1
masthead
Ročník XXXXVIII.
4
masthead
V Praze, v neděli 2. srpna 1908.
Praha
6
masthead
lenh obo lovvar
9
article
Na ranní a odpol. list,
předplácí sei
v Praze v admisksírae
ěse. . . . . . 2
na čtvet leta . . . . 6 K —h
s dvojí čonážkou
K 50k
sn
a sívt 14a . . . . 7 K h
ve Glialkácha
na měe . . . . . . 2 K 30 h
Peštous
a ne
etert lei. . . . . 9 K oni
s drojí zárilkos
na vol
n ivsto aj
Praha
10
title
Onešní čisla pre Prahu je u 18 stranácb.
Praha
11
article
Nové závazky.
Nové závazky.
Červenec — měsíe lipových květů
I lípa slovanská rozkvetla v letošním čer
venci a za dvou velikých slovanských na-
vštěv ve zlaté Praze zasypala nás Čechy
sladkou vůní svých květů, takže by nebylo
divu, kdyby ti z nás, kdo jsou přístupní
chvále a snad i pochlebenství, opojeni tou
sladkou vůní, zhrdli v domýšlivosti nad
souborem všelikých cností, které v nás
u nás domněle shledali naší slovanští hostě.
Třeba jen vzpomenouti na banketní řeči.
promluvené zástupci všech slovanských na
rodů za pražské konference, třeba si při
pamatovati slova uznání, jichž se nám do-
stalo v závěrečné schůzi slovanských dele
gátů v zasedací síni radnice pražské,
abychom si uvědomili, co v nás ostatní
Slované chtějí viděti a čím skutečně máme
býti slovanskému světu.z en
Leckterou nezaslouženou pochvalusi
snadno vysvětlíme smütným stavem hospo-
dářským a osvětovým v jiných slovanských
zemích, zvláště v Rusku. Nedivime se proto,
že jeden z ruských délegátů stal se v Praze
novým Kolumbem, protože zde odhalil ne-
známý jemu kulturní slovanský svět. Nedi-
víme se i jinému ruskému delegátu, jenž
srovnával naše české poměry s rozháraným
stavem v říši ruské a zásluhu některých
našich úspěchů v oboru kulturním a hospo-
dářském připsal české — svornosti.
Slovan
Kolumbus
Praha
Rusko
12
article
Ale opravdu překvapila slova uznání.
jež jsme vyslechli od mluvčích velíké vý-
pravy Poláků z královsťví polského, jež
meškala v Praze v minulém týdnu. Tato
výprava byla ve skutečnosti poselstvem
celého národa polského v říši ruské, zastou-
pením všech společenských tříd od vysoké
aristokracie, kruhů vědeckých a literárních
až do živnostníků a rolníků, a přibyla do
Prahy, jak výslovně prohlasila, aby proje-
vila českému náredu vrouci sympatie, přá-
télstvi a bratrské diky za dosavadní věrnou
oddanost, za přízeň, prokazovanou týraným
Polákům v Prusku a neméně i za idealně
nestrannou snahu české inteligence o zjed-
nání smíru mezi polským a ruským na-
rodem na základě spravedlnosti a bratrské
mlaosdo
róvno-ti.a soe
Připojme k těmto slovům hymnusy jeje
»mužům českým« ve svém poslání zapěla ve
teránká spisovatelek polských, Eliška Orzesz
ková, která neváhá svěřiti našemu národu
povznášející úkol mirotvorců mezi kmeny
slovanskými, která v nás skládá naději, že
zdvihneme slunce spravedlnosti, aby zapla-
šilo temnoty, dalo vítězství svétlému dni.
pod jehož blankytem by se rozepěli božšt
ptáci — mír a shoda. Jako žebnání z nad-
oblačných sfér zní její přání: Pokoj, shoda.
moudrost, síla a štěstí nechať bude s vámi,
bratří Čechově. Ať paprsky jich sestoupl
k nám, abychom se i my po nich mohli
vzepnouti a stanouti v řadě národů rovných
sobě, volných a šťastných !
