Ročník XXXXVI.

V Praze, v neděli II. srpna 1907.

Číslo 220.

Na ranní a odpol. listy předpláeí se v Praze v alministraei na nsěnít na čivrt leta . . . . 5 K —rh s dvejí donáškou miěaí a tvt 1ta . . . . 7 k 50 ve sllalách! , K so k na měste . . Pošton: n dtert lela . . . . S Rk o0n s drojí rbeilken čtvrt ts . . . . 11 K co sa měrí

Dnešní číslo pra Prahu la o 18 stranácl. Sněm český nebude prý vío svolán! Kdežto veřejnost česká vždy ještě v ne malém napjetí čeká, kterak se vláda Beckova ve příčině letošního podzimního zasedán sněmu českého rozhodne, ve Vídni již pole tuje šlěbetavá pověst, že je sněmu če- skému pro letošek odzvoněno »Doba českého sněmu vypršela. Ne- bude v tomto svém období, před novými volbami více svolán, ani ke sebe kratšímu pouze hospodářskému ro kování!« — píše se »Aussiger Tagbl.« z Vídně — A rovněž dnešní »N. Fr. Presse« zvě- stuje: »Jelikož již jest pevně usta- noveno, že sněm český na pod- zim se více nesejde (lhůla jeho šesti letí vyprší 27. prosince t. r.) a tolikéžo sněmu moravském velmi se pochy- buje, že by ještě letos svolán byl, bude le- tošní podzimní zasedání sněmů zemských jen sporé, sejde se asi jen sněm dolno rakouský a bukovinský.« Opravdu li tomu tak, oslyšelali vláda páně Beckova vskutku všeobecné přán lidu českého podepřené toliký mi vážnými a nalehavými potře bami a strastmi země, pak věru ne vycházíme z úžasu nad záhadnou moudrostí tohoto jejího rozhodnutí, které by způsobil po všem našem národě, zvláště však v kruzích rolnictva českého stíženého lak rozsáblými a krutými pohromami živel- ními — pochopitelně velikou trp- kost, ano trvalé zanevření.

Jak známo, pozval koncem předešlého měsíce ministerský předseda k sobě na po- radu zástupce českých i německých stran sněmovních, aby vyslechl jejich mínění. přání a rady stran posledniho zasedání sněmu českého. Ve svém úvodním proslovu sdělil tu našim, kterak by vlada ničeho neměla proti tomu, aby se sněm sešel v záři na a neděle a tolikéž prý by Němci s tím byli srozuměni, kdyby byl předem mezi sněmov ními stranami smluven pevný program Němci prý jsou proti projednání volebn opravy sněmovní, již chtějí odkázati sněmu novému a svolili by jen ku nepolitickému sněmování o určitých hospodářských důle žitostech.

Když byli s naší strany promluvili posl Maštálka, Prášek, Kalina a Baxa, přimlou- vajíce se rozhodně za svolání sněmu českého v letošním období pro dobu co možná nej delší, aby mohly se vyříditi nejnaléhavějs potřeby země jak politické (volební reforma tak i hospodářské, — ukončil baron Beck poradu timto resumé: »Všickni po- slanci, Češi jako Němci, přejí s svolání sněmu českého, rozeha- zejí se však co do jeho progra mu. Ale jest prý ještě jiná otázka: zdal by nebylo nejlepe vypsati vol b pro nový sněm ještě letos pře podzimním zasedáním říšske ra dy ?« Na tuto otázku odpověděli všickni, že to není možno! Na vzdor tomu prorokovaly již na druhý den německo centralistické listy vídeňské, že dojde asi nejspíš právě na tuto nemožnost že sněm český už nebude v nynějším svém období svolán, nýbrž bude asi v pozd ním letě rozpuštěn. — Potom rozproudila se v časopisectvu českém a německém živá debata o nadho zené otázce, za které tisk český svorně s usnešením výkonného výboru naší strany domáhal se svolání sněmu českého nejen k vůli vyřízení naléhavých potřeb hospodář ských a kulturních, nýbrž i k vůli koneč nému rozřešení nesnesitelně staré a hnětouei otázky volebního řádu. — Oproti tomu tisk německo centralistický o svolání nenávidě- ného sněmu českého vůbec nestál, a pouze tehda pro krátké zasedání jeho se vyslovo- val, kdyby Němcům byla dána záruka, že nehneme otázkou volebního řádu a vůbec nepřijdeme se žádnými politickými požadavky. — Zlé svědomi hrdinův bálo se naší rozpravy o křivdách volebního řádu

