1
masthead
43. dubna 1913.
3
masthead
Příoha „Národních Listů“ k čísla 10d.
7
article
OBSAH:
Josef Penížek: Hrabě Julius Andrássy. (Jeho živ
a jeho doba.)
Školství: F. V. Moravec: Dětský chorobinee
Lékařství: Dv. r. prof. dr. Em. Maixner : Páče
o tuberkulosní u nás.
Literatura.
Bibliografie.
Penížek
Julius Andrássy
F V Moravec
profesor
doktor
em
Maixner
Páč
8
article
Hrabě Julius Andrássy.
Hrabě Julius Andrássy.
Jeho život a jeho doba.
Část druhá a třetí: Andrássy jako ministr zahra-
ničních záležitostí. Část první byla v „N. L.“ v záři
a říjnu r. 1910.
Napsal Jos. Penížek.
Dovršeno je veliké, trojdílné dílo.*) Roz-
sáhlá monografie o hrabětí Juliu Andrássyovi
největším státníku, kterého měli Maďaři
druhé polovině minulého věku. O buřiči
sběhu, chefu vlády uherské a zahraničním mi-
nistru monarchie v dobách důležitých, památ-
ných a historických. O muži, který silnou vůl
a silnou rukou formoval útvary vlastního
národa, také však útvary a posice celé říše.
Leží před námi poslední svazek knihy
nad jiné zajímavé a pozoruhodné. Jakkoli je
věnována jménem toliko čelnému člověku jed-
nomu, líčí ve skutečnosti a to nejdůkladněji
a nejzevrubněji jeho věk a čas, znázorňuje
nám poměry a zápasy v Předlitavsku a Za-
litavsku, vykládá nám diplomatické a válečné
boje na celém kontinentě. Knihy zajímavé a
pozoruhodné nejen pro tyto momenty, právě
vypočtené, ale hlavně materiálem obrovské
ceny: zápísky soukromými a listinami stát-
ními. Autorovi otevřeny nejen archiv rodiny
Andrássyovy, nýbrž též archivy vídeňský
berlínský. Čerpal odtamtud oběma rukama.
Julius Andrássy
Andrássy
Penížek
Maďar
Předlitavsko
9
article
Nabral mnoho, velmi mnoho. Podrobností ne-
známých, nepovědomých, neobjevených do-
sud. Padají s nich paprsky, jimiž osvětluje se
leckterá fase zápolení národa českého ve
státě. Tyto pověřené detaily dodávají spisu
jeho vzácného půvabu a rázu. Také však svě-
žesti a pestrosti. Tento spis má vady a chy-
by, ale suchým a nudným není. Také není pez-
barvým. Naopak je strannickým a tendenč-
ním. Že je v duchu a smyslu maďarském zo-
snován, nezazlí mu nikdo. Že je přízniv Ně-
mecku a knížeti Bismarckovi, pochopí kaž-
dý, kdo má na mysli, že Maďaři, zvláště po
r. 1866, hledali pomoc a podporu v Pruskua
také ji našli, jako ji měli za války „bratrské“
mezi říší habsburskou a stoupající dynastií
hohenzollernskou. Že je velmi vlažným, ba
chladným a mrazivým k Němcům rakouským.
vysvětluje se faktem, že Němci ti, jakkoli ve-
řejně horovali pro spolek s Maďary proti Slo-
vanům zdejším a zahraničním, potaji žárlili
na hr. Andrássye, vidouce v něm vetřelce.
Bismarck
Maďar
Němec
Andrássy
10
article
jenž uchvátil místo, jimi považované nedo-
tknutelnou výhradou, a dělajíce mu políže,
kde jen mohli. Že nepřeje nám, že o nás roz-
šiřuje báchorky, jako bychom byli dostávali
peníze od knížete Gorčakova, jako bychom
byli vůbec nepřátelé a škůdci, kazimírovéa
spiklenci, nás nepřekvapuje nikterak. Tomu
jsme navykli již. Máme po stránce té tvrdou
kůži a nějaká rána pomluvy víc — nebolí hru-
bě. Že náš osud sdílejí historičtí šlechticové
a němečtí konservativci, o kterých se hlásá.
že jsou nepřející závistníci Maďarů, kdo by
se divil u historika, který netají nikde strach.
že by nadvláda jejich, stojící slabými pilíři
na sypké půdě, mohla by nějakým obra tem
nahoře, nějakým nárazem z venku, nějakým
podkopem zdola být otřesena, ne-li zničena.
Než také na Rusy a na všechny Jihoslovany
duje ledový sever. Stále a soustavně.
Mně je ta nepokrytost milejší nežli pře-
tvářka, nežli maska. Mně je ta zabarvenost
milejší nežli bezbarvost. Odečtu si napřed, co
je subjektivního. Potom mi to v četbě nevadi.
