ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 fbacc610-75a5-11dc-8e6a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 31 celkem · entity: place 22, person 23, org 2
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
volotn
3 masthead
ománz lsnl
4 masthead
V Praze, v neděli 2. srpna 1908.
Praha
5 masthead
m nosi p šn
6 masthead
lenh obo lovvar
7 masthead
bnre
8 masthead
Číslo 2ll.
9 article
Na ranní a odpol. list, předplácí sei v Praze v admisksírae ěse. . . . . . 2 na čtvet leta . . . . 6 K —h s dvojí čonážkou K 50k sn a sívt 14a . . . . 7 K h ve Glialkácha na měe . . . . . . 2 K 30 h Peštous a ne etert lei. . . . . 9 K oni s drojí zárilkos na vol n ivsto aj
Praha
10 title
Onešní čisla pre Prahu je u 18 stranácb.
Praha
11 article Nové závazky.
Nové závazky. Červenec — měsíe lipových květů I lípa slovanská rozkvetla v letošním čer venci a za dvou velikých slovanských na- vštěv ve zlaté Praze zasypala nás Čechy sladkou vůní svých květů, takže by nebylo divu, kdyby ti z nás, kdo jsou přístupní chvále a snad i pochlebenství, opojeni tou sladkou vůní, zhrdli v domýšlivosti nad souborem všelikých cností, které v nás u nás domněle shledali naší slovanští hostě. Třeba jen vzpomenouti na banketní řeči. promluvené zástupci všech slovanských na rodů za pražské konference, třeba si při pamatovati slova uznání, jichž se nám do- stalo v závěrečné schůzi slovanských dele gátů v zasedací síni radnice pražské, abychom si uvědomili, co v nás ostatní Slované chtějí viděti a čím skutečně máme býti slovanskému světu.z en Leckterou nezaslouženou pochvalusi snadno vysvětlíme smütným stavem hospo- dářským a osvětovým v jiných slovanských zemích, zvláště v Rusku. Nedivime se proto, že jeden z ruských délegátů stal se v Praze novým Kolumbem, protože zde odhalil ne- známý jemu kulturní slovanský svět. Nedi- víme se i jinému ruskému delegátu, jenž srovnával naše české poměry s rozháraným stavem v říši ruské a zásluhu některých našich úspěchů v oboru kulturním a hospo- dářském připsal české — svornosti.
Slovan Kolumbus Praha Rusko
12 article
Ale opravdu překvapila slova uznání. jež jsme vyslechli od mluvčích velíké vý- pravy Poláků z královsťví polského, jež meškala v Praze v minulém týdnu. Tato výprava byla ve skutečnosti poselstvem celého národa polského v říši ruské, zastou- pením všech společenských tříd od vysoké aristokracie, kruhů vědeckých a literárních až do živnostníků a rolníků, a přibyla do Prahy, jak výslovně prohlasila, aby proje- vila českému náredu vrouci sympatie, přá- télstvi a bratrské diky za dosavadní věrnou oddanost, za přízeň, prokazovanou týraným Polákům v Prusku a neméně i za idealně nestrannou snahu české inteligence o zjed- nání smíru mezi polským a ruským na- rodem na základě spravedlnosti a bratrské mlaosdo róvno-ti.a soe Připojme k těmto slovům hymnusy jeje »mužům českým« ve svém poslání zapěla ve teránká spisovatelek polských, Eliška Orzesz ková, která neváhá svěřiti našemu národu povznášející úkol mirotvorců mezi kmeny slovanskými, která v nás skládá naději, že zdvihneme slunce spravedlnosti, aby zapla- šilo temnoty, dalo vítězství svétlému dni. pod jehož blankytem by se rozepěli božšt ptáci — mír a shoda. Jako žebnání z nad- oblačných sfér zní její přání: Pokoj, shoda. moudrost, síla a štěstí nechať bude s vámi, bratří Čechově. Ať paprsky jich sestoupl k nám, abychom se i my po nich mohli vzepnouti a stanouti v řadě národů rovných sobě, volných a šťastných ! Prohlášení poselstva polského a hymnus E Orzeszkové překvapují, poněvadz Poláci
Polák Prusek Orzesz Pokoj Čechův Praha
13 article
