3
masthead
8. března 1903
5
article
eítíte v millieu ducha, mládí, elegance a kde
neunavně dáváte se unášeti temperamentem
výmluvnosti svého okoli.
Portrét Alberta Sorela pokusím se podat
jindy. Jednu vlastnost, krásnou vlastnost fohot
geniálního muže musím však hned uvésti —
vysvětluje též ráz jeho salonu, jenž není pranie
akademický ani professorský. Albert Sorel mi
luje literaturu, čte nesmírně, žádný nový talent.
žádná pozoruhodná sbírka básní neb román mu
neujde. Vyslovil jsem podivení nad těmito zá
libami, obyčejně cizími učeneům a historikům.
»Nedovedu si představiti historika«, odpo
věděl Albert Sorel, »který nemá obrazotvornost
a který nemiluje díla obrazotvornosti . . «
Proto je Albert Sorel obklopen mládeži
literární. A velmi přátelský poměr je mezi nim
a jeho žáky, což ve francouzském světě uni-
versitním se vyskytuje velmi často, a mnohé
z nich k sobě zve.
Albert Sorel je nadšený etitel »Vojny
míru« a vojenských povídek Tolstého. Učini
též mnoho pro Sienkiewicze, jehož »Potopu«
»Křižáky« atd. klade vysoko nad »Quo vadis«
Slyšel a četl o historiekých románech Al
Jiráska a prohlásil, že se musí učiniti všechno
možné, aby slavný český románopisec byl pře-
ložen do frančiny.
»Ale musí se to stát brzo ! Teď je doba
historických románů u nás a Jirásek bude mí
velký úspěch. Za to ručím!«, pravi! Alber
Sorel.
V Paříži, 23. února 1903.
Sorel
Tolstý
Sienkiewicz
Jirásek
Alber Sorel
Paříž
Quo vadis
6
title
Vlas mrtvé nevěsty.
Vlas
7
article
Napsal Raoul Ettert
Ettert
8
article
Pro neobyčejný, bujný svůj vzrůst a krásu
barvy byl tento vlas nemálo obdivován a záviděn
po veškerém kraji plouzablaneckém, v kraji, kde
nejedná rozkošná hlavinka dívčí, ověnčena jsoue
jako konopí žlutými kadeřemi neb vrkoči, korá-
lové své svůdné rtíky k libému úsměvu stahuje
Byl to skvost nevídáné nádhery, jehož pů-
sobením Annika, spanilá Annika, šestnáctiletá
dcerka otce Lenznerena, jenž byl rybářem na
sardském pobřeži, mocně okouzlovala srdce a
mysl všech mladých Gaskoňců, kteří každou ne-
děli a každý svátek až z Paimpolo a Plouzabla-
necu sem přicházeli, aby se zlatému tomuto dítěti
obdivovali.
Při nesčetných hádkách a šarvátkách, jež
sváděny byly mezi jinochy, kteří po skvostném
tom vlase toužili, tekla krev často proudem.
9
article
Nebylo také divu. Neboť mocně, jako paprsky
sluneční, ozařovaly tyto proudy vlasové, podo-
bající se kotoučům z nejčistšího hedvábí, libezný
obličej Anničin a splývaly jí pak v mohutných ka-
deřích přes ramena až k pasu. Jako aureola,
s kterouž se hlavy světie a serafínů malují, obe-
stíral tento čarovný vlas něžné tílko mladé dívky
a dodával růžovému jejímu obličeji výrazu an-
dělského. Azurové dívčiny oči, jako jezero hlu-
boké, vyhlížely ze žlutých kadeří jako dvě
chrpy ze zlatého, mocně se vlnícího obilí.
K nesčetným obdivovatelům krásné Annik
náležel také mladik, jehož tajné lásky žár mocně
plál v tichém zbožňování, jež čírému kultu již se
podobalo, Jmenoval se Fantez. Čítaje asi devate-
nácte jar, pracoval jako námořník na jedně z
islandských lodí. Jsa nad míru ostýchavé povahy.
neodvážil se vyzraditi ihned něžné city, jež ho
k Annice mocně táhly. Ba, ani svých zraků kn
nepozdvihl, když se v její bezprostřední blízkosti
nalézal.
Jelikož ale bodrá mysl a upřímnost nad ostat-
ními vlastnostmi obyčejně vítězí a rázem srdce
všech poctivě smýšlejících si dobývá, nezůstala
ani tentokráte nepovšimnuta, Annika rozpoznala
brzy moený plamen, jímž nitro Fantezovo plálo
a jenž také její ňadro dávno vznítil. Což bylo věci
zcela přirozenou.
Annika
10
article
Bylť Fantez statný jinoch, rovněž jasných oč
a červených, hladkých tváří.
V sladkém blouznění, v toužebném snění
uplynula oběma milujíeím nějaká doba, až se ko
nečně přiblížil okamžik, kdy měl Fantez nastou
piti pět let trvající vojenskou službu námořní.
