1
masthead
10. května 1903.
2
masthead
Nedělní zábavná příloha
3
masthead
„Národních Listů
6
article
Odstranění dra. Korbela.
Odstranění dra. Korbela.
Napsal Václav Štika.
Ačkoliv jsem na těchto místech už mnoho
kráte naznačoval, že jest nejvýše na čase, aby
byl dr. Korbel odstraněn, padala slova moje jak
zrní na tvrdou skálu. Naopak, měla slova moje
účinek naprosto nevídaný a netušený. Dr. Korbel
ačkoliv mě každého dne ujišťoval, že podobných
nesmyslů (jimiž patrně minil mě přírodopisne
obrázky ze svého života) zásadně nečte, prohřeši
se proti hlásaným zásadám a podobné nesmysly
Nemoha si však srovnati v hlavě, že byeh
já, člověk ve službách státu sešedivělý a ozdo-
bený dvěma medaillemi, jednou válečnou na
červené stuze, druhou civilní na bíločervené
stuze, mohl psáti jinam a zejmena také do těchto
míst, místo do „Právníka“, váhal zřejmě, ale
váhal k mému prospěchu.
Abych dra. Korbela poněkud zmátl, povolil
jsem mu jednu tabulárku a zároveň jsem zřídi
k ochraně právních zájmů oněch neznámých
osob, jež by tímto povolením poškozeny být
mohly, opatrovníka v osobě našeho notáře
pana Vyhostěného. Toť se ví, notář rekuroval
a nejen že bylo jeho rekursu úplně vyhověno.
krajský jako rekursní soud za pomoci a patrně
i na návrh našeho milovaného pana dvorního
rady nařídil proti mně disciplinární vyhledávání
pro lehkomyslné užívání zastaralého vydáni
Manzových zákonníků.
Ostatně zpozorovali jsme všichni u dra. Kor
bela jakési nervové předráždění. Nebylo sice pří-
čin, abychom tuto jeho chorobu odvozovali z ně-
jaké snad přepracovanosti, poněvadž od zaveden
nového civilního řádu soudního klienti vyhýbali
se jeho kanceláři jako čerti missionářům a ve-
likonočním exerciciím, spěchajíce každého pátku
k nám do všech soudních oddělení a dávajíce i
udíleti rady do všech oborů spadající, kdežto
v předsíni dra. Korbela bývalo prázdno a pusto.
Korbel
Štika
doktor
Manzový
7
article
Od přepracovanosti to tedy rozhodně nebylo, na
opak stýskával si dr. Korbel, že pracuje nyní
tak málo, že prací svou rozmnožuje spíše slav
svých passiv nežli aktiv.
Byly to však u něho takové chorobné zjevy
že jsme se někdy vážně obávali, že nám provede
jednou něco obrovského.
Zejmena bolestně se mne dotklo, co mi pro-
vedl v den patrona země české. Jiná léta po-
sílával mi krabici marinovaného úhoře, dvě
škatulky sardinek, bedničku kuba a tři láhve
žernoseckého samotoku, tentokráte však omezil
se pouze na zaslání deseti lahví Šaratice. Ma
drahá Terezie domnívajíc se, že to je nějaké
zvláště drahé víno, odpila z nejbližší láhve asi
půl litru, čímž se nesnáze našeho manželského
spolužití nesmírně zvětšily. Nikdy bych byl ne-
řekl, že to jsou minerální vody a právě jenom
minerální vody, které tak výdatně u mé drahé
Terezie účinkují. Tam, kde nepomáhal tichý
povel manželský, kde nepomáhala slova mírně
domluvy, účinkovala ona voda minerální tak
diametrálně, že mi to připadalo, jako bych byl
od své drahé Terezie od stolu a lože rozveden
Tenkráte jsme pili po celý týden ke snídaní
čekoládu, obědvali jsme každý den kroupovou
polévku a na konec jsme povolali dra. Cibulku.
doktor
Korbel
Terezia
Cibulka
Ma
8
article
Jako obyčejně proklepal mou manželku od předu
i od zadu a přinesl konečně déle želaný mír do
mé domácnosti, přinesl utišení a vrátil mi stále
vzdálenou manželku. Poděkoval jsem se mu za
to v insertní části „Pražských Novin“,
Brzy na to urazil dr. Korbel smrtelně na-
šeho přednostu. Do té doby, kam naše pamět
sáhala, nikdo se neopovážil proti jakýmkoliv
usnesením naším přednostou vydaným rekuro-
vati. Advokáti i notář dali by si raději useknouti
ruku, než by namočili péro k nějakému rekursu
proti přednostovým usnesením. Proto vládl před-
nosta v řízení pozůstalostním, které kromě slu-
žebního dohledu, jedině, za to však s houževna-
tostí obstarával, jako neúprosný a neomylný
samodržec.