Gorčakov
Maďar
Jihoslovan
11
article
Na velikém prostranství před parlament-
ním palácem uherským, jehož věže se shlí-
žejí v Dunaji, pod ním tekoucím, stojí pomník
hr. Jul. Andrássye. Vysoko na koni. Pomníl
pěkný, dobrý, imposantní, nejlepší v Pešti.
Snad znají čtenáři obraz berlínského kon-
gresu, malovaný Wernerem na objednávku
Kn. Bismarek je tam v centru diplomatův
evropských. Andrássy, Šuvalov a Beaconsfiel
jsou sice v popředí, ale přece jen jako druho-
řadí. Německý kancléř vyniká nade všechny
Na něj soustřeďuje se pozornost diváka.
Tento Wernerův obraz je na reliefu po-
mníku Andrássyova transponován do maďar-
štiny. Na tomto reliefu je také zobrazen kon-
gres berlinský. Avšak aktéři jeho jsou sesku-
peni jinak. Genius loci postavil do prostřed
státníka maďarského. Druzí, ostatní jsou figu-
rami vedlejšími.
Stejně je v knize Wertheimerově. Vím
každý Homér miluje svého Achilla, každý pě-
vec bohatýrského eposu svého hrdinu. Nevy-
čítám dokonce, že biograí hr. Andrássye
plaší všechny chmury a stíny s jeho čela. že
jej halí v nimbus a gloriolu. že na jeho po-
stavu shromažďuje slunce a světlo, přízeňa
pohodu. Že na jeho rány lije balšám a klade
bavlnu, nasycenou hojivými mastmi. Že od-
vrací vše, co by mohlo památku jeho zatemnit
a zkalit. Ale přece jsem měl často dojem, že
svoje úsilí, vyvýšiti jej, stupňuje přespříliš.
Jula
Andrássy
Šuvalov
Beaconsfiel
Wertheimerův
Achilles
Dunaj
Pešť
Kněžná
Bismarek
Něva
12
article
Tak, že vážnost přeskakuje v komičnost. My-
slím, že by hr. Andrássy sám protestoval proti
této přemíře chvály a slávy nejrozhodněji.
Byl sebevědomým, hrdým a pevným, ale je-
šitným, marnivým a ctižádostivým nebyl. Do-
cela pak již nezdobil se cizím peřím.
Naproti prvnímu dílu jeví druhý a třet
viditelný pokrok formální. Vypravování dějů
je klidnější, jasnější nežli bylo dříve. Zpraco-
vání pramenů je pronikavějším a kritičtějším.
Přes to nemohu potlačiti svůj úsudek, že
hmota tlačila pisatele, že jej zdolala, dusila.
ochromovala, že někdy nebyl s ni, že se ne-
povznesl nad ni k onomu umění, které bych
nazval reliefovým a které je těžkým a sví-
) von Wertheimer: Graf Julius Andrássy I.
und III. Stuttgart. Deutsche Verlagsanstalt, 1913
Str. 420 a str. 386.
zelným tomu, jehož ruce i hlava jsou znaveny
a zmořeny sbíráním látky, dokumentů, do-
kladů. Tuto práci může neodvisle, samostatně
a zdárně vykonati druhý, jenž dovede vyrobit
ze suroviny rafinádu.
Pro každého, kdo se jakkoli zabývá poli-
tikou, jsou tři knihy o hr. Andrássydvi, plníci
půldruha tisíce stran, lekturou potřebnou,
užitečnou, nezbytnou.
Andrássy
Wertheimer
Stuttgart
Deutsche Verlagsanstalt
Graf Julius
13
article
První počátky hr. Andrássye jako
ministra záležitostí zahraničních. —
Spolčování s Anglii, Německem a Ru-
skem. — Vnitřní změny v obou polovi-
nách říše a v diplomacii.
Když na podzim r. 1871 nastalo veliké
bolestné umírání v přírodě, počalo veliké a
bolestné také v politice rakouské. Morana
kosila stejně nemilosrdně osoby jak věci.