Tu pojednou, právě o pouti, jež se tehdy
Paimpolu slavila, umínil si, že všechno, co jeho
nitro a mysl tíží, drahé Annice vyjevi. Neváhal
Jakmile se příhodná chvíle k tomu dostavila.
vylíčil jí muka, jež ho dnem i noci znepokojují
nedopřávajíce mu ani chvile oddechu. V horeč
ném rozechvění očekával pak dívčinu odpověd
která dlouho na sebe čekati nedala a vyzněla pre
něho neobyčejně příznivě.
V následujícím okamžiku, v nejzazším koutě
vesnické hospody, při hudbě a tanci, zpečetil po
líbek, polibek první a nad vše žhavý, osud obou
milenců. Lice jejich se zbarvila nachem — byl
zasnoubeni.
Dříve ještě než se Fantez k vojsku odebral
určili rodičové Anničini, již se všemi podmín-
kami byli srozuměni, dobu, ve kteréž se mě
sňatek vykonati.
Poslední dnové neobmezené svobody uply
nuli na to Fantezovi v neskonalém štěstí. Zlatý
vlas Anničin, jenž od chvíle zasnoubení tolik
jemu náležel, byl mu zárukou neskonalého blaha
které ho očekávalo při návratu do vlasti.
V předvečer svého odjezdu do Brestu, kde
mu bylo dohoniti loď, na níž měl odplouti doci
ziny, děkoval, pohnut až k slzám, drahé své n
věstě za kadeř, již tato s rozkošné hlavinky
hyla ustřihla a ovinutou touže modrou stužkou
která o pouti v Paimpolu štíhlý její krček zdobila
jako upomínku na čarovné ony chvíle, jemu da
rovala.
Fantez
Annika
Lika
Brest
11
article
Mezi tím, co mladý námořník křížem krážen
svět projížděl, asi druhý rok po jeho odchodu
z Plouzablanecu, zemřela Annika, sličná jeho
nevěsta. Příčínu k netušenému jejímu skonu za
vdala vleklá, zákeřná nemoc, podobající se tu
berkulose, kteréž tak mnohá, zdánlivě kvetoue
dívčina breloňská podléhá.
Snad byla to nezměrná touha po vzdáleném
milenci a starost o ženicha, jenž na nekonečněm
okeánu stálému nebezpečí vysazen, nikdy životem
jist nebyl, jež na mladičkém srdéčku ubohé dívky
hlodala a je konečně utratila.
Rodiče zemřelé Anniky byli neuvědomělí
prostí lidé, bojující stále s nedostatkem životniek
potřeb. Bez velkého rozmýšlení dali svolení, aby
jistý muž jenž v Armoiriku čilý obchod s vlas
prováděl, nádherně kadeře mrtvě divce ustřih
a slušnou sumou, kterou za ně vyplatil, pomohl
jí vystrojiti pěkný pohřeb. Jak již bylo řečeno.
byla to jedině chudoba a obmezenost ducha, jež
oba rodiče k tomu nepěknému kroku dohnala.
Ostatně jest to špatným zvykem kraje plou
zablaneckého, ustříhnouti každé zemřelé mlad
dívce nebo ženě bohatě kadeře, prodati je a za
stržené za ně peníze opatřiti dětem chleba, po
případě také jenom mužům alkoholu.
Fanteza došla zpráva o úmrti jeho nevěsty
právě v okamžiku, když se přibližoval indickému
okeánu. Prosté psaní, jež mu zaslala jeho babička
která v Plouzablanecu bydlela, vyličilo mu něko
lika slovy truchlivou událost, ztlumočilo mu sou-
strast všech příbuzných i přátel a vyrvalo mu
z duše veškeru naději.
Annika
12
article
Mnohem více však než nad smrtí vroueně
milované Anniky, rmoutil se nad ztrátou krásněho
jejího vlasu, o nějž byla tak nemilosrdně olou-
pena. Sželelo se mu zlatého rouna, které tak ne-
besky její mramorové čílko obestiralo a jež snad
už v některé výkladní skřini některého vlásen-
káře pozornost kolemjdoucích na se obrátí. Na
vzdor nehynoucímu humoru, jimž námořnie
obyčejně vynikají, upadl v těžkou melancholii
jež několik měsíců potrvala. Nekonečnost moře
snivý život lodnický, podporovaly tuto duševn
chorobu, daly jeho srdci vzníku k nevyslovne
touze po rodné půdě.
Jedině celodenní práce, kterou Fantez nyn
tím více vyhledaval, popřála rozhárané jeho mysl
poněkud úlevy, uvrhla jej večer v olověný spánek
a sprostila mozek zhoubné jeho činnosti.
Když konečně připlula loď, na které pra-
coval, do přístavu, odloučil se od svých sou-
druhů, kteří v mladistvé bujnosti a vášni, jež tak
dlouho spoutána ležela, oddali se bezůzdně roz
koším a slastem, jež tento život poskytuje.
