ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 1d1e7af0-75a6-11dc-b9aa-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 16, person 20, org 4, work 5
1 masthead
80n1
2 masthead
Ročník XXXXVIIL.
3 masthead
nějnsex vvšu lojiV Praze, v neděli 9. srpna 1908.
Praha
4 masthead
zal vore
5 masthead
Číslo 218.
6 article
nag hvzmijea ába sallei
7 article
Na ranní a odp al. list, předpl áci l sei- v Praze v administrae na čtvrí re.. 8 K —k s dvojí denáškeu na 7k nok ve ialkách! a K no na měsíe roštont a maěisie n. . . : skai s drojí zisllkos n.. . k
Praha
8 article Ministerstvo práv mění svoji politiku jazykovou?
Ministerstvo práv mění svoji politiku jazykovou? Letos na jaře stal se tento případ soudce při okresním soudě v království če- ském vyřizoval jednu ze svých úřadních prací; týkala se české strany. Soudce potře- boval v případě tom výslechu svědka, bydlí- cího na Moravě i dožádal o jeho výslech českým přípisem příslušný okresní soudv markrabství. Soud moravský vrátil přípis, po- něvadž byl český a žádal aby ke spisům připojen byl z Čech přípis německý. Soudce zdejší žádosti té nevyhověl, nýbrž poslal akt zase na Moravu s přípisem ovšem opět če- ským, obsahujícím poznámku, že není plat- ného předpisu, podle kterého by žádost zdej- šího soudu o výslech svědka tamním soudem musila býti sepsána německy. Odtud vrátil zdejší podání, trvajíce na svém požadavku přípisu německého. Zdejší soudce zaslal spisy znova na Moravu, setrvav opět přípisem če- ským na výslechu svědka a současně učiniv moravský soud zodpovědným za možné ná sledky průtahu. Tente připis vyřídili u pří- slušného okresního soudu na Moravě sděle- ním, že tam neshledávají příčiny, pro kterou by upustili od svého požadavku německého přípisu. Posléze požádáno bylo presidium zemského soudu brněnského, by učinilo, čeho třeba, by příslušný soud moravský vyslechl svědka, jak o to zdejší soud žádal. Stalo se tak a svědek byl vyslechnut. Tím byl pří pad věcně vyřízen. Po této koleji vozil se tento úkon úřadu soudcovského a vzniklý při něm vnitřní spor mezi dvěma úřady o platnost jazyka českého v jednání úřadním Dne 5 června letošního roku objevil se na koleji nové. Dle zprávy všemi novinam tehdy zaznamenané, stěžovali si v ten den němečti poslanci moravští baron d'Elverta Albrecht u ministerského předsedy barona Becka, kterak z Čech dějí se pokusy o za- vedení vnitřní úřadní češtiny na Moravě.
Čo Beck Morava Čechy okresní soud na Morava moravský baron d ' Elvert Albrecht
9 article
Poslanci, kteří si přišli stěžovat, vykladali a oznámili bar. Beckovi určité případy, ve kte rých soudy z království českého českými přípisy žádaly soudy moravské o vyřízení určité věci jazykem českým; z presidia vrch ního zemského soudu moravsko-slezského byly prý případy ty oznámeny vrchnímu zem skému soudu v Praze, stěžovatelům však ne bylo známo, jak se vrchní zemský souc prazský zachoval. Ministerský předseda bar. Beck ujisti pak bar. d'Elverla a posl. Albrechta, že vlád bude dle svého slibu hledět, aby zabránila »svémocnému zavádění vnitřní úřadní češtiny via faeti« a že věc udanou vyšetří. Tato odpověď vlády německým poslan- cům moravským vzbudila v národních kru- zích českých trapné vzrušení. »Nár. Listy- dokázaly tehdy — 7. června t. r. — že ka- binetní list císaře Ferdinanda ze dne8. dubna 1848 a čl. 19 státního základního zá kona o všeobecných právech občanů státních zaručují jazyku českému úplně stejnou plat nost jako německému, že tudíž úřadníc čeští, kteří mezi češtinou a němčinou nečiní rozdílu, jakého po zákonu není, plní jen svoji úřadní přísahu. Smysl prohlášení a slibů ministerským předsedou bar. Beckem daných posl. A brechtovi a bar. d'Elvertovi, mohlo úřad- nictvo pronikavěji vystihnouti nežli širší kruhy občanstva. Neboť jazyková stránk
Beck Elverla Albrecht Ferdinand Elvert Praha moravskýslezský
10 article
