ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 0274dea0-70d9-11dc-a9ea-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 33, person 43, org 2, work 1
1 masthead
Ročnik XXXXI.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 6. září 1903.
Praha
3 masthead
Číslo 243.
4 article
Na ranní a odpol. HIsty přudplácí se v Praze v adulnistraci měsí n čtvrt lta. . . . 6 K — s dvojí čenáškou ki na dinit leta ve sllalkich: 2 K 9o sa,mněsío . . Peštou: a měsíc s dvojí zísilko nt s: . . H k o
Praha
5 article Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranách. Česká odpověď, komu patří. Bývalo-li starou chybou dobrácké povahy a důvěřivé mysli české, že jsme — jak nám kdysi sám Bismark vytkl — neumívali těžiti z velikých nesnází a krisí přikvačivších na úporné nám vlády v pravý čas: tentokráte bohdá již národ náš v tu chybu starou ne- upadne! Vděk Maďarům, trhlo dnes na staré a nenapravitelné trapiče naše důkladně. Praskát to na všech stranách celé budovy dualistické, bortí se do základů zdi té tvrze centralistické. vystavěné v prosinci r. 1867 a dovršené r. 1873 proti nám, takže hrůzou trnou její páni domáe a svolávají v bezhlavém zmatku kde koho k pomoci a záchraně. Než tentokrát se pomocné ruky české více nedovolají ! — Vše má své meze a své konce, i ta po- věstná trpělivo t a dobromyslnost česká. Olevřeně, rozhodně a pevně ohlášenot včera pánům ústy povolaných, odpo- vědných zástupců lidu českého na valné schůzi klubu národni strany« svobodomyslné, že národ český nebude již takým bloude m, aby znovu jim odpustil a za zlé do- brým se jim odměnil! Ani prstem nehine pro záchranu jejich bortící se zchátralé budovy křivdy a bezpráví německo centralistického, na- opak: »Svornou silou do boje!« z vznělo včera nadšené heslo z Prahy. Ale ni- koliv proti Maďarům, nýbrž prot Vídni, proti Körbroviněl »S ministerským předsedou Körbrem jsme docela dopočítali!« končil dr. Placák svůj výborný historický výklad, v němž otevřeně a upřímně vylíčil, s jakou neskonalou trpělivosti poselstvo české, „pamětlivo vždy a stále jen prospěchu a dobra svého národa — po tři lét s Körbrem vyjednávalo a zápolilo o zhojení těžké jitřící té rány ze dne 17. října 1899 o vyplnění nejspravedlivější kulturní potřeby ná- roda našeho zřízením české universily ve hlav- ním městě Moravy.
Maďar Körbroviněl Placák Praha Vídeň Morava
6 article
Ale všechna trpělivost, všechna umírněnost,. jdoucí aže k. sebezapření, byla marnou. Bez dovolení Němeů, bez milosti na- šich úhlavnlch nepřátel nechtěl nám předseda ministerský povoliti naše právo dobré platnými zákony základními podepřené — sli berum veto« německých zuřiveů la Gross, d'Eivert, Schüeker a Prade u z nal a prohlásil za svrehovaný záko a dogma své politiky Taková vláda stala se naprosto nezpůsobilou ovládati říši, složenou z tohikých národů neně- meckých. Jednání této Němcům zavázané a zcela oddané vlády bylo oproti nám jediným řetězem nepřízně a příkoří. Ona provádí fakticky po přání Všeněmcův rozdělení země české, dosazu- jíe do krajin přovahou německých výhradně úřadnictvo německé preterováním českých úřad níkův, ona netečně trpí tam všechnu tu pro skripci a všechno to týrání našich menšin, ne slýchané ve státě právním. Vůčí takto se osvědčivší vládě škoda kaž- dého dobrého slova na dále, s tou více česti poslanci jednati nemohou a nebudou, té ohlašují jen boj bez pardonu. Však nejen vládu Körbrovu. alebrž celý ten její systém néme- ckocentralistické hegemonie, jejž králce cislajtanismem zovem, potírati a bořiti musíme stůj co stůj, abychom na rozvalináh jeho vztýčili prapor federace samostat- ných vlastí a rovnoprávných ná- rodův! Dr. Pácák doufá, že pro tuto pravou