ministry jako systémy. S hr. Karlem Hohen-
wartem a jeho druhy Schaefflem a Habietin-
kem padl též určitý směr, o kterém Schaeffle
řekl důvodně, že byl sám dobrý a zdravý, ale
provedení jeho že bylo špatné a chybné. Jak
hr. Hohenwart ve svém nitru snášel porážku
vyrovnací akce, s jeho jmenem v Čechách
spojené, jak propuštění z úřadu, který by
nastoupil s nadějí, že stane se smírcem mez
českým národem a Rakouskem, jak strosko-
tání celého plánu pacifíkačního, nevíme
Tento státník byl diplomat, jenž dovedl ta-
jiti profannímu zraku svoje city a myšlenky
Nebyl hovorným a sdílným. Byl velmi vybí-
ravým ve volbě lidi, se kterými vůbec mlu-
vil. Ale bylo mi řečeno, že, přišed domů
z audience, na které podal demisi a na které
tato byla přijata, řekl ke svojí choti: „Pošli
pro drožku, pojedeme do Pratru!“ Schaeffle
nebyl tak klidným. Byl choleričtějším. Střílel
ještě do zadu. Pravé salvy prskavek vypáli
na ústupu. Zlobil, dráždil a bodal hněvivé
a zlobně, kde mohl koho. Trvalo hezky dlou-
ho, nežli se smířil s osudem svým. Habietinek
ve své resignací byl tichý jako pěna. O Jire-
čkovi nebylo slechu, ni vídu.
Andrássy
Moran
Hohen
Hohenwart
Schaeffle
Anglie
Německo
Čechy
Rakousko
Pratr
14
article
V listopadu přestěhoval se hr. Andrássy
z Pešti do Vídně. Sotva tu byl, jakoby se by
pytel rozsypal se změnami na čelných mí
stech: ve vnitřní správě obou polovin říše
v paláci zahraničního úřadu, v diplomacii ra
kouské.
V čelo cislajtánské vlády postavili kní
žete Adolfa Auersperga. Zemského president
salepurského. Člověka schopností praminimál
ních. Slyšel jsem o něm úsudek: „JJcho jazyl
a jeho nohy jsou těžké a nehybné.“ Byl figu-
rantem. Byl fakticky nulou. Jedničkami v ka-
binetě byli Lasser, Glaser, Unger, Stremayr —
muži bez odporu velmi nadaní a schopní, Las-
ser ze všech velikán největší. Ministerstvo.
dosazené 26. listopadu, mělo program nega-
tivní a positivní. Protičeský a protipolský
Proti Čechům namířena byla část, jejíž struč-
ný smysl byl: konec vyrovnávání s vámi
Proti Polákům, domáhajícím se vydatné auto-
nomie pro Halič, místa dvě: dosavadní, cen-
tralistická ústava bude nejen zachována, nýbrž
ještě vybudována — to bylo jedno, chcete-
něco, pojďte si pro to do Vídně, kde je pro
všechny požadavky forum jedině kompetentní
Byla to vláda výhradně německá.
Dvě neděle před tím ustavili v Uhrácl
kabinet Lonyayův. Bylo lo nedochůdče. Ze-
mřelo brzy úbytěmi finančními. Za krachua
za ostudy. Čtvrtý rok samestatnosti uherské
byl touto katastrofou smutně znamenán.
Andrássy
Auersperg
Lasser
Glaser
Unger
Stremayr
Čecho
Polák
Lonyayův
Pešť
Vídeň
Halič
15
article
Hr. Andrássye neviděli rádi v paláci
Kaunicově na Míčovém náměstí. Neměl tam
přátel, ani politických, ani osobních, vyjímaje
bar. Orczye, který mu prokázal neocenitelné
služby, dokud ještě byl uherským minister-
ským předsedou. Byl mu průkopníkem, byl
kontrolorem hr. Beusta, byl vyzvědačem a
zpravodajem hr. Andrássye, nota bene, jak
lze zjistiti přečetnými citáty z jeho listů
relaci, bdělým, pozorným, věrným, věcným
spolehlivým. K tomu cele oddaným hr. An-
drássyovi a národu maďarskému, jehožto zá-
jmů hájil sice pokojně, ale rozhodně a vy-
datně. Vidíme, seč jest jediný čelný funkcio-
nář v určitém resortu, je-li k čemu. My če-
chové jsme takového zástupce v zahraničním
úřadě neměli nikdy.
Andrássy
Kaunicův
Orczy
Beust
Hradec
míčový náměstí
16
article
Hr. Beust nerad se loučil s Vídní a nera
šel vyslancovat do Londýna. Pořáde myslil, že
je nepohřešitelným a nepostrádatelným, po-
řáde věřil, že ho zavolají zpět, pořáde kul pikle
proti svému nástupci. Ba ještě z hlavního
města anglického házel smolné věnce na jeho
doškový krov paličskými staťmi, jež uveřej-
ňoval ve mnichovské „Allgemeine Zeitung“
ve vídeňském „Fremdenblattě“ a „Tagblattě“
Více nežli nepříjemnost způsobiti se mu všal
nepodařilo. Zůstal do smrtí revenantem, pro-
puštěným ministrem, čekajícím reinstalace
svojí. Čím více se přesvědčoval, že doufá mar-
ně, tím více se roztrpčoval, tím více otravo-
val sebe a politické studnice. Jeho domýšli-
vost byla stejně bezmezná jako jeho mstivost
Jsou lidé, kteří dlouho ještě dívají se n
rudý západ, když slunce již zašlo. Tak jed-
nali odborní chefové a dvorní radové, kteři
pět let navykli si pracovati s Beustem. Byl
mu věrni také po jeho smrti, za hrob. Dělali
hr. Andrássovi pasivní resistenci. Víděli v
něm dizáka ve smyslu dvojím. Maďara jednak.
laika jinak, jenž nenáležel cechu diplomati-
ckému. Zapomněli, že byl vyslancem vlády Ko-
šutovy v Cařihradě. Jediný se mu hned při-
klonil, jenž uměl se nahnouti k novému mini-
strovi jako slunečnice k vycházející stálici.
