Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 10.

2

NÁRODNI LISTY

3

8. března 1903

4

Číslo 66

5 article

eítíte v millieu ducha, mládí, elegance a kde neunavně dáváte se unášeti temperamentem výmluvnosti svého okoli. Portrét Alberta Sorela pokusím se podat jindy. Jednu vlastnost, krásnou vlastnost fohot geniálního muže musím však hned uvésti — vysvětluje též ráz jeho salonu, jenž není pranie akademický ani professorský. Albert Sorel mi luje literaturu, čte nesmírně, žádný nový talent. žádná pozoruhodná sbírka básní neb román mu neujde. Vyslovil jsem podivení nad těmito zá libami, obyčejně cizími učeneům a historikům. »Nedovedu si představiti historika«, odpo věděl Albert Sorel, »který nemá obrazotvornost a který nemiluje díla obrazotvornosti . . « Proto je Albert Sorel obklopen mládeži literární. A velmi přátelský poměr je mezi nim a jeho žáky, což ve francouzském světě uni- versitním se vyskytuje velmi často, a mnohé z nich k sobě zve. Albert Sorel je nadšený etitel »Vojny míru« a vojenských povídek Tolstého. Učini též mnoho pro Sienkiewicze, jehož »Potopu« »Křižáky« atd. klade vysoko nad »Quo vadis« Slyšel a četl o historiekých románech Al Jiráska a prohlásil, že se musí učiniti všechno možné, aby slavný český románopisec byl pře- ložen do frančiny. »Ale musí se to stát brzo ! Teď je doba historických románů u nás a Jirásek bude mí velký úspěch. Za to ručím!«, pravi! Alber Sorel. V Paříži, 23. února 1903.

Sorel Tolstý Sienkiewicz Jirásek Alber Sorel Paříž Quo vadis

6 title

Vlas mrtvé nevěsty.

Vlas

7 article

Napsal Raoul Ettert

Ettert

8 article

Pro neobyčejný, bujný svůj vzrůst a krásu barvy byl tento vlas nemálo obdivován a záviděn po veškerém kraji plouzablaneckém, v kraji, kde nejedná rozkošná hlavinka dívčí, ověnčena jsoue jako konopí žlutými kadeřemi neb vrkoči, korá- lové své svůdné rtíky k libému úsměvu stahuje Byl to skvost nevídáné nádhery, jehož pů- sobením Annika, spanilá Annika, šestnáctiletá dcerka otce Lenznerena, jenž byl rybářem na sardském pobřeži, mocně okouzlovala srdce a mysl všech mladých Gaskoňců, kteří každou ne- děli a každý svátek až z Paimpolo a Plouzabla- necu sem přicházeli, aby se zlatému tomuto dítěti obdivovali. Při nesčetných hádkách a šarvátkách, jež sváděny byly mezi jinochy, kteří po skvostném tom vlase toužili, tekla krev často proudem.

9 article

Nebylo také divu. Neboť mocně, jako paprsky sluneční, ozařovaly tyto proudy vlasové, podo- bající se kotoučům z nejčistšího hedvábí, libezný obličej Anničin a splývaly jí pak v mohutných ka- deřích přes ramena až k pasu. Jako aureola, s kterouž se hlavy světie a serafínů malují, obe- stíral tento čarovný vlas něžné tílko mladé dívky a dodával růžovému jejímu obličeji výrazu an- dělského. Azurové dívčiny oči, jako jezero hlu- boké, vyhlížely ze žlutých kadeří jako dvě chrpy ze zlatého, mocně se vlnícího obilí. K nesčetným obdivovatelům krásné Annik náležel také mladik, jehož tajné lásky žár mocně plál v tichém zbožňování, jež čírému kultu již se podobalo, Jmenoval se Fantez. Čítaje asi devate- nácte jar, pracoval jako námořník na jedně z islandských lodí. Jsa nad míru ostýchavé povahy. neodvážil se vyzraditi ihned něžné city, jež ho k Annice mocně táhly. Ba, ani svých zraků kn nepozdvihl, když se v její bezprostřední blízkosti nalézal. Jelikož ale bodrá mysl a upřímnost nad ostat- ními vlastnostmi obyčejně vítězí a rázem srdce všech poctivě smýšlejících si dobývá, nezůstala ani tentokráte nepovšimnuta, Annika rozpoznala brzy moený plamen, jímž nitro Fantezovo plálo a jenž také její ňadro dávno vznítil. Což bylo věci zcela přirozenou.

