1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 24. července 1904.
Praha
4
article
Ka ranní a odpol. list
předp lácí se
v Praze vl adnini
sa nroěsde.
n čtvrii let -
s dvojí donáčko
R nu :
nn lktak
nk iei
dvoji slotk
n:et
Praha
6
article
V orobném prodeji-
ranní číelo o zols
sdpsledn
Ve slialkách na venkor
nní čnl-
epclednl .
Inorraty
plátí se hotově papře
Přodylacení a dnaraty piljtmná dmint-
strace v Marianské ulici čr3.
Tam nacházojí ze též redakee
tiskárna a expedíce „Národnich Listá“,
Pakoptiy so nevrac-j.
Národnich Listat
7
title
Onešní číslo pro Prahu le o 18 stranách.
Praha
8
article
Odpověď Körbrova slezským
Němcům.
Odpověď Körbrova slezským
Němcům.
Nejinak, než jakoby trvalá červencová vedra
jimiž spálena nadějná zeleň našich niv a sadů,
jimiž vypráhla naše pole, vyschly naše potoky
i řeky — byla také do žhava rozpálila prah-
noucí zášť a zlobu německých trý zni
telů našeho lidu ve Slezsku: tak zběsile zlí
tili se a po celý měsíc zuřili pro ubohé ty dvě
slovanské p ara lel ky, které maji býti konečně
po 40 letech zřízeny při německých učitel-
ských ústavech v Opavě a Těšíně, jelikož by
jinak většina obyvatelstva korunní té země brzy
neměla pro díiky své ani obecných škol. Z Čech,
z Moravy, ba i z Haliče musili býti shánění
učitelé pro české a polské obecné školy ve
Slezsku, poněvadž si němečtí pašové slezšt
umínili nedopřáti 360.000 Slovanů slezských
ani jediného slovanského paedagogia v zemi
Marně našinci již před 15 lety na tu křivdu
neslýchanou na sněmu slezském stížnost si vedl
a o nápravu její usilovali. Zpupná německá
většina těch Demlův a Mengrův odmítala návrhy
náše šmahem a s brutálním posměchem. Tolikěž
moudrost a spravedlivost vídeňských vlád trpěla
stále hluchotou a tak to chodilo ve Slezsku
pořáde pěkně dál, až posléze nadešel ve školství
slezském krach: Nebylo polských ani českých
učitelů pro rostoücí počet slovanských obecných
škol, neboť z německých ústavů učitelských
vycházeli odehovanci německo-nacionální, jimž
se čeština i polština hnusila a z Moravy,z
Čech a z Haliče příliv učitelských sil se za-
stavil a vyschnul. Teď teprve musila vláda ra
kouská zjednali nějakou pomoc. Ironie osudu
tomu chtěla, že to počkalo právě na vládu
K örbrovu, tuto věrnou patronku Němců
Co naplat! Kousla tedy v kyselé jablko a usta-
novila se, že zřídí aspoň české a polské po-
bočky při obou německých státních praeparan-
diích slezských. Méně již ani nčiniti nemuhla.
Körbrův
Němec
Demlův
Mengrův
Slezsko
Opava
Těšín
Čechy
Morava
Halič
Marna
ský ústav
Slovan slezský
9
article
Avšsk i to málo bylo vyhýčkaným něm
ckým hakatistům v rakouském Slezsku přes
přiliš. Zvěděvše o úmyslu vlády, ihned strhl
děsný rámus, jako by jim paty řezal. To ze
jest neslýchaný útok na německou jejich državu.
svrchované nebezpečí slovanské pro německý
živel, proti němuž všechno Němectvo slezské
musí se postaviti za jeden muž. Od počátku
tohoto měsíce vyráběli srozčilení a rozhořčení«
Némců slezských dnem a nocí o přítrž“ jako
paírony. Jedna protestní schůze sledovala druho
a jeden křikloun překřikoval tu druhého. An
Wolf jim nebyl dost špatný, aby hrdlem jeho
pohrdlj. Po každé schůzi pak hlučné průvody
po ulicích opavských neb těšínských, kocoviny,
vytloukání oken u jak to již při »spravedlivém
rozhořčení« Němeů chodivá. Konečně vyslali
z opavského protestního meetingu i o s tr
okovanou deputaci do Vídně ku předsedovi
ministerstva, aby ho v poslední chvíli ještě za-
přisáhli, aby od zřízení těch hrozných dvou
parallelek slovanských upustil a ustál. Byli jsme
opravdu zvědavi, jak se J. Excellence z nemile
situace vysouká. Prostě couvnout před c. k.
