ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 209ab3b0-8f09-11dd-ba69-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 33 celkem · entity: person 68, place 28, org 5, work 4
1 masthead
26. ledna 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 2a.
4 masthead
života.
5 masthead
Strana 9.
6 article
OBSAH: Dr. Zdeněk V. Tobolka: Rauchbergova Rakouská nauka slovanská. Arne Novák: Pan na severu. Lékařství: Dr. Lad. P. Procházka: O novén vodovodu pražském. Literatura. Zeizích literatur. Bibliografie.
doktor Zdeněk Tobolka Rauchbergův Novák P Procházka
7 article Rauchbergova Rakouská nauka občanská.
Rauchbergova Rakouská nauka občanská. Profesor německé university v Praze dr Jindřich Rauchberg jest čilým propagatoren zvýšení politického vzdělání akademické mlá- deže. Nejen slovem!), nýbrž i literární praci“ stará se o to, aby politické vzdělání, tento důsledek demokratické volební reformy, stalo se všeobecně vzdělávacím předmětem na všech našich vysokých školách. Jde tu v šlé- pějích, jimiž v sousedním Německu kráčí Ad. Harnack a jde za tím, který za doby absolu- tismu v Rakousku v tušení neudržitelnosti to- hoto systému vládního vychovával politicky akademickou mládež v Praze, za prof. Janem Springrem, jehož přednášky „Statistik des österr. Kaiserstaates“ nebyly v podstatě ni- čím jiným, nežli tou naukou, která se obírá politickým vzděláním a které říkáme nauka občanská. Prof. Rauchberg německé akademické mládeži v Rakousku dal úvod do politického vzdělání, svoji knihu: „Osterreichische Bür- gerkunde“, která také byla vděčně německou inteligencí přijata a dočkala se v krátké době druhého vydání.
Rauchbergův Rauchberg Harnack profesor Springr Praha Německo Ada Rakousko Osterreichische Bür
8 article
Prof. Rauchberg pochopil správně svůi úkol. Nevykládá jen o tom, co přímo týká se naší říše, nýbrž předeslal výkladům kon- kretním stať o základních pojmech politi- ckých. Mohli bychom stať tu dobře nazvati úvodem do politiky jako vědy. Probírá v této všeobecné části své knihy nejen to, co jest stát, nýbrž stanoví i jeho poměr ke společ- nosti, ku právu, vykládá různé teorie státní, promlouvá o státní moci a směrech jejího uskutečňování, poučuje o státních formách, o státních spolcích, informuje o státních a spo- lečenských vědách a stanoví jejich vzájemný poměr. Přes tuto obsahovou bohatost ovšem Rauchberg nevyčerpává všechny základní pojmy, které pro konkretní výklady občanské nauky jsou nezbytné. Rádi bychom na příklad slyšeli soustavný výklad o poměru státu k ho- spodářství, o poměru státu a církve, theorie s touto otázkou související a p., o tom však Rauchberg nepoučuje.
profesor Rauchberg
9 article
Ostatní části knihy Rauchbergovy týkají se specielně mocnářství rakousko-uherského. Spisovatel v duchu historiků, stojících na principu stammlandském, vykládá vývoj úze- mí, vývoj státní moci a vývoj moderní ústavy r. 1848 počínajíc. Zvláštní oddíl věnován jest státoprávní povaze monarchie rakousko-uher- ské a jejích částí. Předlitavska, Uherska Bosny-Hercegoviny. Vším právem autor při- hlédl k teoriím, mezi sebou v těchto otázkách zápasícím, uherské a německy rakouské, ale pohřešujeme, že stanoviska jiná, české a chor- vatské, nebyla náležitě respektována a vy- ložena. Oddíl o organisaci státu věcně, třebaže ne formálně rozdělil prof. Rauchberg ve dvě části, všeobecnou a specielní. Ve všeobecné pojednává všeobecně o ústavě, panovníkovi dynastii, a konsfitutionalismu; ve specielní pak poučuje o rakouské říšské radě, zemských sněmech, organisaci úřadů a veřejné službě.
