ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 f7f7bad0-8f0c-11dd-9445-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
Chunky — 30 celkem · entity: person 137, place 12, org 10, work 5
1 masthead
9. března 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příoha „Národních Listů“ k číslu ez.
4 masthead
života.
5 masthead
Strana 17.
6 title
Půl století Umělecké besedy.
7 article Půl století Literárního odboru Umělecké besedy.
Půl století Literárního odboru Umělecké besedy. Historik odboru toho“ názorně rozlišuje dějiny jeho vnější a vnitřní. Vnější dějiny zapadají do rámce nejen celkového vývoje besedního, nýbrž do spo- lečenského, osvětného a uměleckého vývoje našeho národa vůbec. Politické uvolnění za prvních let šedesátých zrodilo nový ruch ná- rodní, a obnovené heslo spolkového sdružo- vání nejplněji se tehdy projevilo trojici: „Hla- hol“, „Sokol“, „Umělecká Beseda“. Za doby. kdy všecko u nás nově se organisovalo, nově se zhošťovalo starého utrakvismu a opatrni- ckého obojživelnictví a bytně i formálne očešťovalo; kdy zněly povely: nejen školy. průmysl, obchod, věda, umění, společnost. osvěta v Čechách, nýbrž české školy. český průmysl, česká věda a umění, če- ská společnost a osvěta — za té doby Ví- tězslav Hálek pronesl také svůj požadavel programový: „Moment národní jest u našich umělců nejméně vyvinut; .. naši umělci jsou z větší části národní bastardi.. Zavrhuji tuto nerozhodnost, a Umělecká Beseda ať je na- le, česká. A byla. Stanovy, dne 9. února 1863 mini- sterstvem schválené, ukládaly jí, aby jednacím lazykem výhradně českým pěstovala umění založila čítárnu uměleckých časopisů a knihov- nu, čítala díla umělecká, pěstovala deklamaci podporovala domácí umělce, konala veřejné přednášky a vydávala umělecká a literární díla — všecko v duchu českém. A po pěti le- tech Literární odbor dodatkem uložil si přes- ně, že bude šířiti lásku k plodům krásnéli teratury i k umění, pečovati o jejich rozvo a tužiti i šlechtiti vkus obecenstva.
Hálek Čechy Sokol
8 article
Stačí výčet jmen, která v prvních letech soustředil Literární odbor, aby bylo zřejmo, kam spěl a jaké podával záruky. Předseda od- boru Wenzig, místopředseda Erben, námě- stek Purkyně; ve výboru Hálek, Vinceno Vávra, Fr. Kolář, Vít Hof, Barák; mezi členy odboru Neruda, Píleger, Sabina, Rud. Mayer Ferdinand Schulz, Špindler, bratří Grégrové, Heyduk, Nebeský, Kapper, Goll atd. atd. — ta jména znamenala program. Bylo to, přese všecky různosti věku, mladé, po- krokové hnutí umělecké a myšlenkové le padesátých a šedesátých. Vnějšího rozvoje odboru literárního, je- ho vzestupův a sestupů, přerodův a promán nelze zde sledovati dopodrobna. Jsou-lí pro první období odboru toho význačna jména Hálkovo, Nebeského a Sabinovo, kolem roku 1870 do popředí vstupují Hostinský, Tyrš, Jas Durdík, šolc, Sládek, Stašek, Krajník, Adá- mek, Jaromír Čelakovský, Quís, Sobotka Sladkovský, po nových pěti letech hlásí s opět nová vrstva: Vrchlický, Zeyer, Mokrý Holeček, Dunovský, Jaromír Hrubý, Čech Václav Vlček, o něco později přistupují So- botka, Dvorský, Pokorný, Chalupa, Herben a od let osmdesátých podnes vystřidaly se tam snad všecky další skupiny, které v literatuře poutala společná idea a příbuzná praxe slo- vesná. Vnější padesátiletí Literárního odboru Besedy Umělecké je podstatnou částí půlsto- letého vývoje naší nové literatury. Nás dnes zajímá hlavně vývoj vnitř ní Vzrostlo by na objemnou knihu, kdyby- chom v podrobnou úvahu bráti chtěli všecko co z domácího archivu besedního na světlo vynesl dějepisec Literárního odboru. Těch sto stran jeho zhuštěného líčení je samo o sobě studium plodné a vděčné, kterého si historie naší slovesnosti zajisté pilně bude všímati.