Až konečně dr. Korbel, jehož duševní cho-
roba nabývala rozměrů již povážlivých, prvý se
opovážil rekurovati proti jakémusi usnesení před
nostovu. A nejen to, že se opovážil vůbec reku-
rovati, on sepsal rekurs s takovou nešetrnou
jízlivostí, že se o přednostu pokoušela mrtvice.
Natřeli jsme mu spánky Thierryovým balšámem.
což mu pomohlo. Chodil však potom několik dnů
jako náměsíčník, všecka před tím nařízená stání
odročil na několik týdnů a po tu celou dobu
nepovolával k sobě nikoho z nás k audienci. Ne-
nadával ani panu kancelistovi Pirkhánovi, takže
chodil i pan kancelista Pirkhán jako bezruký
jakoby mu něco seházelo. Byl to u nich v prvém
oddělení soudním takový utajovaný bol, který
rozežírá vnitřnosti.
Předložené spisy vrátily se od rekursníh
soudu asi za tři neděle. Přednosta očekával
denně jich návrat a nechtěje, aby se v podatelně
dostaly do rukou někomu nepovolanému, nařídil
panu Koblihovi, aby mu celou poštu donášel
přímo do kanceláře. Tak se podařilo, že se mu
dostaly do rukou přímo.
Korbel
Thierryův
Kobliha
9
article
Jak bylo dále, vypravoval nám pan kance-
lista Pirkhán, když jsme se mu zavázali jeden
po druhém čestným slovem, že nikomu nic ne-
povíme. Hned po příchodu nenáviděných spisů
ozvaly se z přednostovy kanceláře zvuky.
jako když někdo tříská fasciklem o dubový stůl.
Teprve za chvíli vyšel přednosta vztekle ze sv
kanceláře k panu kancelistovi Pirkhánovi, hodi
mu balík spisů na stůl a prohodiv něco o těch
„oslech nahoře“, chytil zase balík spisů do ná-
ruče a utikal s ním nazpátek do své kanceláře
Teprve k večeru zavolal k sobě opětně pana
kancelistu Pirkhána a rozkázal mu, aby přísabal,
že nikomu nepoví, co nyní se stane. Když pan
kancelista Pirkhán odpřisáhl, vysvětloval mu
přednosta dlouze a široce, že není naprosto
nutno, aby byli oslové jen v první instanci, při
čemž mu dával za lapidární příklad mou vele-
ctěnou osobu, nýbrž že se někdy dokonce i stává,
že jsou oslové též ve druhé instanci, takže to
na věci nic nemění, když někdo vydá v prvé in-
stanci docela vynikající usnesení a když druhá
instance toto usnesení zruší jako zmatečné. Dále
upozorňoval přednosta pana kancelistu Pirkhána.
aby se jen rozpomenul, kterak pan dvorní rada
daval jej (totiž přednostu) ostatním pánům.
zvláště těm mladším, kteří projednávají pozů-
stalosti jenom tehdy, když on ulehne schvácen
cukrozou nemocí, za vzor a přiklad, dále aby se
čet.
Pirkhán
10
article
rozpomenul, že pan dvorní rada se výslovně vy-
jádřil, že jeho pozůstalosti jsou nejlepší v celém
kraji a pak přednosta panu kancelistovi Pirkhá-
novi přislíbil, že až bude zase posílati pan
dvorní radové ze zdejší továrny laciné plátno, že
upozorní paní dvorní radovou na pana kanceli-
stu Pirkhána a že se potom může státi pan kan
celista Pirkhán třebas i oficiálem.
Pan kancelista Pirkhán propuštěn byl na t
od přednosty velmi milostivě, za to však musil
sám opsati vyřízení rekursu, aby se toho ti ostatní
nedověděli, protože dle přednosty zájem služby
přikazuje, aby všichni myslili, že přednosta s
nikdy a v ničem zmýliti nemůžeo
Zmundoval tedy pan kancelista Pirkhán roz
hodnuti druhé instance a v nejbližších dnech byl
toto doručeno dru. Korbelovi.
A tu se okázal dr. Korbel v celé své nízkosti
Chytil doručený výměr a místo, aby ulehl na
kanape, letěl s ním do všech hospod, nahlas je
předčital a ujišťoval všecky, že nyní nastane ve-
liký obrat, že on se o to sám postará, že držet
dále hubu, bylo by hříchem neodpustitelnýma
takhle dále řečnil.
Přednostevi donešeny byly ovšem tyto řeč
již druhého dne a dojaly jej tak, že přestal cho
dit k soudu po náměstí a vlekl se pod jařmo úřad-
ních hodin zastrčenými uličkami, jakoby se vy-
liýbal všem pohledům lidským, na jeho postavě
zpytavě atkvívajícím.
