1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 4. prosince 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listr
předplácí sut
v Praze v administrael
na měsíe
n čtvrt lets . . . . 6 K —
s dvojí donáškeu
na měsíe
ndnt lata . . . . 7 K 50h
ve dllalkách: 2 K 30
za něsíe.
Feštent
na něsíe
: kei
na čtvrt lela
s drojí zásilkeu
a měsle
z čtvrt leta . . . : 11 K so
Praha
5
title
Onešní číslo pre Prahu le o 24 stranácb.
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 3. prosince v 7 hod.
20 min. večer. (Pův. telegr. zvl. zpravodaje
»Nár. Listů«.) Pro den 8. prosince oče-
kává se všeobecná mobilisace v petro-
hradském obvodu. Kasárny v různých
čtvrtích města jsou určeny, aby v nich
ubytovali se zatím záložníci.
Dopisovatel »Ruského Slova« sdě-
luje, že setnina japonských vojáků
chtěla se zmocniti ve vesnici Sakhecni
mladých dívek čínských a odvléci je
k armádě, ale obyvatelstvo vzepřelo
se mocí tomu a zabilo 8 Japonců.
Rusové zřizují v Mukdenu obrov
ská skladiště se zásobami potravin
pro vojsko i píce.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Rus
Petrohrad
Mukden
Japonec
7
article
Vytrvat a nepovolit!
Vytrvat a nepovolit!
Körber tone ve víru svých státnických chyb
a v bezedné tůni nejkrutější finanční tísně
Má v příštím roce sehnati (jak jsme již 23. m. m.
zevrubně vypočetli) půjčkami státní m
neméně než 343 millionů korun
což znamená zvýšení daní o 11 mil-
lionů ročně a v roce 1906 opět dalších 157
millionů korun. Ve dvou létech tedy má nase-
kati půl milliardy nových dluhů hlavně
na potřeby vojenské, neboť Rakousko nemá
žádného válečného pokladu v Juliově věži špan-
dovské jako Německo a někdejší přebytky ka-
sovní, jež Plener odhadoval své doby na 200
millionů zlatých, dávno vyčpěly, bůh ví nač a
kam — jako kafr. V této prekérní situaci potře-
buje ovšem nezbytně »dělného parlamentu«
v něm službovolné většiny, jež by mu tyto
ohromné půjčky povolila, neboť na pouhý § 14.
a podpis Körbrův žádný »Rolhschild« půl milli-
ardy neopatří.
Ano, to má býti pravý smysl té vy-
toužené vládou dělnosti zákonodárného sboru
cislajtánského a bláhovým každý, kdo doufá
v něco jiného od té »dělnosti«. Ani rolnictvu,
ani živnostnictvu, ani dělnictvu, ani obecenstvu
nekynou z té »dělnosti« pro dohlednou dobu žádné
růže, nýbrž naopak jen trní a to hodně o stré
trní nových břemen, nově zvy šo-
vaných daní, a tudíž větší ještě hospo-
dářské bídy, než jaká nás všecky dnes tisní
moří až úpadu.
Körber
Plener
bůh
Körbrův
Rakousko
Německo
Juliův věž
million
8
article
To nechť poví každý směle dle pravý
všem těm osočovatelům a hancům naší obstrukce,
co čeká národy této říše, kdyby ty ruce našich
opposičních poslanců povolily a pustily ohrože-
ného břehu zájmů a prospěchů národa svého
vůči panujícímu systému a děsnému finačnímu
programu této vlády, aniž by náhradou vy-
mohli pro národ svůj aspoň bezpečných záruk
pro jeho dobré právo, pro jeho svobodný ná-
rodní a osvětový rozvoj v nedilných odvěkých
a jediných vlastech jeho.
Nieméně namáhá se dnes dr. Körber na-
sazením posledních sil svého macchiavellského
umění, aby dosáhl svého cile, bez poskyt-
nutí národu našemu této náhrady
Sám je v koncích se svou latinou, sám
ocitnul se, jak mu onehdy v Brně německý po-
slanec Lecher dokázal — v takové slepe
uličce, že neví kudy kam: avšak nežli by
vyhovél a povolil spravedlivě na-
šemu národu v jeho oprávněných.
doktor
Körber
Lecher
Brno
9
article
zákonných a jak své doby Polák rytíř
Gniewosz císaři poctivě doložil, velice
umírněných požadavcích, raději utíká se
v nouzi a tísni opět k mizerným kličkám a prak-
tikám své staré obojetné macchiavellské politiky.