Schmerlingova jako svých vlastních hříchův Vláda páně Beckova pak, místo aby dle svého programového slibu hleděla spor urov- návat a k dohodě o nějakém programu do vést — šla na prázdniny, poručivší požár sporů jako ty živelní pohromy v Čechách — Pánubohu. A nyní pojednou z feriální její kolonie vzletá zvěst, že sněm český nebude už vůbec do nových voleb svo- lá nl To by ovšem bylo — také rozře šení a sice pro vládu nejpohodlnější roz řešení, ale asi jako když ve finanční tísn majitel nějakého panství nebo velkozávodu ujede — na daleké cesty, aby měl od vě řitelů svatý pokoj Teprve za čtyři měsíce vyprší životn lhůta nynějšímu sněmu Co by mohl za tu dobu pro dobro země české vykonat Avšak poněvadž by se mohl stát německým a velko statkářským majitelům privilegií mrzutě ne- pohodlným — tož jednoduše se rozpustí basta! Češi budou míti sice zlost, trochu si pobručí a pohubují, ale dobrákům se brzy opět zlust z hlavy vykouří a bude opět dobře . . . Hlavní věcí jen, když se vyva- ruje všemu pohoršení a vši mrzutosti na straně némecké . .. »Byla to sporná otázka opravy volebního řádu sněmu« — vykládá vídeňský obhájce vládní v »Aussiger Tag blattu«, »která přivodila toto rozhodnulí. nulíc vládu, aby nedopustila ani krátkému, k hospodářské práci svolanému sněmu. Roz- hodly tu důvody naskrze politické povahy Poměr obou národních stran k sobě mohl by se následkem jich různého stanoviska k volební opravě jen zhoršiti. Tomu zabrániti jest přední povinností vlády, která nesmí myšlenku dohody spustiti se zřetele, která však měla veškeru příčinu obávati se, že by v podzimním tom zasedání sně movním národní protivenství se

jen přiostřilo. Neméně rozhodlo, že důvody, z jakých Němci opírali se každé volební opravě v nynější době, uznány plně platnými: že otázka volební oprav v Čechách není uzrálou!« Musí prj se připraviti dříve půda k nějaké dohodo podle vzoru moravského a Češi musejí dospěti k náhledu, ze toliko na zák l' a d Němci navrženém a v dohodě s nám možno ponapravit křivdy Schmerlingova vo- lebního řádu, aniž by však základn jeho byla opuštěna . .. Po 46 letech zápasů neustálých není tedy otázka spravedlivé opravy Schmerlin- gova zlořádu pořád ještě zralou !! To jest my Čechové nejsme ještě tak zmořenía dosti oslabeni a splihli, abychom si dul líbit »opravu«, jakou by Němci po »vzoru moravském« nám nabídii. — Proto dle ná- zoru vládního obhajce v »Aussiger Tagbl.e získá si baron Beck jen zásluhu o — » mír v zemi«, když nevýnoví žádosti převážné většiny českého národa, alébrž učiní po vůl německé menšiny a nesvolá sněm zemský letos vůbec, třeba ho země česká potřebovala jako soli. To je věru patentu hodná methoda k upokojení obyvatelstva a ke zvelebění v něm smířlivě nálady obapolné. Rozum zůstává stát nad hlubokou její státnickou moudrosti a prozíravostí v budoucno!