Annika

10 article

Bylť Fantez statný jinoch, rovněž jasných oč a červených, hladkých tváří. V sladkém blouznění, v toužebném snění uplynula oběma milujíeím nějaká doba, až se ko nečně přiblížil okamžik, kdy měl Fantez nastou piti pět let trvající vojenskou službu námořní. Tu pojednou, právě o pouti, jež se tehdy Paimpolu slavila, umínil si, že všechno, co jeho nitro a mysl tíží, drahé Annice vyjevi. Neváhal Jakmile se příhodná chvíle k tomu dostavila. vylíčil jí muka, jež ho dnem i noci znepokojují nedopřávajíce mu ani chvile oddechu. V horeč ném rozechvění očekával pak dívčinu odpověd která dlouho na sebe čekati nedala a vyzněla pre něho neobyčejně příznivě. V následujícím okamžiku, v nejzazším koutě vesnické hospody, při hudbě a tanci, zpečetil po líbek, polibek první a nad vše žhavý, osud obou milenců. Lice jejich se zbarvila nachem — byl zasnoubeni. Dříve ještě než se Fantez k vojsku odebral určili rodičové Anničini, již se všemi podmín- kami byli srozuměni, dobu, ve kteréž se mě sňatek vykonati. Poslední dnové neobmezené svobody uply nuli na to Fantezovi v neskonalém štěstí. Zlatý vlas Anničin, jenž od chvíle zasnoubení tolik jemu náležel, byl mu zárukou neskonalého blaha které ho očekávalo při návratu do vlasti. V předvečer svého odjezdu do Brestu, kde mu bylo dohoniti loď, na níž měl odplouti doci ziny, děkoval, pohnut až k slzám, drahé své n věstě za kadeř, již tato s rozkošné hlavinky hyla ustřihla a ovinutou touže modrou stužkou která o pouti v Paimpolu štíhlý její krček zdobila jako upomínku na čarovné ony chvíle, jemu da rovala.

Fantez Annika Lika Brest

11 article

Mezi tím, co mladý námořník křížem krážen svět projížděl, asi druhý rok po jeho odchodu z Plouzablanecu, zemřela Annika, sličná jeho nevěsta. Příčínu k netušenému jejímu skonu za vdala vleklá, zákeřná nemoc, podobající se tu berkulose, kteréž tak mnohá, zdánlivě kvetoue dívčina breloňská podléhá. Snad byla to nezměrná touha po vzdáleném milenci a starost o ženicha, jenž na nekonečněm okeánu stálému nebezpečí vysazen, nikdy životem jist nebyl, jež na mladičkém srdéčku ubohé dívky hlodala a je konečně utratila. Rodiče zemřelé Anniky byli neuvědomělí prostí lidé, bojující stále s nedostatkem životniek potřeb. Bez velkého rozmýšlení dali svolení, aby jistý muž jenž v Armoiriku čilý obchod s vlas prováděl, nádherně kadeře mrtvě divce ustřih a slušnou sumou, kterou za ně vyplatil, pomohl jí vystrojiti pěkný pohřeb. Jak již bylo řečeno. byla to jedině chudoba a obmezenost ducha, jež oba rodiče k tomu nepěknému kroku dohnala. Ostatně jest to špatným zvykem kraje plou zablaneckého, ustříhnouti každé zemřelé mlad dívce nebo ženě bohatě kadeře, prodati je a za stržené za ně peníze opatřiti dětem chleba, po případě také jenom mužům alkoholu. Fanteza došla zpráva o úmrti jeho nevěsty právě v okamžiku, když se přibližoval indickému okeánu. Prosté psaní, jež mu zaslala jeho babička která v Plouzablanecu bydlela, vyličilo mu něko lika slovy truchlivou událost, ztlumočilo mu sou- strast všech příbuzných i přátel a vyrvalo mu z duše veškeru naději.