demonstranty to přece nešlo, to napověděl panu
Hofmanovi již den před tim ministr osvěty pan
Hartl, že by to bylo vykládáno všeobecně vládě
za — slabost. Ale jak jim osladit pilulku od-
mítnuti? Officiálně uveřejněná odpověď p. Kor-
brova je v tom ohledu skutečně kouskem cukr-
mistrovským. Tónem otcovského přítele a utěšo-
vatele konejší, chlácholi a k rozumu přivádí
rozpálené hlavy německých furibundů
Hofman
Hartl
Slezsko
Vídeň
10
article
Aby přece vzali rozum do hrsti a nahledl.
když už nebylo zbytí a něco se pro Slovany
udělati musilo, že tohle je poměrně to nej-
lepší, jelikož to Němcům pranic neublíži.
německého rázu obou státních ústavů učitel
ských nijak neporuší, nýbrž celou výchovu uči-
telů slovanských pod německou sprá-
vou a pod německý dozor podřídi
»Pravím vám, že budou sice obě ty pobočky
zřízeny, aby se vyhovělo poctivě (!) potřebě če-
ského a polského kmene národního, že však
v celé organisaci, v ředitelství a v celém po-
stavení trvajících ústavů učitelských nezmění
se nejmenšího. Povězte svým mandantům, že
zřízení parallelek ve Slezsku nebude míti žád-
ného z těch hlasitě prorokovaných následků,
nebude k žádné škodě Němc ů
Jděte a povězte především, vy pánové ctění.
tuto pravdu!« Když však nieméně deputovaní
pořád ještě zůstávali nevěřícími Tomáši
stále vedli svou, že je to přece jen povážlivé
utrakvisování německých ústavů, které za jiného
ministra než je Körber a za jiného zemského
presidenta než je Němeům příznivý hr. Thun,
mohlo by se obrátit na ruby, na škodu a ujmu
Němců — tu J. E. předseda ministerstva znovu
ujišťoval pány, až prý jen uhlídají, j ak
budou ty parallelky slovansk
zřízeny, jaká bude jejich osnova
učebná a jaké budou na nich profes-
sorské sily, pak že dojista se vrátí v kruhy
německé uspokojení nad trvalým zachováním
německého rázu a německé správy obou uči-
telských ústavů státníeh-
Však z celé odpovědi Körbrovy nejpaměti-
hodnější jest ona slať, kde přiznává, že by bylo
možno zříditi dva samostatné u či-
telské ústavy pro české a polské
učitele ve Slezsku. »Neboť slušně ne-
mohli bychom oběma těmto kmenům ná-
rodním odepřiti, co třetí již má«. Nuže, přoč
tedy, u všech všudy, nechtěl rakouský předseda
ministerský jednati slušně a spravedlivě?
Němec
Tomáš
Thun
Körbrův
Slezsko
11
article
Slyšme jeho vysvětlení
»Uvažovali jsme bedlivě o věci a tu jsm
se po jinakých zkušenostech musili otázat,
zdali by takovéto rozřešení nebylo — byt
i zeela neoprávněně — bývalo slučo-
váno s tužbami, vůči nimž my, dbajice
vždy o zmenšení třecích ploch, stojíme co jen
možná, nepodlj atě. Nechť jsme pravdě-
podobné následky ve všech táborech uva-
zovali jak jsme chtěli, vždy jsme seznávali.
že touto cestou nesmíme se dáti a že by o na
také u vaší strany vzbudila ne-
malé rozčilení, ačkoli nyní předstíráte,
jako by se vám tento způsob rozřešení spíše
zamlouval. Však zatím byli byste nám ješte
vyčítali, že stvořujeme dvě nová střediska sil-
ného národního hnutí se všemi z toho plynou-
cími následky. Kromě zazlívání skutku ještě by
se nám byly přičitaly i zlé obmysly vzhledem
k budouenosti; zkrátka, bylo by nám při nej-
menším zápoliti s těmitéž výčitkami a přemrště-
nostmi, jaké se nám činí nyní, když jsme se
rozhodli pro jiná opatření.e
Jaký jest smysl toholo š roubovanéh
sermonu státnické moudrosti. Žádný jiný, nežli
tento: Ačkoliv vím, že by bylo bývalo spravedlivé.
