3
masthead
14. dubna 1901.
5
article
ším se na dny budoucí. Hle, Bětuško, náš do-
mov! Pojď, prohledneme i druhou místnost.
(Rozehnalové.) Veďte nás, paní, domluvímese
také o ostatním. (Vede Rozehnatovou ke dveřím
v pravo. Alžběta jde za nimi. Sotva přešla stará
paní práh, chopf Bezděka Alžbětu za ruku
kyne Rozehnalové s významným pohledem):
Bezděka (k Rozehnalové): Prosím vás
Rozehnalová (stane okamžik, podívá
se pátravě po obou — chápe): Rozumím
(Přivře za sebou dvéře.)-
Výstup šestý.
Bezděka. Alžběta
(Chvíle rozpačitého mičení.)
Bezděka (váhavě): Odpusťte, slečno
(Přikročí k ní — rozechvěle.) Alžběto, hněval
jste se tenkrát na mne?
Alžběta (ve zmatku, leč prostě) ! Ne-
— nehněvala
Bezděka (vede ji ke slolu — usedají
Nemyslím dětský hněv, jenž opravdové duši vaš
dalek. Ale věc horší: vážné rozhořčení, spojené
s opovržením . . . Ona bolest, již jsem vám způ-
sobil . . .l
Alžběta (se probírá): Bolest — ano.
bolelo to! Zdálo se mi však také, že jste se
něčeho u nás polekal. Přemýšleli jsme o tom,
proč nepřicházíte, kde vás každý vílal rád. Ma-
minka i otec vinili mne, že jsem vás snad já
urazila. A polom ..
Bezdéka: Potom přišlo zapomenutí,
kámen klesl na dno mořské, vlny se nad ním
zavřely ? . ..
A lžběta (vážně): Padly stíny do naš
domácnosti a zaplašily každou světlou vzpo
mínku. Otec ulehl a po dlouhém utrpení —
skonal. Ach, představte si, jaký bol štěpil nitro
nás opuštěných. Citily jsme jen mráz, dívaly se
slzami.
Bětuška
Rozehnal
Alžběta
Bezděk
Rozehnalová
Ma
Bezděk Alžběta
6
article
Bezděka: Ubohé! (Vřele a zdlouha.
A kdyby toho nebylo, ty vzpomínky jasné, jak
jate pravila, Alžběto ? . ..
A lžběta (po chvíli vzhledajíe k němu
upřímně): Jasná byla jedna ..
Bezděka (vezme ji za ruku): A ted
teď, Alžběto?
Alžběta mlčí.
Bezděka: Hle, nevrátil jsem se k vám,
jak jsem měl, náhoda skřížila naše cesty ; snad
s ní přišlo i moje štěstí, odpuštění, lék pro
moji mysl. Nevidíte v tom jako zavanutí ze zá-
zračných zdrojů lásky, jež zmlklou hladinu
nitra rozvlňují v čerstvý příboj, který opojivě
vstoupá k hlavě? Nebliží se k vám z dálek za-
střených chmurami a resignací ono světlé po-
znání, které tenkrát kříslo vám duší a blýsklo
vznětlivými jiskrami, jež jsem lačně zachycoval
ve vašich očích? Zůstaly mi zářivé celou tu
dobu a jasné v paměti blesky ty, a tato moje
samota, v níž jsem se s osvětleným srdcem
svým uzavřel, dýchá jimi. O, ani nelušíte, jak
je vás plna: A zde (ukazuje na hruď v moc-
ném vzrušení), zde je východiště, odkud se roz-
lévalo všecko to — k radosti i bolu. (Po chvili.)
Bylo ošklivé, co jsem učinil, ale celý můj život
byl takový, pln odporů, protivenství. Neboť ko-
nání, ano i myšlení různilo se vždyeky s přá-
ním a tužbami mými. Pro jiného jsem v po
slední době pracoval — na vás však myslil, eiltu
byl a stál přede mnou — ale srdce nechtěloo
něm věděti. Jak to bylo bezútěšné .
A lžběta (soucitně): Týral jste se zůmy-
slně; proč jste nepřišel k nám pro útěchu —
(zarazí se) říkal jste vždycky, že u nás okří-
váte.
Bezděk
Alžběta
7
article
Bezděka: Ach, ty sladké večery, zažit
v ovzduší vašem. Vyrvaly mne z nich brutální
povinnosti. Alžběto, pro vás zvrátím a pošlapu
všecko, rozmetám celou stavbu své práce, která
mě nemůže blažiti, začnu znovu žíti jen vám.
Mám vás rád, vizte, dovedl jsem odříkati, trpět
a jen toužiti . . .
