Strana 4.

NARODNÍ LISTY

16. prosince 1900.

Číslo 347.

Hudha. + Má sbírka »Libických písní«. Libíc nad Čidíinou, za starodávna město s hradem župním odkud Slavník, ofec sv. Vojtěcha, mocný sok knížaí pražských, vládl nad valnou částí českého jihový- chodu, jest nyní pouhá ves. Dnové staré slávy dávne zašty; ale že ještě v první polovici tohoto dokoná- vajícího století musilo býti veselo a živo na tomto historicky památném místě, toho důkazem je moje sbírka »Libických písní«, neobyčejně půvabných melodii a rázovitých v rytmu. Jsou to ověem pouhé trosky z velkého národního pokladu hudebního, který zde kvetl ještě v našem věku v obdivuhodné kráse i síle — ale i z těch možno se poučiti o půvabu a rázovitosti východo české písně lidové. Jako mou sbírku »Bechyňských písní«, colou naší veřejností tak vlídně přijatých, tak i tuto sbírku »Li bických písní« pouhá náhoda sestavila. Zpívala m je choť známého krejčovského mistra na Moráni pan Anna Majorová, rozená Chvalovských, která za svého mládí v letech 1840—1850 v Libici žila a tan byla považována za nejlepší zpěvačku lidových písní v celém okolí. Uvádím jeden zajímavý detai!: Když jsem při zápisu asi šedesáté písně vyslovil obdiv na dobrou pamětí ctihodné pěvkyně, skromně tato s úsmě- vem odvětila: »to nic není; ale co vše jsem zapo- mněla, poznáte dle toho, že jsme jako veselé dívčiny jednoho nedělního odpoledne se svou sestřenicí po čílaly, mnoho-li písní umím — a tu jsme jich, pa- nečku, napočítali na tři stale

Tolik je jisto, že v mladším pokolení píseň li- dová mizí; ve starším ještě žije a proto, co se tu cenného zachrániti dá, budiž zapsáno pro věčnou paměť, aby hudební majetek našeho lidu byl zacho- ván a pokud možná znova rozšířen. V naší intellí- genci je smysl pro toto naše osobité hudební dědictví z dob starších, v mnobých našich domácnostech ná- rodní píseň jest mile vítána, rovněž ve školách, ale nejúčinněji ule posledních zkušeností dá se znova rozšířiti na koncertním podiu s vhodným průvodem klavírním, jenž tu jiskru v prosté melodii dřímající musí roznítiti a posluchače na ty a ty krásy přímo upozorniti. Všeobecně se uznává, jak se povaha a ráz kaž- dého národa v jeho písních zjevuje a že ty to vzácně perličky, tato zlatá zrnka vedou k hlubšímu jeho po znání a ocenění. Zejmena u Slovanův možno mluviti o tomto mohutně vyvinutém lidovém umění, neboť nikde jinde nemují zpěvů v tak úžasném množství, v tak milé kráse a vábné rozmanitosti jako najdeme dosu mezí zpěvným lidem slovanským. Zpěvy ty vyrostly u nás ze skutečného života, jak se mezi prostým l- dem denně zjevuje; proto jsou tak přirozené, prav. divé a dojemné ve své naivní prostotě, v níž jeví se tolik bohatého citu, bujného žertu, rozmarného ve- selí, živé fantasie a ku podivu jemného smyslu pro těsné to spojení krásy básnické s krá- s ou hudební, jak to u jiného lidu na světě ne- najdete.

Národní písně, kterých si ještě před sto lety skoro nikdo valně nevážil, doslaly se na povreh ideou národnostní. První podnět k ocenění lidové písně vyšel od Herdera, jenž tím otevřel novou dráhu — a za lím příkladem šlo se i jinde. U nás první zmínka o významu národní písně české stala se r. 1814 v Hromádkových »Prvotinách« tě- mito slovy: »Žádoucí by bylo, kdyby se některý pan vlastenec vynasnažil, aby nám našelí bezné národní písně sebral, tak aby Čechov opět ke slovanskému zpěvu přivedeni byli, od kterého se — bohužel! — aspoň ve městech tvrdými zvuky a následováním německých písní velmi vzdálili a naše staré plsně toho zajisté zaslu- hují, aby za vzornynějším novým skla datelům vystaveny byly, neboť který náro nám vejebnější, vznešenější a světější písně vyká záti může, než jest »Otče náš milý Pane«? kde na jdeme milostnější a žertovnější nad onu »Má pa nenka hezká je?« a »Kdybys měla, má panenko, sto ovec«? — Čechové, tak rozhlášení v hudbě a roz přýlení po celé Evropě ve všech hlavních městechu každého dvora, měli by také onen poklad starého pění netoliko svým potomkům, nýbrž všem národům zachovati...« Stalo se tak ovšem mnohem později nesmrielnou zásluhou Erbenovou.

