ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 f8dd0540-70b8-11dc-94ba-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 28 celkem · entity: person 64, place 7, work 1, org 2
1 masthead
10. května 1903.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha
3 masthead
„Národních Listů
4 masthead
k číslu 128.
5 masthead
Strana9.
6 article Odstranění dra. Korbela.
Odstranění dra. Korbela. Napsal Václav Štika. Ačkoliv jsem na těchto místech už mnoho kráte naznačoval, že jest nejvýše na čase, aby byl dr. Korbel odstraněn, padala slova moje jak zrní na tvrdou skálu. Naopak, měla slova moje účinek naprosto nevídaný a netušený. Dr. Korbel ačkoliv mě každého dne ujišťoval, že podobných nesmyslů (jimiž patrně minil mě přírodopisne obrázky ze svého života) zásadně nečte, prohřeši se proti hlásaným zásadám a podobné nesmysly Nemoha si však srovnati v hlavě, že byeh já, člověk ve službách státu sešedivělý a ozdo- bený dvěma medaillemi, jednou válečnou na červené stuze, druhou civilní na bíločervené stuze, mohl psáti jinam a zejmena také do těchto míst, místo do „Právníka“, váhal zřejmě, ale váhal k mému prospěchu. Abych dra. Korbela poněkud zmátl, povolil jsem mu jednu tabulárku a zároveň jsem zřídi k ochraně právních zájmů oněch neznámých osob, jež by tímto povolením poškozeny být mohly, opatrovníka v osobě našeho notáře pana Vyhostěného. Toť se ví, notář rekuroval a nejen že bylo jeho rekursu úplně vyhověno. krajský jako rekursní soud za pomoci a patrně i na návrh našeho milovaného pana dvorního rady nařídil proti mně disciplinární vyhledávání pro lehkomyslné užívání zastaralého vydáni Manzových zákonníků. Ostatně zpozorovali jsme všichni u dra. Kor bela jakési nervové předráždění. Nebylo sice pří- čin, abychom tuto jeho chorobu odvozovali z ně- jaké snad přepracovanosti, poněvadž od zaveden nového civilního řádu soudního klienti vyhýbali se jeho kanceláři jako čerti missionářům a ve- likonočním exerciciím, spěchajíce každého pátku k nám do všech soudních oddělení a dávajíce i udíleti rady do všech oborů spadající, kdežto v předsíni dra. Korbela bývalo prázdno a pusto.
Korbel Štika doktor Manzový
7 article
Od přepracovanosti to tedy rozhodně nebylo, na opak stýskával si dr. Korbel, že pracuje nyní tak málo, že prací svou rozmnožuje spíše slav svých passiv nežli aktiv. Byly to však u něho takové chorobné zjevy že jsme se někdy vážně obávali, že nám provede jednou něco obrovského. Zejmena bolestně se mne dotklo, co mi pro- vedl v den patrona země české. Jiná léta po- sílával mi krabici marinovaného úhoře, dvě škatulky sardinek, bedničku kuba a tři láhve žernoseckého samotoku, tentokráte však omezil se pouze na zaslání deseti lahví Šaratice. Ma drahá Terezie domnívajíc se, že to je nějaké zvláště drahé víno, odpila z nejbližší láhve asi půl litru, čímž se nesnáze našeho manželského spolužití nesmírně zvětšily. Nikdy bych byl ne- řekl, že to jsou minerální vody a právě jenom minerální vody, které tak výdatně u mé drahé Terezie účinkují. Tam, kde nepomáhal tichý povel manželský, kde nepomáhala slova mírně domluvy, účinkovala ona voda minerální tak diametrálně, že mi to připadalo, jako bych byl od své drahé Terezie od stolu a lože rozveden Tenkráte jsme pili po celý týden ke snídaní čekoládu, obědvali jsme každý den kroupovou polévku a na konec jsme povolali dra. Cibulku.