Politické zprávy domáci. V Praze, 10. srpna. (Polský lékařský sjezda jazyková otázka.) Polský lék ř kryjící se za značkou dr. S. M., uveřejňuje „Kur. Lwow.“ dodatečnou úvahu o tom, ja- kých jazyků se má užívati na vědeckých sje- zdech polských. Na nedávný lékařský sjezd ve Lvově přihlásili se mimo četné Poláky po jednom referátu také prof. Janeček ze Záhřeba a E. Šedivý z Prahy. Tento ohlásil referát v ja- zyku českém, onen v chorvatském. Ale oba tit nepolští referenti do sebůzí nepřišli a tak od- padly jediné dva nepolské referáty. Dr. S. M. je rád, že se to stalo a chápe se této příležitosti, aby se rozhovořil, jak daleko mohou sáhati jazy- kové ústupky cizím referentům na polských vě deckých sjezdech. Jednací řád sjezdů lékařských nemluví sice o jazykové otázce, ale poněvadž udilá rovná práva všem členům sjezdů, tody členům nepolským, připouští, že tito cizí členové mohou podávati referáty a účastniti se rozprav ve svém národníní jazyku. A tu nastává mož- nost, před níž pisateli naskakuje husí kůže, že by se totiž na sjezd mohl přihlásiti Rus a čísti svůj referát v jazyku velkoruském! A možnost ta byla nedávno blízka uskutečnění. Na popud lékařů českých založen byl „Svaz lékařského tisku slovanského“, který však na štěstí prý se zase rozešel. A v pravidlech tohoto svazu bylo mimo jiné také ustanovení, že na národních lé- kařských sjezdech, které budou pořádati jedno- tlivé slovanské národnosti, všechny slovanske jazyky mají býti úplně rovnoprávné. Skutečně také na ruském petrohradském lékařském sjezdě prof. Wicherkiewiez mluvil polsky Od té doby však všeslovanského lékařského sjezdu nebylo a proto „slovanskou babylonskou

věž“ na vědeckých sjezdech možno prý poklá dati za překonanou. Dr. S. M. připouští na polské sjezdy pouze jazyk maloruský, poněvadž Malorusi jsou s Po láky spojeni historií a společnými bydlišti a pr to si mohou navzájem rozuměti. „Co do Čecho — píše dále — chovám k jich jazyku sympati a ve volných chvílích studuju také jich pěkný jezyk. Četl jsem těž některé lékařské rozpravy v jazyku českém. A tu z vlastní zkušenosti mu sím poznamenat, že jest dosti těžko, aby Polál správně porozuměl Čechovi, a v rozhovoreel čistě vědeckých obtíže jsou ještě větší.“ Dr.S M. napsal prý redakci jakéhosi českého listu do pis polský a mu nerozuměli (?). Ještě méně jso Polákovi srozumitelny jazyky slovinský, srbsko chorvatský a ruský. Něce jiného by bylo, kdy by se na sjezdech mluvilo německy, fran couzsky neb anglieky, poněvadž by aspoň čás posluchačů rozuměla těmto „světovým jazy kům“. Němčina jest sice úřadní jazyk dvou stštů, které rozebraly Polsko, ale užívání něm- činy na polských sjezdech nelze porovnávnt s užíváním ruštiny, která nemá světového rozšíření a proto není jazykem mezinárodním Dr. S. M. tody navrhuje, aby se příště cizí hosté i slovanští, kteří přijedou na polské věde cké sjezdy, požádali, aby se referáty četly v ně kterém jazyku světovém, a nejraději něme cky. Kdyby nechtěli mluvit německy, ať pr mluví esperantem

