2
masthead
V Praze, v neděli dne 6. září 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. HIsty
přudplácí se
v Praze v adulnistraci
měsí
n čtvrt lta. . . . 6 K —
s dvojí čenáškou
ki
na dinit leta
ve sllalkich: 2 K 9o
sa,mněsío . .
Peštou:
a měsíc
s dvojí zísilko
nt s: . . H k o
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranách.
Česká odpověď, komu patří.
Bývalo-li starou chybou dobrácké povahy
a důvěřivé mysli české, že jsme — jak nám
kdysi sám Bismark vytkl — neumívali těžiti
z velikých nesnází a krisí přikvačivších na
úporné nám vlády v pravý čas: tentokráte
bohdá již národ náš v tu chybu starou ne-
upadne! Vděk Maďarům, trhlo dnes na staré
a nenapravitelné trapiče naše důkladně. Praskát
to na všech stranách celé budovy dualistické,
bortí se do základů zdi té tvrze centralistické.
vystavěné v prosinci r. 1867 a dovršené r. 1873
proti nám, takže hrůzou trnou její páni domáe
a svolávají v bezhlavém zmatku kde koho k
pomoci a záchraně.
Než tentokrát se pomocné ruky české více
nedovolají ! —
Vše má své meze a své konce, i ta po-
věstná trpělivo t a dobromyslnost česká.
Olevřeně, rozhodně a pevně ohlášenot
včera pánům ústy povolaných, odpo-
vědných zástupců lidu českého
na valné schůzi klubu národni
strany« svobodomyslné, že národ
český nebude již takým bloude m,
aby znovu jim odpustil a za zlé do-
brým se jim odměnil! Ani prstem nehine pro
záchranu jejich bortící se zchátralé budovy
křivdy a bezpráví německo centralistického, na-
opak: »Svornou silou do boje!« z
vznělo včera nadšené heslo z Prahy. Ale ni-
koliv proti Maďarům, nýbrž prot
Vídni, proti Körbroviněl
»S ministerským předsedou Körbrem jsme
docela dopočítali!« končil dr. Placák
svůj výborný historický výklad, v němž otevřeně
a upřímně vylíčil, s jakou neskonalou trpělivosti
poselstvo české, „pamětlivo vždy a stále jen
prospěchu a dobra svého národa — po tři lét
s Körbrem vyjednávalo a zápolilo o zhojení
těžké jitřící té rány ze dne 17. října 1899
o vyplnění nejspravedlivější kulturní potřeby ná-
roda našeho zřízením české universily ve hlav-
ním městě Moravy.
Maďar
Körbroviněl
Placák
Praha
Vídeň
Morava
6
article
Ale všechna trpělivost, všechna umírněnost,.
jdoucí aže k. sebezapření, byla marnou. Bez
dovolení Němeů, bez milosti na-
šich úhlavnlch nepřátel nechtěl nám
předseda ministerský povoliti naše právo dobré
platnými zákony základními podepřené — sli
berum veto« německých zuřiveů
la Gross, d'Eivert, Schüeker a Prade u z nal
a prohlásil za svrehovaný záko
a dogma své politiky
Taková vláda stala se naprosto nezpůsobilou
ovládati říši, složenou z tohikých národů neně-
meckých. Jednání této Němcům zavázané a zcela
oddané vlády bylo oproti nám jediným řetězem
nepřízně a příkoří. Ona provádí fakticky po
přání Všeněmcův rozdělení země české, dosazu-
jíe do krajin přovahou německých výhradně
úřadnictvo německé preterováním českých úřad
níkův, ona netečně trpí tam všechnu tu pro
skripci a všechno to týrání našich menšin, ne
slýchané ve státě právním.
Vůčí takto se osvědčivší vládě škoda kaž-
dého dobrého slova na dále, s tou více česti
poslanci jednati nemohou a nebudou, té ohlašují
jen boj bez pardonu. Však nejen vládu Körbrovu.
alebrž celý ten její systém néme-
ckocentralistické hegemonie, jejž
králce cislajtanismem zovem, potírati a bořiti
musíme stůj co stůj, abychom na rozvalináh
jeho vztýčili prapor federace samostat-
ných vlastí a rovnoprávných ná-
rodův! Dr. Pácák doufá, že pro tuto pravou
Gross
Eivert
Schüeker
Němec
Körbrův
doktor
Pácák
7
article
myšlenku Rakouska shledáme v neněmeckých
národech dosti přátel a spolubojovníků. Každým
způsobem nutno učiniti tento poslední pokus.
