2
masthead
Ročník XXXXVIIL.
3
masthead
nějnsex vvšu lojiV Praze, v neděli 9. srpna 1908.
Praha
6
article
nag
hvzmijea
ába sallei
7
article
Na ranní a odp al. list,
předpl áci l sei-
v Praze v administrae
na čtvrí re.. 8 K —k
s dvojí denáškeu
na 7k nok
ve ialkách! a K no
na měsíe
roštont
a maěisie
n. . . : skai
s drojí zisllkos
n.. . k
Praha
8
article
Ministerstvo práv mění svoji
politiku jazykovou?
Ministerstvo práv mění svoji
politiku jazykovou?
Letos na jaře stal se tento případ
soudce při okresním soudě v království če-
ském vyřizoval jednu ze svých úřadních
prací; týkala se české strany. Soudce potře-
boval v případě tom výslechu svědka, bydlí-
cího na Moravě i dožádal o jeho výslech
českým přípisem příslušný okresní soudv
markrabství. Soud moravský vrátil přípis, po-
něvadž byl český a žádal aby ke spisům
připojen byl z Čech přípis německý. Soudce
zdejší žádosti té nevyhověl, nýbrž poslal akt
zase na Moravu s přípisem ovšem opět če-
ským, obsahujícím poznámku, že není plat-
ného předpisu, podle kterého by žádost zdej-
šího soudu o výslech svědka tamním soudem
musila býti sepsána německy. Odtud vrátil
zdejší podání, trvajíce na svém požadavku
přípisu německého. Zdejší soudce zaslal spisy
znova na Moravu, setrvav opět přípisem če-
ským na výslechu svědka a současně učiniv
moravský soud zodpovědným za možné ná
sledky průtahu. Tente připis vyřídili u pří-
slušného okresního soudu na Moravě sděle-
ním, že tam neshledávají příčiny, pro kterou
by upustili od svého požadavku německého
přípisu. Posléze požádáno bylo presidium
zemského soudu brněnského, by učinilo, čeho
třeba, by příslušný soud moravský vyslechl
svědka, jak o to zdejší soud žádal. Stalo se
tak a svědek byl vyslechnut. Tím byl pří
pad věcně vyřízen.
Po této koleji vozil se tento úkon úřadu
soudcovského a vzniklý při něm vnitřní spor
mezi dvěma úřady o platnost jazyka českého
v jednání úřadním
Dne 5 června letošního roku objevil se
na koleji nové. Dle zprávy všemi novinam
tehdy zaznamenané, stěžovali si v ten den
němečti poslanci moravští baron d'Elverta
Albrecht u ministerského předsedy barona
Becka, kterak z Čech dějí se pokusy o za-
vedení vnitřní úřadní češtiny na Moravě.
Čo
Beck
Morava
Čechy
okresní soud na Morava
moravský baron d ' Elvert Albrecht
9
article
Poslanci, kteří si přišli stěžovat, vykladali a
oznámili bar. Beckovi určité případy, ve kte
rých soudy z království českého českými
přípisy žádaly soudy moravské o vyřízení
určité věci jazykem českým; z presidia vrch
ního zemského soudu moravsko-slezského byly
prý případy ty oznámeny vrchnímu zem
skému soudu v Praze, stěžovatelům však ne
bylo známo, jak se vrchní zemský souc
prazský zachoval.
Ministerský předseda bar. Beck ujisti
pak bar. d'Elverla a posl. Albrechta, že vlád
bude dle svého slibu hledět, aby zabránila
»svémocnému zavádění vnitřní úřadní češtiny
via faeti« a že věc udanou vyšetří.
Tato odpověď vlády německým poslan-
cům moravským vzbudila v národních kru-
zích českých trapné vzrušení. »Nár. Listy-
dokázaly tehdy — 7. června t. r. — že ka-
binetní list císaře Ferdinanda ze dne8.
dubna 1848 a čl. 19 státního základního zá
kona o všeobecných právech občanů státních
zaručují jazyku českému úplně stejnou plat
nost jako německému, že tudíž úřadníc
čeští, kteří mezi češtinou a němčinou nečiní
rozdílu, jakého po zákonu není, plní jen
svoji úřadní přísahu.