vzájemného dopisování mezi úřady má svoji mnohotvárnou historii, zejména soudcovské- mu úřadnictvu známou. Podle jednoho z po- chybných teď předpisů jazykových dopisovaly si kdysi úřady mezi sebou jenom německy Leč již před mnohými lety pozbyla tato ob- vyklost svého významu; byla prolomena již před vydáním jazykových nařízení Badeno- vých, jež nesou datum 5. dubna a 22. dubna r. 1897. Vzájemné dopisování úřadů bylo posta- veno na novou půdu pracovní, když uzáko- něn byl nynější soudní a jednací řád. Pra- covní jeho zásady, zejména bezprostřednost řízení způsobily přirozenou svojí povahou rozsáhlé používání původního jazyka úřad- ních spisů také při dopisování mezi úřady. Soudcové čeští v Čechách i na Moravě ko- respondovali o českých záležitostech, jak lze zjistiti, již r. 1898 česky beze zřetele, ležíli soud, jemuž dopisy svědčily, v kraji českém nebo t. zv. německém. Obsahu přípisů takových bývalo bez zá- vady vyhovováno po celou řadu let, jakož při povaze nového soudního a jednacíh řádu jevilo se samozřejmým. Zásadná změna povšechná nenastala ani zrušením jazykových nařízení, když soudcové čeští považovali se oprávněnými, užívati při svém úřadování jazyka českého jako německého a když se podle toho také zachovávali. Mluvila-li pak parlamentní politika o vnitřní úřadní, řeči via facti t. j. cestou skutečnosti, tož pro soudce přirozeně byl nový soudní řád skutečností nový jednací řád cestou, po níž dle zákona se ubirala česká řeč úřadní. Zkušenosti tohoto oboru sahají dne téměř deset let zpět; dle toho právě dlužno posuzovati výrok o vládním přičinění, za- brániti svémocnému zavádění vnitřní úřadní češtiny, kterýžto výrok 5. června le tošního roku ministerský předseda bar. Beck učini k německo-nacionalistickým poslancům mo- ravským d' Eivertovi a Albrechtovi.
Beck Albrecht Čechy Morava Baditvýchod ravský d ' Eivert
11 article
Je nyní otázka, zda vláda brání a jak brání »svémocnému zavádění vnitřní úřadní češtiny via facti«. Místo, kde se v první řadě může takto jednati a postupovati, je ministerstvo práv O jeho nynějším stanovisku v záležitosti která byla předmětem kritické a slibové roz pravy německo-moravských poslanců s miní- sterským předsedou, proslechlo se na určito toto: Ministerstvo práv trvá právě teď — o parlamentních prázdninách nynějších — na tom, že dle Claryova nařízení z r. 1899 (jímž zrušena byla jazyková nařízení Gant schova) dlužno se říditi těmi jazykovými předpisy, které pro užívání jazyků zemských platily před vydáním jazykových nařízen Badenových. K nim dle nynějšího mínění, vyslove- ného v ministerstvu práv, náleží používán němčiny ve služebním styku s úřady mim zemi, jíž prý se v tomto oboru bez námitky používalo. Ministerstvo práv tedy i teď chce, aby dopisování s úřady vedlo se jazykem německým. Postup od tohoto způsobu jazy kového úřadování odlišný nechce teď mini sterstvo práv uznati za slučitelný s před- pisy jazykovými, pro království české plat nými, i rozhodlo se zakročiti proti úřadni- ctvu, které by jednalo jinak, a uložiti mu z povinnost, aby se pevně přidržovalo před- pisů platných, ježto není jeho věcí, aby své- mocně se odchylovalo od praxe dosavadní, ann
Claryův Badenův
12 article
která po desetiletí platí, aniž prý proti n činěna byla námitka. »Národní Listy« předkládají o své ujmě toto nejnovější stanovisko ministerstva práv vší české veřejnosti a nebojí se, že by mini- sterstvo práv mohlo popříti podstatu a pod statnost této jich zprávy. Nyní dlužno k ní přičiniti několik po známek. Je zvláštní, že ministerstvo práv se ostentativně přímo vyhýbá určité citac zákonných předpisů, o které opírá svoje mínění. V případě, kdy mělo výslovně uvé sti zákonný předpis, výhradnost němčiny ve vzájemném dopisování mezi úřady prý sta novící, nečiní ministerstvo práv nic jiného, nežli že povšechně mluví o předpisech, vy daných před jazykovými nařízeními Bade novými.
