1
masthead
9. března 1913.
3
masthead
Příoha „Národních Listů“ k číslu ez.
6
title
Půl století
Umělecké besedy.
7
article
Půl století Literárního odboru
Umělecké besedy.
Půl století Literárního odboru
Umělecké besedy.
Historik odboru toho“ názorně rozlišuje
dějiny jeho vnější a vnitřní.
Vnější dějiny zapadají do rámce nejen
celkového vývoje besedního, nýbrž do spo-
lečenského, osvětného a uměleckého vývoje
našeho národa vůbec. Politické uvolnění za
prvních let šedesátých zrodilo nový ruch ná-
rodní, a obnovené heslo spolkového sdružo-
vání nejplněji se tehdy projevilo trojici: „Hla-
hol“, „Sokol“, „Umělecká Beseda“. Za doby.
kdy všecko u nás nově se organisovalo, nově
se zhošťovalo starého utrakvismu a opatrni-
ckého obojživelnictví a bytně i formálne
očešťovalo; kdy zněly povely: nejen školy.
průmysl, obchod, věda, umění, společnost.
osvěta v Čechách, nýbrž české školy.
český průmysl, česká věda a umění, če-
ská společnost a osvěta — za té doby Ví-
tězslav Hálek pronesl také svůj požadavel
programový: „Moment národní jest u našich
umělců nejméně vyvinut; .. naši umělci jsou
z větší části národní bastardi.. Zavrhuji tuto
nerozhodnost, a Umělecká Beseda ať je na-
le, česká.
A byla. Stanovy, dne 9. února 1863 mini-
sterstvem schválené, ukládaly jí, aby jednacím
lazykem výhradně českým pěstovala umění
založila čítárnu uměleckých časopisů a knihov-
nu, čítala díla umělecká, pěstovala deklamaci
podporovala domácí umělce, konala veřejné
přednášky a vydávala umělecká a literární
díla — všecko v duchu českém. A po pěti le-
tech Literární odbor dodatkem uložil si přes-
ně, že bude šířiti lásku k plodům krásnéli
teratury i k umění, pečovati o jejich rozvo
a tužiti i šlechtiti vkus obecenstva.
Hálek
Čechy
Sokol
8
article
Stačí výčet jmen, která v prvních letech
soustředil Literární odbor, aby bylo zřejmo,
kam spěl a jaké podával záruky. Předseda od-
boru Wenzig, místopředseda Erben, námě-
stek Purkyně; ve výboru Hálek, Vinceno
Vávra, Fr. Kolář, Vít Hof, Barák; mezi členy
odboru Neruda, Píleger, Sabina, Rud. Mayer
Ferdinand Schulz, Špindler, bratří Grégrové,
Heyduk, Nebeský, Kapper, Goll atd. atd. —
ta jména znamenala program. Bylo to,
přese všecky různosti věku, mladé, po-
krokové hnutí umělecké a myšlenkové le
padesátých a šedesátých.
Vnějšího rozvoje odboru literárního, je-
ho vzestupův a sestupů, přerodův a promán
nelze zde sledovati dopodrobna. Jsou-lí pro
první období odboru toho význačna jména
Hálkovo, Nebeského a Sabinovo, kolem roku
1870 do popředí vstupují Hostinský, Tyrš, Jas
Durdík, šolc, Sládek, Stašek, Krajník, Adá-
mek, Jaromír Čelakovský, Quís, Sobotka
Sladkovský, po nových pěti letech hlásí s
opět nová vrstva: Vrchlický, Zeyer, Mokrý
Holeček, Dunovský, Jaromír Hrubý, Čech
Václav Vlček, o něco později přistupují So-
botka, Dvorský, Pokorný, Chalupa, Herben
a od let osmdesátých podnes vystřidaly se tam
snad všecky další skupiny, které v literatuře
poutala společná idea a příbuzná praxe slo-
vesná. Vnější padesátiletí Literárního odboru
Besedy Umělecké je podstatnou částí půlsto-
letého vývoje naší nové literatury.
Nás dnes zajímá hlavně vývoj vnitř ní
Vzrostlo by na objemnou knihu, kdyby-
chom v podrobnou úvahu bráti chtěli všecko
co z domácího archivu besedního na světlo
vynesl dějepisec Literárního odboru. Těch sto
stran jeho zhuštěného líčení je samo o sobě
studium plodné a vděčné, kterého si historie
naší slovesnosti zajisté pilně bude všímati.
