3
masthead
11. srpna 1907. Číslo 220.
4
article
v brzku promění v úplnou universitu, a učitelský
personál nové university bude vzat z university
varšavské, která následkem toho zůstáne zavře-
na snad na dlouhá leta. Podobné opatření stane
se, jak se dovídají ruské i polské listy, s tech-
nikou, která bude z Varšavy přenesena do Novo-
čerkaska v Donské oblasti. V Polsku zůstanou
tedy jen ruské střední školy; jich absolventi, bu-
dou-li chtít pokračovat ve studiích a budou-li
nadále bojkotovat ústavy ruské, budou nucen
chodit na studie do ciziny, která je přístupna
jen osobám zámožným. A kam se poděje chudá
polská studující mládež? Zdá se, že bojkot ru-
ských vysokých škol v Polsku, dokud nebylo po
staráno o školy polské, je hůl o dvou koncích
z nichž jeden velice bolestně dopadne na kůž
polské studující mládeže.
Srbská národní samospráva v Bosně.
Bosenští Srbové vyslali dra. Stojanovičea
K. Kujundžiče jako své doputáty za ministrem
bar. Buriánem do Švýcarska, aby urgovali vyři
zení své resoluce, v níž žádají za zavedení ná-
rodní samosprávy v Bosně. Oba deputanti podá-
vali nyní v Baňaluce zprávu o tom, jak pořídili.
Ministr bar. Burian přijal je prý velmi laskavě
a slíbil, že povolí utvořeni okresních zastupitel-
stev a zemský sbor v Sarajevě. Uznává prý práv:
srbského lidu, aby své národní potřeby sám řídil
a měl též díl ve správě zemské. Reformy budou
se prováděti postupně, ale rychlým tempem.
Zpráva deputátů způsobila na shromážděné
dobrý dojem; ustanoveno, že výkonný výbor
srbský se v brzku zase sejde v Baňaluce a po-
radí se o dalším postupu.
Srba
K Kujundžič
Burián
Varšava
Nova
Polsko
Boseň
Švýcarsko
Sarajevo
5
article
Marokko.
O energickém zakročení Francie v Casa
blance se vyslovuje veřejné mínění evropské
celkem se sympatií. »Corriere d' Itali a«
píše: »Energický čin Francie bude podroben
různým kritikám, ale většina veřejného mínění
bude přízniva postupu mocí, jež mají za po-
vinnost dbáti o pořádek a bezpečnost Eeropanů
v Marokku. Tento čin nebyl ani nerozvážný
ani barbarský. Byl vynucen okolnostmi.«
Anglické žurnály vyslovují se podobně
o mužném vystoupení franeouzské vlády.
»Times« zcela schvaluje, že Francouzi zbraní
zakročili proti zrádným Arabům a diví se, že
nenechali postřileti ihned Araby, kteří na ně
zákeřnicky střileli a kteří jim padli do rukou.
Oficiosní mínění německé je representované
berlínskou depeší, poslanou »Köln. Zig. «, v niž
se praví, že Francie stojí před obtižnou úlohou
Německo bude se v té věci chovati s dosavadní
zdrželivostí. Nota vyslance francouzského ze
7. srpna byla asi přijata podobně jako v jinýeh
stálech. Německo hledi jen se sym-
patil na vše, co chce Francie ve spolku se
Špsnělskem na základě aktu algecirasského uči-
niti ve prospěch bezpečnosti Evropanů.
Jak nám oznamuje telegraficky náš kolinský
dopisovatel, přináší dnešní »Köln. Zig.« z Tan-
geru telegram, jímž se potvrzuje, že na
loupení v Casablance zůčastnilo se pravidelné
vojsko, že německý poštovní úřa
byl úplně zbořen, značné obnosy hotovýeh
peněz byly uloupeny, zejmena ze státn
banky odnesli lupiči 60.000 pese
a z »Compagnie algerienne« 250 00
peset. Veškerá skladiště evropských obchod-
níků byla zpustošena, též dům německé h
konsula padl za oběť lůze.
Mezitím vystoupily na břeh větší oddily
francouzského a španělského vojska, v několik
srážkách s Kabyly bylo zabito a zraněno ně-
kolik vojáků evropských, jichž počet je však
neznámý.
Francouz
Köln
Noto
Evropan
Kabyl
Maroko
Francie
Casa
Německo
Tana
Casablanca
Compagnie
Corriere d ' Itat
6
article
Casablanka je nyní obsazena evropským
vojskem. Evropané a židé, kteří utekli na evrop-
ské lodi, vracejí se již do města a z dalšteh
dnešních depeší z Tangeru vysvítá, že bombar-
dování Casablanky učinilo hluboký dojem ve
Fezu Ministr zahraničních věcí Ben Sliman vy-
slovil francouzskému konsulovi ve Fezu sultá-
novo politování a rozhořčení nad podlostí zá-
keřného útoku na Evropsny. Sultán je ochoten
dáti jakékoliv zadostučinění, chce sesaditi pašu
casablančského a potrestati vinniky.
Situace v Casablance se dle posled-
ních zpráv »Agence Havas« zlepšuje. V M a za-
ganu dbá guvernér o udržení klidu, Domo-
rodci obávají se podobně jako Evropané vpádu
okolních kmenů a naléhají na Evropany, aby
opouštěli město.
Francouzský tisk velkou většinou chváli
odhodlanost a zmužilost námořního vojska při
obsazení Casablanky a konstatuje s potěšením,
že antimilitaristické agitace, naplňnjící obavami
vlastence, neměla zhoubného vlivu na chrapros
vojáků.
Radikální »Lanterne« radí vládě k nej
větší opatrnosti a varuje před válečným opo-
jením. Dokud je Francie podporována Evropou
může obnoviti pořádek bez velkých ztrát. Bude-l
osamocena, oetne se v nebezpečí nepředvídaných
dobrodružství.