Sbírka Erbenova ovšem je přebohatou studnicí národního umění, ale přece v ní nejsou obsaženy všecky písně české dosud v lidu žijící. V této me sbírce na př. je takových »novinek« slušná řada tam, kde v Erbenovi je pouze text, zde jsem šťastni přišel na melodii, anebo je zde tu a tam v melodi pozoruhodná varianta, či konečně v textu jiný obrat ba i zcela neznámý verš. Milostných písní je tu nej. větší počet: 26, vojenských, svatebních a tanečníc po sedmi; jedna myslivecká, jedna polského původu a konečně i jedna pohřební. Píseň předposlední na- zval jsem »Upomínkon na Mozarta« a ze žertu jsem ji také podepřel známým mozartovským průvodem. Jak rozhodující vliv měl Mozart na celé pokolení tehdejších našich skladatelů je známo; a není tedy divu, že ta i ona jeho melodie vnikla i do lidové písně. K nejstarším počítám písně svatební, jež v známých obřadech se přenášely z pokolení na po kolení — a pravým skvostem toho druhu je tu ze jmena »Co vy mily družičky« tónu tak dojemn archaistického jako milá zkazka z omšených dol Z tanečních uvádím: »zpátečnou« rythmu polonézo vého, »kolovrat« rythmu furiantového, taneční písei při starém svatebním obřadu »umývadln«, řadu »sou sedských«, pak »zadrhovanou« a zvláště zajímavou »šupanou« v taktu pětičtvrtním.

Mezi písně libické zařadil jsem tři mně zvláště milé: je to po celých Čechách známá »Teče voda proti vodě«, ku které dosud v žádné sbírce nebyl vy dán průvod klavírní, pak »Na těch koloděj ských iokách.« velice originální kombinace písn pastýřské s dudáckou, kterou mi zpíval dokto Ladislav Ouis, když jsme před lety byli spoli v družině Nerudově, konečně roztomilý národní po pěvek v rytmu »sousedské« z Viktorinov a re pertoiru, dle kteréž písničky bylo zasnoubení druhd závazkem v pravém smyslu slova, jak prozrazuji text: »zavaž mi šáteček na uzle dva«. Již při »Bechyňských písních« jsem poznamenal že jsem tam nepřišel ani na jedinou píseň mollo vou a totéž musím opakovati i při »Libických pí snich«, které jsou přece mnobem starší; je ted- zjevně dokázáno, že dur je vládnoucí toninou lidu českého již od počátku 19. století na rozdít od Mo ravánů a Slováků, u nichž vládnoucí toninou je moll. Spojení všech těchto kmenů je tedy nutne již se stránky hudební V národní písní, která od pokolení k pokolen se ústním podáním přenáší, tají se nejstaršía dosud živoucí hudební památky starožitnosti slo- vanské, na jichž základě vyšší umění dale stavět může vlastním slobem. Ukázku z »Libíckých písní« předneslo včera večet v koncertě Měšfanské besedy poprvé »Damské pěvecké terce!to«, štastné to spojenít krásných hlasů s nadějnou budoucností. »Libick písně« vydá tiskem redaktor »Dalibora« Mojmí Urhánek, jenž se rozloučil se známou firmou svého otce a hodlá si založiti nové nakladatelatví výhradně hudební, od něhož, jako od každé konkurence, možno očekávati zdar v novém rozvoji české paní Muziky V. J. No votný.

Výtvarné umění. , Z Vídně, 15. prosince. (Tlígrm. »N. L « Sochorův obraz »Bitva u Střezetic« prohlédl si dne president panské sněmovny, kníže Alfred Windisch- grätz, a ředitel soukromých statků císařových, baro Chertek.

Ze soudní síně. JUDr. Karel Motejl proti zástupeům finanční prokuratury. Líčení včerejší skončilo teprve o půl 12. hodin dopolední, pročež nemohli jsme kromě stručného sdělení, že bylo odročeno, podati zprávu o dalšín jeho průběhu. Pan dr. Schaner protestoval proti připuštění navrhovaného důkazu a žádal za předvolání pp dra. Pospíšila a dra. Pflanzera, aby byli vyslechnut o té okolnosti, že dr. Eisenbach při ústním líčent ve sporu Ústřední Matice školské proti odůmrinímu eláru urážky proti dru. Motejloví opakoval. Dále navrhoval, aby dožádáno bylo ministerstvo financí za sproštění žalovaných závazků k zachování úřadního tajemství a žádal za předvolání dvorního rady Müllera. Jakými zbraněmi — pokračoval dr. Schauer — finanční prokuratura v celém tomto sporu pracuje. jest nejlépe viděti z toho, že zástupce žalovaných uvedl zde podrobnosti o provedení důkazu pravdy, které?doposud byly hlubokým úřadním tajemstvím a o kterých ani zástupce Ústřední Matice školské nikomu se nezmínil. Naproti tomu uvedl dr. Lingg, zástupce žalo- vaných, že dobré zdání bylo již sepsáno, soudu odevzdáno a stranám k prohlédnutí doručeno a ž tedy nelze pokládati za tajemství to, co ví celá řada osob. Soudce připustil na to důkaz nabízený zástupcem žalovaných a vyhověl rovněž návrhům, které podaí pan dr. Schauer jmenem žalobce. Na to bylo líčení odročeno.