Však neshledáme-li pro federační program vět-
šiny v národech a jejich poslancích, pak budeme
jen na sebe pamalovati a domáhati se svého če
ského státu nasazením veškerých svých sil.
K tomu i onomu boji jest však potřeb
aby v zemích českých spojily se veškeré vlaste-
necké strany v jedinou armádu. »Prohlédněme
konečně, že ničím tak nepomáháme svým ne
přátelům, jako drobením se v řadu stran ! Do
hodněme se a sražme se k obraně společné
vlasti české !« Týmž duchem bojovným plála
řeč dra Herolda: Oprávněné požadavky národs
českého přese všechno úsilí poslancův jeho ne-
docházejí u vlády vyslyšení, není ochoty ani ku
ponenáhlému spravedlivému jich plnění. Zá-
kladním principem vlády není již interess státní,
nýbrž agitační hesla německých stran. Proto
doba, kdy národ český upravovati chtěl své po-
stavení k vídeňské vládě a k říšské radě dle
míry ochoty, jakou bude vyhovováno jeho ná-
rodním a kulturním požadavkům, již minula
národ český musí dnes pro své aktiv ní
spolupůsobenl požadovat zcel
jiné garaneie, musí požadovat polo-
žení základů k úplnému obratu ví-
deňské politiky oproti národu českému.
Herold
Rakousko
8
article
V této dnešní kritické chvili řiše habsbur
ské dlužno Vídni připomenouti, že náro
český trval vždy a trvá dose u
věrně při dobrém svém právu na státní samo-
statnost nedilných zemí koruny české, kteréžto
právo uznal panující mocnář neodstra-
nitelným král. reskriptem z 12. záři 1871. Po
právu má býti tudíž celá politika řišská tak
založena, aby hleděla nalězti mezi závazky Jeho
Veličenstva oproti jiným zemím a národůma
mezi státním přávem koruny če-
ské onen možný soulad, na kterém by
zreformována a znovu utvořena mohla býti
říše změnou ústavy ve smyslu de-
centralisace. Proto bude nyní vážnou
úlohou poslanců českých, aby stano vil
nové základní podmínky, bez jich
splnění odpor národa českéh
proti Vídni nepomine
Že k těmto podminkám nezbytně náležel
musí změna nynějšího, nám tak ne
přáteliského systému, jest patrno.
jítcentralizace
Vídeň
9
article
Proto nemůžeme také aní uposlechnout
volání jednak Němců, jednak slarorakouských
elementů, abychom v nynějši krisi uher-
ské zaujali stanovisko bojovné proti národ-
ním požadavkům vojenským Uhrů.
Naopak, dlužno při této přiležitosti konsta-
tovati, že poslancové čeští za celou
dobu svého parlamentního působení nejednou
kladli a ve svých projevech vyznačili ce-
lou řadu oněch národních poža
davků vzhledem na armádu, jichž
splnění dnes Uhři žádaji.
I my jsme žádali a žádáme, aby armád
společná žádným způsobem neničila národní
osobnost jednotlivce a neudržovala fikci, jako
by tuto říši udržoval jediný národ německý
I my vždycky žádali a žádáme, aby plu-
kovní řeč, která platným služebním řádem
v armádě jesť za edena, byla přísně
nynějším náredním poměrům přiměč ně z acho-
vávána, aby tadíž v českých plucích jazyk
český jako oprávněný jazyk plukovní byl uznán,
šetřen a užíván. I my musíme žádati, aby
ústavech vojenských a školách
plukovních jazyku českému zjednána byla
potřebná platnost a aby tam, kde se jedná o
vyučování mužstva v naukách vojenských, dělo
Němec
Uher
10
article
se to způsobem jemu srozumitelným, v jeh
jazyku národním.