Prohlášení poselstva polského a hymnus
E Orzeszkové překvapují, poněvadz Poláci
Polák
Prusek
Orzesz
Pokoj
Čechův
Praha
13
article
znají naše poměry a dobře oceňují to, čím
se skutečně můžeme pochlubiti ve Slovan-
stvu. »Kurjer Warszaw.« tyto dni tiskl stati.
v nichž radil Polákům, na vštěvujícím praž-
skou výstavu, čeho si mají u nás všímati
Imponuje mu naše pokročilé zemědělství
zemědělské strojnictví, pak organisace če
ského finančnictví. Uznává i pokrok ostat-
ního našeho průmýslu, ale není mu tajno,
že německý průmysl stojí dosud výše na
šeho. A jak dobře Polací znají slabiny na-
šeho obchodu, pověděli nám tyto dni na
schůzce na výstavišti. Poláci v království
polském bovkotují už téměř rok německé
tovary, rádi by je nahradili výrobky český-
mi, ale český obchodník dosud nepřišel do
Polska, aby nabídl český tovar, čekaje, až
si Polak pro něj přijde do Čech. sa l
Polákům je známo, že i naše politické
úspěchy daleko ještě neodpovídají našim po-
třebám. Vědí, jak je národně postaráno
českou menšinu ve Vídni, jak dosud zápa-
síme, a bohužel často bezůspěšně o každé
české slovo ve zněmčeném území, jak český
úřadník i v ryze českém kraji musí úřado-
vati německy, jak zůstává po leta prázdným
slovem vládní slib druhé české university.
Varšava
Polák
Slovany
Polsko
Čechy
Vídeň
14
article
Vše to je Polákům známo, a přece
v nás skládaji naději, že dychtice sami po
spravedlnosti, můžeme ke spravedlnosti do
pomoci i jím Ač známe Polaky jako obratně
diplomaty, nemáme práva pochybovatio
upřímnosti jejich slov. Po dalekých oklikách
vracejí se nyní do slovanské rodiny. Ve
svém neštěstí kde nehledali pomoci? Z
války krymské spolehali na Turecko, v le-
tech šedesatých na Napoleona III, na An-
glli, za nedávné války rusko japonské čekal
pomoc od vítězství japonského, spolehalii
na ruskou revoluci, ale všude byli zklamáni
Rozvážné hlavy jejich nabyly přesvědčení,
že šťastná budoucnost polského národa může
vyrůsti jen na nivě slovanské a proto při
cházejí s rýčem v ruce, aby spolu s ostat-
ními Slovany pomáhali ji vzdělávatí. Chtějí
však na ní přacovati jako rovni s rovnými
a dovolávají se našeho prostřednictví. My
jsme úkol prostředníka neodmítli a tím jsme
převzali určitý záv a zek
Celou řadu jiných závazků převzal
jsme však na slovanské konferencí. Na kon-
ferenci přijata resoluce, týkající se zří-
zení všeslovanského osvětovéh
svazu; provedení resoluce i čelných k ní
připojených dodatků svěřeno českému osvě-
tovému svazu. Konference uznala potřebu
velkého slovanskěho banku, a na
ruský návrh chce jeho sídlem aspoň pro
prvou dobu učiniti Prahu; připravné prace
ku provedení této myšlenky uloženy většinou
opět sílám českým. Konference ráda by od
stranila oblíže knižního obehodu
mezislovanského, chce, aby se tento obchod
vymanil z područí Lipska a uložila spolku
českých knihkupeů, aby nalezl cestu, jak
by se potřebě této vyhovělo. Otázka společ
ných sjezdů novinářských, rozší-
ření Sokolstva po všech slovanských
zemích, účelná organisace slovanské turi-
stiky, praktický výcvik slovanských rol-
niků v Čechách, to vše přikázáno opět
Polák
Turecko
tový svaz
Praha
Lipsko
Čechy
15
article
korporacím českým. Jediný podnik, k němuž
dán podnět na pražské konferenci, mo-
skevská všeslovanská výstava,
svěřen komitétu, v němž z důvodů, vyplý
vajících z povahy věci, budou míti převahu
Rusové.
Jeden z listů ruských, podávaje zprávu
o resolucích, v Praze schválených, uznal za
správné, že provedení resolucí svěřeno ru-
kam českým. Ty jediné prý ručí, že resoluce
budou uskutečněny. Snad by bylo lépe,
kdyby se byly povinnosti, ze sjezdu vyplýva-
jící, rozdělily stejnoměrněji mezi zástupce
všech slovanských národů; ale my jsme po-
vinnosti převzali a tím jsme převzali nove
závazky.