Smysl prohlášení a slibů ministerským
předsedou bar. Beckem daných posl. A
brechtovi a bar. d'Elvertovi, mohlo úřad-
nictvo pronikavěji vystihnouti nežli širší
kruhy občanstva. Neboť jazyková stránk
Beck
Elverla
Albrecht
Ferdinand
Elvert
Praha
moravskýslezský
10
article
vzájemného dopisování mezi úřady má svoji
mnohotvárnou historii, zejména soudcovské-
mu úřadnictvu známou. Podle jednoho z po-
chybných teď předpisů jazykových dopisovaly
si kdysi úřady mezi sebou jenom německy
Leč již před mnohými lety pozbyla tato ob-
vyklost svého významu; byla prolomena již
před vydáním jazykových nařízení Badeno-
vých, jež nesou datum 5. dubna a 22. dubna
r. 1897.
Vzájemné dopisování úřadů bylo posta-
veno na novou půdu pracovní, když uzáko-
něn byl nynější soudní a jednací řád. Pra-
covní jeho zásady, zejména bezprostřednost
řízení způsobily přirozenou svojí povahou
rozsáhlé používání původního jazyka úřad-
ních spisů také při dopisování mezi úřady.
Soudcové čeští v Čechách i na Moravě ko-
respondovali o českých záležitostech, jak lze
zjistiti, již r. 1898 česky beze zřetele, ležíli
soud, jemuž dopisy svědčily, v kraji českém
nebo t. zv. německém.
Obsahu přípisů takových bývalo bez zá-
vady vyhovováno po celou řadu let, jakož
při povaze nového soudního a jednacíh
řádu jevilo se samozřejmým. Zásadná změna
povšechná nenastala ani zrušením jazykových
nařízení, když soudcové čeští považovali se
oprávněnými, užívati při svém úřadování
jazyka českého jako německého a když se
podle toho také zachovávali. Mluvila-li pak
parlamentní politika o vnitřní úřadní, řeči
via facti t. j. cestou skutečnosti, tož pro soudce
přirozeně byl nový soudní řád skutečností
nový jednací řád cestou, po níž dle zákona
se ubirala česká řeč úřadní.
Zkušenosti tohoto oboru sahají dne
téměř deset let zpět; dle toho právě dlužno
posuzovati výrok o vládním přičinění, za-
brániti svémocnému zavádění vnitřní úřadní
češtiny, kterýžto výrok 5. června le tošního
roku ministerský předseda bar. Beck učini
k německo-nacionalistickým poslancům mo-
ravským d' Eivertovi a Albrechtovi.
Beck
Albrecht
Čechy
Morava
Baditvýchod
ravský d ' Eivert
11
article
Je nyní otázka, zda vláda brání a jak
brání »svémocnému zavádění vnitřní úřadní
češtiny via facti«.
Místo, kde se v první řadě může takto
jednati a postupovati, je ministerstvo práv
O jeho nynějším stanovisku v záležitosti
která byla předmětem kritické a slibové roz
pravy německo-moravských poslanců s miní-
sterským předsedou, proslechlo se na určito
toto: Ministerstvo práv trvá právě teď —
o parlamentních prázdninách nynějších —
na tom, že dle Claryova nařízení z r. 1899
(jímž zrušena byla jazyková nařízení Gant
schova) dlužno se říditi těmi jazykovými
předpisy, které pro užívání jazyků zemských
platily před vydáním jazykových nařízen
Badenových.
K nim dle nynějšího mínění, vyslove-
ného v ministerstvu práv, náleží používán
němčiny ve služebním styku s úřady mim
zemi, jíž prý se v tomto oboru bez námitky
používalo. Ministerstvo práv tedy i teď chce,
aby dopisování s úřady vedlo se jazykem
německým. Postup od tohoto způsobu jazy
kového úřadování odlišný nechce teď mini
sterstvo práv uznati za slučitelný s před-
pisy jazykovými, pro království české plat
nými, i rozhodlo se zakročiti proti úřadni-
ctvu, které by jednalo jinak, a uložiti mu z
povinnost, aby se pevně přidržovalo před-
pisů platných, ježto není jeho věcí, aby své-
mocně se odchylovalo od praxe dosavadní,
ann
Claryův
Badenův
12
article
která po desetiletí platí, aniž prý proti n
činěna byla námitka.