kdybych povolil Čechům a Polákům ve Slezsku po
samostatném učitelském ústavu, když tamní Némei
mají dva: přece se mi do toho skutku s pra
vedlivého nech tělo, abych nevypadal jako
fedrovatel slovanských snah a nepohoršil a ne-
pobouřil tím proti sobě Němcův! Doznává tu tedy
Körber sám, jak politiku jeho řidi strach před
nelíbostí a výčitkami německý eh
p řátel a proto také sentimentálně vzdychá,
že právě od nich, od svých milých Demlůa
Mengrů, musil se dočkati takového neporoz-
umění, takového příkoří. »Et tu, Brute ? !«
volá skoro na ně — ubohý jejich Körberl
Čecho
Polák
Němcův
Körber
Brutus
Slezsko
12
article
„Ohrožený“ ústav německý.
Z Prostějova, 22. července.
Napřed v německýéh listech moravských.
nyní též v německo-židovských žurnálech vl-
deňských rozšiřují prostějovšti agitátořk ně-
mečtí poplašné zprávy o tom, jak radikálně
česká representace města Prostějova násilím
ohrožuje zemskou německou školu reálnív
městě tomto; jednání obee prostějovské nazývá
se barbarským, svémocným a bezprávným úto-
kem na správu zemského ústavu vyučovacího
a křičí se, jak vše to jest možno v kulfurním
státě (!), jakým jest říše tato
Proti těmto vylhaným zprávám třeba veř-
nosti naší objasniti pravý stav věci.
Známo jest též čtenářům listu tohoto, že
v Prostějově jest zemská reálka něme-
cká, zřízená na základě smlouvy s obcí pro-
stějovskou (tehda německou) ze dne 21. května
a 24. července 1873. Smlouvou uložena obei
povinnost vedle budovy dodávati škole potřeby
včené, osvětlení, otop atd., tedy břemena značná.
za to však obci vyhraženo právo osvobozovati
žáky od školného a vybrané školné si podržeti.
Obec —— i když se byla před 12 léty dostala do
rukou českých — vykonávala právo osvobozo-
vací dle norem, pro ústavy státní platných, až
vzbuzeno bylo podezření, že výkazy, ředitel-
stvím leálky obei za účelem osvobozování po-
dávané, nejsou správny. Podezření to — jak
svého času sděleno — ukázalo se před dvěm
léty úplně odůvodněným a to v míře úžasné,
neboť bylo městskou radou a později též c. k.
Prostějov
13
article
zemským školním inspektorem zjištěno, že vý-
kazy, podané ředitelem Sehelle-
rem, byly falšovány a u celé řady
žáků udán prolspěch dobrý, ač
vskutku propadávali. Zemský výbor
moravský, vždy horlivě chráníci zájmy prostě-
jovských agitátorů německých, chtěl nieméně
donutiti obec, aby při osvobozováni držela se
norem, pro státní ústavy platných, ale c. k.
správní soud nařízení zemského výboru
zrušil, poněvadž obee nemá dle zmíněných
smluv ve směru tom žádného obmezení a před-
pisy pro ústavy státní obec prostějovskou nijak
neváží; může si tedy obec při osvobozování počí-
nati, jak ehee a stanoviti předpisy o tom.
jaké chee. Zemský výbor rozhiodnutí tohot ,
jež vyznělo úpině proti němu, chytrácky využii
proti obci. Na úslavechistátních, 4oliž žák, jenž
nojsa osvobozen nezaplatí školného, muší býti
ihned z ústavu vyhostěn a ovšem nenapadne ani
ředitelí ústavu státního, aby žáka takového po-
držel a na konei semestru nebo dokonce škol-
ního roku mu dal vysvědčení běhové. Zemský
výbor moravský však nyní učinil si zásadou, že
se předpis o vyhostění žáka nezaplativšího na ně-
mecké reálce v Prostějově prováděti nemá a na-
řídil správě reálky, aby žáky neosvobozené a
nezaplativší přece podržela na škole a dala jim
vysvědčení, jakoby byli zaplatili
Tím ovšem zemský výbor chtěl práva obc
vůči ústavu učiniti illusorními, ale břemena obei
ponechaji. Nezaplacené školné se
hromadilo, a žáci neplatící stu-
dovali rok, druhý rok vesele dále.