Annika

12 article

Mnohem více však než nad smrtí vroueně milované Anniky, rmoutil se nad ztrátou krásněho jejího vlasu, o nějž byla tak nemilosrdně olou- pena. Sželelo se mu zlatého rouna, které tak ne- besky její mramorové čílko obestiralo a jež snad už v některé výkladní skřini některého vlásen- káře pozornost kolemjdoucích na se obrátí. Na vzdor nehynoucímu humoru, jimž námořnie obyčejně vynikají, upadl v těžkou melancholii jež několik měsíců potrvala. Nekonečnost moře snivý život lodnický, podporovaly tuto duševn chorobu, daly jeho srdci vzníku k nevyslovne touze po rodné půdě. Jedině celodenní práce, kterou Fantez nyn tím více vyhledaval, popřála rozhárané jeho mysl poněkud úlevy, uvrhla jej večer v olověný spánek a sprostila mozek zhoubné jeho činnosti. Když konečně připlula loď, na které pra- coval, do přístavu, odloučil se od svých sou- druhů, kteří v mladistvé bujnosti a vášni, jež tak dlouho spoutána ležela, oddali se bezůzdně roz koším a slastem, jež tento život poskytuje. Fantezův nevylíčitelný bol vzpíral se každé touze po požitku. Sám a sám vyhledával kon činy, jež v severním světle tak báječně září Bezeskvrnný jejich sněhový úběl připominal mu lilíové čelo zemřelé jeho nevěsty. Navštěvova čarovné krásy tropických krajů, kde temná modi okeánu mu přívedla na mysl hluboké její, jak chrpy modré oči, kde zářivé sluneční paprsky mu bájily na obzoru její zlatovlas. Při pohledu na všechnu tuto přírodn nádheru, byl to vždy obraz Anniky, jenž se mu zjevoval, jenž dnem i nocí jej provázel. Jednou, když obvyklou takovouto pouť vy- konával, projela mu hlavou prapodivná my šlénka. V nevinnosti své duše si přál, když boží vůlí se to stalo, že mu byla drahá ona dívka z náruče vyrvána, aby mu aspoň nebe dalo č- rovný její vlas opět najíti a popřálo mu, aby dle libosti jím mohl naložiti.

Annika Fantez Fantezův Navštěvův

13 article

Sochu Nejsvětější Panny, která na oltár chudičkého kostelíka plouzablaneckého stála k níž se již od dětství se vší zbožností svěho srdce a důvěrou utíkal, obraz této nebeskrálovny chtěl jím okrášliti. Ubohá ta světice měla na hlavě hrubou, ne uměle zpracovanou vlásenku z konopi, jež se niktérak nesrovnávala s královským jejím maje státem, O, oč krásněji, oč vznešeněji by vypadala vlásenka z bujných, zlatých kadeří zemřele Anniky ! . .. Vroucí vzdechy a prosby, které by pak kn vysílal, vznítily by v jeho srdci nové lásky žár- daly by mu víc a více milovati zemřelou nevěstu Nebylo to rouhání, v němž Fantez hleda úlevu ve svém žalu. Naopak! Nábožností byl naplněno jeho nezkažené nitro. Bezděčněsi vzpomínal, že četl kdysi jakousi legendu, v níž bylo dojemnými slovy líčeno, jak Maria Panna přijala blahosklonně z rukou jakésí šlechtick dívky její nádherný vlas, aby zde na zemi králov- ské své čelo jím okrášlila. Jímavá tato pověst nevyšla mu z mysli Umínil si, kdyby dobrý osud tomu chtěl a onse opět zmocnil zlatých kadeří svojí Anniky, že je Bohorodičce plouzablanecké v oběť přinese. Po dvou létech vrátil se konečně s lodí do Toulonu. Sotva že opět spatřil svou krásnou otčinu, nejdrahocennější perlu francouzského jihu, rozlilo se v jeho nitru nevýslovné blaho. Pohled na rodně pahorky, luhy a háje potlači v něm na nějakou dobu všechen trud a bol. Za krásného večera, zapomenuv na vše, co tak dlouho jeho srdce svíralo, dal se svými sou- druhy přemluviti a navštívil v jejich společnost vyhlášenou koncertní místnost, v níž právě pro slulá pařížská chansonetta, Bébé Tambourová slavila obrovské triumfy.

Socha Annika Marius panna Toulon svatý pannus

14 article

Sotva že se tato na jevišti objevila, Fantez překvapením div že nevykřikl. Neboť pod vý středním kloboukem světové dámy měla Béb Tambourová na hlavě připevněnu skvostnou vlá- senku, která v jasném elektrickém světle obdivu hodně zářila. V duši námořnikově nastal krutý boj. Leč vyšší jakási moc potlačila v několika okamžiefei všechna hnutí, jež v jeho nitru vzníkala a or poznal čarovný tento vlas, poznal zlaté ono rouno, které kdysi čelo drahě Anniky krášlilo. Měkce, jako kotouče z nejčistšího hedváb splývaly nyní bujné tyto kadeře pod kloboukem zpěvaččiným, přeplněným spoustou per a stužek jako kdysi pod prostým, chudobným čepečkem oně bretoňské dívky. Krise byla překonána, srdce Fantezovo za jásalo. Ziracený poklad, po němž práhnul, byl na lezen — láska a štěstí vrátily se mu opět de duše! Neminul ani jediný den, aby se nedostavi do koncertů, v nichž Bébě Tambourová vystu povala. V první řadě v přízemi vždy sedával, e možná nejblíže jeviště, aby se mohl nerušeně oddati sladkému snění, aby v sentimentáln hypnose mohl sama sebe zapomenouti. Jednou však, jsa službou zaneprázdněn, n mohl koncertní síň nayštiviti. Toho večera snáše pekelná muka. Neboť magická jakási síla je mocně táhla k Bébě Tambourové. Zdálo se mu v první chvili, že se snad ani následujícího dne nedočká, aby v koncortě ukojil nezměrnou svou touhu, Avšak, ejhle! Sotva že tyto, takřka nesne sitelné okamžiky uplynuly, počala zase nová neznámá dosud tíseň jej svírati, hrozic sotva po cítěné jeho štěstí zkaliti. Žena, jíž čarovlas jeho Anniky zlatou aureolu skýtal, ona kočující komediantka s velkýma jake uhliky černýma očima, s nabarvenými tvářem a rty, 6, kterak se ona lišila od nebeské bytosti již si za svoji nevěstu kdysi byl vyvolili