Gross Eivert Schüeker Němec Körbrův doktor Pácák
7 article
myšlenku Rakouska shledáme v neněmeckých národech dosti přátel a spolubojovníků. Každým způsobem nutno učiniti tento poslední pokus. Však neshledáme-li pro federační program vět- šiny v národech a jejich poslancích, pak budeme jen na sebe pamalovati a domáhati se svého če ského státu nasazením veškerých svých sil. K tomu i onomu boji jest však potřeb aby v zemích českých spojily se veškeré vlaste- necké strany v jedinou armádu. »Prohlédněme konečně, že ničím tak nepomáháme svým ne přátelům, jako drobením se v řadu stran ! Do hodněme se a sražme se k obraně společné vlasti české !« Týmž duchem bojovným plála řeč dra Herolda: Oprávněné požadavky národs českého přese všechno úsilí poslancův jeho ne- docházejí u vlády vyslyšení, není ochoty ani ku ponenáhlému spravedlivému jich plnění. Zá- kladním principem vlády není již interess státní, nýbrž agitační hesla německých stran. Proto doba, kdy národ český upravovati chtěl své po- stavení k vídeňské vládě a k říšské radě dle míry ochoty, jakou bude vyhovováno jeho ná- rodním a kulturním požadavkům, již minula národ český musí dnes pro své aktiv ní spolupůsobenl požadovat zcel jiné garaneie, musí požadovat polo- žení základů k úplnému obratu ví- deňské politiky oproti národu českému.
Herold Rakousko
8 article
V této dnešní kritické chvili řiše habsbur ské dlužno Vídni připomenouti, že náro český trval vždy a trvá dose u věrně při dobrém svém právu na státní samo- statnost nedilných zemí koruny české, kteréžto právo uznal panující mocnář neodstra- nitelným král. reskriptem z 12. záři 1871. Po právu má býti tudíž celá politika řišská tak založena, aby hleděla nalězti mezi závazky Jeho Veličenstva oproti jiným zemím a národůma mezi státním přávem koruny če- ské onen možný soulad, na kterém by zreformována a znovu utvořena mohla býti říše změnou ústavy ve smyslu de- centralisace. Proto bude nyní vážnou úlohou poslanců českých, aby stano vil nové základní podmínky, bez jich splnění odpor národa českéh proti Vídni nepomine Že k těmto podminkám nezbytně náležel musí změna nynějšího, nám tak ne přáteliského systému, jest patrno.
jítcentralizace Vídeň
9 article
Proto nemůžeme také aní uposlechnout volání jednak Němců, jednak slarorakouských elementů, abychom v nynějši krisi uher- ské zaujali stanovisko bojovné proti národ- ním požadavkům vojenským Uhrů. Naopak, dlužno při této přiležitosti konsta- tovati, že poslancové čeští za celou dobu svého parlamentního působení nejednou kladli a ve svých projevech vyznačili ce- lou řadu oněch národních poža davků vzhledem na armádu, jichž splnění dnes Uhři žádaji. I my jsme žádali a žádáme, aby armád společná žádným způsobem neničila národní osobnost jednotlivce a neudržovala fikci, jako by tuto říši udržoval jediný národ německý I my vždycky žádali a žádáme, aby plu- kovní řeč, která platným služebním řádem v armádě jesť za edena, byla přísně nynějším náredním poměrům přiměč ně z acho- vávána, aby tadíž v českých plucích jazyk český jako oprávněný jazyk plukovní byl uznán, šetřen a užíván. I my musíme žádati, aby ústavech vojenských a školách plukovních jazyku českému zjednána byla potřebná platnost a aby tam, kde se jedná o vyučování mužstva v naukách vojenských, dělo