Alžběta: Nebyl byste šťasten, jistě ne
Vím to určitě, poněvadž znám váš cit pro po-
vinnost a vděčnost. Po čase by se probudil
vaše svědomí a řeklo by vám, že jste provedl
špatnost, přetrhav závazky, jež vás táhnou ji-
nam. Mám vám já připomínati, že směr života
vašeho ubíhá k jinému obzoru . . . však i vy
to cítite
Bezděka: Cítím, ale nechci! Mohu za
to, že jsem srdcem váš? Půjdu; co vy uči-
nite ?
Alžběta? Mám matku, která je chudá
a stará. Neštěstí ji stihlo v stáří — jsem dcera,
která zná svou povinnost . ..
Bezděka (trpee): Také povinnost!
Alžběta: Hledáme malý byl, uskrovňu-
jeme se — pro matku je to hotové neštěstí
pro mne znamená — práci. Vizte moje ruce.
Lenošily dlouho, teď jsou pákami obživy.
Bezděka (s povzdechem): Povinnost
povinnost!
Alžběta: Moje je sladká, neboťj
ukládá péčo o matku — vaše ovšem, poku
vím . ..
Bezděka: Je trpká1 A přec . . . (ve
vzpomínkách trudně.) V prázdnotě budoucíeh
dní blažilo a vzpřimovalo by tě vědomí, že je
na světě duše, která na tě a jen na tě my-
slí . . . Tak to řekl přítol.
Alžběta (pohnutě a vřele): Karle
(Dívá se mu něžně a zblízka do očí.) Žádáte
si k tomu odpovědi? (Slyšeti hlasy vracejících
se žen z prava.)
Bezděka (radoslně): Odpovědi? Vyčlu
ji z vašich zraků. (Zadívají se do sebe.)
Bezděk
Alžběta
Moja
Karel
8
article
Výstup sedmý.
Matka. Rozehnalová. Předešlí.
Matka: Rozpovídaly jsme se pěkně a už
je hotovo, Bětuško ; zejtra se postěhujeme. Na-
šla jsem útulek; (s trudným úsměvem k Roze-
hnalové) tři poneseme od zejtřka své trudy
radosti — a budeme vzpomínat! Jak se zdá,
bude se v nich mnoho odrážeti pan dr. Bez
děka.
Bezděka: Vy jste tři, já však sám.
Jaká tíže ve vzpomínkách dolehne tu na mne
jediného! Budu žíti duchem u vás, živiti ho
představou tohoto bytu, kde jsem prožil mla-
dost, ztrácel sny své — (s pohledem na
Alžbětu) a zase je našel.
Matka: Slyšela jsem o vás a jen o vás,
vím také, jakým trudům jdete vsířic. Žehnala
bych vám, kdybych byla vaší matkou; budu se
však za vás modliti, abyste měl dosti sílya
statečnosti, jichž tolik potřebujete.
Bezděka (líbá jí ruku; vážně.) Cítím
že se mi síla a odvaha již vrátila, neboť mám.
oč bych je opřel. Půjdu odhodlaně . .
Matka (k Rozehnalové): A zejtra tedly
(jdou ke dveřím a tiše rozmlouvají).
Bezděka (přidruží se k Alžbětě a pro-
vází ji.) Budete se také modlit za mě, Alžběto
Alžbéta (vášnivě): Ne, budu tě milovat
a čekat . ..
Bezděka (celuje jí ruku): Příjdu
(Okamžik je scéna prázdna.
Výstup osmý.
Bezděka. Rozehnalová.
Bezděka (projde pokojem. S blahým
úsměvem.) Mám, příteli, co mne bude vzpřimo-
vat v beznadějnosti dnů budoucích, mám plné
srdce, jež je nad to provázeno žehnáním
dobrých . ..
Rozehnalová (poslouchala mezi dve
mi.) A já — ztrácím syna, ale mám v ná-
hradu dceru.
(Bezděka k ní chvátá.)
(Opona.)
Rozehnalová
Bětuška
Bezděk
Alžběta
Rozehnal
Alžběta Alžbéta
9
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Před krámem,
Tlačenice před výkladní skříní knihkupe
ckou, nejsou-li v ní náhodou vystaveny diva
delní trofeje, jest u nás úkazem dosti vzáeným
Musí to již být cos jak náleží sensačního, aby
to upoutalo pozornost davu. Tak bylo v posled-
ních dnech letošního velikonočního týdne, kdy
vystaveny první exempláře Jenewéinova eyklu
»Mor«. Dílo neobyčejné u nás již rozměrem
svých listů a neobyčejné svým obsahem, pří-
šerně velkolepým. Veškeré hrůzy »Černě smrti«,
jež děsila lidstvo po celý středověk, vylíčeny
tu pouze na šesti listech účinku tak mohut-
ného, že se mu neubráníte. A prohlížite-li jed-
notlivé listy, podivite se, kterak docileno tohoto
účinku prostředky tak prostými.