13 article
Neméně je podivno, jak by mínisterstv práv se mohlo odvážiti ke tvrzení, že před- pis o výhradnosti němčiny pro vzájemné do- pisování mezi soudními úřady je bez ná mitky, když přece velikou řadou úřadníc spisů lze prokázati, že vzájemné dopisování mezi soudními úřady konalo se bez závady jazykem českým, a když právě v případě na který si bar. d' Elvert a posl. Albrech stěžovali, předmětem vnitřního sporu a řád ných námitek českého soudce, bylo německé dopisování o zaležitosti, týkající se případu českého Není pochyby, že v ministerstvu práv řešila se v nejnovější době jazyková otázka vzájemného dopisování soudů způsobem, jak jej dnes »Národní Listy« sdělují. A rovněz není pochyby, že řešení takové je nesrovna telno s ustanovením kabinelního listu císaře Ferdinanda z r. 1848 i s § 19. státního zá- kladního zákona o všeobecných právech stát- ních občanů. Tyto dva zákony jsou rozhodny pro soudy i soudce. Kdyby tudíž řešení mi- nisterstva práv, o němž tuto »Nár. Listy« podávají veřejnou zprávu, vtěleno bylo do nějakého výnosu a kdyby soudům bylo ukládáno za povinnost, bude pro soudce ne- závazno, poněvadz dle ústavy vláda nemá právo vydávati nařízení, příčící se platným zákonům.
Elvert Ferdinand všeobecný právo stát
14 article
Věc má ještě svůj význam čistě poli- tický. Když poslanec prof. Čelakovský podal 11. prosince m. r. v poslanecké sněmovně na ministra práv dra Kleina interpelaei o revoltě soudců chebských a když se vní tázal, co vláda zamýšlí učiniti, by zjednala platnost právu, chebskými soudci poruše- nému, tehdy ministr práv po desetidenním váhání odpověděv, uznal, že pro Cheba Chebsko platí zákony a nařízení, vydané pro říši a království české, ale dodal, že soud- cové jsou ve vykonávání svého soudcovského úřadu samostatní a neodvislí, a že tedy vláda nemůže podniknouti nic, co by zasahovalo do chodu soudnictví, ani tehdy, jde-li o po- užití zákona, které dle názoru vlády by ne- bylo snad správným. Tak mluvil ministr práv dr. Klein 21. prosince m. r. v plné sněmovně. Ale nyní ministerstvo práv mění tuto politiku svého chefa, která tehdy jevila ráz progra- mový, mění ji, jakmile se rozhodlo zakro- čiti, byť se tak stalo v jediném jen případě, proti úřadníku, při dopisování soudům užívajícímu jazyka českého, jakmile by mu ukládalo za povinnost, přidržovati se nějakých předpisů, ani zevrubně neoznačených, a jak- mile by odmítalo »svémocné« odehylování některého soudce od praze, kterou ostatně samo ministerstvo podrobně nezná a špatně chápe. Slíbil-li cos podobného ministerský před- seda německo nacionálním poslancům, za- sáhl neoprávněně do chodu soudcovského úřadování i učinil něco, co ministerstvo práv loni zavrhlo. Dlužno vyčkati, co se nyní stane.