»Národní Listy« předkládají o své ujmě
toto nejnovější stanovisko ministerstva práv
vší české veřejnosti a nebojí se, že by mini-
sterstvo práv mohlo popříti podstatu a pod
statnost této jich zprávy.
Nyní dlužno k ní přičiniti několik po
známek. Je zvláštní, že ministerstvo práv
se ostentativně přímo vyhýbá určité citac
zákonných předpisů, o které opírá svoje
mínění. V případě, kdy mělo výslovně uvé
sti zákonný předpis, výhradnost němčiny ve
vzájemném dopisování mezi úřady prý sta
novící, nečiní ministerstvo práv nic jiného,
nežli že povšechně mluví o předpisech, vy
daných před jazykovými nařízeními Bade
novými.
13
article
Neméně je podivno, jak by mínisterstv
práv se mohlo odvážiti ke tvrzení, že před-
pis o výhradnosti němčiny pro vzájemné do-
pisování mezi soudními úřady je bez ná
mitky, když přece velikou řadou úřadníc
spisů lze prokázati, že vzájemné dopisování
mezi soudními úřady konalo se bez závady
jazykem českým, a když právě v případě
na který si bar. d' Elvert a posl. Albrech
stěžovali, předmětem vnitřního sporu a řád
ných námitek českého soudce, bylo německé
dopisování o zaležitosti, týkající se případu
českého
Není pochyby, že v ministerstvu práv
řešila se v nejnovější době jazyková otázka
vzájemného dopisování soudů způsobem, jak
jej dnes »Národní Listy« sdělují. A rovněz
není pochyby, že řešení takové je nesrovna
telno s ustanovením kabinelního listu císaře
Ferdinanda z r. 1848 i s § 19. státního zá-
kladního zákona o všeobecných právech stát-
ních občanů. Tyto dva zákony jsou rozhodny
pro soudy i soudce. Kdyby tudíž řešení mi-
nisterstva práv, o němž tuto »Nár. Listy«
podávají veřejnou zprávu, vtěleno bylo do
nějakého výnosu a kdyby soudům bylo
ukládáno za povinnost, bude pro soudce ne-
závazno, poněvadz dle ústavy vláda nemá
právo vydávati nařízení, příčící se platným
zákonům.
Elvert
Ferdinand
všeobecný právo stát
14
article
Věc má ještě svůj význam čistě poli-
tický. Když poslanec prof. Čelakovský podal
11. prosince m. r. v poslanecké sněmovně
na ministra práv dra Kleina interpelaei
o revoltě soudců chebských a když se vní
tázal, co vláda zamýšlí učiniti, by zjednala
platnost právu, chebskými soudci poruše-
nému, tehdy ministr práv po desetidenním
váhání odpověděv, uznal, že pro Cheba
Chebsko platí zákony a nařízení, vydané pro
říši a království české, ale dodal, že soud-
cové jsou ve vykonávání svého soudcovského
úřadu samostatní a neodvislí, a že tedy vláda
nemůže podniknouti nic, co by zasahovalo
do chodu soudnictví, ani tehdy, jde-li o po-
užití zákona, které dle názoru vlády by ne-
bylo snad správným.
Tak mluvil ministr práv dr. Klein
21. prosince m. r. v plné sněmovně. Ale
nyní ministerstvo práv mění tuto politiku
svého chefa, která tehdy jevila ráz progra-
mový, mění ji, jakmile se rozhodlo zakro-
čiti, byť se tak stalo v jediném jen případě,
proti úřadníku, při dopisování soudům
užívajícímu jazyka českého, jakmile by mu
ukládalo za povinnost, přidržovati se nějakých
předpisů, ani zevrubně neoznačených, a jak-
mile by odmítalo »svémocné« odehylování
některého soudce od praze, kterou ostatně
samo ministerstvo podrobně nezná a špatně
chápe.
