ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 f78a5fb0-771d-11dc-b619-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 29 celkem · entity: person 27, place 13, work 3, org 1
1 masthead
28. června 1908
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha ,Národních Listů“ k č. 177.
3 masthead
Strana g.
4 title
Slavnostní brány.
5 article Napsal Aug. Eug. Mužík.
Napsal Aug. Eug. Mužík. Konečně byl hotov a propuštěn. Musil ven ven na boží vzduch, uvnitř všecko jakoby nat poadalo. A potom — zde již nebylo nikoho a ni- čeho, kdož by nevěděl o jeho triumfu. I ten nábytek (pravda, trochu otřený, omlácený a bůl ví, jakou náhodou sem z nejrůznějších dob vlastí stylu snesený) jakoby si ho zvědavě pro- hlížel a jemu se pokorně ukláněl. A pohledy všech mužů — tak starých a vážných — zdály se mu tak významny; tak si prohlíží starý prostý vojin mladého, právě nastoupivšího důstojníka — oh ne důstojníka, tak daleko to proti nim ještě nepřivedl — anebo také „starý kůň, una- vený prací mladého bujného oře, jenž si mysli. že to za ně všechno vytrhne,“ kmitlo mu myslí. Ale třimaje jednou rukou čerstvě páchnoucí žurnál se svoji první prací a schovávaje třesouei se druhou rokou několik dvacetihaléřů do kapsy své obnošené vesty, vycházel ven, ven do boží přírody — či spíše do špinavé všední ulice, kde hrčely kočáry, úprkem cválajíce, rachotily ob- chodní vozíky, a kde pěší, plni mrzutosti nad svými prostými záležitostmi, vlekli se rychle dlážděním, plným bláta, a ženské vláčelyči úzkostně zvedaly si lemy hadrovitých i draho- eenných modních šatů. A kalný podzimní den. visící nízko nad Prahou, zdál se přece růžovým dnem, o jakém básník Schiller pěl, tomuto po tápěči, vynořivšímu se z tmavého moře vnitřníeh domů. A nejvíce našemu nadšenému hrdinovi Janu Chadrabovi, jenž vyšel z redakce na ulic- opojen, omámen jako množstvím alkoholu Hlav se mu zatočila, a chladný, střízlivý dech ulice. do níž válo teskné, vlhké a studené odpoledne. neměl dosud účinku na jeho rozpálené skráně.
Aug Mužík Schiller Chadraba uno boží příroda Praha
6 article
Vyšel tak prudce, že několik okolojdoucíeh udiveně se naň ohlédlo; jim se zdálo, jakoby byli odněkud opilce vyhodili, a jakoby měla po- číti zase jedna z oněch odporných, ale v velkém městě denně se odbývajících a proto tak komických scen — kdy opilec, nemoha už státi na nohou, snaží se zaujati zvláštní pevné, výbojně postavení, a nevládna již jazykem, chee udolati své odpůrce břitkou dialektikou. Ale když mladý muž kráčel znovu bystře a klidně dále, jenom cosi sobě bruče a sladce se usmí- vaje, jakoby se všechen zalíval a dusil vnitřni, těžce tajenou radostí, a mávaje ve vzduchu jakýmisi novinami, hned zase skláněl je k obl čejí a čichal jich dráždivou vůni čerstvé tiskat- ské černi, ostřejší a libeznějsí nežli nejdražší voňavka vznešené dámy, pak se zase náhle zastavoval a vkládal celou duši do jediného po- hledu, jímž pil, bůh ví již po kolikráte, ty řádky. první vytištěné řádky svého článečku, poho- dili diváci hlavou a mrzutě, jakoby byli připra- veni o vstupné odřeknutím představení, kráčeli dále, nořice se do svých záležitostí. Mladý muž kráčel rovněž dále, tu spěšné, tu záse krok uvolňuje a vílězně se kolem rozhližeje. Preu každým novým chodcem, jejž potkával, čer venal se a klopil oči k zemi, schovávaje jaks rozpačitě svůj žurnál, neboť se mu zdálo, ja- koby žádný z těch cizích nebyl mu docela tak cizl, ba byl dokonce v jakémsi blízkém, intimním vzlahu k němu, jako starý přitel, kterého dávno neviděl, ale který nyní potkávaje jej náhodou. zastaví jej a nepustí, dokud se mu nepodivá na dno duše a nevyláká z něho nejtajnější podrob nosti. A tito lidé, zdálo se, dívali se mu tak zvídavě a pátravě do obličeje, jakoby v něm něco hledali — ano, někoho nového, koho tu dosud nebylo, na nějž čekali úzkostné a tak dlouho, ale kterého rázem poznali a ocenili.