Fantezův nevylíčitelný bol vzpíral se každé
touze po požitku. Sám a sám vyhledával kon
činy, jež v severním světle tak báječně září
Bezeskvrnný jejich sněhový úběl připominal mu
lilíové čelo zemřelé jeho nevěsty. Navštěvova
čarovné krásy tropických krajů, kde temná modi
okeánu mu přívedla na mysl hluboké její, jak
chrpy modré oči, kde zářivé sluneční paprsky
mu bájily na obzoru její zlatovlas.
Při pohledu na všechnu tuto přírodn
nádheru, byl to vždy obraz Anniky, jenž se mu
zjevoval, jenž dnem i nocí jej provázel.
Jednou, když obvyklou takovouto pouť vy-
konával, projela mu hlavou prapodivná my
šlénka.
V nevinnosti své duše si přál, když boží
vůlí se to stalo, že mu byla drahá ona dívka
z náruče vyrvána, aby mu aspoň nebe dalo č-
rovný její vlas opět najíti a popřálo mu, aby dle
libosti jím mohl naložiti.
Annika
Fantez
Fantezův
Navštěvův
13
article
Sochu Nejsvětější Panny, která na oltár
chudičkého kostelíka plouzablaneckého stála
k níž se již od dětství se vší zbožností svěho
srdce a důvěrou utíkal, obraz této nebeskrálovny
chtěl jím okrášliti.
Ubohá ta světice měla na hlavě hrubou, ne
uměle zpracovanou vlásenku z konopi, jež se
niktérak nesrovnávala s královským jejím maje
státem,
O, oč krásněji, oč vznešeněji by vypadala
vlásenka z bujných, zlatých kadeří zemřele
Anniky ! . ..
Vroucí vzdechy a prosby, které by pak kn
vysílal, vznítily by v jeho srdci nové lásky žár-
daly by mu víc a více milovati zemřelou nevěstu
Nebylo to rouhání, v němž Fantez hleda
úlevu ve svém žalu. Naopak! Nábožností byl
naplněno jeho nezkažené nitro. Bezděčněsi
vzpomínal, že četl kdysi jakousi legendu, v níž
bylo dojemnými slovy líčeno, jak Maria Panna
přijala blahosklonně z rukou jakésí šlechtick
dívky její nádherný vlas, aby zde na zemi králov-
ské své čelo jím okrášlila.
Jímavá tato pověst nevyšla mu z mysli
Umínil si, kdyby dobrý osud tomu chtěl a onse
opět zmocnil zlatých kadeří svojí Anniky, že je
Bohorodičce plouzablanecké v oběť přinese.
Po dvou létech vrátil se konečně s lodí do
Toulonu. Sotva že opět spatřil svou krásnou
otčinu, nejdrahocennější perlu francouzského
jihu, rozlilo se v jeho nitru nevýslovné blaho.
Pohled na rodně pahorky, luhy a háje potlači
v něm na nějakou dobu všechen trud a bol.
Za krásného večera, zapomenuv na vše, co
tak dlouho jeho srdce svíralo, dal se svými sou-
druhy přemluviti a navštívil v jejich společnost
vyhlášenou koncertní místnost, v níž právě pro
slulá pařížská chansonetta, Bébé Tambourová
slavila obrovské triumfy.
Socha
Annika
Marius panna
Toulon
svatý pannus
14
article
Sotva že se tato na jevišti objevila, Fantez
překvapením div že nevykřikl. Neboť pod vý
středním kloboukem světové dámy měla Béb
Tambourová na hlavě připevněnu skvostnou vlá-
senku, která v jasném elektrickém světle obdivu
hodně zářila.
V duši námořnikově nastal krutý boj. Leč
vyšší jakási moc potlačila v několika okamžiefei
všechna hnutí, jež v jeho nitru vzníkala a or
poznal čarovný tento vlas, poznal zlaté ono
rouno, které kdysi čelo drahě Anniky krášlilo.
Měkce, jako kotouče z nejčistšího hedváb
splývaly nyní bujné tyto kadeře pod kloboukem
zpěvaččiným, přeplněným spoustou per a stužek
jako kdysi pod prostým, chudobným čepečkem
oně bretoňské dívky.
Krise byla překonána, srdce Fantezovo za
jásalo.
Ziracený poklad, po němž práhnul, byl na
lezen — láska a štěstí vrátily se mu opět de
duše!
Neminul ani jediný den, aby se nedostavi
do koncertů, v nichž Bébě Tambourová vystu
povala. V první řadě v přízemi vždy sedával, e
možná nejblíže jeviště, aby se mohl nerušeně
oddati sladkému snění, aby v sentimentáln
hypnose mohl sama sebe zapomenouti.
