2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
14. dubna 1901. Číslo 102.
4
article
pro jižní Tyrolsko a dohodl se o všech důleži-
tých otázkách. Následkem toho svěřeno dru. Grab-
mayrovi, aby vypracoval nový zemský řád, po-
něvadž užší výbor nabyl přesvědčení, že se ny-
nější zemský řád nedá měniti pouhou dodatečnou
novellou. Prvé, než bude návrh nového zemského
řádu vypracován, bude se ještě vyjednávat
s vládou.
Ze Lvova, 11. dubna. (Prof. Baudouin
de Courtenay), jenž pro nátlak se strany
uherské vlády byl nucen opustiti universitu kra-
kovskou, kde přednášel o slavistice, byl právě —
jak sděluje »Galičanin« — jmenován řádným
professorem srovnávacího jazykozpytu při uni-
versitě petrohradské. Prof. Baudouin de Courtenay
je Polák
Ze Záhřeba, 11. dubna. (Rakousko
uherská banka a Chorvatsko.) Po-
dali jsme před časem zprávu, jak rakousko-uher
ská banka porušuje v Chorvatsku tamní samo
správu, uživajíc na svých listinách maďarských
názvů měst, ač jediným úřadním jazykem v Chor
vatsku jest jazyk srbsko-chorvatský. Četné stesky
chorvatských listů v té věci došly konečně po-
všimnutí a vyhověno jim, ovšem — jak v Rakou-
sku ani jinak býti nemůže — jen na polo. »Ob
zor« sděluje totiž z hodnověrného prý pramene,
že banka ve svých obchodních stycích s Chor-
vatskem bude od nynějška chorvatská městn
psáti jich chorvatským jmenem, ale vedle toho
bude připojovati také název maďarský.
Grab
Baudouin
Courtenay
Polák
Tyrolsko
Lvov
Záhřeb
Rakousko
Chorvatsko
Raka
Chor
5
title
Politické zprávy zahraničné.
6
article
V Praze, 13. dubna.
Praha
7
article
cmy stugentského hnutí
v Rusku.
(J. V.) Z Petrohradu, 8. dubna, 26. března
(Dopis »N. L. «) Kdo nezná Rusko leda z novin
německých, polských a anglických, vůbec nemůže
si učinit pravdivé poněti o něm a o ničem v něm.
Kdo ale věří všemu tomu, co píšou o posledních
vnitřních událostech v Rusku řečené noviny, ten
je politování hoden právě tak, jakoby bylo hodno
politování Rusko, kdyby vše, co o něm v cizině
píšou, bylo pravda.
Poslední studentské nepokoje v Kyjevě, je-
jich odzvuky v Moskvě, Charkově i Petrohradě,
attentát na ministra Bogolěpova, jakož i modlitby
ruských pravoslavných arcipastýřů, aby se hrabě
Lev Tolstý smířil s pravoslavnou církví, to vše
je příčinou, že v Evropě v poslední době psalo
se o Rusku, jakoby se bylo ocilo v předvečeru
všeobecné revoluce. Všechny podobné zprávy
jsou silně nadsazené a dokazují jen ruské pří
sloví, že »Rus neudělá kříže, pokud hrom ne-
zahřmí.s
Vynasnažím se, abych vám to objasnil
abych ukázal zároveň na příčinu těchto nepo
kojů a hrozných zpráv o Rusku, abyste se pře
svědčili, že je to s radikálnými reforma mi všude
tak »comme chez nouse.
Počneme s universitní krisí, jež povstala
z toho, že byl dřivější liberálnější universitní
řád z r. 1863 před 20 lety v čase reakce osm-
desátých let po zavraždění cara Alexandra I
nahrazen jiným méně liberálným, jmenovitě vli-
vem hraběte Dimitrije Tolstého, tehdejšího mini
stra národního vyučování, jakož i při spolupů-
sobení Pobědonosceva, Katkova i Levutjeva.
Tolstá
Rus
Tolstý
Katkov
Levutjev
Rusko
Petrohrad
Kyjev
Moskva
Charkov
Evropa
8
article
University ztratily tímto novým řádem svou auto-
nomii, shorové professorův nesměli už volitisi
do svého středu mužů přísné nauky jak to bylo
dříve, a právo to ponecháno ministru, jenž jme
noval professory universit, děkany i rektory, jak
se mu libílo. Poměr professorů k studentům
přestal být intimným, důvěra studentů k profes-
sorům klesla, kdýž se vidělo, že je tento poměr
pod přísnou dohlidkou inspektorů. Aby se stu-
dentstvo méně hraulo v university, byl počel
studentův obmezen už tím, že byl zaveden vy-
noký školný plat, tak že mnozí nemohli ho
platit a v universitních městech utvořily se spolky,
které pomahají pilným i nadaným ale chudým
studentům platit kolejné. Vláda také určila sama
množství stipendil. Počet israelitů byl obmezen
a studentům bylo ukázáno, na kterých universi-
lách mohou se učit a nebyla jim v tom ohledu
dovolena úplná svoboda, aby si mohli volit uni-
versitu, kterou by chtěli.
