1
masthead
26. ledna 1913.
3
masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 2a.
6
article
OBSAH:
Dr. Zdeněk V. Tobolka: Rauchbergova Rakouská
nauka slovanská.
Arne Novák: Pan na severu.
Lékařství: Dr. Lad. P. Procházka: O novén
vodovodu pražském.
Literatura.
Zeizích literatur.
Bibliografie.
doktor
Zdeněk
Tobolka
Rauchbergův
Novák
P Procházka
7
article
Rauchbergova
Rakouská nauka občanská.
Rauchbergova
Rakouská nauka občanská.
Profesor německé university v Praze dr
Jindřich Rauchberg jest čilým propagatoren
zvýšení politického vzdělání akademické mlá-
deže. Nejen slovem!), nýbrž i literární praci“
stará se o to, aby politické vzdělání, tento
důsledek demokratické volební reformy, stalo
se všeobecně vzdělávacím předmětem na
všech našich vysokých školách. Jde tu v šlé-
pějích, jimiž v sousedním Německu kráčí Ad.
Harnack a jde za tím, který za doby absolu-
tismu v Rakousku v tušení neudržitelnosti to-
hoto systému vládního vychovával politicky
akademickou mládež v Praze, za prof. Janem
Springrem, jehož přednášky „Statistik des
österr. Kaiserstaates“ nebyly v podstatě ni-
čím jiným, nežli tou naukou, která se obírá
politickým vzděláním a které říkáme nauka
občanská.
Prof. Rauchberg německé akademické
mládeži v Rakousku dal úvod do politického
vzdělání, svoji knihu: „Osterreichische Bür-
gerkunde“, která také byla vděčně německou
inteligencí přijata a dočkala se v krátké době
druhého vydání.
Rauchbergův
Rauchberg
Harnack
profesor
Springr
Praha
Německo
Ada
Rakousko
Osterreichische Bür
8
article
Prof. Rauchberg pochopil správně svůi
úkol. Nevykládá jen o tom, co přímo týká se
naší říše, nýbrž předeslal výkladům kon-
kretním stať o základních pojmech politi-
ckých. Mohli bychom stať tu dobře nazvati
úvodem do politiky jako vědy. Probírá v této
všeobecné části své knihy nejen to, co jest
stát, nýbrž stanoví i jeho poměr ke společ-
nosti, ku právu, vykládá různé teorie státní,
promlouvá o státní moci a směrech jejího
uskutečňování, poučuje o státních formách,
o státních spolcích, informuje o státních a spo-
lečenských vědách a stanoví jejich vzájemný
poměr. Přes tuto obsahovou bohatost ovšem
Rauchberg nevyčerpává všechny základní
pojmy, které pro konkretní výklady občanské
nauky jsou nezbytné. Rádi bychom na příklad
slyšeli soustavný výklad o poměru státu k ho-
spodářství, o poměru státu a církve, theorie
s touto otázkou související a p., o tom však
Rauchberg nepoučuje.
profesor
Rauchberg
9
article
Ostatní části knihy Rauchbergovy týkají
se specielně mocnářství rakousko-uherského.
Spisovatel v duchu historiků, stojících na
principu stammlandském, vykládá vývoj úze-
mí, vývoj státní moci a vývoj moderní ústavy
r. 1848 počínajíc. Zvláštní oddíl věnován jest
státoprávní povaze monarchie rakousko-uher-
ské a jejích částí. Předlitavska, Uherska
Bosny-Hercegoviny. Vším právem autor při-
hlédl k teoriím, mezi sebou v těchto otázkách
zápasícím, uherské a německy rakouské, ale
pohřešujeme, že stanoviska jiná, české a chor-
vatské, nebyla náležitě respektována a vy-
ložena.
Oddíl o organisaci státu věcně, třebaže
ne formálně rozdělil prof. Rauchberg ve dvě
části, všeobecnou a specielní. Ve všeobecné
pojednává všeobecně o ústavě, panovníkovi
dynastii, a konsfitutionalismu; ve specielní
pak poučuje o rakouské říšské radě, zemských
sněmech, organisaci úřadů a veřejné službě.