Nepochybujeme, že české korporace
i jednollivci, kteří se uvázali v provádění
pražských resolucí, berou převzatý úkol
vážně, že na rychlo doplní své mezery ve
znalosti slovanského světa a do příšti konfe-
rence, jež bude napřesrok svolána do Petro-
hradu, přinesou již hotovou práci.
Ale teskno je nám, pomyslíme-li o pře-
vzatém úkolu prostředníká mezi rozvaděnými
větvemi kmene slovanského. Jak budeme
smiřovati jiné, když sami se nedovedeme
shodnouti ani v otázkách, které jsou společ-
nou potřebou našeho vlastního národa. Kdo
nám dává právo hlásati svornost slovanským
bratrům, když oni na vlastní oči vidí na př.
ve vídeňském parlamentě, že se neumíme
sraziti v jeden svorný šik ani při tak emi
nentně národní olázce, jakou je česká uni-
versita na Moravě, že se mohou nalézti
lidoví poslanci čeští, kteří odeprou svůj
souhlas s resolucí, domáhající se této uni-
versity?
Rus
Praha
Morava
Petrahrad
16
article
Slovanský svět má v nás důvěru, přeje
si naší rady. Jest naše povinnost, uděliti jim
radu, ale dříve než ji udělíme, musíme sami
poznati slovanský svět aspoň na tolik, aby-
chom věděli, jakou radu dáti. Slovanský svět
žádá, abychom mu pomohli sjednotiti se;
ale dříve, než budeme moci pomáhat jemu,
musíme se sjednotiti sami. Tyto závazky
jsme převzali za dnů červencových Jest nyní
povinností našich vůdčích osob, abychom se
těchto závazků zbyli se ctí, aby se nám ne-
staly hanbou.
Před pražskou manifestaci pro
české školství menšinové.
Na příští neděli chystá se v Praze veliká
mimořádná manifestace pro národní školy če
ských menšin na zněmčeném severu české ze
mě. Všechny vrstvy národa českého se k mani
festaci té postaví ve společný šik, všechny poli
tické tábory české srazí se v jednotný voj, pra
pory všech barev, českou rukou třímaně, sou
středí se, ač ve dvou sborech, přece jenom s he
slem jednotným: s povelem na obranu a ochram
a s nejvreuenější tužbou lepší budouenošti ná-
rodního školství českých menšin. To vše zna-
mená veliký, na všechny strany a také ze všeeh
stran viditelný důkaz, že povšeclmá i podrobná
korektnost českého školství menšinového je tal
jednolitým a tak napjatým zjevem národní vůle
české, jakým nyní sotva je některý jiný zjev
Praha
17
article
nebo jiný soubor snah ve veřejném životě národ
Všeobecná státověda učí, že národní vůl
náleží k nejpodstatnějším činitelům a myšlen-
kám státotvorným, děje naši vlasti pak učí nás.
že jedním ze základních rysů jejich je trvalý
českoněmecký zápas o uplatnění národní vůle.
V tom smyslu je naše usilování o české
školství jednou z vynikajících a prakticky nej-
důležitějších součástí celého věkovitého zápasu
českoněmeckého, a v tom smyslu bude pražská
manifestace jedním z přikladných jeho zjevů.
Kdo sledují celý teu zápas národní, všechn
české snažení o konečné uplatnění spravedlivé.
mravně bezvadně a politicky přesně rovnoprávne
národní vůle české, snesli nepřehlednou již
řadu dokladů, kterak nerovný je tento boj, který
ve jménu národní myšlenky bojovati se mus
buď jak buď. Norovný je ve všech oborech, ne-
rovný je také na roli školské, jak povšechně
tak menšinové; tu snad nejvíce.
Kdo je tu vinen?
Národ česk, postavil se při práci pro zjed
nání a opatření škol, jichž potřobuje a na které
má nárok také v území, které Němcí pro sebo
a před námi zavírají, na půdu platných zákonů
a nepopíratelného práva, z nich plynoucího. Ná
rod český žádá doplnění a zdokonalení zákon-
ných předpisů dosavadních, jak jich neúplná
jich ustanovení vyžadují, národ český domáhá
se modorních a na všechny strany stejně a rovně
spravedlivých zákonů nových, jichž potřebu ny
nější doba zrodila, především však národ český
trvá na správném provádění a vykonávání zá
konů dosavadních. Nerovnost celého zápasu zn
nynějšího stavu zákonodárství tím vznikla, tín
se udržuje a podporuje, že platné zákony a pří
slušné právní předpisy se neplní.