Wenzig Erben Purkyně Hálek Vávra Barák Neruda Píleger Sabina Mayer Schulz Špindler Grégr Heyduk Kapper Goll Hálkův Sabinův Tyrš Durdík Sládek Stašek Krajník Adat Čelakovský Quís Sobotka Sladkovský Vrchlický Zeyer Dunovský Hrubá Čo Vlček Dvorská Pokorná Herben Francie Vít Hof Mokrá Holeček
9 article
Ale také pouhé suché výkazy, kterév žestnácti oddílech (na str. I.—XXXVI.) sesta- vila jubilejní premie besední na r. 1913, po- dávají pestré doklady, jak Literární odbor vždy těsně souvisel nejen s osobní podstatou svých předních mluvčích a representantů nýbrž také s naším kulturním i uměleckým vývojem obecným. Od polovice let šedesátých do poloviny let sedmdesátých ve formě volných rozhovo- rů, soustavných přednášek, jednotlivých refe rátův nebo formou předčítání novinek zají mala Literární odbor řada otázek a látek ča- sových. Sabina, Hálek, Barák a Goll, tedy pří slušníci trojí generace spisovatelské, kterou spojovalo nazírání pokrokové, debatovali o stežejné otázce tehdejší moderny, o tendenei v umění, Šálek rozšířil thema o oprávněnost romantismu v umění, Sabina uvažoval o ná- rodním rázu nové estetiky, Edvard Grágr. Wenzig. Gebauer a Hálek o lidovém živlu poesií, Schulz o ryzím českém slohu, Goll.
Sabina Hálek Barák Goll Šálek Grágr Wenzig Gebauer Schulz
10 article
Nosek, Pichl a Sobotka o české prosodii Durdík, Sládek, Hálek, Schulz, Krajník, Kap- per, Vyhnis o uměleckých překladech do če- štiny, Hostinský, Durdík, Sabina. V. Vlček, Hálek o oprávněnosti dilettantismu v umění. Čteme-li, jak pilně rozliční debatéři a před- nášeči Literárního odboru zabývali se theorií látkou i praxí dramaturgickou, jak vytrvale se vraceli k tehdejší zatímní české scéně a je- jímu stavu, vidíme, s jakou touhou a s jakým nadějemi směřovaly mysli k chystanému vel- kému divadlu, jež si stavěl národ. Co později v konečném zpracování ti- skem přechází v trvalý majetek literatury. toho všeho zárodky nebo již hotové ukázky slyšíme z jednotlivých rozhovorů, posudků nebo přednášek. Josef Durdík už začátkem let sedmdesátých v Literárním odboru ne- ústupně hlásal své známě zásady kritické vyrostlé z formalistické estetiky Herbartový a Zimmermannovy, odporoval Wagnerovské- mu všedílu uměleckému, kompromisně smiřo- val přízvuk s časoměrou, horlivě vykláda
Nosek Pichl Sobotka Durdík Sládek Hálek Schulz Krajník Kap Sabina V Vlček Herbartový Zimmermannův
11 article
Padesát let Umělecké Besed 1863—1913. Uspořádal dr. Hanuž Jelínek. Na str 139.—257.: Dějiny Literárního odboru Umélecké Bosedy pd Alberta Pražá ka. podstatu poesie Byronovy. Hostinský, šťastný interpret Wagnerův a Smetanův, už tehdy zabývaje se Darwinem, myšlenku evoluční zásadu boje o život důmyslně applikoval ta- ké na tvoření umělecké. Sabina, jenž v Lite- rárním odboru šířil záměr, aby dějiny slo- vesnosti naší za posledního století podrobily se kritické revisí, rozebral řadu themat: Bal- bína a emigranty, počátky novočeské vědy a novočeského divadla, Stacha a Krameriusa Puchmayera a Vaváka a j., ovšem po svém způsobu, ne všude spolehlivém a solidním za to však nabádavém a vtipném. Ferdinand Schulz průpravou k stoletému jubileu naro- zenin Josefa Jungmanna osvětlil zajímavé. neznámě dotud zápisky jeho a Václav Zelený podal ukázku z chystaného znamenitého životo- písu. Niederle revisi podrobil české překlady Homera a Primus Sobotka překlady do češti- ny vůbec. K literaturám slovanským v od- boru literárním od samého počátku obracen byl bedlivý zřetel. Gebauer, Goll, Kolář, Du- novský, A. Durdík, Jaromír Hrubý, Řežábel charakterisovali obecenstvu literaturu ruskou a ukrajinskou; Kotík, Goll. Zeman, Mokrý se- znamovali s básnictvím polským; Špindler Kapper, Hálek, Holeček, Konstantin Jirečel s produkcí jihoslovanskou. O literaturách ci- zích cenné poučení podávali zejména Nebeský (o dramatě antickém), Schulz, Goll a Vrchli- cký (o rozličných látkách italských), šálek (o moderním vývoji poesie a belletrie fran- couzské), Josef Durdík a Sládek (o novoro- mantice anglické), abychom uvedli jen před- měty nejvýznačnější.