Veškeré hrůzy morové rány, jak je vylíčil
perem nepřekonatelného místra Giovanni Boe-
eaceio ve svém slavném úvodu k »Dekame-
ronu«, soustředěny tu v šesti obrazech, jež
líčí rysy prostými, lapidárními: první oběť moru.
hromadné pohřby, vzrůstající šílenství davu.
zděšeného hromadným umíráním, vraždíciho
nejprve lékaře, domnělého původce pohromy,.
pak vrhajícího se v pusté orgie, aby aspod
užil rozkoší, když všechno musí zhynout —
oba tyto úkazy opakovaly se skorem vždy při
objevení se »Černé smrti«, skorem jako vlastní
její příznaky — až konečně lidstvo, zkrušeno
hrůzou, kajícně béře na sebe dřevo kříže a
prosí nebesa o slitování, jež konečně objeví se
nad čerstvými rovy, nad nimiž se klene duha
míru. ..
Jenewéinův
Mor
Giovanni Bo
10
article
Není to illustrace nějakého určitého data,
nějakého určitého kraje, je to ličení moru vůbec
v celé jeho hrůze. Avšak umělci není třeba
hromaditi přišerné scény: jemu stačí několik
postav, aby vyvolal plný dojem. Ačkoli barva
ustupuje diskretně kresbě, ačkoli jeviště krajinné
toliko zběžně načrtnuto v pozadí, má každý
z těchto listů svoji chmurně příšernou neb
tklivě melancholickou atmosféru, již barva spíše
naznačuje než vyslovuje. Líčím tu pouze bez-
prostřední dojem divákův, nechci předbihati od-
borné kritice, jejímž úkolem jest, rozbíratia
vysvětlovati tyto dojmy.
Pro přílele umění poskytuje tato nová pu-
blikace uměleckého nakladatelství firmy Bedřich
Kočí ještě jinou zajímavou stránku. Jde tu
způsob umělecké reprodukce u nás zcela nový.
o spojení barevné umělecké litografie se světlo-
tiskem, způsob to, jehož i v cizině nepříliš
zhusta se užívá a přivésti tímto způsobem
k náležité platnosti kresbu i barvu. Že naše
reprodukční umění učinilo v posledních letech
značné pokroky a že se odvažuje i na úkoly,
na něž Vídeň něstačí, jest vůbec známo nejen
doma, ale i v ciziné. Co provedeno v oboru
trojbarevného tisku, jest známo i širším kruhům,
jak dokonale možno napodobiti jemný pel pa-
stelu, dokázaly o minulých Vánocích reprodukce
tři obrazů Pirnerových, jak přesně lze napodo-
biti kresbu perem, o tom svědčí reprodukce
Holárkových »Reflexí z katechismu« a cyklu
téhož autora »Sen«, jenž vyjde v době nej-
bližší. Umělec, jenž byl plné dva roky pracoval
na svém cyklu, sám kontroloval postup repro-
dukční, až podařilo se úplně vystihnout všechny
nejjemnější detaily a odstíny, na nichž mu
zrovna žárlivě záleželo. Zajímavé to soupeření
mezi reprodukcí a tvůrcem originálu.
»Jest možno napodobiti všechny detaily
originálu,« tvrdil směle závod Vilímův.
Kočí
Pirnerův
Holárkův
Sen
Vilímův
Vídeň
11
article
»Dobrá,« na to umělec, »ať tedy se do-
káže, co se vůbec dokázati dá.« A nepopustil
dokud sám neuznal, že vykonáno vše, aby bylc
vyhověno jeho přání. Někdejší ustálené rčení
uměleckých kritik, že »reprodukce, bohužel, ne
dává ani zdaleka tušiti výši a dokonalost ori
ginálu« pozbývá pomalu platnosti.
A zatím Jeneweinův »Mor« nastupuje cesl
po světě. Průvodní text prof. K. B. Mádla pře-
ložen již do němčiny a do angličiny a v nej-
bližších dnech vyjde vydání francouzské. Také
již došly první objednávky z ciziny. Jdeť př
těchto dílech, jako Holárkovy »Reflexe z kate-
chismu«, dílo Uprkovo a Jeneweinův »Mor«o
to, upozorniti též cizinu na naše umění a vzbu-
diti pro ně účastenství. A přílel domácího uměn
s tím větší radostí bude se těšiti dílům našich
umělců, bude-li viděl, že pro ně jeví účaslenstr
též cizina. Ne že bychom se musili teprve ohli
žeti po cizím cejchu pro naše umění, ale přece
jest příjemno vědět, že české umění dovede
obstát i v soutěži v širém světě . ..