Pražský advokát p. dr. Lingg nám píše: V poledním vydání Vašeho listu ze dne 15 L. m. čís. 346. uveřejnili jste pod záhlavím referátu o žalobě pro urážku na cti, podané panem drem Motejlem, na zástupce c. k. finanční prokuratury mnou hájené, tato slova: »Ve své další řeči prozradil také to, co u zem- ského soudu civilního doposud je hlubokým tajem stvím. Žádal toliž, aby k líčení trestnímu bylo vy- žádáno dobrozdání znalců o odvětku Antonína Ber- gra. — — — Toto prozrazení úřadního tajemství způsobilo značné vzrušení.« — Naproti tomu žádám za laskavé opravení, že v rozepři Ústřední Matice školské s odůmriním erárem bylo již při roku dne 25. listopadu t. r. dopřáno oběma stranám na hlednouti v opis znaleckého dobrozdání a zástupei Ústřední Matice školské povolena byla k jeho ná- vrhu lhůta k podání vyjádření o tom. Oběma stra- nám jsou tedy dobrozdání už po týdoy známa. — Vaše zpráva vypravuje ostatně o dobrozdání mno- hem více, než sám jsem přednesl. Z toho vysvítá že výčitka p. dra. Schauera v příčlně prozrazení ta jemství úřadních mně učiněná úplně jest neodů vodněná. Z Brna, 14. prosince. 23letý Frant. Gargo syn rolníka z Lověiček, který zastřelil svého otce rozčílen jsa nad jeho ma notratniclvím byl zdejší porotou odsouzen pro zlocin zabití na 9 let do těžkého žaláře.

Stelnwender contra Pacher. Ze Salopurku, 15. prosince. (Zvi. tlgrm. »Nár. Listů«. ) Při dnešním líčení, zahájeném k 10. hod., vy slechnut dr. Sylvester jako svědek v záležitosti tur ské dráhy. Prohlásil, že dr. Sleinwender ujímals horlivě stavby trati té a to asi ve 100 schůzi, ve sněmovně i mimo ni, a že vystupoval ostře pret jižní dráze, takže není pravdivým obvinění Pacheren pronesené, jakoby Steinwender byl hleděl projek turské dráhy v zájmu jižní dráhiy mařiti. Potom pojednává jmenem obžalovaného dr. Oedel o další části obžaloby, týkající se výčítky, že dr Steinwender byl »vděčným chráněncem ministi Schönborna a Bacquehema«. Dr. Oedel praví, že by Pacher k výčitce té oprávněn a sice na základě udán jistého Morice Erdingra, kterýž proti Steinwendrov a jiným vysoce poslaveným osobnostem pronesl ob vinění, že se dopouštěly nemravných činů, podléhají- cích trestnímu zákonu.

Dr. Oedel ze způsobu, jakým projednáno bylo — soudní vyšetřování bylo zastaveno — zmíněné udání Erdingrovo, vyvozuje oprávněnost Pacherova tvrzení svrchu dotčeného. Předseda dává na uváženou, nemělo-li by býti líčení v této části prohlášeno za tajné. Dr. Beuerle, zástupce Steinweudrův, žádá, aby- bylo veřejné. Veřejná byla urážka, veřejné mus býti i zadostučinění. Jde jen o dvě otázsy, za prvé - Dopustil-li ne Steinwender zločinu onoho? Na to lze jen »ano« neb »ne« odpověděti, ne jinak. Za druhé ututlali-li Schönborn a Barguehem věc tu? V pří- čině té byl prohlásil dr. Pacher sám ve své brožuře. že nemůže na svém tvrzení trvati. Dr. Pacher (rozčilen): Není pravda! Zvědě skutečné okolnosti affěry tě, vím nyní, že Steln wender se zločinu toho dopustil. Dr. Steinwenider vzchopil se ze stolice rovněž nanejvýš rozčilen. Dr. Beuerle nepouští h ale ke slovu i prohlašuje, že si ponechává pro výrok ten právo na další stihání dra. Pachera. Dr. Oedl jest rovněž pro řízení veřejné.