Tak za mínulá léta obei vznikla pohledávka
přes 3000 korun, za obě pololetí tohot
roku opět přes 2300 korun. Jednak tento
moment finanční, jednak okolnost, že obec mu-
sila přece hájiti svých práv a zjednati
uznání své autoritě, byly příčinou, že mě st.
skárada pohrozila, že také nebude
Prostějov
14
article
plnitisvé závažné povinnosti vůč
ústavu, když průchod nezjedaá se
právům jejím, což jest stanovisko zajisté
správné. Zemský výbor sám uznávaje to vy-
pravil do Prostějova úřadníka, jenž ujišťoval, že
vše bude urovnáno a na popud jeho prostějovšti
Němci zaplatili z pruských marek, v říši něme-
cké nasbíraných, obci školného 1140 korun za
I. pololetí dlužných. Více však se nestalo nic;
v II. pololetí žáci neosvobození z a se
neplatili, a když vzhledem k blížicímu se-
konci roku obec si stěžovala u zemského vý-
boru, vydal zemský výbor vyhlášku, aby žáci
ti zaplatili; vyzvání toto však bylo opět jen
k tomu, aby se z obce udělal dobrý den, nebot
vysvědčení mělo býti zase žákům oněm vydáno,
a obec si měla potom školné na nich vymáhati
— prý soudně, což jest přímo směšné vzhledem
k veřejnému charakteru ústavu a tudíž také ve-
řejnoprávní povaze školného. Tu ovšem musila
dojíti trpělivost u městské správy prostějovské.
Němec
Prostějov
15
article
Na základě smluv citovaných
na základě rozhodnutí správní ho
dvoru soudního, tedy úplně na podkladě
právním a spravedlivém, usneslo se tudiž obecn
zastupitelstvo města Prostějova ve schůzi dne
8. t. m., že vydává nová ustanovení
o tom, jak se má vybírati školné na
německé reálee zemské: 1. že každý
žák povinen jest zápisné, příspěvek knihovní
školné zapraviti bezprostředně před zá-
pisem i na začátku 2. běhu školního úřadníku
města; 2. že se žákům, kteří budou od školného
osvobozeni, školné vrátí; 3. že se od zápis-
ného a příspěvku na knihovnu neosvobozuje
(platí dle smlouvy, ale právě s tím se stávaly
dříve voliké nepořádky); 4. že se osvobozuje
jenom na jeden semestr (také pro staré nepo-
řádky ve směru tomto). Toť celé to násilí, k ně-
muž byla obec zemským výborem a správou
ústavu donucena, nechtěla-li, aby sloužila
celé veřejnosti na posměch a aby byla
hmotně poškozována ročně o tisíce kor. Že správa
ústavu usnesení toho opětně nedbal a, jest
jenom důkazem, že na Moravě platí
více libovůle renegátů a židů pro-
stějovských, chráněných v zem. výboru
drem. Fuxem, než smlouvy a rozhod-
nutí nejvyšší instance správní. Na
českou reúlku usnesení to se nevztahuje,
neboť správa ústavu toho jednala vždy korrektně.
doktor
Fux
Prostějov
Morava
16
article
Rovněž tak nesprávny jsou pomluvy, ž
čeští radikálové prostějovští hledí ústav a pro-
fessorský sbor jeho zlehčovati, že býv. ředitele
Schellera vyštvali z Prostějova a že vůbec žáky
z německé reálky neosvobozují. Naopak: let es
pětně většina žadatelů byla osyo-
bozena; Scheller musil odejíti, poněvadž
byly odkryty výš uvodené hrubé — řekněme
jen nesprávnosti; ač tedy přeložen byl z trestu,
poukázal mu dr. Fux ze zemských peněz 1600
korun na stěhování! A nyní už zase jihlavšti
Němei jezdí do Brna, aby se Scbellera
zbav.li, taký jest to mučedník! A že v če-
ských novinách byly otištěny historie, které pro-
fessoři ústavu jako s vědci před soudem
vypovídali o pěkných poměrech za vlád, Schel-
lerovy, to přece není zlehčováním!