Rauchberg Předlitavsko Uhersko BosnaHercegovina
10 article
Jako oddíl o organisaci státu, tak i věc- ně jsou rozděleny části oddílu o zemi a li- dech, ve výklad všeobecný i specielní. Území státní, národ ve smyslu politickém, státní ob- čanství, všeobecná práva státních občanů zásada právní rovnosti, osobní a hospodářská svoboda, svoboda vyznání, vědeckého badá- ní, učení, myšlení, národního rozvoje, politi- cká práva liberální jsou otázky, o nichžv tomto oddilu podává se výklad, věcně zalo- žený a přece prodchnutý sympatiemi k zása- dám svobodomyslnosti. Poslední dva oddíly „Občanské nauky“ Rauchbergovy promlouvaji o státních funkcích a jednotlivých odvětvích správy. Zákonodárství, soudnictví i správa jsou zde vyloženy ve svých základech. Z od- vetvi správy podává Rauchbergův spis po- učení o zahranicních zZležitostock, branné moci, pak o správě vnitřní, hospodářské, so- ciální a finanční. Celá kniha jest ukončena 32 statistickými tabulemi a rejstříkem věcným jmenným.
Rauchbergův hospodářský svoboda
11 article
Stačí vše to, co Rauchberg ve své rakou- ské občanské nauce předkládá jako úvod do politického vzděláni? Rauchbergova knih. má na mysli jen vnitřní politiku rakouskou. ale až na první odstavec sedmého oddílu ne- podává žádného výkladu, který by měl na mysli postavení naší říše ve světové politice. A přece, jak pověděl správně již v letech še- desátých minulého stoleti Bismarck, jest ne- rozlučná souvislost politiky vnitřní se zahra- niění a nedá se thápati ona bez výkladu této Kniha Rauchbergova měla by býti doplněna tím, co bychom chtěli nazvati politickými cíl mocí v přítomné době a postavením našeho mocnářství k těmto snahám. Dílo Rauchbergovo jest kniha psaná v duchu německém, v duchu německé svobodo- myslnosti a německého centralismu. V duchu německé vědy rakouské nepřihlíží k tomu, co neněmečtí národové v této říši v oboru věd z nichž občanská nauka těží, vypracovali. Jest to na škodu knihy, která hledí vyhověti přís- nějším nárokům, na sepsání občanské nauky pro akademickou mládež kladeným. Rauchberg píše přehledně a stručně. Nen v jeho práci slov zbytečných. Kniha neuna- vuje svým podáním, nýbrž poutá. Jest to jej veliká přednost.
Rauchberg Rauchbergův Bismarck Nen
12 article Dr. Zdeněk V. Tobolka.
Dr. Zdeněk V. Tobolka. Jeho rektorská řeč: „Politische Erziehun „Osterreichische Bürgerkunde“. Wien 1912 Druhé vydání.
doktor Zdeněk Tobolka Wien Politische Erziehun Osterreichische Bürgerkunde
13 article Pan na severu.
Pan na severu. První kniha, kterou se divoký a temný zádumčivý a dobrodružný kouzelník severský, Knut Hamsun, zmocnil srdcí a nervů čtenářů Čechách, byl jeho román „Pan“, záhadná a tou- žebná báseň v próse o lese a moři, horácha zvěři, lásce a smutku. Za sedmnáct let, jež u- běhla od průkopného překladu Kosterkova, Hamsun, zejména Hamsun své první periody tvůrčí, zdomácněl u nás takřka. Ale třebaž uveden k nám zatím jeho strhující „Hlad“, ten- to výbojný výkřik pudově vitální tragiky, tře- baže zaplakala i českým slovem jeho horouc píseň silnějšího nad smrt milování „Viktorie“ třebaže také do sobeckých lží naší bohémy se zařízl satirický posměch jeho přímé „Nové ze- mě“, třebaže nezůstala v Čechách neznámou jeho nejkrvavější zpověď „Mysterie“ — přece „Pan“ doposud jest u nás milován a uctíván jako nejvlastnější dílo Hamsunovo. A to plným právem.