Tento přímo zarážející návrh dra. S. M ukazuje jasně, jak hluboká jest mezi Poláky ne návist netoliko k ruské vládě a ruskému státu ale i k jazyku národa ruského, ač Poláci z pra- vidla tvrdívají, že jich spor se týče pouze ru ského statu a jeho vlády, nikoli však ruského národa a jeho jazyka, jemuž prý přejí všeho dobrého. Dru. S. M. jde na oko o praktickou potřebu sjezdů, o to, aby si členové sjezdu roz uměli. A tu namlouvá světu, že polskému lékař jest ruský jazyk méně srozumitelný, než češtin než němčina, ba i než esperanto, ačkoli všichn víme, že veliká většina všech polských lékařů nabyla vzdělání na vysokých školách ru ských a ruština je jim stejně obvyklá, jako jieh mateřský jazyk polský. Když už dr. S. M. chee z polských vědeckých sjezdů vyloučiti všechny slovanské jazyky jen prolo, aby se tam nemohí objeviti také jazyk velkoruský, ať to řekne přím a neskrývá se za neznalost tohoto jazyka. Zná me příčiny jeho nenávisti k ruštině, pokrčíme snad rameny nad touto nenávistí i k jazyku ru- skému, ale budeme viděl, že jedná přímo. Takto je celá jeho stať holé pokrytectví.

Ze Záhřeba, 8. srpna. (Rozpuštěn chorvatského sněmu?) Ve zdejších ko- aličných kruzích kolovala tyto dni pověst, že již počátkem září budou se konati nové volby do chorvatského sněmu. Ačkoli se tyto pověsti při jímají s největšími pochybnostmi, přece se má za možné, že dr. Rakodezay má za lubem ně- jaky tajný plán, jímž chce oposici překvapiti při volbách depomoci k většině „nové straně“ kterou prý zakládá. Dle zpráv, docházejícíe z Pešti, v tamějších vládních kruzích nic se nevi o brzkém rozpuštění chorvatského sněmu, zat naopak jeví se tam již patrná rozmrzelost na nečmností nového bána, jehož sehopnesti se patrně přeceňovaly. Byl sice „řízný“ president vrchního soudu, ale jako chef politické správy V drobném p. odejit zas ranni číslo o nobě . vddpolalna . . . na z Vo mlialkách na vonkové ranní čtslo. . . . . . oěpolední . . . . . . . . 4h Inseráv plati se kotově repl Přečelacení a inserty přijisss dmlai strace v Marinnské ulici č. 3. Tam nacháznjí se též redakne tiskárna a ezpeňles „Nátodnick Listu- Rukopisy so nevrac js 10h

nezmohl se dosud na nic jiného, než na maďaro filské články ve svých úřadních novinách. Ze Záhřeba, 8. srpna. (Dr. Potočnj ak a presidium uherské sněmovny.) Uherská sněmovna uložila svým časem dru. Potočnjakovi, že má sněmovnu odprositi, poně- vadž kdysi neuposlechl napomenutí předsedova. Dr. Potočnjak oznámil na to chorvatským dopisem předsednictvu, že nemůže rozkazu to- mu vyhověti, poněvadž křivda se stala jemu, když mu bylo neprávem ve sněmovně odňato slovo. Předseda Justh nepřijal Potočnjakova chorvelského listu, omlouvaje se, že předse- nietvo není povinno přijímati od poslanců chor- vatské listy. Dr. Potočnjak zaslal nyní předsed- nictvu nový list, v němž hájí svého práva, aby jako delegát chorvatského sněmu mohl i s před sednietvem jednati chorvatsky a současně zaslnl mu opětně vrácený chorvatský dopis.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 10. srpna. Říšská duma či zemský sobor? Nedávno objevil se v jednom ruském listě článek známého praecvníka v petrohradském slovanském spolku, Kirějeva, přimlouvající se, aby se místo zákonodárné říšské dumy svolá- valy pouze zemské sobory, které mívali na mysli slavjanofilé z let padesátých a šedesátých. Ná- vrh p. Kireněva byl odmilnut v listech liberál- ných, ba i „Nov. Vremja“ odpovědělo naň, ž by bylo zbytečno svolávati nyní zemský sobor. když dle ústavy ze dne 30. října 1905 existuje říšská duma. Nejmenovaný pisatel hájí nyní v „Petrohr. Vědomostech“ zemské sobory. Vidí v nich radi- kálný prostředek na záchranu Ruska od krajní levice, která chce z dumy učiniti republikánsk ústavodárný sbor. Dle názorů pravice zemský sobor sestával by z lidí, volených dle stavů, z osob, jmenovaných cařem. Car by dával so- boru na uváženou různé předlohy, ale zákono- dárné iniciativy by sobor míti nesměl. Do běžné politiky sobor by se nesměl vměšovati. Ministři by neměli v soboru co dělat, leda že by na jeho žádost podávali vysvěllivky. Až by se sobor po- radil o věcech, předložených mu cařem, zvolil by redakční komisi, která by výsledek jeho po- rad sestavila ve formě zákona a odevzdala by jej přímo caři, jenž by pak s referátem naložil dle své vůle. Skromnějšího parlamentu nelze si ovšem představiti, než by byl zemský sobor, majíeí pouze poradní hlas.