Hledí využit a zneužit živelních po-
hrom a vzešlé z nich kruté bídy rolni-
stva a malého živnostnictva na-
š eho, aby zástupcům našeho národa nasadil
břitvu na hrdlo. Nabízí předlohou svou pomoe
stální — celkem 151/4 millionů korun (1!) nej-
tíže poškozeným zemědělcům — holou tedy krů-
pěj vůči škodám do set millionů jdoucím, avšak
vymiňuje si, aby zároveň byla státní správě po-
volena půjčka náhradní — do výše 69 millionů.
Pěkný to věru obchod. Ale nedosti na tom:
kdybychom na krásně k vůli veliké nouzi trpl-
cího lidu našeho propustili z obstrukce své tuto
vládní předlohu — Körber nechce ji doporučit
koruně k sankci dříve, leč propustíme-li také
parlamentní vyřízení prozatímného rozpočtu.
Polák
Körber
10
article
O to se točí chvíle té vyjednávání Körbrovo s po-
volanými representanty poselstva českého, kteří
o průběhu jeho stále a věrně zpravují svůj klub,
jenž od 1. t. m. trvá na pilných a vážných po-
radách. Kdyby nebyla věc i doba tak vážnou
mohli bychom pobaviti čtenářstvo své vele-
pestrou harlekinádou výmyslů a klepův něme-
eko-centralistické žurnalistiky o „tajnostech
klubu českého“, svědčících jer o nesmírném
napjetí a zvědavosti německého tábora. Brzy
zvěstují, že prý je situace velmi pochmurná, po-
něvadž v českém klubu mají převahu nesmíři-
telní obstrukčníci, vedení „ctižádostivým“ drem,
Kramářem, na zejtří však opět ohlašují „obrat“
t. j. převahu mírnějších živlů v klubu českém,
jichž náčelníkem prý je dr. Pacák. Však každý
z daleka postihuje chvalitebný při tom obmys
šlechetníkův, nasíti rozkol v branný tábor na-
šeho poselstva a netřeba ani dokládati, že na
těch klepech není ani zbla pravdy. Dnes opět
vědí, kterak prý Poláci silně na nás tlačí, aby-
chom upustili od obstrukce zhola a zdarma a
kterak prý tento polský nátlak nezůstává bez
účinku na poslance agrární a j.
To věříme, že by páni Němci hrozně rádi
i se svým Körbrem toho se dočkali, aby „hloupí
Polák“ vytahoval jim horké kaštany z ohně. Ale
my nechováme o politické bystrosti vůdcův
kola polského tak špatné mínění, abychom je
měli schopnými takové pošetilosti. Cože teprv
před několika málo dny pravilo „Slowo Pol-
skie“? Vzpomeňme! „Každý pochopí,“ psalo
„že Čechové nemohou opustit dráhu obstrukční
bez patrného znamení, které by
ospravedlnilo jich změnu taktíky před
českou veřejností.“
„Kdyby zanechali obstrukce bez patr-
ného úspě hu, odsoudili by tím celou
svou políliku od podzima r. 1902, a tako v
a vraždy na sobě spáchati nemohou.
Pacák
Polák
Němec
Čecho
Slowo Pola
11
article
Vládě a byrokracii byla by takové samovražde
snad vítána, poněvadž by ještě více zkormou-
tila kalné vody rakouské; ale polskému
kolu nemohloby to býti lhostejno,
poněvadž by pak bylo vydáro Němcům
různých odstínů na milost a ne-
milost.“ „Slowo Polskie“ končí přesvědče-
ním, že kolo polské jest si vědomo do-
sahu těchto věcí a svým prostřednictvím
nečiní na Čechy nátlaku, aby kapitu-
levali bezpodmínečně. Dopustilo by se
takové chyby, jaké se dopustil Apol. Ja-
worski, když roku 1900 prohlásil většinu pra-
vice za rozpadlou.