Knut Hamsun Kosterkův Hamsun Viktoria Hamsunův Čechy
14 article
Útočný a vzpurný individualism Hamsu- nův, mezi jehož tmavými a tuhými kořeny s paradoxně splétá selský původ i moderní intel- lektuální nadělověčství, pyšně severské ger- mánství i vlivy náboženského vzdoru, zdědě- ného po protestantských předcích, vybíjí sev jeho románovém tvoření hned urputnou nega- cí, hned vášnivým kladem. Urputná nega- ce Hamsunova: barbarsky bohatý vy- znavač pudového života, nenasytný piják smy- slových sensací, „sedlák in excelsis“ přichází do záludných středisk odvozené, chudě intel- lektuální, pokrytecky mravné civilisace, kte- rá jej chce svésti křehkým půvabem koketních svých žen, otráviti lesknoucím se jedem svých drobných, rafinovaností, pokořiti vábnou lží literární své slávy — ale severský Samson, jehož sny stále blouzní o jedné útloboké, von- né a mučivé městské Dalile, zatřese sloupy vší té kultury, ironisuje drsně její rozumověi mravně vychovanou spořádanost, karrikuje ce- lý ten drobný a neklidný svět nervosních trpaslíků. A proti tomu vášnivý klad Hamsunův: syn temné a studené severské půdy, jejíž vůně vyplňuje mu lačně slidíci nozdry, jejíž chuť sládne mu opojně na drsném patru, jejíž vláhu a mízu cítí kolovati v žilách. vrací se prudce k rodné zemi; ztotožňuje se ní a zbožňuje v ní sebe sama; stupňuje v ne- nasytném styku s touto věčnou milenkou ži- vot své obraznosti, svého nervstva, svých smy- slů; obrozuje se denně a zakládá jakési nové pantheistické náboženství, kde poznání a roz- koš patří ke kultu, kde před oltářem sluncea moře modlí se silný skeptik na bílých ňadrech usínající milenky a kde silný lovec přinášík oběti hrdé paradoxy, které zastřelil na strmých cestách myšlenky.
Hamsa Hamsunův
15 article
Ve většině Hamsunových knih jest každá z těchto obou dramatických sil, centrifugáln zápor neb středosměrný klad, osamocen a od- poután. Proto píše Hamsun jednou román trpce satirické a nesmiřitelně misanthropické, nichž jeho analysa chutná žlučí, jeho drobno- hledná psychologie mění se v rafinované bo- dání jehlami, jeho chemie povah a citů přechá- zí v alchymii temné zloby. A po druhé zpívá Hamsun skoro hymnicky slávu a krásu země, koupající se v barevných mořích a vystupující z lázně do duhového pláště prozářených mlh, vypráví slohem pohádkovým o ztajených po- kladech lidského srdce a snu, v nichž každý zevní popud se přebrušuje ve svítivou hlat. stává se zbožným epikem přírodních božstev. vymýšlí nevýslovně opojné báchorky o lásce ženině, která nese na nejměkčích perutích osud ztraceného muže přes oceány a přes hroby.
Hamsunův Hamsun
16 article
Ale v autobiografickém „Panu“, který ne- má nadarmo formu deníkovou, Hamsun dovedl obě protikladné tendence svého vnitřního ži- vota spoutati v jediný dramatický děj. Záhad- ný příběh jeho lesního a přímořského samotá- ře, lovce a poustevníka Tomáše Glahna, který v nočním mlčení pobřežního hvozdu vidí vstá- vati pohanská přírodní božstva, a jenž své germansko-řecké bohy opouští pro marné mi- lování s bílými ženami — příběh ten určován jest prudkým zápasem onoho vášnivého kla- du a oné urputné negace. Hamsun umí to pro- mítnouti stejně tragicky, kde staví v kontrast maloměstskou nicotu jizlivě narýsované spo- lečnosti bezvýznamných lidiček sirilundských a vznešená kouzla pantheisticky obdivované přírody severské, jako kde vypráví v inten- sivním svém impresionismu o dvojí lásce poru- číka Glahna k přírodní samozřejmé ženě Evě a k Edvardě, rozmarné a složité dívce, v níž ženství jest přapodstatněno a otráveno kultu- rou. Pro tuto dvoj velmi citlivou polaritu jest
Hamsun Glahn Eva
17 article