Jeneweinův
Mor
profesor
Mádl
Holárkův
Uprkův
Dobrá
12
article
= Starý cirkus v polích Elysejských
v Paříži bude v nejbližších dnech zbourán a na
místě jeho vznikne skvostná budova, jež dle zá-
měru nového nájemce, Henrya de Mayrena, bude
polou hippodromem, polou zpěvní síni. Ernost
Blum, jenž se pamatuje na vše, co se v posledních
60 letech v Paříži událo, vzpomíná též slavných
dob starého cirku, jenž nyní zmizí s povrchu zem-
ského. V dobách, kdy se tento prkenný cirkus těšil
největším úspěchům, nebyla Blysejská pole dávno
tak navštěvována jako dnes. Pařížanu zdála se tato
končina skorem již venkovem a k výletu tam ko-
nány přípravy jako dnes na cestu do Ameriky. Tak
se stalo, že jednoho dne Nestor Roqueplan a lord
Seymour k jízdě od Cnfé de Paris do cirku najali
poštovní vůz, jejž opatřili čelnými zásobami potra-
vin a sami vzali s sebou za příčinou »změny pod-
nebí« důkladné, teplé pláště. Mimo to byli ozbro-
jeni až po uši, neboť v Elysejských polích nebyl
tehdáž ani za bílého dne zcela bezpečno. Jednoho
večera udála se tam venku ztřeštěná banditská bi-
storie. Po představení v cirku odvážel vždy před-
potopní divadelní omnibus jezdce a clowny z cirku
do »Paříže«. Onoho večera dlouho pršelo a obloha
byla silně zamračena. Pokladník cirku, jenž každého
dne k vůli bezpečnosti bral s sebou denní pří-
jem domů, vstoupil do omnibusu a čekal
na artisty, kteří se ještě převlékali. Prvníz
nich přišel Auriol, král clownů, jenž svým umě-
ním po léta bavíl několik generací. Byo
to drobný veselý chlapík a zajisté jeden z nej-
obratnějších akrobatů, kteří kdy v cirku vystupovali.
Mayren
Blum
Pařížan
Seymour
Auriol
Paříž
Amerika
Cnfé jít Paris
13
article
Jeho skoky do výšky a do důlky byly přímo sen-
sační. Jednou skočil přes 12 vojáků, stojících v řadě
s nasazenými bodáky a při té příležitosti byl by
ovšem býval skorem nabodnut, kdyby jeden z vo
jáků nebyl měl tolik duchapřítomnosti, svůj bodák
v posledním okamžiku sklonit. Když pokladník spatří
Auriola, pravil: »Dobře, že přicházíte, milý příteli.
Budete tak laskav a podržíte mi peníze. Zapomněi
jsem něco v kanceláři a musím pro to doskočit.
Auriol vzal plátěný měšec s penězi a usedl zimo-
mřivě do kouta omnibusu. Pojednou spatříl na ulici
velkého chlapíka, jenž nikterak nevzbuzoval důvěru.
Když chlap spatřil, že ve voze sedí jen drobný
človiček s dětskou tváří, použil příležitosti, na ni
bezpochyby již dávno byl čekal, skočil ke clownovi
a mávaje tlustým obuškem zvolal: »Peníze sen
nebo tě zabiju!« — »Dostaneš je«, edpověděl Auriol
stavě se velmi bázlivým. »Tu máš, vezmi je !« A řkn
to, vyhodil měšec s pchězi z okna. Bruče a nadávaje
vyskočil iupič z povozu, avšak okamžitě rychlosti
blesku vyskočil Auriol oknem za měšcem a hodil jej
zase zpět do omnibusu. Když nemotorný chlap
obešel vůz, nalezl k nemalému svému úžasu n
místě měšce drobného mužíka. »Co to znamená?
vykřikl. »Kde jsou peníze?« »Pramiňle« odpověděl
Auriol. »Zmýlil jsem se; chtěl jsem vyhodit měšec
s penězi a ve své rozti žitosti vyhodil jsem se sám.
Auriol
Bruče
14
article
Penize jsou ve voze; jen si jděte pro ně.« Chlap
vlezl skutečně do pastů a vešel opět do omnibusu.