Němec Uher
10 article
se to způsobem jemu srozumitelným, v jeh jazyku národním. I my žádati musíme, aby důstojníc čeští sloužili příčeských plucích poněvadž vidíme v této národní souvislosti mez důstojnictvem a mužstvem největší záruku obě tovnosti vojska v případě nebezpečí. Rovněž jsme my vždy žádali, aby vojenské úřady ve stycích s českými úřady samosprávnými s českými stranami užívaly jazyka českého a aby zejmena c. k. četnictvo, pokud vykonává část výkonné moci správní a policejní, ve stycích s úřady a soudy užívalo jazyka, v němž přislušné úřadní jednání občanské provedeno býti má. Ze jmena nesmějí býti úřady samosprávné nikterak nuceny, aby ověřovaly a stvrzovaly listiny a prů- kazy v jazyku cizím vydané. I my dnes nezbytne musíme žádati, aby, jakmile přikročeno bude k zavedení nového trestního řádu vojenského. jednacím jazykem veřejného a ústního líčení které zavedeno býti má, byl vždy a za každých podminek jazyk obžalovaného, neboť kdyby l- čení ta vedena byla jedině a pouze jazykem ně- meckým, znamenalo by to naprosté porušení zá- sady bezprostřednosti a ústnosti ličení. Konečně trvati musíme i na tom, aby zemská obrana, která byla původně organisována ve smyslu zákona dle království a zemí, tento svůj ráz zachovala, resp znovu obdržela.“ — Však nezbytnou podmínkou, abychom v této dějinné chvíli s úspěchem vybojovali boj z svou spravedlivou, svatou, velkou věc — jest svorný, odhodlaný postup všeho našeho národa. Pouze když všichni, kdož dovedeme nésti meč politiky národní, dostavíme se v bitevní šik, aby politický význam šesti- millionového historického národa padl celým důrazem na váhu, pouze tehdy zvítězíme a do spějeme k šťastnější budoucnostil
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 5. září. (Jednota armády a federace.) V tutéž dobu, kdy se dr. Pacák v klubu národní strany svobodomyslné prohlásil pro federační zřízení babsburské říše, tiskl kra- kovský „Glos Narodu“ dopis svého vídeňského zpravodaje, který rozbírá nynější lamento vídeň- ských centralistů na snahy uherských politiků, čelíci prý k rozbití jednoty armády a dochází ku přesvědčení, že oněm vídeňským centralistům jest jednola armády vlastně Hekubou, že eílem jejich jest nyní jako dříve germanisace, proti níž národové neněmečtí mohou nalézti lék jedině ve federaci. „Frásí o jednotě armády — píše „Gl. Nar.“ — snaží se rakouští centralisté a jich soukrevenci, ministerští byrokraté zakrýti své vlastní záměry a své vlastní účely. Na jedno- litosti nrmády nezáleží rakouským Němcům pra- nic; jim jde jen o zachování něm- činy, o zachování instituce něme cké a němčící, jakou jest ar má da A poněvadž nemohou poněmčujících vlastnost armády udržeti v celém dosavadním rozsahu. zaklínají Maďary, aby se spokojili takovými ústupky, kterých jim může panovník poskytnouti ze své vůle, aniž by bylo třeba dovolávati se svo- lení parlamentů uherského a rakouského. Vědit že jakmile Maďaři zlomí onu poněměující želez- nou obruč na vojenské organisaci, žádná moc na světě nepřiměje poslance polské a české, aby hlasovali v rakouském parlamentě pro zákon. aneb aspoň dovolili odhlasovati zákon, jenž by pro Rakousko na vždy zabezpečil citadelu něm- činy v armádě. „Gl. Nar.“ obrací se pak proti těm polským politikům, kteří se nyní osvědčují pro jednotn německé velení. „Neslouží tím jednoté armády — píše dále — nýbrž germanisaci. Vzhleden k taktice Němeů a jich skutečným cílům celý