doktor Korbel Terezia Cibulka Ma
8 article
Jako obyčejně proklepal mou manželku od předu i od zadu a přinesl konečně déle želaný mír do mé domácnosti, přinesl utišení a vrátil mi stále vzdálenou manželku. Poděkoval jsem se mu za to v insertní části „Pražských Novin“, Brzy na to urazil dr. Korbel smrtelně na- šeho přednostu. Do té doby, kam naše pamět sáhala, nikdo se neopovážil proti jakýmkoliv usnesením naším přednostou vydaným rekuro- vati. Advokáti i notář dali by si raději useknouti ruku, než by namočili péro k nějakému rekursu proti přednostovým usnesením. Proto vládl před- nosta v řízení pozůstalostním, které kromě slu- žebního dohledu, jedině, za to však s houževna- tostí obstarával, jako neúprosný a neomylný samodržec. Až konečně dr. Korbel, jehož duševní cho- roba nabývala rozměrů již povážlivých, prvý se opovážil rekurovati proti jakémusi usnesení před nostovu. A nejen to, že se opovážil vůbec reku- rovati, on sepsal rekurs s takovou nešetrnou jízlivostí, že se o přednostu pokoušela mrtvice. Natřeli jsme mu spánky Thierryovým balšámem. což mu pomohlo. Chodil však potom několik dnů jako náměsíčník, všecka před tím nařízená stání odročil na několik týdnů a po tu celou dobu nepovolával k sobě nikoho z nás k audienci. Ne- nadával ani panu kancelistovi Pirkhánovi, takže chodil i pan kancelista Pirkhán jako bezruký jakoby mu něco seházelo. Byl to u nich v prvém oddělení soudním takový utajovaný bol, který rozežírá vnitřnosti. Předložené spisy vrátily se od rekursníh soudu asi za tři neděle. Přednosta očekával denně jich návrat a nechtěje, aby se v podatelně dostaly do rukou někomu nepovolanému, nařídil panu Koblihovi, aby mu celou poštu donášel přímo do kanceláře. Tak se podařilo, že se mu dostaly do rukou přímo.
Korbel Thierryův Kobliha
9 article
Jak bylo dále, vypravoval nám pan kance- lista Pirkhán, když jsme se mu zavázali jeden po druhém čestným slovem, že nikomu nic ne- povíme. Hned po příchodu nenáviděných spisů ozvaly se z přednostovy kanceláře zvuky. jako když někdo tříská fasciklem o dubový stůl. Teprve za chvíli vyšel přednosta vztekle ze sv kanceláře k panu kancelistovi Pirkhánovi, hodi mu balík spisů na stůl a prohodiv něco o těch „oslech nahoře“, chytil zase balík spisů do ná- ruče a utikal s ním nazpátek do své kanceláře Teprve k večeru zavolal k sobě opětně pana kancelistu Pirkhána a rozkázal mu, aby přísabal, že nikomu nepoví, co nyní se stane. Když pan kancelista Pirkhán odpřisáhl, vysvětloval mu přednosta dlouze a široce, že není naprosto nutno, aby byli oslové jen v první instanci, při čemž mu dával za lapidární příklad mou vele- ctěnou osobu, nýbrž že se někdy dokonce i stává, že jsou oslové též ve druhé instanci, takže to na věci nic nemění, když někdo vydá v prvé in- stanci docela vynikající usnesení a když druhá instance toto usnesení zruší jako zmatečné. Dále upozorňoval přednosta pana kancelistu Pirkhána. aby se jen rozpomenul, kterak pan dvorní rada daval jej (totiž přednostu) ostatním pánům. zvláště těm mladším, kteří projednávají pozů- stalosti jenom tehdy, když on ulehne schvácen cukrozou nemocí, za vzor a přiklad, dále aby se čet.
Pirkhán
10 article
rozpomenul, že pan dvorní rada se výslovně vy- jádřil, že jeho pozůstalosti jsou nejlepší v celém kraji a pak přednosta panu kancelistovi Pirkhá- novi přislíbil, že až bude zase posílati pan dvorní radové ze zdejší továrny laciné plátno, že upozorní paní dvorní radovou na pana kanceli- stu Pirkhána a že se potom může státi pan kan celista Pirkhán třebas i oficiálem. Pan kancelista Pirkhán propuštěn byl na t od přednosty velmi milostivě, za to však musil sám opsati vyřízení rekursu, aby se toho ti ostatní nedověděli, protože dle přednosty zájem služby přikazuje, aby všichni myslili, že přednosta s nikdy a v ničem zmýliti nemůžeo Zmundoval tedy pan kancelista Pirkhán roz hodnuti druhé instance a v nejbližších dnech byl toto doručeno dru. Korbelovi. A tu se okázal dr. Korbel v celé své nízkosti Chytil doručený výměr a místo, aby ulehl na kanape, letěl s ním do všech hospod, nahlas je předčital a ujišťoval všecky, že nyní nastane ve- liký obrat, že on se o to sám postará, že držet dále hubu, bylo by hříchem neodpustitelnýma takhle dále řečnil. Přednostevi donešeny byly ovšem tyto řeč již druhého dne a dojaly jej tak, že přestal cho dit k soudu po náměstí a vlekl se pod jařmo úřad- ních hodin zastrčenými uličkami, jakoby se vy- liýbal všem pohledům lidským, na jeho postavě zpytavě atkvívajícím.