Pirkhán
Korbel
Chytil
11
article
Pozorovali jsme všichni, že se přednost
nesmírně trápí a proto jsme trpělivě očekávali
až se ve městě stane něco nového, ještě pikant
nějšího a přestane se mluvit o přednostových
usneseních a začne se mluvit o novém skandálu
A stalo se skutečně! Dr. Korbel srazil s
až asi za týden v hospodě „U slunce“ se samot-
ným purkmistrem k vůli akátům nasázeným na
náměstí. Srážku tuto zakončil dr. Korbel vyzvá-
ním purkmistra k jistému úkonu, kterého ani
z daleka naznačiti se neodvažujeme a který chtěl
kellega Hadinec, jehož rozhodnutí v trestních
věcech rozčilovala nejen strany, nýbrž i odvo-
lací stolici, subsumovati pod ustanovení § 516.
trestního zákona. Purkmistr vyzvání onoho, jak
netřeba podotýkati, neuposlechl, za to svolal
hned druhého dne městskou radu a pilně roko-
váno bylo o věcech budoucích. Ke 4. hodině
viděn byl na náměstí policajt uhánějící s vlajícím
chocholem k bytu dra. Cibulky, který byl také
městským lékařem. Pessimisté hádali, že bude
dr. Korbel prohlášen za spoluúčinkování dra.
doktor
Korbel
Hadinec
Cibulka
12
article
Cibulky za málomocného a jako takovému že
mu bude vykázán pobyt daleko za městem, op-
timistě tvrdili, že bude dr. Korbel pouze vyzván
aby předložil očkovací vysvědčení.
Pravdy se však toho dne nedopátral nikdo
protože se městská rada zavázala navzájem čest
ným slovem, že o věci zachová hluboké tajemství
úřadní. Teprve večer, když opatrní oleové města
ulehli k dalším povinnostem občanským, pro-
lamovalo se hluboké jejich tajemství a druhého
dne, když spořádané manželky jich couraly se
na ranní, courala se s nimi po městě prvá, temná
zvěst,o čem se město hlavami a ústy svýc
zástupeů usneslo.
V krámě purkmistrově (prodával na náměst
kávu, cukr, vidle, mýdlo a jiné koloniální zboží
rozprostíralo se pod obrovskou dřevěnou rybou
ověšenou se všech stran štětkami, motouzy a ji
ným zbožím, výmluvné ticho.
Cibulka
Korbel
13
article
Purkmistr pohlížel mlčky, ale se zadosti
učiněním na protější budovu, kde úřadoval náš
soud, rozělánkovaný v oddělení jako tasemnice,
s hlavičkou na předním konci — s naším předno-
stcu. Přednosta už byl zpraven o všem. Proko
už očekával policajta, přinášejícího o desáté ho-
dině zapečetěné psaní, adresované sice na soud
avšak „ku vlasiním rukoum přednosty“, pro-
pustil policajta v milosti a přípis městské rady
přitisknuv naň vlastnoručně v podatelně „došlo
dne —“ uzavřel do důbového stolu.
Bavilo nás to všecky nesmírně. I sám pan
kancelista Pirkhán kroutil nad změnou v předno-
stově chovám svou ostříhanou hlavou. Přednost
přestal revidovat a dohlížet, přestal nadávat a
seděl tajuplně ve své kanceláři zahrabán téměř
v celou soudní bibliothéku. Přednosta studoval
rozhodnutí nejvyšší instance od prvých svazků
Glasra-Ungra počínaje, pročítal Stubenraucha.
zdálo se však, že všecko to mu nepostačuje.
Teprve pátého dne vylezl ze své kanceláře
do kanceláře pana kancelisty Pirkhána, dalsi
předložili padesát obsilek a s těmi zase zmizel.
Již odpoledne kolíbal se pan Kobliha ve
svém dlouhém amtsdýnrovském šosáku po městě
a roznášel obsílky, napsané vlastní rukou pana
přednosty.
K večeru mě pan Kobliha navštívil. Vyhle-
dával mě vždy, kdykoliv mu došly doutníky nebe
když si přišel postěžovat. Dal jsem mu dvě kuba.
která přijal s uctivým zdráháním a pak žmoule
v rukou komisní čepici, přešlapoval u kamen
z nohy na nohu jako člověk, jenž chce něco dů
ležitého říci.
Pirkhán
Kobliha
GlasrUngr
14
article
Jako obyčejně začal velmi z daleka. Omlou-
val se, abych se neráčil mrzet, a hned mě zase
upozorňoval, že on je starý člověk a už toho
v světě mnoho zakousl. Pana soudce Šíra že taky
pamatuje a že už jest pan soudce Šír dlouh
nebožtíkem. Pak mě pan Kobliha jemně upozor
ňoval, že si pan sudí Šír „takovýhle věci
uhnal svou strašnou dobrotou a velikou příchyl
ností k té pěnivé. Pan Kobliha sám se mu musil
divit. Celou noc probendil a ráno v osm hodin
do kanceláře rovnou z hospody, a tu vždy hned
košili svěkl, umyl se a hajdy k „šraibtyši“. Pak
vydržel dělat „rotliky“ zas až do večera! A, pane
bože, jak se v tom vyznal, on byl veliký pra-
eovník! Co šlo nahoru, všecko mu potvrdili a na
„šrajbtyší“ měl takový pořádek jako v kostele.