Wenzig
Erben
Purkyně
Hálek
Vávra
Barák
Neruda
Píleger
Sabina
Mayer
Schulz
Špindler
Grégr
Heyduk
Kapper
Goll
Hálkův
Sabinův
Tyrš
Durdík
Sládek
Stašek
Krajník
Adat
Čelakovský
Quís
Sobotka Sladkovský
Vrchlický
Zeyer
Dunovský
Hrubá
Čo
Vlček
Dvorská
Pokorná
Herben
Francie
Vít Hof
Mokrá Holeček
9
article
Ale také pouhé suché výkazy, kterév
žestnácti oddílech (na str. I.—XXXVI.) sesta-
vila jubilejní premie besední na r. 1913, po-
dávají pestré doklady, jak Literární odbor
vždy těsně souvisel nejen s osobní podstatou
svých předních mluvčích a representantů
nýbrž také s naším kulturním i uměleckým
vývojem obecným.
Od polovice let šedesátých do poloviny
let sedmdesátých ve formě volných rozhovo-
rů, soustavných přednášek, jednotlivých refe
rátův nebo formou předčítání novinek zají
mala Literární odbor řada otázek a látek ča-
sových.
Sabina, Hálek, Barák a Goll, tedy pří
slušníci trojí generace spisovatelské, kterou
spojovalo nazírání pokrokové, debatovali o
stežejné otázce tehdejší moderny, o tendenei
v umění, Šálek rozšířil thema o oprávněnost
romantismu v umění, Sabina uvažoval o ná-
rodním rázu nové estetiky, Edvard Grágr.
Wenzig. Gebauer a Hálek o lidovém živlu
poesií, Schulz o ryzím českém slohu, Goll.
Sabina
Hálek
Barák
Goll
Šálek
Grágr
Wenzig
Gebauer
Schulz
10
article
Nosek, Pichl a Sobotka o české prosodii
Durdík, Sládek, Hálek, Schulz, Krajník, Kap-
per, Vyhnis o uměleckých překladech do če-
štiny, Hostinský, Durdík, Sabina. V. Vlček,
Hálek o oprávněnosti dilettantismu v umění.
Čteme-li, jak pilně rozliční debatéři a před-
nášeči Literárního odboru zabývali se theorií
látkou i praxí dramaturgickou, jak vytrvale
se vraceli k tehdejší zatímní české scéně a je-
jímu stavu, vidíme, s jakou touhou a s jakým
nadějemi směřovaly mysli k chystanému vel-
kému divadlu, jež si stavěl národ.
Co později v konečném zpracování ti-
skem přechází v trvalý majetek literatury.
toho všeho zárodky nebo již hotové ukázky
slyšíme z jednotlivých rozhovorů, posudků
nebo přednášek. Josef Durdík už začátkem
let sedmdesátých v Literárním odboru ne-
ústupně hlásal své známě zásady kritické
vyrostlé z formalistické estetiky Herbartový
a Zimmermannovy, odporoval Wagnerovské-
mu všedílu uměleckému, kompromisně smiřo-
val přízvuk s časoměrou, horlivě vykláda
Nosek
Pichl
Sobotka
Durdík
Sládek
Hálek
Schulz
Krajník
Kap
Sabina
V Vlček
Herbartový
Zimmermannův
11
article
Padesát let Umělecké Besed
1863—1913. Uspořádal dr. Hanuž Jelínek. Na str
139.—257.: Dějiny Literárního odboru Umélecké
Bosedy pd Alberta Pražá ka.
podstatu poesie Byronovy. Hostinský, šťastný
interpret Wagnerův a Smetanův, už tehdy
zabývaje se Darwinem, myšlenku evoluční
zásadu boje o život důmyslně applikoval ta-
ké na tvoření umělecké. Sabina, jenž v Lite-
rárním odboru šířil záměr, aby dějiny slo-
vesnosti naší za posledního století podrobily
se kritické revisí, rozebral řadu themat: Bal-
bína a emigranty, počátky novočeské vědy a
novočeského divadla, Stacha a Krameriusa
Puchmayera a Vaváka a j., ovšem po svém
způsobu, ne všude spolehlivém a solidním
za to však nabádavém a vtipném. Ferdinand
Schulz průpravou k stoletému jubileu naro-
zenin Josefa Jungmanna osvětlil zajímavé.
neznámě dotud zápisky jeho a Václav Zelený
podal ukázku z chystaného znamenitého životo-
písu. Niederle revisi podrobil české překlady
Homera a Primus Sobotka překlady do češti-
ny vůbec. K literaturám slovanským v od-
boru literárním od samého počátku obracen
byl bedlivý zřetel. Gebauer, Goll, Kolář, Du-
novský, A. Durdík, Jaromír Hrubý, Řežábel
charakterisovali obecenstvu literaturu ruskou
a ukrajinskou; Kotík, Goll. Zeman, Mokrý se-
znamovali s básnictvím polským; Špindler
Kapper, Hálek, Holeček, Konstantin Jirečel
s produkcí jihoslovanskou. O literaturách ci-
zích cenné poučení podávali zejména Nebeský
(o dramatě antickém), Schulz, Goll a Vrchli-
cký (o rozličných látkách italských), šálek
(o moderním vývoji poesie a belletrie fran-
couzské), Josef Durdík a Sládek (o novoro-
mantice anglické), abychom uvedli jen před-
měty nejvýznačnější.