Pan“ knihou nejhamsznovstější. Není dojista zbytečno, přichází-li k nám nyníy druhém básničtějším, odstíněnějším překladě, jehož pů- vodce prokázal své právo tlumočiti a vyklá- dati Hamsuna dvěma studiemi o tomto velkém severském problematiku a zároveň napial vše- cky síly, aby byl práv Hamsunovu vzdutému zpěvnému lyrismu.?) Poručík Tomáš Glahn jest pravá postav hamsunovská. Mé svěží primitivismus synů při- rody, jejich čerstvou smyslovou vnímavost, je- jich neomylnou schopnost porozuměti šeptané mluvě rostlin, povětří, zvěře, má jejich prudký a nezdolný pudový život. Ale při tom jest to člověk rafinovaný až k chorobnosti; na jeho nervech hrají převratné rozmary a hořečné nálady divoké staccato: jeho mythotvorná obraznost stupňuje se občas v halucinace; jeho touhy kolísají v nezdolných krajnostech. Duše oddaná a zrazená, dobrodruh marných lásek pantheistický eremita, zraněný sarkastik ne- bezpečného výsměchu a plaché dítě, odkázané na nesmírnou potřebu něhy. Jensen, jenž na- kreslil geniálními rysy podobiznu obdivova- ného Hamsuna, spatřuje tu jedinečnou schop- nost přehoupnouti se od divošského sedlák k modernímu člověku; těžko říci, od koho má
Hamsunův Glahn Jensen
18 article
Glahn větší podíl. Tento problematický Seve- *) Knut Hamsun: Pan. Ze zápisků poručíka To- máše Glahna. Z norštiny přeložil Gustav Pallas Grafické edice „Veraikon“, svazek I. V Praze 191z Kniha jest i typograficky vzorná řán opustí lidi, aby se zcela sjednitil s lesem s mořem, s polární nocí a skutečně vyžívá te- prve v tomto vášnivém styku plnost své exi- stence, najde i ženu, která jest pouze přírodou oddáním se, pudovou a smyslovou pravdou najde na kožešínovém loži své lesní chatrče Evu, která mlčí a usmívá se záhadně a po- svátně jako vonná půda, jež přijímá sémě, za- tím co rackové křičí na moři. Avšak Tomáš Glahn nevystačí tímto od- dáním se přírodě, bohu a ženě; hamsunovská urputná negace domáhá se u něho práva. Ze samotářské chaty, kde jej ukolébá les a pro- bouzí mořský příboj, cítí se puzena mezi lidi. trpaslíky a banální sobce, do cinkotu punčo- vých sklenic a do prázdného smíchu dívčí spo- lečnosti; chodí si tam bez ustání pro posměch a pro ponížení, pro uvědomění svého barbar- ství a pro pocit společenské křivdy, páchan na bezbranných. I tento čizí, různorodý, vý- směšný svět ztělesňuje se mu v ženě, ale to již není mlčící a usmívající se pud jako Evat toť nervy pokoušející jej v paradoxních rozho- vorech, toť všecka koketní hra divčího roz- maru, dívčího ukrutenství, dívčí zchytralosti poloslečna, poloměšťačka, nestálá a zrádná
Knut Hamsun Glahn Pallas Eva Praha
19 article
Edvarda, jedna z těch žádoucích a nedosaže- ných žen, jimiž osobní zažitek Hamsunův za- lidnil celou řadu jeho románových knih. Glahr touží po Edvardě jako touží lovec po zjemnění. sedlák po princezně, drahokam po brusu bru- sířově. Ale Edvarda prahne také v spodních hloubkách svého srdce po Glahnovi: její kul- tura chce se vykoupiti přírodou, její křehké ženství sní o noci na kosmaté hrudi mysliv- cově, její věčná hravost ráda by našla jistotu v pudovém uklidnění. Ironicky bolestný sou- boj obojí touhy, Glahnovy pokorné a zádum- čivé a Edvardiny svévolné a ukrutné, dává knize většinu děje a Hamsunovi mnohonásob- nou možnost uplatniti umění v dialektice nerv- ních i smyslových rozmarů, leč chvilemi z dialogem, prosyceným posměchem a koketerii se podeprou slzy, a čtenář chápe, že před ním se rozvírá román tragický, jehož prohry se platí, jak učinil Glahn celým životem. Ham- sun jest vírtuos podivuhodné a účinné asymme- trie: kdežto v popisných passážích rozvedl da- leko šíře oblast přírody, lesa, vášnivého kladu. rozpřádá v dějových partiích urputně negativ- ni příběh lásky k Edvardě, ke kultuře, k mi- lostnému zničení. Pouze na jednom, na dvou místech střetá se v románě dvojí láska v napia- tém konfliktu, v závěru knihy nad čerstvým brobem Eviným zavřel deník Glahnův tragedi tu do slov až biblicky prostých a mocných
Edvard Hamsunův Glahnův Hamsun Evin Ham boj obojí touha dvojit láska
20 article
„Dívka milovala pána. Proč? Zeptej s větru a hvězd, zeptej se boha života, nebot nikdo jiný to neví. A pán byl jejím přítelem a milovníkem: ale neminula doba, jednoho dne spatřil jinou a jeho mysl se obrátila. Jako mla- dík miloval svoji dívku. Nazýval ji často svým požehnáním a svým holoubkem a ona měla žhavá vlnící se ňadra. On řekl: Dej mně svoje srdce! A ona to učinila. On řekl: Smím těo něco prositi, miláčku? Ona odvětila opojena Ano. Dala mu všecko, a on jí přece neděkoval.