Vysoké školy v ruském Polsku V Polsku jsou čtyři vyšoké školy, vesměa s vyučovacím jazykem ruským: universita, tech- nika, ústav zvěrolékařský a zemědělská akade- mie. Kromě zemědělské akademie všechny tyto vysoké školy zahálejí už tři leta, poněvadž je polská společnost bojkotuje. V ruských kruzích vyskytly se tedy návrhy, aby se ruské vysoké školy z Polska přenesly do krajů čistě ruských, jež potřebují vysokých škol. Vláda z části už přistoupila na tyto návrhy. Universita přenáší se, byť ne formálně, ale fakticky z Varšavy do Sa- ratova, kdež už počálkem tohoto školního roku budou olevřeny universitní kursy, které se

FEUILLETON. V Praze, 10. srpna 1907. (O sv. byrokracii.) Bylo — nebylo Byl jednou — a dosud je — v jednom mě slečku blíže Prahy okrasní soud. Bouda stará, v erárním slohu (trochu stodola a trochu ka- sárna), jež kromě bohyně Spravedlnosti posky- tuvala i přistřeši (vlastně podstřeší) bernímu úřadu. Sedláci nechodili rádi ani k soudu — leda když bylo nějaké dědietví — ale do pod- střeší k bernímu úřadu chodivali ještě mrzutěji. »Hrom aby do toho uhodil« slýchal často pan okresní sudí, když vážně v prvním patře vyři zoval ,nosyl, přicházejíci — jako vše dobré — shůry. Což — hromu se pan sudí nebál. Měl n budově pěkný hromosvod, trochu starší sice, ale za to důkladný. Ale noviny ho jednou přece vyrušly Prý pozlacené špice hromosvodu berou živly zkázu; třeba prý čas od času dáti je znovu pozlatiti, jinak hromosvod je vlastně nej- vyšším nebezpečenstvím a ne ochranou. Prý nejméně v pěli lelech jednou . . . inu, však víte, eo dovade novinář napovídati.

Pan sudí se zarazil. Deset let je tu už — a bromosvod pořád týž. Co aby opravdu tak někdy hrom do soudu uhodil? Stává se to někdy. A v nestřeženém okamžiku pan sudí sedl a napsal uctivé podání nahoru, jako že by ten hromosvod bylo třeba trochu pozlatit a opravit. Netrvalo ani dva měsíce a pan sudí dosta shora vyřízení. Aby podal zprávu, kdy byl hro- mosvod zařízen, kdy naposled opravován, pro nebyla učiněna opatření již dřive, kolik by as stála oprava atd. — do tři dnů měl všechno pěkně sepsati. Pan sudí měl tři dni zkažené; napsal se a nahledal, sestavil konečně uetivou zprávu — a čekal dále. Netrvalo ani čtvrt roku a přijel inžený z Prahy; prohlédl si soudní budovu, hlavně arci hromosvod, mluvil o nepořádku a zanedba- nosti a zas odjel. Pan sudi dostal potom vyři- zení — důkladný nos, že se o hromosvod ne- staral, úřadní výtku, že podal rozpočet příliš vysoký a zároveň poukaz na 15 K, aby za ně dal hromosvod pozlatiti, A o výkonu, rozumí se, aby podal do tři dnů zprávu. Pan sudí začal pomalu hitovati, že se do věci pouštěl. Ale — kdo řekl a, musí řlei b — opatřil si tedy člověka, klerý vylezl na