Jelínek
Pražá
Byronův
Wagnerův
Smetanův
Darwin
Sabina
Stach
Kramerius Puchmayer
Vavák
Schulz
Jungmann
Zelená
Niederle
Homer
Gebauer
Goll
A Durdík
Hrubá
Řežábel
Kotík
Zeman
Špindler Kapper
Hálek
Holeček
Jirečel
Vrchnout
Durdík
Sládek
Umélecký Boseda
Bala
Primus Sobotka
12
article
A tak bylo by lze také z období pozděj
ších vybírat a řadit dál a dál. Sotva se vy-
skytla otázka časová, aby Literární odbor po-
dle svého složení nebyl k ní zaujal stanovi-
sko a nesnažil se dobývati mu platnosti. Kon-
cem let sedmdesátých nově se vynořily roz-
ličné zájmy: poměr Čechů k Slovákům, or-
ganisace spolků literárních na podporu Ji-
teratury, snaha tříbiti nebo brousiti spisovný
jazyk, revise básnického díla Hálkova; v po-
lovici let osmdesátých byly to spory o idea-
lismus, realismus a naturalismus v poesii,
kosmopolitismus a národnost v umění, o novo-
věké padělky rukopisné; v letech devadesá-
tých jubileum Kollárovo a Čelakovského, otáz-
ka obrozenská, nové hodnocení poesíe Neru-
dovy, vznik a postup české moderny atd. atd
— o všem tom se v Literárním odboru disku-
tuje a debatuje a obecenstvu přednáší. Roč-
níky našich časopisů z posledního čtvrtstoletí
jednotlivé sbírky a samostatné publikace jsou
dokladem, co všecko zrodilo se v lůně odboru
literárního, nebo co jím aspoň prošlo a potom
ve formě vyzrálé se stalo trvalým majetken
naší práce slovesné.
Kdo zevrubně se bude probírati statisti-
kou vykonané práce, zajisté se zájmems
všimne ještě stránky dvojí.
Čecho
Slovák
Hálkův
Kollárův
Čelakovský
Kon
13
article
Předně je to dlouhá řada soustavnýcl
referátů, které Literární odbor vyslech
od února 1867 do května 1903, počínajíc Zá-
krejsovým „Národním hospodářem“, o němž
uvažoval Karel Sabina, a končíc Hilbertovým
„Falkenštejnem“, jejž posoudil Karel Kamí-
nek, a také neméně dlouhá řada novinek
které, většinou ještě z rukopisu, odboru nebo
obecenstvu předčitovali sami autoři nebo je-
jich důvěrníci (poprvé r. 1864 druhý zpěv
Hálkova „Goara“, naposled r. 1911 ukázky
veršů Legrových, Theerových, Dykových
Opolského a Wojkowiczových).
A za druhé je to střídání literár ní ch
škol a skupin a tím i změny směrův a cílů slo-
vesných. Po družině almanahu „Máje“, která
Uměleckou Besedu vlastně založila a Lite-
rárnímu odboru jejímu dala základní barvu
vztyčila první mety, přišla skupina „Ruchu“
potom skupina počinající „Osvěty“, skupin
moravské „Zory“, skupiny nového a ještě no-
vějšího „Lumíra“ a „Květův“ atd. Rozhled
hloubka podnětův a váha práce přirozene
stoupaly a klesaly s nositeli jejich, jako každo
dilo lidské, a zajisté vedle Literárního odboru
Hálkova a Tyršova Literární odbor Dvorské
ho a Madierův zapadá a mizí ..
Ale dnes, při vzpomínce jubilejní, nepíše
me kritiku. A také posuzovatel sebe přis
nější by v dějinách Literárního odboru nalez
hojně počinův a skutků, které ve slovesnost
naší nevyzněly na plano: jeho časopisy, o
„Kritické přílohy k Národním Listům“ a
k „Obzoru literárnimu“ a besednímu „Lumí-
ru“, jeho sborník „Poesie světové“, jeho lite-
rární premie: almanah „Máj“ 1872, knihy na
rok 1888, 1894, 1901 a 1908 (nehledíc k Pa-
mátníku nejnovějšímu) jsou zároveň literárn
činy.