bůh Preu
7 article
Ano, je to vyvolený, vybraný z tisiců, snad genius, přímo genius! Spisovatel, umělec, bás- ník. Nový — a jaký! Vždyť, co právě napsal a nyní třímá zde rukou svou v dnešním žur- nále, to je skvostné, velkolepé! A co ještě na- píše, záhy napíše! V hlavě má tislce plánů myšlenek, a ruka se mu přímo třese nedočka- vostí, hodit to všecko na papír. Ob, jak budou státi tu zahanbeni všichni ti profesoři, již nevě řili v jeho nadání a chtěli spoutatí jeho ducha vzorci arithmetickými a slarými akcenty řeckými! I ti spolužáci, již posměšné krčili ra meny a smáli se mu v oči, kdykoli pustil se do nejasného horování a fanlastic é deklamace Vyšťárali kdesi jeho pseudonym, pod nímž po silal své plody do pražských redakci — přímo s vlastním jménem tak činiti nesměl, protože bylo školním řádem přísně zakázáno, duševní plody své uveřejňovati, a on byl. přesvědčen, že žurnály jeho zásilky ihned uveřejní, ale bůh ví proč se tak dosud nestalo — a pokřikovali jim na něj ve škole i na ulici, až se mu psendo- nym ten úplně zprotivil.. Ubožáci ! Ba ani jeho žurnál, jím vlastnoručně psaný a vydávaný. obsahujíci rovněž téměř toliko jeho vlastní při- spěvky, úzkostný plod dlouhých hodin, ukrade- ných předmětům školním i bídně placeným kondicím, takřka jedině své existenci, téměř čísti nechtěli.
Ob
8 article
A každý z nich měl už svou životní dráhu vytyčenou, ale jakými se chtěli ubírati vyšlapa- nými už cestami! Ten bude doktorem práv advokátem jako jeho olec, ten lékařem — zná už všechen vědecký materiál, i kosti a lebku s zaopatřil a počíná provozovati lékařskou prari na spolužácích. Ti nejchudší kapsou i životní energí půjdou se spravovat na vinici Páně — a jen on, jediný, půjde jinudy, než oni všichni, cestou novou, svou, ceslou rychlého, úplného vítězství a úspěchu. A hle, nyní jest zde, již je zde, ten první jeho úspěch. Včera sotva že přijel z prázdnin do Prahy — konce prázdnin ani nevyčkal a přijel s malým ranečkem zavazadel, ale velkým pytlem naděje a odvahy — a sotva si vyhledal laciný byt v jakési díř bez slunce a vzduchu (ale tím líp se bude zde pracovati), spěchal do redakce, poptati se p osudu své poslední zásilky; poslal mnoho, co napsal přes prázdniny, řadu básní, několik novel a různých studií — přišel nesměle, ale přece chytrácky, aby se osobně jaksi představi a uvedl, a hle — jaké překvapení jej čekalo. Jeho článek zalím byli otiskli ! . . A témě celý, bez jakékoli změny, kromě stylistické — a pouze konec, ku podivu, na němž on si nej- více zakládal — taková vzletná apostrofa, ho- tová básrň! — úplně odirhli a vynechali. Jaká škoda! Takto se zdá, jakoby stati té něco
Praha
9 article
scházelo, co právě má ji vysoko vztyčiti nad úroveň podobných prací. Chtěl se zeptati v re- dakci, proč právě to — — ale byl celkem tak překvapen, unesen, omráčen, že neměl k tomu odvahy. A přece i při nynějším pomyšlení na to jakýsi nepříjemný pocit stékal mu po srdei — cítil cosi jako stud a zahanbení, že se hned v počátku stal obětí kompromisu, proti němuž ve svých emancipačních snahách vždycky tak byl horlil, ale přiznati k tomu upřímně i sám před sebou se bál. A v redakci nechtěl z toho »dělati aféru« hned na poprvé. Mimo to se mu zdálo, že všichni ti pání v redakci mají tak na spěch — byli do práce tak zabráni, že si mla- dého adepla ani téměř nevšimli. Neulovil ničeho více než několik slov uznání a povzbuzení, aby jen zase brzy s něčím přišel, a pohled ne zvláště sympatický, s nimž jej změřil obstarožní redaktor, ten pověstný a obávaný majetník pěra zvláště ostrého a zapřísáhlý ničitel každé iluse životní — mladý návštěvník znal jej z galerie podobizen českých výtečníků a poznal na ráz ty ostré a výsměšné rysy, — starý redakční tygr se naň na chvili podíval, na tu jeho mladistvou, svižnou postavičku, upjatou v laciné, pružným tvarům téla sotva stačící šaty, na ty jeho bujné vlasy přirozeně se kadeříci, na oči blýskajíe a rty lehce dosud pod drobnými vousisky jako k stálému úsměvu pootevřené. Neslyšel, kterak strašná tato bytost, sestavená podle pověsti z poloviny žluči a z poloviny utrejchu, bruči si, jak odcházel: — Vida, zase jeden takový blázen! A sna na tom docela taky uvázne — — ach, bývali jsme taky takovi, právě takoví !.