znají naše poměry a dobře oceňují to, čím se skutečně můžeme pochlubiti ve Slovan- stvu. »Kurjer Warszaw.« tyto dni tiskl stati. v nichž radil Polákům, na vštěvujícím praž- skou výstavu, čeho si mají u nás všímati Imponuje mu naše pokročilé zemědělství zemědělské strojnictví, pak organisace če ského finančnictví. Uznává i pokrok ostat- ního našeho průmýslu, ale není mu tajno, že německý průmysl stojí dosud výše na šeho. A jak dobře Polací znají slabiny na- šeho obchodu, pověděli nám tyto dni na schůzce na výstavišti. Poláci v království polském bovkotují už téměř rok německé tovary, rádi by je nahradili výrobky český- mi, ale český obchodník dosud nepřišel do Polska, aby nabídl český tovar, čekaje, až si Polak pro něj přijde do Čech. sa l Polákům je známo, že i naše politické úspěchy daleko ještě neodpovídají našim po- třebám. Vědí, jak je národně postaráno českou menšinu ve Vídni, jak dosud zápa- síme, a bohužel často bezůspěšně o každé české slovo ve zněmčeném území, jak český úřadník i v ryze českém kraji musí úřado- vati německy, jak zůstává po leta prázdným slovem vládní slib druhé české university.
Varšava Polák Slovany Polsko Čechy Vídeň
14 article
Vše to je Polákům známo, a přece v nás skládaji naději, že dychtice sami po spravedlnosti, můžeme ke spravedlnosti do pomoci i jím Ač známe Polaky jako obratně diplomaty, nemáme práva pochybovatio upřímnosti jejich slov. Po dalekých oklikách vracejí se nyní do slovanské rodiny. Ve svém neštěstí kde nehledali pomoci? Z války krymské spolehali na Turecko, v le- tech šedesatých na Napoleona III, na An- glli, za nedávné války rusko japonské čekal pomoc od vítězství japonského, spolehalii na ruskou revoluci, ale všude byli zklamáni Rozvážné hlavy jejich nabyly přesvědčení, že šťastná budoucnost polského národa může vyrůsti jen na nivě slovanské a proto při cházejí s rýčem v ruce, aby spolu s ostat- ními Slovany pomáhali ji vzdělávatí. Chtějí však na ní přacovati jako rovni s rovnými a dovolávají se našeho prostřednictví. My jsme úkol prostředníka neodmítli a tím jsme převzali určitý záv a zek Celou řadu jiných závazků převzal jsme však na slovanské konferencí. Na kon- ferenci přijata resoluce, týkající se zří- zení všeslovanského osvětovéh svazu; provedení resoluce i čelných k ní připojených dodatků svěřeno českému osvě- tovému svazu. Konference uznala potřebu velkého slovanskěho banku, a na ruský návrh chce jeho sídlem aspoň pro prvou dobu učiniti Prahu; připravné prace ku provedení této myšlenky uloženy většinou opět sílám českým. Konference ráda by od stranila oblíže knižního obehodu mezislovanského, chce, aby se tento obchod vymanil z područí Lipska a uložila spolku českých knihkupeů, aby nalezl cestu, jak by se potřebě této vyhovělo. Otázka společ ných sjezdů novinářských, rozší- ření Sokolstva po všech slovanských zemích, účelná organisace slovanské turi- stiky, praktický výcvik slovanských rol- niků v Čechách, to vše přikázáno opět
Polák Turecko tový svaz Praha Lipsko Čechy
15 article
korporacím českým. Jediný podnik, k němuž dán podnět na pražské konferenci, mo- skevská všeslovanská výstava, svěřen komitétu, v němž z důvodů, vyplý vajících z povahy věci, budou míti převahu Rusové. Jeden z listů ruských, podávaje zprávu o resolucích, v Praze schválených, uznal za správné, že provedení resolucí svěřeno ru- kam českým. Ty jediné prý ručí, že resoluce budou uskutečněny. Snad by bylo lépe, kdyby se byly povinnosti, ze sjezdu vyplýva- jící, rozdělily stejnoměrněji mezi zástupce všech slovanských národů; ale my jsme po- vinnosti převzali a tím jsme převzali nove závazky. Nepochybujeme, že české korporace i jednollivci, kteří se uvázali v provádění pražských resolucí, berou převzatý úkol vážně, že na rychlo doplní své mezery ve znalosti slovanského světa a do příšti konfe- rence, jež bude napřesrok svolána do Petro- hradu, přinesou již hotovou práci. Ale teskno je nám, pomyslíme-li o pře- vzatém úkolu prostředníká mezi rozvaděnými větvemi kmene slovanského. Jak budeme smiřovati jiné, když sami se nedovedeme shodnouti ani v otázkách, které jsou společ- nou potřebou našeho vlastního národa. Kdo nám dává právo hlásati svornost slovanským bratrům, když oni na vlastní oči vidí na př. ve vídeňském parlamentě, že se neumíme sraziti v jeden svorný šik ani při tak emi nentně národní olázce, jakou je česká uni- versita na Moravě, že se mohou nalézti lidoví poslanci čeští, kteří odeprou svůj souhlas s resolucí, domáhající se této uni- versity?