profesor Čelakovský Klein doktor Chebsko
15 article Ke sjezdu
Ke sjezdu slovanského učitelstva. Naše zlatá, slovanská Praha hostí tyto dny ve zdech svých několik üisle učitelů slovanských kteří sešli se z celé Slavie, aby porokoval o otázce, kterou na ten čas pokládají za nejdůle žitější a kterou uznávají za nejvhodnější, aby ji zahájili organisovaný a řádně upravený vzá jemný styk mezi sebou, i aby celé slovan ské veřejnosti zřejmými učinil své nejvřelejší tužby, svá nej- vroucnější přání. Tato vrcholí ve vysoce důležité otázce ná rodní výchovy, jež také samojediná polo žena na pořad toboto prvního všeslovanskéh učitelského sjezdu, který stane se pohdá památ nou událostí v dějinách Slovanstva a od něhož právem očekáváme, že položí nový, další pevný a spolehlivý základ k realisaci všech kulturníc ideálů slovanských, jež před krátkým časem byly proklamovány na přípravném Sjezdě slo vanském v Praze. Očekáváme toho, poněvad učitelstvo, jako kulturní činitel nad jiné vlivný účinný a rezšířený také nad jiné asi k tomu způ- sobilým jest, aby stalo se nositelem a hlasatelen oněch ideálů, jakož aby samo činně a mocn zasabovalo v kulturní rozvoj a pokrok národů slovanských, jimž má svou výchovnou prací v škole i mezi lidem připravovati lepší budoucnost.
Praha Slavia
16 article
Učitelstvo slovanské nemělo, jakožto určitý stav, přímého účastenství v přípravných pora dách Slovanského sjezdu, ale eno může s chlou bou poukázati na okolnost, že již přod rokon pochopilo dobu a připrüvilo vše, aby na tomt sjezdě svém přikročiti mohlo k řešení otázky již považuje za otázku všech národních otázek k řešení otázky národní výchovy, jakožte problému, který přímo vynucuje si součin nost nejen všeho slovanského uči telstva, ale i všeho slovanského vzdělanstva vůbec. Běžný jen pohled na pořad sjezdový a při pravené návrhy přesvědčuje nás, že slovanšt učitelé přistupují k řešení otázky té s negby čejnou připraveností a s velikot vážností, opatření značným fondem odbor ného vědění, důkladnými předběžnými studiem nabytým. Položivše si otázku, kterak zdo konaliti, zušlechtiti, duševně i tě lesně vzdělati slovanské plém nby národové slovanšti v kulturním zápase se zachovali, osvobodili a čestně obstáli, objasňuj a uvědomují si učitelové nejprve thooretický zá- klad pojmu národnosti šetřením biologickým psýchologickým a sociologickým. V Z theorotických těchto poznatků vyvozuj pak příslušné přikazy pro národní výchovu ne- jen ve škole, ale i v rodině a společ- nosti. Taklo vysvítá jim jasně potřeba zvýše ného všeobecného lidového vzdělání, nutnos zdravotnických oprav, řada sociálních reforem zdokonalení výchovy rodinné, potřeba zreformo vání školství a dokonalá péče o náležitou lido- výchovu. „est nutno všemi výchovnými činiteli rodinou, školou i společností pracovati k zacho- vání a posílání národní individuality a pěstění národního charakjoru. Může se tak
17 article
lano .olobiln něros V drobném prodejít ranní čLalo o sobě . . . sa 9 h bdpoladní . . . . za 2 Ve flislkách na vankovš- ranní čísle. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4k Inserátv platí se hetově nspřei Přadplacení a lnserty přljímá sdminl- strace v Marlanské ulici č, s Tam nachávejí se tél redskee Uakárna a ezpedice „Národnich Listů“. Rukopisy se novraosji.