Slíbil-li cos podobného ministerský před-
seda německo nacionálním poslancům, za-
sáhl neoprávněně do chodu soudcovského
úřadování i učinil něco, co ministerstvo práv
loni zavrhlo.
Dlužno vyčkati, co se nyní stane.
profesor
Čelakovský
Klein
doktor
Chebsko
15
article
Ke sjezdu
Ke sjezdu
slovanského učitelstva.
Naše zlatá, slovanská Praha hostí tyto dny
ve zdech svých několik üisle učitelů slovanských
kteří sešli se z celé Slavie, aby porokoval
o otázce, kterou na ten čas pokládají za nejdůle
žitější a kterou uznávají za nejvhodnější, aby
ji zahájili organisovaný a řádně upravený vzá
jemný styk mezi sebou, i aby celé slovan
ské veřejnosti zřejmými učinil
své nejvřelejší tužby, svá nej-
vroucnější přání.
Tato vrcholí ve vysoce důležité otázce ná
rodní výchovy, jež také samojediná polo
žena na pořad toboto prvního všeslovanskéh
učitelského sjezdu, který stane se pohdá památ
nou událostí v dějinách Slovanstva a od něhož
právem očekáváme, že položí nový, další pevný
a spolehlivý základ k realisaci všech kulturníc
ideálů slovanských, jež před krátkým časem
byly proklamovány na přípravném Sjezdě slo
vanském v Praze. Očekáváme toho, poněvad
učitelstvo, jako kulturní činitel nad jiné vlivný
účinný a rezšířený také nad jiné asi k tomu způ-
sobilým jest, aby stalo se nositelem a hlasatelen
oněch ideálů, jakož aby samo činně a mocn
zasabovalo v kulturní rozvoj a pokrok národů
slovanských, jimž má svou výchovnou prací v
škole i mezi lidem připravovati lepší budoucnost.
Praha
Slavia
16
article
Učitelstvo slovanské nemělo, jakožto určitý
stav, přímého účastenství v přípravných pora
dách Slovanského sjezdu, ale eno může s chlou
bou poukázati na okolnost, že již přod rokon
pochopilo dobu a připrüvilo vše, aby na tomt
sjezdě svém přikročiti mohlo k řešení otázky
již považuje za otázku všech národních otázek
k řešení otázky národní výchovy, jakožte
problému, který přímo vynucuje si součin
nost nejen všeho slovanského uči
telstva, ale i všeho slovanského
vzdělanstva vůbec.
Běžný jen pohled na pořad sjezdový a při
pravené návrhy přesvědčuje nás, že slovanšt
učitelé přistupují k řešení otázky té s negby
čejnou připraveností a s velikot
vážností, opatření značným fondem odbor
ného vědění, důkladnými předběžnými studiem
nabytým. Položivše si otázku, kterak zdo
konaliti, zušlechtiti, duševně i tě
lesně vzdělati slovanské plém
nby národové slovanšti v kulturním zápase se
zachovali, osvobodili a čestně obstáli, objasňuj
a uvědomují si učitelové nejprve thooretický zá-
klad pojmu národnosti šetřením biologickým
psýchologickým a sociologickým. V
Z theorotických těchto poznatků vyvozuj
pak příslušné přikazy pro národní výchovu ne-
jen ve škole, ale i v rodině a společ-
nosti. Taklo vysvítá jim jasně potřeba zvýše
ného všeobecného lidového vzdělání, nutnos
zdravotnických oprav, řada sociálních reforem
zdokonalení výchovy rodinné, potřeba zreformo
vání školství a dokonalá péče o náležitou lido-
výchovu. „est nutno všemi výchovnými činiteli
rodinou, školou i společností pracovati k zacho-
vání a posílání národní individuality
a pěstění národního charakjoru. Může se tak
17
article
lano .olobiln
něros
V drobném prodejít
ranní čLalo o sobě . . . sa 9 h
bdpoladní
. . . . za 2
Ve flislkách na vankovš-
ranní čísle. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserátv
platí se hetově nspřei
Přadplacení a lnserty přljímá sdminl-
strace v Marlanské ulici č, s
Tam nachávejí se tél redskee
Uakárna a ezpedice „Národnich Listů“.
Rukopisy se novraosji.