Odborný chef Hoímann, byrokrat prázdný, ale
obratný a hladký jako úhoř, obeznalý ve ví-
deňských salonech a redakcích, indiskretní
chlubil a mluvka. Později se stal společným
ministrem financí a potom intendantem dvor-
ních divadel, o kterém ubezpečovalo se, že
rozumí jedné věci toliko, že umí prohlížeti ko-
šilky baletkám operním. Pravil o sobě, že má
tolik řádů, že by jimi naplníl nejen celá prsa-
nýbrž také celá záda.
Beust
Tagblatta
Maďar
Hradec
Vídeň
Londýn
ko
Cařihrad
rudý západ
SF
17
article
Bismarck a Gorčakov chovali se ke h
Andrássovi zprvu reservovaně, upiatě, vy-
čkávavě. Do Berlína dán jako vyslanec An-
drássyův intimus hr. Károlyi, z Paříže odvo-
lán kníže Richard Metternich, proti kterému
byl první president republiky francouzské.
Thiers, docela zjevně pro jeho spojení s Na-
poleonem III. a pro jeho smýšlení protirepu-
blikánské, a nahrazen hr. Apponyem, jejž vy-
střídal hr. Beust.
Pozorujme: v pátém roce po vyrovnán
rakousko-uherském měli Maďaři již zahraničn
úřad a vyslanectvo berlínské a pařížské ob-
sazeno svými lidmi.
Počátečně usiloval hr. Andrássy o spo-
lek anglicko-německo-rakouský, kterým za-
brániti chtěl alianci německo-ruské, po-
kládané jím největší pohromou pro národy
evropské, a kterou pokládal silnou dost, aby
potlačila ve Francii všechny choutky odvet-
né. A tu jest opravdu poutavým pohled na
státníka smýšlením maďarského, jak cestou
přes Berlín a pro spolek trojcarský přiblížil
se Rusku do té míry, že jeho životopiseco
něm napsal: Zklamal všechny, kdož od něho
čekali, že střemhlav se vrhne do válečné akce
proti Rusku. Tentýž Andrássy, jenž nastupuje
svoji funkci rakouského kancléře, zvolal: Svět
užasne nad mojí rusofilskou politikou!
Knížeti Bismarckovi byl plán trojdohody
německo-rakousko-ruské velevítán, jak muj
hr. Andrássy připravoval. Byl pevně přesvěd-
čen, že byla by spolehlivou baštou proti váleč-
ným úmyslům Francie. Nezamlčoval, že s plá-
ny takovými počítá, že ho znepokojuje mož-
nost opětného útoku západního souseda na
mladé císařství německé. Jeho tužbou a snahou
bylo, by se republika ve Francii ustálila. Roz-
poznával, že by každá monarchie tamější po-
kusila se upevniti trůn diversí druhé války
proti Německu.
Bismarck
Gorčakov
Ana
Károlyi
Metternich
Thiers
Beust
Maďar
Andrássy
Roza
Berlín
Paříž
Francie
Rusko
Německo
18
article
Proto přál hr. Andrássovi všeho zdaru
když ucházel se o přízeň Ruska. Podporova
jej. Věděl, že cokoli vyzíská po té stránce h
Andrássy, bude nepřímo prospěchem Něme-
cka. Mohl se bezpečiti, že hr. Andrássy přá-
telství s Ruskem by neuzavíral bez Německa
jakkoli sám se obával, že by Německo mohl-
se spolčiti s Ruskem bez Rakouska.
Gorčakov nedůvěřoval tomuto po jedné
stránce. Měl na ně důminku, že má zálusky
na Bosnu a Srbsko. Byv upokojen však o tom
počal poddávati se námluvám Andrássyovým
Konec konců byla svatba rusko-rakouská za
pobytu císaře Františka Josefa.