To právě Auriol chtěl. Přiskočil ke dvířkám vozu.
zavřel je, opřel se o ně svými silnými rameny
volal na uvězněného lupiče: »Chceš-li ted ven, učin
jako já a skoč oknem. Není to tak těžké; člověk
musí míti jen odvahu, rozbít si po případě lebku.
— Tolik odvahy chlap v omnibuse neměl. Pokusi
se toliko vyraziti dvířka, ale clown držel pevně, at
přišli ostatní artisté a zvěděvše, co se stalo, uvílali
uvězněného lupiče pitvornými poklonami, řkouce
»Dnes jste měl nějak smůlu, starý brachu, což ?
A týmž omnibusem dopraven lupič na nejbližší poli
cejní komisařství.
= Doera šlechtice modolkou. Ž Nového
Yorku se oznamuje: Po dlouhém hledání byla mise
Isola M. Vorton- Douglas-Hamiltonova, dcera lor
Augusta Hamiltona, bratrance vévody Hamiltona, vy
pátrána jakožto modelka v »Arts Studenls Lengue
Miss Hamiltonova, hezká, 21letá dívka, uprchla mi-
nulého září z domova a vedla od té doby potulný
život. Jakožto přičinu svého útěku udala, že ji jej
příbuzní po smrti matčině zanedbávali. Hladem
byla přinucena živiti se jakožto modelka. Dívka na-
lezena byla anglickým konsulem síram Percym San-
dersonem, jenž byl po ní pálral na žádost lorda
Pauncefola.
Auriol
Hamiltonův
Augusta Hamilton
Hamilton
Percy San
Pauncefola
Ž Nový York
Art Studenl Lengue Misso
Isola M . VortonDouglas
15
article
Bilý nosorožsc, jenž ještě před několika
léty náležel k nejčastějším a nejčetnějším zástupcům
ssavců v jižní Alrice, jest nyní skorem úplně na
vymření. Zajímavé toto zvíře bylo kdysi velmi
značně rozšířeno a okolnosti této nasvědčuje ještě
neobyčejně velký počet jmen, jež mu domorodci v
jeho vlasti dali a jež zachována i ve vědecké litera-
tuře. Burové nazývali jej bílým nosorožcem na roz-
díl od černého nosorožce, jenž doposud rozšířen jest
ve značné části Afriky. Obě označení jsou nesprávná.
neboť žádný z těchto druhů není ani černý ani bílý
Selons, nejlepší znalec jihoafrických ssavců, praví.
že nemůže vůbec udat, který z obou druhů má
temnější barvu. V celku však tak zvaný bílý noso-
rožec má barvu světle šedou, světle plavou aneb
hnědou a toliko na plecích, na stehnech a na břiše
jest temněji zbarven. Hlava bílého nosorožce jes
neobyčejně dlouhá, tvoříc skorem třetinu délky ce-
lého těla a má dva rohy, z nichž přední má mnohdy
délku neobyčejnou. Selons nalezi roby v délce až
137 centimetrů. Nyní jest toto zvíře zastoupeno jen
v několika exemplářích v Natalu a v zemi Zula.
Bilá
Burová
Afrika
Natal
16
article
Jak jest v jiných končinách jižní Afriky, není
známo. Snad jest ještě několik těchťo zvířat na je-
zeře Ngami a na řece Kunene. Guvernér natalský
spatřil na inspekční cestě skupinu pěti těchto zvífal
při stoku Černého a Bílého Umfolozi, kde jest lov
zakázán. Bilým nosorožcům poskytuje se nyní vše-
možná ochrana. Lov jejich trestá se pokutou 100 l.
st. anebo vězením. Ani guvernér nemá práva, udíleti
povolení k lovu těchto zvířat. Jakkoli opatření tato
jsou velmi moudrá, jest přece pochybno, zdali nyní
ještě přispějí k zachování tohoto vzácného zvířete.