Karel Sabina
Hilbertův
Karel
Hálkův
Goar
Legrový
Theerův
Dykův
Wojkowiczův
Zora
Lumír
Květův
Tyršův
Dvorská
Falkenštejn
14
article
Při celkové retrospektivě bez odporu
první období odboru působí dojmem svěžího
kvetoucího jara. Všecka ta naše kulturn
„pole neosetá maje na obzoru, literární odbo
opravdu podobal se udýchanému rozsévači
jenž bohatá semena rozhazuje na ohromno
plochy v utrácivé a rozmařilé síle, nestaraj
se, zda doba a lidé na ně stačí.“ Opravdu
když povážíme, že v prvních dvou letech
1863—1864 Literární odbor vedle přednášel
z pěkné slovesnosti a výkladů themat věde-
ckých chystal se založiti literární archiv, ško
lu dramatickou a deklamační s domácím zk.
šebným divadlem pro psané kusy našich auto
rů, pořádati velké slavnosti literární a spole
čenské a debaty estelické, vydávati vlastn
časopis, almanahy, premie, překlady poesie
světové, způsobiti obecnou úpravu spisovatel-
ských honorářův atd. atd. — uznáme, že tyto
bohaté počiny přeplňovaly program besední
takřka na léta a že leccos z nich i z úmyslů
dalších zůstalo a podnes zůstává zbožným
přáním.
15
article
Nicméně vykonáno mnoho dobrého. „Uka-
zovatel celkové činnosti Literárního odboru
Umělecké Besedy,“ praví historiograf jeho,
„vykazuje soubor ohromné a velmi plodné
práce,“ třeba že původní „universalismus be-
sední podlomen osvětnými tvary specifických
úkolův“ a že „celková osnova počátečního
díla někdy soutěží tak zasažena, že již již se
hroutila.“ A přece, „právě na prahu desitilet
pátého, Umělecká Beseda byla osvěžena při-
livem mladých, svěžích sil, vzestupem mla-
dých, nových myšlenek. Lze to jen vítati .
Není nutno opouštěti posice, jíž dobyl někdo
přede mnou, jenž také bouřil a bouří vítě-
zil... Umělecká Beseda bývala ohniskem
všech paprsků českého umění, jež prosvěco-
valy národní organismus a dolétaly až n
jeho periferii; byla mateřským krbem lásky
k umění, k národu, k lidstvu; zápasila o vyšš
osvětné a umělecké pomysly, vědoma jsoue
hesla, které u nás nikdy neumře: „Osvětou
uměním k svobodě. Bílá plocha budoucnost
čeká“ ...
R. Č.
R Č
16
article
Umělecká beseda a výtvar-
Umělecká beseda a výtvar-
nictví.
17
article
Na rudém erbovním štítku Umšlecké
besedy jsou zatknuty tři stříbrně lupeny, n
jejím lyrovém odznaku tři květy. Jeden
jako druhý, stejné podoby a velikostí. Je
Umělecká beseda od počátku spolkem tř
spolků, centralisovaný svaz tří republik.
říší tvarů, tonů a slova v uměleckém vý-
razu. Padesát let Umělecké besedy znamená
zároveň padesát leť českého umění, pokud
může nebo musí procházeti spolkovou drahou.
pokud umělcovo indivíduum pociťuje váhu
a prospěšnost zájmů družebných, pokud vedle
svého absolutního imperatorství uznává pro-
spěšnost sborného postupu.
V objemném Památníku, který je u
třetí v řadě jubílujících knih Umělecké be-
sedy, připadá také dobrá třetina listů a hi-
storie na její výtvarný odbor a jeho historio-
graf s velikou pílí vynesl ze spolkového
archivu vše, do kdy do něj bylo zanesen
o úmyslech a plánech, o podnětech a zámě-
rech, o výkonech a vůli k nim, nevynechá-
vaje ničeho, tak že příliš často, v dobách
hubených, nenechává ležeti ani jediného hlu-
chého klasu. Ačkoliv se mu tak historie
zvrací v přeplněnou kroniku, v níž se řadí
důležité vedle bezvýznamného, jak to den
náhoda okamžiku přinášely, přece se tu
onde ozve v něm chuť úvahy, která si ne-
chce zapřiti, že odbor neslaví přec jubileum
svého stáří na vrcholi své mohutnosti a svoje
poznání změkčuje nadějemi a výzvami k lepší
budoucnosti.