Rus Praha Morava Petrahrad
16 article
Slovanský svět má v nás důvěru, přeje si naší rady. Jest naše povinnost, uděliti jim radu, ale dříve než ji udělíme, musíme sami poznati slovanský svět aspoň na tolik, aby- chom věděli, jakou radu dáti. Slovanský svět žádá, abychom mu pomohli sjednotiti se; ale dříve, než budeme moci pomáhat jemu, musíme se sjednotiti sami. Tyto závazky jsme převzali za dnů červencových Jest nyní povinností našich vůdčích osob, abychom se těchto závazků zbyli se ctí, aby se nám ne- staly hanbou. Před pražskou manifestaci pro české školství menšinové. Na příští neděli chystá se v Praze veliká mimořádná manifestace pro národní školy če ských menšin na zněmčeném severu české ze mě. Všechny vrstvy národa českého se k mani festaci té postaví ve společný šik, všechny poli tické tábory české srazí se v jednotný voj, pra pory všech barev, českou rukou třímaně, sou středí se, ač ve dvou sborech, přece jenom s he slem jednotným: s povelem na obranu a ochram a s nejvreuenější tužbou lepší budouenošti ná- rodního školství českých menšin. To vše zna- mená veliký, na všechny strany a také ze všeeh stran viditelný důkaz, že povšeclmá i podrobná korektnost českého školství menšinového je tal jednolitým a tak napjatým zjevem národní vůle české, jakým nyní sotva je některý jiný zjev
Praha
17 article
nebo jiný soubor snah ve veřejném životě národ Všeobecná státověda učí, že národní vůl náleží k nejpodstatnějším činitelům a myšlen- kám státotvorným, děje naši vlasti pak učí nás. že jedním ze základních rysů jejich je trvalý českoněmecký zápas o uplatnění národní vůle. V tom smyslu je naše usilování o české školství jednou z vynikajících a prakticky nej- důležitějších součástí celého věkovitého zápasu českoněmeckého, a v tom smyslu bude pražská manifestace jedním z přikladných jeho zjevů. Kdo sledují celý teu zápas národní, všechn české snažení o konečné uplatnění spravedlivé. mravně bezvadně a politicky přesně rovnoprávne národní vůle české, snesli nepřehlednou již řadu dokladů, kterak nerovný je tento boj, který ve jménu národní myšlenky bojovati se mus buď jak buď. Norovný je ve všech oborech, ne- rovný je také na roli školské, jak povšechně tak menšinové; tu snad nejvíce. Kdo je tu vinen? Národ česk, postavil se při práci pro zjed nání a opatření škol, jichž potřobuje a na které má nárok také v území, které Němcí pro sebo a před námi zavírají, na půdu platných zákonů a nepopíratelného práva, z nich plynoucího. Ná rod český žádá doplnění a zdokonalení zákon- ných předpisů dosavadních, jak jich neúplná jich ustanovení vyžadují, národ český domáhá se modorních a na všechny strany stejně a rovně spravedlivých zákonů nových, jichž potřebu ny nější doba zrodila, především však národ český trvá na správném provádění a vykonávání zá konů dosavadních. Nerovnost celého zápasu zn nynějšího stavu zákonodárství tím vznikla, tín se udržuje a podporuje, že platné zákony a pří slušné právní předpisy se neplní.