= Vzácné vyznamenání. Fialová stuha aka-
demických palem čili důslojníka akademie netěší se
mezi Francouzi velké važnosti, ale přece má dosti
ctitelů, kteří se po ní pachtí. Také těchto dnů bylo
uděleno mnoho tisíc těchto vyznamenání. Jak těžko
jest dosíci takovéto řádové stužky, líči známý satyrik
Alfred Capus v náslodujícím dialogu: V kabinetu mi-
nistra osvěty. Ministr: »Cím vám mohu posloužit,
milý poslanče?« — Poslanee: »Tentokráte nic zvlášt-
ního. Maličkost. Přišel jsem osobně poprosit, poně-
vadž jsem chtěl mit potěšení, pohovořit s vám
trochu.« — Ministr: »A oč jde?« — Poslanec
Černý
Bilá
Fialová
Francouz
Capus
Ministr
jižní Afrika
Kunene
bílý Umfolozi
17
article
»O akademické paliy pro mého bratrance. Bylo by
od vás velmi hezké, kdybyste mi to hned pode-
psal...« — Ministr: »Akademické palmy, mali-
čkost? Vy tedy nevíte, že je nyní jen velmi ne-
snadno povolujeme a že již nebudeme udíleti palmy
leckomu?...« — Poslanec: »Všichni členové m
rodiny jsou důstojníky akademie, jen ne můj bra-
tranec...« — Ministr: »Není nikterak zlé, je l
v rodině také někdo, jenž není vyznamenán. Toje
dobrý příklad.« — Poslanec: »Slibují vám, že vas
tento měsíc nebudu již o nic žádal.« — Ministr
»Není možno. Záleží mi na tom, aby palmy ve ve-
řejném mínění získaly na vážnosti a nadále již ne-
stačí, říci některému poslanci: Opatřte mi laskavě
ke 14. červenci palmy. Bude mné to těšit! To šlo
ještě před rokem.« — Poslanec: »Tak mi tedy ale-
spoň povězle, čeho třeha učinit. Můj bralranee
to učiní.« — Ministr: »Především, bude li kdo žádat
o palmy, musí přijít sám...« — Poslanec: »Osob-
ně?« — Ministr: »Osobně.« — Poslanec: »Čertade
— Ministr: »A mimo to musí podati svoji žádost na
kolkovaném papíru a vlastnoručně ji podepsal. Jen
za těchto podmínek dostane vyznamenání.« — Po-
slanec: »Sapristi — to je moc!« — Ministr: »Tak
se to bude dělat. To můžete vyřídit svému bratranci.
Ministr
18
article
Tíinto způsobem nebude příště tolik důstojníků aka-
demie, kteří nedovedou ani číst ani psát.« — Posla-
nec: »Ale pak bude lze dosíci palem tíže, než čestné
legie!« — Ministr: »To je náš cíl...«
= Genorál Baden-Powell, jenž, jak známo,
pachtí se v jižní Africe s Bury, zdá se býti velký
dobrák. Jakýs advokát, jenž se po čtyřletém pobytu
vrátil z Transvaalu, vypravuje o něm následující li-
storii: Bylo to v Johannesburgu při promenádním
koncertě, jenž konán každé soboty večer ve Wande-
rers Parku. Tyto koncerty, jež konány ve prospěch
raněných, byly, poněvadž vstupné činilo pouze 21
šilnku, velmi četně navštíveny, ačkoli hudební pro-
dukce ocholníků nebyly nikterak skvělé. Jeden z těchto
koncertů navštívil také generál Baden-Powell. Vešed
do koncertní síně, uvítán byl hlučným »Hip ! hipl
hurrah!« přítomnými vojáky a Angiičany. A co na
to provedl? Zdálo by se to nemožno, ale viděl jsem
to vlastníma očima. Vydrápal se, pomáhaje si ko-
leny a rukama, na podium orkestru. Dostal se
šťastně nahoru a pronest řeč, v níž oznámil, že se
hodlá poděkovali za ovaci a sice dovoli-li obecenstvo,
že zazpívá píseň. Poznal prý z programu, že dáma,
jež před ním vystupovala, jmenuje se Rosa, a to při-
pomíná mu někdejší jeho milenku, jež se rovněž
jmenovala Rosa. Této Rose platí jeho zastaveníčko.
Posl
Ministr
Rosa
Genorál BadenPowell
Afrika
Bura
Transvaal
Johannesburg
Baden
Powell
19
article
Když se utišil potlesk, jimž byla uvítána tato řeč.