svaz tři republika
18
article
Výtvarný odbor Umělecké besedy by
třetí pokus o spolek umělců v Praza. První,
v letech třicátých, zlomil se hned při vy-
sloveném úmyslu; druhý po máloletém trván
rozplynul se nepozorován; třetí trvá už půl
století, jež prožil v čáře velmi nestejně
zvlněné, vstoupiv v život s vůdcem zvlášťe
skvělým: Josefem Mánesem. První a druhý
chtěl býti emancipací umělců — bez rozdílu
národnosti — od laického přátelství a roz-
hodování v Krasoumné jednotě; třetí po-
vstal jako národně český k svépomocia
průbojnictví v nadějí, že složené síly více
zmohou, nežli každá zvlášť, tím spíše, když
s prava a s leva cítil sousedy se stelnými
chutěmi, zámysly a cíly. Ze zašlé Jednoty
výtvorných umělců přinesli její bývali členové
starý program k novému osvěžení. Bolesti
umělecké a umělců jsou stále stejné; dají se
vyjádřit vždy týmiž tužbami a slovy. Jenom
v jakosti se měnívají dle času a poměrů,
v nichž se ozývají. Po celé století stejné
nářky: umění nikdo nechce; není pro ně po-
rozumění; umělci se vede špatně! Sdružují
se tedy umělci sami, aby si poměry zlep-
šili, neboť tolik každý dobře cítí, že jako-
sti jeho umění spolkovým přičiněním
nemůže nabýti, že však nějakým i-
tensivním a společným úsilím lze půdu.
toto umění přijímající, zlepšiti, ano i zvět-
šiti. Proto také všechna činnost spolku
stává se extensívnou a všechny snahy míř
z vnitřka na venek.
Mánes
19
article
Umělecká beseda se svými třemi oddíly
a centrálnou správou byla před půlstoletím
správným útvarem; odpovídala poměrům,
jichž potřeb, dobře vycítěných, vyrostla
musilo se státi jejím osudem, poněvadž spo-
lek je vždy cosi konservativního, že nové
poměry ji přerostou a výtvarný odbor cíti
to jistě, když poslední leta činí pokusy na-
býti větší samostatnosti, totiž domoci se
autonomie, jakou mají umělecké spolky
z jeho odštěpení vyrostlé. Jeho historiograí
nezdá se býti optimistou ani v posuzováno
přitomnosti ani při ozařování budoucnosti
jenom na minulost už dosti vzdálenou svého
sdružení pohlíží s uspokojenim. To bylo
tehdá, kdy odbor pracoval za mnohé, kdy
propagoval časem nahromaděné myšlenky
plány, třeba že na jich uskutečnění vždy
sám nestačil. Ukázalo se prodlením doby.
že ku provedení mnohého bodu programu
bylo nutno poříditi nová, semknutější a sou-
středěněji pracující společenstva.
Vizme některé starosti výtvarného o
boru.
20
article
Výstavy. Výstavy občasné, zvláštní
trvalé. O ty byla starost od počátku, o nich
byli v Umělecké besedě vždycky přesvěd-
čení, že jsou pravou institucí propagační.
kde bezprostředně, a jaksi pod vlastní kon-
trolou, umění může vábivě, poučně a vý-
chovně působit do široka. Umělecké besedě
patří zvlášíní zásluha, že takřka zpopulari-
sovala u nás umění Matejkovo, Siemiradz-
ského, Čermákovo a Vereščaginovo. Ne t k
svých členů, z jejichž produkce vybírala jen
k trhovým výstavkám vánočním nebo ukázky
k venkovským. Stálou a trvalou výstavus
nevytvořila a také jiné soukromé podniky
zašly jeden po druhém. I »Manes«, první
silný a programový konkurent výtvarnéh
odboru, má už svoji vlastní periodu výstavnt
za sebou.