Annika

15 article

Václav Hladik.

Hladik

16 article

Onu světoběžkyní počal nenávidět a ona stala se mu brzy protivnější, než by mohl být- trn v oku. Zvednuv zraky své k nebesům, děkoval Vše mohoucímu, že ho ještě v čas zachránil před záhubou, jíž by snad později nemohl více unik- nouti, že ho vyprostil z tenat této démonick stvůry. Radoval se z hloubi duše své, že Bébe Tambourovou již nemiluje a přísahal věrnost nekonečnou věrnost mrtvé Annice. Avšak v prostomyslnosti a důvěře, jež bývá údělem všech lidí nezkušených, usmyslil si, že kadeři bývalé svě nevěsty stůj co stůj se zmocní a že se jim na hlavě plouzablanecké Bohorodičky dále bude obdivovat. Následujícího dne hned z rána dostavil se k Bébé Tambourové, Sotva že tato jej zočila poznala v něm ihned jednoho z nejpilnějších na vštěvovatelů večerních koncertů. Neobyčejnou Fantezovou odvahu vyložila si obvyklým svým způsobem: Námořník, jehož sežíral nejprudši oheň lásky, nemoha odolati šilené své touze pe její kráse, odvážil se konečně v jejím bytěji vyhledati a na kolenou před ní kleče, o slito- vání ji žebroniti. Poněvadž byl ale šťasten ná- hodou švarným mladíkem, štihlého, vysokého vzrůstu, zdravím překypujících tváří, jak luna jasných očí, zmizel ihned z jejího nitra všechen hněv a ona se sladkým úsměvem na rtech po- čala jej vítati. Neobyčejná tato roztomilost zpěvaččina do dala Fanfezovi zmužilosti. Pojednou v proudu rezhovoru zeptal se bez veškerých okolků Běb Tambourové, kdy a kde přišla k nádherné oně paruce, již každého večera při představen nosivá. Prapodivná tato otázka umělkyni poněku zarazila.

Bébe Tambourová Tambourová Běb Tambourová

17 article

Avšak jsoue jinak dosti hovornou, odvětil zpěvačka konečně, že ji koupila v jisté vesnic v jižní Bretoni, asi dvě hodiny od Paimpolu vzdálené. Nyní nebylo žádné pochyby více ! Fantezs neklamal. Vlas Anniky to byl, jejž v první chvíli, jak mile jej byl spatřil, ihned poznal a po němž tal vroueně dyehtil. Vrhnuv se na kolena, prosil sepjatýma ru kama Bébé Tambourovou, aby mu vlas vrátila Umělkyně jsouc skeptické, nedůvěřivé po- vahy, propukla v prvním okamžiku v hlasite smích. Leč v následující již chvíli vzplanula tichou záští a nenávistí k Fantezovi, domnívají se, že ve své vypočítavosti se k ní dostavil, aby lstí a podvodem krásnou onu paruku na ní vy mámil a tuto později některému z jejích ob divovatelů za velkou sumu odprodal. Dábelský výsměch zpěvaččin oněmil Fanteza na dobro, učinil ho neschopna, aby i jediné slov jen na svou obranu pronesl. Ani ve snu mu ne- napadlo, aby tklivý román své první lásky těto zhýralé děvě vyjevil Vědělť příliš dobře, že nové a opět nove solvy potupného smichu by mu zazněly vstří jako odpověd. Béhé Tambourová tim výjevem unavena, po ručila konečně námořníkovi, aby bez průtahu jeji byt opustil. Fantez uposlechl Neblahý však příběh, kterého se při ná- vštěvě zpěvaččině dožil, zbavil jej takřka smyslů a přivedl jej na pokraj zoufalství. Ale večerní koncerty proto přece dále na- vštěvoval. Neodolatelná, neznámá moc táhla je k Běbé Tambourové. V jeho nitru se odehráva nový psychologický proces. Každodenní výstava milenčiných kadeří které nyní sloužily k okrase démonické oné ženy zdála se mu býti profanací posvátných citů, jez k těmto kadeřím choval.