Jednou však, jsa službou zaneprázdněn, n
mohl koncertní síň nayštiviti. Toho večera snáše
pekelná muka. Neboť magická jakási síla je
mocně táhla k Bébě Tambourové. Zdálo se mu
v první chvili, že se snad ani následujícího dne
nedočká, aby v koncortě ukojil nezměrnou svou
touhu,
Avšak, ejhle! Sotva že tyto, takřka nesne
sitelné okamžiky uplynuly, počala zase nová
neznámá dosud tíseň jej svírati, hrozic sotva po
cítěné jeho štěstí zkaliti.
Žena, jíž čarovlas jeho Anniky zlatou aureolu
skýtal, ona kočující komediantka s velkýma jake
uhliky černýma očima, s nabarvenými tvářem
a rty, 6, kterak se ona lišila od nebeské bytosti
již si za svoji nevěstu kdysi byl vyvolili
Annika
15
article
Václav Hladik.
Hladik
16
article
Onu světoběžkyní počal nenávidět a ona
stala se mu brzy protivnější, než by mohl být-
trn v oku.
Zvednuv zraky své k nebesům, děkoval Vše
mohoucímu, že ho ještě v čas zachránil před
záhubou, jíž by snad později nemohl více unik-
nouti, že ho vyprostil z tenat této démonick
stvůry. Radoval se z hloubi duše své, že Bébe
Tambourovou již nemiluje a přísahal věrnost
nekonečnou věrnost mrtvé Annice.
Avšak v prostomyslnosti a důvěře, jež bývá
údělem všech lidí nezkušených, usmyslil si, že
kadeři bývalé svě nevěsty stůj co stůj se zmocní
a že se jim na hlavě plouzablanecké Bohorodičky
dále bude obdivovat.
Následujícího dne hned z rána dostavil se
k Bébé Tambourové, Sotva že tato jej zočila
poznala v něm ihned jednoho z nejpilnějších na
vštěvovatelů večerních koncertů. Neobyčejnou
Fantezovou odvahu vyložila si obvyklým svým
způsobem: Námořník, jehož sežíral nejprudši
oheň lásky, nemoha odolati šilené své touze pe
její kráse, odvážil se konečně v jejím bytěji
vyhledati a na kolenou před ní kleče, o slito-
vání ji žebroniti. Poněvadž byl ale šťasten ná-
hodou švarným mladíkem, štihlého, vysokého
vzrůstu, zdravím překypujících tváří, jak luna
jasných očí, zmizel ihned z jejího nitra všechen
hněv a ona se sladkým úsměvem na rtech po-
čala jej vítati.
Neobyčejná tato roztomilost zpěvaččina do
dala Fanfezovi zmužilosti. Pojednou v proudu
rezhovoru zeptal se bez veškerých okolků Běb
Tambourové, kdy a kde přišla k nádherné oně
paruce, již každého večera při představen
nosivá.
Prapodivná tato otázka umělkyni poněku
zarazila.
Bébe Tambourová
Tambourová
Běb Tambourová
17
article
Avšak jsoue jinak dosti hovornou, odvětil
zpěvačka konečně, že ji koupila v jisté vesnic
v jižní Bretoni, asi dvě hodiny od Paimpolu
vzdálené.
Nyní nebylo žádné pochyby více ! Fantezs
neklamal.
Vlas Anniky to byl, jejž v první chvíli, jak
mile jej byl spatřil, ihned poznal a po němž tal
vroueně dyehtil.
Vrhnuv se na kolena, prosil sepjatýma ru
kama Bébé Tambourovou, aby mu vlas vrátila
Umělkyně jsouc skeptické, nedůvěřivé po-
vahy, propukla v prvním okamžiku v hlasite
smích. Leč v následující již chvíli vzplanula
tichou záští a nenávistí k Fantezovi, domnívají
se, že ve své vypočítavosti se k ní dostavil, aby
lstí a podvodem krásnou onu paruku na ní vy
mámil a tuto později některému z jejích ob
divovatelů za velkou sumu odprodal.
Dábelský výsměch zpěvaččin oněmil Fanteza
na dobro, učinil ho neschopna, aby i jediné slov
jen na svou obranu pronesl. Ani ve snu mu ne-
napadlo, aby tklivý román své první lásky těto
zhýralé děvě vyjevil
Vědělť příliš dobře, že nové a opět nove
solvy potupného smichu by mu zazněly vstří
jako odpověd.
Béhé Tambourová tim výjevem unavena, po
ručila konečně námořníkovi, aby bez průtahu
jeji byt opustil.
Fantez uposlechl
Neblahý však příběh, kterého se při ná-
vštěvě zpěvaččině dožil, zbavil jej takřka smyslů
a přivedl jej na pokraj zoufalství.
Ale večerní koncerty proto přece dále na-
vštěvoval. Neodolatelná, neznámá moc táhla je
k Běbé Tambourové. V jeho nitru se odehráva
nový psychologický proces.