Jelínek Pražá Byronův Wagnerův Smetanův Darwin Sabina Stach Kramerius Puchmayer Vavák Schulz Jungmann Zelená Niederle Homer Gebauer Goll A Durdík Hrubá Řežábel Kotík Zeman Špindler Kapper Hálek Holeček Jirečel Vrchnout Durdík Sládek Umélecký Boseda Bala Primus Sobotka
12 article
A tak bylo by lze také z období pozděj ších vybírat a řadit dál a dál. Sotva se vy- skytla otázka časová, aby Literární odbor po- dle svého složení nebyl k ní zaujal stanovi- sko a nesnažil se dobývati mu platnosti. Kon- cem let sedmdesátých nově se vynořily roz- ličné zájmy: poměr Čechů k Slovákům, or- ganisace spolků literárních na podporu Ji- teratury, snaha tříbiti nebo brousiti spisovný jazyk, revise básnického díla Hálkova; v po- lovici let osmdesátých byly to spory o idea- lismus, realismus a naturalismus v poesii, kosmopolitismus a národnost v umění, o novo- věké padělky rukopisné; v letech devadesá- tých jubileum Kollárovo a Čelakovského, otáz- ka obrozenská, nové hodnocení poesíe Neru- dovy, vznik a postup české moderny atd. atd — o všem tom se v Literárním odboru disku- tuje a debatuje a obecenstvu přednáší. Roč- níky našich časopisů z posledního čtvrtstoletí jednotlivé sbírky a samostatné publikace jsou dokladem, co všecko zrodilo se v lůně odboru literárního, nebo co jím aspoň prošlo a potom ve formě vyzrálé se stalo trvalým majetken naší práce slovesné. Kdo zevrubně se bude probírati statisti- kou vykonané práce, zajisté se zájmems všimne ještě stránky dvojí.
Čecho Slovák Hálkův Kollárův Čelakovský Kon
13 article
Předně je to dlouhá řada soustavnýcl referátů, které Literární odbor vyslech od února 1867 do května 1903, počínajíc Zá- krejsovým „Národním hospodářem“, o němž uvažoval Karel Sabina, a končíc Hilbertovým „Falkenštejnem“, jejž posoudil Karel Kamí- nek, a také neméně dlouhá řada novinek které, většinou ještě z rukopisu, odboru nebo obecenstvu předčitovali sami autoři nebo je- jich důvěrníci (poprvé r. 1864 druhý zpěv Hálkova „Goara“, naposled r. 1911 ukázky veršů Legrových, Theerových, Dykových Opolského a Wojkowiczových). A za druhé je to střídání literár ní ch škol a skupin a tím i změny směrův a cílů slo- vesných. Po družině almanahu „Máje“, která Uměleckou Besedu vlastně založila a Lite- rárnímu odboru jejímu dala základní barvu vztyčila první mety, přišla skupina „Ruchu“ potom skupina počinající „Osvěty“, skupin moravské „Zory“, skupiny nového a ještě no- vějšího „Lumíra“ a „Květův“ atd. Rozhled hloubka podnětův a váha práce přirozene stoupaly a klesaly s nositeli jejich, jako každo dilo lidské, a zajisté vedle Literárního odboru Hálkova a Tyršova Literární odbor Dvorské ho a Madierův zapadá a mizí .. Ale dnes, při vzpomínce jubilejní, nepíše me kritiku. A také posuzovatel sebe přis nější by v dějinách Literárního odboru nalez hojně počinův a skutků, které ve slovesnost naší nevyzněly na plano: jeho časopisy, o „Kritické přílohy k Národním Listům“ a k „Obzoru literárnimu“ a besednímu „Lumí- ru“, jeho sborník „Poesie světové“, jeho lite- rární premie: almanah „Máj“ 1872, knihy na rok 1888, 1894, 1901 a 1908 (nehledíc k Pa- mátníku nejnovějšímu) jsou zároveň literárn činy.