Rauchberg
Předlitavsko
Uhersko BosnaHercegovina
10
article
Jako oddíl o organisaci státu, tak i věc-
ně jsou rozděleny části oddílu o zemi a li-
dech, ve výklad všeobecný i specielní. Území
státní, národ ve smyslu politickém, státní ob-
čanství, všeobecná práva státních občanů
zásada právní rovnosti, osobní a hospodářská
svoboda, svoboda vyznání, vědeckého badá-
ní, učení, myšlení, národního rozvoje, politi-
cká práva liberální jsou otázky, o nichžv
tomto oddilu podává se výklad, věcně zalo-
žený a přece prodchnutý sympatiemi k zása-
dám svobodomyslnosti. Poslední dva oddíly
„Občanské nauky“ Rauchbergovy promlouvaji
o státních funkcích a jednotlivých odvětvích
správy. Zákonodárství, soudnictví i správa
jsou zde vyloženy ve svých základech. Z od-
vetvi správy podává Rauchbergův spis po-
učení o zahranicních zZležitostock, branné
moci, pak o správě vnitřní, hospodářské, so-
ciální a finanční. Celá kniha jest ukončena 32
statistickými tabulemi a rejstříkem věcným
jmenným.
Rauchbergův
hospodářský svoboda
11
article
Stačí vše to, co Rauchberg ve své rakou-
ské občanské nauce předkládá jako úvod do
politického vzděláni? Rauchbergova knih.
má na mysli jen vnitřní politiku rakouskou.
ale až na první odstavec sedmého oddílu ne-
podává žádného výkladu, který by měl na
mysli postavení naší říše ve světové politice.
A přece, jak pověděl správně již v letech še-
desátých minulého stoleti Bismarck, jest ne-
rozlučná souvislost politiky vnitřní se zahra-
niění a nedá se thápati ona bez výkladu této
Kniha Rauchbergova měla by býti doplněna
tím, co bychom chtěli nazvati politickými cíl
mocí v přítomné době a postavením našeho
mocnářství k těmto snahám.
Dílo Rauchbergovo jest kniha psaná v
duchu německém, v duchu německé svobodo-
myslnosti a německého centralismu. V duchu
německé vědy rakouské nepřihlíží k tomu, co
neněmečtí národové v této říši v oboru věd
z nichž občanská nauka těží, vypracovali. Jest
to na škodu knihy, která hledí vyhověti přís-
nějším nárokům, na sepsání občanské nauky
pro akademickou mládež kladeným.
Rauchberg píše přehledně a stručně. Nen
v jeho práci slov zbytečných. Kniha neuna-
vuje svým podáním, nýbrž poutá. Jest to jej
veliká přednost.
Rauchberg
Rauchbergův
Bismarck
Nen
12
article
Dr. Zdeněk V. Tobolka.
Dr. Zdeněk V. Tobolka.
Jeho rektorská řeč: „Politische Erziehun
„Osterreichische Bürgerkunde“. Wien 1912
Druhé vydání.
doktor
Zdeněk
Tobolka
Wien
Politische Erziehun
Osterreichische Bürgerkunde
13
article
Pan na severu.
Pan na severu.
První kniha, kterou se divoký a temný
zádumčivý a dobrodružný kouzelník severský,
Knut Hamsun, zmocnil srdcí a nervů čtenářů
Čechách, byl jeho román „Pan“, záhadná a tou-
žebná báseň v próse o lese a moři, horácha
zvěři, lásce a smutku. Za sedmnáct let, jež u-
běhla od průkopného překladu Kosterkova,
Hamsun, zejména Hamsun své první periody
tvůrčí, zdomácněl u nás takřka. Ale třebaž
uveden k nám zatím jeho strhující „Hlad“, ten-
to výbojný výkřik pudově vitální tragiky, tře-
baže zaplakala i českým slovem jeho horouc
píseň silnějšího nad smrt milování „Viktorie“
třebaže také do sobeckých lží naší bohémy se
zařízl satirický posměch jeho přímé „Nové ze-
mě“, třebaže nezůstala v Čechách neznámou
jeho nejkrvavější zpověď „Mysterie“ — přece
„Pan“ doposud jest u nás milován a uctíván
jako nejvlastnější dílo Hamsunovo. A to plným
právem.
Knut Hamsun
Kosterkův
Hamsun
Viktoria
Hamsunův
Čechy
14
article
Útočný a vzpurný individualism Hamsu-
nův, mezi jehož tmavými a tuhými kořeny s
paradoxně splétá selský původ i moderní intel-
lektuální nadělověčství, pyšně severské ger-
mánství i vlivy náboženského vzdoru, zdědě-
ného po protestantských předcích, vybíjí sev
jeho románovém tvoření hned urputnou nega-
cí, hned vášnivým kladem. Urputná nega-
ce Hamsunova: barbarsky bohatý vy-
znavač pudového života, nenasytný piják smy-
slových sensací, „sedlák in excelsis“ přichází
do záludných středisk odvozené, chudě intel-
lektuální, pokrytecky mravné civilisace, kte-
rá jej chce svésti křehkým půvabem koketních
svých žen, otráviti lesknoucím se jedem svých
drobných, rafinovaností, pokořiti vábnou lží
literární své slávy — ale severský Samson,
jehož sny stále blouzní o jedné útloboké, von-
né a mučivé městské Dalile, zatřese sloupy vší
té kultury, ironisuje drsně její rozumověi
mravně vychovanou spořádanost, karrikuje ce-
lý ten drobný a neklidný svět nervosních
trpaslíků. A proti tomu vášnivý klad
Hamsunův: syn temné a studené severské
půdy, jejíž vůně vyplňuje mu lačně slidíci
nozdry, jejíž chuť sládne mu opojně na drsném
patru, jejíž vláhu a mízu cítí kolovati v žilách.