Marlanský ulice
18 article
státi ovšem jenom, bude-li národní výchova volná, t. j. nebude-li podléhati nátlaku mimo- národnímu, ať již z politické nadvlády nebo z církevní moci plynoucímu. Bude potřebí uvě- domělou výchovou buditi smysl pro dokonalost národní osobitosti a zjednati celému národnímu životu samostatný ráz. Proto směřovati bude výchova národů slovanských ke vzbuzení silné vůle po zabezpečení svobody, získá- ní neodvislosti a vymanění se z cizí nadvlády. Dále jeví se potřeba výchovou působiti k vy- pěstování citu a vědomí národní jednotnosti. .. Proto bude výchova napomábati ke zdem - kratisování národa, k docílení kulturní jednoty duševním posilováním málo vzdělaných vrstev a ku pěstování kolektivních ctností občan- ských a národních. Poněvadž život národa nejlépe a nejvíce se osvědčuje v práci a boji, bude výchova ná- rodní pěstovati silná, pracovitá individua, uschop něná k všelikému zápasu o národní sam- statnost, tu s centralismem, tu s němectvím, tu s reakcionářskými proudy nebo škodnými vli vy eiziny, vůbec se všemi potencemi, překážejí- cími národnímu sebeurčení a poutajícími národ- ního ducha. Nejdůležitějším a nejúčinnějším prostřed- kem výchovy národní jest bez odporu škola. Proto snahy po zdokonalení a nejvhodnějším spořádání škol jsou důležitým úkolem kultury národní. Vrcholným požadavkem národní paeda- gogiky pak musí býti, aby národ samostatna a výhradně půsopil na niterný život a ducha svých škol, aby tak sám dle svých potřeb a in tencí řídil školskou výchovu své mládeže. Školy nutno znárodniti, zcela odevzdati ná- rodu a vymaniti je ze škodlivého, cizího centra- lismu, který přirozeně vede k nivelisaci, k ša blenovitosti a mechanismu na úkor pěstován národní individuality.
19 article
Takto osvobozené školy národní musí býti zdemokratisovány, to jest vymaněny z jednostranného vlivu politických, stavovských a třídních koterií a musí býti postaveny do výhradných služeb všeho lidmu. Slo- vanští národové ve své kultuře pokročili již do té míry, že se plně schopoými učinili k doko- nalé autonomii školské, která na místě nynějšího bědného stavu — kdy státní centrální system, vyhradiv si — aspoň u nás v Rakou- sku — takořka veškeru nadvládu nad školstvím slovanských národů, nechává široké vrstvy lidu boz účasti na správě školství — přivodí živou účast a vřelý zájem celého národa, tudíž nej- bezpěčnější podminky plného zdaru kultury školské. Neodborná, nepaedagogická byrokracie nahrazena budiž uvědomělou, vzděla- nou autonomií, v níž rovnocenně sloučeni buďte volení zástůpci národa i volení zástupci praktického učitelstva. Národové slovanští nemají dosud dostatek potřebných škol a slovanské děti namnoze sou- stavně se odnárodňují. Menšinám slovanským v Rakousku navzdor státnímu základnímu zá- konu říšskému křivdí dosavadní system, jako by šlo o nějaké pokoření cizozemců .. Školy pak, ktere zřízeny byly, nejsou do- konale organisovány, ani náležitě vypravenya podporovány. Přetěžováním žactva nepřiměře- nými požedavky a přeplňováním tříd mládež naše tělesně i duševně chřadne a intensivní vy o učování se ztěžuje. Dosud straší v organisaei školské pověstné úlevy z docházky školní a do- sud trpěna je výdělečná práce děti. Ve vnitřním svém životě úpí naše české a také asi jiné škol- stvi pod ilakem centralního systemu, který vše do poslední písmenky předpisuje, mechanisuje
Rakousko