Marlanský ulice
18
article
státi ovšem jenom, bude-li národní výchova
volná, t. j. nebude-li podléhati nátlaku mimo-
národnímu, ať již z politické nadvlády nebo
z církevní moci plynoucímu. Bude potřebí uvě-
domělou výchovou buditi smysl pro dokonalost
národní osobitosti a zjednati celému národnímu
životu samostatný ráz. Proto směřovati bude
výchova národů slovanských ke vzbuzení silné
vůle po zabezpečení svobody, získá-
ní neodvislosti a vymanění se z cizí
nadvlády.
Dále jeví se potřeba výchovou působiti k vy-
pěstování citu a vědomí národní jednotnosti. ..
Proto bude výchova napomábati ke zdem -
kratisování národa, k docílení kulturní
jednoty duševním posilováním málo vzdělaných
vrstev a ku pěstování kolektivních ctností občan-
ských a národních.
Poněvadž život národa nejlépe a nejvíce se
osvědčuje v práci a boji, bude výchova ná-
rodní pěstovati silná, pracovitá individua, uschop
něná k všelikému zápasu o národní sam-
statnost, tu s centralismem, tu s němectvím,
tu s reakcionářskými proudy nebo škodnými vli
vy eiziny, vůbec se všemi potencemi, překážejí-
cími národnímu sebeurčení a poutajícími národ-
ního ducha.
Nejdůležitějším a nejúčinnějším prostřed-
kem výchovy národní jest bez odporu škola.
Proto snahy po zdokonalení a nejvhodnějším
spořádání škol jsou důležitým úkolem kultury
národní. Vrcholným požadavkem národní paeda-
gogiky pak musí býti, aby národ samostatna
a výhradně půsopil na niterný život a ducha
svých škol, aby tak sám dle svých potřeb a in
tencí řídil školskou výchovu své mládeže.
Školy nutno znárodniti, zcela odevzdati ná-
rodu a vymaniti je ze škodlivého, cizího centra-
lismu, který přirozeně vede k nivelisaci, k ša
blenovitosti a mechanismu na úkor pěstován
národní individuality.
19
article
Takto osvobozené školy národní musí býti
zdemokratisovány, to jest vymaněny
z jednostranného vlivu politických, stavovských
a třídních koterií a musí býti postaveny do
výhradných služeb všeho lidmu. Slo-
vanští národové ve své kultuře pokročili již do
té míry, že se plně schopoými učinili k doko-
nalé autonomii školské, která na místě
nynějšího bědného stavu — kdy státní centrální
system, vyhradiv si — aspoň u nás v Rakou-
sku — takořka veškeru nadvládu nad školstvím
slovanských národů, nechává široké vrstvy lidu
boz účasti na správě školství — přivodí živou
účast a vřelý zájem celého národa, tudíž nej-
bezpěčnější podminky plného zdaru kultury
školské. Neodborná, nepaedagogická byrokracie
nahrazena budiž uvědomělou, vzděla-
nou autonomií, v níž rovnocenně sloučeni
buďte volení zástůpci národa i volení zástupci
praktického učitelstva.
Národové slovanští nemají dosud dostatek
potřebných škol a slovanské děti namnoze sou-
stavně se odnárodňují. Menšinám slovanským
v Rakousku navzdor státnímu základnímu zá-
konu říšskému křivdí dosavadní system, jako by
šlo o nějaké pokoření cizozemců ..
Školy pak, ktere zřízeny byly, nejsou do-
konale organisovány, ani náležitě vypravenya
podporovány. Přetěžováním žactva nepřiměře-
nými požedavky a přeplňováním tříd mládež
naše tělesně i duševně chřadne a intensivní vy o
učování se ztěžuje. Dosud straší v organisaei
školské pověstné úlevy z docházky školní a do-
sud trpěna je výdělečná práce děti. Ve vnitřním
svém životě úpí naše české a také asi jiné škol-
stvi pod ilakem centralního systemu, který vše
do poslední písmenky předpisuje, mechanisuje
Rakousko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, dne 8. srpna.
(Tichá ulice.) Dovolte, abych se z
červenal; napsal jsem, tak nějak mechanicky
»V Praze, dne 8 srpna«, a teď vidím, že t
zdánlivě nevinná řádka je vlastně pro ostudu.
