2
masthead
NARODNÍ LISTY.
3
masthead
16. února 1913. číslo 46.
4
article
ženýma, klopýtaje jako opilec. Večer, v ho-
dinu, kdy se bazary rozzařují, zastavil se
před prostorným výkladem, v němž skvěla
se ve světlech celá kupa látek a ozdob, dlou-
ho se díval na dvě botky z módrého atlasu.
lemované labutěnkou. „Znám kohosi, jehož
by tyto botky velmi rozradovaly,“ pravil si
s úsměvem; a nevzpomínaje si již, že drobná
žena je mrtva, vešel, by je koupil.
Prodavačka uslyšela v zákrámí mocný
výkřik; přiběhla a ucouvla strachem, uzřevši
před sebou muže, jenž se podepíral o pult
hleděl na ni bolestně s tupým výrazem. Jed-
nou rukou držel modré botky, lemované la-
butěnkou, a nastavoval druhou ruku, celou
zkrvácenou, s výškrabky zlata za nehty.
To je, paní, legenda o člověku se zlatým
mozkem.
Přes své vzezření fantastické povídkyje
tato legenda pravdivá od začátku až do kon-
ce... Ve světě jsou ubozí lidé, kteří jsou od-
souzení žíti ze svého mozku a platí krásným
ryzím zlatem, svoji míchou a substancí za nej-
nepatrnější věci v životě. Je to pro ně každo-
denní bolest; a pak, když jsou sytí utrpení..
5
article
Oči srdce.
Oči srdce.
Napsal Luciano Zůccoli. Z knihy „La com
pagnia della Leggera“ přeložil dr. V. Jiří na.
Nakladatel mne požádal, abych napsa
profil Claudia Sismonda, slavného romano-
pisce, který zemřel před rokem v Římě: pro-
fil umělce a profil člověka.
Byl jsem velmi důvěrný s Claudiem Sis-
mondem; kdykoli se chystal vydati nový ro-
mán, zval mne stále k obědu a k večeři;
když jsem o něm napsal ve svém listu, vzal
mne vždy s sebou na malou cestičku a hradil
všechny výlohy.
Byla to opravdu škoda, že Claudio Sis-
mondo vydával pouze jednu knihu za rok
v posledním čase dokonce jen po dvou, p
třech letech! Kdyby byla jeho literární plod-
nost stejně vyvinutá jako cit vděčnosti, byl
bych jedl, píl a cestoval celý život a neutrati
ani haléře.
Zmiňují se o tom proto, abych ukázal, že
jsem měl o Claudiovi jasné a přesné míněnít
věděl jsem, co platil jako umělec i jako muža
znal jsem dobře jeho život; mohl jsem o něm
psáti věcně i svědomitě. A přece, když do-
končil jsem profil umělce, vnikla mi do duše
nedůvěra, dříve než jsem se vyzbrojil na pro-
fil člověka.
Znal jsem ho: měl jsem o něm určité mí-
nění; ale pronikl jsem k opravdovému zřídlu.
abych mohl podati úsudek správný a poctivý?
Nebylo zde nikoho, kdo mohl lépe než já
znáti a posouditi jej jako člověka, jsa s nim
sblížen svazkem mnohem důvěrnějším, než
jaký bývá mezi dvěma spisovateli?
A tak rychle jako se dostavila pochyb-
nost, napadl mne i způsob, jak ji odstraniti.
Obědval jsem několikráte v domě Sismondově
a byl jsem tak šťasten, že jsem seznal rozkoš-
nou choť slavného romanciera; večeřel jsem
též s Claudiem několikráte v masopustní no
a ocitl jsem se po boku dvěma z jeho přítel-
kyň: Igenii Morelliové, zvané „Malafede“ (Ne-
věra) a Renatě Gasperiniové.
Zůccoli
doktor
Jiří
Sismonda
Claudius Sisa
Claudio Sisa
Claudius
Morelli
Gasperini
Řím
dům Sismondov
6
article
Proč jsem se nevyptal oněch tří žen, kte-
ré viděly a soudily mého přítele očima srdce
a které jistě by mi sdělily nějakou cennou no-
vinku, vypravovaly významný příběh jeho
života?