Soud se odebral pak k poradě o tom, má-li být líčení na dále veřejné nebo tajné. Po poradě usnesl se soud při jednání o aflfet Erdingrově veřejnost prozatím nevylučovati Obhájce dr. Oedel: Po rozmluvě s drem. Stein wendrem pan Pacher odvolal dobrovolně svá slova »vděčný chráněnec min. Schönborna a Bacquehema« a to z té příčiny, že se nechtěl déle zabývati touto špinavou afférou. Poněvadž však pak Stein wender tato slova v žalobě sám inkriminoval a prohlásil, že je nyní poskytnuta panu Pacherovi příležitost, aby toto obvinění dokázal, pan Pacher vyšetřoval věc tu dále. Výsledek jeho vyšetřování byl následujícíi V restaurantu »Riedhof« ve Vídní obsluhoval jakýsi Erdinger společnost u stolu č. 5, záležející z dra. Steinwend-a a několika osob z nejvyšší aristo kracie . .. President žádá obhájce, by neuváděl jmén Zástupce dra. Sleinwendra dr. Beuerle: Do kážu, že dr. Steinwender za tímto stolem nikdy ne seděl a s touto společností se neslýkal. Dr. Oedel (pokračuje): Tento Erdinger dostával od spole nosti velké zpropitné, od dvou dokonce do- stal brillantový prsten a také na útraty společnost jel do Italie. Mladík ten se spustl a dostal se do kollise s trostním soudem. Následkem styků s toule společností přišel pak do inkvisitní nemocnice. Mo hou to dokázati svědkové: Zuzana Erdingrová, matk tohoto mladíka, a policejní konfident Lamp!, který věc tu vyšetřoval President: Chcete dokázati, že dr. Stein wender daroval Erdingrovi hrillantový prsten Dr. Oedel: Nemohu dokázati, kdo daroval ten prsten.

President: Chcete dokázati, že mladík onen dostal se do vězeňské nemocnice následkem styku s drem. Steinwendrem Dr. Oedel: Mohu jen říci, že se to stalo ná- sledkem styků se zmíněnou společností. Praví potom dále: U matky Erdingrovy nalezen byl list, ve kterém vysoce postavený pán píše Erdingrovi: »Vzpomínáš na to, jak jsem se s Tebou sešel na náměstí svatého Marka? Tvůj vděčný...« Jmeno pisatele listu toho mohu jmenovati.

Předseda: Nikoli. Prosím, byste žádných jmen neuváděl. Já tu věc debře zní m. O 4. hod. odpolední skončeno průvodní říze í a poroteům položeno 5 hlavních a 5 eventuálníeh otázek. Na to ujal se slova dr. Steinw ende r pravil: »Mohu pánům poroteům říci jako čestny muž, že na tom, jako bych byl zapleten do affery Erdingerovy, není slova pravdy. J á se stolní společností, o níž se dopoledne mluvilo, se nestýkal. Já Erdingerovi nedao nikdy větší zpropitné, aniž kdy jsem mu darova brillantový prsten. Nikdy jsem mu neposkytl pro- středků, by odjel do Italie. Prohlašují slavnostně že jsem se nikdy neucházel o intervenci ministrů zvěděl jsem, že vůbec nikdy k podobné intervene nedošlo.« Po plaidoyerech a replikách odebrali se porot- cové o 7. večer k poradě. Tato trvala ne celé hodiny. Vrchní porotce Nowack, mistr truhlářský prosil presidenta, by dal přečísti zapisovatelem otázky, ježto si založil brejle a bez nich čisti ne- může. Předseda žádosti lé vyhověl. Na to vyhlášen tenlo verdikt: Na hlavní otázku, jeli obžalovaný vinen, ž se dopustil utrhání na cti tlm, že vyčítal žalobei zbabělost, odpověděli porotci 10 hlasy ne, dvěma ano. Na otázku eventuální, podal-li důkaz svého tvrzení, deseti ano, třemi ne. Na druhou otázku stran výčítky, že Steinwender se dopustil zrady na ně meckém národě a že byl stídičem, 8 hlasy ne čtyřmí ano, na eventuální otázku, podal li žalovaný Pácher důkaz pravdy, 7 hlasy ano, 5 ne. Na otázku