Vlas jižní Breton

18 article Neboť silně nalíčené tváře, nakarmínovan

Neboť silně nalíčené tváře, nakarmínovan rty, drzý úsměv Bébě Tambourové, této Nanny proviněních divadel, vyzývavé její žhavé po- hledy a necudné písně, jež zpívala, o kterak s mu protivily! Bezděčně vzpomínal na korálová ústa Anni čina, na čarovný jejích oči modrojas ... V jeho duši se ozývaly ladné písně armor ské, jež večerní větérkové až sem k němu za- nášeli... Nejednou sladký jejich, tklivý nápěv jej rozplakal .. Co námořníkovou mysl jeho na nejvyšší stupeň podráždilo a jej do šílenství hnalo, byla smělost a nestoudnost mužů, s kterouž se titc ke zpěvačce přibližovali. V naivnosti svého srdce byl přesvědčen, že to byly nádherné ka- deře zemřelé jeho nevěsty, po nichž mužové práhli. Pročež také rostla jeho zášť a nenávis k umělkyni den za dnem. Konečně uzrál v jeho hlavě strašlivý úmysl. Práhna po pomstě, usmy slil si, že Bébé Tambourovou zprovodí ze světa Usmrtiti chtěl tuto nestvůru, aby učinil rázem konec hanebným produkeím, jež posvátnou pa mátku jeho drahé Anníky znesvěcovaly, a ulou piti chtěl zlaté rouno, jež tak kouzelně její hla vinku kdyší krášlilo. Jeho úmysl byl nezvratný, jeho vůle byla ze železa, z ocele, jako nitro každého poctivého Bretoňee.

Anni čina

19 article

Následujícího večera vplížil se, nepozoro ván, do divadelní šatny zpěvaččiny. Tato byla právě sama a chystala se nádhernou svou vlá senku na hlavu si posaditi. Fanteza nezpozoro vala. Přistoupivši k velkému zrcadlu, jež mez okny stálo, jala se zlaté kadeře srovnávati, kdyě tu pojednou, nůž jako dýka ostrý, jejž ruka ná mořníkova řídila, proklál ze zadu její tělo- Bodnuti bylo smrtelné a zpěvačka klesla k zemi Jako šíp přiletěl k ní Fantez a zadržel rukou je ústa, aby ani jediný výkřik z nich nevyšel. Na to s neobyčejnou chladností a odhodla- ností, jež vštěpuje lidem moc silnější, než jes vůle lidská, uchopil čarovné kadeře a aniž by jediného pohledu jen na oběť svého zločinu vrhl, zmizel s ukradeným pokladem z divadeln budovy. O hodinu později unášel jej rychlovlak k Bretoni, Když přibyl do Plouzablanecu, vyplni v tamějším kostelíku slib, jejž byl kdysi učini Zpráva o vraždě, na Bébé Tamhourové spá- chané, roznesla se jako blesk po celém Touloně Ihned se pátralo úsilovně po vrahu. Dle růz ných známek byla vyslovena domněnka, že zpě vačku bezpochyby nějaký námořník zavraždil Mínění toto nebylo klamné. Neboť brzy na to oznámilo ředítelství tamějšího loďstva, že Fantez uprchl. Okamžitě byl na něj vydán zatykač. Sotva že se námořník druhého dne do Tou lonu vrátil, byl zatknut. Oddán krutému osudu přiznal se s veškerým klidem ke hroznému svému činu.

Breton Fantez

20 article

Toliko posvátnou příčinu, jež ho ke vraždě dohnala, nevyzradil. Beznadějnou, nezměrnou lásku k Bébé Tambourové označil jako jej důvod. Ve svém nitru však se radoval, že se soud- cům toulonským nepodařilo vypátrati, kam se zpěvaččina nádherná vlásenka poděla, jásal, že kadeře jeho Anniky, kadeře, jež tak draze vy koupil, nebudou strženy s hlavy Bohorodičk plouzablanecké. Odsouzen, kráčel zmužile ku popravišti. Toužebné vzdechy vysílal k Nejsvětějš Panně, jež v nebeské své kráse se mu v po- sledních okamžicích jeho života zjevila, k milo- vané Annice, která liliové své ruce vstřic mu vztahovala. Obě tyto bytosti obestřeny jsouce okouzlu- jící krásou téhož zlatovlasu, líbezně se na něho usmívaly, z těžké viny jej očisťujíce Na perutích lásky a oddanosti odlétla pal jeho duše do říše, kde věčný mír vládne. Z frančiny přel. Josefa Seidlová.