I my žádati musíme, aby důstojníc
čeští sloužili příčeských plucích
poněvadž vidíme v této národní souvislosti mez
důstojnictvem a mužstvem největší záruku obě
tovnosti vojska v případě nebezpečí. Rovněž jsme
my vždy žádali, aby vojenské úřady ve stycích
s českými úřady samosprávnými
s českými stranami užívaly jazyka českého a aby
zejmena c. k. četnictvo, pokud vykonává část
výkonné moci správní a policejní, ve stycích
s úřady a soudy užívalo jazyka, v němž přislušné
úřadní jednání občanské provedeno býti má. Ze
jmena nesmějí býti úřady samosprávné nikterak
nuceny, aby ověřovaly a stvrzovaly listiny a prů-
kazy v jazyku cizím vydané. I my dnes nezbytne
musíme žádati, aby, jakmile přikročeno bude
k zavedení nového trestního řádu vojenského.
jednacím jazykem veřejného a ústního líčení
které zavedeno býti má, byl vždy a za každých
podminek jazyk obžalovaného, neboť kdyby l-
čení ta vedena byla jedině a pouze jazykem ně-
meckým, znamenalo by to naprosté porušení zá-
sady bezprostřednosti a ústnosti ličení. Konečně
trvati musíme i na tom, aby zemská obrana, která
byla původně organisována ve smyslu zákona dle
království a zemí, tento svůj ráz zachovala, resp
znovu obdržela.“ —
Však nezbytnou podmínkou, abychom v této
dějinné chvíli s úspěchem vybojovali boj z
svou spravedlivou, svatou, velkou věc — jest
svorný, odhodlaný postup všeho
našeho národa. Pouze když všichni, kdož
dovedeme nésti meč politiky národní, dostavíme
se v bitevní šik, aby politický význam šesti-
millionového historického národa padl celým
důrazem na váhu, pouze tehdy zvítězíme a do
spějeme k šťastnější budoucnostil
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 5. září. (Jednota armády
a federace.) V tutéž dobu, kdy se dr. Pacák
v klubu národní strany svobodomyslné prohlásil
pro federační zřízení babsburské říše, tiskl kra-
kovský „Glos Narodu“ dopis svého vídeňského
zpravodaje, který rozbírá nynější lamento vídeň-
ských centralistů na snahy uherských politiků,
čelíci prý k rozbití jednoty armády a dochází ku
přesvědčení, že oněm vídeňským centralistům
jest jednola armády vlastně Hekubou, že eílem
jejich jest nyní jako dříve germanisace, proti
níž národové neněmečtí mohou nalézti lék jedině
ve federaci. „Frásí o jednotě armády — píše
„Gl. Nar.“ — snaží se rakouští centralisté a
jich soukrevenci, ministerští byrokraté zakrýti
své vlastní záměry a své vlastní účely. Na jedno-
litosti nrmády nezáleží rakouským Němcům pra-
nic; jim jde jen o zachování něm-
činy, o zachování instituce něme
cké a němčící, jakou jest ar má da
A poněvadž nemohou poněmčujících vlastnost
armády udržeti v celém dosavadním rozsahu.
zaklínají Maďary, aby se spokojili takovými
ústupky, kterých jim může panovník poskytnouti
ze své vůle, aniž by bylo třeba dovolávati se svo-
lení parlamentů uherského a rakouského. Vědit
že jakmile Maďaři zlomí onu poněměující želez-
nou obruč na vojenské organisaci, žádná moc
na světě nepřiměje poslance polské a české, aby
hlasovali v rakouském parlamentě pro zákon.
aneb aspoň dovolili odhlasovati zákon, jenž by
pro Rakousko na vždy zabezpečil citadelu něm-
činy v armádě.
„Gl. Nar.“ obrací se pak proti těm polským
politikům, kteří se nyní osvědčují pro jednotn
německé velení. „Neslouží tím jednoté armády
— píše dále — nýbrž germanisaci. Vzhleden
k taktice Němeů a jich skutečným cílům celý
doktor
Pacák
Glos Naroda
Němec
Maďar
Něme
Praha
Nara
Rakousko
12
article
politický svět polský musí se při nejmenším o
nich odvrátiti. Ať si Němci bojují sami, ať se pře-
svědčí, že jsou osamoceni, že v zápase za zájmy
němčiny nemohou počítat na ničí pomoc v Ra-
kousku, že dokonce i dobromyslní a měkeí Po-
láci prohlédli konečně jich egoistické plány.