A stejně téhož dne (27. listopadu) ozýval se
„Kurier Lwowski“: „Kdyby Čechové na
krásně byli v nynější sněmovně naladění pro
smír, musili by si vzhledem k vyzýva-
vosti německé dobře rozmysliti, je-li
vhodno odložiti právě nyní onu
dvousečnou zbraň, která sice dala lec-
kterou citelnou ránu českému národu, ale která
s nejlepším úspěchem potírá ně
mecké snahy o nadvládu v tomto státě
A vedle Čechů v podobné situaci stojí Vlachové,
Chorvaté a Slovinci. Značná čásť české delegace
jest pro další zdržování parlamentní práce.
A přirozeně! Když nepatrné slezské po-
bočky mohly vzbuditi tak vášnivou bouři mez
Němci, nemůže býti naděje, aby se Če-
chové, až upustí od obstrukce, dočkali
nějakých vážnějších ústupků. A proto ka-
pitulace s jich strany byla by to-
lik, jako vydati se bezpodmínečn
na milost a nemilost Němcům.
Němec
Polskie
Čecho
Vlach
Chorvat
Kurier Lwowski
12
article
Mohli by tedy naši poslanci toho kte-
rého „mentora“ polského odkázat prostě na
vlastní národní listy polské. Avšak ať se děje
kýmkoliv a odkudkoliv na poselstvo naše ná-
tlak sebe větší, my s pevnou důvěrou hledíme
jeho rozhodnutí vstříc. Naše věrohodné zprávy
shodují se v tom, že doposud Körber stále jen
na plano mluví a slibuje, avšak k žádnému
skutku se neodhodlává, k žádnému splnění obou
našich kardinálních požadavků: vnitřní úřadní
češtiny a české university v Brně se neuvoluje
a nezavazuje. A to nám stačí! Když on ne, my
taky ne! Vydobyti těchto vitálních potřeb na-
šeho národa bylo od 17. října 1899, jest a zů-
stane cílem všeho našeho boje proti vládnímu
systému Körbrovu. Taktiku bojovnou možno
sice měnit, ale cíle se vzdát, toť nemožno.
Pouze tehdy, kdyby dr. Körber nejslav-
nějším způsobem pod pečetí autority koruny
se poselstvu našemu zavázal, že oba tyto naše
požadavky přijímá vláda jeho za své a chce je
do určité lhůty splnit, teprv pak mohl by klub
český s rozumem, s dobrým svědomím a se ci
změnit svou posavadní taktiku obstrukční za
opposiční, ale dříve ne
Zříci se obstrukcebez vymožen
těchto garancit bylo by tolik, jako
zříci se cile samého, a k tomu ani
celé poselstvo české mravního
práva vůči národu nemá, nýbrž
kdyby v něm vzešel o to spor, na-
stala by mu povinnost vy vo-
lati rozhodnutí sjezdu důvěr-
níků národní strany svobodo-
myslné, jakožto jedině oprávně né
instance rozhodující, kdykoli jde
o zásadní změny politiky české.
My však máme za to, že potřeba ta ani nena-
dejde, alébrž že poselstvo naše bude svorno
v náhledu, kterak bez skutečné, opra-
dové a poctivé povolnosti vlád
také ono, jak živo, se ctí a beze škody pr
národ povoliti nje smi a nemůžel
Körber
doktor
český univerzita v Brno
ník národní strana svoboda
Körbrův
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 3. prosince. (K situaci vnitř-
ní.) Nejasnost vnitřní situace jevi se mimo jiné
i v nápadném mlčení orgánů polského kola,
které neumějí pověděti nic jiného, než že si-
tuace se nelepší. Nelepší se po proslulé pouti
dra. Körbra po Haliči, od níž polské kolo tolik
očekávalo, nelepší se po rekonstrukci kabinetu,
jež vládními listy prohlašována za předzvěst vy
jasnění. Neodvislé „Slowo Polskie“ konstatuje
ovšem, že jak haličská cesta, tak i rekonstrukce
kabinetu neměly jiného účelu, než vzbuditi
zdání, že za úplné stagnace v Rakousku dr. Kör-
ber jest jediný člověk, který tu horlivě pracuje,
aby svou vášně prostou vytrvalostí vzkřisil
mrtvého Lazara — parlament. Dnes jest už
každému jasno, že o vzkříšení parlamentu ne-
může býti na ten čas řeči. Ba jsou lidé, kteří
tvrdí, že stanovisko dra. Körbra jest otřeseno
právě proto, že se mu dosud nezdařilo učinit
parlament dělným. Dle výroku jednoho z čel-
ných politiků polských o změně kabinetu zatím
— jak píše „Sl. Polsk.“ — řeči býti nemůže,
neboť dokud nebude provedéno vyrovnán
Kör
doktor
Praha
Halič
Rakousko
Slowo Polskie
14
article
s Uhrami, nestane se nijaká změna ani v oso-
bách, ani v systému. Vyrovnání uherské dá se
následkem zjevné nechuti německých stran,
hlavně lidové a křesťansko-sociální, provésti jen
pomocí § 14. Povolávati k takové práci nový
kabinet bylo by zbytečné, poněvadž i nynější
kabinet musí zmizeti s politického jeviště hned,
jak vykoná uložený mu úkol. Z nařízení koruny
úkol ten vykoná ještě kabinet Körbrův, načež
zmizí v té propasti, která pohltila již tolik ra-
kouských ministrů. „Slowo Polskie“ má dů-
sledně také za marné všechny snahy o vytvořen
nějaké pracovní většiny na říšské radě. Každé-
mu soudnému politiku jest zjevno, že nynějši
kabinet se nachází vlastně již v likvidaci. Za
takového stadia nikdo již nepřistupuje do spolku
k obchodní firmě.