Němce
18 article
Každý občan má ze státního základního zá- kona právo, by jeho dítě, k návštěvě školy po- vinné, vyučováno bylo svým rodným jazykem Statistikové českého škoolství monšinového však vypočelli, že na 20.000 českých dětí na zněm- čeném severu chodí do škol němockých. Tyž státní základní zákon pl všeobecných práveeh občanů státních určuje, že nikdo není nucen, učiti se druhému jazyku zemskému, a přece tisícové českých rodičů ve zněmčeném území severním olupováni jsou o tuto svobodu volnéh sebeurčení násilným nátlakem, hnusným boyko- tem i nesvědomitou hrozbou ztráty existence bmolné, jen za tím účelem, aby své děti dali do škol jinonárodních, do škol německýuh. - Speciálními zákony předepsáno jest, čeho třeba pro zřizování škol obecných. Tato ustano vení jsou štílem našicli rodáků na severu země, když se domáhají provedení svého práva v oboru školství. Dlothou řadu let tak činí, politická pamoc národa je s nimi, ale po třicetileté skoro práci této není ještě pro 20.000 dětí škol a (říd, jež ve zněmčeném území severním náleží po právu, zákonu i mravní spravedlnosti národním menšinám českým. Tyto nedostatky, tyto nezákonnosti jsou právě předmětem boje, který se tam vede. Če ským úkolem a účelem zápasu toho tudíž je odstranění těchto závad, křivd a nezákonností a správné uplatnění práva zákonného i mra níhs. Kdo nám právo toto odpírá, jsou ovšem Němci; to je jeden z mnohých zjevů celého na- šeho zápasu národního. Leč Němci sami nemobli nim.
Němec
19 article
V drobném Prodeji! ranni číslo o sobě . . . za s n odpolelní . . . . . . . za 2 h Va filialkách na renkově ranní člalo. . . . odpolední . . . . . . . . 4k 1nseráty 10h platí se hotově rapřei. Předplaconí a jnnarty přijimá zdminl- strace v Marlanské slici č.3. Tam narházejí se též rešakce. Ulskárun a ezpndica „Národnich Listé“ Rukopisy se nevracsji.
Virginie Národnich Lista
20 article
by tento odpor uplatniti tak, jak se jim daří, národní zápas česko-německý nebyl by tak ne- rovný, jako skutečně jest, kdyby Němci nezne- uživali zákonů a platných předpisů právnícha kdyby jim tu nebyl přímo i nepřímo nápo- mocen činitel, nadaný v oboru školství právem takořka svrchovanosti: stát. Ano, právě v oboru školství národního a zejména menšinového stal se stát hlavním spoluvinníkem nedostatků i pří- koří, jimiž menšinové školství trpí, i je zodpo- věden za to, že české školy nejsou v území po většině nyní německém namnoze ještě ani zřízeny tam, kde již dávno ve smyslu zákona měly býti provedeny. Vina slátu spočívá v tom, že vědomě trpí, aby příslušné jeho orgány úřadní postupem veřejné správy přímo i nepřímo podporovaly všechny německé nástrahy proti menšinovému školství českému a aby svým jed- náním poskytovaly Němoům pomoci, bez které by jejich passivní resistence proti vyřizování záležitosti monšinového školství byla prostě nemožna. Nespočet dokladů o všem tom posky- tují úřadní spisy. V nich je na př. zaznamenáno, že správní řízení o uplatnění daných předpisů zákonných trvá druhdy pět i více let, ač zákon káže školským úřadům, aby potřebné školy se zřizovaly boz zbytečných odkladův a průtahův. Jsou úkuny, pro něž příslušné úřady vázány jsou na lhůty; tu však obce německé uchylují se k požadavku mimořádného odkladu a dosa- hují ho. Zákon se tak odkazuje stranou. Obrovský národní význam školství menšino- vého způsobil přirozeně, že všichni povolaní činitelé čeští přiložili pro ně ruku k dílu s vě- domostmi, přesvědčením, borlivostí i houževna- tostí, jež nezná zákroku; i podařilo se jim zjed- nati nápravu četných závad dřívějších. Tím zpo- sobem obmezena byla zvláště zhoubná libovůle protičeské byrokracie.