10 article
A sáhnuv si rukou na holou lebku, po jížděl tam chvili po svých immaginerních vla- sech — až přistihnuv se při nedobrovolné přece nedovolené této sentimentalité, již pro svou polemickou stať naprosto nemohl potřebo- vati, otřásl se a namočiv prudce péro do kala- máře jako do nejostřejší žiraviny, jal se z něho rozlévati tajemný jed rychlým a nezřetelným písmem po archu — jizlivě se usmivaje na svého nevidítelného odpůrce.
11 article
Nově pečený spisovatel, žurnalista, básni a umělec kráčel zatím statečně ulicemi. Vyhli- žel asi tak, jako člověk, kterého právě propu- stili z nemocnice jakožto »dočasně uzdrave- ného«, o kterém však lékař ví, že se za čas najisto zase tam vráti; prozatím si jím tedy hlavu přilis neláme, ale dovoluje mu úplnou svobodu, přikazuje toliko, aby šetřil sil. Ale propuštěný kráčí jakoby zcela uzdraven, ba jako neobyčejně silný a svěži, docela silnějši nežli všichni ti lidé, jež právě potkává. Ti vídí na něm chorobu sotva přestálou, stopy jeji vryly se nesmazatelně do jeho rysů — ale on sám tomu nevěří, nevěří . . . eltí jen svůj stav lak zajímavý! Krev na čerstvém vzduchu buj- něji koluje v těle, tomu odvyklém, rychlá únava a úplné vysilení střídá se s přívalem ne- obyčejné síly a odhodlanosti. Krok jeho je pružný a plynný, pouze jakoby silný vítr jej zdouval a on jako lašťovka na něm se vznášel. Iile, tam naproti na mohutném zamračeném starém domě, masivním jako hora a vyplňujícím celý konec ulice, smějící se řemeslníci opravuji zašlý šlechtický portál se starými znaky; po- stavili si lešení a kouříce cigarety, zabírají se do práce. Černý palác se svým otevřeným prů- jezdem a světlým lešením ivoří zvláštní kontrast. ostře od sebe se odrážející.