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, dne 8. srpna. (Tichá ulice.) Dovolte, abych se z červenal; napsal jsem, tak nějak mechanicky »V Praze, dne 8 srpna«, a teď vidím, že t zdánlivě nevinná řádka je vlastně pro ostudu. Opravdu, býti v Praze ještě v srpnu měsíci, ří kejte si, co chcete, je to podezřelé. Vypadá to na vlas tak, jakoby člověk neměl ani na poby- v mořských lázních — vždyť vidíte, že se čer venám! Divám se na protější chodník, dív neza- růstá travou. »Ticho po pěšině ...« A vycházi z protějšího krámu majetník nedávno zde zalo ženého nakladatelství okurek a jiných plodin, přináší kropieí konev a střibrnými proudy vody jme se zalévati ten chodník i polovičku jizdnt dráhy před svým nakladatelsivím — což by mu by dal slavný úřad povolení, aby směl po tu dobu kdy se celá Praha vystěhovala, osíti ten chod ník řetkvičkou? Anebo špenátem? Ba právě, celá Praha již se vystěhovala V naší ulici, kromě mne nížepsaného, zbyli snac jen ova tři lidé dospěli, mužského rodu: zvěři nář, krupař a zmíněný již pan nakladatel oku rek. Ale počkejte, najdeme snad ještě někobo. Tamhle v průčelí nárožního domu je poprsí Ha vlička Borovského. Je sice, hlavně knírem na točeným vzhůru, spíše podoben Vílému II., ale sochař tvůrce toho poprsí, zaručil se mi polo vičkou svého talentu, že je to skutečně Havlí ček. I nápis pod ním by tomu skutečně na svědčoval. A dále objeví se i zbožný havíř na uhlířově vývěsním štítku. A strážník, jenž, ně- jak uzivaný, přejde tu jednou denně. A nějaký zoufslec, jenž, pokud se pamatuji, snad již as deset let zavádí v Praze modu, nositi ke žlu tým botkám cylindr a turistický pás k císařskému kabátu. A polom se ulicí šourá řeznický pes.
Praha Tichá ulice Vílý II
21 article
A kočka, nevím jakého druhu, ale najisto nikoliv angorská. A dost- Vida, na nejsympatičtější staffáž naší ulice bych málem zapomněl: ve stínu při zdi plahočí se listonoš, jenž roznáší peníze. Buď vílán, utěšiteli zarmoucených! Sympatický, milý člověk, s nímž rád si pohovořím. Ale povaha naprosto záhadná. Nevím, čím to je: bydlim přece ne výše, než v prvním poschodí — jemu snad ito zdá se příliš vysoko, že se u mne ani nezaslavi. A z vedlejšího domu vychází až po nějakých pěti minutách, jistě byl až někde ve čtvrtém poschodí! A zase čtvrt, půl hodiny »ticho po pě- šině . . .« Oživí ji pojednou chlapeček nějaký. jenž nemůže z Prahy proto, že nemá čepici.
Praha
22 article
Honil se ve své vědychtivosti tady za motýlem, vyhodil za ním čepici a hloupá, nezkušená čepice zachytila se při tom na stromě, kde zůstala viset na konečku hoření větve. Jinoch, pojedno nějak melancholický, strefuje se do čepice ka- meny, ale bezvýsledně. Ohlíží se po někom. kdo by mu pomohl, nikde nikoho. Neboť píšeme 8. srpna. Kameny lítají poznovu a konečné jeden z nich trefi. A sice i čepici a zároven i tabulku v okně přízemního bytu, jež neměla tolik duchapřitomnosti, aby se byla v čas uhnula. Hoch ani nečeká, bude-li za ním kdn nadávat — — kdož by nadával: všichni jsou na letních bytech. V ulici zůstaly už jen asi dvě tři pravo- pisné chyby na tabuli skladu »Dývanů a garnitůr« a potom drožka, jež stává na rohu — již ně- kolikrát mne napadlo, že ten drožkář patrně z nějaké své hříchy uložil si kdysi pokání, že. pokud bude živ, nikdy žádného pasažéra nepo- veze. Stál tam na rohu právě tak loni, předloni, stojí tam každého dne, večer se sebere, odveze drožku domů a je dobře. Ale kromě drožky oživuje ulici přece ještě lidská bytost. Ne jedna dvě lidské bytosti. Paničky, obě šly z trhu setkaly se, jedna druhé pochlubila se tím, co nakoupila a teď obě snaží se naší ulici dodat velkoměstského rázu tím, že jistě alespoň hodinu zůstanou státi na protějším chodníku, aby někdo alespoň byl na ulici.