Němec
21 article
Tím způsobem se také zjistilo, že jeden ze silných kořenů zla tkví mimo zemi: v minister- stvu vyučování. Školská záležitost česká, která projde zlobou školní rady v německém místě, která provlékne se nevůli okresní školní rady, která projde zkoušku ohněm zemské školní rasy, česká záležitost školská, která proklestí si cestu německo-nacionálním úřadnictvem na hejtman- stvi germánského a germanisujícího města ně- mockého, ktorá je přítiš silná, aby ji zdolati mohla nepřízeň germanisujícího němectví na místodržitelství země české — mnohá a mnohá taková záležitost octne se pod balvany germani- sačníhe a protičeského terorismu v ministerstvu vyučování a tam se dusí. Za to přímo zodpověden je ministr vyuč- vání dr. Marchet. Tento ministr, k němuž jeho nejbližší soukmenovci neměli tolik vážnosti, úety ani důvěry, by mu svěřili poslanecký mandát, dovolil si německou zištnost, zpupnost a sobe- ekost povýšiti a postaviti nad právní i mravní pod- statu zákonů, na které přisahal. Tento minist porušil politické zásady, na nichž vybudována je nynější vládní soustava. V oboru osvěty a vyučování dána je zajiste tím projevem trůnní řeči, jímž panovník za po- třebu školství vyhlásil klidný jeho rozvoj. A mi- nistr vyučování dr. Marchet? Pokud jde zejména o menšinové školství české, zatarasil tuto pro- gramovou proposici panovníkovu — soustavnou obstrukcí správního materiálu, v němž české školství menšinové jest obsaženo. Ministerský předseda baron Beck již ně-
doktor Marchet Beck
22 article FEUILLETON
FEUILLETON V Praze, dne 1. srpna. (O věrné lampě.) Již počátkem uplynu lého podzimku, v době, kdy obyčejně v každé spořádanější rodině začíná se svitit, zdálo se mi že věrná družka mého živola, dlouholetá spo- lečnice mládenecké mě samoty, má poněkud zanedbaná a z mody vyšlá lampa není, jak bývala. Starostlivě zadival jsem se na ni, jak se krčila v koutku za almarou a bystrému zraku měmu neušlo, že chudince něco schází. Přemýšlel jsem, co by to bylo, podiva jsem se na milou lampu ještě jednou — rázem bylo mi jasno, cože ji chybí: chyběl jí cylindr. Nečekal jsem ani na Vánoce, do nichž byly ještě asi tři měslce a jednoho dne pře- kvapl jsem ji cylindrem zcela novým. Hle, domnival jsem se, bůh ví, jak vesel zazáří — sklamal jsem se. Pevně spolehal jsem v to, že něžná má pozornost jistě ji potěši — nepotěšila. Nebylo s ní řeči, nebyla pranie do- jata mou pozornosti. Byla nějak ve špatném rozmaru, tvářila se, jakoby ji byl eylindr přiliš velikým a než jsem se nadál, crnk, něco prasklo. Byl to můj dárek, jimž jsem jí chtěl způsobie radost. Nelěšil ji, nevím proč. Najednou prskla a jen jsem se ohlédl, střepy měho dárku válely se po mém psacím stole. A lampa, nějak do- břátá a dopálená, začadila mi celý strop.