Tadyhle byl kalamář, tamhle popelníček, tamhle
péro a ničím se nesmělo ani hnout. Ale jak přišel
večer, zas to naň sedlo. Vytřel si péro o kus
hadru, oblékl menčikov a rovnou zase do ho-
spody.
Třikrát z toho pan sudí Šír vylezl, ale pal
v tom uvázl a bylo konec. Pan Kobliha svěsi
hlavu a hluboce se odmlčel.
„Však ono to s panem doktorem Korbelem
taky smrdí!“ prohlásil posléze tajuplně, odmiu
však dáti mi bližší vysvětlení. Zdvihl u pravé ruky
tři prsty a pravil mi slavnostně, že přísahal
že musí mlčet. Poznal jsem z toho, že pan Ko
bliha ví vlastně právě tolik, jako já, totiž nie,
Šír
Kobliha
bůh
Korbel
ko
15
article
neboť jenom v tomto případě halil se vždy v ne
přípustný háv úřadního tajemství.
Když jsem šel večer domů, mimovolně jsem
se zakoukal do oken bytu dra. Korbela. Domní-
val jsem se, že tam uzřím spuštěné záclony
celý dům že bude pohroužen do smutku, ale mýlil
jsem se. Dr. Korbel byl vyložen v otevřeném
okně s dlouhou dýmkou a jak mě zahlédl, zdravi
mě ironicky, kývaje při tom tureckou čepicí.
Vida, chlapa, pomyslil jsem si. Kdyby se
tohle mně přihodilo, seděl bych se svou Terezií
doma jako oukropeček a ten chlap dělá při tom
ještě špatné tabulárky.
Korbel
doktor
Terezia
16
article
Druhého dne hemžilo se před přednostovou
kanceláří hejno lidi. Pan kancelista Pirkhán lítal
s držátkem v ruce od jednoho ke druhému a
sbíral obsílky. Pak zahnal tento zástup lidí do
čekárny
Bylo jisto, že pan kancelista Pirkhán bude
tentokráte zapisovati sám, což se stávalo jenom
tehdy, když přednosta prováděl proti někomu
z nás disciplinární vyhledávání.
V poledne šel přednosta domů všecek zpo-
cen. Vyslechl dopoledne asi patnáct lidí, avšak
na odpoledne bylo jich předvoláno zase dvacet
Tentokráte šel přednosta zase vítězoslavně po ná
Po městě kolovaly už hrůzné zvěsti. Vy
pravováno, že se koná veliké vyšetřování prol
dru. Korbelovi, někde hádáno na defraudaci
jinde zase šuškáno, že tu jde o jakési pikant
nosti, jistoty však nevěděl nikdo. Svědci a svěd
kyně, ačkoliv byli přednostou důrazně napome
nuti, že musí o všem zachovati hluboké mlčení.
vypravovali ochotně o tom, nač byli tázáni u vý-
slechu. Avšak ani odtud nečišelo jasno do ta-
jemné události Korbelova vyšetřování. Přednosta
tázal se všech svědků a svědkyň, zdali nepozo-
rovali někdy na dru. Korbelovi něco nápadného
a odpovědi jich s nesmírnou důkladností dával
protokolovati. Tímto způsobem musil ovšem
přednosta sebrati o dru. Korbelovi bohatý mate-
Když jsem šel večer domů, zase jsem se
mimovolně podíval do oken dra. Korbela. Ten
chlap zase koukal dolů a dýmka s dlouhým
troubelem visela mu drze od obličeje s okna.
Pozdravil mě sice, ale bylo viděti, že má vztek.
No, ty chlape, povídal jsem si v duchu, ty
máš dobrý žaludek! Jednou nohou stojíš před
něčím, že ani nevíš, co to bude a ještě tady
koukáš, jakoby nic, s tureckou čepicí na hlavě.
Pirkhán
Korbel
Korbelův
17
article
Kdybych to byl já, tak bych ležel doma v posteli.
má drahá Terezie lepila by mi na záda křenové
placky a dr. Cibulka ordinoval by mi každý den
litr tepleho, kozího mléka! A když jsem toho
večera přišel domů, vzal jsem svou drahou Te
rezii za ruku a odvedl jsem ji do našeho „,sa
lonu“, kdež topíme (ale málo), jenom když k nám
přijede naše tehyně. Když jsme byli v saloně.
roztáhl jsem obě ruce, přitiskl jsem svou drahou
Terezii na svá ňadra a na rty jsem jí vtiskl
šťavnatý polibek. Ona mi však neporozuměla
Myslila, že chci večer do hospody.