Z organisace krasoumných jednot pře-
vzal výtvarný odbor mimo výstavy ješt
roční premie, nákupy a slosování a z těch
jenom premie plnily cele svoje poslání. Uvi-
dime-li je v úplném souboru na jubilejní vý-
stavě, kterou Umělecká beseda právě chystá-
poznáme, že většina jich byla závažným či-
nitelem umělecko-výchovným, jakým měly
také býti přednášky a byly jimi v letech
Matejkův
Siemiradz ský
Čermákův
Vereščaginův
Manes
21
article
sedmdesátých, kdy Tyrš a Hostinský vystu-
povali občas na tribunu, tehdá také jedinou
v Praze, odkud vycházelo slovní poučení
o umělecké produkci. Výtvarný odbor Umě-
lecké besedy zamýšlel mnohem více, vždy
za týmž účelem. Arci nebylo vždy dosti sil
morálných a finančních, aniž vytrvalosti
houževnatosti ku provedení rojících se my-
šlenek. Jednou chce si Umělecká besed
pořídit vlastní galerii; po druhé žádá, aby
tak učinilo město; někdy se stará o restau-
raci staré památky stavitelské nebo malířské,
podruhé pomýšlí na historicko - umělecké
publikace; po nějaký čas nabízí se
bývá rádcem uměleckým a archeologickým
a jinde se stará o uplatnění uměleckého
hlasu v záležitostech regulačních; jednou
vidí velikou důležitost v pořízenl panoramy
a po druhé v udílení zvláštních cen za vy-
nikající výkon umělecký. Myšlenky bývají
včasné a dobré, provedení se však hat
z pravídla. K řešení otázek a podnik
archeologických a historicko-uměleckých není
nikdy potřebných pracovníků; k realisaci ji-
ných není ani pokladny a tak jest vskutk
až dojemné, ožívá-li dnes paměť všelikých
nápadů, jak by bez peněz a obzíravého vě-
dění měly pracovati na díle náhoda a díle-
taniství. A přece zase jak mnohé vešlo
v život a trvá mimo Uměleckou beseduí
Tyrš
Praha
Uma
22
article
Galerie je tu, arcí dosud ne král. města
Prahy: Česká akademie převzala starosti
o ceny a vědeckou práci. Rovněž její Archeo-
logická komise, Soupisná komise městská
Společnost přátel starožitností, Klub za Sta-
rou Prahu, »Manes«, Jednota výtvarných
umělců a j. beřou na sebe jednotlivé ty my-
šlenky, jež byly zprvu jen přibližně formu-
lovanými potřebami doby a měnících se po-
měrů, a stačí jim každá jednotlivá k plnění
životního spolkového úkolu. Jenom že sotva
kdy bude možno vyšetřiti, zdali kde toto
specialisování a rozprostraňování se vskutku
má své spojení s hlasy a plány poprvé v Umě-
lecké besedě kdysi pronášenými. Snad leckdy
zazněly jen na poušti. Přes to však jim zů-
stává aspoň historický primat a vývoj šel
po dělbě práce na prospěch věci.
Praha
Uma
Český akademie
přátelit starožitnost
23
article
Patří také jen už k historickým událo-
stem, že výtvarný odbor Umělecké besedy
vskutku byl souborem českého umělectva.
jež si dnes pořídilo celou řadu spolků podle
jiného dělidla. Otázky pokroku, autonomie
a uměleckých vyznání tu rozhodovaly; větš
homogenost, myšlenková sourodost a na ko-
nec i účinná propagace nových formulí vý-
tvarných přivodily jejich vzník a pudily je
ke zvýšení činnosti. Na prahu druhého půl-
staletí by měla Umělecká beseda se svým
výtvarným odborem vziti v úvahu tento nový
stav věcí a z něho vyvoditi svůj nový pro-
gram životní, třeba omezenější, za to inten-
sivnější. A touží-li mateřský spolek nadále
býti sbíravým střediskem našich uměleckých
sil, pak jistě lze vyšetřiti momenty, jež jsou
všem českým umělcům, ať stojí kdekoli, spo-
lečné a jejich života se týkající. A byť by
byly spíše materialné nežli idealné, neškodí
Za zdárné řešení stojí už proto, poněvadž
jsou mnohem trvalejší nežli tmel uměleckých
programů a směrů, které se přirozené vyží-
vají a přežívají, kdežto život se svými hmot-
nými požadavky a starostmi kolotá nepře-
tržitě dále.
24
article
Karel B. M ádl.
25
article
Umělecká beseda v českém
hudebním životě.
Umělecká beseda v českém
hudebním životě.
Byli to hudebníci, kteří první a nejblíže
stáli u kolébky „Umělecké besedy“, spolku
který sloužiti měl všem oborům umění. V sta-
rých zprávách spolkových se dočítáme, že
myšlenka založiti spolek podobný vznikla
hlavách hudebníků, mezi nimiž na prvních mi-
stech stáli Frt. Pivoda a dr. Ludevít Procház-
ka. Letmý pohled po poměrech, které vládly
na počátku let šedesátých v českém hudeb-
ním životě, vysvětluje přesvědčivě, proč prá-
vě v hudebních kruzích pociťována potřeb
uměleckého střediska. Prudkým rozmachen
českých národních sil v prvních letech šede-
sátých zachváceny byly i hudební kruhy české.
kteké vlivem mnoha okolností poměrně nej-
méně zjevně národního ruchu se zúčastnily.