Každodenní výstava milenčiných kadeří
které nyní sloužily k okrase démonické oné ženy
zdála se mu býti profanací posvátných citů, jez
k těmto kadeřím choval.
Vlas
jižní Breton
18
article
Neboť silně nalíčené tváře, nakarmínovan
Neboť silně nalíčené tváře, nakarmínovan
rty, drzý úsměv Bébě Tambourové, této Nanny
proviněních divadel, vyzývavé její žhavé po-
hledy a necudné písně, jež zpívala, o kterak s
mu protivily!
Bezděčně vzpomínal na korálová ústa Anni
čina, na čarovný jejích oči modrojas ...
V jeho duši se ozývaly ladné písně armor
ské, jež večerní větérkové až sem k němu za-
nášeli... Nejednou sladký jejich, tklivý nápěv
jej rozplakal ..
Co námořníkovou mysl jeho na nejvyšší
stupeň podráždilo a jej do šílenství hnalo, byla
smělost a nestoudnost mužů, s kterouž se titc
ke zpěvačce přibližovali. V naivnosti svého
srdce byl přesvědčen, že to byly nádherné ka-
deře zemřelé jeho nevěsty, po nichž mužové
práhli.
Pročež také rostla jeho zášť a nenávis
k umělkyni den za dnem. Konečně uzrál v jeho
hlavě strašlivý úmysl. Práhna po pomstě, usmy
slil si, že Bébé Tambourovou zprovodí ze světa
Usmrtiti chtěl tuto nestvůru, aby učinil rázem
konec hanebným produkeím, jež posvátnou pa
mátku jeho drahé Anníky znesvěcovaly, a ulou
piti chtěl zlaté rouno, jež tak kouzelně její hla
vinku kdyší krášlilo.
Jeho úmysl byl nezvratný, jeho vůle byla ze
železa, z ocele, jako nitro každého poctivého
Bretoňee.
Anni čina
19
article
Následujícího večera vplížil se, nepozoro
ván, do divadelní šatny zpěvaččiny. Tato byla
právě sama a chystala se nádhernou svou vlá
senku na hlavu si posaditi. Fanteza nezpozoro
vala. Přistoupivši k velkému zrcadlu, jež mez
okny stálo, jala se zlaté kadeře srovnávati, kdyě
tu pojednou, nůž jako dýka ostrý, jejž ruka ná
mořníkova řídila, proklál ze zadu její tělo-
Bodnuti bylo smrtelné a zpěvačka klesla k zemi
Jako šíp přiletěl k ní Fantez a zadržel rukou je
ústa, aby ani jediný výkřik z nich nevyšel.
Na to s neobyčejnou chladností a odhodla-
ností, jež vštěpuje lidem moc silnější, než jes
vůle lidská, uchopil čarovné kadeře a aniž by
jediného pohledu jen na oběť svého zločinu
vrhl, zmizel s ukradeným pokladem z divadeln
budovy.
O hodinu později unášel jej rychlovlak
k Bretoni, Když přibyl do Plouzablanecu, vyplni
v tamějším kostelíku slib, jejž byl kdysi učini
Zpráva o vraždě, na Bébé Tamhourové spá-
chané, roznesla se jako blesk po celém Touloně
Ihned se pátralo úsilovně po vrahu. Dle růz
ných známek byla vyslovena domněnka, že zpě
vačku bezpochyby nějaký námořník zavraždil
Mínění toto nebylo klamné. Neboť brzy na to
oznámilo ředítelství tamějšího loďstva, že Fantez
uprchl. Okamžitě byl na něj vydán zatykač.
Sotva že se námořník druhého dne do Tou
lonu vrátil, byl zatknut. Oddán krutému osudu
přiznal se s veškerým klidem ke hroznému svému
činu.
Breton
Fantez
20
article
Toliko posvátnou příčinu, jež ho ke vraždě
dohnala, nevyzradil. Beznadějnou, nezměrnou
lásku k Bébé Tambourové označil jako jej
důvod.
Ve svém nitru však se radoval, že se soud-
cům toulonským nepodařilo vypátrati, kam se
zpěvaččina nádherná vlásenka poděla, jásal, že
kadeře jeho Anniky, kadeře, jež tak draze vy
koupil, nebudou strženy s hlavy Bohorodičk
plouzablanecké.
Odsouzen, kráčel zmužile ku popravišti.
Toužebné vzdechy vysílal k Nejsvětějš
Panně, jež v nebeské své kráse se mu v po-
sledních okamžicích jeho života zjevila, k milo-
vané Annice, která liliové své ruce vstřic mu
vztahovala.
Obě tyto bytosti obestřeny jsouce okouzlu-
jící krásou téhož zlatovlasu, líbezně se na něho
usmívaly, z těžké viny jej očisťujíce
Na perutích lásky a oddanosti odlétla pal
jeho duše do říše, kde věčný mír vládne.
Z frančiny přel. Josefa Seidlová.