Uhry
Slowo Polskie
15
article
V Praze, 3. prosince. (Naděje uhe-
ské opposice.) Pověst, šířená včerá v kru-
zíeh vládní strany o vystoupení posl. Szenti-
vanye z liberálního klubu, vzbudila sensaci jak
ve straně vládní, tak i v opposici. Kdyby se po-
věst ta byla osvědčila a Szentivanyi opustil
vládní stranu se svými přáteli, scvrkla by se
vládní většina, obnášející dnes už jen asi třicet
hlasů (nečítají-li se hlasy chorvatských dele-
gátů), tak, že by stěží držela rovnovánu opposici
a liberálním odštěpencům. Dnes se ovšem sdě-
luje, že posl. Szentivanyi jen pohrozil vystou-
pením pro případ, kdyby se proti opposičním
poslancům použilo ve sněmovně násilí aneb
kdyby hr. Tisza přišel s novými požadavky,
příčicími se jednacímu řádu. Současně se tvrdí,
že by i pak vystoupilo jen několik osobníeh
přátel Szentivanyových, a nikoliv také oni bý-
vali členové strany národní, kteří se kupí ko-
lem poslanců Hodossya a Zselenszkého. Nie-
méně již tato možnost působí tísnivě na vládn
většinu, která sotva již v sobě cítí dosti sil, aby
se mohla odvážiti nového, ostrého útoku prot
opposici.
Szentivanyi
Tisza
Szentivanyový
Hodossya
Zselenszký
Praha
16
article
Za to opposice připravuje se směle na zá-
pas, jenž nastane po zahájení nového zasedání
Zejtra v neděli konají opposiční strany v růz
ných venkovských městech třicet prote st
ních schůzi, z nichž zajímavými slibuj
býti zejmena schůze v Rábu a Kečkemetě, př
nichž promluví čelní vůdcové spojených oppo-
sičních stran.
Ze Záhřeba, 1. prosince. (Dementi.
S dobře zpravené strany se popírá, že ministr
vnějších věcí hr. Goluchowski činil výtky chor
vatské vládě, že nezmařila účasť Chorvatů při
bělehradských slavnostech korunovačních a že
následkem toho postavení přednosty vnitra, dra-
Šumanoviče jest otřeseno.
ssd
Ze Záhřeba, 1. prosince. (Ze sněmu.)
V debatě o finaněním vyrovnání mluvil dále
vládní poslanec Giga Avakumovič. Přeje
si, aby se vyrovnání posuzovalo dle zákona
z r. 1868 a nikoli se stanoviska finanční samo-
statnosti Chorvatska. Většina kralevinské depu-
tace zasluhuje díky, protože vymohla Chorvat-
sku zvýšení tangenty. Chorvatsko bude míti nynt
dil také z takových příjmů uherských, na nichž
dosud neparticipovalo. Také se mu zabezpečuje
určité minimum vlastních příjmů, poněvadž
v případě, kdyby tyto příjmy klesly pod určité
minimum, ztráta se má dle nové úmluvy nahraditi
z přebytku, vykázaného při nových příjmech. Fi-
nanční samostatnost by Chorvatsko nechránila
od deficitů, jak ukazuje království srbské, stejně
asi velké, jako Chorvatsko. Proti vyrovnání mlu-
vil pak opposiční poslanec Pisačič, ježto
voličové ho poslali do sněmu hlavně za tím úče-
lem, aby se domáhal finanční samostatnosti
země. V témž duchu mluvil také dr. Frank
jehož řeč vyplnila celou páteční schůzi sně
movní.