O svobodě vyučování nebylo ani řeči
přece se mluvilo, že se chce nový statut sbl-
žit s právy a výhodami německých universít.
Plat professorů zůstal malý (3000 rublů), jim
byla dána část ze školného platu, což ale úplně
odcizilo studenty professorům, tak že mnozl
professoři přinuceni byli hledati si ještě jié
zaměstnání, což ovšem bylo vždy ke škodě
nauky, kterou přednášeli. Dosti často bývali
professoři suspendováni anebo dáni předčasně
na odpočinek, když se něco slyšelo o jejich
liberálnosti aneb nespokojenosti.
University
9
article
Zkrátka, policejsko-inspektorská část stále
měla více vlivu, neboť ona měla lepší plat
za platem se hrnuli mnozí, což bylo úplně na
ikodu nauky i přátelského poměru professor
mezi sebou i mozi studenty. Také chodilo na
studia mnohem více jinochů z rolnického stavu,
než bylo za nevolnictví, a Rus dříve tak velko-
panská, bojarská a činovnická (úřadnická) po-
čala se demokratisovat, což se mnohým neli
bilo. Nebylo jim vhod, že jejich syn musil
sedět ve škole vedle synka mužikova, kuchař
čina nebo dvorníkova, kteří pravda vyhlížejí
někdy dosti divoce, jsou bez něžnějšího vycho-
vání, ule za to jsou dosti pilní i horliví a žá-
dostiví vyššího vzdělání, jmenovitě ale v přírod-
ních naukách a lékařství. Humanitní vědy ne
jsou v Rusku ták pěslovány jako přírodní.
Ruský student je pilný čtenář. Bez roz-
myslu a přípravy chápe se všeho, co hoví jeho
duchu, rozpoloženému k abstraktnostem a re-
formám všeho druhu. Co mu podává domáci
i eizí literatura, je-li to hodně fantastickéa
pbraci společnost na ruby, všeho se horlivě
chápe, do sebe ssaje a chce s nasazením ži-
vota prověsti. Čim více mu je nějaká věc ne-
srozumitelná, nepochopitelná a zamodrchaná
tím více snaží se vniknouti do ni a když se
mu to nedaří, je nespokojen. Rád čte věcio
liberálně Evropě, o bojích proti autoritě, rád
čte spisy hraběte Lva Tolstého, jenž mu je
nejvíce po vkusu, poněvadž nechce ani vrchní
sutority, ani soudu, ani eírkve.
Aby ruský student zůstal při svých povinno-
stech i předmětech svého povolání, to je mu
protivné, snaží se k něčemu vyššímu, co sám
sepochopuje a co ho obyčejně svádí s cesty
Rus
Rusko
Evropa
hrabě Lev Tolstý
10
article
a přivádí v jeho hlavu takový chaos, z kterého
se jen z těžka vysvobodí.
K tomu ruské ministerstvos vyučován
dávno nepochopilo své úlohy a jen tak zpo-
lehounka kulhalo za modernými ideami i po-
třebami ruské mládeže. Proto se studentstvo
častěji bouřilo v posledních 40 letech, snažíc
se o opravy, ale vlády v tom neviděly, jak
náleželo, potřeby vychování a studia mládeže
a vždy tomu chtěly předejít a vyvarovat stu-
dentským nepořádkům jedině policejními pro-
středky a nikoliv pedagogickými reformami.
Konečně se tomu trochu ulevilo universit-
ním ústavem r. 1863, který uspokojil professory
i mládež, ačkoli nebyl ničím zvláštním. Přece
ale byla naděje, že se na tom základě přijde
svým časem k radikálným reformám pedagogi
ckým a nikoli policejním.
Když ale toto nové zřízení universitní mělo
za následek takové spuštění studentstva, že ni-
hilism Cara-Osvoboditele za všecka jeho dobro-
diní a zvláště za osvobození sedláků od nevol-
nictví odsoudil k smrti a konečně jej na uliei
petrohradské zavraždil, musilo se něco státi,
aby se v tomto směru dále nepokračovalo.
Samo sebou se rozumi, že v tu dobu byl
dobrá rada vzácná. Všichni přátelé samodržaví
předkládali rozličné recepty proti anarchistům
ano i proti konstitucionalistům barvy diktátora
Lorisa Melikova, tak že tehdáž bylo i samo-
državí ve velikém nebezpečenství. Konečně zvi
tězil Konstantin Petrovič Pobědonoscev v rad
carově a jeho manifest ukázal veškeré Evropě.