Karel Sabina Hilbertův Karel Hálkův Goar Legrový Theerův Dykův Wojkowiczův Zora Lumír Květův Tyršův Dvorská Falkenštejn
14 article
Při celkové retrospektivě bez odporu první období odboru působí dojmem svěžího kvetoucího jara. Všecka ta naše kulturn „pole neosetá maje na obzoru, literární odbo opravdu podobal se udýchanému rozsévači jenž bohatá semena rozhazuje na ohromno plochy v utrácivé a rozmařilé síle, nestaraj se, zda doba a lidé na ně stačí.“ Opravdu když povážíme, že v prvních dvou letech 1863—1864 Literární odbor vedle přednášel z pěkné slovesnosti a výkladů themat věde- ckých chystal se založiti literární archiv, ško lu dramatickou a deklamační s domácím zk. šebným divadlem pro psané kusy našich auto rů, pořádati velké slavnosti literární a spole čenské a debaty estelické, vydávati vlastn časopis, almanahy, premie, překlady poesie světové, způsobiti obecnou úpravu spisovatel- ských honorářův atd. atd. — uznáme, že tyto bohaté počiny přeplňovaly program besední takřka na léta a že leccos z nich i z úmyslů dalších zůstalo a podnes zůstává zbožným přáním.
15 article
Nicméně vykonáno mnoho dobrého. „Uka- zovatel celkové činnosti Literárního odboru Umělecké Besedy,“ praví historiograf jeho, „vykazuje soubor ohromné a velmi plodné práce,“ třeba že původní „universalismus be- sední podlomen osvětnými tvary specifických úkolův“ a že „celková osnova počátečního díla někdy soutěží tak zasažena, že již již se hroutila.“ A přece, „právě na prahu desitilet pátého, Umělecká Beseda byla osvěžena při- livem mladých, svěžích sil, vzestupem mla- dých, nových myšlenek. Lze to jen vítati . Není nutno opouštěti posice, jíž dobyl někdo přede mnou, jenž také bouřil a bouří vítě- zil... Umělecká Beseda bývala ohniskem všech paprsků českého umění, jež prosvěco- valy národní organismus a dolétaly až n jeho periferii; byla mateřským krbem lásky k umění, k národu, k lidstvu; zápasila o vyšš osvětné a umělecké pomysly, vědoma jsoue hesla, které u nás nikdy neumře: „Osvětou uměním k svobodě. Bílá plocha budoucnost čeká“ ... R. Č.
R Č
16 article Umělecká beseda a výtvar-
Umělecká beseda a výtvar- nictví.
17 article
Na rudém erbovním štítku Umšlecké besedy jsou zatknuty tři stříbrně lupeny, n jejím lyrovém odznaku tři květy. Jeden jako druhý, stejné podoby a velikostí. Je Umělecká beseda od počátku spolkem tř spolků, centralisovaný svaz tří republik. říší tvarů, tonů a slova v uměleckém vý- razu. Padesát let Umělecké besedy znamená zároveň padesát leť českého umění, pokud může nebo musí procházeti spolkovou drahou. pokud umělcovo indivíduum pociťuje váhu a prospěšnost zájmů družebných, pokud vedle svého absolutního imperatorství uznává pro- spěšnost sborného postupu. V objemném Památníku, který je u třetí v řadě jubílujících knih Umělecké be- sedy, připadá také dobrá třetina listů a hi- storie na její výtvarný odbor a jeho historio- graf s velikou pílí vynesl ze spolkového archivu vše, do kdy do něj bylo zanesen o úmyslech a plánech, o podnětech a zámě- rech, o výkonech a vůli k nim, nevynechá- vaje ničeho, tak že příliš často, v dobách hubených, nenechává ležeti ani jediného hlu- chého klasu. Ačkoliv se mu tak historie zvrací v přeplněnou kroniku, v níž se řadí důležité vedle bezvýznamného, jak to den náhoda okamžiku přinášely, přece se tu onde ozve v něm chuť úvahy, která si ne- chce zapřiti, že odbor neslaví přec jubileum svého stáří na vrcholi své mohutnosti a svoje poznání změkčuje nadějemi a výzvami k lepší budoucnosti.