Ale celý ten rámus má jediný účel: při-
voditi sestátnění tohoto germanisačního ústavu;
po tom volají němečtí agitátoři a židovští zu-
řivci prostějovšti, aby zase byli Češi ošizeni;
neboť reálka prostějovská má se sestátniti až
současně s českou reálkou olomouckou. Jim jde
o to, aby se německý ústav sestátnil h ned, če-
ský však až bůh dá. Proto se pomlouvá a lže
na vše strany.
Scheller
doktor
Fux
Scbeller
Schel
Čech
Jim
Prostějov
Brno
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 23. července. (K zápasu o slo-
vanské pobočky ve Slezsku.) Od-
povědí ministra osvěty dra. Hartla na dopis posl.
prof. Fr. Hofmanna a zvláště včerejší odpovědí
dra. Körbra na požadavky deputace německých
poslanců ze Slezska vstoupila otázka slovan-
ských pobočných tříd při německých učitelských
ústavech v Opavě a v Těsíně na oko do nového
studia. Pravíme „na oko“, poněvadž rozvážnějšt
Němci ve Slezsku od samého vzniku této otázky
byli přesvědčeni, že vládní opatření stalo se jen
v zájmu slezských Němců a nikdy nesměřo-
valo proti nim. Jestliže některé vídeňské listy,
jako na př. „Vaterland“ vychvalují dnes stateč-
nost a nestrannost dra. Körbra, který prý se
nezalekl německého „veta“ a koná svou povin-
nost i k slezským Slovanům, jest to pouhá na-
strojená komedie, poněvadz vůdeové slezských
Němců byli — jak doznal v opavské městské
radě posl. Hofmann — v úmysl vládní od sa-
mého počátku zasvěceni a jestliže se při tom
trochu ošívali, činili to jen pro strach židovský.
jsouce jinak ovšem přesvědčeni, že vše, co dr.
Körber a jeho úřadníci ve Slezsku činí, dobře
činí — pro Němce.
S české strany — jak píše dnešní „Opav.
Hartl
profesor
Hofmann
Němec
Körbr
doktor
Körber
Praha
Slezsko
Francie
Opava
18
article
Týden.“ — přirozeně ozývá se volání, aby ústav
český byl úplně samostatný, také Poláci
stejný postulát pronášejí. Pro nás by to bylo
ovšem nejlepší a nejsprávnější rozluštění. Leč
požadavek tento by při rozhodujících vládních
činitelích narazil na rozhodný odporla dnes byl
by zbytečný, poněvadž rozhodnutí vlastní byle
již přes veškerý německý křik, surovosti a spro-
stoty učiněno. „My se s hotovou věcí můžeme
smířiti, poněvadž zřízení poboček jest takové
povahy, že jich osamostatnění jest
jenom otázkou nedlouhé doby a
ničím se zadržeti nedá...“ dodává
opavský český list. Přes to však, že zřízení če-
ských poboček v Opavě má pro slezské Čechy
význam netoliko osvětový, nýbrž i politický,
Op. Týd.“ varuje před domněnkou, že by tento
zdánlivý ústupek mohl míi: jakýkoli vliv na poli-
tiku české delegace ve Vídni. „Nejsme politické
děti — píše dále — abychom svůj požadavek
chtěli stotožňovati s politickým postupem české
delegace a že bychom jeho uskutečnění poklá-
dali za dobrou příležitost, by české poselstvo
mohlo býti donuceno k nastoupení jiné taktiky.
Polák
Opava
Vídeň
19
article
My pokládáme pobočky za své nezada-
telné právo, jich uskutečnění za dodržen
dávno daného slova a konečně za povinno st
vlády, aby vybředla z neudržitelných poměrů
ve školství slezském. S celkovou politikou če-
skou pobočky nemají nic společného, což patrno
i z toho, že tu běží současně o požadavek pol-
ský. Pro nás však hlavní politická váha poboček
spočívá v tom, že slezským Němcům konečně
musí vysvitnouti, že jsou na srázné ploše a
pracují do našich rukou, setrvají-li ve své dnešní
tvrdohlavosti... V celé nynější kampani —
soudí dále „Op. Týd.“ — okázalo se zřetelně
dvojí: „že Slované slezští bojují za věc spra-
vedlivou čestnými zbraněmi, Němci pak vedou
vášnivý boj nečestnými prostředky ne k vůli
pobočkám, ty jsou jim jinak lhostejnými, nýbrž
za svou absolutistickou moc a nadvládu v zemi.