Němce
18
article
Každý občan má ze státního základního zá-
kona právo, by jeho dítě, k návštěvě školy po-
vinné, vyučováno bylo svým rodným jazykem
Statistikové českého škoolství monšinového však
vypočelli, že na 20.000 českých dětí na zněm-
čeném severu chodí do škol němockých. Tyž
státní základní zákon pl všeobecných práveeh
občanů státních určuje, že nikdo není nucen,
učiti se druhému jazyku zemskému, a přece
tisícové českých rodičů ve zněmčeném území
severním olupováni jsou o tuto svobodu volnéh
sebeurčení násilným nátlakem, hnusným boyko-
tem i nesvědomitou hrozbou ztráty existence
bmolné, jen za tím účelem, aby své děti dali do
škol jinonárodních, do škol německýuh. -
Speciálními zákony předepsáno jest, čeho
třeba pro zřizování škol obecných. Tato ustano
vení jsou štílem našicli rodáků na severu země,
když se domáhají provedení svého práva v oboru
školství. Dlothou řadu let tak činí, politická
pamoc národa je s nimi, ale po třicetileté skoro
práci této není ještě pro 20.000 dětí škol a (říd,
jež ve zněmčeném území severním náleží po
právu, zákonu i mravní spravedlnosti národním
menšinám českým.
Tyto nedostatky, tyto nezákonnosti jsou
právě předmětem boje, který se tam vede. Če
ským úkolem a účelem zápasu toho tudíž je
odstranění těchto závad, křivd a nezákonností
a správné uplatnění práva zákonného i mra
níhs.
Kdo nám právo toto odpírá, jsou ovšem
Němci; to je jeden z mnohých zjevů celého na-
šeho zápasu národního. Leč Němci sami nemobli
nim.
Němec
19
article
V drobném Prodeji!
ranni číslo o sobě . . . za s n
odpolelní . . . . . . . za 2 h
Va filialkách na renkově
ranní člalo. . . .
odpolední . . . . . . . . 4k
1nseráty
10h
platí se hotově rapřei.
Předplaconí a jnnarty přijimá zdminl-
strace v Marlanské slici č.3.
Tam narházejí se též rešakce.
Ulskárun a ezpndica „Národnich Listé“
Rukopisy se nevracsji.
Virginie
Národnich Lista
20
article
by tento odpor uplatniti tak, jak se jim daří,
národní zápas česko-německý nebyl by tak ne-
rovný, jako skutečně jest, kdyby Němci nezne-
uživali zákonů a platných předpisů právnícha
kdyby jim tu nebyl přímo i nepřímo nápo-
mocen činitel, nadaný v oboru školství právem
takořka svrchovanosti: stát. Ano, právě v oboru
školství národního a zejména menšinového stal
se stát hlavním spoluvinníkem nedostatků i pří-
koří, jimiž menšinové školství trpí, i je zodpo-
věden za to, že české školy nejsou v území
po většině nyní německém namnoze ještě ani
zřízeny tam, kde již dávno ve smyslu zákona
měly býti provedeny. Vina slátu spočívá v tom,
že vědomě trpí, aby příslušné jeho orgány
úřadní postupem veřejné správy přímo i nepřímo
podporovaly všechny německé nástrahy proti
menšinovému školství českému a aby svým jed-
náním poskytovaly Němoům pomoci, bez které
by jejich passivní resistence proti vyřizování
záležitosti monšinového školství byla prostě
nemožna. Nespočet dokladů o všem tom posky-
tují úřadní spisy. V nich je na př. zaznamenáno,
že správní řízení o uplatnění daných předpisů
zákonných trvá druhdy pět i více let, ač zákon
káže školským úřadům, aby potřebné školy se
zřizovaly boz zbytečných odkladův a průtahův.
Jsou úkuny, pro něž příslušné úřady vázány
jsou na lhůty; tu však obce německé uchylují
se k požadavku mimořádného odkladu a dosa-
hují ho. Zákon se tak odkazuje stranou.