Ta myšlenka se mi zalíbila. Zaťukala na
mne, když jsem vycházel z kavárny Aragno
v ulici delle Convertite, kde vždy stává ko-
čár; hned bez úvah jsem do něho vskočil
řekl kočímu adresu paní Sismondové. Zatím
co kůň klusal, blahořečil jsem sám svému ná-
padu: žena je bytost psychologická par ex-
cellence; od tří inteligentních žen, jako jsou
Sismondo, Morelli a Gasperini, dovím se hoj-
ných zpráv a přesných úsudků. Já jsem již
porušen literárními názory a společenskými
předsudky; ale ženy jsou toho všeho prosty
ženy posuzují očíma srdce.
Bůh ví, proč mne ty „oči srdce“ dojí-
maly ...
Vůz zastavil: já vyskočil a rozkázal ko-
čímu, aby na mne počkal.
Když stoupal jsem po schodech k pan
Sismondové, běžel dolů horempádem její malý
hošík, Torquato, jemuž služka sotva stačila
Bylo mu šest let; zastavil se a poznal mne.
„Dobrý den,“ oslovil jsem ho. „Pamatu-
ješ se na mne?
„Ano,“ odvětil. „Ty jsi ten, co nosí čo-
koládu.
Kdysi nosíval jsem mu čokoládová cu
krátka, aby nás nerušil, když mi jeho otec
předčítal výňatky ze svých prací.
„Je matinka doma?“ otázal jsem se h
směje se.
Natáhl nahé nožky, setřásl si s čeha plav
kučery a zeptal se:
„Kde jsou?“
„Kde jsou? Kdo?
„Cukrátkal“
„O, promiň! Dnes jsem jich nepřinesl! Ne
věděl jsem, že tě potkám.
Služka chtěla pokárati Torquata, ale or
se na mne zamračil a nepozdraviv, šel dolů
„Matinka je doma,“ řekl.
Pak když už byl dole, téměř na prahu
domovních dveří, dodal;
„Jdi ji navštíviti. Pije horkou vodu.“
Horkou vodou mínil čaj, k němuž cíti
Torquato nevýslovný odpor.
Sismondová
Sismondo
Morelli
Gasperini
Torquato
delle Convertite
Aragno
bůh vědět
7
article
„Děkuji!“ zvolal jsem za ním. „Na shle-
danou.
Neuznal mne za hodna odpovědi: pro ně
byl jsem „ten, co nosí čokoládu“, a bez čoko-
lády jsem nebyl nic, méně než nula.
Blíže se k salonku paní Sismondové za-
slechl jsem několik akordů na klavír, a když
jsem vstupoval na práh, zazněly první zvuky
časového valčíku.
Scházely dva měsíce do roku od smrti
Claudiovy; paní šatila se ještě smutečně. Bílá
pleť a její pružné tělo vynikalo lépe v čer-
ném a velmi jednoduchém obleku. Seděla za
klavírem; vedle ní stál mladý pán v redin-
gotu. Na pohovce, kouře, seděl jiný pán,
taitu, také mladý. U okna třetí pán, v redin-
gotu, rovněž mladý.
Sismondová
Claudiův
8
article
První, když spatřil, že jsem vstoupil, n-
klonil se trochu k ženě a něco jí pošeptal
přerušila hned valčík, vstala a vyšla mno
vstříc.
„Jak dlouho již jste mne nepoctil návště
vou!“ uvítala mne zdvořile.
A představila pány: hrabě Marco de
Brünner, hrabě Ercole Norberti, hrabě Adolf
Lovieri.
Tři hrabata; to nebývalo nikdy vidětv
domě Sismondově. Dokud Claudio žil, býval
u něho jen spisovatelé a novináři; ale vdova
si umínila obklopiti se vznešenými lidmi
věru měla pravdu.