doktor Pacák Glos Naroda Němec Maďar Něme Praha Nara Rakousko
12 article
politický svět polský musí se při nejmenším o nich odvrátiti. Ať si Němci bojují sami, ať se pře- svědčí, že jsou osamoceni, že v zápase za zájmy němčiny nemohou počítat na ničí pomoc v Ra- kousku, že dokonce i dobromyslní a měkeí Po- láci prohlédli konečně jich egoistické plány. A pak se ukáže, že Němci nemají ani sil, ani schopnosti, aby panovali nad Rakouskem. Rána, která bude zasazena němčině, poraní těžce také nynější centralistickou ústavu. Maďaři nepracují jen pro sebe. Kladouce základní kámen k samo- statnému vojsku uherskému, pomáhají nám bez- děky k federačnímu zřízení Rakouska. To správně pocitil i Košut, řka, že federace Ra- kouska jest nevyhnutelna jako jediná možná forma svorného soužití Němců, Poláků a Čechů. Vidí to nejen Fr. Košut, vidí to také vídeňští cen- tralisté. A proto osnují intriku za intrikou, klam za klamem, aby zmařili tento nevyhnutelný dů- sledek. V Praze, 5. září. (Kombinace s Lu- kacsem se zmařila.) Všechny zprávy, jež došly včera večer a dnes ráno z Pešti, shodovaly se v tom, že nutno již během dnešního dne oče- kávati povolání dra. Lukacse k ustavení nového kabinetu uherského. Jedině peštský dopisovate „Fremdenblattu“ zachoval se i k této zprávě skepticky, připoušíěje jiné rozřešení krise. Sdě- lilť svému listu, že min. Lukaes na četné dotazy. převezme-li úkol ministerského předsedy, pro hlásil, že by jednal neupřímně, kdyby se ne- přiznal, že se již ze zdravotních ohledů nepo- kládá za sehopna, aby převzal úkol sestavení ministerstva, dvojnásobně těžký za nynějších po měrů. Pro případ, bude-li míti příležitost, vy- sloviti se před panovníkem o otázce sestaveni příštího kabinetu, prohlásí prý bez obalu, že z vhodného k tomu muže pokládá dra. Wekerla.
Němec Rán Maďar Košut Polák Čecho Rakousko Francie Praha Pešť Sda
13 article
Tato příležitost naskytla s dru. Lukacsovi dnes odpoledne, když povolán panovníkem ke slyšení. Dle došlých telegrafických zpráv císai uznal Lukaesem přednesené důvody a upustil od svého úmyslu, svěřiti mu sesta- vení kabinetu. Tím jsou opět zmařeny na- děje, že dnešek přinese rozřešení uherské mini- sterské krise. Chance Wekerlovy, jež včera hluboko klesly, počínají opět stoupati. Z Opavy, 5. září. (Slezské školst ví.) „Opav. Týden.“ uveřejňuje řadu statí, v nichž naléhá na rozdělení slezských škoh dle národnosti. V statistických zprávách o slezském školství tiskne se sice, že ve Slezsku jsou vedle škol německých i školy české a pol- ské. Ale dle učebného plánu, vydaného pro obecné školy slozské, české školy jsou českými jen prolo, že jsou určeny pro české děti. Účelem jejích není však vzdělávati českou mládežv duchu českém, nýbrž vtloukati do ní němčinu. Jedině loňské nařízení uherského ministra Wlassiese, dle něhož se má na slovenských ško- lách vyučovati maďarštině 20 hodin v týdnu, předčí snad nad učební plány „českých“ škol ve Slezsku, v nichž se němčina stává postupně i vý- hradným jazykem vyučovacím. Pro české školy slezské není však ani způsobilého učitelstva. Hle co o slezských učitelích sděluje „Op. Týd.