Obrovský národní význam školství menšino-
vého způsobil přirozeně, že všichni povolaní
činitelé čeští přiložili pro ně ruku k dílu s vě-
domostmi, přesvědčením, borlivostí i houževna-
tostí, jež nezná zákroku; i podařilo se jim zjed-
nati nápravu četných závad dřívějších. Tím zpo-
sobem obmezena byla zvláště zhoubná libovůle
protičeské byrokracie.
Němec
21
article
Tím způsobem se také zjistilo, že jeden ze
silných kořenů zla tkví mimo zemi: v minister-
stvu vyučování. Školská záležitost česká, která
projde zlobou školní rady v německém místě,
která provlékne se nevůli okresní školní rady,
která projde zkoušku ohněm zemské školní rasy,
česká záležitost školská, která proklestí si cestu
německo-nacionálním úřadnictvem na hejtman-
stvi germánského a germanisujícího města ně-
mockého, ktorá je přítiš silná, aby ji zdolati
mohla nepřízeň germanisujícího němectví na
místodržitelství země české — mnohá a mnohá
taková záležitost octne se pod balvany germani-
sačníhe a protičeského terorismu v ministerstvu
vyučování a tam se dusí.
Za to přímo zodpověden je ministr vyuč-
vání dr. Marchet. Tento ministr, k němuž jeho
nejbližší soukmenovci neměli tolik vážnosti, úety
ani důvěry, by mu svěřili poslanecký mandát,
dovolil si německou zištnost, zpupnost a sobe-
ekost povýšiti a postaviti nad právní i mravní pod-
statu zákonů, na které přisahal. Tento minist
porušil politické zásady, na nichž vybudována
je nynější vládní soustava.
V oboru osvěty a vyučování dána je zajiste
tím projevem trůnní řeči, jímž panovník za po-
třebu školství vyhlásil klidný jeho rozvoj. A mi-
nistr vyučování dr. Marchet? Pokud jde zejména
o menšinové školství české, zatarasil tuto pro-
gramovou proposici panovníkovu — soustavnou
obstrukcí správního materiálu, v němž české
školství menšinové jest obsaženo.
Ministerský předseda baron Beck již ně-
doktor
Marchet
Beck
22
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Praze, dne 1. srpna.
(O věrné lampě.) Již počátkem uplynu
lého podzimku, v době, kdy obyčejně v každé
spořádanější rodině začíná se svitit, zdálo se mi
že věrná družka mého živola, dlouholetá spo-
lečnice mládenecké mě samoty, má poněkud
zanedbaná a z mody vyšlá lampa není, jak
bývala. Starostlivě zadival jsem se na ni, jak
se krčila v koutku za almarou a bystrému zraku
měmu neušlo, že chudince něco schází.
Přemýšlel jsem, co by to bylo, podiva
jsem se na milou lampu ještě jednou — rázem
bylo mi jasno, cože ji chybí: chyběl jí cylindr.
Nečekal jsem ani na Vánoce, do nichž
byly ještě asi tři měslce a jednoho dne pře-
kvapl jsem ji cylindrem zcela novým.
Hle, domnival jsem se, bůh ví, jak vesel
zazáří — sklamal jsem se. Pevně spolehal jsem
v to, že něžná má pozornost jistě ji potěši —
nepotěšila. Nebylo s ní řeči, nebyla pranie do-
jata mou pozornosti. Byla nějak ve špatném
rozmaru, tvářila se, jakoby ji byl eylindr přiliš
velikým a než jsem se nadál, crnk, něco prasklo.