Poprosila mne, abych si usedl a zmínil
se o knize, již jsem psal o Claudiovi. Řekl
jsem jí, že účel mojí návštěvy je ten, abych
vyslechl od ní nějakou příhodu a opravil lec-
které zprávy.
„Učiním tak velmi ráda,“ zvolala. „Jse
vám zcela k službám..
Myslil jsem, že tři hrabata odtáhnou a že
budu moci hned začíti s otázkami. Ale nikdo
se nehnul a paní pokračovala v rozhovoru
s hrabětem de Brünner o stagioně v divadle
Costanzi. Hrabě Norberti poprosil za chvíl
paní, aby dokončila valčík, který přetrhl můj
příchod; vrátila se ke klavíru, jsouc doprová-
zena hrabětem Lovierím, který zaujal opě
své místo. Po valčíku přehrála paní skoro celé
poslední jednání „Toscy“; pak přinesl komor-
ník „horkou vodu“ a množství sušenek.
Brünner
Ercole
Lovieri
Claudio
Claudius
Norbert
Costanz
9
article
Pili jsme čaj a při tom jsem zpozoroval
že počet sušenek, jež hrabě de Brünner uto-
pil v horké vodě, byl téměř nespočetný. Ho-
vor se rozvíjel velmi živě; vypravoval jsem
poslední světské klepy, které hrabě Lovier
obvinil z nepřesnosti a opravil s velkou zna-
lostí.
Konečně jsem povstal a paní chtěla mn
doprovoditi až do předsíně.
„Přijdu jindy,“ řekl jsem skláněje se
abych jí políbil ruku. „Potřebují sebrati něko-
lik příhod ze života, neboť chci napsatí více
než profil umělce, profil muže . ..
„O muže!“ zvolala paní. „Ale já neznám
příběhu jeho života ... Jako muž, ostatně, dá
se načrtnouti třemi slovy: dobrý, štědrý
věrný ..
Podíval jsem se na ni: byla rozkošná
zdálo se, že omládla a oči jí zářily.
„Dobrý, štědrý a věrnýl“ opakoval jsem
Uklonil jsem se a vyšel ze dveří.
Když jsem vstoupil do vozu, který mě
mne dovézti k Ignii Morelliové, zvané „Ma-
lafede“, zaslechl jsem okny domu Sismondova
ještě „Toscu“ a věta
Intanto io mucio disperato
(a zatím umírám zoufalý)
bzučela mí v uších celou cestu.
Byl jsem trochu na duchu pokleslý a ne-
věděl jsem jasně příčinu; snad proto, že jsem
nepřinesl malému Torquatovi cukrátek; snad
proto, že jsem pochopil, že moje návštěva byla
velmi nevhodná; snad proto, že paní Sismon-
dová, která je přece dobrou matkou a bývala
znamenitou ženou, téměř již nejevila sto
čerstvé bolesti.
„Dobrý, štědrý a věrný!“ opakoval jsem
si stoupaje po schodišti domu, v němž bydlela
Igenia. „Ženy posuzují očima srdce ..
Brünner
Lovier
Morelli
Sismondův
Sismon dová
Ma
10
article
Igenia sotva se na mne pamatovala. Byla
to velká blondýna, trochu namalovaná, ale
ne bez půvabu. Jsouc připravena k vycházce,
upravovala si před zrcadlem ohromný klo-
bouk s plochým krajem, který velmi dobře
slušel na zlaté a bohaté spoustě vlasů.
„Ne, nevyrušujete mne“ — řekla mladá
žena, dívajíc se na mne v zrcadle. — „Musím
jíti ven, ale mohu vám věnovati čtvrt ho-
dinky. Čeho si přejete?
„Přišel jsem pohovořiti si s vámi o Clau-
diovi Sismondovi ...?
„O!“ pronesla chladně.
Sedla si vedle mne na pohovku a čekala
ale když ušlyšela příčínu mé návštěvy, dala
se do smíchu.
„Chcete slyšetí nějaký příběh?“ zvolala
„Opravdu, sotva pamatují se na Claudia. By
tak bezvýznamný! Říkali, že psal hezky
možná. Nevím o tom, protože čtu jen fran-
couzské knihy. Ale to je jisté, že jako mu
neznamenal nic.