23 article
Po jejich gestech se dohaduji, o čem spolu hovoři. Vsaďme se : jistě o nějaké dámě s takhle širokánským kloboukem — (panička naznačí objem kruhu, jehož průměr obnášel by asi půl- druhého metru) a s takovýmihle péry . . . Pa- nička má gesta živá a neobyčejně výmluvná — to by byla akvisice pro vynčování mimice v na- šich dramatických školách! Naznačuje délku per, která by z okraje klobouku dosaliovala až někam po kyčle — myslím, že panička, une- šena zápalem své epiky, poněkud přehání A podivuhodnou mimikou naznačuje dále, kterak předmět jejich hovoru nastavuje ruce k libání, obě najednou a jak se při chůzi krouti a jak se každý za ní ohlíží a jak ta, jíž v té chvili jistě zvoní v uchu, velkopansky usedá si do vozu — mimikou bylo podivuhodně znázorněno to pyšné usedání s rukama na životě skříže- nýma — jen, pokud se toho vozu týče, jsem, bohužel, v pochybnostech, mluví-li panička drožce, o fiakru, či o automobilu. Ale pochy- buji, že je řeč o nutomobilu: panička jistě byla by naznačila tváří, jak si automobil odfukuje.
24 article
Předmět hovoru se teď změnil — paničky jistě mluví o tom, co koupily v trhu. Prvá uka- zuje kuřata, okurky na salát a několik, jiste tvrdých žemli — kuřata budou tedy zejíra, k nedělnímu obědu, smažená, zcela jistě, kterak bych neuhodl? Druhá koupila telecí kýtu — obě paničky shodují se v tom, že nevědí, co v neděli muži uvařit. A zase gesta, nad pomy- šlení výmluvná: muž nejí to, nejí ono . . . pa- nička honem přendá brašnu z pravé do levé ruky, prsty jedné ruky nestačily jí na to, aby spočetla, jakýchže krmí muž nojí a jaký je s ním kříž — je to asi nějaký čistý pán A paničky, soudě po jejich mimice, zase již hovoři o někom, koho jednou boli noba pravá a podruhé levá — Pánhůh ví, co by ten člověk dělal, kdyby nebyl člověkem, ale stonožkou A panička ukazuje, jak ten někdo chvíli si na- říká na bolení hlavy a zas křiže a bůh vl, čeho ještě — jsem, proč bych se nepochlubil ? dobrý. šlechetný, přejíeí člověk a kdyby to nějak byl možno, rád bych paničkám poradil, aby kuřata i telecí kýtu daly si zatím k ledu, než si vy povědí všechno, co mají na srdci — —. Alo jedna z paniček. náhlo uhodila se de čela — není divu, při těch starostech na něeo zapomněla. Musí do trhu zpátky. Chvatně podává druhé ruku, odbíhá, po desítí krocích se vrátí ještě dvě tři gesta, nové, deflnilivní stisknute ruky, potom ještě jedno a potom jedno již ne odvolatelně definitivní — paničky rozešly se na- dobro. Bohu díky, ne v názorech: rozešlys jen fysicky. Však si to zejíra či pozejtří do- povědl!