V boji tom křiklouni a štváči z povolání seřa-
dili za sebou všecky německé c. k. státní úrad-
niky, professory, zemské úřadníky, obeení úřad-
níky a německé učitelstvo, vedle nich pak nedo-
spělou věkem, za to však uličnictvím velkou ně-
meckou zlatou mládež.“ Ale nezpomůže) ani
pokřik všech těchto rozeštvaných němeekých
kruhů slezských. Čechové svého práva se do-
mohou i ve Slezsku proti vůli Němců a všech,
kdož by se postavili proti nám.
Němec
Slovan
Čecho
Slezsko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 23. července.
6— (Kronika) Professor Mečnikov
Patiži je na stopě novému omlazovacímu pro-
středku. Člověk tak nerad stárne! Od nepamě-
ných dob byl problém omlazení na denním po
tidku lidské vynalézavosti. Doporučovány nej-
tozmanitější umělé i přirozené »zázračné pro
středky«. Všecky dosud selhaly. Však lidstv
nesmí ztráceli víru v sebe, víru v pokrok
konečné vítězství. »Kamínek nebo vodičk
nudretví« budou snad na konec přece na-
kezeny
Nikdo nechce hrát svoji vlastní úlohu!
Tak to už příroda zařídila ! Dokud je člo-
věk mlád, nemá dost schopnosti rozeznáni,
sby si dovedl vážiti své přednosti. Hraje si n
slarého, utrácí rozmařile, odhazuje své mládi.
dičl by být mermomocí dál, viděti se n
stupni, v povolání, v hodnosti a významu
vstaršího«. Najednou, než se obrátil, jako v po-
bádce, je přání splněno, stáři je tu, jakon
tbrousku, v plném důstojenství a vážnosl
A najednou je zapomenuta dřívější touh
mládí to tam a všecka chuť, zdáti se starším,
přešla. Za to jsou tu rozum, zkušenost, draz
nplaceny a s nimi schopnost, ceniti věci a p-
něty. A najednou chuť se obrátila ! Kdo navrát
sbarému mladá léta? Jak by se to teď žilo
lik by se užívalo mládí s vědomostmi a zku-
šenostmi starce
Mečnikov
Patiža
Kamínek
Praha
21
article
Věčná píseň! Všichni národové ji znají
vecky doby a věky ji opakovaly. Ale příroda
si stále věrna. Nikdy nedá nikdo nic na
tkušenosti — cizí. Nikdy mládí si neváží
vědomosti a zkušenosti starých. Jen vlastn
rhvšenost plati. A z vlastního měšce třeb
npnaviti cenu. A proto za všech dob draz
jlena illuse umění »omlazovacího« a dobrá
bh spekulace ať se starými pověrečnými, neb
1 noderně »vědeckými« prostředky
V osmdesářých lelech vynesla vlna theori
onnsfusní«. Lékaři specialisté na hlavních uli-
sh velkoměst zatizovali své kabinetv oro »převá-
dění krve«. Mnohý bonvivant ochablého ústrojí
dal si s důvěrou vstřikovati dávku mladé je-
hněči krve a ochotně platil za drahou operaci
bez obavy, že »zberanovatí«. Učených pojednání
pro a proti celá literatura se navršila. I veselo-
herním autorům přišla vhod látka nadmíru
vděčná. Jednoho dne slavný francouzský fysi-
olog. Browa Secquard, sedmdesátník, mile pře-
kvapil učený i neučený svět sensační zprávou
k Akademii. Podařilo se mu složiti zázračné
serum. Provedl nejodvážnější důkaz, zkusil ná-
lez sám na sobě. A ku podivu omládll
— Účinek fysiologický byl překvapující.
Vše, co jsem následkem vysokého stáří (72 let)
buď vůbec konati nemohl, nebo co konal jsem
špatně, mohu dnes prováděli s podivuhodnou
snadností . . . oznamoval. Viz o tom podrob-
nější zprávu ve spisku dra. Wiesnera »0 stár-
nuti«. (Lidové rozpravy.)
Hned se našli jiní, zkoušeli nový prostř
dek a hle, účinkoval zázračně ! Zdálo se, že je
vyhráno! Pak přišlo několik připadů nešťastných
Prostředek ukázal se zrádným, případy otravý
se vyskytly. Bylo po radosti. Usouzeno starcům
na dále, zůstávati starci, jako od počátku světa.