21 article
Druhou miloval jako otrok, jako šílenec a jak žebrák. Proč? Zeptej se prachu na cestě padajícího listí, zeptej se tajemného boha ži vota, neboť nikdo jiný to neví. Nedala mu ni- čeho, ne, ničeho mu nedala, a on jí přece dě koval. Ona řekla: Dej mi svůj klid a svůj roz um. A on se jenom trápil, že neprosila o jeho život.“ Román poručíka Tomáše Glahna není t dy v podstatě kniha monistická; příroda a člo věk jsou tu v bolestném rozporu, rozervaný jednotlivec čelí svým tvrdošijným bažením po ženě, která značí zápas, zmar, sežhnutí, hlasu Kosmu volajícího po oddání se, po smíru, po jednotě. Bůh Pan dá lovci a rybáři Glahnov Evu, aby jej přivedla hloub do lůna všebožské přírody: ale Glahn nedbá Evy pro Edvardu. která jej spaluje jako velkého nočního motýle pablesky své kulturní záře. Tento krvavý dualismus liší román Hamsunův nejen od „Werthera“, kde spinozovský monista prosy- til přírodu žalem rekovým, ale i od Jacobse- nova „Nielse Lyhna“, v němž monista darwi- nistický naladil scenerie illusionistického ro- mánu stejnou melancholií jako duší Nielsovu snad proto působí Hamsunův „Pan“ o tolik dramatičtěji. Nevidím tudíž kouzlo jeho pouze v oněch pantheistických, popisných passá- žích, kde velké arkadské božstvo vynořuje ohromnou hlavu ze severského lesa, plasající- ho v jarní noci, a kde se bájetvornou obraz- ností poetovou plní příroda bohy a jich po- sly, nýbrž obdivují se především umění, s ja- kým Hamsun rozvedl dissonance mezi touto všebožskou zemi a jejím nevděčným bydlite- lem, jenž by mohl. směl, dovedl poslechnouti mystického hlasu větru a navždy „býti vy- zdvižen ze své spojitosti, přivinut k nevidi- relným prsům“, ale jenž jako vzdorný rebell
Glahn Kosma Glahnov Eva Edvard Hamsunův Werther Jacobs Lyhn Nielsův Hamsun
22 article
Baudelajrův nechce. Jsou v knize obdivu- hodné strany, v nichž hučí plným varhanovým dechem velikátucha, ba přímo již jistota t- kového splynutí, kde ve zvonech lesů a v tym- panech moře slyšíme nedaleké příští Panova království, kde v živelhém jásotu opojeného srdce ruší se všecky spory života. Právem platí ty odstavce za vrchol lyrické hymniky severské. Cituji alespoň paian první „želez- né“ noci srpnové: „A šíleně prudká radost z doby a míst mnou prochvívá... Sláva, lidé a zvířataa ptáci, sláva osamělé noci v lese, v lesef Sláva tmě a božímu šumění mezi stromy, sladkému jednotvárnému blahozvuku mlčení u mých uší zelenému listí a žlutému lísti! Sláva hlasu ži- vota, který slyším, slídícímu čumáku v trávě psovi, který čenichá u země. Bouřlivá sláv divoké kočce, která, majíc krk k zemi přitla- čen, slídí a chystá se ke skoku na vrabce p tmě, po tmě! Sláva milosrdnému tichu n zemi; hvězdám a půlměsíci, ano jemu a jim.. Než, román nevyznívá tímto pantheisti- ckým dithyrambem: Glahn opouští zemi, kde slyšel v srpnových nocích takové magnificat zapomíná mrtvé Evy, jejíž objetí bylo boho službou těmto jásavým mocnostem, hynev tropech, mysle na ženu, pro kterou zanechal chatrče, moře, lesních ptáků. Pan nezůstal an božstvem jeho, ani božstvem básníka Hamsu- na. Měl pravdu tragický lyrik germánský, jenž sám zradil Olympany pro „bledého, krvácejí- cího, malého žida s krvavou korunou na hla- vě“, tvrdil-li, že řečtí bohové dlí na Severu pouze ve vyhnanství . ..
Baudelajrův Glahn Eva Hamsa Olympan Severa
23 title
Lékařství.
24 article O novém vodovodu pražském.