svaz tři republika
18 article
Výtvarný odbor Umělecké besedy by třetí pokus o spolek umělců v Praza. První, v letech třicátých, zlomil se hned při vy- sloveném úmyslu; druhý po máloletém trván rozplynul se nepozorován; třetí trvá už půl století, jež prožil v čáře velmi nestejně zvlněné, vstoupiv v život s vůdcem zvlášťe skvělým: Josefem Mánesem. První a druhý chtěl býti emancipací umělců — bez rozdílu národnosti — od laického přátelství a roz- hodování v Krasoumné jednotě; třetí po- vstal jako národně český k svépomocia průbojnictví v nadějí, že složené síly více zmohou, nežli každá zvlášť, tím spíše, když s prava a s leva cítil sousedy se stelnými chutěmi, zámysly a cíly. Ze zašlé Jednoty výtvorných umělců přinesli její bývali členové starý program k novému osvěžení. Bolesti umělecké a umělců jsou stále stejné; dají se vyjádřit vždy týmiž tužbami a slovy. Jenom v jakosti se měnívají dle času a poměrů, v nichž se ozývají. Po celé století stejné nářky: umění nikdo nechce; není pro ně po- rozumění; umělci se vede špatně! Sdružují se tedy umělci sami, aby si poměry zlep- šili, neboť tolik každý dobře cítí, že jako- sti jeho umění spolkovým přičiněním nemůže nabýti, že však nějakým i- tensivním a společným úsilím lze půdu. toto umění přijímající, zlepšiti, ano i zvět- šiti. Proto také všechna činnost spolku stává se extensívnou a všechny snahy míř z vnitřka na venek.
Mánes
19 article
Umělecká beseda se svými třemi oddíly a centrálnou správou byla před půlstoletím správným útvarem; odpovídala poměrům, jichž potřeb, dobře vycítěných, vyrostla musilo se státi jejím osudem, poněvadž spo- lek je vždy cosi konservativního, že nové poměry ji přerostou a výtvarný odbor cíti to jistě, když poslední leta činí pokusy na- býti větší samostatnosti, totiž domoci se autonomie, jakou mají umělecké spolky z jeho odštěpení vyrostlé. Jeho historiograí nezdá se býti optimistou ani v posuzováno přitomnosti ani při ozařování budoucnosti jenom na minulost už dosti vzdálenou svého sdružení pohlíží s uspokojenim. To bylo tehdá, kdy odbor pracoval za mnohé, kdy propagoval časem nahromaděné myšlenky plány, třeba že na jich uskutečnění vždy sám nestačil. Ukázalo se prodlením doby. že ku provedení mnohého bodu programu bylo nutno poříditi nová, semknutější a sou- středěněji pracující společenstva. Vizme některé starosti výtvarného o boru.
20 article
Výstavy. Výstavy občasné, zvláštní trvalé. O ty byla starost od počátku, o nich byli v Umělecké besedě vždycky přesvěd- čení, že jsou pravou institucí propagační. kde bezprostředně, a jaksi pod vlastní kon- trolou, umění může vábivě, poučně a vý- chovně působit do široka. Umělecké besedě patří zvlášíní zásluha, že takřka zpopulari- sovala u nás umění Matejkovo, Siemiradz- ského, Čermákovo a Vereščaginovo. Ne t k svých členů, z jejichž produkce vybírala jen k trhovým výstavkám vánočním nebo ukázky k venkovským. Stálou a trvalou výstavus nevytvořila a také jiné soukromé podniky zašly jeden po druhém. I »Manes«, první silný a programový konkurent výtvarnéh odboru, má už svoji vlastní periodu výstavnt za sebou. Z organisace krasoumných jednot pře- vzal výtvarný odbor mimo výstavy ješt roční premie, nákupy a slosování a z těch jenom premie plnily cele svoje poslání. Uvi- dime-li je v úplném souboru na jubilejní vý- stavě, kterou Umělecká beseda právě chystá- poznáme, že většina jich byla závažným či- nitelem umělecko-výchovným, jakým měly také býti přednášky a byly jimi v letech
Matejkův Siemiradz ský Čermákův Vereščaginův Manes
21 article
sedmdesátých, kdy Tyrš a Hostinský vystu- povali občas na tribunu, tehdá také jedinou v Praze, odkud vycházelo slovní poučení o umělecké produkci. Výtvarný odbor Umě- lecké besedy zamýšlel mnohem více, vždy za týmž účelem. Arci nebylo vždy dosti sil morálných a finančních, aniž vytrvalosti houževnatosti ku provedení rojících se my- šlenek. Jednou chce si Umělecká besed pořídit vlastní galerii; po druhé žádá, aby tak učinilo město; někdy se stará o restau- raci staré památky stavitelské nebo malířské, podruhé pomýšlí na historicko - umělecké publikace; po nějaký čas nabízí se bývá rádcem uměleckým a archeologickým a jinde se stará o uplatnění uměleckého hlasu v záležitostech regulačních; jednou vidí velikou důležitost v pořízenl panoramy a po druhé v udílení zvláštních cen za vy- nikající výkon umělecký. Myšlenky bývají včasné a dobré, provedení se však hat z pravídla. K řešení otázek a podnik archeologických a historicko-uměleckých není nikdy potřebných pracovníků; k realisaci ji- ných není ani pokladny a tak jest vskutk až dojemné, ožívá-li dnes paměť všelikých nápadů, jak by bez peněz a obzíravého vě- dění měly pracovati na díle náhoda a díle- taniství. A přece zase jak mnohé vešlo v život a trvá mimo Uměleckou beseduí