„Nebyl dobrý?“ otázal jsem se
„Dobrý? Jako všichni muži!... Kdyby byl
zlí, ukázaly by jim ženy dveře.
„Nebyl štědrý?
Igenia Morelliová pohleděla na mne
stáhla obočí.
„Co míníte?“ otázala se.
„Chtěl jsem říci, byl-li štědrý ve vyššín
smyslu toho slova, totiž ochotný ku promfjení
nepřítel veškeré nízkosti, neschopný nečest-
ného jednání . .
Čelo Igenie se uhladilo a mladá kráskas
usmála.
„Možná — řekla. — Ale mně neměl c
odpouštěti, a neměl příležitosti býti ke mně
podlý nebo nečestný. Byl tedy asi štědrý
dle vašeho názoru; ale já si toho nikdy nepo-
všimla, protože jsem na tom neměla zájmu.
„Byl věrný?“ — pokračoval jsem.
Igenia Morelliová vstala a šla k zrcadlu
připevnila si sponu na ňadrech, velký sma-
ragd, obklopený démanty.
di Sismond
Claudius
Morelliová
11
article
„Věrný! — opakovala. — Na to zeptejte
se jeho ženy!“
Pak nastala pomlčka. Igenia se pohnula
a v uchu mne zalehtalo šustění jejích hedváb-
ných spodniček. Zamířila ke stolku, vzala la-
kovanou krabíci a z ní dvě papírosy: jednu
mně podala, druhou si zapálila a vypustivš
kouř chřípěmi, vyslovila závěr.
„Věřte mi, byl to bezvýznamný muž. Ne-
vím, jak můžete načrtnouti jeho profil a co
vůbec chcete o něm říci. Slibuji vám, žesi
přečtu vaší práci, protože jsem zvědava, jak
ho vymalujete.“
Vstal jsem a podal jí ruku.
„Chcete jíti se mnou?“ nabídla mi.
„Byl bych velmi šťasten, ale mám schůz-
ku,“ odmítl jsem.
„Tedy na shledanou!
Zazvonila a nařídila panské, aby mne vy-
provodila. Zůstala státi prostřed salonku
rozloučila se se mnou pokynem hlavy jako
dáma velkého světa.
rv
Sedě v kočáru, pokusil jsem se sebrat
své dojmy, ale bylo to nemožné. Měl jsemv
srdci pouze velký údiv. Jak rychle se zapo-
míná na mrtvé a jak nesprávně posuzujeme
živé! Instinktivně jsem hvízdal tiše:
O dolci baci, o languide carezzel.
( sladké polibky, únavné mazleníl)
a ta lehká hudba nepřestala mne pokoušeti,
dokud jsem se neocitnul před Renatou Gas-
periniovou, v její malé světničce, skromně za-
řízené, velmi vymydlené a plné slunce.
Renatě bylo dvacetpět let. Byla tmavo-
vlasá švadlenka. Měla na kolenou živůteka
šila. Sedl jsem si jí naproti na žídli s vy-
bledlým povlakem. Mladice vyslechla slova,
jež jsem už řekl paní Sismandové a Igenii.
„Jak krásné to byly časy!! — prohodila
potom a chopila se zase práce. — Vše vítr
roznesl, je konec! ...
Ticho: slyšel jsem jen sotva zachytitelný
šramot jehly propichující látku. Renata pra-
covala s úžasnou rychlostí.
Věrná
Ted
Gas
Renata
Sismandová
Igenie
12
article
„Všemu je konec! — opakoval jsem. —
Ubohý Claudiol“
„O, Claudio!... Claudio chtěl své smrti
Psal příliš mnoho a nadmíru se bavil. Ří-
kala jsem mu to denně.“
„Ale byl tak dobrýl“
„Dobrý! — zvolala Renata, pozdvihnuvšt
černou hlavu, a dívala se na mne velikýma
očima, jež se široce rozevřely. — Vidím, že
jste ho neznal. Byl to prostě démon!... Žár-
livý, tvrdohlavý, zlostný, podivín, rozmarný!