posadil se generál na podlahu podia a napodo-
buje svojí hůlkou mandolino, jal se zpívati
zastaveníčko láskyplné ke smyštenému oknu
Refrain písně vrcholil v žádost, aby »Dear Rose
my sweet hearte sestoupíla ku pěvci, jenž, když ve
škeré něžné vyzývání bylo marno, konečně se roz-
lítil a vysílal k oknu nejšťavnatější nadávky. Když
generál skončil, strhla se divá bouře pochvaly. Ze-
jmena vojáci přítomní na galerii, jichž tam bylo za-
jisté na tisíc, nemohli se upokojit a křičeli a hvízdal
(v Anglii je to znamením pochvaly) hodnou chvíli
Generál několikráte se potěšen uklonil a prohlásil
že nezná již jiné písně. Za nové pochvaly slezi
podia a odebral se na své vyhražené křeslo v prvn
= Bezděčný manžel. Vicomtesp Pommereau
poslanec departementu Seine Inférieure, byl nemálo
překvapen, když onehdy dostal psaníčko, podepsané
»Lizzy Barrirova«, a ještě více užasl nad obsahem
dopisu. Po spoustě výčitek pro jeho špatné chování
a zejmena pro jeho nevěru zapřísabalu pisatelka
hraběte, aby se konečné rozpomenul na svoje po-
vinnosti otce a manžela. Hrabě ze všeho toho ne-
chápal ani slova. Nebyl jakživ ženat a také, co se
týče otcovství, právem se domníval, že nemá nikdo
vůči němu nároků. Byl to tudíž patrně omyl v osobě
a hrabě dopis prostě odložil. Ale klamal se, domní
vaje se, že tím je věc vyřízena. Po osmi dnech byi
obeslán k civilnímu soudu, kdež mu oznámeno, že
jakás Lizzy Barrirova dovolává se pomoci soudu
na ochranu svých práv jako manželka a matka.
Rose
Pommereau
Hrabě
Barrirův
Anglie
Lizza Barrirov
Sein Inférieure
20
article
V podání žalobkyně obsažena byla následující fakta
As před osmi lety provdala se v New Yorku z
muže, jehož průkazy zněly na jmeno Vicomte Maria
Robert de Pommereau. As rok žili spolu ve velmi
elegantním příbytku na 5. avenue. Pojednou její
manžel zmizel a nebylo po něm ani památky. P
mnoho let marně po něm pátrala, až konečně náho-
dou se dověděla, že vicomte se zdržuje v Paříži.
Marius
Robert
Pommereau
New York
Paříž
21
article
Spěchala tam, ale poněvadž jí nebylo možno setkat
se s hrabětem a poněvadž také dopis neměl úspěchu,
nezbylo jí než žádati o pomoc soud. — Vicomte vy-
slechi žalobu s pochopitelným účastenstvím. Průkazy
byly mu svého času na krátké jizdě po dráze ukra-
deny; buď zloděj sám anebo kdosi třelí jich zne-
užil, aby nebohou dívku v Americe oklamal. O
sám nebyl nikdy v New Yorku, tudíž také ne na
5. avenue, neboť Francii vůbec ještě nikdy neopustil.
Právě onoho dne, kdy prý v New Yorku stál před
oltářem s Lizzy Barriérovou, oddal ve svém depar-
tementu jakožto obecní starosta několik párků. Ne-
mohl tudíž současně v New Yorku pronésti osudn
vano«. Vše to vyložil vicomte úřadníku, jenž neměl
příčiny pochybovat, ale přece, aby vyhověl formě.
určil hraběti lhůtu, aby na žalobu odpověděl. Vi
comte musí předložiti důkazy, že jest skutečně mlá
dencem a že nikdy v Americe nebyl. A nebohá Lizzy
Barrirova bude musit i na dále hledati svého či
stého manžela.
New York
Francie
Lizza Barriérova
Vicomte ty
31
article
Hakladatel I. L. KOBER v Praze, Vodičkova ul
Hakladatel I. L. KOBER v Praze, Vodičkova ul
ohh ohdhosg
Doporučujeme tyto
veselé knih
Jak se strýc Bečka v moři koupal
Jak stíhal Bečka mořské loupežníky . . . 30
Pod hanáckým nebem. Od K. Křena,
50h
Strejěkové z Meravy od téhož. Druhé vydäní .
Zábavně historky z Maďárie od K. Miksáta .
30h
Několik humoresek od J. Píseckého . .
Veselé kousky Ondráše z Janovic. Druhé vydání 30
Ze života barona Prášila . . . . . . . . 24k
20h
Nebál se ani čerta
Za tři koruny pošleme všech těchto 9 knih a k tomu
ještě tři jiné spisy nádavkem, tedy 12 spisů! — Objed-
nati lze jen poštovní poukázkou. Adresa:
Vydavatelstvo KRONIK Y
v Brně, Šturmova ul. č. 12.
Bečka
K Křen
Strejěková
K Miksát
J Písecký
Ondráš
Praha
Vodičkův ulice
50
30
Janovice
Brno
Šturmův
Hakladatel I . L
37
article
Z tajemna lásky.
Z tajemna lásky.
Kniha pro milující. Napsal J. Hlava Cena 10 kr., po-
štou 13 kr.