Tyrš Praha Uma
22 article
Galerie je tu, arcí dosud ne král. města Prahy: Česká akademie převzala starosti o ceny a vědeckou práci. Rovněž její Archeo- logická komise, Soupisná komise městská Společnost přátel starožitností, Klub za Sta- rou Prahu, »Manes«, Jednota výtvarných umělců a j. beřou na sebe jednotlivé ty my- šlenky, jež byly zprvu jen přibližně formu- lovanými potřebami doby a měnících se po- měrů, a stačí jim každá jednotlivá k plnění životního spolkového úkolu. Jenom že sotva kdy bude možno vyšetřiti, zdali kde toto specialisování a rozprostraňování se vskutku má své spojení s hlasy a plány poprvé v Umě- lecké besedě kdysi pronášenými. Snad leckdy zazněly jen na poušti. Přes to však jim zů- stává aspoň historický primat a vývoj šel po dělbě práce na prospěch věci.
Praha Uma Český akademie přátelit starožitnost
23 article
Patří také jen už k historickým událo- stem, že výtvarný odbor Umělecké besedy vskutku byl souborem českého umělectva. jež si dnes pořídilo celou řadu spolků podle jiného dělidla. Otázky pokroku, autonomie a uměleckých vyznání tu rozhodovaly; větš homogenost, myšlenková sourodost a na ko- nec i účinná propagace nových formulí vý- tvarných přivodily jejich vzník a pudily je ke zvýšení činnosti. Na prahu druhého půl- staletí by měla Umělecká beseda se svým výtvarným odborem vziti v úvahu tento nový stav věcí a z něho vyvoditi svůj nový pro- gram životní, třeba omezenější, za to inten- sivnější. A touží-li mateřský spolek nadále býti sbíravým střediskem našich uměleckých sil, pak jistě lze vyšetřiti momenty, jež jsou všem českým umělcům, ať stojí kdekoli, spo- lečné a jejich života se týkající. A byť by byly spíše materialné nežli idealné, neškodí Za zdárné řešení stojí už proto, poněvadž jsou mnohem trvalejší nežli tmel uměleckých programů a směrů, které se přirozené vyží- vají a přežívají, kdežto život se svými hmot- nými požadavky a starostmi kolotá nepře- tržitě dále.
24 article
Karel B. M ádl.
25 article Umělecká beseda v českém hudebním životě.
Umělecká beseda v českém hudebním životě. Byli to hudebníci, kteří první a nejblíže stáli u kolébky „Umělecké besedy“, spolku který sloužiti měl všem oborům umění. V sta- rých zprávách spolkových se dočítáme, že myšlenka založiti spolek podobný vznikla hlavách hudebníků, mezi nimiž na prvních mi- stech stáli Frt. Pivoda a dr. Ludevít Procház- ka. Letmý pohled po poměrech, které vládly na počátku let šedesátých v českém hudeb- ním životě, vysvětluje přesvědčivě, proč prá- vě v hudebních kruzích pociťována potřeb uměleckého střediska. Prudkým rozmachen českých národních sil v prvních letech šede- sátých zachváceny byly i hudební kruhy české. kteké vlivem mnoha okolností poměrně nej- méně zjevně národního ruchu se zúčastnily. Ale i u nich jako celku proniklo v této době všeobecného zápalu vlasteneckého vedle vě- domí povinností k umění vůbec i vědomí po- vinnosti k národu a jeho vlastnímu umění Doba tato je nejen dobou rozpoutání politi- ckých a kulturních sil národa, ona je i dobou jich sdružování. Pěvectvo české Prahy sdru- žilo se v „Hlaholu“ a pěvectvo venkovské zakládalo si spolky dle jeho vzoru. Ostatní hudebnictvo české toužebně ohlíželo se po po- dobném středisku. K této snaze po soustře- děné práci vedla české a v první řadě poško- zené pražské hudebníky spousta neukojených potřeb, které všude v hudebním životě českém se jevily. Česká opera byla poměrně nejšťast- nější. Jí dostalo se již v roce 1862 v Prozatím- ním divadle útulku sice nikterak nedostačují- cího, ale přece samostatného a proti dřívějšímu stavu rozhodný pokrok znamenajícího. Ale jiných směrech byl hudební život český žalost- ně chudičký a dnes ještě zachvěje se nám srdce. když na tehdejší jeho stav si vzpomeneme.