vrací se prudce k rodné zemi; ztotožňuje se
ní a zbožňuje v ní sebe sama; stupňuje v ne-
nasytném styku s touto věčnou milenkou ži-
vot své obraznosti, svého nervstva, svých smy-
slů; obrozuje se denně a zakládá jakési nové
pantheistické náboženství, kde poznání a roz-
koš patří ke kultu, kde před oltářem sluncea
moře modlí se silný skeptik na bílých ňadrech
usínající milenky a kde silný lovec přinášík
oběti hrdé paradoxy, které zastřelil na strmých
cestách myšlenky.
Hamsa
Hamsunův
15
article
Ve většině Hamsunových knih jest každá
z těchto obou dramatických sil, centrifugáln
zápor neb středosměrný klad, osamocen a od-
poután. Proto píše Hamsun jednou román
trpce satirické a nesmiřitelně misanthropické,
nichž jeho analysa chutná žlučí, jeho drobno-
hledná psychologie mění se v rafinované bo-
dání jehlami, jeho chemie povah a citů přechá-
zí v alchymii temné zloby. A po druhé zpívá
Hamsun skoro hymnicky slávu a krásu země,
koupající se v barevných mořích a vystupující
z lázně do duhového pláště prozářených mlh,
vypráví slohem pohádkovým o ztajených po-
kladech lidského srdce a snu, v nichž každý
zevní popud se přebrušuje ve svítivou hlat.
stává se zbožným epikem přírodních božstev.
vymýšlí nevýslovně opojné báchorky o lásce
ženině, která nese na nejměkčích perutích
osud ztraceného muže přes oceány a přes
hroby.
Hamsunův
Hamsun
16
article
Ale v autobiografickém „Panu“, který ne-
má nadarmo formu deníkovou, Hamsun dovedl
obě protikladné tendence svého vnitřního ži-
vota spoutati v jediný dramatický děj. Záhad-
ný příběh jeho lesního a přímořského samotá-
ře, lovce a poustevníka Tomáše Glahna, který
v nočním mlčení pobřežního hvozdu vidí vstá-
vati pohanská přírodní božstva, a jenž své
germansko-řecké bohy opouští pro marné mi-
lování s bílými ženami — příběh ten určován
jest prudkým zápasem onoho vášnivého kla-
du a oné urputné negace. Hamsun umí to pro-
mítnouti stejně tragicky, kde staví v kontrast
maloměstskou nicotu jizlivě narýsované spo-
lečnosti bezvýznamných lidiček sirilundských
a vznešená kouzla pantheisticky obdivované
přírody severské, jako kde vypráví v inten-
sivním svém impresionismu o dvojí lásce poru-
číka Glahna k přírodní samozřejmé ženě Evě
a k Edvardě, rozmarné a složité dívce, v níž
ženství jest přapodstatněno a otráveno kultu-
rou. Pro tuto dvoj velmi citlivou polaritu jest
Hamsun
Glahn
Eva
17
article
Pan“ knihou nejhamsznovstější. Není dojista
zbytečno, přichází-li k nám nyníy druhém
básničtějším, odstíněnějším překladě, jehož pů-
vodce prokázal své právo tlumočiti a vyklá-
dati Hamsuna dvěma studiemi o tomto velkém
severském problematiku a zároveň napial vše-
cky síly, aby byl práv Hamsunovu vzdutému
zpěvnému lyrismu.?)