Evropan
ben Sliman
Havas
Tanger
Casablanca
Francie
Evropa
7
article
Haagská konference.
Mezi zástupci Anglie a mezi zástupci jiných
států na této konferenci dosaženo bylo dohody
o návrhu na zmenšení zbrojení. První delegáo
anglický podá tudiž návrh ten v některé z nej-
bližších schůzí.
Strašné ztýrání vězně v bukurešťském vězení.
Rumunské listy píší velmi rády o ukrutno-
stech ve vězeních ruských. A nyní přinésti must
zprávu z vlastních vězení o hrozném případu
ukrutnosti. Do vyšetřovací vazby v Bukurešti
dodán byl v těchto dnech muž, obviněný z krá-
deže, ale v pravdě, jak se pozdéji ukázalo.
úplně nevinný. Komisař, jenž vyšetřování řídil,
dal vězně, aby ho donutil k přiznání, ztlouci
tak bestiálně, že celé tělo od hlavy až k patě
bylo pokryto otevřenými ranami a boulemi a že
místy vytrhány i celé kusy masa. Polomrtev,
trápen nejstrašnějšími bolestmi, byl vězeň uza-
vřen do zcela úzké tmavé cely, v níž mohl
pouze státi. Maje zraněná chodidla, nemohl
toho ale sněsti a rozdrásaná záda bránila mu
o stěnu se opříti. Šile bolesti, stočil si provuz
z rozedraného oděvu svého a oběsil se na okně
své kobky. Jen tím se stalo, že byl mučitel
jeho, kterýž nepoužil týrání zajisté poprvé, ko-
nečně zatčen a že i proti policejninia prefektu
zavedeno bylo vyšetřování. Ostatně bylo už
dávno známo o policii rumunské, že se dopoušt
týrání vězňů, ale dokud případy neskončily
smrtí, mlčelo se k tomu shovívavě . ..
Anglie
Bukurešť
Maja
8
article
K svinemündské schůzce.
»Temps« píše inspirovaně o schůzce télo
Ve Svinemünde se mnoho mluvilo a nic ne-
udělalo. Schůzka nezmění nic na stycích
Ruska neb Německa s jinými státy. Nezmění
nic na franko-ruském spolku, kterýž jest tak
srdečného rázu, jak jen možno. Gen. Brun by
v Petrohradě nejvřeleji přijat, kromě toho naby
uspokojivých jen dojmů za svých prací s ná
čelníky ruské armády. Lehké nedorozumění vy-
mizelo eo ipso a ruská aliance, k ter áž
dnes spolu s dohodou sAnglií jes
základem vnější naší politi ky.
byla udalostmi znovu uzavřena
upevněna. Můžeme na schůzku svinemüud
skou bleděti tudiž s klidem. Přispěje-li, jak my
slíme, k zachování míru, můžeme si pak gratu
lovati k tomu, že se konala.
Brun
Rusko
Německo
Petrohrad
Temps
9
article
Otevření okresní hospodářské
a prümyslové výstavy v Chrudimi
(Od zvláštního zpravodaje »Národních Listů«.)
Krajinské, okrosní a místní výstavy, od ně
kolika desetileti vžily se v našem venkovu tak
že jsou na stálém programu nimopražských udá
lostí! Původně ve způsobě větších hospodář
ských trhů, braly později na sebe ráz stále slav
nější a slavnější, až vyhranily se ve skutečno
výstavy toho slova smyslu, podávajíce nej-
dokonalejší z nejlepšího. Vlivem pokroku hospo
dářského, založeny z pravidla na této basí, roz
šiřují bohatství své o průmysl, s nímž družíse
takořka v nerozlučitelný již pojem průmyslu ho-
spodářského, takže jedno baz druhého není an
myslitelným a výstava pouhých produktů hospo-
dářských bez průmyslného jich zpracován
nemožnou.
Ku přesvědčení télo nerozlučitelnosti dospěln
pořadatelstva všech podobných výstav a také
podnikaví arranžéři okresní hospodářské
průmyslové výstavy v Chrudimi
kteří včera, po dloubých 26 létech od prvě vý
stavy minuvších otevírali tuto novou revui o ho
spodářské a průmyslové zdatnosti okresu chru
dimského. Se značnou oběti podnikli ono dílo.
ne za účelem pochlubení se čím vynikají, nýbrž
za účelem prostého konstatování oněch pokroků.
jimiž vykázati se může dnešní hospodářství
dnešní průmysl
Ponechávajíce v tom směru podrobný popis
výstavy chrudimské referátům dalším, zmíním
se jen o slavnostním aktu zahajovacím, který
včera o 10. hodině dopolední shromáždil na vý-
stavišti chrudimském přečetnou družinu hosti
Byli to zejména: přísedící zemského výboru
Chrudim
10
article
Karel Adámek (za zemský výbor), pro
tektor výstavy a zástupce obce chrudimské nám
purkmistra dr. Sýkora, předseda výstavy řed
p. Eekert, posl. dr. K. Pippich, okr. sta
rosta řed. Šťastný, ředitel gymnasia Reiss
prof. Komárek za Obchodní akademii, místo
předseda zemědělské rady p. Pleva, p. Vy
skočil z Tuněchod, p. Bartoníček, stat
kář z Kočího, statkáři pp. Petraňo vé, za
finanční ředitelství sekretář p. Novák, členové
městské rady pp. Em. Kroupa, dr. Fitera
p. Frant. Keásek za Zemskou jednotu živno
stenských spol. pro král. české, lesmistr Somr.
prof. Ruml z lukařské školy, zástupcové živ-
nostnictva pp. Juliš, Holub, zástupcové uči-
telstva p. Kudrna, Horák, arciděkan
Mrštík, za strojnický průmysl správce pan
Kočí, ředitelka hospodářské školy Trach to-
vá, řed. Eekertová, za spolek Paní a dívek.