Wekerlův Wlassies Opava Slezsko
14 article
Učitel ze slezských ústavů vychází pro české školy z pravidla nepřipraven: nezná vůbee spisovného jazyka vyučovacího, mluví ve škole dialektem či nářečím, nezná pravopisu, tím méně sloh a přízvuk. Slyšíte zde často mladšího učitele české školy: „Když jsem přišel z ústavu, učil jsem se teprve od děti česky“. A učitel starší, ale vzdělaný i pilný čtenář a odběratel českých novin a časopisů poctivě dozná: „Dostal jsem letos mladšího učitele z českého ústavu v K. a tu te- prve jsem slyšel správnou a čistou češtinu spi- sovnou. Jsem tomu rád; aspoň se naučím správ- nému přízvuku českému.“ Můžeme posloužiti dopisem dlouholetého nadučitele 4třídní školy V drobném prodejin zaani ší-lu o sabu sdpoledni nli Ve filialkách na venkově ranní čáslo. . . . vdpolední . . . . . . . 3h Inseraty plati se hotové »opřed. Předplacení a inserty přijlmá dmlni- strace v Murinnské uláci č. 3. Tan nscházejí se téš redlabne tiskárna a ckp-dice „ Národnich Lsiistá“ Rukopisy se novracsjí
Dostal Inserata Národnich Tana český ústav v K
15 article
české, kde ve 14 řádcích je 12 chyb, nebo „Školní zprávou“, kde mladý nadučitel 2třídní české školy napsal: „žákině II. tř.“ atd. Co by así dělali Němci i v tom ubohém Slezsku, kdyby mezi učitelstvem jejich škol objevily se takové poměry; kdyby jim učitel psal: Schiler, Ibunk atd.? Učitelé a nadučitelé českých škol — až na malé výjimky — v některých okresích vyři- zují všechna úřadní podání německy a vedou úřadní knihy a protokoly svých porad měsíčních rovněž německy. Tito lidé, kteří dosud nemají tolik úcty a vážnosti k jazyku, pro nějž mají roz- nítiti nadšení v mladičkých dušich svých svě- řenců, jsou škůdci české věci ve Slezsku, zlými duchy školy i obce, ve které působí, a hanbou svého stavu. Takových učitelů nemá žádný druhý národ na světě. Tito učitelé českých škol stydí se za českou řeč a jsou vlastními pů- vodci žádosti, aby škola česká proměnila se v ně- meckou. A poměry tyto se nezmění, dokud i ve Slezsku nebudou školy rozděleny podle národ- nosti: na české, polské a německé.
Němec Slezsko
16 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 5. září. Revolučná propaganda na ruském Kavkaze. Také Gruzíni utvořili si revolučnou stranu. krajně nepřátelskou ruskému státu, jež od 1. května 1903 vydává v Paříži měsíčník »La Georgie«, »Sakartvelo«, ve francouzském a ru- ském jazyku. Orgán posílá se tajně do Tiflisu. Procram jeho nechce nic víc a nic míň, než ztroskolati ruskou říši a na těch troskách utvo- řiti řadu samostatných, národních republik. Vydavatelem a redaktorem je kníže Arčil Džor- džadze (na Kavkaze všichni arménšti a gruzinšti kramáři jsou knižata). Orgán tvrdí, že gruzinská aristokracie je pro revoluci a zaznamenává, že známý ruský generál gruzinské národnosti ne- podal veřejně ruky gruzínskému biskupu, stojí- címu na zákonné půdě samodržaví a pravoslaví. Revolucionáři snaží se ve svém žurnále posta- viti gruzínské duchovenstvo do takověho polo- žení naproti státu, v jakém bylo polské r. 1863.
Gruzín Sakartvet Arčil Džor Praha Kavkaz Paříž Tiflis národní republika Le Georgia
17 article
Z Francie.