Ale i u nich jako celku proniklo v této době
všeobecného zápalu vlasteneckého vedle vě-
domí povinností k umění vůbec i vědomí po-
vinnosti k národu a jeho vlastnímu umění
Doba tato je nejen dobou rozpoutání politi-
ckých a kulturních sil národa, ona je i dobou
jich sdružování. Pěvectvo české Prahy sdru-
žilo se v „Hlaholu“ a pěvectvo venkovské
zakládalo si spolky dle jeho vzoru. Ostatní
hudebnictvo české toužebně ohlíželo se po po-
dobném středisku. K této snaze po soustře-
děné práci vedla české a v první řadě poško-
zené pražské hudebníky spousta neukojených
potřeb, které všude v hudebním životě českém
se jevily. Česká opera byla poměrně nejšťast-
nější. Jí dostalo se již v roce 1862 v Prozatím-
ním divadle útulku sice nikterak nedostačují-
cího, ale přece samostatného a proti dřívějšímu
stavu rozhodný pokrok znamenajícího. Ale
jiných směrech byl hudební život český žalost-
ně chudičký a dnes ještě zachvěje se nám srdce.
když na tehdejší jeho stav si vzpomeneme.
Pivoda
doktor
Ludevít
Praha
Procház
26
article
Českých koncertů tehdy vůbec nebylo, před
půlstoletím neměli jsme jediné české koncertní
instituce. Byly koncerty buď výlučně německé
nebo s nátěrem utrakvistickým. Je přírozeno
že cílem podniků takovýchto nebylo sloužiti
prospěchu českého umění hudebního. Nebylo
ani menší, ale vyhovující tribuny pro sklada-
tele začátečníky a pro adepty výkonné dráhy
hudební. Pro české skladby hudební nebylo na-
kladatelů, kteří by byli ochotní odvážiti se ri-
sika, které spojeno je s propagací skladatelů
dosud neznámých jmen. Nebylo dále organi-
sace, která by měla na zřeteli péči o sociáln
postavení a hmotné poměry českých hudeb-
níků, které tehda byly trudnější než dnes.
Scházelo i jakékoliv pouze společenské stře-
disko jak hudebníků z povolání, tak i hudeb-
ních interesentů nejrůznějšího druhu, středisko
vzhledem k tehdejším poměrům mnohonásobně
důležitější než jakýkoliv spolek či klub dnes
stávající. Z těchto palčivě pociťovaných potřeb
hudebního života našeho vznikla jistě v první
řadě myšlenka hudebního spolku, která pak
došla částečné modifikace založením „Umě-
lecké besedy“, která rovnou měrou měla slou-
žiti umění hudebnímu, slovesnému i výtvar-
nému.
Program, který by byl hudebnímu odboru
životním cílem, nebylo potřebí dlouho hledati.
Uma
27
article
Ten byl dán samými potřebami hudebního živo-
ta českého, jimž měl odbor sloužiti. „Pěstovati
krásné umění vůbec“, bylo heslem „Umělecké
Besedy“ jako celku a hudební odbor chtěl
úkol ten dle původních stanov plnit „soukro-
mým i veřejným provozováním skladeb hudeb-
ních, instrumentálních i vokálních, vydáváním
uměleckých děl z oboru hudby. podporováním
hudebních umělců, podporováním hudebních
podniků vůbec“. Úkol jistě svrchovaně zá-
služný a při tom tak ohromný, že při částeč-
ném jen plnění vyžadoval nejkrajnějšího na-
pětí sil. Na jiném místě“) vylíčil jsem obšírněji
historii hudební sekce U. B., zde chci jen zcela
stručně informovat čtenáře — a hlavně ty.
kdož nejsou pamětníky nejslavnějších dob stře-
díska českých hudebníků — o tom, jak odbor
v půlstoleté své práci tyto úkoly plníl.
28
article
Hudební odbor U. B. byl a je dosud nej-
větším střediskem českých hudebníků z povo-
lání, tvůrčích i výkonných hudebních literátů
i diletantů a milovníků hudby. Až na mizivě ne-
patrné výjimky soustřeďuje i dnes všechny
významnější činitele českého hudebního živo-
ta. Jeho vůdčími duchy byli naši největší uměl-
ci doby minulé a B. Smetana byl jedním ze
zakladatelů U. B. a hudebnímu odboru stál po
léta v čele. A hudební odbor stál a stojí dodnes
věrně při Smetanovi i jeho díle a všechny pod-
něty, čelící k oslavě jména Smetanova a ku
propagaci jeho uměleckých ideí buď vyšly pří-
mo z odboru nebo našly zde nejúčinnější pod-
poru. Stejným byl poměr odboru i k Dvořá-
kovi, jehož horlivé účasti ve svém životě
odbor dodnes vděčně vzpomíná a z jehož děl
tak mnohé — stejně jako u Smetany — v kon-
certních podnicích U. B. poprvé uvádělo po-
sluchačstvo v obdiv a nadšení. Také jméno Fi-
bíchovo těsněji spojeno s historií odboru,
jemuž byl tvůrce scénického melodramatu
dlouholetým předsedou. Ale na těchto jmé-
nech není dosti, Hudební odbor s hrdostí vzpo-
míná toho, že v jeho středu působili Rozkošný,
Chvála, Kovařovic, Foerster, L. Procházka,
Fr. Pivoda, Kan, Stecker, Wihan, bratří
Ondříčkové, Trneček a j. a j. A neméně ra-
dostným může býti odboru, že dnes mezi své
členy čítá V. Nováka. Jos. Suka a celou nej-
mladší, nadějnou generaci skladatelů i výbor-
ných hudebníků.