ekonomové pp. Zd. Křečan, F. Rychlik
A. Mádlo, starosta v Medlešicích, okr. starosta
pardubický p. Markalous za Ústřední ho-
spodářskou společnost, posl. Kudrnka, pre-
sidont krajského soudu v Chrudimi dv. r. Woll-
man, ředitel městských úřadů dr. Novák
okresní starosta nasavrcký p. Hájek, berní
kontrolor p. Šule, okonom J. Pilař (delegáí
zemědělské rady) K. Jírů, ředitel škol, říšský
poslanec Sabata, ředitel Pöttingea p
Kahlig, pan uč. Kudrna, předseda odboru
pro obeslání drobného zvířectva. Návštěvu svoj
telograficky přislíbili ministr dr. Pacák, jenž
zavitá na výstavu v druhém týdnu a ministr ob-
chodu dr. Jos. F ořt.
Kromě uvedených dam přítomny byly ješti
sl. Hel. Lukáškova, pořadatelka ručních
prací, sl. Vanda Míčová, pí. Chloubova
sl. Bož. Jeřábkova, sl. H. Zavřelo va
sl. Baxova a mnohé jiné, jež umožnily prae
svou včasné otevření mnohých odborů, zvláště
„Domácnosti“.
Adámek
doktor
Sýkora
K Pippich
Reiss
profesor
Komárek
Pleva
Bartoníček
Novák
František
Somr
Ruml
Juliš
Kudrna
Mrštík
Kočí
Zdeněk
Křečan
F Rychlik
Markalous
Kudrnka
Hájek
J Pilař
K Jíra
Sabata
Pöttinge
Kahlig
učit
Pacák
Jos
Lukáškův
Míčová
Chloubův
Bož
Jeřábkův
Baxův
Tuněchody
Medlešice
Chrudim
zemědělský rada p
spolek paní a dívka
městský úřad
11
article
Slavnost zahajovací konala se v parku, před
budovou reálného gymnasia.
Na zvláště zřízenou tribunu, po příchodu
hostí vystoupil zemský poslanec JUDr. Karel
Pippich, horlivý činitel v podniku výstavním.
V úvodu řeči své poznamenal, že ujímá se slova
na místo churavícího protektora výstavy dra. S.
kory a v tomto zastoupení vítá s radostí všechny
účastníky zahájení v tom přesvědčení, že přišli
jako upřímní přátelé města Chrudimi. „Ke spra-
vedlivému posouzení naší výstavy,“ pravil řeč-
ník, „dlužno uvážiti, že je to pouze o kres n
výstava hospodářská a průmyslová, jež nemůže
býti srovnávána s rozměry výstav krajinských
jakými byly pardubická, vysokomýtská, králové-
hradecká a jiné. Ale i v tomto rozsahu jest našt
chloubou, jsouc obrazem toho, co v okresu, ob-
vodu a oblasti naší v posledních letech stalo s
národním majetkem v pokroku hospodářském a
průmyslovém. I jiný význam její nesmí býti opo-
menut: ona jest průpravou a zkouškou pro vel-
kou výstavu jubilejní, kterou pořádá obchodní
a živnost. komora v roce příštím v Praze a kde
z výstavy naší nacházeti se bude to, co za nej-
lepší bude uznáno. Dílo zasluhuje účinné pod
pory všech, kdož přejí národnímu pokroku. Ale
ono také s praktického stanoviska jest nejlepš
pomůckou zdravé reklamy a je veřejnou kon-
trolou práce, její hodnoty a schopnosti soutěže.
Jestliže vysloveny byly názory, zdali se nemělo
s výstavou sečkati, až by nastala přihodná chví-
le pro výstavu krajinskou ve větším slohu, tu
dlužno uvážiti, že zejména po stránce hospodář-
ské téměř každým rokem jeví se postup a po-
krok a že jediné často výstavy umožňují náležité
oceněni a srovnání toho, co nově vykonáno a co
přibylo. Je tedy z tohoto stanoviska každého
JUDr
Pippich
Chrudim
Praha
12
article
roku škoda a musíme býti vděční pořadatelstvu
výstavy za ušlechtilou jeho snahu.
Vysloviv díky všem faktorům, kteří výstavu
umožnili, poukázal řečník na význam její ná
rodní a hospodářský, načež vzpomenuv panov
níka, jako podpůrce snah hospodářských, pro
hlásil výstavu za zahájenu: (Potlesk.)
Druhým mluvčím byl předseda výstavy řed
p. Ad. Eokert, jenž poukázal k tomu, jak důle
žitými činitely jsou výstavy v životě hospodář
ském a průmyslovém, jakož i na to, jaký vý
znam má přílomná výstavka pro okres. Je tovy
stava krásná, zdařilá, která může býti chloubou
Chrudimě, čítajíc na 800 vystavovatelů. Řečník
vzpomíná poslední výstavy chrudimské, pořá-
dané před 26 lety a konstatuje veliký pokrok
který od té doby celý okres učinil. Na konec pal
děkuje všem, kteří se přičiňovalí o zdar výstavy
zejména oběma ministrům, zemskému výboru
zemědělské radě, městské radě, hospodářskému
spolku, okresnímu výboru, okolním velkostat
kům a t. d. Zahájené výstávě provolává zdar
Jménem zemského výboru, který výstavě
všemožně vyšel vstříc, proslovil přísedíci pan
Karel Adámek delší řeč, ve které motivo
val příčiny, jež daly výstavám vznik a akcento-
val význam hospodářských výstav nejen pro
okresy, v nichž se konají, nýbrž i pro nejširší
obacenstvo, jež dnes začíná chápati, že rozvo.
národohospodářství znamená vzrůst povšech
ného blahobytu a je mocnou oporou národního
uvědomění.