Dala se zase do práce, navléknuvši nit do
ouška jehly.
„Důsledky lásky! — prohodil jsem. —
Ostatně byl velmi štědrý..
„Výborně! — řekla Renata ironicky. —
Velmí štědrý; nikdy mně nehrozilo nebezpečí
že mně přinese kytičku nebo koupí krabičku
cukrovinek. Musila jsem sama jej poprositi
„Toť je pochopitelné — přerušil jsem ji
— Musil mysliti na tolik věcí! Ale byl aspoř
věrný!“
Dívka odpověděla mi stříbrným smíchen
a ukousla nit.
„O, ano, věrný! Nežertujte! — řekla. —
Podváděl svoji ženu se mnou, a právě v po-
sledních dnech jsem se dověděla, že také mne
klamal s jinou, s blondýnou. Krásný druh
věrnosti, mlčte! ...
Pichla ještě několikráte jehlou a pak
vstala.
Claudio
Renata
Velmí
Musil
Pichl
13
article
„Jsem hotova — oddechla si. — Pracuji
od rána od šesti... Věřte, mluvím nerada zle
o mrtvém, ale chcete-li napsati, že Claudio
byl dobrý, štědrý a věrný, rozesmějete vše-
chny, kdož ho znali! . ..
„Promiňte — přerušil jsem ji. — Když
jsem vyslovil jméno Claudio, zvolala jste
Jaké krásné to byly časy! Ale byl-li Claudi
zlý, jak mám si vysvětliti váš stesk?
„Krásné časy, jistě! Zprvu, byla jsem
mladší, a to nebylo zásluhou Claudiovou, sou-
hlasíte? A pak chodila jsem velmi často do
divadla a pak na večeři.
„S Claudiem!...“ — poznamenal jsem.
Dívka neodpověděla: přinesla si pannu
z vrbových proutků, navlékla na ni právě do-
šitý živůtek, a obrátila se ke mně:
„Podívejte se, jak dobře příléhá!“
„Jako ulitý.“ — odpověděl jsem.
Pak jsem vstal.
„Odcházíte?“ — zeptala se dívka
„Ano, slečno. Mám schůzku.
„Tedy na shledanou a poslyšte: nenapí-
šete nic z toho, co jsem vám řekla? Neuve-
dete mého jména?“
„Co si myslíte?... zvolal jsem. — Jsemí
bůh mlčelivosti, Arpocratesl
„Dobrá! Na shledanou, pane Autocratel
řekla dívka se smíchem a zavřela za mnou
dvéře.
Claudio
Claud
Claudiův
Claudius
Ted
Autocratel
14
article
Byl jsem skleslý; tentokráte opravdu
skleslý. Opakoval jsem si úsudky tří žen, kte-
ré nejlépe znaly mého přítele, a viděl jsem
že bych musil napsati a doložiti tento ná-
črtek:
„Claudio Sismondo byl dobrý, štědrý
věrný, bezvýznamný, žárlivý, tvrdohlavý
zlostný, podivínský, rozmarný, lakomý a pro-
radný.
Vrátil jsem se domů pěšky. Z ulice Monte
bello, kde bydlila Renata, do ulice del Ba-
buino, kde zůstávám, není tak blízko, a cestou
uvažoval jsem jen o špatném výsledku vyptá-
vání. Ty ženy jistě ho soudily očima srdce.
ale tím uvrhly mne do velkých rozpaků.
Musil jsem čekati, až uplynul týden, pro-
tože postava, jak ji vymalovaly ženy, zastí-
nila a mlhou zatáhla obraz Claudia, tak jak
já ho viděl, jakým ve skutečnosti jistě byl
Rozhodl jsem se, že napíši to, co já si o něm
myslil, a za měsíc po rozmluvě s oněmi dá-
mami spatřil prolil Claudiův denní světlo
Všichni říkali, že jsem zfalšoval povahu
svého přítele a psal strojeně. Všichni kriti-
kové se chvástali, že jen oni znaji opravdo-
vého Sismonda, člověka i umělce, který s
ničím nepodobal tomu, co já vylíčil.