Smetan
Smetanův
Rozkošná
Kovařovic
Foerster
L Procházka
Pivoda
Stecker
Wihan
Ondříček
Trneček
V Novák
Suk
Francie
Kanada
29
article
Hudební odbor U. B. byl po celé desitilet
jediným spolkem, sdružujícím české hudební-
ky. Z tohoto fakta a pak z povahy naléhavých
potřeb našeho života hudebního vyplynulo, že
v něm práce brala se jiným směrem než na př.
v odboru literárním. V něm nebylo místa na
debaty a theoretické úvahy o otázkách umě-
leckých, v nichž by se projevovalo myšlenkové
proudění a zápolení různých směrů hudební
tvorby. Nemá tím býti řečeno, že v odboru se
vůbec o uměleckých otázkách nedebatovaloa
že otázky theoretické nebyly zde vůbec pře-
třásány. Vždyť záslužná, intensivní činnost
prof. Hostinského zde právě v esthetických
přednáškách a debatách se vyčerpávala a ani
jinak odbor vzdělávání svého členstva před-
náškami nezanedbával. Ale úžasná chudoba
koncertního života českého velela věnovati se
v první řadě praktickému provozování hudby
a nechati všechno theoretisování zatím stra-
nou. A bylo nutno dle pociťované potřeby
dle prostředků po ruce jsoucích provozovati
všechnu dobrou hudbu — a v první řadě ovšem
českou — bez ohledu na směry. V této své čin-
nosti nesměl odbor upadnouti do jakékoliv jed-
nostrannosti, měl-li aspoň částečně vyplňovati
mezery, které na všech stranách u nás zely.
Bylo třeba propagovati a šířiti známost hudby
klassické stejně jako moderní, cizí stejně jako
české a slovanské, kdyžtě nebylo vůbec orgá-
nů, které by umožnily dělbu práce. Ne v theo-
retisování a jednostranné propagaci určitého
směru, ale v šíření a popularisaci všeho hudeb-
ně dobrého viděl právem a správně hudební
odbor svůj hlavní cí.
30
article
Tomuto cíli sloužily v první řadě a nej-
vydatněji veřejné koncerty a produkce odbo-
rem buď samostatně, buď společně s druhými
odbory pořádané. Hned zde musím upozorniti.
že odbor usilovně se staral hned ve svých po-
čátcích o to, aby pro svoje produkce hudební
měl k disposici nejen jednotlivé umělce vý-
konné, nýbrž i sborová tělesa. Za tou příčinou
zřízen k návrhu neúnavného dra. L. Procházky
při odboru hned v prvých letech šedesátých
sbor smíšený a sbor orchestrální
z nichž jmenovitě prvý řadu let stával a při
veřejných svých výstupech hojně pochvaly si
získal. V letech 70. šlo se ve snaze o výchovu
pěveckých sil pro spolkové podniky ještě dále.
Zřízena totiž „Pěvecká akademie“, je-
jíž vedení svěřeno Pivodovi a v níž vyučování
zpěvu dělo se zdarma. (Pěvecká akademie
trvala od r. 1870—1873.)
Vraceje se ke koncertním podnikům UJ. B. -
ukazuji na slavnost Shakespearovu, která byla
prvním uměleckým podnikem velkého slohu
při níž za direkce Smetanovy provedena hlavní
čísla Berliozovy dramatické symfonie „Romeo
a Julie“. Pak přišlo v r. 1866 první, nezapo-
menutelné provedení Lisztovy „Sv. Alžběty“
jehož význam zasáhl daleko za hranice Čech.
a v r. 1869 památná „Hudební a plastická aka-
demie“, při níž rozhlaholila se v Praze slovan-
ská hudba a slovanská píseň v míře dosud ne-
bývalé. Tyto tři umělecké události let šedesá-
tých byly skutečnými národními svátky, na
) Viz literární premii „Umělecké Besedy“.
L Procházka
Pivoda
Shakespearův
Smetanův
Berliozův
Lisztův
Čechy
Praha
pěvecký akademie
Romeo a Julie
svazek . Alžběta