Pivoda doktor Ludevít Praha Procház
26 article
Českých koncertů tehdy vůbec nebylo, před půlstoletím neměli jsme jediné české koncertní instituce. Byly koncerty buď výlučně německé nebo s nátěrem utrakvistickým. Je přírozeno že cílem podniků takovýchto nebylo sloužiti prospěchu českého umění hudebního. Nebylo ani menší, ale vyhovující tribuny pro sklada- tele začátečníky a pro adepty výkonné dráhy hudební. Pro české skladby hudební nebylo na- kladatelů, kteří by byli ochotní odvážiti se ri- sika, které spojeno je s propagací skladatelů dosud neznámých jmen. Nebylo dále organi- sace, která by měla na zřeteli péči o sociáln postavení a hmotné poměry českých hudeb- níků, které tehda byly trudnější než dnes. Scházelo i jakékoliv pouze společenské stře- disko jak hudebníků z povolání, tak i hudeb- ních interesentů nejrůznějšího druhu, středisko vzhledem k tehdejším poměrům mnohonásobně důležitější než jakýkoliv spolek či klub dnes stávající. Z těchto palčivě pociťovaných potřeb hudebního života našeho vznikla jistě v první řadě myšlenka hudebního spolku, která pak došla částečné modifikace založením „Umě- lecké besedy“, která rovnou měrou měla slou- žiti umění hudebnímu, slovesnému i výtvar- nému. Program, který by byl hudebnímu odboru životním cílem, nebylo potřebí dlouho hledati.
Uma
27 article
Ten byl dán samými potřebami hudebního živo- ta českého, jimž měl odbor sloužiti. „Pěstovati krásné umění vůbec“, bylo heslem „Umělecké Besedy“ jako celku a hudební odbor chtěl úkol ten dle původních stanov plnit „soukro- mým i veřejným provozováním skladeb hudeb- ních, instrumentálních i vokálních, vydáváním uměleckých děl z oboru hudby. podporováním hudebních umělců, podporováním hudebních podniků vůbec“. Úkol jistě svrchovaně zá- služný a při tom tak ohromný, že při částeč- ném jen plnění vyžadoval nejkrajnějšího na- pětí sil. Na jiném místě“) vylíčil jsem obšírněji historii hudební sekce U. B., zde chci jen zcela stručně informovat čtenáře — a hlavně ty. kdož nejsou pamětníky nejslavnějších dob stře- díska českých hudebníků — o tom, jak odbor v půlstoleté své práci tyto úkoly plníl.
28 article
Hudební odbor U. B. byl a je dosud nej- větším střediskem českých hudebníků z povo- lání, tvůrčích i výkonných hudebních literátů i diletantů a milovníků hudby. Až na mizivě ne- patrné výjimky soustřeďuje i dnes všechny významnější činitele českého hudebního živo- ta. Jeho vůdčími duchy byli naši největší uměl- ci doby minulé a B. Smetana byl jedním ze zakladatelů U. B. a hudebnímu odboru stál po léta v čele. A hudební odbor stál a stojí dodnes věrně při Smetanovi i jeho díle a všechny pod- něty, čelící k oslavě jména Smetanova a ku propagaci jeho uměleckých ideí buď vyšly pří- mo z odboru nebo našly zde nejúčinnější pod- poru. Stejným byl poměr odboru i k Dvořá- kovi, jehož horlivé účasti ve svém životě odbor dodnes vděčně vzpomíná a z jehož děl tak mnohé — stejně jako u Smetany — v kon- certních podnicích U. B. poprvé uvádělo po- sluchačstvo v obdiv a nadšení. Také jméno Fi- bíchovo těsněji spojeno s historií odboru, jemuž byl tvůrce scénického melodramatu dlouholetým předsedou. Ale na těchto jmé- nech není dosti, Hudební odbor s hrdostí vzpo- míná toho, že v jeho středu působili Rozkošný, Chvála, Kovařovic, Foerster, L. Procházka, Fr. Pivoda, Kan, Stecker, Wihan, bratří Ondříčkové, Trneček a j. a j. A neméně ra- dostným může býti odboru, že dnes mezi své členy čítá V. Nováka. Jos. Suka a celou nej- mladší, nadějnou generaci skladatelů i výbor- ných hudebníků.