Byl to můj dárek, jimž jsem jí chtěl způsobie
radost. Nelěšil ji, nevím proč. Najednou prskla
a jen jsem se ohlédl, střepy měho dárku válely
se po mém psacím stole. A lampa, nějak do-
břátá a dopálená, začadila mi celý strop.
bůh
Praha
23
article
Velmi mne to zarmoutilo. Takovéhle staro-
panenské rozmary objevovaly se u ní čím dál
tím častěji. Bývala vůbec v posledním čase tak
mrzuta, že ani svitit nechtěla — nevěděl jsem
si s ní rady. A pořád se něčeho dožadovala
nic nebylo jí vhod. Tu neměla dost petroleje,
tu si vymýšlela, že prý jsem jí už měsíc knotu
neutřel, tu, že prý o ni nedbám, tu prý zas
pelrolej nebyl jí dosti salonním — mrzivalo
mne to, ale neřekl jsem ani slova, aby nebylo
různic Ani jsem jí nevyčital, že byly doby.
když bývala ráda, mohla-li se druhdy naplt
petroleje, na němž salonního nebylo pranic. Ale
byla mnou zhýčkána, to je to, že jsem doma
neměl ani kanára, ani psa, ani kočky a že jsem
tedy staral se jen o ni. Často jsem za výklad-
ními skřiněmi vídal jiné, nádhernější, i krajko-
vými stinitky vyfintěné lampy, jež přímo zářily
svou mladosti a krásou — když jsem přišel
domů. uim nápadnějsí byla mi okolnost. že má
lampa vůbec nějak vůčihledé scházl. V posled-
ním čase ani svého zevnějšku si nehleděla
během letních měsíců, ve svém letním zátiší
v rohu za almarou, nápadně sestarala a sešla.
Myslím, že lampy z výkladních skřini byly by
se k ni ani nehlásily.
A jest ji sotva osmnáct le! — jaké pak
je to stáři? Byla sotva třiletou, když se do-
stala ke mně, u mne ještě není snad ani celých
patnáct let — jiné lampy v tom věku jsou ještě
plny života. A ji, zdá se, již ani existenee
netěšl.
Na mne si věru naříkat nemohla a ne-
může. Po všechna leta choval jsem se k ni
téměř oteovsky. Kolikrát jsem spíše sám sobě
od úst utrhl, jen aby ona měla všeho dost.
24
article
Sám jsem chodival třeba dvě saisony v jedi
ném klobouku — ji jsem kupoval eylindry
třeba šestkrát za měslc. Kolikrát chtěl jsem si
zakouřit, ale na místě doutníku pro sebe koupil
jsem raději nový knot pro věrnou družku své
samoty. A ještě jsem měl radost, kdýž n
mistě mne kouřila ona. A ona, ach, tak ná-
ruživě ráda kouřila! Jiným petrolejem jsem j
vůbec nekrmil, než Ima salonním. Jen jednou,
v době všeobecného zdražení požívatin, pokusil
jsem se ošidit ji petrolejem druhé jakosti, po-
někud levnějším, než na jaký byla zvykla —
okamžitě to poznala, prskala vztekem a nebylo
s ní řeči.
Prací věru nikdy jsem ji nepřetížil. V době
kdy jiné lampy musívají svitit o přitrž, chodí-
val jsem na procházku. Od Hromnie do
sv. Václava měla vůbec prázdniny, byla svou
vlastní paní. V té době z dlouhé chvile chy-
távala moly, kteřížto přitulní tvorové litávali ke
mně z venči v bláhovém domnění, že se o ne
budu starat. A v zímě, když jsou večery
kratší a když bývalo třeba, psáti při světle, ne
chtělo-li se jí, prostě nesvitila a bylo taky dobře
Výmluvila se třeba na loňský knot — nevyklá-
dal jsem ji toho ve zlé a nikdy jsem ji ne
Přijmul jsem ji kdysi z rukou svého
přítele, s nímž zůstávali jsme pospolu v přátel-
ské shodě a v Mikulandské ulici — všakse
tam právě v těchto dnech objevila prostá pa-
mětní deska, že je tam pokoj pro svobodne
pány s klíčem od domu k pronajmutí! Příle
můj chystal se tehdy veplouti ve chvalně známý
přístav manželství a v těch přípravšch krama
řil ve všem svém vlastnictví, aby se zbavil růz
ného, nepotrebného braku
nutil.
Imo salónní
Václav
Mikulandská ulice
25
article
Chtěl původně vyhodit i svou lampu, jejíž
chudobný zevnějšek nehodil se mu do nového
jeho přibuzenstva, do něhož se hodlal přiženit
Ale nevyhodil ji, rozmyslil si a věnoval ji mně
»Co s louhle zat . . . . . . . lampou«, řekl
»Bestie, ta se mne nazlobila! Nechceš ji ?«
(Nazval ji lampou »zatracenou«, ale mně to
přikré slovo se nellbí, uráží můj vkus i útloci
a proto jsem je raději vylečkoval.)