třetí, je-li Pacher vinen, že Steinwendrovi vyčílal že sypal voličům písek do očí, odpověděli porote jednohlasně ne, na eventuální otázku, podal-li Pa- cher důkaz pravdy, jednohlasně ano. Na čtvrtou otázku, je-ti Pacher vinen, že vyčítal Steinwenderovi. že jen pomocí ministrů Schönborna a Bacquchema uchráněn byl trestu za přestupky proti mravnosti. že se stal závislým na těchto ministrech a neschop- ným zastávati mandát, odpověděli porotci 7 hlasy ne, 5 ano. Na otázku eventuální, podal-li Pache důkaz pravdy, odpověděli porotci 7 hlasy ano 5 ne. Poslední otázku, jeli Pacher vinen, že urazil Steinwendra výčitkou, že prováděl v příčině turské dráhy švindle, odpověděli porotci 11 hlasy ne, jedi ným ano, na eventuální otázku, podali li Pacher v té příčině důkaz pravdy 8 hlasy ne, 4 ano. Po dlouhém sporu mezi oběma advokáty a pre- sidiem o platnosti tohoto nálezu, uznal soud, že mu nepřísluší posuzovati, je-li v odpovědech poroteu odpor čili nic a že musí tedy vynésti rozsudek osvobozující. Na to Schönererovci v sále přítomní provolával bouřlivé »Heile Předseda: To je beztaktnost, kterou musín pokárat. Zástupce Steinwenderův podal zma tečn stížnost.

Válčení s Cínou. Telegramy. Diplomacie. Z Londýna, 15. prosince. (C.-B.) Tokij ský zpravodaj »Timesů« oznamuje: Vláda ja ponská a lid prodchnuti jsou počestnou tužbou aby zjednány byly mír a blaho Číny a zacho váno bylo území celistvé. Pokud postupu Ruske na konci se tkne, není odůvodněnou domněnka že by prolo Japonsko mohlo opatrnou svou vy čkávací politiku změniti. Nemůže býti přesvěd čivějšího důkazu, že Japonsko chce zachován Číny, než jakým jest okolnost, že na dohod- anglicko německou přistoupilo rychle a be výhrad. Z Pekina, 15. prosince. (»Reuter«. Vyjednávání s čínskými plnomocniky ješt nezačalo. Britský vyslanec nemá definitivn instrukci. Očekává se, že všecko bude vyřízen v několika dnech. Z Tjencina, 14. prosince. (»Reuter«.

Proslýchá se z věrohodného pramene, že eísa vyslovil souhlas s 10 požadavky mocností 1. náhradou 700 mill. taelů, splatných v 6e letech na záruku důchodů z listiny (cizinsko daně); 2. zřízením přiměřeného pomníku vyslane Ketielerovi v Pekině; 3. císařský prine, blízk zpřízněný s císařskou rodinou, pojede do Ber lina; 4. cizí vojsko obsadí spojení mezi Taku a Pekinem; 5. úřadníci boxeři budou potrestáni 6. kandidáti z míst, kde cizinci byli týráni nebudou připuštěni po pět let ke státním zkou škám v Pekině; 7. státní rada (cungli jamin zruší se; 8. vyslanci mají k eísaři svobodny přístup; 9. dovoz zbraně a střeliva zakazuje se 10. pozemní a námořské tvrze mezi Šanchaj kvanem, Taku a Pekinem zboří se. C. Z Paříže, 15. prosince. (»Pol. Corr.e Šanchajský dopisovatel »Tempsu« oznamuje, že měl rozmluvu s princem Činem, jenž popře pověsti o návratu dvora do Pekina a prohlásil že Čína zaplatí válečnou náhradu bez půjčky v ročních splátkách. Z Pekina, 15. prosince. (»Wolff«.) Včer uveřejněn císařský edikt ze dne 9. t. m., jenž obsahuje plnou moc Čina a Luchunčana k vyjednávání. Je sepsán dle vzoru simono- secké plnomoci. Rusové koupili 120 000 piculs- reis, uby je z polovice zadarmo, nebo velmi lacino dal nuzným Číňanům.

V Pečilsku. Z Berlína, 15. prosince. (Wolff.) Z Pe- kina se oznamuje: Na železniční trati Pekin Janeun jezdí již dělnické vlaky. Dne 15. t. m má po trati té býti opět zahájena částečná do prava. Z Londýna, 15. prosince. (C.-B.) Ve černí noviny oznamují dnes z Pekina, že dosa vadní tokijský vyslanec jmenován pekin ským guvernere m. Operace spojencův. Z Berlína, 15. prosince. Z Pekinas sděluje: Dne 12. prosince učinili boxeři útok na několik poštovních stanie. Na to podnikla posádka v Hosivu výpravu proti boxerům, ktek v síle asi 1000 mužů byli po vražedném boj odraženi. Po opětném útoku byli pak boxeř úplně rozprášení a mnoho povstale ckých vesnic spáleno. Jízda po dráze Pekin-Tjencienu bude ob novena do 14 dnů. Z Pekina, 15. prosince. (C.- B.) Vrchn velitel oznamuje: Rohrscheidtova ko lona našla v Draně velké zásoby zbra n a střeliva, také několi 15em. děl, jež byla ještě v bednách. Tento materiál byl částečno zničen, částečně sebrán a odvezen. Setník Use- dom spadl s koně a zlomil si nohu.