Iile starý dům Černá palác
12 article
— Brána ! Slavnostní brána ! blýsklo hlavou mladého muže. Je mu podivně, závratněv mysli. Zdá se mu, jakoby pro něho stavěli tu bránu, triumfální průchod do starého paláce, němž to hýbe se a vře všemi složkami, tvořícímí společně onen tajemný, nádherný život kavalírů, o němž v romantických novelách a románech se dočítal. Číše kypí, hudba zní, zlato a mra- mor se třpylí. Ostruhy a meče chřestí. Mladé, sličné ženy a růžové dívky, oděné v hedváb zlatohlav zpívají, smějí se a procházejí — če- kajíce, vyčkávajíce natrpělivě kohosi. Nejkrás- nější rusovláska, dcera pána zámku toho, marně ukrývá svoje rozpaky pod maskou vtipů a žerta — srděčko bije jí horečnou nedočkavostí. Kde je on? A on jde — přichází, již jest venku. již jest zde! Vzduch zavoněl růžemi a drahými parfumy. Mimovolně, jako magneticky přita- hován, přesunul mladý muž svoje kroky na dru- hou stranu ulice a zastavil se v průjezdu. Bylo mu, jakoby měl odtud vyjíti celý veliký slav- nostní průvod, jakoby měly se rázem rozhlaho bti zvony, rozehťměti hmoždíře, rozpučeti květy rozevláti bělorudé prapory. Průvod vychází. hrne a valí se ven, k němu, vítá jej a béře do středu svého. Hlasy a šumot tisíců se ozývají
13 article
»Toť on! on!« ozývá se souzvukem nesmírnýeh davů. On, jenž první vyřkl onu novou myslenku, která nevědomky hýbala prsy mionů a chvěla se na jich rtech. On první ji vyslovil tak jasně, krásně, neodvolatelně. Ale z brány paláce nikdo nevycházi — průjezd černá se tmavou, prázd- nou hloubí, jíž ani stín se nepřehání.« Řemesl níci nahoře dále pracují, uvnitř v průjezdě, stra nou v koutě, založiv ruce a způsobně zývaje, jak tomu u vysokého panstva uvykl, starý portýr s bílými lieousy a vypasenými jako křeček tvá- řemi, nudně mžourá do špinavé ulice. Výrostek, jeden z dělniků, nahoře pracujíeích, zpozorovav dole stojícího, zamyšleného mladika, máví štět- kou a postříkal jej proudem špinavé barvy. Pro buzen ze snění, zcela rozčarován a mrzut ubí ral se mladík dále — náhle se mu zdá, že vzduch ulice ztrácí veškerou vůni a barvu růží — tak trapně, odporně, jako řídké bláto a stu chlina čpí to nahoře a dole. Postavy kolem jdoucích, dotud jaksi všecky se jemně a ma- lebně rozplývající, jakoby se na neviditelných křídlech nanášely, houstnou v černé, ostře se odkrajující figury, plné děr a špíny. Jako suché kostry haraší to uvnitř veteše. A když při hlédá blíže, zdají se mu tak povědomy a známy — na každé jakoby kus vlastní jeho bytost zůstávalo. Ale zase jsou tak cizí, chladny a ne- přístupny, plny ironické zavilosti, jakoby byly se dostaly do bahna a nemohouce zpátky, l kaly svůdným úsměvem i jej za sebou. Konečně došel domů, již nikde se neza- stavuje a na nikoho neohližeje. Vešel do sve úzké, těsné mansardy, s vyhlídkou jediného okne na křivolaké lomenice a prejzové střechy, bezo vší vegelace, pouze s jedním starým, jakoby chorým stromem, který setřásal již své chudé
14 article
listi, stela si asi ku poslednímu spánku. Usedl na laciný, probořený divan a zamyslil se. Ale krev mu horečně pracovala. Musí ven, někam mezi lidi, přátele, pochlubiti se svými úspěchy. Má je v ruce, ten svůj první článek. Četl jej poznovu, ač znal již z paměti každý řádek. tak v něm všecko vzkypělo, jako v přeplněném vařícím se kotlu a žhavá pára vystupovala mu do mozku i na srdce. V ruce péro, namočil a učinil obrovský rámec massivních čar kolem svého jména n článku, slavnostní, vítěznou bránu, jíž procház do života a stává se něčím. Je to vstup k ne- smrtelnosti. Dlouho se na to díval. Položil »svůj« žurnál na stůl, jediný v chu dičkém bytě a vyšel si do hospůdky, kam by již včera náhodou zapadl a kde se seznámi v důvěrnosti mládí s několika podobnými nad- šenci—studenty, obchodníčky, řemeslničky. Ho- vořil tam dlouho do noci při nepatrné útratě z prvaího honoráře o reformách celého světa, o protestu a boji proti dosavadním řádům, a přá- telé naslouchali se zbožnou zaujatostí; a když poháněn morálním vítězstvím svým nad nim chtěl je i hmotné překonati a dal na svůj řád přiněsti něco piva, byl bez debaty uznán hlavou nové společnosti. Všichní přísahali si věčné bra- trství, tykali si a rozeházeli se pozdě v noe se žhavými koly před očima a hlavou, v níž to bouřilo a vířilo všemi extasemi mladého jara Dlouho nemohl usnouti, ale mládí nepotřebuje spánku, opájejíe se sny nadšení.