A pak se ukáže, že Němci nemají ani sil, ani
schopnosti, aby panovali nad Rakouskem. Rána,
která bude zasazena němčině, poraní těžce také
nynější centralistickou ústavu. Maďaři nepracují
jen pro sebe. Kladouce základní kámen k samo-
statnému vojsku uherskému, pomáhají nám bez-
děky k federačnímu zřízení Rakouska. To
správně pocitil i Košut, řka, že federace Ra-
kouska jest nevyhnutelna jako jediná možná
forma svorného soužití Němců, Poláků a Čechů.
Vidí to nejen Fr. Košut, vidí to také vídeňští cen-
tralisté. A proto osnují intriku za intrikou, klam
za klamem, aby zmařili tento nevyhnutelný dů-
sledek.
V Praze, 5. září. (Kombinace s Lu-
kacsem se zmařila.) Všechny zprávy, jež
došly včera večer a dnes ráno z Pešti, shodovaly
se v tom, že nutno již během dnešního dne oče-
kávati povolání dra. Lukacse k ustavení nového
kabinetu uherského. Jedině peštský dopisovate
„Fremdenblattu“ zachoval se i k této zprávě
skepticky, připoušíěje jiné rozřešení krise. Sdě-
lilť svému listu, že min. Lukaes na četné dotazy.
převezme-li úkol ministerského předsedy, pro
hlásil, že by jednal neupřímně, kdyby se ne-
přiznal, že se již ze zdravotních ohledů nepo-
kládá za sehopna, aby převzal úkol sestavení
ministerstva, dvojnásobně těžký za nynějších po
měrů. Pro případ, bude-li míti příležitost, vy-
sloviti se před panovníkem o otázce sestaveni
příštího kabinetu, prohlásí prý bez obalu, že z
vhodného k tomu muže pokládá dra. Wekerla.
Němec
Rán
Maďar
Košut
Polák
Čecho
Rakousko
Francie
Praha
Pešť
Sda
13
article
Tato příležitost naskytla s dru. Lukacsovi
dnes odpoledne, když povolán panovníkem ke
slyšení. Dle došlých telegrafických zpráv císai
uznal Lukaesem přednesené důvody a upustil
od svého úmyslu, svěřiti mu sesta-
vení kabinetu. Tím jsou opět zmařeny na-
děje, že dnešek přinese rozřešení uherské mini-
sterské krise. Chance Wekerlovy, jež včera
hluboko klesly, počínají opět stoupati.
Z Opavy, 5. září. (Slezské školst ví.)
„Opav. Týden.“ uveřejňuje řadu statí, v nichž
naléhá na rozdělení slezských škoh
dle národnosti. V statistických zprávách
o slezském školství tiskne se sice, že ve Slezsku
jsou vedle škol německých i školy české a pol-
ské. Ale dle učebného plánu, vydaného pro
obecné školy slozské, české školy jsou českými
jen prolo, že jsou určeny pro české děti. Účelem
jejích není však vzdělávati českou mládežv
duchu českém, nýbrž vtloukati do ní němčinu.
Jedině loňské nařízení uherského ministra
Wlassiese, dle něhož se má na slovenských ško-
lách vyučovati maďarštině 20 hodin v týdnu,
předčí snad nad učební plány „českých“ škol ve
Slezsku, v nichž se němčina stává postupně i vý-
hradným jazykem vyučovacím. Pro české školy
slezské není však ani způsobilého učitelstva. Hle
co o slezských učitelích sděluje „Op. Týd.
Wekerlův
Wlassies
Opava
Slezsko
14
article
Učitel ze slezských ústavů vychází pro české
školy z pravidla nepřipraven: nezná vůbee
spisovného jazyka vyučovacího, mluví ve škole
dialektem či nářečím, nezná pravopisu, tím méně
sloh a přízvuk. Slyšíte zde často mladšího učitele
české školy: „Když jsem přišel z ústavu, učil
jsem se teprve od děti česky“. A učitel starší, ale
vzdělaný i pilný čtenář a odběratel českých novin
a časopisů poctivě dozná: „Dostal jsem letos
mladšího učitele z českého ústavu v K. a tu te-
prve jsem slyšel správnou a čistou češtinu spi-
sovnou. Jsem tomu rád; aspoň se naučím správ-
nému přízvuku českému.“ Můžeme posloužiti
dopisem dlouholetého nadučitele 4třídní školy
V drobném prodejin
zaani ší-lu o sabu
sdpoledni
nli
Ve filialkách na venkově
ranní čáslo. . . .
vdpolední
. . . . . . . 3h
Inseraty
plati se hotové »opřed.