Tambourová
Bohorodičk
Seidlová
21
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Peři.
22
article
Stopovati jednotlivá odvětví průmyslu od
získáni suroviny až po hotový, dokonalý ozdobný
předmět jest vždycky zajímavo. Jeví se nám tu
názorně, kterak lidský důmysl krok za krokem
přičiňoval se o zdokonalení získané suroviny.
až mohutným rozvojem moderních bádání che
mických a technických umožní dosažení vý-
sledků, jež v létech dřívějších zdály se nemožny.
V tom ohledu nalézáme zajímavý článek
zpracování peří v čísle 12., ročníku XI. časopisu
„Věda a práce“, jenž se opět vyznamenává ob-
sahem rozmanitým a zajímavým, provázeným
četnými illustracemi.
Za našich dnů se všech stran ozývají se
hlasy po ochraně ptactva užitečného, které je
vystaveno hromadnému hubení v některých ze-
mích, kde není zákonů na jeho ochranu.
Některé jeho druhy valem mízí, ba zcela
jsou vyhubeny, a přece je ptactvo nejlepším
přítelem člověka, zbavujíc ho obtížného a častc
velmi škodlivého hmyzu měrou nejvydatnější.
Přední příčina, pro kterou je ptactvo vše
obecně pronásledováno, jest vlastní jeho peři
U nás v Rakousku se tento nešvar, bohudík, ne-
provozuje, za to tím čileji v Italii, ve Franeii
pak ve všech ostatních dílech světa. Vyskytuje
se v nich mnoho druhů ptactva s peřím nádher-
ným a nápadných tvarů, které jest všeobecně
hledáno na trzích.
Druhou příčinou jest chylání ptactva jakožto
potravy. Tak v Italii, v Apeninách, pochytá s
na milliony křepelek, vlašťovek a jiných ptáků.
našemu hospodářství tak užitečných, jen za tím
účelem, aby byli sněděni ve velkých městee
italských, jsouce pokládáni za lahůdku
Konečně přistupuje obchod se živým pta-
ctvem. Poněvadž pak u nás se četné jeho druhy
nesmějí vůbec chytati a prodávati, jsme od
kázáni po většině na cizí zpěvné nebo ozdobn
ptáky.
Rakousko
Italia
Apeniny
23
article
Jak rozšířený je obchod s peřím, jen pr
podporování marnivosti a pohodli lidí, dosvěd-
čují tato čísla. Na ročních trzích v Londýně
Paříži prodává se ročně jeden a půl millionu pta
čích mrtvol. Za jediný den bylo v Londýně pro
dáno 10.000 kolibříků, 25.000 papoušků
17.000 ledňáčkův a 10.000 stříbrných volavek
Tyto všecky druhy jsou hledány jen pro svoje
skvostné peří, sloužící za ozdobu damských klo-
bouků. Cena jejich rychle stoupá, vždyť kilogram
volavčích per, stojící dříve 400—500 fr., pro
dává se dnes za 2500 fr. a to ještě ne druh
nejlepší, neboť ten má cenu až 5000 fr. z
kilogram.
Takovýmto odbytem uspíšeno jest částečně
vyhubení některých druhů kolibříků a čeká je
v krátce osud takový, jako rajky, které jsou
vyhubeny téměř úplně. Proto vláda Spojených
států omezila značnou měrou lov těchto léta-
jících drahokamů tím, že zakročila u ostatníel
států jižnějších a pohnula je ke chránění nej
krásnějších ptáčků na světě.
Ale nejen zminění ptáci jsou předmětem
obchodu, nýbrž i jiní, mnohem skromnější ve
svém oděvu, a jest s podivem, které druhy t
jsou: totiž rackové, koroptve, bažanti, kohouti
havrani, straky, tuhýci, sovy, všechna drůbež
až ke vrabcům. Proti tomu, aby byli užíváni
k výše uvedenému účelu ptáci škodliví, ne
může nikdo ničeho namitati, ale aby chytáni
byli ptáčkové, jako vlašťovky, červenky, pěn
kavy a jiní, proti tomu ohražuje se celý vzdě
laný svět.
Londýn
Paříž
spojený stát
kolibřík
ledňáčkův
24
article
Průmysl ozdobnický učinil veliký pokrok,
za pomocl různých chemikalií je s to, z ne
úhledného vrabce udělati skvostného africkéh
ohniváčka živých barev. Mimo to sestavujíse
i celí ptáci z jednotlivých per a pírek tak do
vedně, že působí dojem zcela přirozenéh
zvířete.
V tomto odvětví předčila Paříž všecky
ostatní kraje a konaly se v ní také hlavní a nej
větší trhy s ozdobným peřím. Dosud jí patř
první místo na světě, dostalo se jí však moe-
ných a nebezpečných soků v Anglii a Německu
Anglie spotřebuje pro sebe spoustu ozdobnýeh
modních předmětů z plačích per, a podporována
jsouc vystěhovalými pařížskými mistry tohot
oboru, činí rychlé pokroky ve výrobě barevných
napouštěných a bílených per, jimiž nejen že
hradí svoji spotřebu, ale i vyváží do jiných zemí.