Válka jihoafrická. Telegramy. Z Londýna, 15. prosince. (C.-B.) Lord Kitehener sděluje: Generál Knox hnal De- veta na sever k Tabanchu Ladybrandu, jež anglické vojsko má obsazeny. Oddil Devetův čílající as 3000 mužů, pokoušel se všemožně proniknouti a byl při tom podporován vojskem burským, na severu operujícím. Útoky tyto byly odraženy, ač některým Burům se podařilo pro razili šiky na jih. Vojsko Devetovo utrpělo, pronikajíc šiky anglickými, značných ztrát. Britové ukořisti patnáctiliberní dělo, jež odňato jim bylo u De- veitsdorpu a krom toho větší počel vozů mu ničních a zajali 22 mu že Z Londýna, 15. prosince. (C.-B.) Lon Kitchener telegrafuje ze včerejška : Generál Clements dovedl své vojsko bez odporudo Komandoneku. Jeho ztráty jsou těžké. 5 důstojníků a 9 mužů zabito, 18 dů- stojníků a 525 mužů se pohřešuje. mezi nimi 4 setniny střelců nor th- umberlandských. v. Z Londýna, 15. prosince. Min sterská rada, svolána na kvap na zvěst o porážce gen. Clementse, kteréž zúčastnili se všichni ministři, nařídila, aby všecky zálohy ihned připravity se k po hotovosti, zvláště pak jízda. Roz čilení nynější připomíná nejhorší dny ladys mitské. Poněvadž dosti zpráv, že také Komati port i Bloemfontein a Kimberlev jsou ohro

ženy, obdržela rozkaz všechna vojska, jež se domů vracela, aby zůstala vjižní Africe. Z K ap- ského města dochází zpráva, že tam zavládlo veliké rozěilení na zvěstí o porážce Angličanů, jejíž podrobností censurou telegramů jsoupot lačeny. w. Z Londýna, 15. prosince. Anglické úřady dávají v okolI Johannesburgu farmy spravovati a hospodářské práce obstarávati. »Daily Express« sděluje z Lourenco-Mar- quezu: Burský oddíl o 400 mužích s 2 děly zaujal postavení u Nellspruitu. Telegrafické a železniční spojení jest na dálku 12 mil přerušeno. Z Mafekingu se sděluje, že ang lic ký oddil Bury u Moldesfontelnu by napaden. Lord Methuen vyslal tam posily. jež byly ale rovněž Bury napadeny. Uprchlíci v Kapském městé prodlévajíe (uitländeři) trpí hroznou bídu. Veliký počet jieh chtěl vstoupiti do anglického vojska, ale skoren všichni pro tělesnou bídu opmitnuti.

Telefonické zprávy „,Nár. Listů. Parlamentní kalendarium na r. 1901. Z Vídně, 15. prosince. Odpoledne konala se za účastenství všech členů kabi- netu ministerska rada. Letošní kampaň sněmů zemských po kládá se odbytou. Mysl a pozornost vlady počínají se obraceti k vídeňskému par- lamentu. Tento sejde se jistě v druhé polovině lednové. Minister- stvo nalehati bude na jeho neprodlen sestoupení po vykonaných vol- bách. Poslední konají se v dolnorakou- ském velkostatku 18. ledna. Kabinet chce brzké svolání říšské rady ze dvou důvodů jednak aby zaplašil zdání, jakoby chtěl pro- dlužovat existenci svoji protahováním regimu bezparlamentního, jinak protože také jemu záležeti musí na tom, aby nastalo jakési vy jasnění co nejdřív. Dlouho první zasedán sněmoven nepotrvá. Bude omezeno časnými svátky velikonočními i rozhodnutím, že sněmy zemské sejdou se opět ke pra- videlně práci v březnu a konečně a hlavně prý úvahou, že zatězkávací zkouška, která bude učiněna s parlamentem, ukáže li se děl- ným, se musí díti s největší obezřelostí. Při disposících pro jednotlivé sbory zá konodárné: sněmy zemské, říšskou radu delegace bude třeba bráti vládám zřetel na tyto momenty do maďarského parlamentu budou nové volby z jara; vyprší platnost mandátů sně mu království českého a velko- vévodství tyrolského; zasedají delegace ve Vídni a vzhle dem na výstavbu železníce ze Sara- jeva do Nového Pazaru je přání, by stavbou touto se počalo co nejdřív a dele- gace povolily náklad na ni ještě před letni- cemi. Delegacím bude kromě toho pro rok 1902 povoliti výdaje na nová děla.