Poručík Tomáš Glahn jest pravá postav
hamsunovská. Mé svěží primitivismus synů při-
rody, jejich čerstvou smyslovou vnímavost, je-
jich neomylnou schopnost porozuměti šeptané
mluvě rostlin, povětří, zvěře, má jejich prudký
a nezdolný pudový život. Ale při tom jest to
člověk rafinovaný až k chorobnosti; na jeho
nervech hrají převratné rozmary a hořečné
nálady divoké staccato: jeho mythotvorná
obraznost stupňuje se občas v halucinace; jeho
touhy kolísají v nezdolných krajnostech. Duše
oddaná a zrazená, dobrodruh marných lásek
pantheistický eremita, zraněný sarkastik ne-
bezpečného výsměchu a plaché dítě, odkázané
na nesmírnou potřebu něhy. Jensen, jenž na-
kreslil geniálními rysy podobiznu obdivova-
ného Hamsuna, spatřuje tu jedinečnou schop-
nost přehoupnouti se od divošského sedlák
k modernímu člověku; těžko říci, od koho má
Hamsunův
Glahn
Jensen
18
article
Glahn větší podíl. Tento problematický Seve-
*) Knut Hamsun: Pan. Ze zápisků poručíka To-
máše Glahna. Z norštiny přeložil Gustav Pallas
Grafické edice „Veraikon“, svazek I. V Praze 191z
Kniha jest i typograficky vzorná
řán opustí lidi, aby se zcela sjednitil s lesem
s mořem, s polární nocí a skutečně vyžívá te-
prve v tomto vášnivém styku plnost své exi-
stence, najde i ženu, která jest pouze přírodou
oddáním se, pudovou a smyslovou pravdou
najde na kožešínovém loži své lesní chatrče
Evu, která mlčí a usmívá se záhadně a po-
svátně jako vonná půda, jež přijímá sémě, za-
tím co rackové křičí na moři.
Avšak Tomáš Glahn nevystačí tímto od-
dáním se přírodě, bohu a ženě; hamsunovská
urputná negace domáhá se u něho práva. Ze
samotářské chaty, kde jej ukolébá les a pro-
bouzí mořský příboj, cítí se puzena mezi lidi.
trpaslíky a banální sobce, do cinkotu punčo-
vých sklenic a do prázdného smíchu dívčí spo-
lečnosti; chodí si tam bez ustání pro posměch
a pro ponížení, pro uvědomění svého barbar-
ství a pro pocit společenské křivdy, páchan
na bezbranných. I tento čizí, různorodý, vý-
směšný svět ztělesňuje se mu v ženě, ale to
již není mlčící a usmívající se pud jako Evat
toť nervy pokoušející jej v paradoxních rozho-
vorech, toť všecka koketní hra divčího roz-
maru, dívčího ukrutenství, dívčí zchytralosti
poloslečna, poloměšťačka, nestálá a zrádná
Knut Hamsun
Glahn
Pallas
Eva
Praha
19
article
Edvarda, jedna z těch žádoucích a nedosaže-
ných žen, jimiž osobní zažitek Hamsunův za-
lidnil celou řadu jeho románových knih. Glahr
touží po Edvardě jako touží lovec po zjemnění.
sedlák po princezně, drahokam po brusu bru-
sířově. Ale Edvarda prahne také v spodních
hloubkách svého srdce po Glahnovi: její kul-
tura chce se vykoupiti přírodou, její křehké
ženství sní o noci na kosmaté hrudi mysliv-
cově, její věčná hravost ráda by našla jistotu
v pudovém uklidnění. Ironicky bolestný sou-
boj obojí touhy, Glahnovy pokorné a zádum-
čivé a Edvardiny svévolné a ukrutné, dává
knize většinu děje a Hamsunovi mnohonásob-
nou možnost uplatniti umění v dialektice nerv-
ních i smyslových rozmarů, leč chvilemi z
dialogem, prosyceným posměchem a koketerii
se podeprou slzy, a čtenář chápe, že před ním
se rozvírá román tragický, jehož prohry se
platí, jak učinil Glahn celým životem. Ham-
sun jest vírtuos podivuhodné a účinné asymme-
trie: kdežto v popisných passážích rozvedl da-
leko šíře oblast přírody, lesa, vášnivého kladu.
rozpřádá v dějových partiích urputně negativ-
ni příběh lásky k Edvardě, ke kultuře, k mi-
lostnému zničení. Pouze na jednom, na dvou
místech střetá se v románě dvojí láska v napia-
tém konfliktu, v závěru knihy nad čerstvým
brobem Eviným zavřel deník Glahnův tragedi
tu do slov až biblicky prostých a mocných
Edvard
Hamsunův
Glahnův
Hamsun
Evin
Ham
boj obojí touha
dvojit láska
20
article
„Dívka milovala pána. Proč? Zeptej s
větru a hvězd, zeptej se boha života, nebot
nikdo jiný to neví. A pán byl jejím přítelem
a milovníkem: ale neminula doba, jednoho dne
spatřil jinou a jeho mysl se obrátila. Jako mla-
dík miloval svoji dívku. Nazýval ji často svým
požehnáním a svým holoubkem a ona měla
žhavá vlnící se ňadra. On řekl: Dej mně svoje
srdce! A ona to učinila. On řekl: Smím těo
něco prositi, miláčku? Ona odvětila opojena
Ano. Dala mu všecko, a on jí přece neděkoval.