O novém vodovodu pražském. O našem novém vodovodu není obecen- stvo dostatečně informováno; šíří se o něm i o vodě jím dodávané zprávy přímo fantasti- cké, a obyvatelstvo je přímo zmateno: zdálo se mi proto nutným, sestaviti o vodovodu zprávu populárně psanou, bez odborného ba- lastu cizích slov a číslic, vyčerpávající pouze látku tolik, kolik je třeba věděti ku poroz- umění základu celého projektu. Předně: Jaká voda se to dodává? Odpo- vídá se: voda spodní. To ale lidé zase nevědí jaká je to voda; znají vodu říční, vodu ze stu- den a vodu pramenitou. Vyložme si to ná- zorně. Představme si velikou nádobu s pevným. nepropustným dnem. Na tom dně leží vrstva jemného písku, na tom vrstva štěrku a obláz ků, a na této vrstvě leží vrstva hlíny. Leje- me-li vodu z konve na povrch, prosákne zvol- na voda vrstvou hlíny, pak vrstvou oblázků dostane se do vrstvy písku a zastaví se na dně, vyplňujíc mezery mezi pískem. Vezměme nyní kus roury kovové, a vsaďme ji do vrstev tak, že její dolní konec bude ve vrstvě písko- vé, dna nedosahuje. Tu shromáždí se námv dolním konci roury voda a bude státi právě tak vysoko, jak vysoko stojí v okolním písku Odčerpáváme-li tuto vodu, nateče tam jiná — tak dlouho, pokud je voda v písku, nebo po- kud z konve doléváme. A představme si to vše nyní ve velikých rozměrech v přírodě: vrstvy všecky kolika- metrové, dno nádoby nepropustná vrstva, n příklad skála nebo jíl, místo kropící konve déšť, místo kovové roury studnu: taková voda jež spadla deštěm, prosákla ornicí a vrstvami pod ní se nacházejícími a stojí v poslední vrstvě nad nepropustným spodkem, nazývá se vodou spodní — na rozdíl od vody po- vrchové, jež teče v řekách a potocích nebo hromadí se v rybnících a jezerech.
25 article
Vraťme se nyní ke své nádobě. Představ- me si, že dno jeji není rovné, nýbrž že na jednom místě tvoří prohlubeň; a celé dno má sklon k jedné straně, takže dno je na levo o 10 cm. výše, než na pravo; krom toho ani povrch není rovný, nýbrž sklání se tak, že na pravo je povrch níže, než jak vysoko stála na levo spodní vrstva písku. A lejme opět z konve, tentokráte však pouze na levé stra- ně. Voda opět prosákne do vrstvy pískové zastaví se na nepropustném dnu; ale poně- vadž dno to má sklon, bude se voda pohybo- vati ve vrstvě pískové směrem v pravo; na cestě vyplní prohlubeň dna, utvoříc tu jakési podzemní jezírko; pak teče dále, až narazí na sklánějící se povrch: je-li tlak dosti ve- liký, vyrazí tu na povrch; vydlabeme-li těch místech jamku, naplní se tato vodou, jež bude odtékati, stále se obnovujíc. A zase — ve velikých přírodnich rozmě- rech: voda spodní nezůstává klidně státi: po- hybuje se ve vrstvách, ležících na nepropust- ném spodku, tvoří tu podzemní toky, a tam, kde jsou prohlubně, kde nepropustná vrstva je zvlněna, tvoří i podzemní jezera. Ovšem že, poněvadž spodní voda neteče tu řečištěn volným, jako na povrchu, nýbrž pískem nebo jinou zeminou, je pohyb její velice volný — několik centimetrů za hodinu. Když pak po- vrch klesá tak, že proud vody naň naráží, ba jej i proráží, dostává se spodní voda samo- činně na povrch a tvoří studánku, dávajíc vodu t. zv. pramenitou; je tedy voda spodn a voda pramenitá totěž.
centimetr
26 article
V přírodě pak vypadá věc tak, že nej- hlubšími body krajiny jsou vždy údoli řek K nim sklání se se všech stran i povrch i vrst- vy nepropustné: všecka voda spodní vústií do řečišť potoků, řek a veletoků; ty svedou ii k moři, tam se odpaří, mraky ji odnesou zase nad naše kraje, deštěm dostane se opět do půdy — a koloběh se opakuje, Ovšem voda dešťová, procházejíc tolika zeminami, se mění: jednak se filtruje — zba- vujíc se různých znečištění hrubých i nejjem- nějších; nejjemnější pak jsou nejškodlivější — jsoh to bakterie. Kromě toho přibírá samo- zřejmě na své cestě zeminami všecky látky ve vodě rozpustné; jsou to jednak látky, jež jí jsou ku prospěchu — na př. sloučeniny vá- penaté, jež jí udělují tvrdost, kyselina uhli- čitá, jež jí uděluje čerstvou chuť, po případě různé látky, jež ji činí léčivou. Ale ve vrst- vách znečištěných odpadky, výkaly lidskými nebo zvířecími a pod. může přibrati i látky zdraví škodlivé, ba i choroboplodné bakterie Celý tuto načrtnutý obraz není ovšem v přírodě tak jednoduchý, jak vylíčeno; ale princip je právě takový, a stačí to, co jsme pověděli, abychom přešli direktně ke svému thematu.