že se ona mýli, mysli-li, že se nachůzí ruská
říše na rozcesti. Tehdáž zvítězila idea samo-
državí, pravoslaví i národnosti.
Loriso Melikov
Petrovič
Evropa
11
article
Tehdáž konečně přišlo i k tomu, jaké
důrazné prostředky mají býti upotřebeny proti
studentům. Návrhů bylo mnoho. Pobědonoscev
navrhl r. 1882, aby se dali studenti nenapravi-
telní do diseiplinárných batalionů. 20. listopadu
1882 konala se o tom porada u cara Alexandra
III., jenž rozkázal, aby se studentská otázka dů-
kladně uvázila, aby všelijaké manifestace v bu-
doucnosti byly nemožné. Sestavena byla druhá
komise, jež zavrhla projekt Pobědonosceva, jejz
nazvala nepraktickým a předložila, studenty vy-
loučené z universit vřadit do armády.
V březnu 1883 nová porada ministrů shro-
máždíla se a rozhodla vřadit studenty nepokojné
aneb kleří se protivili zákonům universitním.
nedosáhli-li 18. roku, do disciplinárných batalionů,
a studenti vyšších škol za nepokoje na ulici
aneb v universitě měli být vřaděni na 10 let
do vojska bez ohledu na studia a privilegia
spojená se stavem universitních studentů.
Ale všecko to zdálo se caru Alexandru II.
tuze přísné, a proto rozkázal 30. ledna 1884,
aby se tyto návrhy předložily komitétu ministnů
i poslal dva své bratry, velikého knížete Vladi-
míra a Alexeje, do rady, v níž zasedali dva
strýcové cara: veliký kníže Michajl Nikolajevič
a Nikolaj Nikolajevič. Rada sestávala z 20 členů
V radě ale bylo 14 osob proti těmto návrhům
4 veliká knížata, 2 ministři, jak se ještě pama
tuji z té vážné doby: generál-pobočník hrabě
Baranov, státní sekrelář baron Nikolaj, Solský.
Pobědonoscev
Vlad
Alexej
Michajl Nikolajevič
Nikolajevič
Baranov
Nikolaj
Solská
12
article
Stojanovský, Fryš, Bunya, Vlangali. Proti přisným
návrhům byli z následujících příčin: 1. Takový
trest vřadění mládeže do armády urážel by
armádu. 2. Takový trest je příliš těžký a ne-
může se jinak vykonati, nežli soudem trestným
a jen pro veliké provmění a musil by být úplně
v poměru s vinou, neboť student je už tím
těžce trestán, když je vyloučen z university
3. Viny studentů i nespokojenců jsou rozličné
a oni museji býti trostáni rozličnými způsoby.
dle viny, jakou spáchali, a nemohou býti nijak
vřaděni v armádu všichni bez rozdílu jeden jako
druhý. 4. Takový trest probudil by proti vládě
nespokojenost mládeže i rodičů, i anarchisté měli
by nejlepší příležitost věsti nebezpečnou propa-
gandu mezi svými kollegy, mladými vojáky-
5. Takový trest byl by nebezpečný pro armádu,
vzbudil by proti ní mládež i nemohlo by se
vyvarovat nijak novým nepořádkům, poněvadž
se tím nezničují příčiny nepokojů, které leží
v nedostatečném systému vyučovacím i vychová
vacím. Proti tomu byli by všichni rodičové od-
souzených studentů i veškeré obecenstvo, ano
nepřálelé vlády by se tím jen rozmnožili ve
všech vrstvách obecenstva, a konečně nebylo by
to nestranné.
Tyto prorocké důvody učinily veliký dojen
na cara Alexandra III., jenž napsal resoluci,
že se všech těch následků 14 členů neobává,
naopak, že to nebude definitivní rozhodnutí a
jenom na čas, pokud se nevypracuje nový uni-
versitní reglement.
Takovým způsobem prvopočátečná idea Pobě
donosceva zůstala pořád na prvním místě, ačkol
změněna a změkčena v redakci a nic lepšího
v tehdejší době nikdo nevymyslil. A taks to zů
stalo při tom, časy utíkaly a na důraznější
i hlubší reformy nikdo nemyslil.
Ministři vyučování hrabě Tolstoj i Deljanov
se vystřídali a řada přišla na Bogolěpova.
Stojanovský
Fryš
Bunya
Vlangat
Tolstoj
Deljanov
13
article
Bogolěpov byl chráněnec Pobědonosceva.