Předplacení a inserty přijlmá dmlni-
strace v Murinnské uláci č. 3.
Tan nscházejí se téš redlabne
tiskárna a ckp-dice „ Národnich Lsiistá“
Rukopisy se novracsjí
Dostal
Inserata
Národnich
Tana
český ústav v K
15
article
české, kde ve 14 řádcích je 12 chyb, nebo
„Školní zprávou“, kde mladý nadučitel 2třídní
české školy napsal: „žákině II. tř.“ atd. Co by
así dělali Němci i v tom ubohém Slezsku, kdyby
mezi učitelstvem jejich škol objevily se takové
poměry; kdyby jim učitel psal: Schiler, Ibunk
atd.? Učitelé a nadučitelé českých škol — až
na malé výjimky — v některých okresích vyři-
zují všechna úřadní podání německy a vedou
úřadní knihy a protokoly svých porad měsíčních
rovněž německy. Tito lidé, kteří dosud nemají
tolik úcty a vážnosti k jazyku, pro nějž mají roz-
nítiti nadšení v mladičkých dušich svých svě-
řenců, jsou škůdci české věci ve Slezsku, zlými
duchy školy i obce, ve které působí, a hanbou
svého stavu. Takových učitelů nemá žádný
druhý národ na světě. Tito učitelé českých
škol stydí se za českou řeč a jsou vlastními pů-
vodci žádosti, aby škola česká proměnila se v ně-
meckou. A poměry tyto se nezmění, dokud i ve
Slezsku nebudou školy rozděleny podle národ-
nosti: na české, polské a německé.
Němec
Slezsko
16
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 5. září.
Revolučná propaganda na ruském Kavkaze.
Také Gruzíni utvořili si revolučnou stranu.
krajně nepřátelskou ruskému státu, jež od 1.
května 1903 vydává v Paříži měsíčník »La
Georgie«, »Sakartvelo«, ve francouzském a ru-
ském jazyku. Orgán posílá se tajně do Tiflisu.
Procram jeho nechce nic víc a nic míň, než
ztroskolati ruskou říši a na těch troskách utvo-
řiti řadu samostatných, národních republik.
Vydavatelem a redaktorem je kníže Arčil Džor-
džadze (na Kavkaze všichni arménšti a gruzinšti
kramáři jsou knižata). Orgán tvrdí, že gruzinská
aristokracie je pro revoluci a zaznamenává, že
známý ruský generál gruzinské národnosti ne-
podal veřejně ruky gruzínskému biskupu, stojí-
címu na zákonné půdě samodržaví a pravoslaví.
Revolucionáři snaží se ve svém žurnále posta-
viti gruzínské duchovenstvo do takověho polo-
žení naproti státu, v jakém bylo polské r. 1863.
Gruzín
Sakartvet
Arčil Džor
Praha
Kavkaz
Paříž
Tiflis
národní republika
Le Georgia
17
article
Z Francie.
Francie
18
article
Velký anglický žurnál »Standard« uve-
řejnil půzoruhodný článek o nynějších poměrech
politických ve Francii a přisně odsoudil politiko
Combesovu a Pelletanovu. Článek vyvolal jakous
sensaci v Paříži i v Londýně. »Staňdard« vy-
týká francouzské vládě, že její pronásledování
katolické eírkve je fanatické. Pelletan je ještě
vášnivější nežli Combes, jeho chef. V Anglii by
bylo nemožno, aby sektářská politika mohla se
plésti do věcí námořní administrace. »V radi-
kální Francii«, píše »Standard«, »počínají si zcela
jinak. Příliš energický ministr námořnictví Pelle-
tan uspokojuje se jen v pronásledování politicky
mu nepohodlných důstojníků. Ve své známé
řeči, pronesené v rozehřáté náladé banketové,
pronesl názory krajně demagogické a vyhrožoval
důstojníkům, jejichž smýšlení je podezřelé z op-
posičnosti. Vyslovil se urážlivě proti křesťansky
smýšlejícím důstojníkům a socialisté mu ovšem
bouřlivě tleskali Avšak zcela jiný dojem učiní
hrozby ministrovy na korábech válečných. Nehí
oddanějších a věrnějších služebníků a obhájeů
vlasti nad sbor námořnický, jehož stateční dů-
stojníci, poněvadž nesdilejí demagogickýcha
protináboženských názorů ministrových, jsou po-
dezříváni z velezrády. Pelletan oslabuje zřejmě
námořnictvo francouzské tím, že pronásleduje
nejschopnější důstojníky a donucuje je k opou-
štění armády«.