Podobně se to má i s Německem, které vyváž
ročně za 20,000.000 marek různe upraveného
peří. Touto konkurenci byli pařížšti výrobci nu-
ceni, zabývati se také pracemi druhu horšího
totiž úpravou ozdoby peří pávího, bažantíhoa
domácích kůr, kterou přivedli na vysoký stupeř
dokonalosti, zhotovivše vkusné výrobky modní
které však přece nemohou soutěžiti se zbožín
peří rajek, paddaů, pštrosů nebo kolibříků.
V obchodě dělí se péra na jednoduchá
oboustranná. Jednoduchá bývají příliš tuhá a tin
nedosti vzhledná a proto se zjemňují, aby se ho
dila k určitým účelům. Děje se to tak, že se
žehlí rourou, vyhřatou suchou vodní parou a po-
tírají se po rubové straně tupým nožem, jim
se otře zbytečná část rubová.
Málo ptáků má ohoustranná péra (na př
ocasní péra kohoutí) a tu si pomáhaji ozdobnle
tím, že slepují péra jednostranná po rubov
straně dohromady. Lep nesmí je promáčeti
Paříž
Anglie
Německo
25
article
K dokonalejšímu spojení je ještě několika stehy
cešijí. Žehlení a česání jich se provádí až po
uschnutí. Takto získaná péra jsou ovšem těžká,
čímž tratí na ceně, ale přece jsou hojně užl-
vána.
Pštrosí péra dostávají podle svého účelu
různý tvar a jména. Tak jsou péra dlouhá či
amazonská, péra chocholová, věžová a pávová.
Chocholové péro jsou v podstatě tři péra upev-
něná na železném drátě, kdežto péra pávová jsou
nastavována do libovolné délky a přišita na
drátě. Uživá se jich na ozdobování damských
oděvů a pláštů.
Dříve, než se dostanou továrníkovi, býva í
péra špinavá, mastná a zakrvácená. Čistění jich
provádí se velmi jednoduše, totiž vlažnou lázní
mýdlovou, v níž se ponechají několik dní. Mýdlo
se pak vypere teplou vodou. Pak se vaří čtvrt
hodiny v roztoku běloby mendonské nebo škrobu.
Konečně se suší v horkém vzduchu plných 24
hodin, aby brk, jak náleží, usehl.
Většina per je barvena. Asi před dvaceti
léty objevila se v obchodě černá pštrosi péra
vešla velmi do mody. Přirozených černých per
pštrosích je velmi málo; pocházejí ze hřbetu sa-
mečka a jsou dosti vzácná. Mívala kdysi malou
cenu na trhu. Užitím kysličníku vodičitého,
H O2, byla čistěna a odbarvována nejen černá
skvrnitá péra, ale i zažloutlá a zahnědlá péra
tohoto obrovského ptáka, a docíleno krásné, bílé
barvy. Nyní se barví všemožnými tony, aby se
hodila k různým látkám a stuhám. Dříve to ne-
bylo možno, neboť tento jednoduchý prostředek
H O nebyl užíván, a bylo lze barviti jen čist
bílá péra, která měla právě velkou cenu.
H O 2
H O
26
article
Světlých tonů dociluje se anilinovými bar-
vivy, temně se barví kurkumou, indigem a bar-
vivem lišejníku skalačky. Barvení provádí se
za různých, barvivům přihodných teplot, podle
toho, jak temný odstin je žádoucí. Potom se
popírají a suší; zkadeření dosáhne se nahřátím
nad parou a kadeřítkem a dodá se jim koneč-
ného tvaru.
Avšak nojen k okrase, také ke zhotovován
různých předmětů pro domácnost uživá se peří,
jako na oprašovadla, náplně do peřin a podušek.
K tomu účelu užívá se hlavně husího peří
Brky z křídel skýtají výtečná péra na psani
not. Ostatní peří se sedere, totiž praporeček se
sdrhne s brků, aby se doeílilo jemné hmoty ku
plnění podušek.
Hledanější jest však prach, mladé to peří, n
krku a hrudi husy rostoucí, které se jí za živa
vyškubává a vysoko se cení.
Nejcennější jest však stažená kůže i s pe-
řím, která se prodává za labutí kožešinu a již
se jako kožešiny uživá. Zabité huse se vytrhá
peří, ale tak, aby prach zůstal neporušen
kůže se stáhne opatrně tak, že se na hrbetě roz-
řizne. Pak se velmi opatrně vydělá a přišije n
řídkou tkaninu. Takto upravená kožešina se upo-
třebí na damské odévy, boa, rukávniky a po-
dobné.