střechu a hromosvod pozlatil; tři dni se s tln páral, pan sudí přidal ze svého deset korun — účet si dal srci vystaviti jen na 15 K, aby ne dostal shora novou dliku a nový nos. A sal dovaný účet spolu s důkladnou zprávou poslal nahoru. A zařekl se, že se víekrát — a kdyby byl sto let soudcem — na hromosvod již an nepodívá Byl tak rok, dvě leta pokoj. Pan sud dávno již na hromosvod zapomněl — až tu najednou přišlo z Prahy důkladné psaní. Pan sudi čell. »Nejvyšší účtárna ve Vídni shledala že za opravu hromosvodu u okr. soudu v X bylo vydáno 15 K z fondu ministerstva sprave- dlnosti. Poněvadž však v tom domě jest umistěn také c. k. berní úřad, nemůže nejvyšší účtárn tuto položku sehváliti Ukládá se tedy okres. soudu v X, aby podal zprávu, klerý dil všech ubikací beroí úřad zabírá a příslušnou kvotu podle ubikac aby si dal vyplatiti od správee berního úřadu z fondu minislerstva finanel. « Z k tomu bylo připojeno příslušné ponaučení pokárání přednosty úřadu pro mrhání úřadním penězi, není třeba dokládati.

Toho dne sedláci, jdoucí na berní úřad nemusili hromovati. Pan sudí hromoval asi ho dinu sám. Ale pak mu nastala hořká chůze k panu bernímu. Byli sice dobři kamarádi, ale v úřadních věcech pan berní nenáviděl každou novolu. Ale nebylo zbyti. Pan sudi vypočital přibližně kvotu (na berní úřad připadlo, podl čtverečních metrů, jistou společnou místnost. kam se uchylovali pan berní s panem sudlm soukromě, v to nepočitaje, asi 6 K 13 h) nejsladšími slovy výbízel pana berního, aby mu tu kvolu podepsal. »Ale já nemohu. Musímt poslati nahoru — a když mi ten vydaj ne schváli (a oni neschváli, to vím jistě), co po- lom?« »Viš co, kamaráde, dej to tedy z pau- šálu! Já ti sám ty peníze vyplatím.« Z dávného přátelství dal se pan berní k tomuto nekorrekt- nímu kroku svésti. Pan sudí mu vyplatil n ruku 6 K 13 h, pan berní vyhotovil poukaz. že berní úřad přispěl na opravu hromosvodu šesti kor. třinácti hal. z paušálu, dal zase těch 6 K 13 h panu sudímu a ton poslal novou důkladnou zprávu s penězi do Prahy. Co říkal. do toho nám nic nenl. Byl by měl snad od té doby klid. Ale o prázdninách ho navšlívil starý kolega, profesor fysiky v krajském městě. A když mu vyklopil stižené srdce, jak ten hromosvod mu otrávi hodný kus života, zažertoval si neopatrný pro- fesor: »A co, milý brachu — jestli účlárna vrchního zemského soudu přijde na to, že ty vlaslně úřaduješ pod berním úřadem?« Že jse vlastně berním úřadem kryt úplně — a že ne- bezpečí hromu a blesku je výdán vlastně jen berní úřad? A že vlastně ten má platit celý náklad, 1. j. i zbývajících 8 K 87 h?« Prol-- sor se zhrozil, jaký následek měl tento neopa trný žert na starého kolegu: zbledl, otučil se zavřel se ve své úřadovné — a jak to sto u Sehillera psáno: bledé jeho líce — nousmály se nikdy více.