Ještě něčeho děsil se kn. Bismarck, jenž
po letech na říšském sněmě německém se du-
šoval, že Němci bojí se toliko boha, ničeho
jiného na světě. Strachoval se vyrovnání dyna-
stie rakouské s Poláky, strachoval se autono-
mie království haličského a národních kon-
cesí, pro Poláky rakouské, z ní plynoucích
Řekl sám sebě a řekl také berlínskému vy-
slanci hr. Károlovi, že rozšíření samosprávy
haličské bylo by nebezpečím pro Prusko
protože by vyburcovalo jeho potlačované Po-
láky. Hr. Andrássy konejšil sice kolegu něme-
ckého, ale poslal mu vzkaz po generálu
Schweinitzovi, vyslanci německém, že jest
ochoten obětovati přátelství s Německem, to-
muto základu politiky svojí, ještě jiné věci
nežli vyrovnání haličské, že však nelze na
druhé straně žádat od něho, by Poláky, „tytc
jediné Slovany, nesmýšlející panslavsky“, vy-
plemenil anebo vháněl do náručí Čechům. Bu-
diž tu hned doloženo, že všechny slechy o vy-
rovnání s Poláky umlkly, že všechny pokusy
o ně byly zastaveny a že němečtí centralisté
zbujněvše a zpyšněvše tím, plesali a jali se ve-
lebiti hr. Andrássy, když císař František Jose
odejel do Berlína ke schůzce s císařem Vílé-
mem I. a carem Alexandrem II.
Andrássy
Gorčakov
Andrássyův
František Josef
Bismarck
Němec
Polák
Schweinitz
Čecho
Jose
Rusko
Německo
Rakousko
Bosna
Srbsko
Prusko
Hradec
Berlín
Nout
19
article
Zabrániti spolku rusko-francouzskému
byl druhý účel spolku trojcarského a schůzky
trojcarské. Kn. Bismarck a hr. Andrássy byl
zajedno v diagnosi, že na Rusi teprve nyní po-
čínají chápati, co vyvedli, dovolivše Německu
povaliti Francii a umožnivše mu tak, vyhoup-
nouti se rázem a nerušeno na první vojenskou
velmoc evropskou, a počínají temně tušiti, že
lato chyba osudná nesmí být opakována, ba
že v zájmu Ruska sama, by seslabením Fran-
cie jakýmkoli, buďsi vojenským, buďsi diplo-
matickým, nebylo posilňováno Německo ještě
víc. Kn. Bismarck postihl, že válečná odvaha
Francie stoupne, bude-li míti spojence ru-
ského, a hr. Andrássy mu tvrdil muziku, před-
povídaje, že spolek samoděržavného cara
s francouzskou republikou bude míti v zápětí
neblahé následky pro celý svět. Proto účin-
kovalo na kn. Bismarcka, jako kdyby bylo
z čista jasna vedle něho uhodilo, když car
jeho kancléř, nežli se vydali na cestu do Ber-
lína, prohlásili: Spolek s Německem a s Ra-
kouskem chceme, ale žádného nového sesla-
bení s Francii nestrpíme. Tento projev zkalil
kn. Bismarckovi všechen humor a zkazil mu
radost nad kongresem tří císařů dokonale.
Taktika hr. Andrássye kopulovat Rusk
s Německem a Rakouskem zároveň, zamlou-
vala se mu přirozeně velice. Jemu mohlo být
jen potěchou, že měl záda kryta jak Ruskem
tak Rakouskem. Ale zdali bylo prospěchem
Rakouska, nad Německem držet ochranný štíi
proti Francii a při tom ještě přitahovati m
Rusko, je jiná věc. Hr. Andrássy pracoval soli-
dárně pro Německo, co chvíli ochotné vy-
přáhnout ze trojky a táhnouti vůz jenom párem
— s Ruskem. Nebyl by se věru kn. Bismare
rozpakoval ani minutu obětovati Rakousko
kdyby mu byla hrozila ztráta Ruska.
Bismarck
Andrássy
Rusk
Bismare
Rus
Německo
Francie
Rusko
Rakousko
Hradec
spolek samoděržavný car
21
article
Dětský chorobinec.
Dětský chorobinec.
Proslavená ruka profesora Deyla, stejně
bezpečně, rychle a úspěšně pracující, jde-lio
navrácení zraku nebo o záchranu nešťastných
dětí organisováním výchovných ústavů, tato
věru šťastná ruka překvapila nás novým
úspěšným dílem, kdy v přítomných těžkých
poměrech, v době všeobecné stagnace dopl-
nila nám organisaci ústavů pro zvláštní péči
o nebohou mládež hned dvěma důležitými
ústavy t. j. výchovnou slepců a v poslední
době právě otevřeným Ústředním dět-
ským chorobincem
Ještě před rokem byla krásná myšlenk
zřízení dětského chorobince šedou theorií
když dne 5. února m. r. velezasloužilý pra-
covník v oboru ochrany mládeže, zemský se-
kretář dr. Ant. Tůma, přišel do České zem-
ské komise pro ochranu dětí s návrhem, aby
založila dětský chorobinec, zdálo se, že za-
znívá to krásná sice, leč vzdálená hudba bu-
doucnosti a to tím spíše, čím patrněji bylo, že
komise sama nemá dost hmotných prostředků
a že ani Němci, kteří s neobyčejnou péčí
horlivostí pomocné ústavy pro svoji ubohou
mládež budují, dosud chorobince dětského
postrádají. A hle, uplynul rok, a předseda Če-
ské zemské komise prof. dr. Deyl oznamuje
pří valné hromadě české veřejnosti, že dět-
ský chorobinec je úplně zařízen, dobře vypra-
ven a že má již ubohé děti v opatrováníl
V době, kdy je potřebí největšího úsilí.