Pirkhán Korbel Chytil
11 article
Pozorovali jsme všichni, že se přednost nesmírně trápí a proto jsme trpělivě očekávali až se ve městě stane něco nového, ještě pikant nějšího a přestane se mluvit o přednostových usneseních a začne se mluvit o novém skandálu A stalo se skutečně! Dr. Korbel srazil s až asi za týden v hospodě „U slunce“ se samot- ným purkmistrem k vůli akátům nasázeným na náměstí. Srážku tuto zakončil dr. Korbel vyzvá- ním purkmistra k jistému úkonu, kterého ani z daleka naznačiti se neodvažujeme a který chtěl kellega Hadinec, jehož rozhodnutí v trestních věcech rozčilovala nejen strany, nýbrž i odvo- lací stolici, subsumovati pod ustanovení § 516. trestního zákona. Purkmistr vyzvání onoho, jak netřeba podotýkati, neuposlechl, za to svolal hned druhého dne městskou radu a pilně roko- váno bylo o věcech budoucích. Ke 4. hodině viděn byl na náměstí policajt uhánějící s vlajícím chocholem k bytu dra. Cibulky, který byl také městským lékařem. Pessimisté hádali, že bude dr. Korbel prohlášen za spoluúčinkování dra.
doktor Korbel Hadinec Cibulka
12 article
Cibulky za málomocného a jako takovému že mu bude vykázán pobyt daleko za městem, op- timistě tvrdili, že bude dr. Korbel pouze vyzván aby předložil očkovací vysvědčení. Pravdy se však toho dne nedopátral nikdo protože se městská rada zavázala navzájem čest ným slovem, že o věci zachová hluboké tajemství úřadní. Teprve večer, když opatrní oleové města ulehli k dalším povinnostem občanským, pro- lamovalo se hluboké jejich tajemství a druhého dne, když spořádané manželky jich couraly se na ranní, courala se s nimi po městě prvá, temná zvěst,o čem se město hlavami a ústy svýc zástupeů usneslo. V krámě purkmistrově (prodával na náměst kávu, cukr, vidle, mýdlo a jiné koloniální zboží rozprostíralo se pod obrovskou dřevěnou rybou ověšenou se všech stran štětkami, motouzy a ji ným zbožím, výmluvné ticho.
Cibulka Korbel
13 article
Purkmistr pohlížel mlčky, ale se zadosti učiněním na protější budovu, kde úřadoval náš soud, rozělánkovaný v oddělení jako tasemnice, s hlavičkou na předním konci — s naším předno- stcu. Přednosta už byl zpraven o všem. Proko už očekával policajta, přinášejícího o desáté ho- dině zapečetěné psaní, adresované sice na soud avšak „ku vlasiním rukoum přednosty“, pro- pustil policajta v milosti a přípis městské rady přitisknuv naň vlastnoručně v podatelně „došlo dne —“ uzavřel do důbového stolu. Bavilo nás to všecky nesmírně. I sám pan kancelista Pirkhán kroutil nad změnou v předno- stově chovám svou ostříhanou hlavou. Přednost přestal revidovat a dohlížet, přestal nadávat a seděl tajuplně ve své kanceláři zahrabán téměř v celou soudní bibliothéku. Přednosta studoval rozhodnutí nejvyšší instance od prvých svazků Glasra-Ungra počínaje, pročítal Stubenraucha. zdálo se však, že všecko to mu nepostačuje. Teprve pátého dne vylezl ze své kanceláře do kanceláře pana kancelisty Pirkhána, dalsi předložili padesát obsilek a s těmi zase zmizel. Již odpoledne kolíbal se pan Kobliha ve svém dlouhém amtsdýnrovském šosáku po městě a roznášel obsílky, napsané vlastní rukou pana přednosty. K večeru mě pan Kobliha navštívil. Vyhle- dával mě vždy, kdykoliv mu došly doutníky nebe když si přišel postěžovat. Dal jsem mu dvě kuba. která přijal s uctivým zdráháním a pak žmoule v rukou komisní čepici, přešlapoval u kamen z nohy na nohu jako člověk, jenž chce něco dů ležitého říci.