Vyšetřování přednostovo trvalo celý týden
Kdyby mělo naše drahé město aspoň deset tisie
obyvatelů, bylo by trvalo zajisté déle, při třech
tisících musil se však přednosta omeziti, protože
vyslýchal také některé lidi z venkova.
Přiznávám se však otevřeně, že nikdy jsem
nepozoroval u našeho přednosty takové železne
píle jako tentokráte. Nedělal nic jiného, jenom
vyšetřoval. Presidiální, pokud se týče služebn
dohled, kdysi to jediná a výhradná práce jeho
ležel tentokráte ladem. Ke konci týdne tvořily již
sepsané protokoly slušný balík, jímž se, však
přednosta nedával pranic mýliti, nýbrž vyslých
houževnatě dále.
Terezia
doktor
Cibulka
18
article
Domníval jsem se ve své prostodušnosti
že dr. Korbel obrátí. Ale byl jako žula. Chodii
do hospody, jakoby se nic nedělo, kouřil trabuka
a hrál taroky jako před tím. Mezitím, co se před-
nosta potil, koukal se svým dlouhým troubelem
s okna a zbytečně mě tím rozčiloval.
Ale na tom byla vinna jeho manželka! T
je moje drahá Terezie jiný kapr. Když mám já
nějakou diseiplinárku, nevaří mi k obědu nie
jiného, než knedlíky do mléka: — často se m
při tom zdá, Pánbůh ví, že kdyby tohle vědě
vrchní soud, jenž jest svými rady povolán sou-
diti v prvé instanci nad křehkostmi dolejších
sumosoudců, že by okamžitě rozšířil diseiplinárn
vyhledávání také na mou Terezii. Ačkoliv mám
respekt i před vojenskými soudy, myslím, že by
před mou Terezií zalezl pod zelené sukno i au
ditor, ba, myslím, že by před obhajovací řeč
mé Terezie zalezli pod stůl i náhlí soudcové.
třebas by bylo stanné právo vybubnováno i na
Zderaze. Ano, ano, takový jazyk, který mně po
celou dobu našeho šestadvacetiletého manželstv
nopřipustil ke slovu, takový jazyk má jen moje
Terezie a jest děkovati i na těchto místech bohu.
že Minerva nebyla založena už tehda, když má
Terezie byla učelivou dívkou a kdy zejmen
právnická fakulta byla naprosto nepřístupna
každé ženské, tak že má Terezie nemohla se
vzdělati na obhájce ve věcech trestních, jinak
by pan nynější přednosta odvolacího senátu ve
věcech přestupkových neležel klidně na své po-
steli, neboť Pánbůh ví, má Terezie řečnila by
za pouhou pětku při odvolačkách tolik, že by se
u soudu místo každých šest neděl měnily perso-
nalie každý den a myslím, že by na to ani pan
president nepostačil, aby zúplna vyhověl m
Terezii.
doktor
Korbel
Terezia
Minerva
Zderaz
19
article
Osmý den předvolán byl ku přednostovi dr-
Korbel osobně a dva doktoři mediciny. Tito po-
slednější byli dr. Cibulka a dr. Brandejs. Dr.
Korbel ukázal svou duševní otrlost tím, že ne-
přišel osobně, ale poslal místo sebe svého soli-
citátora, opatřeného plnou mocí. Přivedl tím na-
šeho přednostu nadobro z konceptu. Přednosta
zaryl hned zase hlavu do Glaser-Ungra a pátral
jak v takových případech rozhoduje nejvyšší in-
stance. Teprve na doléhání dra. Cibulky, jenž se
ustavičně vymlouval na těžké porody, rozkázal
panu dru. Koblihovi, aby dra. Korbela předved
osobně.
O tom, co se při této proceduře s drem.
Korbelem dělo, nedověděl se nikdo. Jenom par
kancelista Pirkhán zapisoval to pilně do proto-
kolu a když bylo po výslechu, protahoval se jako
bazilišek v Písmě svatém.
Pět dnů ještě zabýval se přednosta s drem.
Korbelem. Opětovně četl Stubenraucha, probíral
Glaser-Ungra, na konec však sepsal krasopisn
usnesení, že se dr. Korbel dává pro dokázano
Korbel
Cibulka
doktor
Brandejs
Glaser
Ungr
Kobliha
22
article
bláznovství pod kuratelu a připojiv obšírné dů-
vody, předložil spisy ke schválení krajskému
soudu.