Francie
18 article
Velký anglický žurnál »Standard« uve- řejnil půzoruhodný článek o nynějších poměrech politických ve Francii a přisně odsoudil politiko Combesovu a Pelletanovu. Článek vyvolal jakous sensaci v Paříži i v Londýně. »Staňdard« vy- týká francouzské vládě, že její pronásledování katolické eírkve je fanatické. Pelletan je ještě vášnivější nežli Combes, jeho chef. V Anglii by bylo nemožno, aby sektářská politika mohla se plésti do věcí námořní administrace. »V radi- kální Francii«, píše »Standard«, »počínají si zcela jinak. Příliš energický ministr námořnictví Pelle- tan uspokojuje se jen v pronásledování politicky mu nepohodlných důstojníků. Ve své známé řeči, pronesené v rozehřáté náladé banketové, pronesl názory krajně demagogické a vyhrožoval důstojníkům, jejichž smýšlení je podezřelé z op- posičnosti. Vyslovil se urážlivě proti křesťansky smýšlejícím důstojníkům a socialisté mu ovšem bouřlivě tleskali Avšak zcela jiný dojem učiní hrozby ministrovy na korábech válečných. Nehí oddanějších a věrnějších služebníků a obhájeů vlasti nad sbor námořnický, jehož stateční dů- stojníci, poněvadž nesdilejí demagogickýcha protináboženských názorů ministrových, jsou po- dezříváni z velezrády. Pelletan oslabuje zřejmě námořnictvo francouzské tím, že pronásleduje nejschopnější důstojníky a donucuje je k opou- štění armády«. Bývalý ministr námořnictví Lockrey pokra- čuje ve své novinářské kampani v »Le Tempsu«
Francie Paříž Londýn Anglie Pella Le Temps
19 title
FEUILLETON.
20 article
V Praze, G. září.
Praha
21 article
6—. (Kronika.) Letošní prázdniny z n nadání přinesly rozřešení otázky, kterým jsme dosud pokládali za vhodné raději nezabýval se. Ovšem rozřešení prozatím jen — pro Ma- dary. Nás otázka národně vojenská zdála se vůbec netýkati. Vojenské zřízení nelze si mysliti bez vo- jenského ducha. A podslatou vojenského ducha je duch neohroženosti, oné svrchované s sily mravní, která ve chvíli potřeby za vyšší ideu schopna je položiti život. A tu vyvozují Maďaři nevyvratně: — Hleděti neohroženu v tvář smrti může jen nadšenec, nesený mohutným citem vlaste- neckým, mužným sebevědomím a národní pý- chou. Ctnosti, která se neleká smrti, nemožno nadíti se tam, kde nadšení je zakázáno, kde vlastenectví se podezřívá a rozmach sebevědomí je krušen přísností discipliny, obstarávanéci zím jazykem. Jak nádherným vojskem mohl by panovník opírati svoji královskou moc, kdyby různých povah jednotlivých národností bylo ve smyslu vojenském náležitě dbáno a využitko- váno! . .. Každé slovo trefně! Maďarské vývody ne sou se arci jen — za maďarským cilem. Přimě- řeně formě státu dualistické ať dostane i vojsko svoje zřízení dvojité, rakousko-uherské ! radí. Potřeby a hlediska ostatních národností jsou při tom úsilí Maďarů přirozeně lhostejna. A se každý o svou kůži stará — pokud je scho- pen — myslí právem ti, kdo mají slovo. Le argumentace jejich je tak silná, že mimoděk mluvi zároveň pro nás ostatní. — Ku podivu byla dosavadní nevšímavost vojenských kruhů, dokládají, ona nevšímavost, jež nedovedla pochopiti, jaké poklady utajených sil bylo by lze v době potřeby vyvážiti, kdyby ve vhodné chvíli střídavě bylo vojensky použito
Maďar Ma
22 article