Opravdu, býti v Praze ještě v srpnu měsíci, ří
kejte si, co chcete, je to podezřelé. Vypadá to
na vlas tak, jakoby člověk neměl ani na poby-
v mořských lázních — vždyť vidíte, že se čer
venám!
Divám se na protější chodník, dív neza-
růstá travou. »Ticho po pěšině ...« A vycházi
z protějšího krámu majetník nedávno zde zalo
ženého nakladatelství okurek a jiných plodin,
přináší kropieí konev a střibrnými proudy vody
jme se zalévati ten chodník i polovičku jizdnt
dráhy před svým nakladatelsivím — což by mu by
dal slavný úřad povolení, aby směl po tu dobu
kdy se celá Praha vystěhovala, osíti ten chod
ník řetkvičkou? Anebo špenátem?
Ba právě, celá Praha již se vystěhovala
V naší ulici, kromě mne nížepsaného, zbyli snac
jen ova tři lidé dospěli, mužského rodu: zvěři
nář, krupař a zmíněný již pan nakladatel oku
rek. Ale počkejte, najdeme snad ještě někobo.
Tamhle v průčelí nárožního domu je poprsí Ha
vlička Borovského. Je sice, hlavně knírem na
točeným vzhůru, spíše podoben Vílému II., ale
sochař tvůrce toho poprsí, zaručil se mi polo
vičkou svého talentu, že je to skutečně Havlí
ček. I nápis pod ním by tomu skutečně na
svědčoval. A dále objeví se i zbožný havíř na
uhlířově vývěsním štítku. A strážník, jenž, ně-
jak uzivaný, přejde tu jednou denně. A nějaký
zoufslec, jenž, pokud se pamatuji, snad již as
deset let zavádí v Praze modu, nositi ke žlu
tým botkám cylindr a turistický pás k císařskému
kabátu.
A polom se ulicí šourá řeznický pes.
Praha
Tichá ulice
Vílý II
21
article
A kočka, nevím jakého druhu, ale najisto
nikoliv angorská. A dost-
Vida, na nejsympatičtější staffáž naší ulice
bych málem zapomněl: ve stínu při zdi plahočí
se listonoš, jenž roznáší peníze. Buď vílán,
utěšiteli zarmoucených! Sympatický, milý člověk,
s nímž rád si pohovořím. Ale povaha naprosto
záhadná. Nevím, čím to je: bydlim přece ne
výše, než v prvním poschodí — jemu snad ito
zdá se příliš vysoko, že se u mne ani nezaslavi.
A z vedlejšího domu vychází až po nějakých
pěti minutách, jistě byl až někde ve čtvrtém
poschodí!
A zase čtvrt, půl hodiny »ticho po pě-
šině . . .« Oživí ji pojednou chlapeček nějaký.
jenž nemůže z Prahy proto, že nemá čepici.
Praha
22
article
Honil se ve své vědychtivosti tady za motýlem,
vyhodil za ním čepici a hloupá, nezkušená čepice
zachytila se při tom na stromě, kde zůstala
viset na konečku hoření větve. Jinoch, pojedno
nějak melancholický, strefuje se do čepice ka-
meny, ale bezvýsledně. Ohlíží se po někom.
kdo by mu pomohl, nikde nikoho. Neboť píšeme
8. srpna. Kameny lítají poznovu a konečné
jeden z nich trefi. A sice i čepici a zároven
i tabulku v okně přízemního bytu, jež neměla
tolik duchapřitomnosti, aby se byla v čas
uhnula. Hoch ani nečeká, bude-li za ním kdn
nadávat — — kdož by nadával: všichni jsou
na letních bytech.