Stručná pohlavní zdravověda. Přebled pokynů a rad
v příčině pohlavního života člověka. Napsal MUD
K. Z. Cena 10 kr., poštou 13 kr.
Umětý chov králiků. Příruční knížka králikářství. Sesta-
vil Fr. Jeřábek. Cena 10 kr., poštou 13 kr.
Žena v nemoci. Populární rozprava o ženských nemo-
cech. Napsal MUDr. Kühn. Čena 10 kr., poštou 13 kr.
Pes a hlavní jeho typy. Napsal Cyrill Mařík. Cena
10 kr., poštou 13 kr.
Z tanečních hodin. Poučení o tancl. Napsal A. Linke.
Cena 10 kr., pošt. 13 kr.
Žena a matka. Epištola mladým ženám. Napsal MUDr.
K. Z. Cena 10 kr., poštou 13 kr
Hovory květů. Květomluva. Napsal Bohumil Frank. Cena
10 kr., poštou 13 kr.
Všechny tyto spisky vydány byly ve sbírce „Po-
kladnice praktických vědomostí pro ži-
vot“. Při objednávkách poštou nejlépe poslati peníze
v poštovních známkách. Koupiti možno v každém
knihkupectví, zejména u nakladatele Ml. Knappa,
knihkupce v Praze, v Karlině.
Jeřábek
Kühn
Cyrill Mařík
A Linke
Bohumil Frank
Knapp
Sestao
Francie
Praha
Karlin
40
article
Myslivost
Myslivost
v zemích českých.
Nádherné dílo velkého 4° s 37
skvostnými tabulemi barvotisko-
vými a četnými obrazci v textu.
Dle vynikajících děl cizích a za
přispění předních autorů naších A.
Bernarda, B. Brandejsa. J. Dole-
žala, F. Heineken, B. Hupky, J.
Jandy, E. Musila a i. 827
Vychází v sešitech po 35 kr.
I. L. KOBER v Praze, Vodičkova ul.
8001
Brandejs
J Dole
F Heineken
Hupka
J Janda
E Musil
I . L
Praha
Vodičkův ulice
44
article
Levné vydání úplné v
s pečlivě upraveným textem.
Úvod (Erbenův životopis, Výkladem a poznámkam
vzník a ocenění „Kytice“)
opatřil
napsal
RUDOLF SCHENK, JOSEF STRAKÁ,
professoři českého gymnasia v Zábřeze.
LXVII. a 272 str. 6e. S podobiznou a dvěma přílo-
hami. (Poklad a Vrba Stanislava Suchardy).
Cena 1 K 20 h, pošton 1 K 40 h.-
Váz. 2 K. poštou 2 K 30 h.
Vydání toto určeno je zejmena pro studující střed-
ních škol. Proto stanovena cena velmi levná.
Dodá podepsaný nakladatel i každé knihkupectví.
Erbenův
Schenk
Ká
Vrba
Suchard
Zábřeh
46
article
Kanalisace měsí
belont,
Čístici nádyše pro edpadkově ved
z betonue,
Těsnění sklepů proči spodní vodá
z betonue,
z betonue,
Holendry, kádě
z betonue,
Nadueníky a dlažby humen
z betonu-
Repní splavy
Podaikatelstui staveb betonových a továrny stavebníck
výrobk
Hrůza Rosenberg,
Praha — Vídeň — Olomowe.
Odborný lékař nemocí ušních, krěních a nosních
30h
Hrůza Rosenberg
Praha
Vídeň
54
article
k docilení překrásně
Nejlepší a nejlevnější prostředek ke kar-
táčování na parkety, měkké, načárkovnne
neb s linolenm popnuté podlahy: ku přetřeni
matovaného a lehréného nábytku. Jodiný
svého druhu. Výsledek zaručen!
Vhodv
Zabřívání néce nenl ote vgrv
Nezalepí kartdě.
Pelovtna čnss proti dříva zapotřebí.
Suadné kartáčování, tudlž onemoenění plie-
nín neduhem vylončena.
Navoskované podlahy nenusejí býti na-
pátě ny
žádného rozanazání na
skvrny tudiž vylončeny.
PARUETIN uvádl se
kusech po 25 a 5O k
jeden kns za 25 kr. př
na dva měsíee. — Do
čirkoviné podlahy.
podlaze neni potřebí.
pevných kulatých
v obchod a vystači
denním upotřebeni
ežtté pro venkov na
jelikoš při kartáčování Far-
uetinem natřená barva za-
chov. zůst. a překr. seloskne
K dostání v obchodech s drogami, osadnick. zbožím, mý
lem, voňavkamí, barvami a kuchyňským nářadim-
Hlavní sklad pro Čechy
Čechy