tu neskrotnosti Maďara, tu vytrvalosti Němce nebo Slovana, každého na svém místě, kdyby zřízení vojsk nebylo lámáno na jedno brdo, nýbrž vzděláno bylo s náležitým zřením k zvláštnostem národností. Žádná armáda evropská nemohla by vykázati kvality, jaké by na jevo vy- stoupily ve vojště rakousko uherském, kdyby jeho vůdčí myšlenkou nebylo vztyčování nucené mechanické jednoty státní, nýbrž, kdyby vojsko vystupovalo jako instituce znárodnělá, vtělujíeh plnou měrou podstatu — obou idel státních . A tak v maďarském smyslu dále! Nám ovšem zamlouval by se lépe jiný obrat! Místo podstatu »obou idel státních« raději bychom četli podstatu »ideje znárodnělého státu.« Zajisté! Ale není věcí maďarských argumentá- torů, aby si dali námi obstarávati stylisaci ! Svoji myšlenku si propracovali, svůj postup si usta- novili sami. Své národní vojsko dnes sice ještě nemají, ale jisto je, že dík své idejné hotovosti je brzo míti — budou. — A co Maďarům, patří rozhodně také nám! Tak znívala od počátku naše logika. Těšil jsme se obdobou poloh. Příroda zjevů má sv obdoby. Spoléhali jsme v sílu zákona obdob. Ve řili jsme prostomyslně, že jsou síly v přírodě kultury, které snad ke svým cílům pracují — samy. Pohodlné spoléhání! Svoji víru nazývali jsme svým »právem«. — Maďaři došli svého »práva«, soudil jsme, nám se ho »musi« dostati taky! V tom byla veliká mýlka naší nezkušenosti životní. Právo je kulturní pojem, neznámý přírodě. Nemá práva, kdo si ho nedovede zjednat. A my se domnívali, že stačí, po právu volat, na něm »stát«, jak jsme řikali. Čekali jsme, až se »právo« odněkud dostaví. Čekáme a těšíme se i dnes. Věci zatím běží jinak. Maďaři měli dávno rozřešenu otázku své národní potřeby. Nebyli o ní v žádných po- chybnostech. Pracovali o ní dlouho, vytrvale
Maďar Němec Slovan
23 article
důsledně. Jestli dnes u nich dochází na její ře šení, není v tom účinek žádné vyšší potenee právodatné, nýbrž prostý výsledek mnobalelé účelné působnosti, příprav krok za krokem neustupně konaných. U nás je jinak. Nás otázka, náhle vztýčená, překvapuje nepřipravené. Nezabývali jsme se jí. Viděli jsme v tom dokonce svoji etnost, že jsme se jí neza bývali. Byla to jedna z oněch prostomyslností jaké označují všecko — počínání naší, nezku šenosti. Nenahlíželi jsme, čeho kde třeba domnívali jsme se, že netřeba nahližeti. Jak málo byli jsme idejně připravení, ukázalo se, když ještě v nejnovější době v samém úřad- ním projevu našeho zastupitelstva mohl se octnouti odstavec, v němž se praví, že nemáme ničeho podstatného namitati prot dnešnímu způsobu našeho vojenského zři- zení! Ve věcech vojenských zastávali jsme dvě hlediska: buď nestarati se vůbec anebo jeviti zájem pro — antimilitarism. Nedovedli jsme rozeznávati hledisko osobní, individualistné od hlediska národně politického. Domnivali jsme se, když nám je forma militarismu nebo řemeslo vojenské osobně, společensky, hospodářsky nebo filosoficky proti mysli, že tím je už také vyří- zeno národní stanovisko k otázce. Nedospěli jsme si ujasniti, že osobní hledisko a národní hledisko není totéž. Přezírali jsme, že národ jako živý organism, chce-li žíti jako svěbytný celek, musí dbáti organisnce svých fysických sil fak dobře, jako musí organisovati svoji práci du ševní, svoje sily hospodářské.