Wiesner
22
article
Po dvaceti letech nová naděje vzcházi
Idea professora Menčikova není zlá. Životje
zápas. V přírodě všude zápasí spolu sily
živly. Jedny vítězí, jiné podléhají a následekje
stálá změna a změna je život, starý život pře-
chází v nový.
Živoucí télo skládá se z buněk a také
buňkách je zápas. Jako ve státě je tu práce
rozdělena. V krvi plují dvojí tělíska: červenéa
bílé krvinky. Červené jsou občany státu, mají
svoji domácí, hospodářskou povinnost, živía
udržují buněčnou látku. Bílé krvinky jsou jako
vojáci ve státě. Mají úkolem obranu oblasti
proti vnějšímu nepříteli, proti — škodlivým mi-
krobům. A nepřátel je vůkol všude plno, pod-
nikají stálé nájezdy, vnikají do organismu se
všech stran, aby jej rozrušili, rozvrátili. Často
se jim to podaři. Obrana uvnitř tělesa nestači
odolati mocnému vpádu nepřitele. Nastane roz-
vrat, otrava, choroba, smrt.
Menčikův
23
article
Jindy se vojáci drží. Bllé krvinky dostojl
svému úkolu, uhájí oblast, přemohou nepřitele,
který vnikl. Rovnováha se opět zjedná, tělose
uzdraví. Leč neustálý zápas přece jen zpotře-
buje síly. A život je neustálý zápas a bílé
krvinky nakonec přece jen nestačí. Je jich málo
a nepřátel, mikrobů je tolik! A tak je život
vlastně jen nenáhlé umírání. A smrt je vlastně
také — život.
A zde navazuje otázka zázračného pro
středku
Télo je pevnost. Nepřitel obléhá pevnost
se všech stran, do všech otvorů má namířeno.
tlačí se do plic i do žaludku, provrtává kůži
kosti,napadě játrai střeva, vniká do těla vzdu-
chem i potravou. Jak se mu ubrániti ? Byle
by třeba, tak zasáhnouti v pochod, aby konec
(smrt) byl co možná oddálen. A to je konečn
věc methiody. Šetřit branně síly, posilovat bíle
krvinky, varovat se nemoci, otrav, všech příleži-
tostí, které nepříteli otevírají brány. Dávno lé-
kaři hlásají, nejlepší lék že je dobrá životo
správa. Jako říkají jistí politikové, nejlepší zá-
rukou míru že je dobrá hotovost válečná. A tak
politikové životosprávy sestavují svě zdra vovědn
slovníky a recepiy a zákonníky. Co pěstovat
Čeho se vystřihat?
24
article
Vašeho známého potkala nehoda. Dal si
předním restaurantu nějakou pochoutku a otrá
vil se. Přišel domů a bylo zle. Štěsti ještě, že
byl v čas po ruce lékař. Mohlo to hůfe skončiti
— Proč nedáváte lépe pozor?
— Ale, prosím vás, přední restaurant!
— Opatrnosti nikdy nezbývá!
— Ale já husí játra tak rád! A nik
se mi dosud nic nestalo l
— Dá se přece něco pozorovat ...
— Byla pikantní úprava.
— Ostatně, jsou játra a vůbec vnitřnost
vždycky nebezpečny, kazí se snadino
— Byla na lístku ještě divoká kachna, ně-
jaká sekanina, raci
— Sekanina, raci, divoká kachna, vše c ko
je nebezpečno. Rak žije ve vodě, voda všelico
nese, sekanina má neznámý obssh, v klobásích
vzníká nejprudši jed, nikdo neví, co divoká
kachna sežrala.
Božinku, kdo pak ví, co který tvor se-
žere, ve které lálee nevzniká jed ! ..
— Nějakou změnou —— v každé
Tu to máte! Čert aby do hiologických zá-
konů! Všude život sousedi tésně se smrti. Nej-
zdravější živná látka obratem procesu se zvraci
v nejprudší jed. Z nejlahodnější pochoutky
náhle vám přijde zle. Potrpíte si na maso
Maso je škodné. Tedy zeleninu ? Salát, špenát,
mrkev, spargle, jahody jsou nejzdravější poži-
vatiny. Ale právě u nich professor Menčiko
nachází zvláštní nosivost otravy. Co ssaje živ-
nou šťávu ze země může být smrtonosno, nebot
země je plna látek hnilobných, prüdkých jedů.