Bývalý ministr námořnictví Lockrey pokra-
čuje ve své novinářské kampani v »Le Tempsu«
Francie
Paříž
Londýn
Anglie
Pella
Le Temps
20
article
V Praze, G. září.
Praha
21
article
6—. (Kronika.) Letošní prázdniny z n
nadání přinesly rozřešení otázky, kterým jsme
dosud pokládali za vhodné raději nezabýval
se. Ovšem rozřešení prozatím jen — pro Ma-
dary. Nás otázka národně vojenská zdála se
vůbec netýkati.
Vojenské zřízení nelze si mysliti bez vo-
jenského ducha. A podslatou vojenského ducha
je duch neohroženosti, oné svrchované s sily
mravní, která ve chvíli potřeby za vyšší ideu
schopna je položiti život.
A tu vyvozují Maďaři nevyvratně:
— Hleděti neohroženu v tvář smrti může
jen nadšenec, nesený mohutným citem vlaste-
neckým, mužným sebevědomím a národní pý-
chou. Ctnosti, která se neleká smrti, nemožno
nadíti se tam, kde nadšení je zakázáno, kde
vlastenectví se podezřívá a rozmach sebevědomí
je krušen přísností discipliny, obstarávanéci
zím jazykem. Jak nádherným vojskem mohl
by panovník opírati svoji královskou moc, kdyby
různých povah jednotlivých národností bylo ve
smyslu vojenském náležitě dbáno a využitko-
váno! . ..
Každé slovo trefně! Maďarské vývody ne
sou se arci jen — za maďarským cilem. Přimě-
řeně formě státu dualistické ať dostane i vojsko
svoje zřízení dvojité, rakousko-uherské ! radí.
Potřeby a hlediska ostatních národností jsou
při tom úsilí Maďarů přirozeně lhostejna. A
se každý o svou kůži stará — pokud je scho-
pen — myslí právem ti, kdo mají slovo. Le
argumentace jejich je tak silná, že mimoděk mluvi
zároveň pro nás ostatní.
— Ku podivu byla dosavadní nevšímavost
vojenských kruhů, dokládají, ona nevšímavost,
jež nedovedla pochopiti, jaké poklady utajených
sil bylo by lze v době potřeby vyvážiti, kdyby
ve vhodné chvíli střídavě bylo vojensky použito
Maďar
Ma
22
article
tu neskrotnosti Maďara, tu vytrvalosti Němce
nebo Slovana, každého na svém místě, kdyby
zřízení vojsk nebylo lámáno na jedno brdo,
nýbrž vzděláno bylo s náležitým zřením k
zvláštnostem národností. Žádná armáda evropská
nemohla by vykázati kvality, jaké by na jevo vy-
stoupily ve vojště rakousko uherském, kdyby
jeho vůdčí myšlenkou nebylo vztyčování nucené
mechanické jednoty státní, nýbrž, kdyby vojsko
vystupovalo jako instituce znárodnělá, vtělujíeh
plnou měrou podstatu — obou idel státních .
A tak v maďarském smyslu dále!
Nám ovšem zamlouval by se lépe jiný
obrat! Místo podstatu »obou idel státních« raději
bychom četli podstatu »ideje znárodnělého státu.«
Zajisté! Ale není věcí maďarských argumentá-
torů, aby si dali námi obstarávati stylisaci ! Svoji
myšlenku si propracovali, svůj postup si usta-
novili sami. Své národní vojsko dnes sice ještě
nemají, ale jisto je, že dík své idejné hotovosti
je brzo míti — budou.