Bogolěpov se na počátku svého ministrováni
staral jen o to, aby provedl zákon, aby ležela
vina na vyšší autoritě než jen on. Tu se mu
podařilo utvrzením carského úkazu, ačkoli žádný
ministr nebyl srozuměn s tím, a on se stal jeho
vykonavatelem dosti brzo. V prosinci m. r.
byly nepokoje studentů v Kyjevě, zatčeno mnoho
studentů a navrženo bylo zvláštní komisí vřaditi
do nrmády 37 studentů. A místo toho, aby i to
číslo odsouzených zmírnil, Bogolěpov dal vřaditi
do armády 212 a dle jiných zpráv 360 stu-
dentů.
To je začátek a hlavní příčina posledních
studentských uličních nepokojů v některých ru-
ských universitních městech, o kterých nepřá-
telský tisk toho tolik napovídal o Rusku, jakoby
se nacházelo před všeobecnou revoluci, o čemž
promluvím v příštím dopise.
Loubet a biskup nizzský.
Ředitel »Matinu« p. Harduin píše ve svém
listě: »Četl jsem ve věrohodných listech o pří
padu prazvláštním. V Nizze president republiky.
obrátiv se k biskupu, aby ho oslovil, tituloval
tohoto »Monseigneur«. A tento biskup kdysi
odmítl nabízený mu kříž čestné legie. A tytéž
listy z tohoto fakta dovozují, že pan Loubet ne-
souhlasí s kabinetem, neboť jinak by byl nazval
biskupa prostě »pane«.
A mluvě s biskupem pan president dále
pravil: »Jest nutno míti na zřeteli, aby svo-
boda přesvědčení a svoboda svědomi nebyly
nikdy uráženy.«
Tímto výrokem odsuzuje správce republiky
»zákon o společnostech«. Pan president jes
takto v přímém sporu se svou vládou a parla
mentní většinou. Ať soudi o této maličkosti kdo
chce jak chce, jedno jest jisté, že i takovéto
věci v pořádku nejsou.«
Zdá se, že důsledky takové jsou přece jen
příliš troufalén
Bogolěpov
Pobědonoscev
Matin
Loubet
Kyjev
Rusko
Nizza
zákon o společnost
14
article
Filipinské povstání.
Filipinské povstání.
Zpráva o zajetí Aguinalda budí v Unii
veliké náděje v úplné skoncování filipinského
povstání. Aguinaldo, praví se tam, znamenal
povstání a jeho chycení zajisté značí mír. Bylo
prý patrno, že většina malých, snědých bojov-
níků na Filipinech bojovala, aniž by hrubě vě-
děla proč, ale bojovali, protože věděli, že někde
v horách jeden z jich řad jim k tomu vell.
Když Funstonův plán ohlášen, znalci v oboru
války jako osobní náhledy uváděli, že chycení
Aguinaldovo znamenalo by skutečné skončen
povstání. Rovněž se vědělo, že skončení války
mělo by také v následek lepší smýšlení v této
Aguinaldo bude potrestán dečasným věze
ním. Vždyť Jefferson Davis vedl krvavou válku
po čtyry roky a byl omilostněn. Praví se ale,
že Aguinsldo bude tak dlouho zavřen, až po-
vstání bude pollačeno.
Jenom málo kteří důstojníci od vojsk
očekávali, že se Funstonovi jeho plán zdaři.
ale předpovídali, že jestli se mu to podaří,
bude oprávněn a také se mu dostane díků kon-
gresu, nejvyšší to pocty v Unii možné a sní
zároveň vysokého důstojenství v pravidelném
vojsku. Očekává se, že ani nebude třeba tak sil-
ného stálého vojska na Filipínách, jak se pů-
ne
vodně myslilo.
Oproti tomu plánům Spojených států n
ostrově Kubě se nedaři. Konstituanta kubská
odmitla podmínky, za nichž Spojené státy chtěly
dopřáti ostrovu po dlouhé krutovládě konečně
jisté samostatnosti. Podmínkami hlavními byly
že Kuba uzná protektorát Unie v mírnějš
formě, že dovoli zřídíti Unii na březích svých
uhelnou stanici a že postoupí sousední, v obvod
jeji správní náležejíeí ostrov, Unii. Jsme zvě-
davi, co nyní Unie učiní a nechá-li vyspět
rozpor až na ostří nože.
Aguinaldo
Funstonův
Aguinaldův
Jefferson
Filipíny
spojený stát
Kuba
Aguinsldo
16
article
Grosjeanův interview v »Jnžnym
Grosjeanův
17
article
Kraji«.
Kraji«.
V ruském žurnálu »Južnyj Kraj« vyše
tyto dny zajímavý interview francouzského poli
tika, bývalého státního úřadníka Grosjeana.
který hrál velkou roli v afféře Dreyfusově. Pan
Grosjean je tak zajímavá osobnost francouzského
světa politického, že záhodno seznámiti s ním
i české obecenstvo, jemuž může býto tím sympa-
tičtějším, poněvadž je jedním z nejhorlivějších
zastanců styků česko-francouzských, pro něž
účinně pracujo. Jméno Grosjeanovo nabylo jaks
sensačního zvuku za doby největšího napjetí
Dreyfusovy afféry, kdy francouzská vláda všude
podezřívavě slídila po nějakém daleko široko
rozvětveném spiknutí proti republice a dala
špicly obklopovati opposiční poslance, generály.