Když byl řed. p. Eckert přečetl ještě četn
došlé telegramy blahopřejné, odebrali se př -
tomní ku prohlídce vystavy, načež uspořádán
v hotelu „Bídě“ skvělý bank t.
Výstava již v hodinách odpoledních velm
četně byla navštívena. Potrvá do 25. srpna, ne-
bude-li nutno lhůtu tu ještě prodloužit.
Eokert
Adámek
Eckert
Chrudim
výbor zemědělský rada
vystavovatel
13
article
Propram výstavy je pro nejbližší dny lenlo:
V neděli 11. t. m.: Výstava mlékařskýel
strojů a výrobků. Výklad obstará pí. Leničkov
z Luže, předsedkyně odboru. Odpoledne vojenský
koncert pěšího pluku č. 21 z Kulné Hory
V pondělí 12. t. m.: Výstava hovězího do-
bylka domácího a kravařského z Moravy. Na odměnu
600 K zemědělské rady mají nároky jen vystavova
telé z Chrudimska, Vysokomýtska, Litomyšlsk
Ustecka a Žamberecka. Ostatní dostanou odměny
z přispěvků okresních a odměny čestné. Pokračován
výstavy mlékajské.
V úterý 13. t. m.: Výstava hovězího dobytk
Výstava ječmenů a trh na ječmeny.
Ve středu 14. t. m.: Výstavá koní.
Ve čtvrtek 15. t. m.: Velká slavnost obžinková
k níž vyšlou okolní obce obžinkové vozy nádhern
vypravené. Národní tance. Vkusné obleky a úpravu
vozů obstarává p. Ed. Gallat. Výstava psů loveckých
i přepychových. Koncert místní kapely.
V pátek 16. t. m.: Sjezd jury. Předsedu kníž
Auersperga zastupovati bude lesmistr ingenieurJ
Sommer.
V sobolu 17. t. m.: Výstava drobného hospo-
dářsky užitečného zvířectva a plactva zpěvného. Vý-
slava včelařská. Obesláno bude asi ke 300 klecí
kotců, tak že výstava tato řaditi se bude mezí větš
výslavy odborné.
V neděli 18. t. m.: Sjezd rolnický. Na programu
jsou některé důležité otázky stavu rolnického-
V pondělí 19. t. m.: Dětský den. Přijedou děl
z okolních osad, hlavně z Nasavrk, z Hlinska atd
Budou uspořádany některé hry a okázalé slavnosti
Leničkov
Ed
Gallat
Auersperg
Sommer
Luže
Kulný Hora
Morava
Chrudimsko
Vysokomýtsko
Žamberecko
Nasavrky
Hlinsko
Litomyšlsk Ustecko
14
article
Z nejnovějších dějin marockých.
Z nejnovějších dějin marockých.
Suverenní sultánství marocké je po stalelí ji
předmětem hospodářské, obchodní i politické pozer
nosti evropských států. Je to pochopitelno, uváží-li
se, jak blízko je Marokko, že je to země namnoze
velni úrodná, půdy ze značné části výlečné, nadaná
znamenilými dary přírody, země schopná velikého
vývazu a ještě většího dovozu, vůbec příhodná pro
nejrozsáhlejší činnost hospodářskou i obchodní.
Co podrývá existenci Marokka, jsou jeho zcela
rozvrácené, v pravdě oriontálské poměry politické.
jež louto říší po celé věky nebezpečně zmítají a j
ohrožují. Není pochyby, že vinu télo trvalé již
vnitřní krise marocké mají hlavně poměry islamu
a islamismu. A rovněž není pochyby, že Marokko
děkuje svoji dosavadní sjální samostatnost pouze
a jedině vzájemné nevraživosti evropských států, pě-
stujících politiku osadní. Většína jich konečně se
snaží, aby Marokko dostala do okruhu své moci
oslatní však dosud vždy dovedly provedení záměrů
takových překazit. Jisto je, že maročlí panovníci te
dobře vědí a že dle toho také jednají, získávajíce prot
státu evropskému, jich suverenitu ohrožujícímnu, žáda
nou pomoc u některého jcho souseda a soupeře.
Maroko
15
article
Jako prostředku k tomuto účelu používají maročt
sultáni v době nejnovější zpravidla zvláštních po
selslev, jež vysílají včas tísně ke dvorům evropským
se žádosti o radu neb o pomoc. Tak na př. na sklonku
let sediadesálých tchdejší marocký sultán Mulej Ha-
san, ocilnuv se v nesnázích následkem vnitřních ne
pokojů, jež u něho vzbudily obavu před evropským
zakročením — nepokoje takové jsou v Marokku zje
vem snad slalelí se občas opakujícím — vyslaldo
Evropy zvlášíní poselsivo, aby mu získalo přizei
evropských vladařů. Poslání se zdařilo. Německo
Rakousko, Belgie, Španělsko, Spojené státy americké
Francie, Anglie, Švédsko, Iialie, Hollandsko a Porlu
galsko dohodly se o uspořádání společné konference
o krisi marocké. Konforence ta konala se r. 1880
v Madridě (Schultass: Europ. Geschichlskalender
1881), a ač v Marokku zuřily boje krvavé, usnesli
se zástupcové stálů na ní zúčaslněných pouze na
tom, že budou nad svými příslušníky v Marokku vy
konávali toliko právo ochrany. Sultán byl tedy za-
chráněn a vnitrní boje již noohrožovaly jeho trůn.