Tambourová Bohorodičk Seidlová

21 article Různé zprávy.

Různé zprávy. Peři.

22 article

Stopovati jednotlivá odvětví průmyslu od získáni suroviny až po hotový, dokonalý ozdobný předmět jest vždycky zajímavo. Jeví se nám tu názorně, kterak lidský důmysl krok za krokem přičiňoval se o zdokonalení získané suroviny. až mohutným rozvojem moderních bádání che mických a technických umožní dosažení vý- sledků, jež v létech dřívějších zdály se nemožny. V tom ohledu nalézáme zajímavý článek zpracování peří v čísle 12., ročníku XI. časopisu „Věda a práce“, jenž se opět vyznamenává ob- sahem rozmanitým a zajímavým, provázeným četnými illustracemi. Za našich dnů se všech stran ozývají se hlasy po ochraně ptactva užitečného, které je vystaveno hromadnému hubení v některých ze- mích, kde není zákonů na jeho ochranu. Některé jeho druhy valem mízí, ba zcela jsou vyhubeny, a přece je ptactvo nejlepším přítelem člověka, zbavujíc ho obtížného a častc velmi škodlivého hmyzu měrou nejvydatnější. Přední příčina, pro kterou je ptactvo vše obecně pronásledováno, jest vlastní jeho peři U nás v Rakousku se tento nešvar, bohudík, ne- provozuje, za to tím čileji v Italii, ve Franeii pak ve všech ostatních dílech světa. Vyskytuje se v nich mnoho druhů ptactva s peřím nádher- ným a nápadných tvarů, které jest všeobecně hledáno na trzích. Druhou příčinou jest chylání ptactva jakožto potravy. Tak v Italii, v Apeninách, pochytá s na milliony křepelek, vlašťovek a jiných ptáků. našemu hospodářství tak užitečných, jen za tím účelem, aby byli sněděni ve velkých městee italských, jsouce pokládáni za lahůdku Konečně přistupuje obchod se živým pta- ctvem. Poněvadž pak u nás se četné jeho druhy nesmějí vůbec chytati a prodávati, jsme od kázáni po většině na cizí zpěvné nebo ozdobn ptáky.

Rakousko Italia Apeniny

23 article

Jak rozšířený je obchod s peřím, jen pr podporování marnivosti a pohodli lidí, dosvěd- čují tato čísla. Na ročních trzích v Londýně Paříži prodává se ročně jeden a půl millionu pta čích mrtvol. Za jediný den bylo v Londýně pro dáno 10.000 kolibříků, 25.000 papoušků 17.000 ledňáčkův a 10.000 stříbrných volavek Tyto všecky druhy jsou hledány jen pro svoje skvostné peří, sloužící za ozdobu damských klo- bouků. Cena jejich rychle stoupá, vždyť kilogram volavčích per, stojící dříve 400—500 fr., pro dává se dnes za 2500 fr. a to ještě ne druh nejlepší, neboť ten má cenu až 5000 fr. z kilogram. Takovýmto odbytem uspíšeno jest částečně vyhubení některých druhů kolibříků a čeká je v krátce osud takový, jako rajky, které jsou vyhubeny téměř úplně. Proto vláda Spojených států omezila značnou měrou lov těchto léta- jících drahokamů tím, že zakročila u ostatníel států jižnějších a pohnula je ke chránění nej krásnějších ptáčků na světě. Ale nejen zminění ptáci jsou předmětem obchodu, nýbrž i jiní, mnohem skromnější ve svém oděvu, a jest s podivem, které druhy t jsou: totiž rackové, koroptve, bažanti, kohouti havrani, straky, tuhýci, sovy, všechna drůbež až ke vrabcům. Proti tomu, aby byli užíváni k výše uvedenému účelu ptáci škodliví, ne může nikdo ničeho namitati, ale aby chytáni byli ptáčkové, jako vlašťovky, červenky, pěn kavy a jiní, proti tomu ohražuje se celý vzdě laný svět.