Z Pešti, 2. prosince. (Akoš Beöthy j.
Goluchowský
Chorvat
Pisačič
Frank
Rába
Kečkemeta
Záhřeb
Chorvatsko
Pešť
giga Avakumovič
17
article
Zesnulý včera politik maďarský, Akoš Beöthy
náležel k nejvýznačnějším postavám sněmovny
uherské. Narozen r. 1838, byl r. 1872 na pro
V drobném prodejit
raaní číslo o sobě . . . za 8h
. . . na 2h
odpolndní
Ve slialkách na vankovš
zanní číslo. . . . .
odpolední . . . . . . . . Bh
Inserát
platí se hetově napřei.
Předplacení a lnserty přijímá adnínl
strace v Marinnské ulici č. B.
Tam nacházají se téh redakce,
tiskársa a ezpežico „ Nárednich Lia lsta“.
Rukopisy se novracejl.
Lius
Marinnský ulice
18
article
gram Deákovy strany zvolen do sněmu a od t
doby náležel sněmovně až do své smrti. Po fusi
Deákovců se stranou Tiszovou přilnul k oppo-
siční straně Senneyově, a když ta se rozešla,
náležel skupině Apponyově, kteráž ho každo-
ročně vysílala také do delegace. Když se Appo-
nyovci r. 1899 sloučili s vládní stranou Szello-
vou, Beöthy zůstal věren svému opposičnímu
smýšlení a zůstal ve sněmovně jako poslanee
divoký. Beöthy vykonal několik velkých cest po
západní Evropě a zejmena po Anglii, která ho
nejvíce zajímala svými politickými svobodami.
Tam také konal studie pro své velké politické
dílo „Rozvoj a zápasy uherského státnictví“,
které svým časem vzbudílo značnou pozornost
a vyneslo mu členství uherské akademie věd.
Deákův
Appa
Beöthy
Evropa
Anglie
Apponyov
uherský akademie věda
Szellova
19
title
Politické zprávy zahraničně.
20
article
V Praze, 3. prosince.
Praha
21
article
Otázka reformy státní správy v Rusku.
Mylno by bylo domnívati se, že teprve
aristokracie zemstev a professoři ruských uni-
versit přišli na myšlenku, že by se ve státní
správě Ruska měly zavésti reformy, odpovídající
potřebám národa, státu a duchu času. Potřebu
tu vyslovil sám car Mikuláš II. v manifestu,
daném 26. února 1903, když byl ministrem
vnitra Václav Konstantinovič Pleve, tolik i po
smrti nenáviděný Židy, Němci a nihilisty.
V „Novém Vremeni“ uveřejněna posmrtná
zápiska knížete Alexandra Ilarionoviče Vasilči-
kova, osvědčeného praeovníka o „selské re-
formě“ Alexandra II. r. 1861, jenž vydal tiskem
dvoudílné dílo CaMoie („Samospráva“).
Do tisku ji dal syn jeho, kníže Boris A. Vasil-
čikov, aby ukázal, jak tak zv. slovanská strana
v Rusku již dávno před nynějším aristokraticko-
professorským hnutím smýšlela o potřebách ve-
řejné správy v Rusku. Kníže Alexandr Ilariono-
vič Vasilčikov zemřel r. 1881.
Kníže Vasilčikov tak jako vůbec slovanská
strana v Rusku činí zásadou, že samodržaví
musí býti pokládáno za národní ruské zřízení
a že práva panovníkova nesmějí býti dotčena.