Spisy ty dlouho nahoře nebyly. Už čtvrtého
dne přinesl pan Kobliha mohutný jich balík do
přednostovy kanceláře a když je přednosta
vlastnoručně rozpečetil a vyřízení krajského
soudu přečetl, ozvala se zase v jeho kanceláři
temná rána, jako když někdo tluče fasciklemo
dubový stůl. Krajský soud, nejen že usnesení
přednostova, jimž dán byl dr. Korbel pro pro-
kázanou choromyslnost na návrh městské rady
pod kuratelu, neschválil, nýbrž nařídil z moci
úřadní, aby se zavedeným šetřením zjistilo, ne-
jeví-li se podobná potřeba u našeho přednosty
zároveň nařídilo presidium, abych po čas „ne-
moci“ přednostovy já jej zastával a nařízené
šetření provedl. Provedl jsem toto šetření tak
důkladně, že skutečně byla naděje, že přednosta
bude dán pro choromyslnost pod kuratelu, ale
skončilo i toto vyšetřování nesmírně příznivě
neboť krajský soud ani v tomto případě usnesen
našeho soudu neschválil.
„Vašnosti, vašnosti, ráčej prominout,“ po-
vídal mi náš pan Kobliha po těchto vyšetřova-
cích afférách, „jsem už starej člověk a mnoh
jsem toho už zakousl, ale to už musí být mo
velikej blázen, aby ho tam uznali za blázna
Vašnosti to já říkám: vrána vráně oči nevyklube
Jako tuhle pan sudí Šír! Hodnej pán, spolehlive
pán a co mu událi? Přeložili ho jinam, říkajíc
jako za trest a on tam bendil ještě víc! Jenom
že tam bylo — lepší pivo!
Kobliha
Korbel
Šír
23
article
Cvrček.
Cvrček.
Napsal Jean Rame nu
Malá, štíhlá osůbka drobné soustavy, valn
se lišící od statné venkovanky, s dvěma hlubo-
kýma jako uhel černýma očima, jež mocně zářily
— toť Noelina Farguesová, mladá mlynářka
vesničky Espirbos.
Sešlý, došky krytý domek při potoce, čtyřmi
berlím podobnými trámy podepřený, v němžs
ve dne v noci veselé klapání ozývalo — toť ma
jetek Npelinin, starobylý mlýn d'Espirbos.
Ve mlýně d'Espirbos, ač hrozil takřka sessu
tím, scházelo se mnoho mlečů.
Švarnou mlynářku, aěkoli byla chudá, ob
letovalo mnoho nápadníků.
Předními z nich byli dva mladíci, ktoří stej
ným žárem Noelinu milovali
Prvnější, Aristide Larieussec, jinoch statn
postavy a plných, hořících tváří, byl syném zá
možného rolníka z téže vesnice. Druhý, jměnem
Juanin Lacazec, jsa štíhlého, vysokého vzrůstu.
plavých, kučeravých vlasů, chrpomodrých očí.
pracoval jako příručí v jednom z větších ob
chodů se smíšeným zbožím blízkého města.
Aristide Larieussec docházíval takřka denně
do starého mlýna.
Maje kapsy u kabátu vždy naplněné suše
ným ovocem, sedával pod večer s Noelinou n
lavičce před mlýnem
Mezitím, co se těžké mlýnské kolo, vodn
silou linané, pravidelně otáčelo a jemná mouk
tise spadávala do pytlíků, vše kolem poprašujíe
pochutnávali si oba mladí lidé na sladkých
hruškách a jablkách.
Juaninovi Lacazeci byla štěstěna méně na
kloněna. Jenom v neděli bývalo mu totiž přáne
mladou mlynářku vídati.
Po mši svaté, jíž byla v městečku přítomna
přicházívala Noelina obyčejně do obchodu,
v němž byl až po uši zamilovaný kupecký mlá
denec zaměstnán, aby se zde zásobila na celý
týden, jehlami, nitěmi a jinými věcmi, jiehž ne-
zbytně pro svoji domácnost potřebovala.
Cvrček
Rame
Espirbos
Larieussec
Juanin Lacazec
Noelina Farguesová
24
article
Juaninovi šla při takového příležitosti vždy
hlava kolem. Veškeré zásoby knofličků, jehel
niti, jež se na skladě nalézaly, předkládal hezké
své zákaznici. Klubíčko, za klubíčkem podával
mladé mlynářce, neopomínaje při tom nikdy
stisknouti její růžové, buclaté prstíky.
Když mu pak odpoledne bylo popřáno, ztrá-
viti několik hodin ve volné přírodě, zaplesalo
jeho nitro. Odloživ po obědě lžíci, spěchal ihned
s mocně bušícím srdcem ke starému mlýnu.