Lemaitra, Drumonta i Rocheforta, vůdee
strany nacionalistů. Grosjean byl tehdy
vyšším státním úřadníkem ve Versailles a jako
autor několika děl z diplomatické historie mě
mnoho přátel ve světě literárním a polilickém
Jednoho dne pozval k sobě na oběd několik
těchto přátel — a náhodou byti mezi nimi nej
hroznější nepřátelé dreyfusovské vlády jako obá-
vaný Deroulěde, romancier a publicista Maurice
Barrés, impertinentní spisovatelka Gyp (hraběnka
Martelová), která svými kousavými vtipy způso-
bila pravý poplach mezi kosmopoliticko-židovskou
noblessou finanční, a dokonce i — generál Mer
cier. Diner bylo prozrazeno. Při desertu bylc
prý zosnováno spiknuti. Madame Gyp navrhla
svržení Rothachilda a Reinacha se svrchovanosti
Francie. Evropa byla ohrožena ve svém klidu.
Južnyj
Grosjean
Dreyfusův
Grosjeanův
Rochefort
Mauric Barrés
Gyp
Martelová
Rothachild
Reinach
Versailles
Francie
Evropa
18
article
Vláda francouzská nařidila vyšetřování a pan
Grosjenn i jeho hosté a snad i jeho ku-
chař měli býti pozatýkáni. Historie natropila
velmi muoho hluku i veselosti, neboť pode
zřivavá nedůtklivost vládní objevila se v nej-
směšnější stránce. Ale pí Grosjean odpykal přec
své neopatrné přátelství s opposičními elementy
byl sesazen. Jeho kariera, která slibovala bý
skvělou, neboť Grosjean byl před tíní chefem
kabinetu ministra spravedlnosti, byla zničena
Nyní je Grosjean jedním z fniseurů strany na-
eionalistické a píše pozoruhodné články politické
do »Echo de Paris«. Byv interviewován redak-
torem ruského žurnalu, vyslovil se Grosjnan
o zahraniční politice francouzské takto: »O
dob Richelieuových zabývá se zahraniční poli-
tika francouzská kombinovanou akci s moc-
nostmi severními a východními proti kontinentální
hegemonii Německa. Po tři staletí byly hranice
asijské jevištěm velkých diversí, vyhledávaných
monarchií Bourbonů, komitétem Veřejného Blaha
Napoleonem. Tento systém protiváhy,
špatně tlumočený za Ludvíka XV. nebo neroz-
vážně užitý, vnucuje se vždy více skutkům
Francie. Státy umístněné na hranicích Evropy,
shodují se, aby neutralisovaly prudkou nebo
pokrytecky tajenou expansi středních států na
Východ i na Západ. Je zbytečno dokazovati
užitečnost tohoto dvojího dohodnutí pro Rusko
pro Francii: má za úkol udržeti rovnováhu
evropských sil, je to kombinace sil, střed pola-
risace a svodu. Tím je naznačen předmět.
úkol a povinnost spojenců. Nejedná se jim,
aby roznítili požár ve čtyřech stranách Evropy.
Grosjenn
Grosjean
Paris
Richelieuův
Bourbon
Blaha
Napoleon
Ludvík
Německo
Francie
Evropa
Rusko
19
article
Ale musí společně bdíti nad budoucími eventua-
litami politickými a společně se připravovati.
Vnikání pangermanismu mezi Slovanstvo musi
zajímati Rusy i Francouze a proti »Drang nach
Osten« můsí se postaviti »hráz Západu«, použiu
tohoto prostředku diplomacie starého regimu.
přizpůsobeného novým požadavkům doby.
V zájmu frankoruském je dále,
sledovati krisi rakouskou. Francie
a Rusko nesmí zanedbávati Čechy,
kteří mají tak houževnatou vůli
a tak obdivuhodný smys! poli-
tický, ne snad proto, aby jim do-
pomohly v Rakousku k nadvládě,
kterou Češi nereklamují, ale a b
přispěly k dosažehí jejich legi-
timních požadavků a k dosažen
rovnoprávnosti jejich pod žez lem
Habsburgů . . .
Rus
Francouz
Osten
Čecho
Čech
Habsburg
západ
Francie
Rusko
Rakousko
20
article
Když dále promluvil o některých problé
mech mezinárodní politiky, vrátil se p. Gros
jean k dvojspolku a zakončil slovy:
»Francie a Rusko mají před sebou velký
úkol, aby udržely rovnováhu světovou. Tážou
se často, zda-li jejich alliance je na výboj neb
obranu. To však je zbytečná zvědavost. Mi
zůstává naším společným přáním. Není slavo
mamu v programu, který jsem zhruba načrtl.