Ala
25 article
A potom není v celé ulici již ani živé duše, kromě zeleně natřeného, osiřelého vozíku jejž nějaký krkavčí trhovec, patrně odhodlany o vozík se dál nestarati, odložil sem právě do prostřed ulice. Ne, abych nezapomněl: ještě zby tu protější klemplř, jenž teď s učedníkem vynáš z krámu ven na chodník novou, čerstvě na třenou vanu — nevím, snad se v ní bude koupatl Záclony v oknech jsou spuštěny — ješte že některá ta okna pro změnu zalepena jsou papírem, tu hnědým, tu celými archy novin, aby ulice přece nevypadala tak přiliš jednotvárně Kdesi za rohem hraje kolovrátkář — je te nějaký idealista. Od ostatních bližních téhož po- volání liší se tim, že jistě, alespoň teď v letě nehraje pro mrzký výdělek, ale jen pro svě vlastní potěšení. Usíná i jeho píseň roztoužená — v ulie zůstaly už jen ty pravopisné chyby na čalouní- kově tabuli. A ten osiřelý, zarmoucený vozik uprostřed ulice. A vana na protějším chodníku uražená tím, že si jí nikdo nevšímá. Najednou do hlubokého ticha rozlehne se někde, zcela na blízku, hromová rána, jako výstřel z děla, že okno leknutím zařinčí — což by už bylo poledne. A polední výstřel nikdy tak nelomozí a pokud vím, poledne ohlašuje se výstřelem jen jedním, ale tu v zápětí následuje výstřel druhý a třetí — do dunivého hřmění děl třeskají i kratší, ostré výstřely, jako z ručnic . . . není pochyby: nepřitel vyčkal asi chvíle nejpříhodnější, kdy Praha je nadobro opuštěna a najednou ji zákeřně zaskočil.
Praha
26 article
Jistě je to nepřitel velmi mazaný. Chytře využil asi té okolnosti, že posádka je v letním táboře a především, že i poslanci se rozejeli p letních bytech, že i ostatní, celá Praha se vy stěhovala — a teď náhle sem vtáhnul a do- bývá města opuštěného — Vyhlédnu oknem — nic. Na ulici ani nej- menšího efektu té hromové střelby. Nikdo ne- vybíbá z domů, nikdo nelomí rukama — živé duše nikde nevidět. A přece střelba zuří zcela na blízku, polovic Prahy již asi je v rukou ne- přátel — to se Pražané tam venku asi podiví, až se zítra ráno dočtou v novinách, že nepřitel již zatím Prahy dobyl a odnesl ji bůh ví kaml Rána za ranou duní, některá táhle a z hluboka, jiná ostře a pronikavě, jakoby na blízku třesknul granát — divoce rozpoutává se prudká střelba, jakoby hrom rachotil, tu vzdálenější, tu bližsí a jakoby polovic Prahy se při tom bořilo — bohpomozi, nastal soudný den! Ale že jsem nic o tom nečetl v novinách?
Pražan bůh Praha
27 article
Dívám se na ulici — ulice bez nejmenšího vzrušení. Jen tam ten bláhovec naproti poznovu kropí chodník, jsem opravdu zvědav na to, vze- jde li mu tam něco a co to bude: zdali řetkvi- čka, nebo špenát? Letím k oknu jinému, jež nevede do ulice, ale do několika milých, tak zv. útulných dvorečků a zahrádek — a kámen mi spadá se srdce! Dovolte, abych se začervenal ještě jednou: mýlil jsem se. Nikdo Prahy nepřepadl. Ona sama užila válečné lati. Na venek vypadají ulice sice jako odumřelé, ale uvnitř přece zůstalí obyvatelé ně- jací, tajně ukrytí. A jiní, ještě ukrytější. A proti těm Praha vyláhla, když se toho nejméně na- dáli, v boj proti nepříteli odvěkému, proti — molům. Ty hromové rány děl, při nichž sklo v oknech řinčí a zdi se chvějí do základů, to nie není. To jen asi ze dvaceti dvorečků sou- časně ozývá se ohlas toho, že dnes celý den je sobota, den libezný a radostný, kdy Praha jme se vypuzovati moly z nejoblibenějšího jich letního sídla: z koberců, napuštěných naftalinem . .. Myslím, že si čtenář oddechl. Já taky. B. K.
Praha