Historka tato má jednu přednost: je prav divá. A každý ví, že nikteruk není jediná. O slavného kousku pražské policie, která vydaln pro tlachavost zatykač na císaře Viléma, vnuk starého cisaře Vdléma, až k nedávnému vyzván slánského okresního soudu, jímž pod uvarová ním následků měl se jistý nebožtík dostaviti k úřadnímu jednání — jen v posledních letech měla svatá byrokracie velmi mnoho zdárnýeh ditek. Také na poli školském. Každý ví, že reformní hnutí školní má každý rok jiného konlčka. Jednou se pěstuje tělesný výevik žactva, druhý rok se věnuje péče zanedbaným očím; třetí rok se hledí k správné mluvě a jadrnému vyjadřování, nedávno došlo na bygienu školních místností. A rozumí se — také na plivátka. Na ta především Na jednom předměstském středním ústavě pěstovali tedy také svědomitě všechny koničky zařidili si školní zahirádku (byla krok dlouhá, dva kroky široká — a rostly tam výborně kopř vy), pěsto vali oči, chodili na výlety, dělali diagramy, opa- třili si sbírky praktických předmětů (mimo plzeň- ské pivo a Cumelovy šunky bylo tum všechn — od knofličku ke košili až ku poslednímu m - delu telegrafní tyče) atd. Ale přišla tam vysoká návštěva — tenkrát byla v módě hygiena plic ních chorob a spráskla rukama nad plivátky Prohlásila je za pařeniště mikrobů, nařídila bez odkladné nabrazení plivátky hygienickými — odešla zase jako přišla.

Ustaraný ředitel svolal tedy konferene sboru. Mluveno mnoho a zvolena tříčlenná ko- mise, aby zdravotní plivátka u klempířů pro- hlédla, spočetla potřebu a udělala rozpočet. Ne- byla sice starost, že by někdo z obecenstva na chodbách pliení nákazou zahynul; neboť vy hláška žádala »P. T. obecenstvo, sby ne po- cházelo po chodbách«; také konečně žactvu dosavadní plivátka neškodila. Ale komise sjedno tila se na vzoru, vypočitala, že jich bude po třebí 42 a že klempiř dodá jedno po 1 K 50h že budou to phvátka plechová, metr vysoká s úzkým otvorem uprostřed, s pěliprocentní rozlokem karbolu, že je školník každý týden vy čistí a vyleje atd. Krátce — plivátka hygie nická, Nová konference jednomyslně přijala ná vrhy komise, učinila podání k nadřizenému úřadu, vyložila, proč jich pntřebuje 42 a žánal za poukaz potřebně sumy peněžité! Nahoře vy soký úřad celé podání prozkoumal, jedno pli vátko v ředitelně škrtl (ředitel může plivat doma) — a zhrozil se nad sumou půldruhé koruny za kus. Uložil ředitelství, aby vstoupil ve styk se správami trestnic a vyzvalo je k ofertám na 41 plivátko — a pak aby svolalo novou poradu a nový protokol předložilo na