Hollandsko
Porl
Europa
Maroko
Evropa
Německo
Rakousko
Belgie
Španělsko
spojený stát
Francie
Anglie
Švédsko
Iialie
Madrid
16
article
V roce 1894 nasloupil v Marokku vládu 10lelý
syn Iasanův, Abdul Asis. (Schuliess' Europ. Ge-
schichlskalender 1895.) Také hned na začátku jelie
panování vybuchly znova domácí revoluce branně
a došlo těž ke srážkám mezi domorodci a Evropany
v Marokku. Madridská dohoda z r. 1880 posk ytla
zejména Francii vítanou záminku k zakročení v Ma-
rokku. Za ní hlásilo se Španělsko. Obu státy dožado-
valy se vnitřních oprav v Marokku. Ale nepořídily
nic, poněvadž všechny jejich snahy křížila Anzlie
ktará Marokku rovněž věnovala ostražilou pozornost
Anglie zejnéna zmařila tehdlejší francouzské snahy
o dosažení protektorátu nad Marokkem. („Nár. Listy“
1901, č. 156.) Poněvadž také Německo našlo si tchd y
doMarokka cestu a Rakousko začale ji hledati, uchý
lil se sullán k osvědčenému již prostředku; vysla
do Evropy zvláštní poselsívo. Abdul Asis dobře po-
čítal, poslav své zástupce nejprve do Londýna. P-
selstvo, hledající tam ochrany Marokka před Francií,
bylo osobně přijato králem Eduardem a oblržele
v Anglii slib žádané ochrany. („Národní Listy“ 1901
č. 159 a násl.). Odpůrcem Francie v olázce marocké
byla však nejen Anglie, nýbrž také vláda španělská:
ale později se Francie se Španělskem v nazírání na
tuto olázku sblížily, aniž Francie se vzdala svých
záměrů, získati nad Marokkem svůj protektorát. („„Ná-
rodní Listy“ 1902, č. 290.)
Iasanův
Asis
Evropan
Eduard
Maroko
Francie
Ma
Španělsko
Ob
Anglie
Německo
Rakousko
Evropa
Londýn
Schuliess ' Europa
17
article
A zase stalo se Marokko jevištěm domácí revo-
luce. Proti sullánovi povstal se svým kmenems
zbraní v ruce tajemný z počátku muž, Omar jménema
dle některých zpráv vydával se za sultánova staršího
bratra Muleje Mohameda a snažil se získati trůnu
pro sebe, dle jiných bojoval ve prospěch sullánova
bratra proti panujícímu Abdul Asisovi. („Nár. Listy“
1902, č. 303 a nást.). Buď jak buď. v Marokku roz-
poulala se domácí válka prelendentská a boj byl po
delší dobu nerozhodný. Sultánovo postavení velice s
stížilo současným krvavým povstáním marockého
kmene Kabylů (Schuless' Geschichlskalender 1902,
str. 328). V zápasech padly za oběť také životy
Evropaně, v Marokku dlících. Prolo ovropětí diploma-
tičtí zástupcové v Marokku — kleří dosud musí mít
sídlo v Tangeru, příslavním, asi 20.000 obyvatel číla
jícím městě marockém, kdežto hlavním městě říše
a sultánovým sídlem je Fez, město asi o 140.00
obyvatelích — žádali důtklivě sultána za ochranu
evropských příslušníků v Marokku. Sultán poradi
si lehce: v r. 1903 vypověděl všechny cizince. (Schul
tess Geschichtskalender, 1904, str. 387.) Mezi vypo
vězenými cizinci byl také marocký generál sir Harr
Aubrey de Maclean, který ovšem též ze země odešel
(„Nár. Listy“ 1903, č. 252.) Tento muž byl původni
důstojníkem anglické posádky v Gibraltaru; vr
1876 povolal jej tellejší sultán marocký Mulej Hasa
ke svěmu dvoru a svěřil mu výcvik marockého vojska
V roce 1903 mělo Marokko na kratinko poko
od svých evropských zájemníků. Bylyť vůdčí státy
evropské zaměstnány osadními olázkami v končináci
jiných. Snad jen tak se stalo, že tehdy sešlo z fran
couzské válečné výpravy do Marokka, která dle sdě
lení posl, Jaursa, veřejně učiněného, byla již při
pravena. („Nár. Listy“ 1903, č. 254.) Té doby řešily
Omar
Mulej
Asis
Kabyl
Aubrey
jít Maclean
Mulej Hasa
Maroko
Tanger
Gibraltar
Schuless ' Geschichlskalender
18
article
Anglie a Francie různé spory osadní. Na počátku
1904 byly o nich uveřejněny zprávy v ten smysl, že
obě tyto velmoci uzavřely v různých otázkách své
osadní politiky dohodu, do níž zabráno bylo — také
Marokko. („Nár. Listy“ 1904, č. 99 a násl.) Dohod u
tou zůstavila Anglie přednost francouzskému vliv
v Marokku, slíbivši Francii, že nebude překáže
její činnosti tam, nazvané mírumilovným vniknutím
(pénétration pacifique) do Marokka, a nutným k vů!