Tím, že nechceme býti překvapeni událostmi
snadno předvídatelnými, tím přece nevyzýváme
k válce. Tím spíše jí zabráníme nebezpečí války
a kdyby mělo k ní dojíti, nemůžeme ji přec
podniknouti se všemi chancemi proti sobě !«
Klub voličů novoměstských
svolal na včerejšek večer do místností Klubu
národní strany svobodomyslné členskou schůzi,
na jejíž program položen rozhovor o poli-
tické situaci. Účastenství bylo veliee
značné, zvláště četně dostavili se poslanci říššt
i zemští.
Předseda klubu p. dr. Blažek zahájiv
schůzí, uvital srdečnými slovy přítomné a po-
žádal pana posl. dra. Fořta, aby zahájil
rozhovor.
Posl. dr. Fořt prohlásiv, že se nikdy ne-
vyhne žádné příležitosti, kdy mu dána bude
možnost, přispěti k prohloubení názorů na poli-
tický náš problém, pravil, že jest proniknu
dojmem, že celá řada partil naší práce politické
není ve všem všudy tak objasněná, jak by bylo
žádoucí, že celé pásmo myšlénkové, jehož
obsah tvoří práci politickou, je tu a tam ne-
propracován a vykazuje určité mozery. Řečník
nechce však činiti nikomu výčitky. Práce poli-
tická jest nejen nevděčná, nýbrž také velice
těžká. Proniknouti celou komplikovanou skladbu
vývoje politického do všech podrobností a vy-
voditi z ní základní vůdčí myšlenku a sestrojiti
na základě jejím určité linie pro tuktický postup,
jest prací velice těžkou, s které není jednotlivec,
nýbrž kterou vykonati může jen celé pokolení.
Gros
doktor
Blažek
Posl
Fořt
Francie
Rusko
21
article
Jest s podivem, že v té příčině nebylo ve všem
všudy dosud vyhověno, jak by bylo žádoucí.
Národ český — praví řečník — vyniká
v četných oborech duševní práce. Zástupci
české vědy i českého umění roznášejí slávu
českého jmena do všech kulturních částí světa,
ale v oboru práce politické vykazujeme poměrně
málo produktů, které by mohly činíti nárok na
cenu trvalou. Ba jdeme skoro nazpět. Když
srovnáme tvorbu, jejiž otci byli Palacký,
Havlíček, dr. Julius Grégr a Eim, s nynější
myšlénkovou tvorbou, musíme říci, že jsme se
octli v mnohých otázkách na jakémsi myšlén-
kovém suchoparu.
Příčinu tohoto zjevu shledávám vté
okolnosti, že nám dosud scházejí v našem so-
ciálním ústrojí ony vyšší vrstvy, které zbaveny
jsouce starosti o chléb vezdejší mohou celý
svůj interess věnovati práci politické. Tím se
vysvětluje, proč na př. Maďaři, národ početně
slabší nežli naše větev českoslovanská, mají
dnes přebohatou politickou literaturu.
Na to přechází řečník k thematu samému
a praví, že není jeho účelem aktuální změnu
v taktice poselstva na říšské radě dopodrobna
rozebírati a uváděti důvody pro et contra. Na-
opak chce vytknouti a naznačiti jen podstatu
dnešního našeho českého problému politického
a při tom skonstruovati několik hledisek, která
pro posouzení dalšího taktického postupu mohou
míti rozhodující význam.
Palacká
Havlíček
doktor
Julius Grégr
Eim
Maďar
22
article
Každou politiku lze se zdarem provozovat
jen tehdy, je-li tu věcný a určitý cíl a správný
taktický plán. Jak cil tak plán musí býti jasn
a době a požadavkům z doby plynoucím při
měřený a ve příčině plánu i elle musí psnovat
mezi většinou těch, kterým okolnosti svěřily
práci politickou, shoda, jasnost a určitosť. Ben
těchto podmínek, po mém soudu, nelze dělat
politiku správnou, bez nich vysazena jest
každá politická strana možným chybám, které
po případě již napřed zdar úplně vy-
lučují.
