dosáhla na kliku. „Poněvadž pan Dumas olec,““ pravil
Mirecourt k vážným návštěvníkům s klidnou tváří,
„zvolil si zástupcem svého syna, ačkoli je sám zdrá
a silon, hodlám se také dáti zaslupovati svým synem.
aby byt poměr stejný. Prosím, obratte se ve všem
na něj.“ Paříž pak se tímte vyzváním bavila ještě
několik dní. O Rochefortově souboji s Cassagnacem
vypravuje se podnes. Příčinou byla polemika o P'annu
Orleanskou. Rochefort byl při tom čokonce zrané
kulí a praví se, že jen malý medaillonek Panny, jenz
byl bez jeho vědomí zašit do kalhot. seslabil ránu
Cassagnac obdržel ostalně pro své ostré poznámky
často vyzvání. Dvakráte se zdráhal přijali souboj.
Poprvé odmítl vyzvání svého bratrovce Lisagarave.
který jej opět vyzval, solva že se zolavil z náslodků
souboje, v němž jej Cassagnac zle spořádal. „Pane.
odvětil Cassagnac na nové vyzvání, „probodal jsem
vás již jako houbu. Svolil bych býti vaším odpůrcem,
ale příčí se mi zpracovati vás na salám.“ Podruhé
odmíll vyzvání, když jej provokoval Viktor Noir.
Eugen jít Mirecourt
Edgar
Dumas
Rochefortův
Cassagnac
Lisagarave
Viktor Noir
Paříž
Rochefort
27
article
„Mám volbu zbraní,“ pravil králce, „volím pravopis
jste synem smrti!“ Třetí souboj, k němuž nedošle
měl míti Cassagnac s „Diogenem“. Cassagnac byl
v listě prudce napadea; rozzuřen přiběhl do redakce
a zvolal na přítomně: „Pánové, s kým z vás se mu-
sím biti?“ Reki lo však v tak žertovném hněvu, ž
přítomní vybuchli ve smích. Claretie, jenž náležl
k družině, zavolal vrátného, poručil mu naplnili
prázůné pivní sklenice a pravil Cassagnacovi: „Sel-
něle si, mladý muži, než si urízneme hlavu, pobavi-
me se ještě.“ Za čivrt hodiny na to byl Cassagnac
redaktorem „Diogena“
= Umělecka malba na obličeji. Jistý divadelní
ředitel pařížský zpozoroval, že jen málo hereček do-
vede se správně pro jeviště šminkovati a proto při-
padl na myšlenku, svěřiti mladému malíři dozor nad
kosmetickým oddělením divadla. Z počátku neodvážil
se dobře vychovaný mladík býti příliš přísným ke
svým svůdným žákyním, udílel jen tu a tam dobré
rady, ubral trochu červeně z tváře, dodal příliš ma-
tematicky taženým obočím přirozenějšího vzhled
atd. Da mám se vše to velmi líbilo. Jednoho dne však
nabídl se umělec, puzen reformátorskými duchiem,
že jim pomaluje obličej štělcem a uvede malbu v sou-
lad s jejich individualitou, úlohou i dekoracemi. Uči-
něn pokus a výsledek byl překvapující. Pověst zdat-
ného „kosmetika“ pronikla brzy i za hranice divadla
a vypravuje se, že také mnohé dámy ze společnosti
dávají si již od něho malovati obliče
Diogenés
Cassagnac
Claretie
Selo
28
article
Hlasy z obecenstva
Borové a lithnatné léčební zřídl
29
article
SALVATOR
SALVATOR
osvěděuje se při ohorobách ledvinových
měchýřových, při dně, oukrovce, katar-
rhalních afekcích-
Přirodní železa prostá kyselka-
Hlavní sklad v Praze má: Robert Ender
Frant. Kunerle.
Salvator
Ender
František
Praha