15 article
Ráno probudil se trochu později. Vystři zlivěl a pocitil plnou vážnost přítomnosti. Jeho finanční hotovost se povážlivě seschla. A je sám zcela sám v tom velikém městě. — Ale zatím rychle posnídal u bytné a jal se kouti plány pro nejbližší dny. Napíše článek nebo i několik a odnese je zase do redakce; navštíví také r dakce jiné, přihlásí se za stálého spolupracov- níka, možno-li za člena redakce. Ovšem než uspořádá tímto způsobem své záležitosti, n klidnou práci není pomyšlení. Odhodlaně tedy vykročil ven. — Pohřeb! ošklivé znamení! zamumlal jsa stržen davem lidí vážných, odměřených lhostejných, tvořieích dlouhý průvod, jenž za- biral celou ulici. Za průvodem, poslední, cupal onen pověstný, obávaný, jízlivý starý pán, jejž byl včera poznal, »redakční tygr«, postrach celé veřejnosti, »žluč a utrejch« v jedné smíšenině. Kráčel nyní shrbeně a plaše, jako ten, jenž vytržen ze svého prostředí a postaven bez obrany na místo cizí, jako stará sova, na po- lední slunce vyvlečená; starý cylindr přitáhl si těsně na hlavu, jakoby se bál, aby nebyl po- znán a postižen a capal ku předu nikoli »že- leznými botami« svých polemických článků, ale drobnými krůčky poplašeného tuláčka, jemuž jsou pronásledovatelé v patách. A mladik při- pojil se k němu a uetivě jej pozdravil. — Přišel jsle laky na pohřeb, smál se starý pán jízlivým, potrhaným smíchem. No. pojďte, pojde! Bezloho je to skandál. Takov člověk a tak malá účasť! To se ví, že byl v divných poměrech, ale co na tom ! To čeká každého z nás — žena, děti, dluhy. On taky myslil, kdo ví kam to dotáhne tou svou prací.
16 article
Dotáhl — div ne do šachty. Napřed taky jen poesie, umění, divadla, literatura, honění se. pachtění, obělování za ideály — — ach, znám to, celou tu horečku mládí. Byli jsme taky ta- kovl. A potom ten věčný, vysilujíeí boj o kus chleba, »chléb náš každodenní dej nám« — — hahaha! Jako v otčenáši, a prát se o něj každý den. Jenom ne, mladiku, k nám, jenom ne stát se také takovým! Dnes už nevěší, nepranyřují. ani nezavírají, ale ničí jinak !. . . Umřeš, uže- reš se pomalu sám. A ta »sláva« ! . . . Včer jsem prohlížel ty jeho zbytky mládí — trosky, veteš, zbytky rukopisů, jimž nikdo nerozumí. básně, které jsou staromodní a novelly, které nikdo nečte. Žádný redaktor je nechce — ani vlastní žurnál je neotiskne. A on to nazýval »slavnostní branou«, »vstupem k nesmrtelnosti«, hahaha ! Jenom že mu tu bránu pořádně zacpali. »Slavnostní brána«, »vstup k nesmrtelnosti« — — hahaha, tam na hřbitově — a za dvacet let nebude se vědět ani, kde leží, vyhodí ho s hrobem. Ten černý rámeček nekrologu — t je celá ta brána slavnostní . . . Počkejte, uvi- díte, taky uvidíte Mladíkovi se hnala všecka krev do tváře. Jakoby starý pán přímo na něj mířil .. Vzpomněl si na svojí bránu slavnostní, na tu »bránu nesmrtelnosti«, kterou včera budoval sám kolem své prvaí vytištěné práce . . . Mél je před očima, to čtvero silných, černých čar, za- bírajících se v sebe jako roubení mar nebo rakve — — černý rámec nekrologu a v něm jeho jméno .. . A celý život tam pochován .. — Počkejte, uvidíte, taky uvidíte, zněl mu v uši řezavý výsměch starého, zkušeného »ly- gra« s vyloupanými zuby a sratí vypelichanou, jenž capal vedle něho jako bojácné, unavené děťátko, které zapomněla chůva na procházce a které strachy bojí se i plakati.
17 title
Dobrá rada nad zlato.