Smetan Smetanův Rozkošná Kovařovic Foerster L Procházka Pivoda Stecker Wihan Ondříček Trneček V Novák Suk Francie Kanada
29 article
Hudební odbor U. B. byl po celé desitilet jediným spolkem, sdružujícím české hudební- ky. Z tohoto fakta a pak z povahy naléhavých potřeb našeho života hudebního vyplynulo, že v něm práce brala se jiným směrem než na př. v odboru literárním. V něm nebylo místa na debaty a theoretické úvahy o otázkách umě- leckých, v nichž by se projevovalo myšlenkové proudění a zápolení různých směrů hudební tvorby. Nemá tím býti řečeno, že v odboru se vůbec o uměleckých otázkách nedebatovaloa že otázky theoretické nebyly zde vůbec pře- třásány. Vždyť záslužná, intensivní činnost prof. Hostinského zde právě v esthetických přednáškách a debatách se vyčerpávala a ani jinak odbor vzdělávání svého členstva před- náškami nezanedbával. Ale úžasná chudoba koncertního života českého velela věnovati se v první řadě praktickému provozování hudby a nechati všechno theoretisování zatím stra- nou. A bylo nutno dle pociťované potřeby dle prostředků po ruce jsoucích provozovati všechnu dobrou hudbu — a v první řadě ovšem českou — bez ohledu na směry. V této své čin- nosti nesměl odbor upadnouti do jakékoliv jed- nostrannosti, měl-li aspoň částečně vyplňovati mezery, které na všech stranách u nás zely. Bylo třeba propagovati a šířiti známost hudby klassické stejně jako moderní, cizí stejně jako české a slovanské, kdyžtě nebylo vůbec orgá- nů, které by umožnily dělbu práce. Ne v theo- retisování a jednostranné propagaci určitého směru, ale v šíření a popularisaci všeho hudeb- ně dobrého viděl právem a správně hudební odbor svůj hlavní cí.
30 article
Tomuto cíli sloužily v první řadě a nej- vydatněji veřejné koncerty a produkce odbo- rem buď samostatně, buď společně s druhými odbory pořádané. Hned zde musím upozorniti. že odbor usilovně se staral hned ve svých po- čátcích o to, aby pro svoje produkce hudební měl k disposici nejen jednotlivé umělce vý- konné, nýbrž i sborová tělesa. Za tou příčinou zřízen k návrhu neúnavného dra. L. Procházky při odboru hned v prvých letech šedesátých sbor smíšený a sbor orchestrální z nichž jmenovitě prvý řadu let stával a při veřejných svých výstupech hojně pochvaly si získal. V letech 70. šlo se ve snaze o výchovu pěveckých sil pro spolkové podniky ještě dále. Zřízena totiž „Pěvecká akademie“, je- jíž vedení svěřeno Pivodovi a v níž vyučování zpěvu dělo se zdarma. (Pěvecká akademie trvala od r. 1870—1873.) Vraceje se ke koncertním podnikům UJ. B. - ukazuji na slavnost Shakespearovu, která byla prvním uměleckým podnikem velkého slohu při níž za direkce Smetanovy provedena hlavní čísla Berliozovy dramatické symfonie „Romeo a Julie“. Pak přišlo v r. 1866 první, nezapo- menutelné provedení Lisztovy „Sv. Alžběty“ jehož význam zasáhl daleko za hranice Čech. a v r. 1869 památná „Hudební a plastická aka- demie“, při níž rozhlaholila se v Praze slovan- ská hudba a slovanská píseň v míře dosud ne- bývalé. Tyto tři umělecké události let šedesá- tých byly skutečnými národními svátky, na ) Viz literární premii „Umělecké Besedy“.
L Procházka Pivoda Shakespearův Smetanův Berliozův Lisztův Čechy Praha pěvecký akademie Romeo a Julie svazek . Alžběta