Paní Sismondová poslala mi lístek s le-
dovým „p. r.
Igenia, kterou jsem potkal jednou večer
v divadle Olympia, řekla mi, že jsem dobře
udělal, sepsav tolik lží, protože vždy se slušt
ctití mrtvé.
Renata, ta mi vůbec nepoděkovala na
pozdrav.
Pomyslil jsem si, že tak všichni žijeme,
že právě tak málo vzájemně se známe: stíny.
kráčející vedle stínů, záhady mezí záhadami
Sismondo
Renata
Musil
Claudius
Sismondová
Igenio
Monte
Olympia
18
article
Hrána v soutěži o Dobruského memoriál.
Bílý: K. Opočenský.
Černý: J. Hašek ml
Š. k. Dobruský B-team.
Š. k. Vršovice.
1. e2—e4 c7—e5
[18. 12—f4 Dd8—cs
19. 14—15 c7—c5
2. Jg1—13 Jb8—c6
3. Jb1—c3 Jg8--f6
20. Vf1—13 c5— c4
4. Sf1—b5
Sf3—b4
21. Ví3—h3
c4xíd3
22. Dh5—h7+ K28—k7
5. 0—0
0—o
d7—d6
23. Se3—ho
Ve8— g3
6. d2— d3
24. Jg6—h8j
K17—18
7. Sc1—g5
Sb4xc3
De8—c5
Jc6—e?
25. Vh3—3
8. b2xc3
Kf8—e7
9. Jí3—h4
Jf6—d7
26. Kg1—bl
Ke7—ds
17— f6
10. Ddl—h5
27. Sh6x« g7
Kd8—c7
Kg3—h8
11. Sb5——c4-
28. Sg — fet
Jď7—bo
29. Vg3X g8
De5xc3
12. Sg5—e3
13. Se4 — 17
Sc8—d7
30. Va12 gi
d3xc2
14. S17—g6
h7—h6
31. Sí6 —g5
Va8xg8
Jb6—c4
15. Se3xk ho
32. Dh7x gs
Je7xg6
černý se
15. Sh6—e3-
Kh8 —gs
vzdal.
Ví8—
17. Jh4xgo
Dobruský
K Opočenský
Černá
J Hašek
dh
Jg
Jc
sh
Sí
jh
Vršovice
Virginie
Dobruský B
g 7 Kd 8
Jďarsko 7
Kh 8
e 5
c 5 2
c 3 Jg 8
c 4 4
Sf 1
b 5 Sf
d 3 24
Sb 4 xc
h 5 27
kg
Sb 5
c 4
c 4 15
19
article
Zprávy šachové.
Praha. Soutěž o »Memoriál dra. Jan
Dobruského« byla zahájena ve čtvrtek 13
února zápasem B-teamu Šach. klubu Dobruský
s Klubem šachistů Vršovice. Výsledek podáv
následující přehled:
Šach. kl. Dobru- Šach. klub Vršo-
ský B.
vice.
1. Opočenský 1
Hašek ml. . .o
Dušek . . . . 1
2. Černý . . . o
Čermák. . . .
3. Milovský .
Chmelař . . .o
4. Kokšál. . .i
Svoboda . . .o
5. Páral . . . .1
6. Tereba . . .i
Nepivo da . . o
Dvořák . . . .o
7. Vilka . . . .i
Hašek st. . . 0 Španělská hra
8. Dr. Vávra .1
Dobruský
Opočenský
Hašek
Dušek
Kokšál
Páral
Tereba
Dvořák
doktor
Vávra
Praha
Vršovice
Dobruský
šach . klub Vršo
20
article
Team »Dobruského« byl kompletní, »Vršovice
měly 1 náhradníka. Hráno v kavárně Louvre; do-
mácí měli při lichých prknech bílé kameny.