18 article Anglicky napsal Ch. Slade. — Přeložila Milada M
Anglicky napsal Ch. Slade. — Přeložila Milada M Veselá. Funkce náčelníka polieie, kterou zastával mr. Parker, blížila se konci. Ani jednou, co tento úřad zastával, nepodařilo se mu jediného darebu dopadnouti, ačkoli bylo velmi mnoho zločinů spácháno. Následkem toho měl tento jinak velm hodný muž velmi málo naděje, že bude znovu zvolen. A tak soděl mr. Parker ve své pracovně po hřížen v myšlenky velmi trudné, když tu někde náhle zaklepal. „Volno! Dále ! . .. Ve dveřích objevil se muž vysoké postav s ošumělým kloboukem v ruce. Celý zevnějšek prozrazoval člověka velmi nuzného — potřeb ného, jehož neholená tvář činila dojem ne právě příjemný „Mám čest viděti před sebou pana chef policie?“ počal příchozí přesládlým tónem. „Ano, tím jsemli „Já — totiž — řekněme, že ráčíte mii před sebou úřadníka, který je svědkem každého sdělení, které se vám učiní? „Iim, ano! Častěji jsem na to pomýšlel ale byl jsem stále tak zaměstnán, že nebylo možno tento úmysl provésti. No — a čím vám mohu posloužit?“ „Jmenuji se Paul Tracy a byl jsem ředi- telem divadelní společností, která v tomto městě byla nucena se rozejíti následkem špatnýeh finančních poměrů. Dejme tomu, velectěný pane. že sdělím vám, že mi byla ukradena tobolk s jedenatřiceti librami, čtyřmi šillinky a sedm pencemi Ce byste učinil v tom případě?
Ch Slad Parker Paul Tracy
19 article
„Samo sebou se rozumí, že bych učinil vš možné, abych pachatele dopadl a penízu zpě dostal. „Ale — to by se vám nemusilo právě zdařit!“ „Dost možná!“ „To je zcela jisté, že se vám to nepo daří,“ odvětil Tracy, „pak ale rozloučíte se s funkcí chefa policie, nebudete totiž znovu zvolen, neboť já se o to postarám, aby věc vešl v obecnou známost. A nyní mi laskavě sdělte mnoho-li vám toto místo ročně vynáší. „Mé služné obnáší čtyři sta padesát liber.“ „A mnoho-li vám z toho zbude, až tot místo zastávati nebudete?“ „Nejvýše tři libry týdně!“ „Velmi dobře! Sto paďesát šest libe ročně. Vaše postavení vynáší vám tedy vlastně tři sta liber, nehledě k tomu, odpovídá-li vaším schopnostem či odpovídají-li vaše schopnosti — vašemu postavení! Hmi — Chci vám k vašemu čestnému postavení zase pomoci, jestliže mně mých ukradených jeden a třicet liber, čtyt šillinky a sedm pencí naleznetel“ „Co to mluvíte?“ zvolal mrr. Parker s úž sem. „Jak byste to chtěl, prosím vás, udělat? Vždyt byste ani nesehnal souhlasnou sumu!“ „Račte mne laskavě vyslechnouti. Bez ro paků nechte jen tuto reklamní cenu nedo- tknutu. „Opravdu! Zajisté.
Tracy Parker
20 article
„Výborně! Dovelím si zejtra dopoledn v průvodu dvou zpravodajů prositi vás za roz- mluvu. Zde! V této pracovně. Vypravoval jsen těm pánům o své ztrátě a oni mají o té histori záznamy, které obsahují narážky jakési, čelie proti vám. Vy budete, mr. Parkere, tak laskav a vyzvete oba pány, aby se posadili. Sám pk přistoupíte ke své ohnivzdorné pokladně vyndáte z ní ohmatanou tobolku, převázanou gumovou páskou. Při tom se mne optáte, je-lit ona tobolka, kterou pohřešuji? Já přisvědčím Na to mne vyzvete, abych obsah přepočítal. J shledám, že neschází ani penny. Ano, mr. Par kere, ta celá věc bude se podobati kapitole z francouzského detektivního románu. Oba lo kálkáři budou boz sebe vaší obratností a no viny nestačí vás vychvalovat. Voliči z toho o vodí svůj úsudek — a vy budete znovu —n vrcholu. Jste srozuměn? „O, ano! Ale já se obávám, že do těch dol sotva asi naleznu vaše peníze. „To je k smíchu? Což pak nemůžete těche mizerných jedenatřicet liber, 4 šillinky a sedm pencí postrádat?“ „To ovšem mohu — konečně — ale je myslil . ..“ „Tak! Prosím vás, nemyslete nie ! To přee- není tak těžké, koupit u kramáře obnošenou teboiku s gumovou páskou a . .. „Tak vy to tedy myslíte! Vy chcete, abych „vzbudil zdání“, jakobych byl toho totra do padl.. .?. „Výborně! Vy se mi líbite stále víc a více“ „A já mám dělat, jakobych měl již vaš peníze uloženy v kase!“ „Ano, ano, tak jest!“ „Nu dobrá! Udělám to tedy!“ „Můj nejuctivější dík. Zejtra o jedenáet dopoledne jsem opět zde. Adieu!“