— A co Maďarům, patří rozhodně také
nám!
Tak znívala od počátku naše logika. Těšil
jsme se obdobou poloh. Příroda zjevů má sv
obdoby. Spoléhali jsme v sílu zákona obdob. Ve
řili jsme prostomyslně, že jsou síly v přírodě
kultury, které snad ke svým cílům pracují —
samy. Pohodlné spoléhání! Svoji víru nazývali
jsme svým »právem«.
— Maďaři došli svého »práva«, soudil
jsme, nám se ho »musi« dostati taky!
V tom byla veliká mýlka naší nezkušenosti
životní. Právo je kulturní pojem, neznámý přírodě.
Nemá práva, kdo si ho nedovede zjednat. A my se
domnívali, že stačí, po právu volat, na něm
»stát«, jak jsme řikali. Čekali jsme, až se
»právo« odněkud dostaví. Čekáme a těšíme se
i dnes.
Věci zatím běží jinak.
Maďaři měli dávno rozřešenu otázku své
národní potřeby. Nebyli o ní v žádných po-
chybnostech. Pracovali o ní dlouho, vytrvale
Maďar
Němec
Slovan
23
article
důsledně. Jestli dnes u nich dochází na její ře
šení, není v tom účinek žádné vyšší potenee
právodatné, nýbrž prostý výsledek mnobalelé
účelné působnosti, příprav krok za krokem
neustupně konaných.
U nás je jinak.
Nás otázka, náhle vztýčená, překvapuje
nepřipravené. Nezabývali jsme se jí. Viděli jsme
v tom dokonce svoji etnost, že jsme se jí neza
bývali. Byla to jedna z oněch prostomyslností
jaké označují všecko — počínání naší, nezku
šenosti. Nenahlíželi jsme, čeho kde třeba
domnívali jsme se, že netřeba nahližeti. Jak
málo byli jsme idejně připravení, ukázalo se,
když ještě v nejnovější době v samém úřad-
ním projevu našeho zastupitelstva mohl se
octnouti odstavec, v němž se praví, že
nemáme ničeho podstatného namitati prot
dnešnímu způsobu našeho vojenského zři-
zení! Ve věcech vojenských zastávali jsme
dvě hlediska: buď nestarati se vůbec anebo
jeviti zájem pro — antimilitarism. Nedovedli
jsme rozeznávati hledisko osobní, individualistné
od hlediska národně politického. Domnivali jsme
se, když nám je forma militarismu nebo řemeslo
vojenské osobně, společensky, hospodářsky nebo
filosoficky proti mysli, že tím je už také vyří-
zeno národní stanovisko k otázce. Nedospěli
jsme si ujasniti, že osobní hledisko a národní
hledisko není totéž. Přezírali jsme, že národ
jako živý organism, chce-li žíti jako svěbytný
celek, musí dbáti organisnce svých fysických sil
fak dobře, jako musí organisovati svoji práci du
ševní, svoje sily hospodářské.
24
article
Náš diletantism, očekávající úspěchy bez
vykonaných příprav, úspěchy pouhého chtění,
s nebe hotově padající, vida, že není možno
pravdépodobno, abychom své národní vojsko
měli už zejtra, vpravil se raději v myšlénku, že
nám po vojenských věcech vůbec ničeho není,
že není třeba se jimi zabývati. Myšlence jsme
přivykli. Stala se naším úředním vyznáním.
Dnes, právem, překvapeni hledíme k neskonalé
»smělosti« požadavků našich podunajských sou-
sedů. Mluvíme o maďarském »štěstí«, o přízn
osudu, který plemeni Arpádovu tolik přeje,o
kouzelném proutku, kterým si bratři Emberové
vše pouhým »zařinčením ostruh« dovedou opa
třiti. Hýčkáme se dětinskou bájí, že také všecky
minulé jejich úspěchy byly pouhým dílem do
brého rozmaru bohyně dějin, úděl národa ana
šťastné planetě narozeného«l
Bude pomalu třeba, vybaviti se z tak naiv
ního nazírání!