Kachní peří má rovněž takově upotřebení.
Ve Francii, v departementu Nivernais, podšku-
bávají se husy každý druhý měsíc. Prach nashro-
mážděný se desinfikuje sám, že se dá do pece,
z níž byl vyňat upečený chléb.
Tím se zničí veškerý hmyz, v peří obsažený,
jakož i zápach drůbežní, který by jinak dlouhou
dobu trval. Jest to velmi jednoduchý a důkladný
způsob čistění.
eno
Francie
Nivernais
27
article
Pokud se týče hledanosti peří ozdobného,
stojí na prvním mistě peři pštrosi. Po něm při-
jdou různé druhy rajek, pak volavčí peří, mara-
butí, různých dradeid, kolíbříků, mandurů, ame-
rických to pštrosů, papoušků, pelikánů, racků.
senegalů a bengalů, tukanů, calaosů, labuti,
hus, kachen, potáplic, ejdorských hus, havranů,
strak, ťuhýků, krocanů, pávů, bažantů. A kolik
neúhledných ptáků jest ještě mezi těmito ukryto,
neboť jejich peří dá se upraviti překvapujícím
způsobem, tak že nelze je rozeznati od přirozeně
barvených per. Nikdo by nevěřil, že neúhledný
drozd může se vydávati za rajku, za níž byl pře-
vlečen umělou rukou.
28
article
= O novém akumulatoru Edisonově oznamuje
»English Mechanic« následující podrobnosli. Edisou
jest přesvědčen, že se mu podařilo sestrojit balerii
jež umožní skorem každému opa řit si vlastní auto-
mobil a vlastní elektrické osvětlení. Po čtyři léta
pracoval na svém vynálezu, prvních pět čtvrtí roku
beze všeho úspěchu. Teprv pak shledal, že lze na-
hraditi látky dosud užívané, olovo a kyselinu síro-
vou, železem a niklem. Po tomto objevu sestrojil v
době dvou a půl roku baterii, jež nyní na výstavě
automobilů v Novém Yorku tvoří hlavní atrakci. Tato
baterie váží toliko 660 liber a dovede po jednem na-
lití poháněti těžký vůz se dvěma pasažéry na dobré
cestě do vzdálenosti 160 kilometrů. Schopnost
nabíjecí jest velmi značná a Edison tvrdí, že
jest to nejlepší baterie pro pohon povozů, ja-
kou doposud vůbec lze sestrojiti. Jemný prá-
šek železa tvoří jeden pól, kysličník niklu
druhý. Při rezavění železa vyvinuje se za obyčejných
podmínek teplo, v baterii však elektřina. Kyslik po-
třebný k rezavění železa obsažen v kysličníku niklu,
tak že nemusí býti brán ze vzduchu. Baterii třeb
nabijeti znovu teprve pak, až všechno železo zreza-
vělo. Na konec praví Edison, jenž dosud odpírá po-
dati bližší podrobnosti o svém vynálezu: »Cena auto-
mobilu klesne pak, že každá rodina bude se moci
nějakou opatřit a používat ji bez pomoci znalce.
Edisonův
Edison
Nový York
English Mechanic
29
article
Doufám, že je blízka doba, kde každý bude mít ne-
jen svůj motorový vůz, nýbrž že též bude s to,
osvětlovat si příbytek, pohánět elektřinou svoje pra-
covní stroje, vytápět svůj příbytek a vařit elektřinou,
aniž by byl na kom odvislý. A neodvislosti je nám
třeba . . «
=Pomník Garibaldidv na Capreře. V Italií vy-
skytla se před nějakou dobou myšlenka, postaviti
slavnému bojovníku svobody Garibaldimu velkolepý
pomník na jeho hrobě na ostrově Capreře. Syn Ga-
ribaldiův Ricciotti oznamuje nyní v časopise »Messag-
gero«, že by se proti provedení tohoto záměru
nejrozhodněji ohradil, poněvadž by pak ostatky jeh
otce navždy musíly zůstat na Capreře. — »My, jeho
děti,« praví ve svém dopise, »máme povinnnost trvati
na tom, aby byla provedena jeho poslední vůle
musíme stále a stále žádat, aby, jakož si přál, mrtvola
jeho byla spálena a popel rozmetán. A nemůže-li s
to stát, chtějí aspoň být jeho děti zbaveny vešker
zodpovědnosti.« — Na konec prohlašuje Riceiotti
Garibaldi, že ostrov Caprera nikterak není vhodným
místem pro národní pomník Garibaldiův
od 60 kr. do zl. 3.70 z
metr, na bluzy a roby.
Vyplacené a již vyclené
dodá se do domu. Bo-
Hennebergova to-
2671
várna na hedvábí v Curychu.
Garibaldi
Riceiotti Garibaldi
Hennebergův
Bo
Curych
Garibaldidv
30
article
Foulard hedváb
Foulard hedváb
hatý výběr vzorků obratem