I psalo ředilelství na Pankrác a na Bory de Mírova a do Subenu, do zemské polepšovny i do káznice; všude vyložilo, čeho potřebuje — dostalo vskutku oferlu na 50 hal za kus. Svo- lalo konferenci, plivátka se jednomyslně přijala v modelu Pankrác a 50 haléřů. Protokol po slán nahoru. Schválení přišlo až příšulho školního roku Nadřizený úřad arci nařídil, aby nová plivátka ředitel koupil z panšálu, že není peněz — místo plivátek, nad nimiž zvedaly se od té dobý domácím i cizím žaludky, nastoupila staros nová. Neboť nový školní rok přinesl novou věe — ošetřování chrupu mládeže O tom mi vlídný čtenář promine již výklac další. Šel touž cestou jako plivátka Ale svatá byrokracie řádi nejen u soudů berních úřadů, u policie a ve školách; má zu řivé vyznavače i u vojska a v clrkvi, v nemoc- nicích a klinikách. Nevidí-li to nadřízené úřady rády, že mnoho nemocných umřelo tyfem, inu v přiští tabulce umře jich víe ochrnutím srdce (což se arci u každé nemoci dostaví na konec) stůně-li jich vojenskému lékaři mnoho odřenýma nohama, změní se v příšíím výkaze odřené nohy v nežity a puchýře; vysloví-li úřad podiv nad mnobými resty u soudu, pošlou se před násle dujícím Sylvestrem všechny »resty« zpátky stra nám »k doplnění dokladů«, Inu, nad svatou by rokracii vítézně se zvedá úřadní šlendrián A obojí z úřadů státních i zemských po- malu se stéhuje do úřadů samosprávných podniků soukromých. Naše městské rady, magi stráty, dopravní podniky ... začínají již přilišně

horu. obětovati těmto bohům novým. Všimněte si jen novinek naší elektriky: každý měsie nějaké nové zařízení, jistě dojde až na ošetřování chrupu cestujícího publika, zdravolní plivátka snad už jsou zavedena. Řekněte jim, že je to přece holý nesmysl, když vůz elektrický od nádraží Fran- tiškova k museu slaví čtyřikrát — podají vám jistě vysvětlení podle všech pravidel a paragrafů, že to tak sv. byrokracie nařizuje a velí, že to tak musí býti a bude. Řekněte jim, že je naprostá nemožnost, aby průvodčí vypíehal vtipně vymyšlené arabesky do listku při voze poněkud obsazeném všem cestujícím za jednu stanici — a sv. byrokracie vám dokáže, že tam musí být čtvrihodina i dalum i stanice i směr jízdy — a za nějaký čas tam bude, jste-li očkován, měl li jste mořskou nemoc, jezdite-li denně. Po- vězte jim, že magistrát má každé podání — jako v Anglii a jako v Německu v knihkupe- ctvích — zodpověděti obratem pošty, když ne meritorně, tedy aspoň s udáním nepřekročilelné lhůty, do níž podání bude vyřízeno — a sv. byrokracie vás prohlásí za přepjatce. Povězte všem těm úřadům, že s obecenstvem se nemluví imperativem, nýbrž že se má jako ve Francii slušně požádat, že vyblášky nemají nie přisně zakazo at a zapovídat, nýbrž pouze ohlašovati, že to a ono není dovoleno — a sv. byrokracie vycení na vás všechny zuby. Povězte jim, že mají mluviti česky — ale že »zdemistně« v základě« »následkem« »dotyčný« atd. není če ština; řekněle jim, že jejich »výnosům« a »vý- měrům« má obyčejný člověk rozuměti hned — a vyhlásí vás rovnou za blázna . ..

V každém z nás vězí kousek byrokrata (závádíme k vůli svému pohodli pořádek i tam. kde omezujeme zbytečně pohodli druhých) trochu šlendriánu (neboť člověk sice rád pra- cuje, ale ješté raději nedělá nic). Vzájemný slyk a veřejná kontrola, tisku i sborů zastupilelských musí dbáti o to, aby výstřelky jednotlivcovy ne- rozmohly se po celém oboru veřejné správya obecního zřizení. Byrokracie jest plíseň, ozna- čující organismy sestárlé a chorobné; náš život národní jest ještě příliš mlád, aby bez nebez- pečenství takové plisně snesl, jako jich nesnáší dobře řízený podnik soukromý. Byrokracieje smrt všeho života — slaví literu nad člověka, mechanismus na místo organismu. Ven s nív K. MI. B. každé podobě!