aby byla někde zřízena pobočka, překvapila
nás komise hned zřízením krásného, důleži-
tého ústavu a je zajisté na místě, abychom
tu věnovali trochu pozornosti jeho vzniku.
úkolu a zařízení.
Návrh na zařízení dětského chorobinee
objevil se u nás ve veřejnosti poprvé, kdy
jednalo se o vypracování návrhů, jak upotře-
biti podílu ze společných pokladen sirotčích.
Deyl
doktor
Antonín
Tůma
Němec
profesor
Český země
22
article
Již tehdy v motivech ku příslušnému zákonu
zemskému a to ve zprávě zem. výboru ze
dne 14. listopadu 1901 uváděl dr. Tůma, že
velmi citelnou je v král. Českém také potřeba
zvláštního chorobince dětského, v němž by
se dostalo potřebného opatření dětem, jejichž
neduh dle zákonných předpisů přijetí jich do
veřejné nemocnice nedovoluje, nebo jich pro-
puštění z veřejné nemocnice nutným činí
právem stěžoval si, že při velikém počtu chu-
dých dětí, jež takového ošetřování ústavního
těžce postrádají, nemáme dosud ani jediného
ústavu, sloužícího tomuto účelu.
Česká zemská komise pro ochranu dětí
péči o mládež ujala se ku popudu dra. Tůmy
tohoto návrhu hlavním přičiněním prof. dra
Deyla a navrhovatele velmi rázně a získavši
velmi vydatnou podporu hmotnou půjčkou
zemského výboru, zakoupila pro dětský cho-
robinec dům čp. 1476-II. v Praze, v Kateřin-
ské ulici, a adaptovavši zatím jen zadní část
tohoto domu, zařídila velmi pečlivě a účelně
vypravený ústav pro 25 chovanců, pravých
dětských nebožáků.
doktor
Tůma
profesor
Deyl
Praha
Kateřina
ský ulice
23
article
A věru, mezi nešťastnými, zvláštní ochra-
ny a péče potřebnými dětmi, jsou snad nej-
ubozší právě ty, jež budou v novém tomto
ústavě opatrovány. Kde již vypovídá službu
věda lékařská, nemohoucí vyléčiti chorob ne-
zhojitelných a kde i vychovatelství může
omeziti svoji působnost snad jen na pouho-
pouhý dozor a ošetřování, poněvadž dítě je
pro jakoukoliv výchovu naprosto nezpůsobi-
lé, tam tedy, kde jinak by dítě připadlo obci
na obtíž a bylo v rodině nesnesitelným bře-
menem, tam nastoupiti má svoji působnost
dětský chorobinec, aby se nešťastnému dítěti
dostalo lidské ochrany a péče. Zde v novém
ústředním chorobinci naleznou ochrany a péče
děti, jež musí odmítnouti kterýkoli jiný zvlášt-
ní výchovný ústav pro děti nešťastné, na př.
slepé, hluchoněmé, slabomyslné, mrzáčkové
pod., protože chudáci byli by i v těchto ústa-
vech na překážku. Vždyť osud na ně tak za-
nevřel, že pouhé pomyšlení na dvojnásobné
ubožáky, kteří jsou na př. zároveň slepí
idiotní, nebo zmrzačelí i neplnosmyslní, trvale
choří i hluchoněmí, blbí, rachitičtí a hlucho-
němí a pod., naplniti musí každého děsem.
24
article
Tito nešťastní tvorové v nejlepším pří-
padě byli doposud zařazováni do některého
ústavu pro děti abpormální, na př. do Erne-
stina a pod., ale byli tam vlastně jen na pře-
kážku chovancům jiným, výchovy schopným
Většinou však byly tyto děti, různými těžký
mi nezhojitelnými chorobami ztížené, po celý
svůj bědný život nejtěžším břemenem svých
domovských obcí a rodin. I jest zajisté příka-
zem prosté humanity, aby o ně bylo účelně
postaráno ve zvláštním ústavě, kdy by mohlo
býti využito všeho, co by krutý osud jejich
zmírnilo.