27 article
Představme si, že naše nádoba je tak ve- liká, že sahá od Mladé Boleslavi až ke Stare Boleslavi, s patřičným rozměrem do šířky nejhlubšími body jsou dvě řeky: Jizera Labe. K těm sbíhá se všecka spodní voda z celé oblasti vodonosné — zde tedy, podél toku obou řek, vodu tu jistě nalezneme. Než bylo přikročeno k odebírání vody z této krajiny, byla ovšem voda zkoumána,a to hlavně dvojím směrem: co do množství a co do jakosti. Jednalo se předevšímo to, bude-li této vody dosti, aby zásobila ce- lou Velkou Prahu — t. j. asi 600.000 obyvatel. počítáno na osobu a den 120 litrů, činí tedy potřeba denní pro Velkou Prahu asi 72 mil. litrů denně. Komplikovanými zkouškami, jichž líčení bylo by příliš odborné a vedlo by příliš daleko, zjištěno bylo, že území jímací toto množství dá, ba že zbývají ještě reservy pro příští vzrůst obyvatelstva. Mnoha lidem je nepochopitelno, že dalo by se tak ohromné množství vody denne
Mladá Boleslav star Boleslav Praha Jizera Labe
28 article
z krajiny vyčerpati, aniž se zásoba vyčerpá, aniž krajina se vysuší, aniž nastane nedosta- tek vody. Ale považme, že voda spodní je ve stálém pohybu směrem k řečištím obou řek, a že při výpočtu nebylo počítáno a nesmělo se počítati s tím, že se bude bráti ze zá- soby, nýbrž odebírati se bude jen tolik, ko- lik denně přiteče. Místo aby se voda tato, tento denní přírostek, denní úroky z ka- pitálu — místo aby se pouštěla do Jizery a Labe, svede se do Prahy, po upotřebení vy- pustí se kanalisací do Vltavy, a dostane se takto oklikou opět ke svému cíli — k moři. Není tedy přirozený koloběh spodní vody ni- jak přirozeně přerušen — a v tom právě leží záruka stále dostatečného množství vody do- dávané. Jakost vody zkoumána byla řadu let co nejpečlivěji. Prozkoumán nejprve terrain geologicky, stanoveno přesně na všech mí- stech, kde voda má býti jímána, složení vrstev od povrchu země až k vrstvě nepropustné; o každé studni založené možno předložiti té- měř centimetr za centimetrem složení půdy od povrchu až ke spodku. Dále zkoumána voda chemicky a bakteriologicky, práce to úmorná a mnohaletá): voda nevyhovující vy- loučena, k čerpání určena pouze voda bez- vadná. K chemické a bakteriologické čistotě vody přispívá ovšem značně ta okolnost, že celé území jímací je málo zalidněno, většinou zalesněno, a není na něm větších měst, jež by území značněji znečišťovala; Ml. Boleslav, St.
Stanislav Jizera Labe Praha Vltava Boleslav
29 article
Boleslav a Brandýs nepadají tu vůbec v úva- hu. Voda nalezena výbornou, jakosti nejlep- ších vod pramenitých, a po stránce zdravotní téměř ideálnou. Obavy co do její jakosti týkaly se hlavně dvou věcí: tvrdosti a teploty. Pražané zvykli na vodu t. zv. měkkou, t. j. říční. Voda ta nebyla absolutně měkká, poněvadž do Vltavy — jako do všech řek — ústí řečištěm četné proudy spodní vody, právě v Praze často velice tvrdé. Vltavská voda mívá 2—4 stupně tvrdosti. Studničná voda pražská mívá tvrdost mezi 15—16° tvrdosti. Voda káranská má průměrem 12° tvrdosti: stupeň to velice příznivý; voda této tvrdosti je výbornou pitnou vodou a hodí se dobře k mytí a praní; nynější nářek nad velikou spotřebou mýdla při praní a mytí je předčasný změkčení vody káranské na takový stupeň, jaký měla voda vltavská, bude snadné a bez výloh. Ředitel městské chemické laboratoře, dr. Kraft, bude v brzku publikovati methodu změkčovací, jež jistě všecky nářky odstraní. Co se povídá po Praze o účinku vody káran- ské na pleť, působení lišejů a pod. — je pouhá bajka. Vždyť nejsme první na světě, kteří zavádíme 10—12stupňovou vodu do vodovodu a ta města, jež jsme stavěli za vzor a jichž vodu jsme si tolik libovali — všecka mají vodu této tvrdosti. A i kdyby byla trochu tvrdá: bude vždy lepší, než ten rozředěný ka- nálový obsah, jejž jsme dříve pod názvem „vody užitkové“ v potrubí dostávali a jenž udělal z našeho krásného města v podání ci- ziny místo tyfem zamořené.