bůh Praha
23 article
Velmi mne to zarmoutilo. Takovéhle staro- panenské rozmary objevovaly se u ní čím dál tím častěji. Bývala vůbec v posledním čase tak mrzuta, že ani svitit nechtěla — nevěděl jsem si s ní rady. A pořád se něčeho dožadovala nic nebylo jí vhod. Tu neměla dost petroleje, tu si vymýšlela, že prý jsem jí už měsíc knotu neutřel, tu, že prý o ni nedbám, tu prý zas pelrolej nebyl jí dosti salonním — mrzivalo mne to, ale neřekl jsem ani slova, aby nebylo různic Ani jsem jí nevyčital, že byly doby. když bývala ráda, mohla-li se druhdy naplt petroleje, na němž salonního nebylo pranic. Ale byla mnou zhýčkána, to je to, že jsem doma neměl ani kanára, ani psa, ani kočky a že jsem tedy staral se jen o ni. Často jsem za výklad- ními skřiněmi vídal jiné, nádhernější, i krajko- vými stinitky vyfintěné lampy, jež přímo zářily svou mladosti a krásou — když jsem přišel domů. uim nápadnějsí byla mi okolnost. že má lampa vůbec nějak vůčihledé scházl. V posled- ním čase ani svého zevnějšku si nehleděla během letních měsíců, ve svém letním zátiší v rohu za almarou, nápadně sestarala a sešla. Myslím, že lampy z výkladních skřini byly by se k ni ani nehlásily. A jest ji sotva osmnáct le! — jaké pak je to stáři? Byla sotva třiletou, když se do- stala ke mně, u mne ještě není snad ani celých patnáct let — jiné lampy v tom věku jsou ještě plny života. A ji, zdá se, již ani existenee netěšl. Na mne si věru naříkat nemohla a ne- může. Po všechna leta choval jsem se k ni téměř oteovsky. Kolikrát jsem spíše sám sobě od úst utrhl, jen aby ona měla všeho dost.
24 article
Sám jsem chodival třeba dvě saisony v jedi ném klobouku — ji jsem kupoval eylindry třeba šestkrát za měslc. Kolikrát chtěl jsem si zakouřit, ale na místě doutníku pro sebe koupil jsem raději nový knot pro věrnou družku své samoty. A ještě jsem měl radost, kdýž n mistě mne kouřila ona. A ona, ach, tak ná- ruživě ráda kouřila! Jiným petrolejem jsem j vůbec nekrmil, než Ima salonním. Jen jednou, v době všeobecného zdražení požívatin, pokusil jsem se ošidit ji petrolejem druhé jakosti, po- někud levnějším, než na jaký byla zvykla — okamžitě to poznala, prskala vztekem a nebylo s ní řeči. Prací věru nikdy jsem ji nepřetížil. V době kdy jiné lampy musívají svitit o přitrž, chodí- val jsem na procházku. Od Hromnie do sv. Václava měla vůbec prázdniny, byla svou vlastní paní. V té době z dlouhé chvile chy- távala moly, kteřížto přitulní tvorové litávali ke mně z venči v bláhovém domnění, že se o ne budu starat. A v zímě, když jsou večery kratší a když bývalo třeba, psáti při světle, ne chtělo-li se jí, prostě nesvitila a bylo taky dobře Výmluvila se třeba na loňský knot — nevyklá- dal jsem ji toho ve zlé a nikdy jsem ji ne Přijmul jsem ji kdysi z rukou svého přítele, s nímž zůstávali jsme pospolu v přátel- ské shodě a v Mikulandské ulici — všakse tam právě v těchto dnech objevila prostá pa- mětní deska, že je tam pokoj pro svobodne pány s klíčem od domu k pronajmutí! Příle můj chystal se tehdy veplouti ve chvalně známý přístav manželství a v těch přípravšch krama řil ve všem svém vlastnictví, aby se zbavil růz ného, nepotrebného braku nutil.