tomu reformám v oboru veřejné správy, financí, v-
jenství a hospodářství v Marokku. Obě vlády se z-
vázaly, že zachovají svobodu Marokka, čímž ovšem
značně dotčeny byly francouzské snahy o protektorá
nad Marokkem. Španělsko bylo anglo-francouzskou
dohodou v Marokku velice znepokojeno („Nár. Listy
1904, č. 100), ale uklidnilo se, když téhož roku n
podzim byl jeho zájem na Marokku upraven maro-
ckou dohodou španělsko-francouzskou. Touto doho-
dou uznalo Španělsko jarní úmluvu anglo-francouz-
skou o Marokku. („Nár. Listy“ 1904, č. 278)
Anglie
Francie
Maroko
Španělsko
19
article
Tím způsobem zahájila Francic éru své přednost
v Marokku. Nikoli v klidu a pokoji. Na základě úmluv
s Anglií a Španělskem jala se nýní Francie požado
vati na sultánu Abdul Asisovi pronikavé opravy v ma-
rockém státě. Příslušné návrhy podal mu jménem
své vlády francouzský vyslanec v Marokku, Taillan
dier, od r. 1901 tam působící. („Nár. Listy“ 1901,
156.) Požadavky Francie vztahovaly se zvláště n
zřízení důležitých silnic v Marokku, na vybudován
telegrafního spojení, na získání práva pro Evropany
aby směli v Marokku nabývati nemovitého majefku
na přeložení cizích vyslanectev z Tangeru, kde dle
nařízení dřívějšího sullána jedině směla sídliti, do
hlavního měsla, t. j. do Fezu, a na zřízení státní ban-
ky marocké se současnou úpravou měny, jež mě a
býti vlasiní měnou marocko-francouzskou. („„ Nár. L
sty“ 1905, č. 59.) Těmto opravám sulián se bránil
Asis
Evropan
Maroko
Anglie
Španělsko
Francie
Tanger
20
article
Anglií prý k odporu podněcován. („„Nár. Listy“ 1905
č. 67.) Jiné opravy, rázu ovšem podřízeného, sultár
sliboval, žádaje tu zvláště, aby bylo šetřeno nábo-
ženských citů domorodého obyvatelstva. („Nár. Listy“
1905, č. 45 a á9l.)
Tehdejší francouzský ministr zahraničních zá
ležitostí Thěophile Delcassé podporoval činnost Tail
landierovou hrozbami, i veřejně pronášenými; v mi
nisterské radě líčil vyjednávání marocké jako příz
nivě. („Nár. Listy“ 1905, č. 81 a násl.) Současně do
cházelo v Marokku k opětným krvavým událostem
zvláště na hranici francouzského Alžíru. A zároveř
doslaly se na veřejnost zprávy, že Francie obsa
jižní část Marokka, nepřijme-li sultán její návrhy
(„Nár. Listy“ 1905, č. 76.) Německo zaujalo k maro
ckým snahám francoužským stanovisko zřejmého
veřejného odporu. („Nár. Listy“ 1905, č. 78.)
S touto politikou vystoupil před celý svět způ
sobem nejokázalejším zám císař Vilém. Zajel si na
konci března r. 1905 osobně do Tangeru a učinil tam,
sultánem vřele uvítán na půdě marocké, veřejné pro-
jevy ve prospěch úplné samostatnosti a svrchovanost
marockého sultánství; zároveň vyhlásil tam politiku
t. zv. olevřených dvoří, t. j. politiku volných styků
Marokka se všemi sláty. („N. L.“ 1905, č. 91 a násl.
Vilém
Anglie
Maroko
Francie
Německo
Tanger
21
article
Tento čin byl zřejmým projevem odporu proti anglo-
francouzské a španělsko-Irancouzské dohodě o Ma
rokku z r. 1904 a zároveň nápadně nepřátelským
výsířelem proti Francii. Mezi Francií a Německem
nastalo následkem toho napjetí tak veliké, že z něho
hrozilo i nebezpečí války francouzskosněmecké, na
kterou se Delcassé řipravoval, spoléhaje na dohodu
s Anglií. („Nár. Listy“ 1905, č. 277, 280 a násl., 1900
č. 12, 13 a násl. a 92.) Také Německo připravova o
se na válku. Napjetí povolilo odsloupením Delcassé
v červnu r. 1905.
Na podzim německý zástupce dr. Rosen ujedna
s francouzským zástupcem Révoilem novou konfe
renci o záležitostech marockých. („Nár. Listy“ 1905
č. 252 a násl.) Také sultán marocký projevil násled
kem německé rady souhlas se svoláním konference
Jak se tehdy německý vliv v Marokku uplatňoval
zřejmo z toho, že právě tehdy sultán Abdul Asis uza
vřel s německou paroplavební společností smlouvu
o obslarávání parníkového spojení mezi Tangeren
a oslatními příslavy marockými.
doktor
Rosen
Révoil
Asis
Ma
Francie
Německo
Anglie
Maroko
22
article
Program nové konference marocké smluvil v Pa-
řízi lamní německý vyslanec kn. Radolin s minister-
ským předsedou Rouvierem na podzim roku 1905
(„Nár. Listy“ 1905, č. 263 a násl., 268 a 274.) V pro
gramu obsažena byla úprava policie, zamezení pod-
loudné dopravy vojenských zbraní do Marokka
úprava státních financí marockých zřízením státn
banky marocké a půjčkou 10 mil. franků, uspořádán
marocké soustavy daňově, jakož i zachování neod-
vislosti Marokka. Sultán přijal tento program i ostat-
ními státy schválený, když mu byl vyslanec Taillan-
dier pohrozil ultimatem Francie. Ultimatum bylo tak
podáno — formálně ovšem proto, aby se Franci
destalo zadostiučinění marockého sultána za za
vraždění alžirsko - francouzského přislušníka B
Mziuna na půdě marocké. Sultán poslal na znamen
zadostučinění Francii náležilou omluvu, kterou
Francie přijala, dobyvši tak značného úspěchu; ulti-
matum bylo tím ovšem vyřízeno. („Nár. Listy“ 1905
č. 241, 268, 279).
Franek
Maroko
Francie
23
article
Když konečně smluven program nově konfe
rance, nastala tahanice o její místo. Francie na
vrhovala některé město jihošpanělské, Německo
v souhlase s marockým sullánem chtělo míti konfe
renci na území marockém. Konečně opanoval názoi
francouzský a konference sešla se dne 16. ledna 190e
v Algecirasu na španělském jihu. Zůčastnili sej
zástupcově Rakousko-Uherska, Německa, Francie
Anglie, Ilalie, Španělska, Ruska, Belgie, Švédsk
Spojených států severoamerických a Marokka. („Nár
Listy“ 1906, č. 16 a násl)
Konference považovala se hlavně za souboj Fran
cie a Německa Účastníci její prožili mnohé kritick
chvíle. Byly okamžiky, kdy v Německu se vzbuzovn
válečný poplach. Průběh konference sledoval prote
s napjelím celý svět. Mluvilo se o soustřeďování
vojsk celé řady evropských států. I čeští poslanci
považovali potřebným žádati od vlády vysvěllení
nebezpečí konference pro mír; proto posl. dr. Kra-
mář podal jménem poslanců národní strany svobodo-
myslné na vládu ve smyslu tom dolaz.