Pražan doktor Kraft Boleslav Brandýs Vltava Praha
30 article
Co do teploty vody byly obavy, že voda dlouhou cestou do Prahy, odželezňováníma stáním v potrubí se značně oteplí a bude ne- příjemná k pití, málo občerstvující. Studničná voda mívá v Praze 9—10° Celsia; voda káran- ská má při odebírání 10° Celsia. Přírostek te- ploty vedením bude obnášeti dle souhlasných posudků znalců 1° C, takže voda káranská bude pouze o 1° C teplejší než voda studničná. Počet ten platí i pro léto — neboť spodní voda je nejstudenější v dubnu, květnu a červnu, odtud stoupá její teplota, a je nejvyšší v říjnu, listopadu a prosinci. Není se tedy obávati, že by v létě voda nebyla dosti chladná. Ostatní diference v teplotě spodní vody jsou poměrně nepatrné: minimum je 9.69° C. maximum 10.56° C. Jak se voda čerpá a jak se dostane do Prahy? Představme si kříž, jehož kolmá ramena jsou asi dvakrát tak dlouhá, jako vodorovná. Tam, kde se ramena kříží, ve středu, leží obec Káraný a naše ústřední strojovna. Hoření rameno kolmé jde od Káraného až za Nové Benátky — stále podle Jizery, a značí nám čerpací křídlo jizerské; levé ra- meno kříže jde podle Labe až k obci Ovčá- rům, a značí nám levé čerpací křídlo labské; pravé rameno kříže jde podle Labe až k obci Ostrá a značí pravé čerpací křídlolabské; dolení kolmé rameno kříže jde od Káraného do Prahy a značí nám t. zv. potrubí výtlačné, t. j. potrubí, jímž se voda do Prahy žene.
Jizera Praha Nová Benátky Ovčá Ostrá ° Celsius
31 article
Čerpací čili jímací křídla jsou podél řek — ovšem v dostatečné vzdálenosti — ne proto, jak mnozí mylně tvrdí, aby zachycovala vodu, jež se z řeky protlačí do půdy okolní, nýbrž proto, aby zachycovala vodu spodní, jež tu do řek zaúsťuje — jak již výše jsem vyložil. Tato jímací křídla skládají se z jednotlivých studní, jichž bude celkem asi 600. Každá studna je malý div důmyslu a všemožné opatrnosti. Hlavní součástí je železná roura, plná v mí- stech bezvodných, dirkovaná ve vrstvě vodo- nosné; roury jsou různé délky — podla mo- hutnosti vrstvy vodonosné. Dirkovaná část roury obalena je pletivem z mosazného drátu, jehož otvory jsou pro každou studnu zvlášt vypočítány, dle složení vrstvy vodonosné: tam, kde vrstva ta skládá se z oblázků nebo hrubšího materiálu, jsou oka pletiva větší, kde je jemný písek, je pletivo husté — krátce ple- tivo to brání, aby do vody nedostal se písek, hlína atd. Roura opatřena je nad zemí kohouty, umožňujícími její zapnutí či vypnutí z celého systému a odebrání vody ke zkouškám; celek kryt je důkladným poklopem cementovýma železným. Jednotlivé studny jsou 40 metrů od sebe vzdáleny; jejich ssací roury jsou vyústěny do sběrné roury, jež běží s vlastním malým spádem do káranské strojovny do veliké sbě- rací studny.
32 article
Arne Novák.
Novák
33 article
) Podrobnosti o těchto rozborech a vědecký jich výklad obsahuje právě vydaná „Zpráva o zdra- votních poměrech Prahy“.
Praha