Věci pražské ve Vídni. Z Vídně, 15. prosince. Starosta král hlav. města Prahy dr. Vladimír Srb, byv sem povolán, dnes zde meškal. Jednal s mi nistrem drem. Rezkem o některých pil- ných záležitostech pražských, zvlášťě pak stavbě nového justičního paláce pro Prahu Je důvodná naděje, že dojde k vyrovnáni mezi stanoviskem ministerstva financi a mez stanoviskem obce pražské. Dalmatské a bosenské dráhy. č. Ze Zadru, 15. prosince. Zemským sněmem dosazený výbor se usnesl stran bo- senských dráh navrhnouti resoluci, v níž se protestuje proti dohodě obou vlád v této věci co nejrozhodněji, protože je Dalmacie z důležitého spojení s Bosnou vyloučena. Zároveň navrhuje se, aby zemskému výboru se uložilo podati parlamentu petici za za mítnutí vládní předlohy a usnesení, aby ne- prodleně počalo se se stavbou tratí Zader— Očestovo a Split—Aržano. Aby se nespoko- jenost v otázce bosenských dráh dal projev pomýšlí se také na zamítnutí vládní před- lohy o zemské přirážce k státní dani z lihu Před tyrolským sněmem. sz. Z Inšpruku, 15. prosince. Časo- pis »Alto Adige« sděluje, že s napjetím se očekává zasedání týroiského sněmu, který bude zahájen dne 17. t. m., neboť po dlouhé abstinenci vstoupí tam zase vlaští poslanci.

Ale pouze proto, aby vládě dělali nejostřejší opposici, zejmena jí chtějí dělati nesnáze odporem proti předloze o přirážce k dani lihové. Místodržitel hodlá prý učiniti jisté návrhy, aby Vlaši byli usmíření. To však se sotva podaří, ježto bezpochyby také němečtí poslanci z jižních Tyrol budou hlasovati proti přirážce k lihové dani. Z Inšpraku, 15. prosince. (C. - B.) O dnešních doplňovacích volbách ve velkostatkářské kurii zvoleni zemskými poslanci opět: Adalbert Hellrigl, šl. Eyrl dr. Grabmayr, ryt. Widmann, bar Longo (němečtí liberálové), nově Al Campi, August Panizza, dr. Jan Ros- mini, dr. Jos. Stefenelli a dr. Tomáš Bresciani (vesměs liberální Vlaši). Osobní. Z Vídně, 15. prosince. M.-p. dr Körber byl dnes ráno přijat císařem ve zvláštním slyšení. Z Vídně, 15. prosince. Ministr obchodu jmenoval ve srozumění s ministrem-presi dentem a ministrem zahraničních záležitost bývalého odborného chefa a bývalého po slance říšského, dra. Bažanta, odborným zpravodajem v Berlíně. Z Vídně, 15. prosince. Chef presi diální kanceláře v ministerstvu finane Scheuchenstuel jmenován byl dvorním radou. Kníže černohorský. a. 7 Řtímn, 14. prosince. Za příčinou slavnosti 40letého jubilea vlády své dne 19. t. m. přijme kníže černohorský titul »Krá- lovská Výsosť«. Úmysl ten oznámil též zdej šímu dvoru. Velmoci nebudou mu čini žádných obtízí. Dosud měl kníze Mikuláš titul »Výsoste, President Krüger v Evropě. R. Z Paříže, 14. prosince. Proslýchá se, že hollandská královna Vílemína chce zprostředkovati schůzku Salisburyho Krügrem. w. Z Londýna, 14. prosince. Dle do- slechu Krüger v rozmluvě s lordem Salis- burym chce navrhnouti klid zbraní, povolí-li Anglie Transvaalsku vnitřní neodvislost jeho pod vrchní vládou britskou.

Anglie a Rusko. a. Z Vídně, 15. prosince. »Wiener Allgemeine Zig.« oznamuje z Londý na: Zdejší vláda, dříve než se odhodlala k váž- ným krokům proti Transvaalsku, měla za nutno, zajistiti se o přísnou neutra- litu Ruska. Vyjednávání v té příčině mělo positivný výsledek. Ruská vláda se za- vázala v transvaalské otázce zachovati na- prostou neutralitu a Angličanům nečiniti žád- ných obtíží. Za to dala Anglie ujištění, že nebude ničeho namítati, aby Rusko na úkor Číny území své rozšířilo. Anglická vláda ponechala Rusku úplnou volnost, aby se v Manžursku odškodnilo za ztráty v čínské válce. Z toho důvodu pokládá se Krügrova cesta do Petrohradu za úplně vyloučenu. Myslí se, že presidentovi bude dán pokyn, aby do Petrohradu nejezdil. Pařížská výstava. Z Paříže, 15. prosince. (C.-B.) Bilance světové výstavy v Paříži byla dnes uveřej- něna. Výdaje činily 116,500.000 fr., příjmy 114,456.000 fr. Schodek páčí se tudíž na 2,041.000 fr. Berlínská policie. n. Z Berlína, 15. prosince. Ná- sledkem odhalení o úplatnosti policie ber- línské při procesu Sternbergově přikročeno bude záhy k pronikavé prý reformě její, kterouž vypracuje komise, dosazená za tím účelem v ministerstvu vnitra.