Jsou arci v Čechách chorobince okresn
nebo městské, které výjimečně i děti příjaly
ale tyto ústavy jsou určeny pro dospělé cho-
robné osoby a ostatně je jich dosud tak málo
že nestačí ani svému vlastnímu účelu. Jest
tedy potřeba dětského chorobince zajisté na-
prosto evidentní, o čemž ostatně svědčí i ta
okolnost, že brzy po tom, kdy založila choro-
binec Česká zemská komise, vznikl druhý
ústav podobný a to při chorobincí pro do-
spělé v Břevnově v Domě milosrdenství (Vin
centinum).
Česká zemská komise pro ochranu mlá-
deže založením dětského chorobince vyko-
nala opětně zdatný krok ku předu na cestě
kterou svým programem si vytkla, aby ko-
nečně zřízeno bylo u nás tolik zvláštních ústa-
vů, kolik je třeba, aby veškeré druhy abnor-
mální mládeže došly potřebné a účelné, zvlášt-
ní péče. V tomto programu, který komise vy-
trvale sleduje a jehož jednotlivé články jsou
Ernesto
Čechy
Břevnov
dům milosrdenství
kočnít
25
article
Výchovna pro lehce abnormní v Hradci Krá-
lové. Výchovna pro mládež mravně vadnou
v Jilemnici, Ozdravovna v Toušení a j. v.-
v tom uvědomělém a promyšleném diferenco-
vání jest neobyčejný pokrok oproti nazírán
dřívějšímu, kdy všechny abnormální nešťastné
děti byly odkázány prostě péči filantropické.
vlastně almužnické a kdy tato charitativni
péče byla konečně považována za úplně do-
stačitelnou. Zemská komise, zcela ve smyslu
moderního nazírání na odbornou péči o děti
zvláštní péče potřebné vytvořuje ústavy spe-
ciální a přibližuje se tak postupně k onomu
idešlnímu budoucímu stavu, kdy bohdá bude
o všechny naše ubohé děti postaráno odbor-
nou pěčí a výchovou ve zvláštních, účelně
zařízených ústavech. Že pak ústavy řečené
bylo možno zříditi a že mohlo v poměrně
krátkém čase dojíti i k založení dětského cho-
robince, o to ovšem neobyčejnou a trvalou
zásluhu získal si přísedící zemského výboru
poslanec K. Adámek, který prozíravě
s plným pochopením přičinil se, aby užilo s
přebytků fondu sirotčího na pomoc ke zřizo-
vání výchovných ústavů.
K Adámek
Hradec
Jilemnice
26
article
Jak blahodárným je chorobinec dětský.
o tom možno bylo se přesvědčiti hned v ně-
kolika málo dnech jeho působení. Nejpečlivěj-
ším výběrem zařazeno do ústavu zatím deset
ubožáčků, jež všichni zdáli se naprosto k vý-
chově nezpůsobilými. Neuvěřitelno, jaké ob-
tíže a svízele nastaly, kdy prvních deset cho-
vanců přijato. Byly to děti, neschopné udržo-
vati nejprimitivnější čistotu, zubožené, hnus-
ným hmyzem znečištěné, ječící a hořekující
jako poplašené, naprosto zanedbané, vzbuzu-
jící dojem nejtrapnější. A hle, dnes, kdy jsme
ústav navštívili, děti jsou upravené, příchylné,
klidně, zdravě vypadají a dokonce dvě z nich.
kdy posílily sytou stravou, pookřály čistotou
a povzbudily se laskavostí — objevily se jako
výchovy schopné, poměrně čiperné, ačkoliv
odevzdány a přijaty byly jako zcela nejubožší
tvorové, navždy neschopní, aby vůbec k jaké-
koliv práci byli vychováni.
O zařízení ústavu pečlivě a horlivě se
staral předseda komise prof. dr. Deyl. L-
kařská jeho odborná znalost, praktická zku-
šenost, získaná při zařizování jiných ústavů.
na př. výchovny slepých a neobyčejně pilná
všímavost všeho, co v ústavě se připravovalo,
to vše spolupůsobilo, že chorobinec rychlea
dokonale zřízen. Velikou, nedoceněnou zásluhu
získala si při zařizování hospodyňského a vy-
pravení celého ústavu paní Hrušo vá,
vdova po řediteli panství, která zcela ne-
zištně, ochotně, s krajní obětovností přejala
na se úkoly vyhražené odborné a zkušené
ženě hospodyni, a která, poctěna jsouc za ve-
liké své zásluhy, volbou stálé referentky cho-
robince v zemské komisi, jest ústavu dobrou
hospodyní a dětem pravou matkou, jako je
jim prof. Deyl pečlivým otcem.
profesor
doktor
Deyl
Hruša
27
article
Ústav je arci dosud jen v útvaru přechod-
ném. Bude-li dosti hmotné podpory, bude
možno jej rozšíříti, po případě vybudovati vel-
ký ústav nový. Ale i tak je radostno, že se
konečně zdařilo zříditi útulek pro ty ubo-
žáky, již by jinak zůstali bez ochrany. A ra-
dost naše se zvyšuje, připomeneme-li si, že
bude konečně u nás postaráno o výchovua
zvláštní odbornou péči také pro děti mr zá-
čky. Dosud byl jen ústav Růžencové Výroby
v Praze, zřízený pro zmrzačelé dívky, zaměst-
návané hlavně výrobou mešních rouch a p.