Nemáme mnoho naděje, že reforma vojen
ství, kterou si Maďaři dojista vynutí, přinese
také nám nějakého získu, ale třeba si uvědo-
miti, že naše naděje není malá proto, že by
nepřízeň okolnosti nám odpírajicích byla nepře-
konatelná, nýbrž proto, že jsme sami nevykonal
dost příprav, abychom onu nepřízeň odstranilia
hlavně proto, že jsme dosud ani nedospěl
k tomu, abychom o své vlastní potřebě byli ná
ležitě přesvědčení — sami
Arpádův
Emberová
Maďar
25
article
Idea naráží ovšem na svůj odpor
— Nezavádějte babylonský zmatek do vo
jenských řad ! volají zastanci starého zřízení.
A mají hromadu námitek a obav.
— Vojenské zřízení musí být především
jednotné! V jednotě je síla! V jednoté složení
v jednotě velení, v jednotě jazyka! .. Různost
jazyků v rozhodné chvíli mohla by míti osudné
následky ! . ..
Leč obhájci idey jsou obrněni proti ná-
mitkám.
— Zkušenost vojenských věcí svědčí o ji-
ném! V bitvě nerozhoduje z pravidla velení hla-
sem a slovem, nýbrž povel signálem, zvukem
trubky. A ten zvuk není ani německý, ani ma
ďarský, ani slovanský. Může být ovšem na pro
spěch, aby velitel udilel rozkazy jediným jazy
kem a ti, kdož jsou mu nejblíže podřízeni, aby
rozkazu rozuměli. To by vymáhalo nanejvýš jed-
notnost jaz ka až po jistou mez svazu vojen-
ských jednotek, ovšem čistě technickou. Leč
uvnitř těchto jednotek, sborů, divisí, pluků ná-
leželo by v zájmu vojenského ducha, v zájmu
mravní zdatnosti vojska, v zájmu přesnosti
26
article
říznosti služby, aby byla dána plná a výhradná
platnost jazykům národním! Netřeba ani dovo-
lávati se Bonapartova vojenského genia, který
dovedl vítězně operovati se spojenými vojsky,
jakkoli národně zřízenými. Stačí příklad z nej-
bližší historie válečně ! V Čině byl vrchním ve-
litelem sdružených evropských vojsk německý
generál hrabě Waldersee a pod jeho velením
konaly znamenitě svoji službu vojska anglická,
francouzská, italská, rakouská, americká, něme-
cká, ruská a japonská, každé při svém zřízení,
při svém jazyku ...
Bonapartův
Waldersee
27
article
Důvodů bez konce ! Vojenské zřízení du
chem nenárodní nelze dnes vůbec do opravdy
ani hájiti! Leda snad, běžíli o kmeny a národy
zcela na nízkém stupní vývoje stojící, k vědomí
kmenovému a národnímu ještě neprobudilé
Dnešní evropské vojsko, pokud není národně zři-
zeno, národním duchem proniknuto, nelze ani na-
zvati moderním vojskem. Moderní výzbroj, sebe
modernější výcvik řad nedá ještě moderní voj-
sko. Na mravní síle ozbrojeného zástupu nejvíce
sejde! A moderní zástup má svůj živý zdroj
mravní sily v duchu národním. Všecka moderní
evropská vojska jsou národně zřízena. I naše
vojsko musí časem dovršiti svoji obrodu mo-
derní, kterou před třiceti lety započalo, koneč-
ným nalezením formule, která by je učinila insti-
tucí národní. Co dosud vadí potřebné obrodě,
nejsou příčiny věcné, nýbrž přirozená tiha
hmoty vzdorující novému popudu. Nezbývá, než
tíhu překonati důmyslnosti formule. A na tom
sejde, aby formule byla nalezena
Ovšem nemůžeme příznivého řešení dříve
očekávati, dokud sami nedospějeme pocitu nevy-
hnutelnosti své potřeby, dokud sami nebudeme
proniknuti přesvědčením, že národ jen potu
bezpečně žije, pokud všecko jeho zřízení veřejné
je národní a znárodnělé a opatřeno tak, abyz
něho nemohla vyplývati újma ani jeho tělesa
ani ducha. A k tomu pochopení věcí, jak denní
zkušenosti učí, zbývá nám vykonati ještě kou-
sínek — sebepřípravy-