Mikuláš II
Konstantinovič Pleve
Žid
Němec
Ilarionovič
Alexandr II
Boris
Vasil
Vasilčikov
Rusko
Nový Vremit
CaMoia
22
article
Ale v tom rámci je pro nejširší samosprávu
místnou a představuje si, že by mohly býti zří-
zeny „dvě instance“. Prvá by se starala o zá-
ležitosti selské a městské a skládala by se ze
členů, vyslaných zemstvy i městy s účastím
členů, jmenovaných vládou. Druhou a nejvyšší
instancí byla by státní rada. Obě instance měly
by pouze poradnou moc, ale s právem, přímo
oznamovati carovi svá usnesení, a jejich dů-
vody, což by činily skrze své předsedy nebo
zvláštní deputace. Tím by rozřešena byla otázka
„přímého styku“ s panovníkem. Prvá instance
či „hlavní komitét“ byl by sestaven tak, že by
každá gubernie, kde je zavedeno zemstvo, volila
po jednom členu, a kde ještě není zemstva, z
takovou gubernii by člena jmenovala vláda.
Volby dály by se v gubernských městech o sje-
zdu zemstev na dobu tří let.
Redakce „Nového Vremene“ přičiňuje k zá
pisce knížete Vasilčikova svou poznámku. Praví:
„Víme, že reformy, na které myslil kníže A.I.
Vasilčikov, budou se zdáti příliš skromnými na-
šim pokrokovcům, ale víme také, že reformy,
načrtané pokrokovci, nemají žádné vyhlídky na
uskutečnění, ne pro to, že by snad hrozily vládě,
nýbrž z té příčiny, že by neměly žádné
opory v národě. Každý Rus snadno si před-
staví tu nedůvěru, s jakou by národní massyv
Rusku přijaly takové porady „pánů“, kterým
by za hranicemi říkali „parlament““, a přizná,
že takový parlament byl by v nynější době u nás
pouze divadelním představením. Ná-
rod ruský pochopí a dovolí, aby car, chtěje
poznati jeho potřeby a tužby, svolal si k po-
radě představitele selského i městského stavu
a svěřil jim účastí v administraci, ale k aždý
pokus omeziti carskou moc byl by
ruským národem přijat jako zlo-
Vasilčikov
I Vasilčikov
Rus
Nový Vremen
Rusko
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 2. prosince.
B—. (Kronika.) Podivnůstka ze spole-
čenského života! Studentský spolek pořádá ve-
čer na uvítanou svému členstvu, hodnostové se
sejdou, žofinský sál stkví se v záři svých
lustrů, umělecká produkce čeká hosty, ale pro-
story slavnostní síně zejí po celý večer prázdno-
tou. K uvítání studentstva nedostavilo se —
studentstvo.
— Z plných šesti tisíců vysokoškolské mlá-
deže dostavila se necelá — dvě procenta ! ozna-
movala s ustrnutím veřejná zpráva.
A hned komentářel
— Co se to děje s naší mládeží? Kamse
u ní poděla družnost? Kam sborový duch,
smysl pro společné eíle a potřeby? Jaký nedo-
statek pospolilosti! Jaká indolence ! . .
Smutný zjev má jistě své příčiny.
Přítomný osvědčený přiznivec a rádce stu-
dentstva v přátelském proslovu na místě na-
značil svoji domněnku.
— Studentstvo není jedné mysli, různá mí-
nění panují, jsou strany, stoupenstva názorů.
tábory! A význam Svazu není přece v tom, že by
různost názorů měla přestat. Příslušníci obee
akademické měli by být navzájem snášelivi, ne
měli by příkře vystupovati jední proti dru-
hým . ..
Tedy různost názorů, nesnášelivost, nevra-
živost jedněch k druhým! Neschopnost sebe-
zapřit, podříditi osobní choutku a nechuť vyšší
polřebě, poškodila už zdar mnohé dobré věci.
Přítel mládeže má jisté pravdu. Sest tisíc hlav
mladých, snaživých ani nemůže být jednoho ná-
zoru. A při vší pestrotě smyslu, zájmy j so
přece společny, snášelivost je nezbytna.
Leč, kdo vi, nemá-li nápadný zjev příčiny
— jine
Praha
24
article
Dovedete si představit velký počet mladýeh
hlav smýšlení docela přátelského, naprosté sná-
šelivosti, jež sezvány ke družnému večeruse
skvělým programem se přece — nedostaví. Jsou
právě všelijaké příčiny, pro které v danou
chvíli student — i nestudent — zůstane doma. Sná-
šelivost je věc temperamentu. Jsou povnhy stej-
ného tábora, blízkého přesvědčení, jednoho vy-
znáni a — nesnesou se. Nevědí ani proč,
ale — cítit se nemohou. A jiné s nej-
vzdálenějšími od sebe názory v hlavách,
sedají klidně vedle sebe a třeba přátelství uzavírají
Studenti všech přesvědčení stýkají se v po-
sluchárnách, pracují vedle sebe horlivě, pro
by neměli sousedit spolu při zábavě nebo při
obřadném večeru, kdyby návštěvu večera pova-
žovali za nějakou svoji — potřebu či povin-
nost?