Konference trvala do 2. dubna, akta byla pode
psána dne 9. dubna. Interesovaní účastníci prohlásill
že jsou v výsledkem konference — spokojeni. Poku
jde o její výsledek, sdělil ve francouzské sněmovn
ministerský předseda Bourgoois („Nár. Listy“ 190
č. 102), že z jednání konferenčního byly vyloučeny
olázky sultánovy svrchovanosti, nedotknutelnosti še
rilátu a svobody obchodu, s čímž Francie souhlasila
Francii pak podařilo se tyto zásady uvésti v sou
lad se svými zájmy marockými. Dále byla mimo jino
rozřešena otázka bankovní a policejní.
Pok
Francie
Německo
Algeciras
RakouskoUhersko
Anglie
Ilalie
Španělsko
Rusko
Belgie
spojený stát
Maroko
národní strana svoboda
24
article
Po konferenci algecirasské vzrůstal rychle ně-
mecký vliv v Marokku, neboť sullán Abdul Asis by
cisaři Vilémovi vděčen za pomoc proti Francii. Ně
mecký konsul v Tangeru dr. Rosen na př. vymohl
že maghzen čili sultánská vláda marocká svěřila ně-
mecké podnikatelské firmě Benschhausenově výstavbu
příslavů tangerského a casablancského, z Německ
byla do Marokka dodávána děla i pušky: potřeby pro
sultánův dvůr obstarávaly německé obchody tan-
gerské. Z toho vypukly ostré rozpory mezi drem
Rosenem a francouzským zástupcem Regnauldem
(„Pester Lloyd“ č. 183)
Algocirasská akta se neprovedla. Policie, jež dl
ní měla býti zřízena ve všech 8 příslavních mě-
slech marockých a měla býti opatřena i děly, dosu
není zřízena, ač vyhledaný pro ni náčelník, švýcarský
plukovník Maller, již přes půl roku žije v Tangeru.
a rovněž jeho pomocník, švýcarský kapilán Fischer
Tento činovník zavedl si zatim v Tangeru pěkný =
Asis
Vilém
doktor
Rosen
Regnauld
Fischer
Maroko
Francie
Tanger
Benschhausenov
Maller
25
article
obchod s máslem a sýrem. Zdá se vůbec, že alee
cirasská akta se zůmyslně neprovádí.
Z dalšího vývoje věcí v Marokku neměla škodu
Francie, nýbrž Německo, jehož vliv tak rychle začal
klesati, jako vzrostl. O všech záležitostech, v alge-
cirasské aktě obsažených, rozhoduje totiž společně
diplomatický abor států, v Marokku zastoupených.
V tomto sboru je Německo ve stálé menšině, mají
proti sobě 9 hlasů, jež jdou vždy s Francií, kdežto
pro sebe má pouze 4 hlasy, vedle svého ještě jenom
rakouský, hollandský a švédský. Takto jednající di-
plomatický sbor protestoval na př proti tomu, že pří-
stavní stavby v Tangeru a v Casablance zadány byly
Německu.
Na vnitřní poměry narocké neměla algecirasská
konference vlivu snad žádného. Tam — ve třech
hlavně ohniskách — doutná oheň krise napořád,
každou chvíli vyšlehuje v požár. („,Nár. Listy“ 1906,
č. 60 a násl., 248 a násl.)
Jednak rozbil se mír mezl sultánení Abdulem
Asisem a Omarem Serkunim neboli Mulejem Mo-
hamedem, protendentem marockého trůnu. Mezí
oběma povstaly nové boje, které trvají dosud. Tvrdí
se, že pretendenta tajně podporuje Francie
Asis
Omar Serkuni
Mulej
Maroko
Francie
Německo
Tanger
Casablanca
26
article
Druhou nesnáz působi sultánovi náčelník jed-
ncho z marockých kmenů, Erreasuli čili Mulej Almed
el Raisuli. Tento muž, zajisté velmi chytrý, b
prohnaný, vyvolal svým lupičstvím lodní demon-
straci Spojených států, ale uvedl vše do pořádku
na sultánův slib, že se stane pašou v Tangeru. Sul-
tán splnil slib, ale Raisuli nešel do Tangeru sám,
nýbrž poslal tam svého člověka Bena Mansura jako
svého náměstka. Raisuli sám usadil se zcela po-
pohodlně v městě Zinalu. Diplomatičui zástupcové
cizích států nechtěli uznati tangerské pašovství Rai-
suliho, a francouzský vyslanec vyzval sultána velmi
přísně, aby vládu Raisuliovu z Tangeru odstranil Na
radu Německa svolil Abdul Asis k francouzskému
požadavku, a chtěje jej splniti, zvedl proti Raisulimu
válečně tažení, jehož náčelníkem stal se sir Harry
Maclean, zalím do Fezu se vrátivší. Zbraním jeho
však štěstí nepřálo, neboť Maclean je dnes Raisu-
liovým zajalcem, svou hlavou ruče za bezpečnost
Raisuliovu. Boj trvá do dneška, aniž kdo vi, jak
bude dále
Konečně vilačen byl sultán právě v nynější době
do těžké tísně novým povstáním něklerých kmenů
své říše; jejich revoluci nedovedl na ten čas po-
Ilačiti.