21
article
Druhou miloval jako otrok, jako šílenec a jak
žebrák. Proč? Zeptej se prachu na cestě
padajícího listí, zeptej se tajemného boha ži
vota, neboť nikdo jiný to neví. Nedala mu ni-
čeho, ne, ničeho mu nedala, a on jí přece dě
koval. Ona řekla: Dej mi svůj klid a svůj roz
um. A on se jenom trápil, že neprosila o jeho
život.“
Román poručíka Tomáše Glahna není t
dy v podstatě kniha monistická; příroda a člo
věk jsou tu v bolestném rozporu, rozervaný
jednotlivec čelí svým tvrdošijným bažením po
ženě, která značí zápas, zmar, sežhnutí, hlasu
Kosmu volajícího po oddání se, po smíru, po
jednotě. Bůh Pan dá lovci a rybáři Glahnov
Evu, aby jej přivedla hloub do lůna všebožské
přírody: ale Glahn nedbá Evy pro Edvardu.
která jej spaluje jako velkého nočního motýle
pablesky své kulturní záře. Tento krvavý
dualismus liší román Hamsunův nejen od
„Werthera“, kde spinozovský monista prosy-
til přírodu žalem rekovým, ale i od Jacobse-
nova „Nielse Lyhna“, v němž monista darwi-
nistický naladil scenerie illusionistického ro-
mánu stejnou melancholií jako duší Nielsovu
snad proto působí Hamsunův „Pan“ o tolik
dramatičtěji. Nevidím tudíž kouzlo jeho pouze
v oněch pantheistických, popisných passá-
žích, kde velké arkadské božstvo vynořuje
ohromnou hlavu ze severského lesa, plasající-
ho v jarní noci, a kde se bájetvornou obraz-
ností poetovou plní příroda bohy a jich po-
sly, nýbrž obdivují se především umění, s ja-
kým Hamsun rozvedl dissonance mezi touto
všebožskou zemi a jejím nevděčným bydlite-
lem, jenž by mohl. směl, dovedl poslechnouti
mystického hlasu větru a navždy „býti vy-
zdvižen ze své spojitosti, přivinut k nevidi-
relným prsům“, ale jenž jako vzdorný rebell
Glahn
Kosma
Glahnov
Eva
Edvard
Hamsunův
Werther
Jacobs
Lyhn
Nielsův
Hamsun
22
article
Baudelajrův nechce. Jsou v knize obdivu-
hodné strany, v nichž hučí plným varhanovým
dechem velikátucha, ba přímo již jistota t-
kového splynutí, kde ve zvonech lesů a v tym-
panech moře slyšíme nedaleké příští Panova
království, kde v živelhém jásotu opojeného
srdce ruší se všecky spory života. Právem
platí ty odstavce za vrchol lyrické hymniky
severské. Cituji alespoň paian první „želez-
né“ noci srpnové:
„A šíleně prudká radost z doby a míst
mnou prochvívá... Sláva, lidé a zvířataa
ptáci, sláva osamělé noci v lese, v lesef Sláva
tmě a božímu šumění mezi stromy, sladkému
jednotvárnému blahozvuku mlčení u mých uší
zelenému listí a žlutému lísti! Sláva hlasu ži-
vota, který slyším, slídícímu čumáku v trávě
psovi, který čenichá u země. Bouřlivá sláv
divoké kočce, která, majíc krk k zemi přitla-
čen, slídí a chystá se ke skoku na vrabce p
tmě, po tmě! Sláva milosrdnému tichu n
zemi; hvězdám a půlměsíci, ano jemu a jim..
Než, román nevyznívá tímto pantheisti-
ckým dithyrambem: Glahn opouští zemi, kde
slyšel v srpnových nocích takové magnificat
zapomíná mrtvé Evy, jejíž objetí bylo boho
službou těmto jásavým mocnostem, hynev
tropech, mysle na ženu, pro kterou zanechal
chatrče, moře, lesních ptáků. Pan nezůstal an
božstvem jeho, ani božstvem básníka Hamsu-
na. Měl pravdu tragický lyrik germánský, jenž
sám zradil Olympany pro „bledého, krvácejí-
cího, malého žida s krvavou korunou na hla-
vě“, tvrdil-li, že řečtí bohové dlí na Severu
pouze ve vyhnanství . ..
Baudelajrův
Glahn
Eva
Hamsa
Olympan
Severa
24
article
O novém vodovodu pražském.
O novém vodovodu pražském.