Parker
21 article
„Dobré jitro, mr. Tracy. Dobrý den, p nové! Prosím, posaďte se laskavě.““ Mr. Traey a jeho průvodčí snesli se úctyhodně do lenošek Chef policejní kanceláře předložil panu Tracýmu několik otázek, týkajících se ukraden tobelky. „Byla to obyčejná, velmi obnošená tobolk obtočená gumovou páskou . .. „A mnoho-li peněz jste v ní měl, pane — „Třicet jednu libru, ötyři šillinky a sedn pencl. „A odkud jste vzal najednou tolik penězl — tázal se chef policie dále. „Nu — Vyplatila mi je národní bank „Viktorie“, odpověděl mr. Tracy, zaražen tout neočekávanou otázkou. Mr. Parker přistoupil potom k ohnivzdorné po kladně a vyňal z ní ošoupanou tobolku. „Jest to snad tato tobolka?“ ptal se. „Ano, ano) ona jest to,“ odpověděl rychle bývalý ředitel divadla. „Tak, prosím, přepočítejte laskavě, zdal nie nescházíl“ Tracy vyprázdnil tobolku rychle na stůl jal se hbitě peníze počítat. Nescházel ani jediný penny. „Děkuji vám, můj pane! Město si můž blahopřáti, že má takového náčelníka policie!“ pravil mr. Tracy velmi vřele. „To je sensační případ, musíme o tom po drobněji psáti! Od úst k ústům půjde vaše jméno, mr. Parkere. Budete znovu zvolen. T jest nepochybno,“ ujišťovali reporteři. Následujícího dne šlo vskutku jméno m Parkera od úst k ústům a každý se smál z plna hrdla, neboť denní listy uveřejnily zprávu o ce lém případu s tímto dodaktem: „Obdrželi jsme dopis, který zde na obja nění věci doslovně otiskujeme: „Milý mr. Parkerel Vy jste se dal důkladně napálit. Ukradli m právě tak tobolku, jako moji dva přátelé byl reporteři. Měli s novinami co dělat, jenom když se tam dostali pro některé maličkosti. Peně jste se — díky! — zbavil a místa — doufám — zbaven budete co nejdříve!
Tracy Traey Tracým Viktoria Mister Parker
22 article Zdraví Vás
Zdraví Vás Mr. Parker vskutku nebyl již volen
Mister Parker
23 article Nastojaščí krůpěje samovaru.
Nastojaščí krůpěje samovaru. Zachytil V. T ůma Všecko pro čest.
V T
24 article
Ukradli v noci jednomu hospodář v chlivku svini — zagraničnoj porody (cizího chovu) — tedy drahocennost, nad kte- roužto drzou krádeží byli všichni domácí silně zarmouceni a styděli se velmi, poněvadž pán byl dobrý a „jinostranec“) a zloděj nebyl ni- kdo jiný než „svój člověk“, totiž Gruzinec jako všichni. Rozběhla se tedy hned ráno chasa na honbu po zlodějích, napřed ovšem „slavnou klatvou“ ujistivši baryna, že sviňa — buď živá, bud neživa — do slunce západu — „bůdet“. A byla. Statečná chasa dostála slovu. Večer ležela svině na dvoře. Jestli žívač zabita, na tom nezáleží, tolik se šeptalo jen,a tolik uznal i hospodář (ač se ani neušklíbl nad tím), že to byla sviňka cizí, bezpochyby — jinde ukradená .. Ale Gruzinci zachránili svoji reputaci!
Gruzínec
25 article
„Zagraničnoe.“ (Našim podnikatelůmí
26 article
Smutně je známa dětinná úcta i obdiv ná Slovanů ke všemu cizímu, z daleka — ze za hranie. I trůn jsme si ozdobovali odtud objednáva- ným zbožím .. Tak i na bratrské Rusi naivně dodnes jsou váženy a přepláceny nejen všechny zahra ničné tovary, přístroje a nástroje, ale i sami ei- zinci. Z toho zejména umějí kořistit výborně rušt Židé, v jichž obchodech se všecko „zagranič- ným“ jen jen hemží Výrobky cizáckých fabrik z Varšavy, Lodi z Rigy zaplavují pravoslavnou Rus pod marko zahraničného zboží, a za dvojnásobnou cenuse prodávají. V jednom takovém obchodu byl jsem právě svědkem podobné komedie, i počal jsem si z řeč- nícího prodavače dělat žerty. Nejprve zlehčová- ním cizich výrobků, potom popíráním jich pů- vodnosti. Když pak „kupec“ zpíval stále tutéž, sřa jsem s věšáku astrachánku (karakulovou čapkuh a dím: „No, to již i tohle je u vás zahraničné Což?