Pirkhán Kobliha GlasrUngr
14 article
Jako obyčejně začal velmi z daleka. Omlou- val se, abych se neráčil mrzet, a hned mě zase upozorňoval, že on je starý člověk a už toho v světě mnoho zakousl. Pana soudce Šíra že taky pamatuje a že už jest pan soudce Šír dlouh nebožtíkem. Pak mě pan Kobliha jemně upozor ňoval, že si pan sudí Šír „takovýhle věci uhnal svou strašnou dobrotou a velikou příchyl ností k té pěnivé. Pan Kobliha sám se mu musil divit. Celou noc probendil a ráno v osm hodin do kanceláře rovnou z hospody, a tu vždy hned košili svěkl, umyl se a hajdy k „šraibtyši“. Pak vydržel dělat „rotliky“ zas až do večera! A, pane bože, jak se v tom vyznal, on byl veliký pra- eovník! Co šlo nahoru, všecko mu potvrdili a na „šrajbtyší“ měl takový pořádek jako v kostele. Tadyhle byl kalamář, tamhle popelníček, tamhle péro a ničím se nesmělo ani hnout. Ale jak přišel večer, zas to naň sedlo. Vytřel si péro o kus hadru, oblékl menčikov a rovnou zase do ho- spody. Třikrát z toho pan sudí Šír vylezl, ale pal v tom uvázl a bylo konec. Pan Kobliha svěsi hlavu a hluboce se odmlčel. „Však ono to s panem doktorem Korbelem taky smrdí!“ prohlásil posléze tajuplně, odmiu však dáti mi bližší vysvětlení. Zdvihl u pravé ruky tři prsty a pravil mi slavnostně, že přísahal že musí mlčet. Poznal jsem z toho, že pan Ko bliha ví vlastně právě tolik, jako já, totiž nie,
Šír Kobliha bůh Korbel ko
15 article
neboť jenom v tomto případě halil se vždy v ne přípustný háv úřadního tajemství. Když jsem šel večer domů, mimovolně jsem se zakoukal do oken bytu dra. Korbela. Domní- val jsem se, že tam uzřím spuštěné záclony celý dům že bude pohroužen do smutku, ale mýlil jsem se. Dr. Korbel byl vyložen v otevřeném okně s dlouhou dýmkou a jak mě zahlédl, zdravi mě ironicky, kývaje při tom tureckou čepicí. Vida, chlapa, pomyslil jsem si. Kdyby se tohle mně přihodilo, seděl bych se svou Terezií doma jako oukropeček a ten chlap dělá při tom ještě špatné tabulárky.
Korbel doktor Terezia
16 article
Druhého dne hemžilo se před přednostovou kanceláří hejno lidi. Pan kancelista Pirkhán lítal s držátkem v ruce od jednoho ke druhému a sbíral obsílky. Pak zahnal tento zástup lidí do čekárny Bylo jisto, že pan kancelista Pirkhán bude tentokráte zapisovati sám, což se stávalo jenom tehdy, když přednosta prováděl proti někomu z nás disciplinární vyhledávání. V poledne šel přednosta domů všecek zpo- cen. Vyslechl dopoledne asi patnáct lidí, avšak na odpoledne bylo jich předvoláno zase dvacet Tentokráte šel přednosta zase vítězoslavně po ná Po městě kolovaly už hrůzné zvěsti. Vy pravováno, že se koná veliké vyšetřování prol dru. Korbelovi, někde hádáno na defraudaci jinde zase šuškáno, že tu jde o jakési pikant nosti, jistoty však nevěděl nikdo. Svědci a svěd kyně, ačkoliv byli přednostou důrazně napome nuti, že musí o všem zachovati hluboké mlčení. vypravovali ochotně o tom, nač byli tázáni u vý- slechu. Avšak ani odtud nečišelo jasno do ta- jemné události Korbelova vyšetřování. Přednosta tázal se všech svědků a svědkyň, zdali nepozo- rovali někdy na dru. Korbelovi něco nápadného a odpovědi jich s nesmírnou důkladností dával protokolovati. Tímto způsobem musil ovšem přednosta sebrati o dru. Korbelovi bohatý mate- Když jsem šel večer domů, zase jsem se mimovolně podíval do oken dra. Korbela. Ten chlap zase koukal dolů a dýmka s dlouhým troubelem visela mu drze od obličeje s okna. Pozdravil mě sice, ale bylo viděti, že má vztek. No, ty chlape, povídal jsem si v duchu, ty máš dobrý žaludek! Jednou nohou stojíš před něčím, že ani nevíš, co to bude a ještě tady koukáš, jakoby nic, s tureckou čepicí na hlavě.