Co jest cílem politiky českého národa
Politická svéprávnosť. Tou rozumíme možnost
přiměřeného ukájení životních a všechv ostatníe
potřeb, které jsou každému národu vlastní
tedy volnosť v rozhodování o míře a způsobu
ukájení těchto potřeb. Jaké ty potřeby jsou,
jest všem známo. Můžeme je rozvrhnouti v po-
třeby životní, v polřeby rozvojové a v potřeby
mravní, kteréžto poslední obzvláště tam se de-
rou na povrch, kde běží o to, aby sebevědom
a všem ostatním mravním potencím národa uči
něno bylo zadost.
ben
23
article
Jaké pohnutky nás nabádají ke sledování
tohoto cile? Předkové naši po celá staletí měl
a hájili politickou svéprávnost. Bouřemi věků
byla síla naše podryta, národ podmaněn a od
souzen k živoření. Národ náš však neodumřel.
nýbrž opětně rozproudila se nová síla životn
v jeho žilách. Od toho okamžiku, kdy nadešel
moment, aby byla zjednána platnost požadav-
kům z této nově oživené životní síly, ubčhlo
již pět dosítiletí. Průběhem jich již dvě gene
race domáhají se dosažení našich politiekých
cílů tím, že na jedné straně reklamují znovn-
zřízení bývalé státní samostatnosti české jakožto
požadavku, plynoucího z obapolných smluv,
kterě nebyly nikdy se svolením druhé strany zru-
šeny. Vedle tohoto státoprávního momentu jest
však ještě pružinou naší nutnost životní potřeby.
Národ probuzený k životu nestrpi dobrovolně
poroby a to tím méně, poněvadž poroba poli-
tická jest ve svém jádře zároveň ujařmenín
hospodářským. (Výborně !)
Boj, který vedeme, neprýští se jen
pouze z nároků státoprávních, nýbrž zdroj jeho
leží v přirozené hluboké nutnosti, jest diktátem
zákona přirozeného. Zápas tento nemůže mít
než dvoje zakončení: buď porobenec musí být
zdrcen, anebo vynutí si svým odporem poctivý
smír a tímto smírem uznání své rovnocennosti
(Výborně !)
Které podmínky tvoří možnost uskutečni-
télnosti našeho cíle politického? Spatřuji je ve
dvou okolnostech. Předně v tom, aby míra na-
šich politických snah nalezala se ve shodě
s danými poměry a za druhé aby i podstata
odpovídala tomu, co v daných poměrech are
relativně jest uskutečnitelno a proveditelno.
24
article
Po mém názoru smusíme účlovati nejprv
s tím, že se vlasť naše od půl tisíciletí nalezá
v úzkém svazku se zeměmi, tvořícfmi nynější
soustátí rakouské. Tato skutečnost vyvolává to-
lik složitých, vzájemně na sobě interessovaných
úvazků a styků, že při konstruování našich po-
litických cílů za všech. okolností s touto sku-
tečností musíme počítati.
Druhý moment zálaži v oné mocné hybně
síle, která dává vývoji, státnímu v našich pe-
riodách časovýah základní signaturu, to jest
idei národnostní, jež prohudila velké i malé
národy a vdechla jim vůli a snahu nejen po
upravení poměrů stálních, nýbrž provedla u
velkých národů zároveň velkou koncentraci
vlila do nich novou rozpínavost a chtivost po
rozmnožení držav Věchto národních celků na
úkor národů menších.
Z toho plyne, že malínárodové z pravídl
v tomto vývoji nemohou počílati na fo, aby
potřebě své politické svéprávnosti vyhověli způ-
sobem absolutním.l Výjimky mohou nastati jen
tenkráte, je-li geografická poloha taková, aby
byl národ usedlý na jakémsi mrtvém bodu, ve
kterém nehájí jeho samostatnosti tak síla vlastni,
nýbrž rivalita souseda. Tu nezbývá nežli spojiti
malé národy v celek, který by odolal samosta-
ným celkům velkým.
25
article
Podmínkou dosažitelnosti našich politických
snah jest, po měm soudé, jich příměřená míra
a poněvadž tato míra nemůže býti nikdy abso-
lutní, nezbývá než spokojiti se s relativním
uspokojením této potřeby a uspokojení toto hle-
dati v rámci Rakouska. My na uplatnění svých
nároků státoprávních nemůžeme počítati nikdy
mimo Rakousko.
Dále jest zapotřebí, abychom nejen míru
nýbrž i podstatu a obsuhsvých snah hleděli
uvésti s danými poměry doí shody.
Průběhem 50 let co trvá náš boj po-
litický, formulovali jsme dvakrát obsah a pod-
statu svých snah politických. Poprvé stalo se
tak r. 1848. Obsahem tehdejších našich petith
bylo spojení zemí koruny české v jeden správní
čelek, zřízení společného sněmu na základě
moderním, ustavení odpovědné vlády zemské
naprostá paritární rovnoprávnosť obou národ-
ností. Myšlenky tyto nebyly v tehdejší době
nijak jednostranným majetkem vlastenců če-
ských, naopak celým Rakouskem pronikulo pře-
svědčení, že nemožno najíti pro Rakousko
jiné formy ústavní nežli takové, která by
měla přiměřený zřetel ke zvláštnostem a k hi-
storickému vývoji této říše.