Nyní však organisace našich českých ústavů
pro děti nebohé bude doplněna velikým
ústavem proléčbu avýchovu mrzá-
ků, který v nejbližší době bude otevřen za
vyšehradskou branou v domě, zvaném „Pol-
sko“. Nový tento ústav zřídil Spolek pro
léčbu a výchovu mrzáků, jenž chce pečovati
o děti tělesně znetvořené, jichž pohyblivost
tělesná a výkonnost jednotlivých údů jest
následkem vrozených nebo získaných defektů
soustavy kostí, svalové nebo nervové trvale
obmezena, a které ve svých rodinných a soci-
álních poměrech zůstaly doživotně odkázány
na pomoc a milosrdenství jiných. Je tedy
účelem řečeného spolku, poskytovati dětem
tělesně zmrzačelým, avšak dušev ně
zdravým, přiměřené léčení jejich vad tě-
lesných zároveň s individuální všeobecnou
školní výchovou a odborným vzděláním, ja-
kož i praktickým výcvikem pro vhodné ži-
votní povolání, které by jim zabezpečilo sa-
mostatnost v životě a možnost sebeobživy ve
věku dospělém.
A tak skoro současně vejdou v život dva
ústavy blahodárné, jež znamenají veliký po-
krok na poli dosud u nás zanedbávaném, na
poli praktické, uvědomělé, odborné péčeo
mládež, ústavy sice příbuzné, ale přece v pod-
statě odlišné.
Pol
Praha
28
article
Kdežto ústav pro výchovu mrzáků bude
moci vycvičené svoje chovance propustiti do
praktického života, aby poctivou a dovednou
prací se vyživovali a stali se tak platnými
členy národa, nastanou dětskému chorobinci
v budoucnu starosti, kam s chovanci, až do-
spějí věku 18 let, kdy úkoly zemské komise
ustávají. Do té doby bude nutno, aby probudil
se zájem lidumilný a byly zařizovány choro-
bince pro dospělé ve větším počtu, než dosud
se děje. Stal se u nás arci podstatný krok ku
předu tím, že zemský výbor využil oslav ju-
bilejních ku probuzení zájmu o lidumilstvía
dosáhl tak, že od jub. roku 1898 ze šesti cho-
robinců vzrostl jich počet na 36 — a ještě by
dále se zmáhal, kdyby nebyla nešťastná poli-
tika německé obstrukce nezasáhla svou drs-
nou rukou bezohledně i sem na pole huma-
nity . ..
Doufejme, že najde se u nás dosti poroz-
umění pro důležitost českého lidumilství a že
brzy bude o nešťastné choré a také o ubohou
mládež všude postaráno a tím konečně otázka
chudinská rozřešena.
Zatím doporučiti je českým lidumilům
nově zřízený dětský chorobinec co nejvřelei
k vydatné podpoře; neboť jen při dostatečné
hmotné pomoci může konati svůj velikýa
F. V. Moravec.
krásný úkol.
F V Moravec
29
article
Lékařství.
Lékařství.
Péče o tuberkulosní u nás.
Za příčinou stavby jubilejního sanatoria na Pleši
přednesl na valné hromadě dne 7. dubna předseda
Českého zem. výpomocného spolku dv. rada prof.
dr. Em. Maixner.
Ve svých pamětech č. Z. V. S. zaznamená
1. listopad min. roku jako velmi důležitý den;
neb v něm započala se stavba lido-
vého sanatoria na Pleši a tím se
chystá jedna z nejdůležitějších fás spolkové
činnosti.
Tam, kde v lesním úkrytu Plešské výšiny
vládlo dosud ticho, jetí se dnes živý ruch:
na jejím jižním svahu vynořují se již ostře zá-
kládní rysy budovy mohutné, která daleko do
dědiny vyhlížeti a šírému okolí malebně vé-
voditi bude. Stavba při známé energii a obe-
zřelné péči pana architekta Blechy
rychle postupuje a chováme naději, že v letních
měsících budoucího roku č. Z. V. S. trpícím
otevře důstojný útulek, útulek, který po hy-
gienické a aesthetické stránce splní veškeré
požadavky.
profesor
doktor
em
Maixner
Blech
Plešský výšina