A ledy jsem se zatracené lampy ujal, když
mně ji tak srdečně nabídnul. Ujal jsem se ji
téměř oteovsky, mohu říci. Mně chudobný jej
zevnějšek nepřekážel.
Příteli měmu pomohla k doktorátu, byl
mu dobrou a užitečnou, když se připravova
ke zkouskám, často ji mořil tím, že musila mu
svitivat bluboko do noci, když unavením sotv
již blikala — po dosažení hodnosti doktorské
a snad i proto, že byl ženichem, najednou
zpyšněl a v pýše své se domníval, že by mu
ve važené rodině, do níž se přižení, chudý ze-
vnějšek prostě, studentské jeho lampy mohl
být jenom pro ostudu. Pravda, byla tím dlou-
hým ponocováním trochu přepadlá, eylindr měla
už z mody vyšlý a na několika místech slepo-
vaný anglickou náplasti, ale přitel můj asi
uhodl, že snad by se u mně opět spravila,
tedy mně ji věnoval. Hodný, srdečný člověk
Však nebe v zápětí šlechetnost jeho odmě-
nilo a požehnalo dobrému jeho skutku: sešlo
se mu ke svatbě elí a darem od přibuzenstva,
přátel a známých najednou lamp asi dvacel
Ne, počkejte, dvacet jich nebylo, ale tři byly
jistě. Samé krásné, pěkné, docela nové lampy.
Hodná
26
article
Co s nimi dělal, nevim, doma svitil elektrikou.
Přijmul jsem tedy chudinku lampu z jeho
rukou, když mně ji tak srdečně nabidnul, oka-
mžitě jsem ji adoptoval za vlastní a tak jsem
ji uvedl do své panické domácnosti. Byla druhdy
zvyklá dívati se do samých právniekých, sucho-
párných paragrafů — — panečku, ta mrkala,
když jsem ji uvedl do zcela jiného světa
když prvně zblízka mohla se dívat na něžné,
půvabné řádky mé oslňující lyriky !
Po svém bývalém pánu, myslím, ani
nezasleskla. Největší její radosti bylo, když mi
na psacím stolku mohla promastit papíry mých
rukopisů — chtělať, po svém způsobu, věrné
sloužit literstuře. Prokázala jí vskutku mnoh
platných služeb. Kromě toho jinou její radosl
bývalo, stěhovati se z místa na misto. Ne
v bylě, kde bývala konservativní a kde se zá
libou postavla se vždly schválně tam, kde nej
27
article
vle překážela, ale stěhovala se ráda z bytud
bylu, nejraději každý měsíc jinam — chtěl
z vlastního názoru peznati celou Prahu. Nikd-
nevydržela déle jednoho, nejvýš dvou čtvrtleti —
jsou takové stěhovavé lampy. Pravda, trochu
ovšem byla i rozmazlena dřivějším svým pánem,
jenž za svobodna této její choutce hovival
měrou svrchovanou.
Ani já jsem ji zprvu v té libůstce nebrá
nil Chudinka, bývala všecka šťastna, když mohla
alespoú na chvili opuslit vězení čtyť pokojovýeh
stén a projíti se na zdravém, svěžím vzduchu
pražských ulic. Vždycky jsem jí na tu prome-
nádu koupil nový cylindr, — ve starém, jenž
byl někdy zalepován papírem, byla by se stýděla
vyjít mezi lidi.
Ta záliba ve stěhování stala se jí vášní
Byla doba, kdy byla by se stěhovala snad každý
týden, tak se ji venku libilo. Ale pokaždé chtěla
se nosit, vždy se bránila tomu, aby s ostatním
domácím zařízením byla naložena na posťuhův
vozik. Nesnesla jízdy po nápravě od té doby.
kdy jednou z neopatrnosti mezi jízdou upadla
celá se při tom polloukla. Měla proti takověmu
způsobu dopravy jistou antipathii — ostatně
jsem jí dával za pravdu. Pokaždé se objevilo.
že instinkt její byl správný: to, co se vezlo.
skorem vždycky do nového bytu dojelo pollu-
čené a pohmožděné, lampa, že se nevezla, a že
jsem ji sám nesl ve svém náručí, šťastně vy-
vázla bez nejmenší pohromy.