Londýn Paříž spojený stát kolibřík ledňáčkův

24 article

Průmysl ozdobnický učinil veliký pokrok, za pomocl různých chemikalií je s to, z ne úhledného vrabce udělati skvostného africkéh ohniváčka živých barev. Mimo to sestavujíse i celí ptáci z jednotlivých per a pírek tak do vedně, že působí dojem zcela přirozenéh zvířete. V tomto odvětví předčila Paříž všecky ostatní kraje a konaly se v ní také hlavní a nej větší trhy s ozdobným peřím. Dosud jí patř první místo na světě, dostalo se jí však moe- ných a nebezpečných soků v Anglii a Německu Anglie spotřebuje pro sebe spoustu ozdobnýeh modních předmětů z plačích per, a podporována jsouc vystěhovalými pařížskými mistry tohot oboru, činí rychlé pokroky ve výrobě barevných napouštěných a bílených per, jimiž nejen že hradí svoji spotřebu, ale i vyváží do jiných zemí. Podobně se to má i s Německem, které vyváž ročně za 20,000.000 marek různe upraveného peří. Touto konkurenci byli pařížšti výrobci nu- ceni, zabývati se také pracemi druhu horšího totiž úpravou ozdoby peří pávího, bažantíhoa domácích kůr, kterou přivedli na vysoký stupeř dokonalosti, zhotovivše vkusné výrobky modní které však přece nemohou soutěžiti se zbožín peří rajek, paddaů, pštrosů nebo kolibříků. V obchodě dělí se péra na jednoduchá oboustranná. Jednoduchá bývají příliš tuhá a tin nedosti vzhledná a proto se zjemňují, aby se ho dila k určitým účelům. Děje se to tak, že se žehlí rourou, vyhřatou suchou vodní parou a po- tírají se po rubové straně tupým nožem, jim se otře zbytečná část rubová. Málo ptáků má ohoustranná péra (na př ocasní péra kohoutí) a tu si pomáhaji ozdobnle tím, že slepují péra jednostranná po rubov straně dohromady. Lep nesmí je promáčeti

Paříž Anglie Německo

25 article

K dokonalejšímu spojení je ještě několika stehy cešijí. Žehlení a česání jich se provádí až po uschnutí. Takto získaná péra jsou ovšem těžká, čímž tratí na ceně, ale přece jsou hojně užl- vána. Pštrosí péra dostávají podle svého účelu různý tvar a jména. Tak jsou péra dlouhá či amazonská, péra chocholová, věžová a pávová. Chocholové péro jsou v podstatě tři péra upev- něná na železném drátě, kdežto péra pávová jsou nastavována do libovolné délky a přišita na drátě. Uživá se jich na ozdobování damských oděvů a pláštů. Dříve, než se dostanou továrníkovi, býva í péra špinavá, mastná a zakrvácená. Čistění jich provádí se velmi jednoduše, totiž vlažnou lázní mýdlovou, v níž se ponechají několik dní. Mýdlo se pak vypere teplou vodou. Pak se vaří čtvrt hodiny v roztoku běloby mendonské nebo škrobu. Konečně se suší v horkém vzduchu plných 24 hodin, aby brk, jak náleží, usehl. Většina per je barvena. Asi před dvaceti léty objevila se v obchodě černá pštrosi péra vešla velmi do mody. Přirozených černých per pštrosích je velmi málo; pocházejí ze hřbetu sa- mečka a jsou dosti vzácná. Mívala kdysi malou cenu na trhu. Užitím kysličníku vodičitého, H O2, byla čistěna a odbarvována nejen černá skvrnitá péra, ale i zažloutlá a zahnědlá péra tohoto obrovského ptáka, a docíleno krásné, bílé barvy. Nyní se barví všemožnými tony, aby se hodila k různým látkám a stuhám. Dříve to ne- bylo možno, neboť tento jednoduchý prostředek H O nebyl užíván, a bylo lze barviti jen čist bílá péra, která měla právě velkou cenu.

H O 2 H O

26 article

Světlých tonů dociluje se anilinovými bar- vivy, temně se barví kurkumou, indigem a bar- vivem lišejníku skalačky. Barvení provádí se za různých, barvivům přihodných teplot, podle toho, jak temný odstin je žádoucí. Potom se popírají a suší; zkadeření dosáhne se nahřátím nad parou a kadeřítkem a dodá se jim koneč- ného tvaru. Avšak nojen k okrase, také ke zhotovován různých předmětů pro domácnost uživá se peří, jako na oprašovadla, náplně do peřin a podušek. K tomu účelu užívá se hlavně husího peří Brky z křídel skýtají výtečná péra na psani not. Ostatní peří se sedere, totiž praporeček se sdrhne s brků, aby se doeílilo jemné hmoty ku plnění podušek. Hledanější jest však prach, mladé to peří, n krku a hrudi husy rostoucí, které se jí za živa vyškubává a vysoko se cení. Nejcennější jest však stažená kůže i s pe- řím, která se prodává za labutí kožešinu a již se jako kožešiny uživá. Zabité huse se vytrhá peří, ale tak, aby prach zůstal neporušen kůže se stáhne opatrně tak, že se na hrbetě roz- řizne. Pak se velmi opatrně vydělá a přišije n řídkou tkaninu. Takto upravená kožešina se upo- třebí na damské odévy, boa, rukávniky a po- dobné. Kachní peří má rovněž takově upotřebení. Ve Francii, v departementu Nivernais, podšku- bávají se husy každý druhý měsíc. Prach nashro- mážděný se desinfikuje sám, že se dá do pece, z níž byl vyňat upečený chléb. Tím se zničí veškerý hmyz, v peří obsažený, jakož i zápach drůbežní, který by jinak dlouhou dobu trval. Jest to velmi jednoduchý a důkladný způsob čistění. eno