Usednuv na lávku, jež vedla přes potok, jal se
chytati ryby. Celé hodiny zde trávil, aniž byse
mu kdy poštěstilo něco uloviti. Což bylo zcel
přirozeno. Bylť potok v Espirbos u rybářů celéh
ckoli velmi špatné zapsán. Málokdy totiž, b
skoro nikdy, sem nějaká rybka připlula. Al
krpeckému mládenci tato okolnost nikterak ne
vadila. Naopak! On cítil se nad míru spokojena
že mohl bez svědků patřiti do oken rozkošn
mlynářky.
Když se konečně večer počal sklánět nad
dědinou a Noelina se ku potoku dostavila, aby
schnala své husy a kachny, jež po vodní hla
dině volně se proháněly, byla míra jeho štěst
dovršena.
Přikvapiv jí v ústrety, stiskl mlynářce přá
telsky ruku. Na to usedli oba na lávku.
V důvěrném rozhovoru a laškování uběhl
jim mnohá chvíle, až nadošel okamžik nutného
rozehodu.
Přišed domů, Juanin po celou noc takřk
ani oka nezamhouřil. Neboť sladký hlas Noelinin
zněl mu stále v ušich a mladá mlynářka jako
luzná vidina tanula mu stále na mysli.
Dostavilo se ráno a ubohý kupecký mlá
denec na dobro láskou zpitý, sotva že se drže
za pultem na nohou.
Al
Noelinin
Espirbos
25
article
Noelina, nemohouc se dlouho rozhodnout
o volbě svého nastávajícího manžela, nabyla ko
nečně přesvědčení, že jenom Juanin, ten modro
oký Juanin, s kučeravými vlasy, jenž nad ostat
ní její nápadníky vyniká, by dovedl její srdce
mocně roztoužiti. Pročež ihned nésledující n
děle dala mu na srozuměnou, že by jím nikteral
nepohrdla, kdyby se do opravdy o její ruku
ucházel.
I stará mlynářka, matka Noelinina, setkavš
se jednou náhodou s Juaninem, pozvala jej do
mlýna na kaštany, jež se tam každého večera
pekávaly.
Kupecký mládenec tuto nabídku s po
vděkem přijal. Neboť nadešel podzim, s dlou
hými deštivými večery a pobyt v přírodě stával se
ode dne ke dni nesnesitelnějším.
Leč nastojte! Sotva že zamilovaný mladík
poprvé ke své zbožňované zavítal, událo se v
mlýně cosi kromobyčejného, ba záhadného.
Domácí cvrček, jenž tu ve dne, v noci z
krbem tak líbezně cvrkával — rázem utichl.
„To je podivné,“ pravila stará mlynářk
sama sobě.
Noelina pak zblednuvši, svěsila smutně
hlavu.
Přišla druhá neděle. Jako minule, tak i
tentokráte, sotva že se Juanin ve dveřích ob-
jevil, přestal cvrček cvrkati.
Matka Noelinina, všecka ustrašena, chvatem
se pokřižovala. Mladá mlynářka, sepjavší ruce,
chvěla se na celém těle.
A tak bylo po každé. Kdykoli se kupecký
mládenec ve mlýně objevil, ustál evrček ve svém
cvrkání. A ne jenom to! Za zdí u kamen ozýval
se v téže době vždy jakýsi tajemný šramot. Zdálo
se, jakoby v krbu to malé domácí zvířátko se
bouřilo.
Noelina div že si nad tím nezoufala a stará
nilynářka vrtěla vždy povážlivě hlavou.
Noelin
26
article
Ob? pak jsouce náramně pověrčivy, jako
většina vesničanek, přičítaly divnému chování
tohoto milovaného, malého hmyzu jakýsi ta-
jemný význam. Byly totiž přesvědčeny, žev
domě, kde za krbem cvrček se uhostil a vesele
evrčí, štěstí kvete a spokojenost sídlí.
Ježto však toto zvířátko vždy nápadně se
ztišuje, kdykoli Juanin k Noelině zavítá, bylo jim
jasno, že nápadník přináší do starého mlýna ne-
štěstí.
Proto také mladá mlynářka, ačkoli o horouce
lásce svého milence přesvědčena byla a dobře
věděla, že sňatek s Juaninem by jí přinesl ve-
škeré vytoužené blaho, přece se — s bolným
arci srdcem rozhodla, že od něho upustí. Nebot
evrček, domácí věštec, úsilovně se proti za-
mýšlenému spojení vzpíral. Neuposlechnouti pak
jeho varovného hlasu, bylo by, jíti dobrovolně
vstříc jisté záhubě
Následující neděli dostavil se Juanin jako
obyčejně do starého mlýna a ucházel se roze-
chvěným hlasem u staré mlynářky o ruku její
dcery Noeliny
Uleknuvši se, matka mlynářčina nebyl
s to, mladiku ihned odpovědět. Když pak se
poněkud vzpamatovala, odmítla naprosto jeho
prosbu, aniž by však Juaninovi oznámila pravou
příčinu, jež ji k odporu přiměla. Zo živý svět
by tak nebyla učinila! Neboť byla by musila ku-
peckému mládenci říci, že kamkoli jeho noh
vkročí, přináší neštěstí.