Pirkhán Korbel Korbelův
17 article
Kdybych to byl já, tak bych ležel doma v posteli. má drahá Terezie lepila by mi na záda křenové placky a dr. Cibulka ordinoval by mi každý den litr tepleho, kozího mléka! A když jsem toho večera přišel domů, vzal jsem svou drahou Te rezii za ruku a odvedl jsem ji do našeho „,sa lonu“, kdež topíme (ale málo), jenom když k nám přijede naše tehyně. Když jsme byli v saloně. roztáhl jsem obě ruce, přitiskl jsem svou drahou Terezii na svá ňadra a na rty jsem jí vtiskl šťavnatý polibek. Ona mi však neporozuměla Myslila, že chci večer do hospody. Vyšetřování přednostovo trvalo celý týden Kdyby mělo naše drahé město aspoň deset tisie obyvatelů, bylo by trvalo zajisté déle, při třech tisících musil se však přednosta omeziti, protože vyslýchal také některé lidi z venkova. Přiznávám se však otevřeně, že nikdy jsem nepozoroval u našeho přednosty takové železne píle jako tentokráte. Nedělal nic jiného, jenom vyšetřoval. Presidiální, pokud se týče služebn dohled, kdysi to jediná a výhradná práce jeho ležel tentokráte ladem. Ke konci týdne tvořily již sepsané protokoly slušný balík, jímž se, však přednosta nedával pranic mýliti, nýbrž vyslých houževnatě dále.
Terezia doktor Cibulka
18 article
Domníval jsem se ve své prostodušnosti že dr. Korbel obrátí. Ale byl jako žula. Chodii do hospody, jakoby se nic nedělo, kouřil trabuka a hrál taroky jako před tím. Mezitím, co se před- nosta potil, koukal se svým dlouhým troubelem s okna a zbytečně mě tím rozčiloval. Ale na tom byla vinna jeho manželka! T je moje drahá Terezie jiný kapr. Když mám já nějakou diseiplinárku, nevaří mi k obědu nie jiného, než knedlíky do mléka: — často se m při tom zdá, Pánbůh ví, že kdyby tohle vědě vrchní soud, jenž jest svými rady povolán sou- diti v prvé instanci nad křehkostmi dolejších sumosoudců, že by okamžitě rozšířil diseiplinárn vyhledávání také na mou Terezii. Ačkoliv mám respekt i před vojenskými soudy, myslím, že by před mou Terezií zalezl pod zelené sukno i au ditor, ba, myslím, že by před obhajovací řeč mé Terezie zalezli pod stůl i náhlí soudcové. třebas by bylo stanné právo vybubnováno i na Zderaze. Ano, ano, takový jazyk, který mně po celou dobu našeho šestadvacetiletého manželstv nopřipustil ke slovu, takový jazyk má jen moje Terezie a jest děkovati i na těchto místech bohu. že Minerva nebyla založena už tehda, když má Terezie byla učelivou dívkou a kdy zejmen právnická fakulta byla naprosto nepřístupna každé ženské, tak že má Terezie nemohla se vzdělati na obhájce ve věcech trestních, jinak by pan nynější přednosta odvolacího senátu ve věcech přestupkových neležel klidně na své po- steli, neboť Pánbůh ví, má Terezie řečnila by za pouhou pětku při odvolačkách tolik, že by se u soudu místo každých šest neděl měnily perso- nalie každý den a myslím, že by na to ani pan president nepostačil, aby zúplna vyhověl m Terezii.
doktor Korbel Terezia Minerva Zderaz
19 article
Osmý den předvolán byl ku přednostovi dr- Korbel osobně a dva doktoři mediciny. Tito po- slednější byli dr. Cibulka a dr. Brandejs. Dr. Korbel ukázal svou duševní otrlost tím, že ne- přišel osobně, ale poslal místo sebe svého soli- citátora, opatřeného plnou mocí. Přivedl tím na- šeho přednostu nadobro z konceptu. Přednosta zaryl hned zase hlavu do Glaser-Ungra a pátral jak v takových případech rozhoduje nejvyšší in- stance. Teprve na doléhání dra. Cibulky, jenž se ustavičně vymlouval na těžké porody, rozkázal panu dru. Koblihovi, aby dra. Korbela předved osobně. O tom, co se při této proceduře s drem. Korbelem dělo, nedověděl se nikdo. Jenom par kancelista Pirkhán zapisoval to pilně do proto- kolu a když bylo po výslechu, protahoval se jako bazilišek v Písmě svatém. Pět dnů ještě zabýval se přednosta s drem. Korbelem. Opětovně četl Stubenraucha, probíral Glaser-Ungra, na konec však sepsal krasopisn usnesení, že se dr. Korbel dává pro dokázano