O našem novém vodovodu není obecen-
stvo dostatečně informováno; šíří se o něm
i o vodě jím dodávané zprávy přímo fantasti-
cké, a obyvatelstvo je přímo zmateno: zdálo
se mi proto nutným, sestaviti o vodovodu
zprávu populárně psanou, bez odborného ba-
lastu cizích slov a číslic, vyčerpávající pouze
látku tolik, kolik je třeba věděti ku poroz-
umění základu celého projektu.
Předně: Jaká voda se to dodává? Odpo-
vídá se: voda spodní. To ale lidé zase nevědí
jaká je to voda; znají vodu říční, vodu ze stu-
den a vodu pramenitou. Vyložme si to ná-
zorně.
Představme si velikou nádobu s pevným.
nepropustným dnem. Na tom dně leží vrstva
jemného písku, na tom vrstva štěrku a obláz
ků, a na této vrstvě leží vrstva hlíny. Leje-
me-li vodu z konve na povrch, prosákne zvol-
na voda vrstvou hlíny, pak vrstvou oblázků
dostane se do vrstvy písku a zastaví se na
dně, vyplňujíc mezery mezi pískem. Vezměme
nyní kus roury kovové, a vsaďme ji do vrstev
tak, že její dolní konec bude ve vrstvě písko-
vé, dna nedosahuje. Tu shromáždí se námv
dolním konci roury voda a bude státi právě
tak vysoko, jak vysoko stojí v okolním písku
Odčerpáváme-li tuto vodu, nateče tam jiná —
tak dlouho, pokud je voda v písku, nebo po-
kud z konve doléváme.
A představme si to vše nyní ve velikých
rozměrech v přírodě: vrstvy všecky kolika-
metrové, dno nádoby nepropustná vrstva, n
příklad skála nebo jíl, místo kropící konve
déšť, místo kovové roury studnu: taková voda
jež spadla deštěm, prosákla ornicí a vrstvami
pod ní se nacházejícími a stojí v poslední
vrstvě nad nepropustným spodkem, nazývá se
vodou spodní — na rozdíl od vody po-
vrchové, jež teče v řekách a potocích nebo
hromadí se v rybnících a jezerech.
25
article
Vraťme se nyní ke své nádobě. Představ-
me si, že dno jeji není rovné, nýbrž že na
jednom místě tvoří prohlubeň; a celé dno má
sklon k jedné straně, takže dno je na levo
o 10 cm. výše, než na pravo; krom toho ani
povrch není rovný, nýbrž sklání se tak, že
na pravo je povrch níže, než jak vysoko stála
na levo spodní vrstva písku. A lejme opět
z konve, tentokráte však pouze na levé stra-
ně. Voda opět prosákne do vrstvy pískové
zastaví se na nepropustném dnu; ale poně-
vadž dno to má sklon, bude se voda pohybo-
vati ve vrstvě pískové směrem v pravo; na
cestě vyplní prohlubeň dna, utvoříc tu jakési
podzemní jezírko; pak teče dále, až narazí
na sklánějící se povrch: je-li tlak dosti ve-
liký, vyrazí tu na povrch; vydlabeme-li
těch místech jamku, naplní se tato vodou, jež
bude odtékati, stále se obnovujíc.
A zase — ve velikých přírodnich rozmě-
rech: voda spodní nezůstává klidně státi: po-
hybuje se ve vrstvách, ležících na nepropust-
ném spodku, tvoří tu podzemní toky, a tam,
kde jsou prohlubně, kde nepropustná vrstva
je zvlněna, tvoří i podzemní jezera. Ovšem
že, poněvadž spodní voda neteče tu řečištěn
volným, jako na povrchu, nýbrž pískem nebo
jinou zeminou, je pohyb její velice volný —
několik centimetrů za hodinu. Když pak po-
vrch klesá tak, že proud vody naň naráží, ba
jej i proráží, dostává se spodní voda samo-
činně na povrch a tvoří studánku, dávajíc
vodu t. zv. pramenitou; je tedy voda spodn
a voda pramenitá totěž.
centimetr
26
article
V přírodě pak vypadá věc tak, že nej-
hlubšími body krajiny jsou vždy údoli řek
K nim sklání se se všech stran i povrch i vrst-
vy nepropustné: všecka voda spodní vústií do
řečišť potoků, řek a veletoků; ty svedou ii
k moři, tam se odpaří, mraky ji odnesou zase
nad naše kraje, deštěm dostane se opět do
půdy — a koloběh se opakuje,
Ovšem voda dešťová, procházejíc tolika
zeminami, se mění: jednak se filtruje — zba-
vujíc se různých znečištění hrubých i nejjem-
nějších; nejjemnější pak jsou nejškodlivější —
jsoh to bakterie. Kromě toho přibírá samo-
zřejmě na své cestě zeminami všecky látky
ve vodě rozpustné; jsou to jednak látky, jež
jí jsou ku prospěchu — na př. sloučeniny vá-
penaté, jež jí udělují tvrdost, kyselina uhli-
čitá, jež jí uděluje čerstvou chuť, po případě
různé látky, jež ji činí léčivou. Ale ve vrst-
vách znečištěných odpadky, výkaly lidskými
nebo zvířecími a pod. může přibrati i látky
zdraví škodlivé, ba i choroboplodné bakterie
Celý tuto načrtnutý obraz není ovšem
v přírodě tak jednoduchý, jak vylíčeno; ale
princip je právě takový, a stačí to, co jsme
pověděli, abychom přešli direktně ke svému
thematu.