V tomto týdnu budou sehrány tyto zápasy
druhého utkání: Dne 18. února v 8 hod. večer
v kavárně Akademické Dobruský A-team proti
Dělnickému klubu šachistů v Pra e. Dne 20. února
v 8 hod. večer v Akciovém pivovaře na Smíchově
Dělnický klub šachistů na Smíchově proti 8. kl.
Dobruský B-team a v neděli dne 23. února o 1/43.
hod. odpol. v hostinci »Na Košumberku« ve Vršo-
vicích š. kl. Vršovice proti Kl. šach. král. Vy-
šehrad.
Praha. Šachovníklub Dobruský v Praze
koná dne 22. února v 7 hod. večer v restauraci
»Číšnický dům« ve Smetanově ul. valnou schůzi
členskou s tímto programem: 1. Čtení zápisu mi-
nulé valné schůze. 2. Zprávy funkcionářů. 3. Volby
výboru. 4. Návrhy výboru. 5. Volné návrhy. P
valné schůzi koná se přátelský večer na oslav
desetiletého trvání klubu. Hosté jsou vítáni.
Dobruský
Klement
Šachovníklub Dobruský
Vršovice
Louvre
Smíchov
Košumberk
Vršo
Praha
Smetanův ulice
Dobruský B
akademický Dobruský Ateam
21
article
Nusle. Klub šachistů Nusle konal dne
26. ledna řádnou valnou schůzi v Riegrově ka-
várně. Zvolen tento výbor: předseda architekt B
Sochůrek, místopředseda dr. M. Berla, jednatel
inž. Fr. Grössl (Král. Vinohrady, Moravská 40).
pokladník G. Schaffer, knihovník R. Jandík, po-
řadatel J. Kuželka, správce O. Votruba, revisoři
A. Čermák a O. Schmeisser, náhradníci K. Kru-
pička a J. Macoun. Klub má místnost v Riegrově
kavárně v Nuslích, kdež schůzky konají se v ne-
děli odpoledne a ve čtvrtek večer.
Písek. Spolek českých šachistů mě
valnou schůzi dne 28. ledna. Do výboru zvolen
pp.: Fr. Hnyk předsedou, dr. F. Bláha místopřed-
sedou. J. Vašátko jednatelem, A. Reiner, poklad-
níkem. Spolek má místnost v hotelu »U zlatého
kola«, kdež hraje se denně mezi 4.—7. hod. odpol
Nový York. Národní turnaj americky
byl skončen. I. Capablanca 11, II. Marshall 103
III. Jaffe 91/2. IV. Janowski 9.
Nusl
Riegrův
Sochůrek
M Berl
Ing
František
Grössl
Král
G Schaffer
R Jandík
O Votruba
A Čermák
O Schmeisser
J Macoun
doktor
F Bláha
J Vašátko
A Reiner
Janowský
Riegrův
Nusle
Písek
Nová York
32
article
Nový gumový podpatek „BERSON“ má
právě barvu i tvar Vašeho koženého podpatku
a jest vzorem zvlašť elegantní, jakostí nesmirně
trvanlivý a jako pírko lehký.
Nový gumový podpatek „BERSON“ chrání
Vaše kožené podpatky před nešlapáním, udržuje
obuvi Vaší trvale elegantní tvar a chrání, ježto jest
ve mi pružným, Vaše čivy a Vaši míchu.
Nesčetné, zcela bezcenné, konkurenční výrobky
chtějí napodobením vzoru a podobně znějí-
cím jménem P. T. obecenstvo uvésti v omyl.
Pravý, nový gum. podpatek„BERSON“
jest vypraven v elegantním zlaceném kartoně
na němž dá se zřetelně čísti slovo „BERSON“
Každý pravý, nový gu-
mevý podpatek „Berson“
nese mimo to vedle uve-
deno uznámku tovární.
Žádejte výslovně gum. podpatek „BERSON“
dejte si jej jen od švého obuvníka a obchod-
níka s obuví připevniti a odmítněte ve svém
zájmu každý jiný výrobek.
Závody „Berson“, Vídeň. VI.1.
Vaš
Berson
Vídeň