Korbel Cibulka doktor Brandejs Glaser Ungr Kobliha
22 article
bláznovství pod kuratelu a připojiv obšírné dů- vody, předložil spisy ke schválení krajskému soudu. Spisy ty dlouho nahoře nebyly. Už čtvrtého dne přinesl pan Kobliha mohutný jich balík do přednostovy kanceláře a když je přednosta vlastnoručně rozpečetil a vyřízení krajského soudu přečetl, ozvala se zase v jeho kanceláři temná rána, jako když někdo tluče fasciklemo dubový stůl. Krajský soud, nejen že usnesení přednostova, jimž dán byl dr. Korbel pro pro- kázanou choromyslnost na návrh městské rady pod kuratelu, neschválil, nýbrž nařídil z moci úřadní, aby se zavedeným šetřením zjistilo, ne- jeví-li se podobná potřeba u našeho přednosty zároveň nařídilo presidium, abych po čas „ne- moci“ přednostovy já jej zastával a nařízené šetření provedl. Provedl jsem toto šetření tak důkladně, že skutečně byla naděje, že přednosta bude dán pro choromyslnost pod kuratelu, ale skončilo i toto vyšetřování nesmírně příznivě neboť krajský soud ani v tomto případě usnesen našeho soudu neschválil. „Vašnosti, vašnosti, ráčej prominout,“ po- vídal mi náš pan Kobliha po těchto vyšetřova- cích afférách, „jsem už starej člověk a mnoh jsem toho už zakousl, ale to už musí být mo velikej blázen, aby ho tam uznali za blázna Vašnosti to já říkám: vrána vráně oči nevyklube Jako tuhle pan sudí Šír! Hodnej pán, spolehlive pán a co mu událi? Přeložili ho jinam, říkajíc jako za trest a on tam bendil ještě víc! Jenom že tam bylo — lepší pivo!
Kobliha Korbel Šír
23 article Cvrček.
Cvrček. Napsal Jean Rame nu Malá, štíhlá osůbka drobné soustavy, valn se lišící od statné venkovanky, s dvěma hlubo- kýma jako uhel černýma očima, jež mocně zářily — toť Noelina Farguesová, mladá mlynářka vesničky Espirbos. Sešlý, došky krytý domek při potoce, čtyřmi berlím podobnými trámy podepřený, v němžs ve dne v noci veselé klapání ozývalo — toť ma jetek Npelinin, starobylý mlýn d'Espirbos. Ve mlýně d'Espirbos, ač hrozil takřka sessu tím, scházelo se mnoho mlečů. Švarnou mlynářku, aěkoli byla chudá, ob letovalo mnoho nápadníků. Předními z nich byli dva mladíci, ktoří stej ným žárem Noelinu milovali Prvnější, Aristide Larieussec, jinoch statn postavy a plných, hořících tváří, byl syném zá možného rolníka z téže vesnice. Druhý, jměnem Juanin Lacazec, jsa štíhlého, vysokého vzrůstu. plavých, kučeravých vlasů, chrpomodrých očí. pracoval jako příručí v jednom z větších ob chodů se smíšeným zbožím blízkého města. Aristide Larieussec docházíval takřka denně do starého mlýna. Maje kapsy u kabátu vždy naplněné suše ným ovocem, sedával pod večer s Noelinou n lavičce před mlýnem Mezitím, co se těžké mlýnské kolo, vodn silou linané, pravidelně otáčelo a jemná mouk tise spadávala do pytlíků, vše kolem poprašujíe pochutnávali si oba mladí lidé na sladkých hruškách a jablkách. Juaninovi Lacazeci byla štěstěna méně na kloněna. Jenom v neděli bývalo mu totiž přáne mladou mlynářku vídati. Po mši svaté, jíž byla v městečku přítomna přicházívala Noelina obyčejně do obchodu, v němž byl až po uši zamilovaný kupecký mlá denec zaměstnán, aby se zde zásobila na celý týden, jehlami, nitěmi a jinými věcmi, jiehž ne- zbytně pro svoji domácnost potřebovala.