25
article
Utkvěla vám vzpomínka. Řádka let tomu
nazad. Zemřel vynikající muž, zasloužilý o ve-
řejný život národní, literát přední řady, univer
sitní professor. Za rakví šli zástupci intelli
gence všech stavů a řádů, hodnostové ducha
práce, s odznaky a bez odznaků, proud přátel
a ctitelů. Jak to už bývá při dojemném posled
ním doprovodu. Něco jen bilo do očí ! Pro-
fessor zemřel a na pohřbu nebyli — studenti.
— Neměl snad zesnulý žádné posluchače
obrátili jste se k sousedovi v zástupu, znale
poměrů.
— Měl hodně posluchačůl
— Snad nebyl vlídný v osobním styku
Nepříjemný při zkouškách?
— Naopak, byl velmi — oblíben ! . .
Děkuji za takovou oblibenost! Milovat svého
učitele — ale na pohřeb mu nepřijít! Ta-
ková je mládež! Nedomyslí, nevzpomene ! Jen
sama sebou pořád zaujata! Na život myslí,
ne na smrt! Ale to vše nic neomlouvá. V ce-
lém vzdělaném světě, zemře-li někdo, jde mu
na pohřeb, kdo k němu patřil. Na nižších ško-
lách bývá žactvo prostě v řadě voděno na po-
hřeb. Kdyby je nevedli, nepřišlo by asi. Ak
piety obstará tu školská disciplina. Na vyšších
školách spolehá se už na diseiplinu osobní.
Ak
26
article
Třeba ponechati mladého muže jeho vlastní-
mu vnuknuti. Platí tedy akademická svobodaa
na pohřeb nejde — nikdo. Ne, že by ti mladí
lidé neměli smyslu pro pietu, neměli srdce! Snad
mnohý v duchu upřímně zaželel za odešlým. Ale
ku pohřbu se nedostavil. Nenapadlo ho, nepřemý-
šlel o tom, neviděl se nijak nutkána. Není tak
jednoduchá věc, dostavili se k obřadu. Třeba
znáti čas, místo, mrav a způsob, pořad a úbor,
třeba pomýšleti na všechno. Kdo nemá popud
zvláštní, nevyhoví potřebě. Ve velkém měste
odbývá se denně tolik pohrbů! A student, který
přišel z venkova z malých neobřadných poměrů
sám ze sebe popudu nepociti, nevzpomene . ..
27
article
— Dobře ! Je v tom kus společenské psy-
chologie. Ale, teď porovnávejte ! Zemře německý
professor! A jaké řady studentstva táhnou ve
průvodu! A bez ohledu na osobní city ! Obliben,
neoblíben ! Professor zemřel, studenti jdou, do-
stavili se, protože se to samo rozumí, z pocitu
širší povinnosti ..
A právě ta »širší povinnost« musí nějak
nalehnout, musí být vnuknuta mladému občanu,
musí být uvědoměna. A to je věc s polečen-
ského vychování. O tom se na vysoké škole
nic nepřednáší. S tím má mladý muž na vy
sokou školu už přijít. Aspoň se to od něho
očekává. Némci mají poměry vyvinu tější, formy
života ustálenější, smysl pro ně více probuzer
a vypěstován. Německý student je také akademi
cký občan, také svobodymilovný, také se nena-
rodil jako znalec formalit, ale na pohřeb svého
professora se dostaví. Je především členem svého
spolku, který má svůj řád, své společenské im
perativy. A spolkový řád ve mnohých věcech
myslí za své členstvo. Mladý muž, nezkušený
života jedinec, zaujatý nejosobně jšími starostmi
nevzpomněl by na společenské povinnosti, ale
spolkový řád vzpomene za něj a řád je zá-
vazný. Člen řádu se mu podrobí, obětuje
ochotně čas a vyplniv své místo při obřadu
vrací se povznešen vědomím vykonané povin-
nosti. Tak má spolkový život svůj význam
mravně výchovný
28
article
A nejsou jen pohřby a symbolické pietní
akty ! Jsou úkony spolkového řádu, které svou
obřadností zabavují mladou fantasii, budi etižá-
dost a vyvolávají smysl pro sborového ducha
povinnost k vyššímu celku. O německého stu-
denta není starost, že nepochopí společenskou
povinnost a nedostaví se na dané heslo. Ně
mecký student také se různí v názorech,je
rozbit ve strany a tábory, miluje a nenávidí,
hašteří se a pere, ale je-li třeba, prokázat
»sborového ducha«, zemře-li professor nebo-i
káže jiná pobídka hromadnou účasť, do
staví se do posledního muže.