Snahu naši po federalistickém upravení
sdílely s námi v letech šedesátých velice široké
vrstvy politicky smýšlejících p lidí a jen zvláštní
hra náhody a mocný vliv z Německa měly za
následek, že se onen první pokus nepodařilo
přivésti k platnosti, nýbrž že přijata byla ja-
kási kompromisní ústavní listína mezi centra-
lismem a federalismem, která však měla nejprre
tu přednost, že vyšla ze shody veškorých ná-
rodů rakouských a na druhé straně, že byla
nám daleko příznivější, nežli útvar, ve kterém
se nalézáme dnes.
Rakousko
Německo
26
article
Druhá formulace našich snah politických
provedena byla r. 1875 za hr. Hohenwarta
články fundamentálními Tyto základní svou my-
šlénkou se vrátily k formulaci z r. 1848, ale
nalezly ve mnohém směru situaci změněnou.
Na jedné straně měli jsme provedeno vyrovnání
uherské a na druhé straně ústavu centralistickou
počínající r. 1861 a zpevněnou r. 1867.
Dnes víme všichni, že jsme se dopustili
veliké chyby a že chyba spočívala v tom, že
jame z Prahy bez ohledu na to co se udělalo
v Uhrách a co v ostatním Rakousku trvalo,
chtěli reorganisovati celý stát znova.
V jaké podstatě lze politická snažení usku-
tečniti? Českou otázku nělze dnes řešiti isolo-
vaně, jako dosud, nýbrž pouze a jedině v sou-
vislosti s celkovou ústavní otázkou v Rakousku.
Nebude to ani neodvislý stát zemí koruny
české, jakého se domáhají jistí činitelé kruhů
rudikálních, nebude to žádná bezvýznamná
autonomie, o které se dnes platonicky mluvi
v kruzích nám dosti přiznivých, ale budeto
jakýsi federalismus ne v tom vlastním slora
smyslu — všichni, kdož jste ve státní vědě
jaksi »doma«, víte, že feďeralisace má poněkud
jiný útvar, než jaký máme při rekonstrukci
Rakouska na zřeteli: federalismus před pokládá
sloučení samostatných států v jistou vyšší jed-
notu, která má pro jisté kategorie správních a
legislativních orgánů své vlastní výkonné orgány.
Hohenwart
Praha
Uhry
Rakousko
27
article
V Rakousku se takový vlastní federalismus nedá
provésti hned na první ráz. Nám běží jen o cíl
a já bych tento mnou sui generis nazvaný
federalismus formulovalv tom sméru, že bych
řekl: Pro naše eíle stačí, když: 1. bude pro-
vedena nová úprava, nové přesunutí kompetence
mezi ústředním parlamentem a sněmy; 2. když
v čelo zemské vlády postuveny budou orgány
zodpovědné representantům lidovým, soustředě-
ným v tomto zemském sněmu; 3. když se po
stránce finanění dovede zjeďnati příměřené roz-
dělení mezi zdroji berními, dle foho, k jakým
účelům dotyčných zdrojů má býti v kompetenei
jednak říšské, jednak zemské, užito; 4. na-
prostá poctivá rovnoprávfiost s vydatnou, ener-
giekou a poctivou ochranou menšin. Po při-
padě, kdyby se ukázalo nutným, mohlo by býti
připuštěno — jak Eötvös i Palacký soudili —
sestavení určitých skupin zemských, zvláště tam,
kde jednak národnostní shoda, jednak důvody
technické správy při menších zemích, jako na
př. ve Vorarlbersku, takového rozvrstvení zemí
vyžadují.
Eötvös
Palacká
Rakousko
Vorarlbersko
28
article
Toť ell in conereto. A nyní pohlédněme,
jak jsme k němu dosud pracovali. Passivním
odporem, jehož chopili se Staročeši, prohráli
jsme celou šestnáctiletou kampaň a celá strana
tato zaplatila chybu onu svou politickou smrtí.
Ne sice bezprostředně,v ale v okamžiku, když
z jednoho extrému upadla při punktacích. do
extrému druhého. soa-
Národ vystřídal své pracovníky a otěžl
chopila se stranati mladočeská. (Různé hlasy.)
Oč se nám, pánové, jedná.? Předpokládejme
druh u druha tu nejlepší vůli. Nám jde o to,
aby se jisté politické otázky vzájemným křížením
názorů co nejvíce vyjasníly. Čím větší jasnost,
tim větší bezpečnost, že nedopustíme se chyby.
(Souhlas.)
Strana mladočeská ujala se roku 1891
otěží v politice. A tu dovolte, bych pozornost
vaši obrátil na jeden z prvních a nejvážnějších
programatických projevův strany mladočsské,