Salál, jahoda, řetkev už byly nositeli tyfůa
cholerin.
— Žádné maso, žádnou zeleninu, žádné
ovoce! Pro pána krále, co pak má člověk na-
posled jíst?
Nie, co je nebezpečného. Ale nebezpečno
může dle okolností být — všecko. Nejlépe ne-
jíst nie. Rozumíte už bonvivantu panu Neťukovi.
který prohlásil, že jediný podnos, který s dů-
vérou vítá na taliři jsou — vajíčka na měkko.
— Do těch aspoň kuchařka, paní Anč,
nemůže svými špinavými prsty
Ty milý omlazovací prostředku
Štěst
Al
Sekanina
Rak
Neťuk
Anča
25
article
— Člověku jest možno i za dnes dožít
se nejvyššího možného věku v poměrné
svěžesti télesné i duševní, nikoli však užíváním
nějakého zázračného léku, nýbrž na základe
řádného způsobu živola a vymožeností moder-
ního lékařství vůbec a veřejného zdravotnictní
zvláště . .. praví odborník.
Nejvyšší možný lidský věk vypočítává autoe
na 185 — čtete správně! — sto o s m de-
sát pět let! A potom, že není život sám nej-
větší umění !
Autor uvádí statistiku nejvyšších dosaže-
ných věků. Vysoké stáří s kulturou zemí a ná-
rodů přibývá. Jsou země, jichž statistika vyka-
zuje velké procento stareů. Rakousko a Čechy
mezi nimi nejsou. Jsme v kultuře patrně po-
zadu. V umění vysokého věku nepřivedli jsme
to ještě daleko. Mimo jiné i starobná naše ju-
bilea to dokazují. Muže, kteří si dobyli nějaké
zásluhy, spěcháme oslavovati už ve čtyřicátém
a padesátém roce, z obavy, že by snad později
už nedovedli ještě něco dokázati. Stoupá-li s kul-
turou průměr dosažených výšek stáří, pak musi
stoupati i úroveň stáři, až kam lze průměrem po-
važovati člověka za schopna práce, zvláště veřejné.
Čecho
Rakousko
26
article
Dnešní pravidlo má sedmdesátku za vyslovenou
mez činnosti a posílá sedmdesátníky šmahem
do pense. Je-li pravda, že s kulturou přibývá
člověku schopnosti vyššího stáři, bude třeba mez
časem posunouti. Může-li člověk dosáhnouti stáři
až 185 let, bude úkolem kultury dokázali, aby
ve stáři průměrně už vysokém (80—100) do-
vedl býti ještě čilý. Bismark, osmdesátník, stál
ještě v čele vehiké říše, Molíke, sedmidesátník,
velel válečné výpravě, také Vilěm I. jako osm-
desátník držel se ještě svižně v sedle, Disraěli,
Gorčakov, Crispi, vysoci sedmdesátníci opatřovali
záležitosti státní správy. A což »veliký stafec«
Gladstone, přímo vzorek čilosti duševní! Arci
samí velcí páni v dobrých poměrech! Ale
»dobré poměry« jeou spíše překážkou, než vý-
hodou životosprávy. Herbert Spencer, osmde-
sátník, ke všemu od mládí nepevného zdravi,
dokončuje u vysokém věku své vědecké oilo.
Verdi, osmdesátník, skládá svého Otella. Legouvé,
devadesátník dokonce, pěstuje z dlouhé chvile
zvláštní literární sport, přepracovává u moder-
ních dramat, vesměs slabě zakončovaných —
poslední akty. Jen tak z paměti, na rychlo cito-
váno
Také u nás máme učence a literáty ne-
ohližející se tuze po nějakém křížku, sedmde-
sátniky, kteří se svižně ohánějí pérem a s jistou
hravostí konají svou publicistickou povinnost,
statečné kmety, kterým osmdesálka nebránív
díle vědeckém. A vše bez pomoci zázračných
prostředků a omlazovacích vodiček! Jak bude
příště, až professor Mečnikov svoji melhodu
dovede na vrch, ovšem teprv uhlidámel
Gorčakov
Crispi
Gladstone
Spencer
Verdi
Mečnikov