Francie Nivernais

27 article

Pokud se týče hledanosti peří ozdobného, stojí na prvním mistě peři pštrosi. Po něm při- jdou různé druhy rajek, pak volavčí peří, mara- butí, různých dradeid, kolíbříků, mandurů, ame- rických to pštrosů, papoušků, pelikánů, racků. senegalů a bengalů, tukanů, calaosů, labuti, hus, kachen, potáplic, ejdorských hus, havranů, strak, ťuhýků, krocanů, pávů, bažantů. A kolik neúhledných ptáků jest ještě mezi těmito ukryto, neboť jejich peří dá se upraviti překvapujícím způsobem, tak že nelze je rozeznati od přirozeně barvených per. Nikdo by nevěřil, že neúhledný drozd může se vydávati za rajku, za níž byl pře- vlečen umělou rukou.

28 article

= O novém akumulatoru Edisonově oznamuje »English Mechanic« následující podrobnosli. Edisou jest přesvědčen, že se mu podařilo sestrojit balerii jež umožní skorem každému opa řit si vlastní auto- mobil a vlastní elektrické osvětlení. Po čtyři léta pracoval na svém vynálezu, prvních pět čtvrtí roku beze všeho úspěchu. Teprv pak shledal, že lze na- hraditi látky dosud užívané, olovo a kyselinu síro- vou, železem a niklem. Po tomto objevu sestrojil v době dvou a půl roku baterii, jež nyní na výstavě automobilů v Novém Yorku tvoří hlavní atrakci. Tato baterie váží toliko 660 liber a dovede po jednem na- lití poháněti těžký vůz se dvěma pasažéry na dobré cestě do vzdálenosti 160 kilometrů. Schopnost nabíjecí jest velmi značná a Edison tvrdí, že jest to nejlepší baterie pro pohon povozů, ja- kou doposud vůbec lze sestrojiti. Jemný prá- šek železa tvoří jeden pól, kysličník niklu druhý. Při rezavění železa vyvinuje se za obyčejných podmínek teplo, v baterii však elektřina. Kyslik po- třebný k rezavění železa obsažen v kysličníku niklu, tak že nemusí býti brán ze vzduchu. Baterii třeb nabijeti znovu teprve pak, až všechno železo zreza- vělo. Na konec praví Edison, jenž dosud odpírá po- dati bližší podrobnosti o svém vynálezu: »Cena auto- mobilu klesne pak, že každá rodina bude se moci nějakou opatřit a používat ji bez pomoci znalce.

Edisonův Edison Nový York English Mechanic

29 article

Doufám, že je blízka doba, kde každý bude mít ne- jen svůj motorový vůz, nýbrž že též bude s to, osvětlovat si příbytek, pohánět elektřinou svoje pra- covní stroje, vytápět svůj příbytek a vařit elektřinou, aniž by byl na kom odvislý. A neodvislosti je nám třeba . . « =Pomník Garibaldidv na Capreře. V Italií vy- skytla se před nějakou dobou myšlenka, postaviti slavnému bojovníku svobody Garibaldimu velkolepý pomník na jeho hrobě na ostrově Capreře. Syn Ga- ribaldiův Ricciotti oznamuje nyní v časopise »Messag- gero«, že by se proti provedení tohoto záměru nejrozhodněji ohradil, poněvadž by pak ostatky jeh otce navždy musíly zůstat na Capreře. — »My, jeho děti,« praví ve svém dopise, »máme povinnnost trvati na tom, aby byla provedena jeho poslední vůle musíme stále a stále žádat, aby, jakož si přál, mrtvola jeho byla spálena a popel rozmetán. A nemůže-li s to stát, chtějí aspoň být jeho děti zbaveny vešker zodpovědnosti.« — Na konec prohlašuje Riceiotti Garibaldi, že ostrov Caprera nikterak není vhodným místem pro národní pomník Garibaldiův od 60 kr. do zl. 3.70 z metr, na bluzy a roby. Vyplacené a již vyclené dodá se do domu. Bo- Hennebergova to- 2671 várna na hedvábí v Curychu.

Garibaldi Riceiotti Garibaldi Hennebergův Bo Curych Garibaldidv

30 article Foulard hedváb

Foulard hedváb hatý výběr vzorků obratem