Telegramy korresp. kanceláře. Z Vídně, 15. prosince. (C.B.) »Wie- ner Abendpost« dovídá se, že ministerstvo vyučování na základě ustanovení příslušného zákona o platech ze dne 19. září 1898 pro- vedlo nyní také povýšení professor na státních ústavech pro uči- tele a učitelky do vyšších hodnostních tříd pro letošní rok. Bylo povýšeno 15 pro- fessorů do VIII. a 24 professorů do VII. hodnostní třídy, úhrnem tedy 39. Co ne- vidět budou prý povýšení ředitelé jmenova- ných ústavů do VI. hodnostní třídy. »Vojenský Věstník« oznamuje, že plu- kovník Albert Schwartz. Rhönsta dt, velitel 5. hulánského pluku zeměbraneckého, jmenován velitelem pěší zeměbranecké bri- gády v Jose fově. Ze Zadru oznamují náhlou smrt před- sedy mírné národní strany chorvatské, Jana Vrankoviče. Včera ho ranila mrtvíce. Nebožtík byl předsodou zemědělské radya přísedícím zemského výboru dalmatského. Uherská sněmovna. Z Pešti, 15. prosince. (C.-B.) V dolní sněmovně podána zpráva právního výboru o upravení konsulátních poplatkův, a předloha o zatímném rozpočtu schválena ve 3. čtení Následovalo 3. čtení předlohy o zacho- vání dosavadního braneckého kontin- gentu pro r. 1901. Posl. Ratkay žádá za přepočítání sněmovny a když shledalo se, že nemůže se usnášeti, byla schůze na 10 minut pře- rušena. Po jejím obnovení byl ve sněmovně do- statečný počet poslancův a přijata obě pro- visoria branného zákona ve 3. čtení. Potom rokovalo se dále o braneckém kontingentu pro r. 1901. Posl. Pichler vyčítal předsedovi mi- nisterstva, že při posuzování připustnosti § 14. pustil se dál než v Rakousku, kde zdráhají se užiti onoho článku při nařízeních, jimiž ukládají se státu trvalá břemena. Stýská si, že se s Maďary ve vojště zle nakládá a ná- sledkem toho jsou četné samovraždy. Na- lehá na opravu trestního řízení vojenského.

Konečně vyslovuje se proti předloze. (Hlučná pochvala na krajní levici.) M.-p. Szell konejší Pichlera, aby se nebál, že použije se § 14. v případech, kde to zákon zakazuje. Mohl by uvésti příklady, že dbá, aby nepoužilo se § 14. při záležito- stech, jež vyplývají z pragmatické sankcea mají se vyříditi společně mezi lidovými za- stupitelstvy a mezi národy. Dosvědčuje to také celní spolek, jenž z téže příčiny nebyl proveden pomocí § 14. Nyní jedná se však jen o schválení branecké předlohy a to může sněm učiniti, neboť tomu nebrání politické příčiny. Použití § 14. při této předloze je zatím theoretické. Poslední braneckou před- lohu říšská rada rakouská schválila. Mohla by tak učiniti také nyní a je naděje, že vzdor všem zmatkům v Rakousku tak se stane. Žádá proto, by předloha byla přijata. (Hlučná pochvala a »Eljén!« ve středu.) Státní tajemník Gromon dovozuje (na- proti Pichlerovi), že příčinou samovražd není nakládaní s vojáky, nýbrž nynější věk. Vždyt prý i studentík, propadnuv ve zkoušce, po- kouší se o samovraždu. Výsledek důstojnických zkoušek ve spo- lečné armádě byl přívnivější, než u hon- vedů, avšak z toho se nesmí vyvozovati po- všechný úpadek. Osnova nového trestního řízení vojenského jest hotova — jak pro- hlásil již sám ministr honvedský. Referent dlí nyní ve Vídni, aby se věc projednala. Prosí za schválení předlohy. Hlučná pochvala pravice. Předloha přijata za podklad zevrubného rokování a v něm po krátké debatě rovněž schválena. Konečně rokovalo se dále zevrubně o rozpočtu na rok 1901. Při položce »Královský dvůre posl. Ratkay žádal, by se zřídila samostatná maďarská evidence oprávněných k násled-