V ulici zůstaly už jen asi dvě tři pravo-
pisné chyby na tabuli skladu »Dývanů a garnitůr«
a potom drožka, jež stává na rohu — již ně-
kolikrát mne napadlo, že ten drožkář patrně z
nějaké své hříchy uložil si kdysi pokání, že.
pokud bude živ, nikdy žádného pasažéra nepo-
veze. Stál tam na rohu právě tak loni, předloni,
stojí tam každého dne, večer se sebere, odveze
drožku domů a je dobře. Ale kromě drožky
oživuje ulici přece ještě lidská bytost. Ne jedna
dvě lidské bytosti. Paničky, obě šly z trhu
setkaly se, jedna druhé pochlubila se tím, co
nakoupila a teď obě snaží se naší ulici dodat
velkoměstského rázu tím, že jistě alespoň hodinu
zůstanou státi na protějším chodníku, aby někdo
alespoň byl na ulici.
23
article
Po jejich gestech se dohaduji, o čem spolu
hovoři. Vsaďme se : jistě o nějaké dámě s takhle
širokánským kloboukem — (panička naznačí
objem kruhu, jehož průměr obnášel by asi půl-
druhého metru) a s takovýmihle péry . . . Pa-
nička má gesta živá a neobyčejně výmluvná —
to by byla akvisice pro vynčování mimice v na-
šich dramatických školách! Naznačuje délku
per, která by z okraje klobouku dosaliovala až
někam po kyčle — myslím, že panička, une-
šena zápalem své epiky, poněkud přehání
A podivuhodnou mimikou naznačuje dále, kterak
předmět jejich hovoru nastavuje ruce k libání,
obě najednou a jak se při chůzi krouti a jak
se každý za ní ohlíží a jak ta, jíž v té chvili
jistě zvoní v uchu, velkopansky usedá si do
vozu — mimikou bylo podivuhodně znázorněno
to pyšné usedání s rukama na životě skříže-
nýma — jen, pokud se toho vozu týče, jsem,
bohužel, v pochybnostech, mluví-li panička
drožce, o fiakru, či o automobilu. Ale pochy-
buji, že je řeč o nutomobilu: panička jistě byla
by naznačila tváří, jak si automobil odfukuje.
24
article
Předmět hovoru se teď změnil — paničky
jistě mluví o tom, co koupily v trhu. Prvá uka-
zuje kuřata, okurky na salát a několik, jiste
tvrdých žemli — kuřata budou tedy zejíra,
k nedělnímu obědu, smažená, zcela jistě, kterak
bych neuhodl? Druhá koupila telecí kýtu —
obě paničky shodují se v tom, že nevědí, co
v neděli muži uvařit. A zase gesta, nad pomy-
šlení výmluvná: muž nejí to, nejí ono . . . pa-
nička honem přendá brašnu z pravé do levé
ruky, prsty jedné ruky nestačily jí na to, aby
spočetla, jakýchže krmí muž nojí a jaký je
s ním kříž — je to asi nějaký čistý pán
A paničky, soudě po jejich mimice, zase již
hovoři o někom, koho jednou boli noba pravá
a podruhé levá — Pánhůh ví, co by ten člověk
dělal, kdyby nebyl člověkem, ale stonožkou
A panička ukazuje, jak ten někdo chvíli si na-
říká na bolení hlavy a zas křiže a bůh vl, čeho
ještě — jsem, proč bych se nepochlubil ? dobrý.
šlechetný, přejíeí člověk a kdyby to nějak byl
možno, rád bych paničkám poradil, aby kuřata
i telecí kýtu daly si zatím k ledu, než si vy
povědí všechno, co mají na srdci — —.
Alo jedna z paniček. náhlo uhodila se de
čela — není divu, při těch starostech na něeo
zapomněla. Musí do trhu zpátky. Chvatně podává
druhé ruku, odbíhá, po desítí krocích se vrátí
ještě dvě tři gesta, nové, deflnilivní stisknute
ruky, potom ještě jedno a potom jedno již ne
odvolatelně definitivní — paničky rozešly se na-
dobro. Bohu díky, ne v názorech: rozešlys
jen fysicky. Však si to zejíra či pozejtří do-
povědl!