Tyto vnitřní zápasy marocké vodly právě ke
krveprolilí v Casablance a k onehdejšímu obsazení
tohoto přístavu francouzskou brannou mocí
Poměry marocké ocily se tedy od loňské Vilé-
movy návštěvy tangerské dnes již u Casablanky
u ní vynořuje se otázka, podaří-li se Francii nyní
to, co se jí dozud nezdařilo, totiž prolektorát nad
Marokkem, první a snad hlavní krok k oné pěnétra-
tion pacifique, která Německo tak rozčiluje.
Je na jevě, že o Marokku opět rozhodovati bude
Evropa dle svých zájmů, dle obralnosti svých diplo-
matů, a — snad i dle válečných a spojeneckých
sil
Raisout
Mansura
Raisuliův
Asis
Harry Maclean
Maclean
Raisa
spojený stát
Tanger
Sula
Zinal
Německo
Casablanca
Maroko
Evropa
27
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Ven s českými děbmi z pražských ně-
meckých škol! Výsledek loňské, k našemu
podnětu tentokráte zvlášť energicky zahájené
akce proti návštěvě německých škol obce pražské
nebyl sice úplný, ale přece jenom utěšený. Když
uveřejněny čislice zápisu pro školní rok 1906/7,
vyšlo na jevo, že oproti 1034 českým dětem,
zapsaným na r. 1905/6, stalo se obětí této
autogermanisace pražské už jen 836 děti českých
rodičů pražských. »Přece se slehlo!« zvolali
jsme tenkrát, neboť českých děti na německých
školách obce pražské ubylo o 18.85 procent,
bezmála o celou pětinu. Avšak netajili jsme, že
číslice 836 českých dětí na veřejných, obet
pražskou vydržovaných školách německých jest
stále ještě hrozným a zahanbujíeím svědectvím
překvapující národní neprobudilosti, vlažnosti
určitých pražských vrstev a nutno také říci
ničím neokrášlitelnou skvrnou dobré pověsti
Prahy, matky českých měst, před městy těmi.
Nescházelo také hořkých a v plné míře oprávně-
ných výtek zejména z Moravy a z bojišť oběta-
vého i nadšeného, hotovou krví z české strany
placeného zápasu proti germanisaci školou.
Praha
Morava
28
article
Výtky tyto, Praze adresované, byla Praha nucena
bohužel mlčky kvitovati a jestliže přispěly ke
zvýšení energie oněch nejmenovaných, ale vý-
borných českých mužů, zasadivších se nikoli
bez pěkného výsledku o stlačení zahanbujíeí té
číslice školní statistiky pražské, budiž jim jenom
žehnáno! Podařiloť se loni způsobiti v té věei
blahodárný obrat v čas nejvyšší! Česká
frekvence veřejných něm. škol pražských jevila
totiž v posledních lelech tendenci povážlivě stou-
pající (33.3 proc. : 36 3 proc. : 38.53 proe.),
kdežto počet německých dětí na těchže
německých školách pražských naopak rok od
roku klesá (1938 : 1724 : 1634 !). Kdyby se
byla věc ponechala sama sobě, mohli jsme se
v dozírné době ocinouti vůči škandálu zrovna
zoufalému, totiž vůči většině českých děti na
veřejných německých školách pražských ! Na
štěstí těsně před hranicí 40 proc. klesl tento
hříšný, pervesní nával české krve do blavní
tepny německého života v Praze! Má snad
tento spád ohavné číslice pražské školní stati-
stiky směrem dolů ustati? Zajisté že nikolivl
Zvýšeným hlasem voláme v čas před nastávají-
eím zápisem školním: Ven s českými dětmi
z německých škol v Praze! Ta skvrna musí
zmizeti z královského roucha naší Prahy, oči
šťujíeí činnost v loni tak šťastně zahájena ne-
smí ochabnouti. »A proto kdyby to měla býti
zas jen další pětina z tisíce«, napsali jsme roku
minulého, »do konce první desítky dvacátého
stoleti, jež tu hanbu ani zděditi nemělo, byl by
náš nejníže pokořující účet čistý.« Opakujeme
tuto vybídku i letos. Práce byla loni v rukou
povolaných, nechť se i letos najdou na povědo-
mých místech podle sokolského: »Ku předu,
ku předu, zpátky ni krok !«
Praha
29
article
— Volhy do místních školních rad n
Ostravsku. Z Moravské Ostravy, 9. srpna. (Pův.
zpr. »N. L «) Dle nového školního zákona n
Moravě, jsou místní školní rady rozdíleny na če-
ské a německé. Na Ostravsku volby tyto již s
konají. Německá obecní zastupitelstva v Morav-
ské Ostravě, Přivoze a Vitkovicích usnesla se,
že při volbách do místních školních rad českých
nebude bráti zřetele na české ná-
vrhy a že zvolí do nich lidi sobě oddané. Zcela
veřejně přiznali se k tomu ve svých listech a také
dnešní vídeňské časopisy usnesení ostravských
Němců zaznamenávají. Ve Vítkovicích již toto
usnesení provedli; ve středeční schůzi obecního
zastupitelstva zvoleni do místní školní rady české
lidé na germanisujících závodech úplně závislí,
kteři budou slepě jednati dle rozkazu centrálního
ředitele Schustra, sekretáře dra. Landauera a ostat-
ních nepřátel českého školství. Tím ovšem
česká místní školní rada stane se
naprosto ilusorní, neboť závod n
stvůry nebudou čeliti nijak školní
germanisaci, kterouž na Ostrav
sku barbarsky pášou Rothschil-
dovako-Guttmannovské závo dy.
A jak české obce k tomuto jednání se zacho-
N L
Vitkovice
Němec
Schustr
Landauer
Volha
Ostravsko
Ostrava
zákon můj Morava
Morava
Vítkovice
Rothschil