Slavnost uvitací je společenská událost
Účasť ve společnosti předpokládá spoločenský
smysl a ten chce být pěstěn jako jiný. S pro-
buzeným smyslem dostaví se i zájem i potřeba
a pocit družstevního, stavovského závazku.
— Půjdeš na Žofín? ptal se druh druha
před slavností.
— Co bych tam dělal?... Půjdou jin
Však to odbudou — beze mne ! . ..
Čistě sobecký, pohodlnostní kalkul. Bývá tak
v každé společnosti. Rozešlete pět set pozvánek,
padesát osob se sejde. Není každý v náladě
v rozpoložení, v okolnostech, vyhověti po-
zvánce, jakých stále hejno poletuje vzduchem.
Člověk je společenský tvor, zajisté. U jedněch však
je smysl probuzen, vypěstován, u druhých — spí
Někdo horuje pro šum společnosti, vidí se rád
střediskem mnoha pohledů a pozorností, cítíse
tu ve svém živlu. Jinému je úzko v šumném
živlu. Jednomu společnost svědčí, je v ní pořád,
nevynechá žádnou příležitost, která se naskytne,
je společenský člověk, má potřebnou ke všemu
obratnost, umí plovat ve svém živlu. Většině
Žofín
29
article
se toho umění nedostává. Necíti se ve větším
shromáždění, mají radši užší kruh, důvěrný styk,
obmezují se na rodinu, na přátelský kroužek.
A tak to už dopadá se společenskými »událostmi«.
Kdo má probuzený smysl, nedá se strkat.
— Zítra je něco na Žofině? To tam
budu! ..
Stačí malé upozornění a procento »spole-
čenských« se sejde. Jisté procento lidiček je
»všude vidět«, poměry jim dovolují, mají potřebný
čas i chuť. Většině poměry nedovolují, většina
nemá ani času ani chuti. Většina, přispůsobena
svým poměrům a okolnostem zůstane z pravidla
doma.
Jsou ovšem mimořádné chvíle! Vyšší zájem
káže někdy, aby líná většina byla vytřesena z přiro-
zené své nedby. Tu ovšem nelze spokojiti se
s nějakým »procentem« návštěvy. A mimořádná
chvíle žádá — mimořádného opatření! Oznámeno
studentské veřejnosti datum a význam aktu.
Uvítací večer! Třeba se zúčastniti! Prosté ozná-
mení má však jen svůj úzký dosah. Porozumí,
vyhoví mu, kdo je zasvěcen a má probuzený
smysl. A poněvadž neučiněno víc, byl výsledek
prostého oznámení přirozený. Dostavilo se m a lé
procento studentstva. Ostatně zcela normnálné
procento. A ostatních, přes devadesát procent,
kde zůstalo? Všecka obec studentská čítá prý
šest tisíc hlav. Kterak sehnat těch šest tisíe
hlav, neznámých sobě navzájem, rozplýlených
po velikém městě, žijících v podmínkách a po-
měrech od sebe nejrůznějších? Kterak je pře-
svěděit, že chvile přinesla společnou povinnost?
Kterak ovládat těleso — davu? A šest tisle
rozptýlených hlav dá už hezké těleso hromadné
Tu je zřejma výhoda německého studentstva.
Má svůj a parát spolkový. Ten pracuje přesně
a spolehlivě, ovládá těleso svého zástupu zna-
menitě. Némeckému »Svazu studentstva« se
nepřihodí, aby pořádal »uvítací večer« a hostům
bylo poskytnuto divadlo — prázdného sálul
svaz studentstvo