Imo salónní Václav Mikulandská ulice
25 article
Chtěl původně vyhodit i svou lampu, jejíž chudobný zevnějšek nehodil se mu do nového jeho přibuzenstva, do něhož se hodlal přiženit Ale nevyhodil ji, rozmyslil si a věnoval ji mně »Co s louhle zat . . . . . . . lampou«, řekl »Bestie, ta se mne nazlobila! Nechceš ji ?« (Nazval ji lampou »zatracenou«, ale mně to přikré slovo se nellbí, uráží můj vkus i útloci a proto jsem je raději vylečkoval.) A ledy jsem se zatracené lampy ujal, když mně ji tak srdečně nabídnul. Ujal jsem se ji téměř oteovsky, mohu říci. Mně chudobný jej zevnějšek nepřekážel. Příteli měmu pomohla k doktorátu, byl mu dobrou a užitečnou, když se připravova ke zkouskám, často ji mořil tím, že musila mu svitivat bluboko do noci, když unavením sotv již blikala — po dosažení hodnosti doktorské a snad i proto, že byl ženichem, najednou zpyšněl a v pýše své se domníval, že by mu ve važené rodině, do níž se přižení, chudý ze- vnějšek prostě, studentské jeho lampy mohl být jenom pro ostudu. Pravda, byla tím dlou- hým ponocováním trochu přepadlá, eylindr měla už z mody vyšlý a na několika místech slepo- vaný anglickou náplasti, ale přitel můj asi uhodl, že snad by se u mně opět spravila, tedy mně ji věnoval. Hodný, srdečný člověk Však nebe v zápětí šlechetnost jeho odmě- nilo a požehnalo dobrému jeho skutku: sešlo se mu ke svatbě elí a darem od přibuzenstva, přátel a známých najednou lamp asi dvacel Ne, počkejte, dvacet jich nebylo, ale tři byly jistě. Samé krásné, pěkné, docela nové lampy.
Hodná
26 article
Co s nimi dělal, nevim, doma svitil elektrikou. Přijmul jsem tedy chudinku lampu z jeho rukou, když mně ji tak srdečně nabidnul, oka- mžitě jsem ji adoptoval za vlastní a tak jsem ji uvedl do své panické domácnosti. Byla druhdy zvyklá dívati se do samých právniekých, sucho- párných paragrafů — — panečku, ta mrkala, když jsem ji uvedl do zcela jiného světa když prvně zblízka mohla se dívat na něžné, půvabné řádky mé oslňující lyriky ! Po svém bývalém pánu, myslím, ani nezasleskla. Největší její radosti bylo, když mi na psacím stolku mohla promastit papíry mých rukopisů — chtělať, po svém způsobu, věrné sloužit literstuře. Prokázala jí vskutku mnoh platných služeb. Kromě toho jinou její radosl bývalo, stěhovati se z místa na misto. Ne v bylě, kde bývala konservativní a kde se zá libou postavla se vždly schválně tam, kde nej
27 article
vle překážela, ale stěhovala se ráda z bytud bylu, nejraději každý měsíc jinam — chtěl z vlastního názoru peznati celou Prahu. Nikd- nevydržela déle jednoho, nejvýš dvou čtvrtleti — jsou takové stěhovavé lampy. Pravda, trochu ovšem byla i rozmazlena dřivějším svým pánem, jenž za svobodna této její choutce hovival měrou svrchovanou. Ani já jsem ji zprvu v té libůstce nebrá nil Chudinka, bývala všecka šťastna, když mohla alespoú na chvili opuslit vězení čtyť pokojovýeh stén a projíti se na zdravém, svěžím vzduchu pražských ulic. Vždycky jsem jí na tu prome- nádu koupil nový cylindr, — ve starém, jenž byl někdy zalepován papírem, byla by se stýděla vyjít mezi lidi. Ta záliba ve stěhování stala se jí vášní Byla doba, kdy byla by se stěhovala snad každý týden, tak se ji venku libilo. Ale pokaždé chtěla se nosit, vždy se bránila tomu, aby s ostatním domácím zařízením byla naložena na posťuhův vozik. Nesnesla jízdy po nápravě od té doby. kdy jednou z neopatrnosti mezi jízdou upadla celá se při tom polloukla. Měla proti takověmu způsobu dopravy jistou antipathii — ostatně jsem jí dával za pravdu. Pokaždé se objevilo. že instinkt její byl správný: to, co se vezlo. skorem vždycky do nového bytu dojelo pollu- čené a pohmožděné, lampa, že se nevezla, a že jsem ji sám nesl ve svém náručí, šťastně vy- vázla bez nejmenší pohromy.