Ala
25
article
A potom není v celé ulici již ani živé
duše, kromě zeleně natřeného, osiřelého vozíku
jejž nějaký krkavčí trhovec, patrně odhodlany
o vozík se dál nestarati, odložil sem právě do
prostřed ulice. Ne, abych nezapomněl: ještě zby
tu protější klemplř, jenž teď s učedníkem vynáš
z krámu ven na chodník novou, čerstvě na
třenou vanu — nevím, snad se v ní bude
koupatl
Záclony v oknech jsou spuštěny — ješte
že některá ta okna pro změnu zalepena jsou
papírem, tu hnědým, tu celými archy novin, aby
ulice přece nevypadala tak přiliš jednotvárně
Kdesi za rohem hraje kolovrátkář — je te
nějaký idealista. Od ostatních bližních téhož po-
volání liší se tim, že jistě, alespoň teď v letě
nehraje pro mrzký výdělek, ale jen pro svě
vlastní potěšení.
Usíná i jeho píseň roztoužená — v ulie
zůstaly už jen ty pravopisné chyby na čalouní-
kově tabuli. A ten osiřelý, zarmoucený vozik
uprostřed ulice. A vana na protějším chodníku
uražená tím, že si jí nikdo nevšímá.
Najednou do hlubokého ticha rozlehne se
někde, zcela na blízku, hromová rána, jako
výstřel z děla, že okno leknutím zařinčí — což
by už bylo poledne. A polední výstřel nikdy
tak nelomozí a pokud vím, poledne ohlašuje se
výstřelem jen jedním, ale tu v zápětí následuje
výstřel druhý a třetí — do dunivého hřmění
děl třeskají i kratší, ostré výstřely, jako
z ručnic . . . není pochyby: nepřitel vyčkal
asi chvíle nejpříhodnější, kdy Praha je nadobro
opuštěna a najednou ji zákeřně zaskočil.
Praha
26
article
Jistě je to nepřitel velmi mazaný. Chytře
využil asi té okolnosti, že posádka je v letním
táboře a především, že i poslanci se rozejeli p
letních bytech, že i ostatní, celá Praha se vy
stěhovala — a teď náhle sem vtáhnul a do-
bývá města opuštěného —
Vyhlédnu oknem — nic. Na ulici ani nej-
menšího efektu té hromové střelby. Nikdo ne-
vybíbá z domů, nikdo nelomí rukama — živé
duše nikde nevidět. A přece střelba zuří zcela
na blízku, polovic Prahy již asi je v rukou ne-
přátel — to se Pražané tam venku asi podiví,
až se zítra ráno dočtou v novinách, že nepřitel
již zatím Prahy dobyl a odnesl ji bůh ví kaml
Rána za ranou duní, některá táhle a z hluboka,
jiná ostře a pronikavě, jakoby na blízku třesknul
granát — divoce rozpoutává se prudká střelba,
jakoby hrom rachotil, tu vzdálenější, tu bližsí
a jakoby polovic Prahy se při tom bořilo —
bohpomozi, nastal soudný den! Ale že jsem
nic o tom nečetl v novinách?
Pražan
bůh
Praha
27
article
Dívám se na ulici — ulice bez nejmenšího
vzrušení. Jen tam ten bláhovec naproti poznovu
kropí chodník, jsem opravdu zvědav na to, vze-
jde li mu tam něco a co to bude: zdali řetkvi-
čka, nebo špenát?
Letím k oknu jinému, jež nevede do ulice,
ale do několika milých, tak zv. útulných dvorečků
a zahrádek — a kámen mi spadá se srdce!
Dovolte, abych se začervenal ještě jednou:
mýlil jsem se.
Nikdo Prahy nepřepadl. Ona sama užila
válečné lati. Na venek vypadají ulice sice jako
odumřelé, ale uvnitř přece zůstalí obyvatelé ně-
jací, tajně ukrytí. A jiní, ještě ukrytější. A proti
těm Praha vyláhla, když se toho nejméně na-
dáli, v boj proti nepříteli odvěkému, proti —
molům. Ty hromové rány děl, při nichž sklo
v oknech řinčí a zdi se chvějí do základů, to
nie není. To jen asi ze dvaceti dvorečků sou-
časně ozývá se ohlas toho, že dnes celý den je
sobota, den libezný a radostný, kdy Praha jme
se vypuzovati moly z nejoblibenějšího jich letního
sídla: z koberců, napuštěných naftalinem . ..
Myslím, že si čtenář oddechl. Já taky.
B. K.
Praha