Cvrček Rame Espirbos Larieussec Juanin Lacazec Noelina Farguesová
24 article
Juaninovi šla při takového příležitosti vždy hlava kolem. Veškeré zásoby knofličků, jehel niti, jež se na skladě nalézaly, předkládal hezké své zákaznici. Klubíčko, za klubíčkem podával mladé mlynářce, neopomínaje při tom nikdy stisknouti její růžové, buclaté prstíky. Když mu pak odpoledne bylo popřáno, ztrá- viti několik hodin ve volné přírodě, zaplesalo jeho nitro. Odloživ po obědě lžíci, spěchal ihned s mocně bušícím srdcem ke starému mlýnu. Usednuv na lávku, jež vedla přes potok, jal se chytati ryby. Celé hodiny zde trávil, aniž byse mu kdy poštěstilo něco uloviti. Což bylo zcel přirozeno. Bylť potok v Espirbos u rybářů celéh ckoli velmi špatné zapsán. Málokdy totiž, b skoro nikdy, sem nějaká rybka připlula. Al krpeckému mládenci tato okolnost nikterak ne vadila. Naopak! On cítil se nad míru spokojena že mohl bez svědků patřiti do oken rozkošn mlynářky. Když se konečně večer počal sklánět nad dědinou a Noelina se ku potoku dostavila, aby schnala své husy a kachny, jež po vodní hla dině volně se proháněly, byla míra jeho štěst dovršena. Přikvapiv jí v ústrety, stiskl mlynářce přá telsky ruku. Na to usedli oba na lávku. V důvěrném rozhovoru a laškování uběhl jim mnohá chvíle, až nadošel okamžik nutného rozehodu. Přišed domů, Juanin po celou noc takřk ani oka nezamhouřil. Neboť sladký hlas Noelinin zněl mu stále v ušich a mladá mlynářka jako luzná vidina tanula mu stále na mysli. Dostavilo se ráno a ubohý kupecký mlá denec na dobro láskou zpitý, sotva že se drže za pultem na nohou.
Al Noelinin Espirbos
25 article
Noelina, nemohouc se dlouho rozhodnout o volbě svého nastávajícího manžela, nabyla ko nečně přesvědčení, že jenom Juanin, ten modro oký Juanin, s kučeravými vlasy, jenž nad ostat ní její nápadníky vyniká, by dovedl její srdce mocně roztoužiti. Pročež ihned nésledující n děle dala mu na srozuměnou, že by jím nikteral nepohrdla, kdyby se do opravdy o její ruku ucházel. I stará mlynářka, matka Noelinina, setkavš se jednou náhodou s Juaninem, pozvala jej do mlýna na kaštany, jež se tam každého večera pekávaly. Kupecký mládenec tuto nabídku s po vděkem přijal. Neboť nadešel podzim, s dlou hými deštivými večery a pobyt v přírodě stával se ode dne ke dni nesnesitelnějším. Leč nastojte! Sotva že zamilovaný mladík poprvé ke své zbožňované zavítal, událo se v mlýně cosi kromobyčejného, ba záhadného. Domácí cvrček, jenž tu ve dne, v noci z krbem tak líbezně cvrkával — rázem utichl. „To je podivné,“ pravila stará mlynářk sama sobě. Noelina pak zblednuvši, svěsila smutně hlavu. Přišla druhá neděle. Jako minule, tak i tentokráte, sotva že se Juanin ve dveřích ob- jevil, přestal cvrček cvrkati. Matka Noelinina, všecka ustrašena, chvatem se pokřižovala. Mladá mlynářka, sepjavší ruce, chvěla se na celém těle. A tak bylo po každé. Kdykoli se kupecký mládenec ve mlýně objevil, ustál evrček ve svém cvrkání. A ne jenom to! Za zdí u kamen ozýval se v téže době vždy jakýsi tajemný šramot. Zdálo se, jakoby v krbu to malé domácí zvířátko se bouřilo. Noelina div že si nad tím nezoufala a stará nilynářka vrtěla vždy povážlivě hlavou.
Noelin
26 article
Ob? pak jsouce náramně pověrčivy, jako většina vesničanek, přičítaly divnému chování tohoto milovaného, malého hmyzu jakýsi ta- jemný význam. Byly totiž přesvědčeny, žev domě, kde za krbem cvrček se uhostil a vesele evrčí, štěstí kvete a spokojenost sídlí. Ježto však toto zvířátko vždy nápadně se ztišuje, kdykoli Juanin k Noelině zavítá, bylo jim jasno, že nápadník přináší do starého mlýna ne- štěstí. Proto také mladá mlynářka, ačkoli o horouce lásce svého milence přesvědčena byla a dobře věděla, že sňatek s Juaninem by jí přinesl ve- škeré vytoužené blaho, přece se — s bolným arci srdcem rozhodla, že od něho upustí. Nebot evrček, domácí věštec, úsilovně se proti za- mýšlenému spojení vzpíral. Neuposlechnouti pak jeho varovného hlasu, bylo by, jíti dobrovolně vstříc jisté záhubě Následující neděli dostavil se Juanin jako obyčejně do starého mlýna a ucházel se roze- chvěným hlasem u staré mlynářky o ruku její dcery Noeliny Uleknuvši se, matka mlynářčina nebyl s to, mladiku ihned odpovědět. Když pak se poněkud vzpamatovala, odmítla naprosto jeho prosbu, aniž by však Juaninovi oznámila pravou příčinu, jež ji k odporu přiměla. Zo živý svět by tak nebyla učinila! Neboť byla by musila ku- peckému mládenci říci, že kamkoli jeho noh vkročí, přináší neštěstí. Mladá mlynářka pak, nechtějíc býti při- te mna při odmítnutí, jehož se jejímu milenci do- stati mělo, uchýlila se zatím do mlýnice. Sedíc zde na lavici, plakala, až jí srdce usedalo. Když pak Juanin se zlomeným srdcem ze mlýna od- cházel, aby se nikdy už nevrátil, tu vrhla se Noelina na kolena a hlasitě štkajíc, prosila boha o slitování.