24 article
Náš diletantism, očekávající úspěchy bez vykonaných příprav, úspěchy pouhého chtění, s nebe hotově padající, vida, že není možno pravdépodobno, abychom své národní vojsko měli už zejtra, vpravil se raději v myšlénku, že nám po vojenských věcech vůbec ničeho není, že není třeba se jimi zabývati. Myšlence jsme přivykli. Stala se naším úředním vyznáním. Dnes, právem, překvapeni hledíme k neskonalé »smělosti« požadavků našich podunajských sou- sedů. Mluvíme o maďarském »štěstí«, o přízn osudu, který plemeni Arpádovu tolik přeje,o kouzelném proutku, kterým si bratři Emberové vše pouhým »zařinčením ostruh« dovedou opa třiti. Hýčkáme se dětinskou bájí, že také všecky minulé jejich úspěchy byly pouhým dílem do brého rozmaru bohyně dějin, úděl národa ana šťastné planetě narozeného«l Bude pomalu třeba, vybaviti se z tak naiv ního nazírání! Nemáme mnoho naděje, že reforma vojen ství, kterou si Maďaři dojista vynutí, přinese také nám nějakého získu, ale třeba si uvědo- miti, že naše naděje není malá proto, že by nepřízeň okolnosti nám odpírajicích byla nepře- konatelná, nýbrž proto, že jsme sami nevykonal dost příprav, abychom onu nepřízeň odstranilia hlavně proto, že jsme dosud ani nedospěl k tomu, abychom o své vlastní potřebě byli ná ležitě přesvědčení — sami
Arpádův Emberová Maďar
25 article
Idea naráží ovšem na svůj odpor — Nezavádějte babylonský zmatek do vo jenských řad ! volají zastanci starého zřízení. A mají hromadu námitek a obav. — Vojenské zřízení musí být především jednotné! V jednotě je síla! V jednoté složení v jednotě velení, v jednotě jazyka! .. Různost jazyků v rozhodné chvíli mohla by míti osudné následky ! . .. Leč obhájci idey jsou obrněni proti ná- mitkám. — Zkušenost vojenských věcí svědčí o ji- ném! V bitvě nerozhoduje z pravidla velení hla- sem a slovem, nýbrž povel signálem, zvukem trubky. A ten zvuk není ani německý, ani ma ďarský, ani slovanský. Může být ovšem na pro spěch, aby velitel udilel rozkazy jediným jazy kem a ti, kdož jsou mu nejblíže podřízeni, aby rozkazu rozuměli. To by vymáhalo nanejvýš jed- notnost jaz ka až po jistou mez svazu vojen- ských jednotek, ovšem čistě technickou. Leč uvnitř těchto jednotek, sborů, divisí, pluků ná- leželo by v zájmu vojenského ducha, v zájmu mravní zdatnosti vojska, v zájmu přesnosti
26 article
říznosti služby, aby byla dána plná a výhradná platnost jazykům národním! Netřeba ani dovo- lávati se Bonapartova vojenského genia, který dovedl vítězně operovati se spojenými vojsky, jakkoli národně zřízenými. Stačí příklad z nej- bližší historie válečně ! V Čině byl vrchním ve- litelem sdružených evropských vojsk německý generál hrabě Waldersee a pod jeho velením konaly znamenitě svoji službu vojska anglická, francouzská, italská, rakouská, americká, něme- cká, ruská a japonská, každé při svém zřízení, při svém jazyku ...
Bonapartův Waldersee
27 article
Důvodů bez konce ! Vojenské zřízení du chem nenárodní nelze dnes vůbec do opravdy ani hájiti! Leda snad, běžíli o kmeny a národy zcela na nízkém stupní vývoje stojící, k vědomí kmenovému a národnímu ještě neprobudilé Dnešní evropské vojsko, pokud není národně zři- zeno, národním duchem proniknuto, nelze ani na- zvati moderním vojskem. Moderní výzbroj, sebe modernější výcvik řad nedá ještě moderní voj- sko. Na mravní síle ozbrojeného zástupu nejvíce sejde! A moderní zástup má svůj živý zdroj mravní sily v duchu národním. Všecka moderní evropská vojska jsou národně zřízena. I naše vojsko musí časem dovršiti svoji obrodu mo- derní, kterou před třiceti lety započalo, koneč- ným nalezením formule, která by je učinila insti- tucí národní. Co dosud vadí potřebné obrodě, nejsou příčiny věcné, nýbrž přirozená tiha hmoty vzdorující novému popudu. Nezbývá, než tíhu překonati důmyslnosti formule. A na tom sejde, aby formule byla nalezena Ovšem nemůžeme příznivého řešení dříve očekávati, dokud sami nedospějeme pocitu nevy- hnutelnosti své potřeby, dokud sami nebudeme proniknuti přesvědčením, že národ jen potu bezpečně žije, pokud všecko jeho zřízení veřejné je národní a znárodnělé a opatřeno tak, abyz něho nemohla vyplývati újma ani jeho tělesa ani ducha. A k tomu pochopení věcí, jak denní zkušenosti učí, zbývá nám vykonati ještě kou- sínek — sebepřípravy-