27
article
Představme si, že naše nádoba je tak ve-
liká, že sahá od Mladé Boleslavi až ke Stare
Boleslavi, s patřičným rozměrem do šířky
nejhlubšími body jsou dvě řeky: Jizera
Labe. K těm sbíhá se všecka spodní voda
z celé oblasti vodonosné — zde tedy, podél
toku obou řek, vodu tu jistě nalezneme.
Než bylo přikročeno k odebírání vody
z této krajiny, byla ovšem voda zkoumána,a
to hlavně dvojím směrem: co do množství
a co do jakosti. Jednalo se předevšímo
to, bude-li této vody dosti, aby zásobila ce-
lou Velkou Prahu — t. j. asi 600.000 obyvatel.
počítáno na osobu a den 120 litrů, činí tedy
potřeba denní pro Velkou Prahu asi 72 mil.
litrů denně. Komplikovanými zkouškami, jichž
líčení bylo by příliš odborné a vedlo by příliš
daleko, zjištěno bylo, že území jímací toto
množství dá, ba že zbývají ještě reservy pro
příští vzrůst obyvatelstva.
Mnoha lidem je nepochopitelno, že dalo
by se tak ohromné množství vody denne
Mladá Boleslav
star Boleslav
Praha
Jizera Labe
28
article
z krajiny vyčerpati, aniž se zásoba vyčerpá,
aniž krajina se vysuší, aniž nastane nedosta-
tek vody. Ale považme, že voda spodní je ve
stálém pohybu směrem k řečištím obou řek,
a že při výpočtu nebylo počítáno a nesmělo
se počítati s tím, že se bude bráti ze zá-
soby, nýbrž odebírati se bude jen tolik, ko-
lik denně přiteče. Místo aby se voda
tato, tento denní přírostek, denní úroky z ka-
pitálu — místo aby se pouštěla do Jizery a
Labe, svede se do Prahy, po upotřebení vy-
pustí se kanalisací do Vltavy, a dostane se
takto oklikou opět ke svému cíli — k moři.
Není tedy přirozený koloběh spodní vody ni-
jak přirozeně přerušen — a v tom právě leží
záruka stále dostatečného množství vody do-
dávané.
Jakost vody zkoumána byla řadu let
co nejpečlivěji. Prozkoumán nejprve terrain
geologicky, stanoveno přesně na všech mí-
stech, kde voda má býti jímána, složení vrstev
od povrchu země až k vrstvě nepropustné;
o každé studni založené možno předložiti té-
měř centimetr za centimetrem složení půdy
od povrchu až ke spodku. Dále zkoumána
voda chemicky a bakteriologicky, práce to
úmorná a mnohaletá): voda nevyhovující vy-
loučena, k čerpání určena pouze voda bez-
vadná. K chemické a bakteriologické čistotě
vody přispívá ovšem značně ta okolnost, že
celé území jímací je málo zalidněno, většinou
zalesněno, a není na něm větších měst, jež by
území značněji znečišťovala; Ml. Boleslav, St.
Stanislav
Jizera
Labe
Praha
Vltava
Boleslav
29
article
Boleslav a Brandýs nepadají tu vůbec v úva-
hu. Voda nalezena výbornou, jakosti nejlep-
ších vod pramenitých, a po stránce zdravotní
téměř ideálnou.
Obavy co do její jakosti týkaly se hlavně
dvou věcí: tvrdosti a teploty.
Pražané zvykli na vodu t. zv. měkkou,
t. j. říční. Voda ta nebyla absolutně měkká,
poněvadž do Vltavy — jako do všech řek —
ústí řečištěm četné proudy spodní vody, právě
v Praze často velice tvrdé. Vltavská voda
mívá 2—4 stupně tvrdosti. Studničná voda
pražská mívá tvrdost mezi 15—16° tvrdosti.