Noelina Ob
27 article
Několik dní na to, když se začínalo šeřita poslední sežloutlé listy se stromů padaly, opouštěl nešťastný kupecký mládenec dědinu. Nesa na zádech malý vak, jediný svůj majetek, ubíral se kolem starého mlýna. Noelina, stojíc na zápraží, viděla jej z dálky přicházeti. Sebravši všechnu sílu, šla mu ústrety a pravila- „Dobrý večer, Juanine! Což míníte opravdu tuto krajinu na vždy opustiti? „Ano!“ zněla krátká odpověd „Obdržel jsem v Orthezi pěkné místo S bohem!“ „S bohem Nastalo ticho Mladá mlynářka, svírajíc křečovitě ve svých prstech malý, stříbrný křížek, který jí visel n černé, hadvábné stužce na krku, dlouho pohli- žela zakaleným zrakem za Juaninem, jenž za rostoucí mlhy, víc a více mizel v lesní tišině. Malá osůbka, vyhublého těla, s nachýlenou šijí, s černýma, velkýma očima, jež dosud mocně planou — toť Noelina Farguesová, nyní čtyřiceti- letá mlynářka z Espirbos. Plných dvacet let uplynulo od onoho dne co se nešťastný kupecký mládenec odebral do světa. Ve starém mlýně d'Espirbos, jenž se, díky stále přibývajícím podpůrným trámům, dosud ještě drží na povrchu země, ozývá se jako dřív veselé klapáni. Noeline Farguesová zřeknuvši se od té chvíle, co její milenec z okolí zmizel, vší lásky, zůstala svobodna. Marna byla všechna námaha Aristidova, jenž po odchodu svého soka takřka denně docházel do mlýna, aby si mladou mlynářku opět na- klonil. Příliš časté návštěvy začaly Noelinu nudit a ona, rozhodnuvši se jednoho dne, dala rol- níkovi na srozuměnou, že se nikdy nestane jeho ženou.
Juanin Espirbos Aristidův Marna Noelina Farguesová
28 article
Mlynářčino odmítnutí zasadilo srdci mla- dého muže krutou ránu. On, zanevřev na celý svět, žil dlouhou dobu jenom svému nezmér- nému bolu. Konečně, bylo zrovna o posvícení, zprosti se pout, jež ho po kolik měsíců svírala. Uznav. že by bylo vlastně šílenstvím, v tak krásném věku odříci se všech slasti, jež láska poskytuje, zamiloval se při tanci do hezké, zámožné dívky. kterouž také v masopusté pojal za manželku. V požitku nového štěstí, zapomenul pak brzy na chvile, v nichž sedě se švarnou mlynářkou před mlýnicí, pochutnával si na sušených hruš- kách a jablkách, mezitím, co se ve mlýně lěžké, železné kolo pravidelně otáčelo a jemná mouka spadávajíc do pytlíků, vše kolem poprašovala. Ale proto přece docházel k Noelině dále, ale už jenom v obchodních záležitostech. S Juaninem jakoby se byla země propadla. Odebral se do ciziny, aniž se dosud navrátil. Mlynářka v Espirbos, ukončivší domácí práce, procházívala se každodenně pod veče poděl potoka, doufajíc, že se tu snad přece ně- kdy sejde se svým bývalým milencem. Nemohlat nikterak na něho zapomenouti. Iv noci, ve snu, vídala před sebou plavovla- sého Juanina s chrpomodrýma očíma. A když ji k ránu probudilo veselé evrkání domácího cvrčka, jehož vinou bylo, že se s milencem roze. sla, tu zalily se její krásné oči a ona propukla v tichý pláč. Městečko Ortheze bylo tak vzdálené! Obyvatelé z Espirbosu skoro nikdy tam ne- docházeli. Tím se také vysvětluje, že Noelina ni kdy neobdržela o Juaninovi ani nejmenší zprávy což ji náramně rmoutilo. Hluboký smutek uhostil
Iva noc Espirbos Orthez