Praha
28 article
Později ta stěhovací vášeň u ní jaksi po levila. Bylo mi to vhod, neboť sám v té době stával jsem se již usedlejším Ale za to u ni čím dál, tím více objevovala se vlastnost jiná, již jsem za dob její první mladosti nebyl přin postřehl, — vlastnost, již jsem zprvu nevěnoval zvláštní pozornosti, ale jež později uvedla mne v úžas: dlonholetá, věrná družka mé mladost stala se totiž koncem zimy naprosto ohni- vzdornou. Čím se to stalo, neumím vysvětlit. Ne- chlubím se tim, snad ani to není mou záslu- hou, že se má lampa honosi takovou vlastnosti u jiných lamp skutečně vzáenou, ale je ohni vzdornou skutečně. Učinil jsem zkoušek několik výsledek byl pokaždé týž: lampa nesvítí, kdy- bych ji prosil. Byl u mné žid velešník, že prý kupuje starožitnosti. Na př. staré šaty a boty. Ma lampa ovšem je teprv osmnáeliletá, ale vypada náhodou už tak sešlá, že by směle mohla býo počilána mezí stardžiinosti. Považoval jsem prl chod starožitníkův za vnuknuti a hlasem, v němž chvěly se slzy, promluvil jsem k němu v ten smysl, že náhodou mám pravé, staré české sklo, neobyčrjnou zvláštnost.
29 article
A s krváerjícím srdcem ukázal jsem mu svou věrnou, oddanou lampu Podíval se na mne, podíval se na ni — zavrtěl hlavou. Divil se — jak by se nedivil Srdce mi tlouklo, že nastala chvile, kdy musim se rozloučit s dávnou, věrnou družkou své sa- moty, jež po léta snášela se mnou dobré i zlé- Žd, jístě dobrý člověk, zdá se, ihned vy- cilil, že lampa, třeba takto neúhledná, je mi drahou a nechtěl mne o ni oloupit. Takhle něco starého kdybych měl, kabát, nebo zimník, že by dobře zaplatil. Mel cosi srdečného ve hlase, naklonil si mne. Po krutém duševním bojl, v němž nad sobectvím, člověku ostalně vroze- ným, zvítězila láska k bližaímu, prohlásil jsem slavnostně, že starých šatů sice nemám, ale to staré češké sklo, totíž svou věrnou lampu, že mu dávám zadarmo. Jen aby si ji vzal, že z ni peněz nechci. Že je mi přiliš drahou, než abych ji prodal za mrzký peníz. Muž starožitník byl patrně dojat. Koktal cosi, že se tedy pro lampu staví za chvilku, že prý ještě v sousadství má nějakou pochůzku — koktal a byl ze dveří.
Srdce Mel
30 article
Pro lampu nepřišel si podnes, darebák! Z domu, v němž bydlím, za tmavého, pu- stého večera vyšel nedávno, jako se chodilo v starých historických povídkách, muž zakuklený v široký, řasnatý plášť . .. Na nebi nebylo an hvězdy, oblohou hnala se temná, zlověstná mra- čna. .. Byla toho času výluka dlaždičů a ulice, z níž vyšel onen muž, zahalený v široký, ras- nalý plášť, byla již několik neděl rozkopána. A tajemný muž s kloboukem hluboko do čela vtlačeným šel a vyňal z pod svěho řasnalého pláště jakýsi tajemný předmět, opatrně podíval se kolem sebe, položil tiše a chvatně tajemný předmět mezi hromadu kamení a písku a znoru ostražitě podívav se kolem, vzdálil se chvatnými kroky... Kolem byla hluboká, (mavá noc . .. Ticho . .. Za mužem ozval se dětský pláč . Ale ne zdola, ze země, nýbrž odněkud s třetiho poschodi. Urazil bych ostrovtip svého čtenáře, kdy- bých i jen jediným slovem doložil, že onen ta- jemný předmět nebyl snad pohozené nemluvně, ale že byla to má stará, věrná lampa . . . Což, ať si někdo pomůže B. K. ton