Mladá mlynářka pak, nechtějíc býti při-
te mna při odmítnutí, jehož se jejímu milenci do-
stati mělo, uchýlila se zatím do mlýnice. Sedíc
zde na lavici, plakala, až jí srdce usedalo. Když
pak Juanin se zlomeným srdcem ze mlýna od-
cházel, aby se nikdy už nevrátil, tu vrhla se
Noelina na kolena a hlasitě štkajíc, prosila boha
o slitování.
Noelina
Ob
27
article
Několik dní na to, když se začínalo šeřita
poslední sežloutlé listy se stromů padaly, opouštěl
nešťastný kupecký mládenec dědinu. Nesa na
zádech malý vak, jediný svůj majetek, ubíral
se kolem starého mlýna.
Noelina, stojíc na zápraží, viděla jej z dálky
přicházeti. Sebravši všechnu sílu, šla mu
ústrety a pravila-
„Dobrý večer, Juanine! Což míníte opravdu
tuto krajinu na vždy opustiti?
„Ano!“ zněla krátká odpověd
„Obdržel jsem v Orthezi pěkné místo
S bohem!“
„S bohem
Nastalo ticho
Mladá mlynářka, svírajíc křečovitě ve svých
prstech malý, stříbrný křížek, který jí visel n
černé, hadvábné stužce na krku, dlouho pohli-
žela zakaleným zrakem za Juaninem, jenž za
rostoucí mlhy, víc a více mizel v lesní tišině.
Malá osůbka, vyhublého těla, s nachýlenou
šijí, s černýma, velkýma očima, jež dosud mocně
planou — toť Noelina Farguesová, nyní čtyřiceti-
letá mlynářka z Espirbos.
Plných dvacet let uplynulo od onoho dne
co se nešťastný kupecký mládenec odebral do
světa.
Ve starém mlýně d'Espirbos, jenž se, díky
stále přibývajícím podpůrným trámům, dosud
ještě drží na povrchu země, ozývá se jako dřív
veselé klapáni.
Noeline Farguesová zřeknuvši se od té
chvíle, co její milenec z okolí zmizel, vší lásky,
zůstala svobodna.
Marna byla všechna námaha Aristidova, jenž
po odchodu svého soka takřka denně docházel
do mlýna, aby si mladou mlynářku opět na-
klonil.
Příliš časté návštěvy začaly Noelinu nudit
a ona, rozhodnuvši se jednoho dne, dala rol-
níkovi na srozuměnou, že se nikdy nestane jeho
ženou.
Juanin
Espirbos
Aristidův
Marna
Noelina Farguesová
28
article
Mlynářčino odmítnutí zasadilo srdci mla-
dého muže krutou ránu. On, zanevřev na celý
svět, žil dlouhou dobu jenom svému nezmér-
nému bolu.
Konečně, bylo zrovna o posvícení, zprosti
se pout, jež ho po kolik měsíců svírala. Uznav.
že by bylo vlastně šílenstvím, v tak krásném
věku odříci se všech slasti, jež láska poskytuje,
zamiloval se při tanci do hezké, zámožné dívky.
kterouž také v masopusté pojal za manželku.
V požitku nového štěstí, zapomenul pak brzy
na chvile, v nichž sedě se švarnou mlynářkou
před mlýnicí, pochutnával si na sušených hruš-
kách a jablkách, mezitím, co se ve mlýně lěžké,
železné kolo pravidelně otáčelo a jemná mouka
spadávajíc do pytlíků, vše kolem poprašovala.
Ale proto přece docházel k Noelině dále, ale už
jenom v obchodních záležitostech.
S Juaninem jakoby se byla země propadla.
Odebral se do ciziny, aniž se dosud navrátil.
Mlynářka v Espirbos, ukončivší domácí
práce, procházívala se každodenně pod veče
poděl potoka, doufajíc, že se tu snad přece ně-
kdy sejde se svým bývalým milencem. Nemohlat
nikterak na něho zapomenouti.
Iv noci, ve snu, vídala před sebou plavovla-
sého Juanina s chrpomodrýma očíma. A když
ji k ránu probudilo veselé evrkání domácího
cvrčka, jehož vinou bylo, že se s milencem roze.
sla, tu zalily se její krásné oči a ona propukla
v tichý pláč.
Městečko Ortheze bylo tak vzdálené!
Obyvatelé z Espirbosu skoro nikdy tam ne-
docházeli. Tím se také vysvětluje, že Noelina ni
kdy neobdržela o Juaninovi ani nejmenší zprávy
což ji náramně rmoutilo. Hluboký smutek uhostil
Iva noc
Espirbos
Orthez