Praha
28
article
Později ta stěhovací vášeň u ní jaksi po
levila. Bylo mi to vhod, neboť sám v té době
stával jsem se již usedlejším Ale za to u ni
čím dál, tím více objevovala se vlastnost jiná,
již jsem za dob její první mladosti nebyl přin
postřehl, — vlastnost, již jsem zprvu nevěnoval
zvláštní pozornosti, ale jež později uvedla mne
v úžas: dlonholetá, věrná družka mé mladost
stala se totiž koncem zimy naprosto ohni-
vzdornou.
Čím se to stalo, neumím vysvětlit. Ne-
chlubím se tim, snad ani to není mou záslu-
hou, že se má lampa honosi takovou vlastnosti
u jiných lamp skutečně vzáenou, ale je ohni
vzdornou skutečně. Učinil jsem zkoušek několik
výsledek byl pokaždé týž: lampa nesvítí, kdy-
bych ji prosil.
Byl u mné žid velešník, že prý kupuje
starožitnosti. Na př. staré šaty a boty. Ma
lampa ovšem je teprv osmnáeliletá, ale vypada
náhodou už tak sešlá, že by směle mohla býo
počilána mezí stardžiinosti. Považoval jsem prl
chod starožitníkův za vnuknuti a hlasem, v němž
chvěly se slzy, promluvil jsem k němu v ten
smysl, že náhodou mám pravé, staré české sklo,
neobyčrjnou zvláštnost.
29
article
A s krváerjícím srdcem ukázal jsem mu
svou věrnou, oddanou lampu
Podíval se na mne, podíval se na ni —
zavrtěl hlavou. Divil se — jak by se nedivil
Srdce mi tlouklo, že nastala chvile, kdy musim
se rozloučit s dávnou, věrnou družkou své sa-
moty, jež po léta snášela se mnou dobré i zlé-
Žd, jístě dobrý člověk, zdá se, ihned vy-
cilil, že lampa, třeba takto neúhledná, je mi
drahou a nechtěl mne o ni oloupit. Takhle něco
starého kdybych měl, kabát, nebo zimník, že
by dobře zaplatil. Mel cosi srdečného ve hlase,
naklonil si mne. Po krutém duševním bojl,
v němž nad sobectvím, člověku ostalně vroze-
ným, zvítězila láska k bližaímu, prohlásil jsem
slavnostně, že starých šatů sice nemám, ale to
staré češké sklo, totíž svou věrnou lampu, že
mu dávám zadarmo. Jen aby si ji vzal, že z
ni peněz nechci. Že je mi přiliš drahou, než
abych ji prodal za mrzký peníz. Muž starožitník
byl patrně dojat. Koktal cosi, že se tedy pro
lampu staví za chvilku, že prý ještě v sousadství
má nějakou pochůzku — koktal a byl ze dveří.
Srdce
Mel
30
article
Pro lampu nepřišel si podnes, darebák!
Z domu, v němž bydlím, za tmavého, pu-
stého večera vyšel nedávno, jako se chodilo v
starých historických povídkách, muž zakuklený
v široký, řasnatý plášť . .. Na nebi nebylo an
hvězdy, oblohou hnala se temná, zlověstná mra-
čna. .. Byla toho času výluka dlaždičů a ulice,
z níž vyšel onen muž, zahalený v široký, ras-
nalý plášť, byla již několik neděl rozkopána.
A tajemný muž s kloboukem hluboko do čela
vtlačeným šel a vyňal z pod svěho řasnalého
pláště jakýsi tajemný předmět, opatrně podíval
se kolem sebe, položil tiše a chvatně tajemný
předmět mezi hromadu kamení a písku a znoru
ostražitě podívav se kolem, vzdálil se chvatnými
kroky... Kolem byla hluboká, (mavá noc . ..
Ticho . .. Za mužem ozval se dětský pláč .
Ale ne zdola, ze země, nýbrž odněkud s třetiho
poschodi.
Urazil bych ostrovtip svého čtenáře, kdy-
bých i jen jediným slovem doložil, že onen ta-
jemný předmět nebyl snad pohozené nemluvně,
ale že byla to má stará, věrná lampa . . . Což,
ať si někdo pomůže
B. K.
ton