Rus Varšava Slovan
27 article
Pravda! pokynul Javrej — pravda ze z- hranic, přímo — fon Lajpzig!“ — A za chvíli zvěděl jsem překrásný fakt. že není-li ani jedna věc v „magacínu“ židov z ciziny, tato význačně ruská čapka je z cizin jisto-jistěl Veškeré totiž dražší kožešiny z Rusi, Kav- kazu, ba i Sibiře putují do sousední Germanie, nejvíce do Lipska, odkudž vydělány vracejí opět a to již podruhé vycleny — do „země k - žešin“ — jejíž obyvatelé jsou pak v té výhodě. že mají oproti nějakému Berliňáku, nebo Vide- ňáku kožich o čtvrtinu — dražšíl Ach, slovanští my obchodníci! Jediná naše slovanská vládo, vládo ruská. samoděržavná a svatá: — s Havlíčkem k tobě volám: ... vodky občanům svým opatříš c chceš, snad že před zimou je jinak ochrániti ne- můžeš? A k vám, čeští kapitalisté a Kožešníci: I- formujte se o té věci dříve — než nějaký Něme „ruský“. Mlčení Dragomirovo. Na jedné vojenské poradě, za časů mand- žurské války, šedý válečník Dragomirov, jenž rozhodujícími kruhy snad pro stáří své byl pře- hlédán, opomíjen a jen „pro dekorum“ do po- rad zván — stavěl se — jakoby zasnul ... A když mladší „plukovodci a hercové““ jei vyrušili a naň dotírali, dal odvět: „Měli jsme dřive bdíti! Teď už je pozdě. Zaspali jsme již tolik — nechte mne tedy dále spáti...
Javrej Havlíček Rus Germanie Lipsko Dragomirovo Sibiř
29 article
O mnohých umělcích, hercíeh, operaterech, ba jiných i méně znamenitých veličinách leckdy platí, že, mají-li cos těžšího podniknouti, často s úspěchem na to sklenku vína a j. berou. Někteří dokonce sami přiznávají, že nejlep šího výkonu diagnosy atd. teprve při malém „podnajaření“ čili „osvícení““ — jsou sehopni. Na Rusi, kde umí většina lidí mnohem lépe v „takových situacích choditi“ a mnohem víc snese — jeví se přečasto osvícenost výše uve- dená též u lidí méně talentovaných, jak jsom sám měl dvakráte pěknou příležitost pozorovati. Jednou byl jsem osloven na mostu muži- kem, jenž zdál se pod dojmem zveličené dose „sorokovky*) zvláště dumavě pozorovat toči se svět. „Řekni ty mně, baryn,“ pravil, „pnoč měst- ské baryšny mají tak bohaté vlasy a naše děre- vjanské děvky (vesnická děvčata) kosy (copy) jako myší ocásky? Odpověď zůstal jsem — rozumí se — filo- sofovi dlužen. Podruhé: Bylo to v suché zimě, když pře- cházeje ulici, zaslechl jsem za sebou chrapla- vým, přerývaným hlasem tuto větu věšteckou „Za-vtra — sněh — bůdeť — go-spo-da!“ (Zítra bude sněžit, pánové!) Pohlédl jsem na nebe, ale tomu zdalek nenapadalo být po vůli proroctví opilého. (Bylo jasné, bez jediného obláčku.) Neboť mužik, jenž toto — na opici — ne- obvyklé pozorování meteorologické vyslovil — byl opilý, že mu ulice nestačilat — A ráno, když jsem se probudil, prohiazo vali dvorníci cesty ve sněhu, zvýší stopy A padal pak sníh ještě mnoho dní! I vzpo mněl jsem si na „jasnovidce“. Tracy. * sórok = čtyřicet, 40%% lihu totiž obsahu státní ruská nejslabs í' vodkal
Tracy Rus cházea ulice