Voda káranská má průměrem 12° tvrdosti:
stupeň to velice příznivý; voda této tvrdosti
je výbornou pitnou vodou a hodí se dobře
k mytí a praní; nynější nářek nad velikou
spotřebou mýdla při praní a mytí je předčasný
změkčení vody káranské na takový stupeň,
jaký měla voda vltavská, bude snadné a bez
výloh. Ředitel městské chemické laboratoře,
dr. Kraft, bude v brzku publikovati methodu
změkčovací, jež jistě všecky nářky odstraní.
Co se povídá po Praze o účinku vody káran-
ské na pleť, působení lišejů a pod. — je pouhá
bajka. Vždyť nejsme první na světě, kteří
zavádíme 10—12stupňovou vodu do vodovodu
a ta města, jež jsme stavěli za vzor a jichž
vodu jsme si tolik libovali — všecka mají
vodu této tvrdosti. A i kdyby byla trochu
tvrdá: bude vždy lepší, než ten rozředěný ka-
nálový obsah, jejž jsme dříve pod názvem
„vody užitkové“ v potrubí dostávali a jenž
udělal z našeho krásného města v podání ci-
ziny místo tyfem zamořené.
Pražan
doktor
Kraft
Boleslav
Brandýs
Vltava
Praha
30
article
Co do teploty vody byly obavy, že voda
dlouhou cestou do Prahy, odželezňováníma
stáním v potrubí se značně oteplí a bude ne-
příjemná k pití, málo občerstvující. Studničná
voda mívá v Praze 9—10° Celsia; voda káran-
ská má při odebírání 10° Celsia. Přírostek te-
ploty vedením bude obnášeti dle souhlasných
posudků znalců 1° C, takže voda káranská
bude pouze o 1° C teplejší než voda studničná.
Počet ten platí i pro léto — neboť spodní voda
je nejstudenější v dubnu, květnu a červnu,
odtud stoupá její teplota, a je nejvyšší v říjnu,
listopadu a prosinci. Není se tedy obávati, že
by v létě voda nebyla dosti chladná. Ostatní
diference v teplotě spodní vody jsou poměrně
nepatrné: minimum je 9.69° C. maximum
10.56° C.
Jak se voda čerpá a jak se dostane do
Prahy?
Představme si kříž, jehož kolmá ramena
jsou asi dvakrát tak dlouhá, jako vodorovná.
Tam, kde se ramena kříží, ve středu, leží obec
Káraný a naše ústřední strojovna.
Hoření rameno kolmé jde od Káraného až za
Nové Benátky — stále podle Jizery, a značí
nám čerpací křídlo jizerské; levé ra-
meno kříže jde podle Labe až k obci Ovčá-
rům, a značí nám levé čerpací křídlo
labské; pravé rameno kříže jde podle Labe
až k obci Ostrá a značí pravé čerpací
křídlolabské; dolení kolmé rameno kříže
jde od Káraného do Prahy a značí nám t. zv.
potrubí výtlačné, t. j. potrubí, jímž se
voda do Prahy žene.
Jizera
Praha
Nová Benátky
Ovčá
Ostrá
° Celsius
31
article
Čerpací čili jímací křídla jsou podél řek —
ovšem v dostatečné vzdálenosti — ne proto,
jak mnozí mylně tvrdí, aby zachycovala vodu,
jež se z řeky protlačí do půdy okolní, nýbrž
proto, aby zachycovala vodu spodní, jež tu do
řek zaúsťuje — jak již výše jsem vyložil. Tato
jímací křídla skládají se z jednotlivých studní,
jichž bude celkem asi 600. Každá studna je
malý div důmyslu a všemožné opatrnosti.
Hlavní součástí je železná roura, plná v mí-
stech bezvodných, dirkovaná ve vrstvě vodo-
nosné; roury jsou různé délky — podla mo-
hutnosti vrstvy vodonosné. Dirkovaná část
roury obalena je pletivem z mosazného drátu,
jehož otvory jsou pro každou studnu zvlášt
vypočítány, dle složení vrstvy vodonosné:
tam, kde vrstva ta skládá se z oblázků nebo
hrubšího materiálu, jsou oka pletiva větší, kde
je jemný písek, je pletivo husté — krátce ple-
tivo to brání, aby do vody nedostal se písek,
hlína atd. Roura opatřena je nad zemí kohouty,
umožňujícími její zapnutí či vypnutí z celého
systému a odebrání vody ke zkouškám; celek
kryt je důkladným poklopem cementovýma
železným. Jednotlivé studny jsou 40 metrů od
sebe vzdáleny; jejich ssací roury jsou vyústěny
do sběrné roury, jež běží s vlastním malým
spádem do káranské strojovny do veliké sbě-
rací studny.
32
article
Arne Novák.
Novák
33
article
) Podrobnosti o těchto rozborech a vědecký
jich výklad obsahuje právě vydaná „Zpráva o zdra-
votních poměrech Prahy“.
Praha